Detail dokumentu
Obsah
Seznam literatury
| Recenze: Budova nádraží v Havlíčkově Brodě byla postavena v letech 1969–1981. V této době zaznamenal původní mimořádný projekt značné změny a devalvaci původní estetické hodnoty závislé na dobové stavitelské praxi (nedostatku materiálu, zdržování dodávek i neodpovědnosti plynoucí z anonymity tvůrců). Oproti původnímu návrhu je tedy výsledná podoba pozměněna do těžkopádného rozvržení hmot severozápadního průčelí i průčelí směřujícího ke kolejišti. Přesto díky nezvyklé souhře materiálů na severozápadním exteriéru s konkávně prohnutým prosklením s nepravidelnými barevnými výplněmi i v interiéru odbavovací haly můžeme realizaci řadit k pozdně bruselskému stylu. Asi nejkvalitnější částí nádraží s ohledem na památkové hodnoty je odbavovací hala s dřevěným podhledem a výraznou industriální estetikou přiznané vzduchotechniky. Po roce 1990 však byly jednotlivé původní prvky a materiály postupně ničeny, nahrazovány novými, nepromyšlenými a nekvalitními a byla podstatně měněna funkce jednotlivých veřejných prostor s ohledem na měnící se nároky na komerční využití nádražních hal. Tak byl zabetonován kaskádový bazének uprostřed haly, zrušeno subtilní schodiště vedoucí doprostřed haly, nekoncepčně zaslepen původní světelný pás v parteru haly, zrušena symetrická vyváženost velkorysého průčelí vmontováním bankomatu nebo narušen exteriér představením robustního netransparentního přístřešku, který souvisel s celkovou přeměnou prostoru před nádražím. V letech 2006–2009 byla navíc plánována rozsáhlá revitalizace veřejných prostor, která by zbývající původní estetice uštědřila zničující ránu. Článek na konkrétním příkladu ukazuje, jak postupné ničení a nahrazování původních prvků poválečné architektury může mít fatální dopad na podstatu (technické) památky.Recenze: The station building in Havlíčkův Brod was built between 1969-1981. During this period, the project, exceptional in its original form, underwent significant changes and devaluation of its original aesthetic values due to architectural practices of the time (lack of materials, delayed deliveries, and irresponsibilities due to author anonymity). In comparison to the original proposal, the station's final appearance was altered into a cumbersome layout of materials in the northwest facade and the facade facing the track. Nonetheless, thanks to the unusual interplay of materials on the northwest exterior with its concave curved glazing with irregular colored panels, and in the interior of the terminal building, we can classify its realization into the late Brussels style. The parts of the station with the highest quality heritage values are probably the departure hall with its wooden ceiling and the strong industrial aesthetics of the air conditioning system. After 1990, however, the original individual elements and materials were gradually destroyed and replaced by new, badly thought-out, and low-quality ones, and the functions of the individual public areas have been substantially altered due to the changing demands of the commercial use of railway buildings. This led to the cementing of the cascading pool in the middle of the hall, the discontinuation of the subtle staircase leading to the center of the hall, the thoughtless closing of the original light bar on the main floor hall, the disruption of the symmetrical balance of the grandiose facade with the installation of the ATM, and the disturbance of the exterior with the installation of a robust non-transparent roof as part of the overall transformation of the area outside the station. Moreover, in 2006-2009 the extensive revitalization of public areas was planned which would deal a devastating blow to the remaining original aesthetics. The article uses specific examples to show how the gradual destruction and replacement of original elements of post-war architecture can have a fatal effect on the nature of (technical) monuments.Recenze: Das Bahnhofsgebäude von Havlíčkův Brod wurde zwischen 1969 und 1981 gebaut. In jenen Jahren erfuhr das außergewöhnliche Originalprojekt infolge der damaligen Baupraxis (Materialknappheit, Lieferverzug und anonymitätsbedingte Verantwortungsscheu) beträchtliche Abänderungen und eine Devalvation seines ursprünglichen ästhetischen Werts. Anders als im Erstentwurf wurde die resultierende Gestalt in einer grobschlächtigen Massenverteilung der Nordwestfront sowie der gleiskörperseitigen Front verschandelt. Dennoch kann man die Umsetzung infolge einer ungewöhnlichen Materialkombination an der Nordwestfassade mit konkav geschwungener Verglasung und unregelmäßigen farbigen Füllungen im Inneren der Abfertigungshalle dem späten Brüsseler Stil zuordnen. Der im Hinblick auf den Denkmalwerts wohl qualitativ beste Bahnhofsteil ist die Abfertigungshalle mit holzverkleideter Deckenunteransicht und ausgeprägter Industrie-Ästhetik der unkaschierten Belüftungstechnik. Nach 1990 wurden jedoch einzelne Originalelemente und -werkstoffe nach und nach zerstört, kopflos durch neue, minderwertige ersetzt und die Funktion der einzelnen öffentlichen Räume mit Hinblick auf die wechselnden Anforderungen an eine kommerzielle Nutzung von Bahnhofshallen wesentlich abgeändert. So wurde das kaskadenförmige Bassin in der Hallenmitte zubetoniert, die in die Hallenmitte führende subtile Treppe entfernt, konzeptionslos das Leuchtkörperband im Hallenparterre verblendet, die symmetrische Ausgewogenheit der großzügigen Stirnwand durch Einbau eines Bankautomaten gestört oder das Äußere durch den Vorsatz eines robusten, untransparenten Vordachs gestört, das sich aus der Gesamtänderung des Bahnhofsvorbereichs ergab. In den Jahren 2006–2009 wurde zudem eine umfassende Revitalisierung der öffentlichen Bereiche geplant, die der noch verbliebenen Rest-Ästhetik den Todesstoß versetzt hätte. Der Artikel demonstriert an einem konkreten Beispiel, wie eine schrittweise Zerstörung und Ersetzung von Nachkriegsarchitektur-Originalelementen fatale Auswirkungen auf das Wesen eines (technischen) Denkmals zeitigen kann. |
| Resumé německy a anglicky |
Diskuze
Žádné příspěvky
Pro přidávání komentářů se prosím přihlaste.