LDR -----nab a22------i 4500
001 001010001303523
003 CZ-PrNPU
005 20240621035329.0
008 ------s2021----xr------------------cze--
040 $aBOE016$bcze$erda
041 0 $acze
072 7 $a71$xÚzemní plánování. Urbanismus. Památková péče$2Konspekt$921
100 1 $aKalábová, Lenka$7pna2006327169$4aut
245 10 $aHistorie pernštejnského parku /$cLenka Kalábová
300 $a20 stran :$bbarevné ilustrace, mapy, plány
336 $atext$btxt$2rdacontent
337 $abez média$bn$2rdamedia
338 $asvazek$bnc$2rdacarrier
504 $aObsahuje bibliografické odkazy
520 2 $aNejpodstatnějším obdobím v historii parkových úprav na Pernštejně se stal až začátek 19. století, kdy pernštejnské panství bylo v majetku barona Ignáce Schröffla z Mannsberku. Součástí pernštejnského hradního areálu byla přinejmenším do roku 1710 pouze zahrada plnící nenáročnou úlohu ovocného sadu. Okrasnou zahradu založil až František Stockhammer, který ji ve svém testamentu charakterizoval jako místo potěšení. Barokní okrasná zahrada byla začleněna do krajinného parku, který se rozvinul po celém jižním úbočí hradního kopce a v údolí říčky Nedvědičky. Součástí parku byly nejrůznější stafážové stavby: Paraplui, lázně, vodní kaskáda, ermitáž, stavba imitující hranici dříví, kuželník, objekt připomínající šnečí ulitu, čínský pavilon, obelisk atd.; k pěstování exotických rostlin sloužily různé typy skleníků a pařenišť. Dominantou přírodní části parku se stal obelisk, který byl koncipován jako památník Ignáce Schröffla. Tento kenotaf v roce 1807 doplnil další symbolický náhrobek, který dedikovala Marie Antonie Čejková z Olbramovic svému předčasně zemřelému manželovi Františku Josefu Schröfflovi. K oběma kenotafům se dochovaly návrhy brněnského sochaře Ondřeje Schweigla (1735–1812). Pernštejnská zahrada patřila k tomu typu parkových komplexů, které dobový slovník označoval jako „anglické“ či podle „moderního a nového vkusu“. Tyto módní parky začaly být na Moravě zakládány na konci 18. století. V době, kdy baron Ignác Schröffl z Mannsberku, zakoupil pernštejnské panství, užíval zahradu v komornějších rozměrech na tehdejším brněnském předměstí za Veselou branou; pernštejnský park i brněnská zahrada vycházely ze stejného ideového konceptu v zahradním umění. Dobový teoretický zájem aristokratů o zahradní umění a inspirační východiska pernštejnského parku ozřejmuje skicář s kresbami, dochovaný v pernštejnské knihovně. Ke kresbám je možné určit předlohy v soudobých populárních zahradnických spisech a vzornících krajinných parků: George-Louis Le Rouge, Christian Cay Lorenz Hirschfeld, Wilhelm Gottlieb Becker. Rozvrh pernštejnského parku i podoba většiny jeho objektů ze schröfflovského období se udržela nejméně do konce 19. století. Okruh architektonické stafáže patrně před polovinou 19. století rozšířil poblíž čínského pavilonu dodnes zachovaný haltýř. Stavební úsilí hrabat Mittrowských se v parku soustředilo na jeho stálé udržování a k užitným zahradním stavbám, zásadním úkolem byla rekonstrukce vyhořelého skleníku, jejíž projekt zpracoval na začátku 70. let 19. století dvorní architekt Mittrowských Franz Schleps (1813–1882), mladší bratr vídeňského neoklasicistního architekta Karla Schlepse.
648 7 $a18. století$7ch460556
650 07 $ahistorické parky$7ph136992
651 7 $aPernštejn (Nedvědice, Brno-venkov, Česko)$7ge130392
655 7 $ačlánky$7fd133976
773 0 $tPernštejnský park a jeho památková obnova$dBrno : Národní památkový ústav, 2021$92021$aKalábová, Lenka$w1302149$z978-80-87967-30-0
910 $aABE320$b84-E-48$b84-E-47/S$trm
997 $tAN |
