Detail dokumentu
Obsah
Seznam literatury
| Název (*): Hlízová věž hradu Zvíkova / Údaj o odpovědnosti atd.: Jiří Varhaník Autor: Varhaník, Jiří, 1954- Kód role: autor Rozsah: 18 s. : Další fyzické údaje: čb. il., plány Agentura, která vytvořila originální záznam: PNE305 Agentura, která záznam modifikovala: BOE016 Jazyk katalogizace: cze Kód j. textu/zvukového záznamu: čeština Kód j. resumé, abstraktu aj.: němčina In: Průzkumy památek = In: 601097 In: clanky >> periodikum In: Průzkumy památek = In: Praha : Památkový ústav středních Čech, 1994- Praha : Státní památkový ústav středních Čech Praha : Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště středních Čech In: 1212-1487 In: Roč. 7 (2000), č. 1, s. 15-32 In: Sdružení profesionálních pracovníků památkové péče In: 2000 URL zdroje: https://www.pruzkumypamatek.cz/pdf/2000-01-03.pdf Text odkazu: Plný text Poznámka o skryté bibliografii atd.: Obsahuje bibliografické odkazy Rozsah a obsah: Hrad Zvíkov v jižních Čechách, náležející k nejvýznamnějším přemyslovským hradům, se poprvé připomíná v r. 1234. Je situován na nepřístupném ostrohu nad soutokem řek Vltavy a Otavy, jejichž údolí jsou však dnes zatopena vodami orlické přehradní nádrže. Jádro hradu tvoří komplex královského paláce s vnitřním arkádovým nádvořím, z velké části obnoveným v 19. století. Jihovýchodním nároží paláce zaujímá Hlízová věž, mírně předstupující před vnější průčelí obou sousedních křídel. Hlízová věž je hranolová stavba kvadratického půdorysu o straně 11, 95 m a výšce cca 20 m nad dnešní úrovní terénu, která se však od 13. století v jejím bezprostředním okolí podstatně nezměnila. Dokládá to zejména viditelný úsek podezdívky kvádrového obkladu na západní straně, obsahující druhotně použitý architektonický článek. Navenek je věž obložena 44 - 45 řádky bosovaných kvádrů, označených kamenickými značkami a opatřenými důlky pro zvedací kleště. Kvádry jsou vytesány z šedého hrubozrnného amfibolicko-biotitického syenitu durbachitového typu, který představuje nejodolnější místní materiál. Bosáž se neuplatňuje pouze v interiérech přiléhajích křídel paláce, ale přibližně jen do úrovně podlahy prvního patra věže. Navenek se věž otvírá úzkými a vysokými střílnovitými otvory. Jediné větší okno se uplatňuje ve výši prvního patra na západní straně. Jde o původně dvoudílné sdružené okno, jehož střední prut (sloupek) byl v 19. století odstraněn. Jeho ostění profilováno okosením a výžlabkem. Okno je vsazeno ve vpadlém rámu, jehož svislé partie kolidují s bosovaným obkladem, a nasvědčují dodatečnému průrazu. Hrotitý záklenek rámu je však bezpečně současný s odpovídajícími řádky bosovaného obkladu. V interiéru věž obsahuje vždy po jedné místnosti kvadratického půdorysu v každém ze tří podlaží. Přízemí, přístupné ze sousedního jižního křídla, je zaklenuté křížovou žebrovou klenbou s masivními žebry neobvyklého profilu s drobným svorníkem ve vrcholu. Na přístěnných obloucích, klenebních kápích, stejně jako špaletách střílnovitých okének a odkládacích výklencích bylo hojně užito vysokých gotických cihel. Interiér prvního patra je přístupný ze sousedního západního traktu paláce. Z chodbičky procházející silným zdivem věže ústí na východní straně portálek na schodiště v síle zdi. Síň prvního patra je osvětlována zmíněným velkým oknem od západu. To se otvírá do prostorného výklenku se sedátky po stranách, zaklenutého žebrovou křížovou klenbou. V jižní stěně místnosti se uplatňuje úzký a vysoký střílnovitý otvor s výrazně se dovnitř rozšiřující, půlkruhově zaklenutou špaletou. jeho osa není kolmá na stěnu věže, ale mírně se odklání k západu ve směru přístupové komunikace k jádru hradu od jihu. Síň je zaklenuta vysokou žebrovou klenbou, vyrůstající z krátkých oblých přípor. Nejasný je účel tří úseků říms při koutech, neboť nic nenasvědčuje tomu, že by dochovaná podoba síně byla dílem dodatečné úpravy, stejně jako její stávající klenba, někdy v literatuře považovaná za dodatečnou. Není vyloučeno, že jde o důsledek mylného kroku v průběhu stavby, neboť výšková úroveń těchto říms odpovídá anomálii v kvádrovém obkladu na jižním průčelí věže. Pozoruhodné nálezy přinesl povrchový průzkum spodního ramene schodiště v síle zdiva věže, provedený v r. 1989. Stupně schodiště se stávají převážně z dílů, zčásti dokonce profilovaných, které byly původně zajisté určeny jinam a k jejichž kvalifikovanému použití nemohlo dojít patrně pro poškození, vzniklé v důsledku vady při otesávání obtížně opracovatelného materiálu. Schodiště ústí do interiéru druhého patra neprofilovaným hrotitým portálkem, v jehož ostění je užito několik architektonických článků buď druhotně, nebo původně určených jinam. Na jižní straně se otvírá dvojice otvorů, jejichž špalety jsou ve spodní části po úroveń novodobého železobetonového stropu zazděny. Stopy po jakémkoli dalším vybavení interiér druhého patra věže postrádá. Koruna zdiva věž je novodobě upravena. Ze skutečnosti, že v celém areálu hradu byly zjištěny pouze čtyři další bosované kvádry, z toho tři v nárožní armatuře jižního traktu paláce, lze právem usuzovat, že dochovaná úroveň kvádrového obkladu věže odpovídá původní. Nad ní se podle starších vyobrazení uplatňovalo další, zřejmě z cihel vybudované patro věže, jehož pozůstatky však byly odstraněny v 19. století. Věž byla již dříve slohově právem spojována s vlivy štaufské architektury. Zdánlivě podobná Černá věž v Chebu však vykazuje na rozdíl od Hlízové věže zcela odlišné vnitřní uspořádání a rozdílné je dokonce i uložení závory vstupního portálku. Bosované zdivo se dále v přemyslovském státě uplatnilo na zaniklé věži pohraničního hradu v Tachově a v menším rozsahu na brance severočeského Bezdězu. Ojediněle byl bosovaný kvádr zjištěn v pozůstatcích královského hradu v Myšenci, ležícího v nevelké vzdálenosti jižně od Zvíkova. Bosované kvádry, užité nahodile, zjevně bez jakéhokoli výtvarného záměru na hranolové věži západočeského hradu Lokte (Elbogen) pocházejí bezpochyby z nějaké zaniklé stavby hradu, která byla při budování věže zbořena. Co do vybavení se Hlízová věž nápadně blíží hranolové obytné věži hradu v Haiburg a. d. Donau s žebrově klenutou síní v prvním patře, vybudované podobně jako na Zvíkově uprostřed hradního areálu, jakkoli postrádá bosovaný obklad. Dosavadní literatura nebrala v úvahu charakter a umístění střílnovitých okének Hlízové věže. Nápadně nízko se otvírající okénka přízemí s poměrně prostornými špaletami byla určena bezpochyby aktivní lukostřelecké obraně, podobně jako tomu je u některých věží v rakouském Podunají - pětibokého donjonu hradu Lockenhaus v Burgenlandu či v menším měřítku u hranolové věže při bráně hradu v již zmiňovaném Hainburg a. d. Donau. Špaleta střílny v prvním patře zvíkovské věže je dokonce vedena masou zdiva mírně šikmo, neboť je orientována k přístupové komunikaci od jihu. Podobné prostředky aktivní obrany, v českých zemích velice vzácné, byly zaznamenány i na velké hranolové věži jihočeského hradu Landštejna, kde se uplatňuje trojice komorových střílen. Jak zvíkovská, tak landštejnská věž nejsou součástí racionálně koncipovaného flankovacího systému a nevykazují žádné genetické souvislosti, které by mohly poukazovat k francouzským vlivům, od nichž se šíření myšlenky aktivní obrany v literatuře většinou odvozuje. Hlízová věž zvíkovského hradu je obecně považována za projev vlivu štaufské architektury. Díky dobře sledovatelnému slohovému původu zvíkovské Hlízové věže lze důvodně předpokládat, že východiskem importu obytné věže s bosovaným obkladem a vybavené k aktivní lukostřelecké obraně do přemyslovských Čech bylo Sicilské království, kde četné hrady Friedricha II. vykazují střílny pro ruční mechanické střelné zbraně. Poloha věže v nároží paláce, před jehož průčelí mírně předstupuje, sice neumožňuje flankování, neboť věž v krátkých úsecích severní a východní zdi žádné otvory nemá, nicméně lze důvodně předpokládat, že nejde o náhodu, ale rovněž o určitý ohlas štaufské hradní architektury, ovšem nikoli z německých zemí, ale jejích nejvyspělejších forem ze sicilského království, jehož některé kastely se vyznačují nápadně vysunutými nárožními věžemi, někdy dokonce vystupujícími z obrysu hradu téměř celým svým půdorysem a souvisejícími s kurtinami pouze svým jediným nárožím. Výsledná podoba zvíkovské věže mohla být zapříčiněna syntézou dokonce několika impulsů se sicilského království. Zatímco typická situace v nároží je zřejmě prvkem obecnější povahy a nelze ji bezpečně odvozovat od konkrétního vzoru, celkové proporce, vnitřní řešení a vnější vzezření Hlízové věže zjevně poukazují jen k nepatrně menší bosované obytné věži císařského hradu Friedricha II. Castel Lagopesole, stojící volně uprostřed menšího z obou nádvoří. Podobnost jde tak daleko, že se shoduje i barevnost použitého stavebního kamene. Zatímco vstupní portál a figurální konzoly nad ním, kontrastující s bosovaným obkladem jsou v Lagopesole z červeného pískovce, na Zvíkově byl užit načervenalý biotitický granodiorit. Stejně jako na Zvíkově, ani v Lagopesole věž nebyla ani jedinou, ani hlavní obytnou stavbou hradu s mnoha obytnými křídly. Tyto poznatky nasvědčují závěru, že nejspíše šlo o přímý, nezprostředkovaný import podobně jako v případě převzetí stavebního typu uvedeného císařského hradu jen s nevelkými modifikacemi v případě brněnského Špilberku. Castel Lagopesole a Špilberk se totiž shodují jak umístěním v terénu na vrcholu vysokého izolovaného kopce, tak především prakticky shodným poměrem stran a rozměry svého pravidelného obdélného půdorysu. Je zřemé, že pravidelný půdorys Špilberku nemohl být zapřičiněn parcelací nově zákládaného města, neboť leží daleko za jeho hradbami, ani tvarem staveniště, jak se pokouší interpretovat vznik pravidelných českých hradů T. Durdík. Z tohoto dispozičního schématu užitého na Špilberku vycházel i nedostavěný hrad na vrchu Osule u Vitějovic, okres Prachatice. Jak na základě slohového rozboru, tak uvedených souvislostí lze Hlízovou věž hradu Zvíkova datovat jen rámcově do doby brzy po polovině 13. století. V každém případě je zřejmé, že nejde o nejstarší část hradu z doby před rokem 1234, kdy byl poprvé připomínán. V literatuře byly otázky souvisící s projevy štaufského vlivu na stavební produkci posledních Přemyslovců předmětem rozličných úvah, zpravidla však spojovanými výhradně s mocenskými aspiracemi krále Přemysla Otaklara II. Není samozřejmě vyloučeno, že tento moment mohl sehrát určitou roli, ovšem jako pravděpodobnější se jeví předpoklad, že již jeho předchůdcům na českém trůně imponovala vysoká kulturní úroveň císařského dvora Friedricha II. a je tedy pochopitelné, že se čeští králové pokusili alespoň některé stavby císařské hradní architektury zcela záměrně napodobit. Jak Václav I., tak Přemysl Otakar II. Sicilské království nikdy osobně nenavštívili, tedy rozhodující roli nemohl sehrát dojem z císařských hradů, ale nepochybně sebevědomá snaha o pořízení rovnocenných reprezentativních staveb. Signatura díla: 10680 - Pc Typ dokumentu: Seriály Signatura díla: 65-A-51/S Typ dokumentu: Seriály Konspekt (záhlaví): Architektura 72 Téma (záhlaví): hrady Geografické zpřesnění: Zvíkov (Česko) Téma (záhlaví): věže Akce/Korp. (záhlaví): Zvíkov (hrad) Geogr. heslo (Záhlaví): Zvíkovské Podhradí (Česko) Forma/Žánr Záhlaví: články BI1a - Bibliografie - třídění: Stavební a hist. vývoj jednotlivých objektů Id prvku: 690850 Název prvku: hrad Zvíkov Název kategorie prvku: areál Id právního stavu prvku: 143991 Název právního stavu: hrad Zvíkov Typ ochrany právního stavu: KP Název typu ochrany právního stavu: kulturní památka Rejstříkové číslo ÚSKP právního stavu: 11761/3-2840 Id právního stavu prvku: 84093 Název právního stavu: Hrad Zvíkov Typ ochrany právního stavu: NKP Název typu ochrany právního stavu: národní kulturní památka Rejstříkové číslo ÚSKP právního stavu: 142 [LDR ]: -----nab a22------a 4500 Sigla: ABE320 |
Diskuze
Žádné příspěvky
Pro přidávání komentářů se prosím přihlaste.