Scope and content: Státní památková péče v Československu byla po 2. světové válce konfrontována s nepoměrně komplexnějšími a náročnějšími úkoly než v předchozím období. Převodem většiny památek ze soukromého do státního majetku dostala dříve nepředstavitelnou možnost v mnoha z nich ovlivnit výrazným způsobem jejich údržbu i využití. Současně však památkáři museli v podstatě bezmocně přihlížet devastaci řady jiných cenných památek, a to v případě pohraničního pásma nebo Severočeské hnědouhelné pánve a cílené a plošné. Úloha státu se razantně proměnila nejen ve smyslu vlastnických vztahů, ale také vzhledem k nárokům kladeným na uchovávání kulturního dědictví, jeho prezentaci a vytváření památek nového typu. |