Detail dokumentu
Obsah
Seznam literatury
| Rozsah a obsah: Farní kostel Nanebevzetí P. Marie ve Vyškově byl vystavěn po husitských bouřích asi v letech 1464 - 1496 jako trojlodní hala bez věže. Samostatná zvonice stála severozápadně od kostela. Na obdélné trojlodí s opěráky navazoval polygonálně uzavřený protáhlý chór, podle rytmu opěráků pravděpodobně o čtyřech úzkých polích v hustém sledu. Trojlodní dispozici odpovídalo i členění původního západního průčelí dvojicí opěráků po stranách středního pole s velkým oknem a vstupním portálem v ose. Trojlodí bylo zaklenuto na šest mezilodních pilířů. Při severní straně chóru byla sakristie přístupná portálkem s přetínanou profilací. Překrývala ji strmá pultová střecha opřená o presbytář. Loď i presbytář včetně opěráků obíhal sokl s profilací odlišnou u kněžiště i lodi. Pod úrovní předpokládaných bankálů zazděných gotických oken probíhala průběžná zalamující se římsa. Do kostela se vstupovalo třemi portály, z jihu, od západu a ze severu od blízké hradby. Nově objevený zazděný severní portál mohl být podle nalezeného torza postranních soklů osazen v architektonicky ztvárněném rámu nebo se průběžný sokl lodi při patě portálu zalamoval. Profilace ostění severního portálu je podle předběžného zjištění totožná s jižním portálem. Při jeho obnově ve 40. letech 20. století bylo upozorněno na shodu s portálem severní předsíně kostela sv. Petra a Pavla v Brně. Dalším portálem z této skupiny je severní portál kněžiště kostela sv. Mořice v Olomouci s klenbou datovanou do roku 1483. V letech 1689 - 1690 byla k jižní straně presbytáře přistavěna kaple sv. Otýlie od neznámého architekta s dodatečnou výzdobou od Baldasara Fontany a Jonase Drentwetta z roku 1692 jako soukromá fundace děkana Jana Kašpara Hausera, který zde byl pohřben. Dispozice drobné čtvercové kaple završené kopulí na tamburu vycházela z typu memoriální centrály. Kaple byla poškozena při požáru města v roce 1753 a nebyla již obnovena. Kopule byla stržena v roce 1843. Nelze vyloučit, že kaple byla postavena na základech neznámé středověké přístavby, protože její zdivo je zčásti provázáno se zdivem gotické lodi. V letech 1729 - 1735 byla ke gotické lodi podle anonymního projektu přistavěna západní hranolová věž, která byla vetknuta mezi opěráky vymezující střední pole hlavního průčelí gotického chrámu. Tehdy byla stará kaple Sedmibolestné P. Marie, zmíněná k roku 1607, nahrazena novou kaplí stavěnou současně s věží po jejím jižním boku a před západním průčelím. Kaple oválného půdorysu měla kulisovité patrové jižní průčelí přimykající se k jihozápadnímu nároží gotické lodi. K barokizaci gotického trojlodí, které bylo připisováno G. P. Tencallovi, došlo v letech 1773 - 1789 (popř. do poloviny 80. let) po zřícení jednoho z gotických pilířů a následném snesení staré klenby a narušených částí zdí. Demolicí byl pověřen František Antonín Grimm. Barokizaci kostela provedl František Křzaupal von Grünenberg podle vlastního projektu. V letech 1901 - 1903 byla celkově opravena věž, jejíž střecha byla nahrazena bání se dvěma lucernami, odpovídající tvarem původní střeše známé z vedut. Pozdně barokní kaple Sedmibolestné P. Marie byla nahrazena postranními kaplemi a mělkou předsíní s balustrádou před přefasádovaným průčelím věže podle neobarokního projektu žáka Friedricha von Schmidta, architekta Richarda Völkla z Kolína nad Rýnem, který se zúčastnil i soutěže na dostavbu kostela sv. Petra a Pavla v Brně. |
| Obsahuje bibliografické odkazy |
Diskuze
Žádné příspěvky
Pro přidávání komentářů se prosím přihlaste.