Detail dokumentu
Obsah
Seznam literatury
| Rozsah a obsah: Předmětem příspěvku je výsledek celkového průzkumu kostela sv. Václava v Bratčicích u Čáslavi. Podnětem a motivací k provedení průzkumu byl zájem o zachování cenných středověkých omítek na průčelích lodi a presbytáře kostela při jejich zamýšlené obnově. Průzkum měl charakter operativní dokumentace, cílem bylo přibližné určení rozsahu středověkých vrstev a hlubší poznání jejich charakteru. Výsledkem vedle toho byl nález středověkých okenních otvorů lodi, které spolu s již dříve známým rozmístěním středověkých oken na presbytáři kostela dávají téměř úplnou představu o charakteru průčelí středověké stavby. Současně bylo provedeno zaměření objektu a některé detaily, zejména v podstřeší objektu, doplňují informaci o původní stavbě. Výstavbu kostela lze rámcově zařadit před rok 1300, tématem příspěvku je mimo jiné i míšení prvků románského slohu a rané goticky na jedné stavbě tak, jak je patrné i na řadě staveb v okolí. Příspěvek navazuje na předchozí průzkum objektu publikovaný v časopise Průzkumy památek v r. 1995. Tématem tohoto odborného článku mimo jiné byla i netypická valená klenba pravoúhlého presbytáře kostela, která dříve byla považována za dodatečnou. Již předchozí příspěvek prakticky doložil její původnost. Tuto hypotézu potvrzuje i rozmístění původních oken presbytáře kostela, jejichž výška je omezena právě tvarem valené klenby - pouze otvor na východní straně presbytáře pod vrcholem valené klenby má přiměřené proporce, resp. odpovídající výšku. Oproti presbytáři jsou původní okna lodi kostela podstatně menší. Na severní straně se tři okénka nacházejí pod korunou stávajícího zdiva, na jižní straně lodi je mírně složitější situace: ve středu průčelí se nachází raně gotický hrotitý portál, profilovaný pouhým okosením a pravé (východní) ze tří okének je rozměrnější - taková situace není zcela typická. Některá z oken lodi mají prakticky půlkruhový záklenek. Stěny presbytáře i lodi jsou vyzděny z místního lomového kamene. Nejstarší omítkovou vrstvou jsou hladké bílé pasparty ze silně vápenné, pečlivě utažené omítky, zachované při oknech na jižní straně presbytáře, při východním okně severní straně lodi a ve špaletách dalších oken. Tyto pasparty zřejmě mírně předstupovaly před hrubší omítku okolních ploch fasády. Takové pasparty lze označit jako projev typicky středověké omítkové úpravy. Pro druhou sledovanou omítkovou úpravu, zachycenou v podstatně větším rozsahu, je charakteristický zvlněný povrch, na němž jsou patrné stopy utažení zednickou lžící, a ryté provedení výzdoby při okenních špaletách a na nárožích. Na složitěji pojednaných paspartách oken na severní straně lodi jsou vnější lemy pasparty ohraničeny třemi a vnitřní členící pásy dvěma ryskami, navzájem vzdálenými 3 - 4 cm. Oproti okolní okrové barevnosti plochy (je otázkou, zda šlo o vrstvu nátěru nebo jen barevnost povrchu omítky), mají plochy pasparty barvu šedou a pásky barvu bílou a červenou (krajní lem pasparty). Kvádrové armování nároží bylo barevně pojato obdobně. I tato úprava je typově středověká, s ohledem na přežívání středověkých zvyklostí ve venkovském prostředí nelze zařadit přesněji, než do 16. - 17. století. Pozdější omítkové úpravy byly sledovány pouze rámcově. Omítka na zazdívkách středověkých otvorů je řazena do souvislosti se vztyčením barokního krovu, který lze podle detailů konstrukce zařadit do 1. poloviny 18. století. Tehdy byla mírně snížena úroveň zdiva, takže nikde nebylo možné sledovat starší omítkovou úpravu pod římsou. Zajímavostí jsou stopy rytého kvádrování na evidentně pozdější omítce severozápadního nároží lodi, které zřejmě bylo zcela přezděno v souvislosti s výstavbou věže, ke které došlo někdy před nebo kolem roku 1800. Zdá se pravděpodobné, že rytá výzdoba průčelí definitivně zanikla až při klasicistní úpravě fasád, kterou lze klást do souvislosti s novým krovem nad presbytářem vystavěným v roce 1824. Příspěvek věnuje pozornost některým detailům podstřešního prostoru, zejména otisku starší střechy nad presbyteriem, patrném na střešním štítě nad vítězným obloukem. Svědčí o tom, že koruna původního zdiva se nacházela oproti vrcholu valené klenby značně níže. Zajímavostí poutající pozornost je též atypická valená klenba presbytáře. Dle názoru autora ji lze přiřadit k prvkům přechodu mezi románským a gotickým stavitelstvím, jaký je patrný na stavbě samé i na řadě kostelů v okolí. |
| Obsahuje bibliografické odkazy. něm. res. |
Diskuze
Žádné příspěvky
Pro přidávání komentářů se prosím přihlaste.