LDR -----nab a22------a 4500
001 001000000698632
003 CZ-PrNPU
005 20240422102407.0
040 $aABE315$bcze$eAACR2
100 1 $aČiháková, Jarmila,$d1954-$7jn20000403045$4aut
245 10 $aVelká grotta Valdštejnského paláce
500 $aCentrální sál grotty s průhledem do přední části západního trojúhelní-kovitého prostoru, po pravé straně severní stěna se zazdívkami jes-kyňky (A) a vstupu (B). Pohled od východu. Poškozená krápníková výzdoba jeskyňky, objevená po vybourání zazdívky pod masivním vynášejícím pasem klenby druhotně uloýené po roce 1765. Pohled od jihovýchodu . Zazdívka původního vchodu se zřetelně odlišným ztvárněním doda-tečné "krápníkové" úpravy. Pohled od severu. Původní strop grotty (dnešního 1. patra) se stovkami drobných drátě-ných oček (častěji jejich zbytků), jimiž byly k zatlučeným skobám při-vazovány prejzy s otvorem - jádra krápníků. Pohled od západu. Jediný zachovaný, téněř intaktní úsek původního stropu grotty s jiz-vami po velkých odlámaných krápnících, po nichž zbylyx drátěné smyčky. Dnešní 1. patro, pohled od severu do nízké kóje za pilířem č. 2. Výškový rozsah fragmentů původní výzdoby, dochovaných pod poz-dější podlahou pivovaru (rovná linie báze omítnutých a bíle natře-ných stěn). Zřetelné svisle rozpukané opukové balbany tvořící kost-ru suťoviště na úpatí stěn. A - plato mezi pilíři 3, 4. Pohled od devero-východu. Jediný fragment původní podlahy v centrálním prostoru, před čelem pilíře č. 4, zmenšený našimi výkopy pro kanalizaci. Okolo opukového balvanu vymodelována v podlaze mělká stružka. Vzadu na stěně pilí-ře otisk po olověné trubce. Pohled od severozápadu. Plato (A) mezi pilíři 4, 5 s opukovými balvany na nároží pilířů a úpatí stěn. Pohled od severovýchodu. Severovýchodní část uliční fasády domu čp. 33/III, za níž se skrývá interiér grotty: a - červeně archeologickým výzkumem objevený portá-lek točitého schodiště překrytý šambránou ze spodní řady oken. Dvě zamřížovaná okna nad routo řadou, mimo rytmus fasády, jsou původ-nímy okny grotty; b - stojky pískovcového portálku točitého schodiš-tě na bázi dnešní uliční fasády. Vlevo zřetelné odsekání původního líce nároží renesančního Khynigovského domu čp. 33/III. Dno západního jezírka porušené archeologickými řezy. Zřetelný přirozený, světlý charakter písčité úpravy dna. Vlevo základová zeď oválu, vpravo stěna výkopu daná projektem. Pohled od severu. Ústí keramického vodovodního potrubí typu A maltou fixované do lože z prejzu, v intaktní pozici zazděné ve stěně pilíře č. 5. Pohled od severu. Pilíř 4 - nejlepší ukázka původního charakteru výzdoby na úpatí stěn. Otisk olověné trubky. Pohled od severu. A - zaslepená chodbička, B - zazděný východ ze schodiště na ulici s pískovcovým portálkem. Pohled na kvetoucí liánu (Wisteria sinensis) v zahradě v Essexu. Jižní řást východní obvodové stěny budovy grotty. Povrch základo-vého zdiva upraven do hladkého plata, na obrubě řada hrud taveni-ny, lemující hladinu jezírka. Na dně jezírka tmavý tmel ze směsi jílů několika barev, z doby opravy jezírka po povodni. Nadzemní cihlové zdivo členěné do polosloupů a hrotitých výstupků. Nad úrovní pivo-varu byla členitost zrušena a zarovnána. Pohled od jihozápadu. Skvrnky šedého nátěru na povrchu vrstvy vzniklé v době modelace krápníkové výzdoby stropu, detail řezu 73. Pohled od západu. Jednotlivé vrstvy skladby dna západního jezírka. Ve středu řez 189, vpravo řez 190. Na něm u základu obvodové zdi zřetelný téměř čer-ný tmelící jíl mimopražské provenience. Čelně západní líc základové-ho zdiva oválu, s vystupujícím svislým balvanem - jediné indicie pří-tomnosti výzdoby na východním okraji západního jezírka. Pohled od západu. Částečně rozvinutý idealizovaný pohled od západu do prázdného centrálního prostoru grotty.
500 $aPraha 1 - Malá Strana, Letenská čp. 33/III. Situace Velké grotty (černě) Vald-štejnské zahrady příslušející Valdštejnskému paláci čp. 17/III, dnes součást budovy čp. 33/III.Červeně obrys původního palácového komplexu (do podkla-du upravená technická mapa 1:1000). Půdorys interiéru grotty se situací archeologicky objevených prvků, archeolo-gických dokumentačních profilů (fialově) a generálních řezů (zeleně). Půdorys grotty - soutisk půdorysů přízemí a dnešního 1. patra vzniklého přepat-rováním původně jednotného prostoru (pro přehlednost vypuštěny některé poz-dější konstrukce). Tmavě modrá - průnik půdorysů obou pater, šedá - konstruk-ce přízemí bez odezvy v 1. patře, světle modrá - pouze 1. patro. Půdorys grotty s vloženým půdorysem ústředního sálu tvaru oválu (červeně), re-konstruovaného na základě umístění pilířů a nálezových okolností základové-ho zdiva (béžová, oranžová) a krápníkové výzdoby (šedomodrá - dochovaná povrchová úprava, žlutá - opukové balvany s odpadlou výzdobou). A - frag-ment podlahy; alfa - stanoviště polárního měření. Zelené linie - analýza členění prostorového uspořádání hmot na půdorysu centrálního oválu viz obr. 3 na str. 189. Řez A - generální západovýchodní řez interiérem grotty. Situace řezu viz obr. 2, 5. Řez B1 - generální severojižní řez interiérem grotty. Situace řezu viz obr. 2, 5. Půdorys vřetenového schodiště vloženého do jižní obvodové zdi grotty přisaze-né k renesančnínu Khynigovskému domu čp. 33/III. Růžová - zazdívky: vpra-vo portálek do ulice, vlevo v síle zdi zaslepená chodbička vedoucí směrem do areálu. Modře - osa o4 ze systému konstrukce areálu. Řez C - Ideální západovýchodní řez rekonstruovaného prostoru grotty (klen-bou a jezírky, s pohledem na pilíře 4-5) v době vévodově. Znázorněna výška hladiny největších podovodní 17. století, z nich první nesporně prostor grotty zasáhla. Situace řezu viz obr. 2, 5, 23. Řez B2 - Ideální severojižní řez rekonstruovaného prostoru grotty (klenbou, vstupen, pilířem č, 4, s pohledem na pilíře 1-3) v době vévodově. Situace řezu viz obr. 2, 5, 23. Základní představa o hrubých rysech dispozice grotty Valdštejnského paláce v Praze v úrovni tehdejšího přízemí, na základě archeologického výzkumu. Situ-ace ideálních řezů rekonstruovaného prostoru grotty. Schéma znázorňující výškové poměry ohradní zdi Valdštejnské zahrady v mís-tě archeologického výzkumu (viz bod 23 obrázku 1 z Diskuse), úroveň historic-kých povrchů a výšky hladiny největších povodní 17. století. Výška římsy od-povídá římse sousedního domu čp. 33 (viz obr. 15), a mohla proto být převzata z plánu Omikron-K, Hotel Tomáš, řez K-K'. Relativní výška zdi byla ověřena vlastním měřením. Změny výsškových poměrů grotty v průběhu času. Řez v místě zazdívky jeskyňky. V konvolutu dokumentace výzkumu 2006/12 řez č. 193. Modrá vrstva 196 A - pohled na povrch krápníkové výzdoby z doby vévodovy, modrá vrstva 196 B - pohled na povrch pozdější výzdoby po opravě cca 1655. Žlutá - opukové balvany tvořící základ výzdoby; tmavě hnědá - vy-nášecí pas pod klenbou 1765; béžová - pohled na základové zdivo oválu. Vrst-va 194 - vylounová dlažba z doby opravy, nad ní zvýšená další podlaha jeskyň-ky s opakováním původního vzhledu - hladkého plata. Konstrukce oválu použitého pro centrální prostor grotty. Doklad architektova záměru nahradit elipsu ústředního sálu grotty oválem. Modře vnitřní elipsa a její ohniska, zeleně vnější elipsa a její ohnisky, červeně vykrytý plocha mezi vnitřním a vnějším oválem. Body E-H jsou vrcholy čtverco-vého jádra shodně s obr. 31. Půdorys budovy grotty se schématem možného způsobu vytyčení centrálního oválu. Srovnání půdorysů grotty (růžová plocha) a Vlašské kaple (světle zelená plo-cha a zelené linie). Půdorys Vlašské kaple dle Ing. arch. Z. Průchové. Analýza půdorysu Vlašské kaple v podkladu Z. Průchové.
773 0 $tPrůzkumy památek$gRoč. XVI, č. 2, (2009), S. 113-139
910 $aABE315$bP XI e
997 $tAN |
