Zavřít ( + - )

Metainformační systém NPÚ

Detail dokumentu

Tisk

Náhled:

1 2 3 4 5 6 7 8 9

Textový obsah:

NÁLEZOVÁ ZPRÁVA OPD č. 
Lokalita / Obec (část obce) 
Název         Borová 
Okres / Kraj 
 / Svitavy, Pardubický kraj 
Objekt 
Název kostel sv. Markéty 
čp. (č. or., č. parc.), jiná lokalizace 
jv.okraj obce při silnici na Oldříš 
[Evidenční číslo kulturní památky v 
ÚSKP] 
25096/6 - 2993 
[Souřadnice] 
N / E 
Zkoumaná část objektu / Prvek 
obvodové zdivo kostela do výše cca 2 m; interiér zvonice  
"Název" akce / NZ 
Dokumentace obvodového zdiva  
v souvislosti s odstraněním omítek při stavební akci 
  
Zpracoval (autor, instituce) 
Jitka Svobodová NPÚ ÚOP v Pardubicích 
Datum akce / Datum vydání NZ 
00. 00. 2008 
Označení NZ (ev. č. v archivu 
zpracovatele) 
 
Místo uložení originálu NZ 
archiv NPÚ ÚOP v Pardubicích 
Zadavatel OPD (osoba, instituce) 
z podnětu regionálního muzea v Litomyšli 
(Mgr. Němcová) 
 
Počet stran / Počet listů příloh 
 
Charakteristika výsledků / Anotace 
V rámci povolené stavební akce –oprava kostela sv. Markéty (důvod: odsušení zdiva) 
došlo k odstranění vnějších i vnitřních  omítek ze spodní části zdiva do výše cca 2,5 m 
nad terén.  Tímto zásahem byly odhaleny struktury zdiva, několik omítkových vrstev a 
zbytky povrchových úprav. Podél obvodu byl proveden výkop, dozorovaný archeologem 
z muzea v Litomyšli (Mgr. Jana Němcová), který ověřil, že vně obvodu kostela 
nevystupuje ani pod terénem žádné zdivo, veškeré starší konstrukce tak mohou být 
zachovány pouze uvnitř stávajícího zdiva nebo v interiéru. Se sondami v interiéru se 
počítá v r. 2009.   Porovnáním struktur zdiva bylo ověřeno, že kostel nese stopy nejméně 
3 stavebních etap. Důležitý pro celkové hodnocení nálezů byl i z obtížně přístupného 
místa v krovu dokumentovaný zbytek zděného opěrného pilíře v jihovýchodním koutě 
lodi.  
Závěr: půdorysné vyhodnocení uvedené v Soupisu památek na str. 10 pod heslem 
Borová zhruba odpovídá nalezené situaci, zejména v prostoru presbytáře, avšak 
v publikovaném měřítku nemohlo zachytit přesný průběh starších konstrukcí a je tedy 
velmi zjednodušené. Novým poznatkem je prodloužení kostela, nesouvislé zbytky 
staršího zdiva na jižní straně presbytáře a nástavba zvonice o jedno podlaží. 
 
 
 
Borová, okr. Svitavy kostel sv. Markéty :  Dokumentace obvodového zdiva  po otlučení spodní části omítek             
11/2008          zpracovala  J. Svobodová NPÚ ÚOP v Pardubicích                                                                 s. 2/15 
  
OBSAH 
 
1. Úvod / s. 3  
2. Popis nálezů / s. 3-7  
3. Interpretace poznatků / s.8 
4. Památkové hodnocení / s. 8 
5. Seznam příloh / s. 9 
6. Přílohy  
 
Borová, okr. Svitavy kostel sv. Markéty :  Dokumentace obvodového zdiva  po otlučení spodní části omítek             
11/2008          zpracovala  J. Svobodová NPÚ ÚOP v Pardubicích                                                                 s. 3/15 
  
1. Úvod 
Kostel sv. Markéty v Borové je situován na vyrovnané plošině hřbitova ve svahu 
nad silnicí, v údolní vsi, zastavěné kolem potoka. Je to orientovaná zděná stavba 
s věží (zvonicí) na severní straně presbytáře a dlouhou lodí, sklenutou valeně 
s trojbokými vstřícnými výsečemi. Jako farní byl připomínán k r. 1350, přestavován 
na přelomu 16. a 17. stol. (loď), zvon z r. 1677. Opět farním kostelem se stal r. 1786.  
Omítky v exteriéru i interiéru by podle vyjádření řemeslníka, provádějícího poslední 
opravu , asi 30 let staré, starší byly údajně v době opravy odstraněny. Dokumentace 
zdiva proběhla v souvislosti se stavební akcí, při které byly kvůli odsušení zdiva 
odstraněny interiérové i exteriérové omítky do výše cca 2m a po obvodu stavby byla 
provedena rýha pro drenáž. Měření stavebních detailů bylo provedeno oměrně, příp. 
staničením, dvoumetrem a dálkoměrem a zakresleno do cizího podkladu (projektová 
dokumentace Ing. Petr Šafář, Polička, prosinec 2007), fotodokumetace digitální. 
 
 
2. Popis nálezů 
Jižní stěna lodi - exteriér: Ve vzdálenosti 476 cm od východní zdi jižní předsíně byla 
zaměřena stavební spára na rozhraní lodi a presbytáře, která odděluje dvě odlišné 
struktury zdiva. Zdivo lodi je z lomového kamene místního původu (žula či rula), se 
spárami pečlivě vyplňovanými kamennými úlomky, místy s ulpívajícími zbytky 
dvouvrstvé vápenné omítky. Ve spodní části je zřetelně vyložené soklové zdivo, 
avšak pouze ve směru k východu. V horní části obnažené spáry bylo zachyceno 
torzo pekované silnější omítkové vrstvy, hladké, opatřené vápennou ličkou s částí 
červeně malovaného nárožního kvádrování či liseny. Pozorovatelný zbytek je cca 10 
cm vysoký (až po hranu otlučené omítky – výše patrně pod touto omítkou 
pokračuje) a jeho svislá linie se nalézá 30 cm vlevo od spáry). Omítka nad soklem 
(opět dvouvrstvá, s vápennou ličkou nažloutlé barvy) zřetelně pokračuje i kolmo do 
spáry a dokládá tak existenci vnějšího nároží, k němuž bylo přiloženo současné 
zdivo jižní stěny presbytáře. Na této omítkové vrstvě, zhruba 80 cm vlevo od spáry 
ulpěl na silně zvětralém a nerovném povrchu nepříliš zřetelný splach tmavočervené 
barvy. Struktura zdiva presbytáře je již smíšená, z kamene místního původu, cihel a 
keramických úlomků, zhruba v polovině výšky odkryté části s vyrovnávací vrstvou 
z cihelných dlaždic. Ve spodní části zdiva, při zemi se dochovaly zbytky hladké 
omítky našedlé barvy, s jemnozrnnou strukturou (cementové). V interiéru  tato 
stavební spára není čitelná, pravděpodobně je překryta plentou, nebo 
vyzdívkou polopilíře vítězného oblouku. 
Jižní vstup: stávající kamenné ostění je vloženo do okolního kamenného zdiva, 
v němž je ukotveno cihelnou zazdívkou, která u pravé špalety předstupuje před líc 
patrně o sílu tehdejší omítky, portál je tedy jednoznačně dodatečně vložený. 
Jižní předsíň: v nároží mezi východní zdí předsíně a zdivem lodi byla dokumetována 
stavební spára, oddělující dvě stavební etapy: Zbytky omítek na kamenném zdivu 
lodi zabíhají do spáry, k níž je přiloženo mladší smíšené zdivo předsíně.  
Presbytář: provedení zdiva jižní stěny v exteriéru působí jednolitě, bez zřetelných 
spár či zazdívek, což je překvapivě v rozporu s nálezy na této zdi v interiéru. 
V prostoru presbytáře bylo zachyceno na jižní straně střídání struktur zdiva, působící 
jako  nepravidelné pilíře, přesahující šířku dnešních meziokenních pilířů, střídající 
se s dozdívkami pod okny vzhledově odlišného charakteru. Svislé spáry ohraničující 
„pilíře“ nejsou příliš zřetelné zdivo je provázáno.  Obě struktury jsou smíšené, malta 
(alespoň na povrchu) není příliš kvalitní, spíše hlinitá, snadno se drolí. Omítky zde 
byly důsledně osekány, pouze při zemi se dochovaly zbytky soudržnější (patrně 
Borová, okr. Svitavy kostel sv. Markéty :  Dokumentace obvodového zdiva  po otlučení spodní části omítek             
11/2008          zpracovala  J. Svobodová NPÚ ÚOP v Pardubicích                                                                 s. 4/15 
  
cementem nastavené ) omítky. V současné době nelze bez dalšího sondážního 
průzkumu určit, do jaké míry jde o přizdívky či skutečné zdivo, ani vazba na exteriér 
není jasná. Zdivo s větším podílem cihel a nedbale provedené je v zazdívkách pod 
okny, struktura zdiva a především použité malty „pilířů“ však neodpovídá 
kamennému zdivu severní stěny presbytáře.  
Závěr presbytáře: východní průčelí se projevuje opět poměrně jednolitě, zdivo je 
smíšené, bez dochovaných líců starších omítek, pouze uprostřed, v šířce cca 1m  se 
struktura zdiva mění, je převážně kamenná, s menším podílem cihelných úlomků 
v mezerách. Oddělující spára není jednoznačná, zejména při zemi se téměř ztrácí, 
nejsou v ní zřetelné žádné zbytky omítek. V úseku kamenného zdiva situaci ještě 
znejasňuje obezdívka vložené elektroskříně.  Nerovnosti zdiva v tomto pásu lze tušit 
i pod omítkami nad odhalenou částí zdiva.Vpravo od této části pokračuje opět 
smíšené zdivo, nároží je již převážně cihelné.  
K severní stěně presbytáře je téměř v celé délce přiložena věž, takže severní průčelí 
je omezeno jen na velmi krátký úsek. Z kouta mezi ním a věží šikmo vybíhá opěrný 
pilíř, který je šikmým úsekem zdiva napojen na věž. V napojení není zřetelná spára, 
pouze zlom zdiva, také pilíř se zdá být provázán. Zdivo pilíře, spojovací stěny i věže 
je z lomového kamene, strukturou odpovídají kamennému zdivu lodi. Opěrák je 
navíc v několika vrstvách armován většími lomovými kusy kamene. Napojení 
opěrného pilíře a  východní stěny presbytáře je provedeno zřetelně na spáru, navíc 
v místě, kde z dozdívky vypadla na hraně cihla, je vidět, že zdivo opěrného pilíře 
v jeho levé (jižní) části se nezalamuje opět pravoúhle zpět, ale šikmo, tedy pokračuje 
ve směru dnešního líce východní fasády. Viditelný úsek je však velmi úzký, tento 
postřeh by bylo třeba ověřit hlubší sondou.  
V interiéru je závěr presbytáře půdorysně v rozích zaoblen a ve východní stěně 
prolomen širokou a značně vysokou nikou se zaoblenými kouty a široce zkrojeným 
nárožím. Struktury v líci zdiva se projevují značně nejednotně. V jihovýchodním 
koutě od okna vybíhá ještě cca 80 cm dlouhý úsek  zdiva s neurovnaným lícem, 
který vytváří již půdorysný náběh oblého závěru, na konci však mizí pod plentou 
charakteru smíšeného zdiva. Ta pokračuje až do pravé špalety niky. Východní stěna 
niky, jejíž zdivo má na první pohled odlišnou strukturu s větším podílem lomového 
kamene, je oddělena po obou stranách spárou, v níž dochovaná omítka bočních stěn 
kolmo zabíhá do zdiva, jde tedy jednoznačně o zazdívku, jejíž hloubku však 
nedestruktivně nelze zjistit a na vnější straně se jednoznačně neprojevuje.   
Severní stěna v interiéru presbytáře je prolomena hlubokou nikou vstupu do sakristie 
v podvěží. Při odstraňování omítek zejména po pravé straně vstupu odpadla cihelná 
plenta, která před zahájením prací zakrývala starší zdivo v délce cca 164 cm od 
špalety, tedy až k náběhu jeho půdorysného zaoblení. Odhalené zdivo je z lomového 
kamene,na velké ploše s dochovanými souvrstvími převážně bílých vápenných 
nátěrů na omítce. Ta je vápenná, dvouvrstvá, různé tloušťky, se stopami pekování. 
Povrchově je ještě znečištěna maltou přizdívky. Ojediněle byly na poslední vrstvě 
nátěru pozorovány drobné nesouvislé zbytky tmavočervené barvy.  
 Tato starší omítaná vnitřní stěna se půdorysně šikmo odklání, takže ve vzdálenosti 
90 cm od špalety se půdorysně vychyluje o 12 cm, v  sondě pravé (východní) špalety 
vstupu je výchylka již 17 cm a v protější špaletě dokonce 25 cm. Směr zdi je tedy 
spíše rovnoběžný se severním líce zdiva věže, která se nenapojuje na loď přesně v 
pravém úhlu, ale lehce šikmo.  V západní špaletě vstupu do sakristie je však zdivo  
až do výše cca 110 cm vyzděno z cihel vysokého formátu (délka 28cm, výška 8 cm) 
a lícováno, jde tedy nejspíš o původní špaletu otvoru, výše se objevují cihly kratší, o 
výšce cca 6 cm.  Ve spodní partii zdiva východní špalety se situace jeví podobně, 
Borová, okr. Svitavy kostel sv. Markéty :  Dokumentace obvodového zdiva  po otlučení spodní části omítek             
11/2008          zpracovala  J. Svobodová NPÚ ÚOP v Pardubicích                                                                 s. 5/15 
  
omítková vrstva se dokonce lehce půdorysně stáčí, jakoby k nároží. Situace v horní 
části špalet  ( od cca 110 cm) je ale nejasná, novodobé omítky záklenku nejsou 
odsekány, původní výšku otvoru nelze stanovit, zdá se, že v dnešní výši cca 110 cm 
by mohl být náběh záklenku, neboť odpadlý líc zde odhaluje šikmo položenou cihlu. 
Kamenné ostění  dnešního vstupu je jednoduché, nejspíše až z 19. století, kolem 
něho je cihelná zazdívka, dveře jsou klasicistní. 
Vlevo (západně) od vstupního otvoru je původní zdivo severní stěny presbytáře opět 
opatřeno plentou (smíšené zdivo) a v místě napojení lodi a presbytáře navíc překryto 
polopilířem vítězného oblouku.  
V místě , kde se teoreticky stýká jihovýchodní nároží věže se zdivem presbytáře 
není viditelná žádná spára, vnitřní průběh zdiva v presbytáři je zde již půdorysně 
zaoblen, nejspíše  však jde patrně o jeden celek, beze spáry.  
 
Sledujeme-li struktury zdiva v podvěží, nacházíme kamenné zdivo jak v západní  
široké špaletě průchodu z presbytáře, tak i částečně ve východní špaletě téhož 
otvoru. Vlastní kamenné ostění vstupu má druhotnou cihelnou obezdívku v šířce 25 
– 35 cm. Dále se ve špaletě do výše cca 140 cm objevuje lícované kamenné zdivo, 
výše doplněné cihlami. Při zemi je však zřetelné, že nároží špalet je kamenné, 
lícované a provázané se stěnami věže. Ve východní špaletě pod hranicí otlučené 
omítky je v cihelné obezdívce zazděna část cihelné tvarovky či tašky o dochované 
délce 18 cm, šířce cca 12-13 cm, s plasticky vystupujícím středním pásem v šířce 6 
cm (tl. výstupku 1 cm) se zaoblenými hranami. Povrch je bílý, není však zřetelné, 
zda šlo o nátěr. 
Severní stěna lodi kostela - exteriér: odhalené zdivo v rozsahu od schodiště při věži 
po levou špaletu prvního okna je provedeno z lomového kamene, s vysazeným 
zděným soklem ve výši cca 60 cm nad terénem. Ve výši cca 150 cm nad terénem lze 
pozorovat řadu opakujících se otvorů po lešení, zazděných cihelnými úlomky.  
Ve vzdálenosti 24 cm od levé špalety okna se nachází svislá spára, vyzděné nároží, 
k němuž k západu přiléhá smíšené zdivo prodloužené lodi. Při horní hranici odkryté 
spáry (pod šambránou okna) se dochovalo torzo dvouvrstvé omítky s hladkým 
lícem, v němž je čitelný zbytek nárožního kvádrování. Iluzivní kvádr je vymezen 
vodorovně i svisle dvojicí obrysových linek ve vzdálenosti 4-5 cm od sebe a nese 
stopy zvětralého a vybledlého tmavočerveného či růžového nátěru. Délka kvádru od 
nároží je 64 cm, a je pozorovatelný do výšky 23 cm, není však vyloučeno, že pod 
dosud neodstraněnou omítkou pokračuje i výše. Navazující omítka má nátěr bílý, 
vrstva je poškozena pekováním. Pod touto omítkou se na zdivu dochovala silně 
erodovaná a začernalá vrstva omítky, nahozené přímo na kamenné zdivo.   
Od spáry dále k západu má zdivo jednotný smíšený charakter beze stop druhotných 
zásahů či jakýchkoli otvorů.  
Poblíž západního nároží je ke zdi na spáru přiložen přístavek schodiště, opět ze 
smíšeného zdiva.V interiéru lodi je v místě přiléhajícího schodiště (pod kruchtou) 
patrná zazdívka otvoru, odpovídajícího rozměry i polohou nice v protější stěně.  
Spára v rozhraní původní lodi a jejího prodloužení je v interiéru na severní stěně 
špatně čitelná, nalézá se cca 100 cm východně od 2. okna ( od západu). Na 
kamenném zdivu se místy dochovaly zbytky silné a tvrdé omítkové vrstvy ( až 4 
cm), i malta pojiva je velmi tvrdá, s ostrým kamenivem. Oproti tomu malta 
smíšeného zdiva v prodloužení lodi je málo kvalitní, drolivá, okrové barvy, 
s velkým obsahem hlinitých písků.  
 Zdivo severní i jižní stěny se však v interiéru nejeví tak kompaktně jako v exteriéru. 
V místě oken pokračují svislé hrany špalet spárou až k zemi, avšak beze stop 
Borová, okr. Svitavy kostel sv. Markéty :  Dokumentace obvodového zdiva  po otlučení spodní části omítek             
11/2008          zpracovala  J. Svobodová NPÚ ÚOP v Pardubicích                                                                 s. 6/15 
  
omítek. Okenní niky byly tedy pod parapetem druhotně zazděny, je však možné, že 
šlo pouze o technologický postup, nikoli o následnou časovou etapu. Výška parapetů 
byla několikrát druhotně upravována: shora je parapet upraven vrstvou kamenných 
dlaždic a nízké nadezdívky cca 10 cm vysoké. Pod ní je vyzdívka cca 26 cm vysoká, 
z cihel formátu cca 20 x 6 cm, která lehce předstupuje oproti další vrstvě vysoké cca 
7-7,5 cm na výšku cihly, délky 23-24 cm. Spodní část vyzdívky parapetu je 
provedena ze smíšeného zdiva.   
 I na jižní stěně v interiéru byla dokumentována spára v rozhraní starší a mladší části 
lodi, také 100 cm od východní špalety 3. otvoru od západu, tedy přesně naproti spáře 
v severní stěně, na drobném úseku zdiva se ve spáře dochovala i hladká omítka 
s bílou ličkou. Tato spára není v exteriéru zřetelná, pravděpodobně je skryta za 
přistavěným pomníkem. 
Kruchta, podklenutá třemi poli segmentové klenby do traverz, spočívá na dvou 
středních pilířích a dvou přízedních polopilířích. Na obou polopilířích  je z bočního 
pohledu viditelné šikmé založení záklenku starší kruchty, cca ve výši 140 cm od 
podlahy. 
Krov:  Dnešní vstup do prostoru krovu byl druhotně proražen v 2. patře věže, jde o 
tvarově neurovnaný otvor bez zárubně, v jehož patě je položen jeden z vazných 
trámů krovu. Podlaha tohoto patra věže je zhruba ve stejné úrovni jako krov. poblíž 
vstupu na konstrukci krovu je vidět nápisy z oprav (poslední křídou z léta 1970), 
podpisy rudkou J... Zvo... a tužkou Anton .....  Konstrukce krovu nese stopy 
dodatečných úprav, vazby mají několik druhů číslování: rudkou s římskými čísly a 
písmenem, vysekávanými značkami V, šipka, X, +I, CX,  L a na vazbě značené III 
ještě iniciály RJ.   Na sloupku 2. vazby západně od věže je červenou barvou patrně 
štětkou vyznačen snad letopočet 1824(?). 
S původní podobou presbytáře má významnou souvislost druhý opěrný pilíř, 
zachovaný v jihovýchodním  nároží, v hluchém prostoru mezi půdorysným 
zaoblením závěru presbytáře a jeho pravoúhlým obezděním z vnějšku, který je 
viditelný pouze v krovu, v hlubokém otvoru v jihovýchodním koutě stavby. Tento 
pilíř není viditelný v plném rozsahu, není tedy možno odměřit ani šířku jeho čela ani 
hloubku, kterou vystupoval ze zdiva, neboť je na něj navázáno zdivo pravoúhlé 
obezdívky presbytáře, které je zevnitř zcela neurovnané a bez omítek a na druhé 
straně zdivo, související s klenbou presbytáře, které má obdobný charakter. Samotný 
opěrák je ve viditelné spodní části hladce omítaný a obílený, jeho horní část byla 
maltou upravena do jakési širší bachraté hlavice, která má přírodně okrovou barvu 
bez nátěru. Viditelná šířka čela je 45 cm, hloubka min. 80 cm, přičemž roh pilíře je 
vzdálen 45 cm od vnitřního líce jižní zdi presbytáře. 
 Kromě  výše popsaného nálezu opěrného pilíře bylo v podkroví  dokumentováno i 
sv. nároží presbytáře, kde je možno sledovat půdorysnou anomálii, zaoblené 
vychýlení zdiva severní stěny, které se pravděpodobně nějakým způsobem vyhýbá 
starší konstrukci, zřejmě související se severovýchodním opěrným pilířem. Dále lze 
na severní stěně při věži sledovat ve vzdálenosti 11 cm  od západní stěny věže 
vnitřní hranu ubouraného kamenného vítězného oblouku, širokého 73 cm.  
Samo zdivo věže směrem do podkroví presbytáře je opatřeno vápennou omítkou 
hrubší stříkané struktury bílé barvy. K ní je připojeno krátké sedlo střechy, kryjící 
průchod mezi věží a krovem.  
Dalším podstatným nálezem je příčná spára v hlavní valené klenbě lodi, 
odpovídající umístěním rozhraní starší části lodi a její přístavby. Východně od spáry 
jsou klenby pečlivě vyzděny z cihel formátu 6x 20x ? cm, napojení výsečí je 
provedeno jako čistá hrana, ve které cihly tvoří vzor rybí kosti . Západně od spáry 
Borová, okr. Svitavy kostel sv. Markéty :  Dokumentace obvodového zdiva  po otlučení spodní části omítek             
11/2008          zpracovala  J. Svobodová NPÚ ÚOP v Pardubicích                                                                 s. 7/15 
  
jsou právě v napojení valené klenby na výseče nepravidelně vysazené cihly na 
výšku, tvoříc tak jakási neupravená žebra. Zdivo stěn dosahuje výše cca 50 cm nad 
vrcholy kleneb, zevnitř je bez omítek, spára v něm není nijak zřetelná. 
Kromě nálezů na plochách zdiva zbaveného omítek byly dokumentovány i vnitřní 
stěny věže v 1. a 2. patře. Vstup do 1. patra je situován na západní straně, 
z novějšího jednoramenného schodiště. Je široký 100 cm a jeho pravá špaleta na 
průčelí je vzdálena 24 cm od zdi lodi. Vzhledem k tloušťce zdiva  (193 cm) je 
vnitřní prostor věže výrazně menší, proto je průchod zdí položen šikmo, jeho pravá 
špaleta je 26 cm od vnitřního líce zdi. Špalety jsou poškozené, v levé jsou v nároží 
hluboké jizvy po vytržených kamenech, jeden z nich však,  zachovaný pod 
záklenkem, je přitesán půdorysně do ostrého trojbokého tvaru špalety.  Pravá špaleta 
je vyzděna, nejsou zde žádné stopy po jakémkoli ostění. Povrch zdiva špalety kryje 
hrubá omítka, segmentový záklenek nese pod ní místy stopy otisků bednění.   
Interiér 1. patra věže je bez otvorů, půdorysně shodný s podvěžím, 2. patro má zdivo 
tenčí a na jeho vnitřním ústupku je založena dřevěná štenýřová konstrukce, nesoucí 
výše zvonovou stolici. Tato konstrukce s nárožními sloupky a jedním mezilehlým na 
každé straně, rozepřenými krátkými vzpěrami, je dvoupodlažní a ve 2. patře je na ní 
rudkou provedený nápis, otočený vzhůru nohama : OD MOKRYHO.  Pod dnešní 
úrovní mezilehlé podlahy je cca o 50 cm níže otisk starší vodorovné konstrukce, jíž 
odpovídají uřezaná čela trámů zazděných do severní a jižní stěny. Ve vodorovném 
trámu ležícím na sloupcích 1. patra jsou v západní a východní stěně kapsy po 
trámech stropu, ve stěně zazděné cihlami. Teprve na tomto trámu leží masívní rošt 
dnešní podlahy zvonového patra. V 1. patře zvonice byly dokumentovány tři 
zazdívky starších širokých okenních nik, s nedbale hlazenou a obílenou šambránou 
v hrubě nahozené, patrně dřevem zatažené omítce. V těchto zazdívkách jsou vložena 
dnešní štěrbinová okénka.   
Dnešní zvonové patro má novodobou štenýřovou konstrukci stěn s bedněným 
pláštěm. Uvnitř je zachovaná zvonová stolice vzpěradlového typu, s dvojitými 
vzpěrami tvaru A a s  rytým letopočtem 16+99. Trámy stolice nesou výrazné stopy 
po tesařském opracování. Na některých jsou rudkou provedené tesařské značky. 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Borová, okr. Svitavy kostel sv. Markéty :  Dokumentace obvodového zdiva  po otlučení spodní části omítek             
11/2008          zpracovala  J. Svobodová NPÚ ÚOP v Pardubicích                                                                 s. 8/15 
  
 
3. Interpretace poznatků 
Z dokumentovaných nálezů nelze jednoznačně určit, jak vypadala nejstarší podoba 
kostela. K této, pravděpodobně pozdně gotické etapě zřejmě náležejí oba opěrné 
pilíře a související šikmý náběh zdiva k věži. Pravděpodobně z této etapy pochází 
také minimálně dvě podlaží věže (obvodové zdivo vyjma klenby a druhotných 
úprav) s původním vstupem v 1. patře západní stěny.  
Souvislost zdiva věže i později přeplentovaného zdiva severní stěny presbytáře, se 
zaobleným náběhem závěru není jednoznačná, oblý náběh kryjí pekované omítky. 
Jakou podobu měl půdorys vnější strany presbytáře nelze určit, neboť jižní a 
východní stěna byla druhotně půdorysně pozměněna silnou obezdívkou. Trojboké 
zakončení závěru, hypoteticky vyznačené v Soupisu památek s opěráky uprostřed 
stran, nikoli v nárožích se zdá být neopodstatněné,  vzhledem k šikmé poloze obou 
opěráků se zdá pravděpodobnější, že závěr byl pravoúhlý, s opěráky na nárožích,  
podobně jako např. u nepříliš vzdáleného kostela v Mladočově, který byl také k r. 
1350 připomínán jako farní.  Nalezené jihovýchodní nároží lodi svědčí o tom, že 
původní presbytář na jihu půdorysně poněkud ustupoval oproti lodi, avšak vzhledem 
k obezdívkám z vnější i vnitřní strany  nelze stanovit, zda se v jižní zdi presbytáře 
nalézají nějaké zbytky původního zdiva. Střídání struktur zdiva na vnitřní straně této 
stěny  situaci ještě více znejasňuje. 
Původní délka lodi provedené v kamenném zdivu je jednoznačně vymezena 
stavebními spárami a nárožími v obvodovém zdivu i klenbě, i rozdílnými 
strukturami zdiva. Klenba této části lodi – valená se vstřícnými trojbokými 
výsečemi, které mají vysoká eliptická čela a kruhové svorníky a hřebínky na 
hranách – pochází nejspíše z přelomu 16. a 17. století. Tomuto období by lépe 
vyhovoval zaoblený závěr presbytáře, nikoli však jeho klenba, která je mladší. 
K tomuto období by mohla náležet i velká okna v 2. patře věže, indikující původní 
zvonové patro, ze kterého byla zvonová stolice, datovaná 1699 později o patro 
vyzdvižena. Prodloužení lodi k západu s navazující klenbou téměř stejného vzhledu 
(čela kleneb jsou však okrouhlejší, konstrukce na rubu kleneb je jiná), zaklenutí 
presbytáře valenou klenbou s pětibokými výsečemi, pravoúhlé obezdění presbytáře, 
zaklenutí podvěží a další podružnější stavební úpravy náležejí zřejmě již pozdější 
barokní etapě, která by mohla souviset s opětovným povýšením na farní kostel r. 
1786. Hypoteticky již v této době mohla být postavena jižní předsíň.  K nejmladším 
stavebním úpravám patří patrně nástavba patra věže,  vestavba kruchty, přístavba 
schodiště na kruchtu, úprava jižního vstupu do lodi a úpravy parapetů oken v lodi, 
úprava niky v závěru presbytáře, pravděpodobně i krov kostela a věže. 
 
4. Památkové hodnocení 
Nové poznatky upřesnily rozsah především renesanční a barokní etapy výstavby 
kostela, příliš však neozřejmily jeho  nejstarší podobu. V budoucnu by bylo vhodné 
navázat dalším průzkumem v případě odstranění omítek ve výšce nad 2 m, kde by 
bylo vhodné sledovat pokračování  stavebních spár zejména v presbytáři a na 
rozhraní starší a mladší části lodi, vazbu zdiva na klenby, případné stopy starších 
vodorovných konstrukcí a výšky původní římsy. Totéž by bylo vhodné ověřit i u 
věže, zejména pro stanovení stáří 2. patra a vložených dřevěných konstrukcí.  
 
 
 
 
Borová, okr. Svitavy kostel sv. Markéty :  Dokumentace obvodového zdiva  po otlučení spodní části omítek             
11/2008          zpracovala  J. Svobodová NPÚ ÚOP v Pardubicích                                                                 s. 9/15 
  
 
 
5. Seznam příloh 
A.fotopřílohy 
 
1. situace (1839 a současnost) 
2. pohled od jz. 
3. stav před opravou 
4.- 7.  jižní stěna – spára v rozhraní losi a presbytáře 
8. jižní předsíň 
9. presbytář 
10. opěrný pilíř v sv. nároží 
11. okénko v přízemí věže 
12.-15.  severní stěna lodi – spára přístavby 
16.- 22. interiér presbytáře 
23.-25.  nálezy v prostoru lodi 
26.-27.  interiér zvonice 
28. podkroví presbytáře – jv. opěrný pilíř a sv. kout 
29. detaily krovu 
30. spára pův. vítězného oblouku při věži 
 
B. měřené detaily 
1. Severní stěna – rozhraní lodi a přístavby 
2. Jižní stěna – rozhraní lodi a presbytáře 
3. zazděný opěrný pilíř v jv. koutě presbytáře 
4. půdorys kostela se zákresy spár a struktur zdiva 
5. půdorysy věže  1. patro a půdorys ve 2. patře s přilehlým presbytářem 
6. terénní náčrty

Originál dokumentu:

digitální

Typ/druh dokumentu:

Typ dokumentu:

_nezařazeno

Jméno souboru:

E0009113.pdf

Formát souboru:

application/pdf

Autor záznamu:

Svobodová Jitka

Popis dokumentu:

Borová, kostel sv. Markéty

Název pracoviště:

ÚOP v Pardubicích

Velikost dokumentu (v bytech):

113961 B

Rozměry obrazového dokumentu:

Autor originálu:

Svobodová Jitka;

Klíčová slova:

Kulturní památka nemovitá;

Uživ. klíčová slova:

operativní průzkum a dokumentace;

Datum vzniku:

2008

Licence:

Typ:	neurčena - ochranu díla stanovuje obecně autorský zákon (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121)

Vazby dokumentu na aplikace IISPP

Bližší specifikace

Odkaz

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 14656389

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000136194
Název	kostel sv. Markéty
Číslo ÚSKP	25096/6-2993
ID právního stavu	136194 Načítám data z navázané aplikace...

Územní identifikace dokumentu

Územní rozsah:

objekt lokalizovaný

Objekty paGIS

Kód paGIS

Název objektu

Část obce

Č. dom.

Ulice

Č. or.

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Kód paGIS: 2555789

Název objektu: kostel sv. Markéty

Část obce: Borová

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Borová u Poličky

Obec: Borová

ORP: Polička

Okres: Svitavy

	kostel sv. Markéty (prvek 14656389)
	vloženo ručně

Přírůstkové body

Přír. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Lokality

Kód CZ

Název lokality

Reálný typ

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Kraj

Kód CZ: 842

Název lokality: Borová

Reálný typ: ves

Kat. území: Borová u Poličky

Obec: Borová

ORP: Polička

Okres: Svitavy

Kraj: Pardubický kraj

	kostel sv. Markéty (prvek 14656389)
	vloženo ručně

Historické regiony

Kód RS

Název hist. regionu

Kód RS: 367

Název hist. regionu: Polička

	kostel sv. Markéty (prvek 14656389)
	vloženo ručně

Ke stažení Náhled Žádost o užití