Zavřít ( + - )

Metainformační systém NPÚ

Detail dokumentu

Tisk

Náhled:

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Textový obsah:

NÁRODNÍ PAMÁTKOVÝ ÚSTAV
METODIKA PRŮZKUMU, 
DOKUMENTACE A PÉČE 
O ORIENTÁLNÍ KOBERCE
PRAHA 2014
M
ET
O
D
IK
A 
PR
Ů
ZK
U
M
U
, D
O
K
U
M
EN
TA
CE
 A
 P
ÉČ
E 
O
 O
RI
EN
TÁ
LN
Í K
O
B
ER
CE
ISBN 978-80-7480-009-2

 
nÁrOdnÍ pamÁtkOvÝ Ústav
odborné a metodické publikace, svazek 45
Praha 2014
Metodika průzkumu, dokumentace 
a péče o orientální koberce
Ladislav Bezděk, Jitka Dřevíkovská, Zdeněk Chudárek, 
Zdenka Klimtová, Josef Štulc
 
Národní památkový ústav jako odborná organizace státní památkové péče v České re-
publice vydává tuto publikaci v zájmu zajištění jednoty metodických hledisek památko-
vé péče pro danou oblast ochrany kulturních památek, v souladu s ustanovením § 32 
odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů.
Metodika průzkumu, dokumentace a péče o orientální koberce byla zpracována v rámci 
plnění výzkumného cíle „Výzkum, dokumentace a prezentace movitého kulturního dědic-
tví “, úkolu „Výzkum, evidence a zásady péče a prezentace orientálních koberců a příbuz-
ných textilních děl v instalacích, expozicích a depozitářích vybraných objektů“ financo-
vaného z podpory na dlouhodobý koncepční rozvoje výzkumné organizace (DKRVO).
Certifikovaná metodika „Metodika průzkumu, dokumentace a péče o orientální koberce“ je 
určena pracovníkům památkové péče, zejména těm, kteří se s tímto materiálem pravidelně 
setkávají (provádějí základní evidenci mobiliárních fondů na státních hradech a zámcích). 
Seznamuje s původem, technologií výroby, symbolikou, původním a druhotným využitím 
orientálních koberců a postupně vede po jednotlivývh krocích ke zpracování tohoto ma-
teriálu (základní evidence, dokumentace, podává návody pro péči o historické orientální 
koberce, stanovuje režim zacházení a výstavní využití). Současně může sloužit při tvor-
bě interiérových instalací nebo kastelánům a správcům sbírek zpřístupněných památek. 
Metodika je využitelná i dalšími institucemi, např. muzei či soukromými vlastníky. 
O uznání uplatněné certifikované metodiky bylo dne 13. 11. 2014 vydáno Osvědčení č. 12, 
č.j. MK 61895/2014 OVV.
Odborní recenzenti:
Mgr. Helena Heroldová, Ph.D., Náprstkovo muzeum asijských, afrických 
 a amerických kultur
PhDr. Mgr. Filip Wittlich, Ph.D., Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze
© Národní památkový ústav, Praha 2014
Text © Ladislav Bezděk, Jitka Dřevíkovská, Zdeněk Chudárek, Zdenka Klimtová, Josef 
Štulc, 2014
Foto © Ladislav Bezděk, Taťána Binková, Gabriela Čapková, Martin Frouz, Josef Slavíček, 
Jan Stárek, 2014  
Grafická úprava a zpracování © Vojtěch Hyťha, 2014
ISBN 978-80-7480-009-2
3 Obsah
Obsah
 
Úvod  ................................................................................................................................................  5 
Kapitola 1: Orientální koberce a jejich funkce ve vývoji evropského interiéru  ............  7 
J. Štulc
Kapitola 2: Výroba koberců, techniky a materiály  ............................................................  27 
J. Dřevíkovská, Z. Klimtová
Kapitola 3: Hlavní produkční oblasti  .................................................................................... 40
Z. Klimtová
Kapitola 4: Metodika průzkumu, evidence a klasifikace orientálních koberců  ..........  59
Z. Chudárek, J. Štulc
Kapitola 5: Fotografická dokumentace koberců a tapiserií  ............................................  67
L. Bezděk
Kapitola 6: Preventivní péče o koberce a režim jejich uložení v historických                 
interiérech a depozitářích; konzervace a restaurování poškozených koberců  ..........  75
J. Dřevíkovská
Kapitola 7: Doporučení k prezentaci koberců v historických interiérech  ................... 94
Z. Chudárek, J. Štulc
Výběr z literatury  ..................................................................................................................... 103
Slovníček pojmů  ...................................................................................................................... 107
Obsah 4
5 ÚvOd
Úvod
V bohatém, druhově pestrém souboru uměleckých a umělecko řemeslných děl, která 
tvoří mobiliární fondy státních hradů a zámků, jsou orientální koberce (a s nimi i evrop-
ské podlahové textilie) hluboce, co do svého kulturního významu a nenahraditelnosti, 
podceněny. Stále přežívá jejich chápání jako jen víceméně užitkového doplňku zámeckých 
instalací. Doplňku, který, až bude zcela opotřebován nebo zničen škůdci, můžeme kdy-
koli adekvátně nahradit výrobkem novým. V lepším případě drahým, avšak dnes již zcela 
ne osobním kobercem ručně vázaným, v horším, bohužel častém případě, i soudobým 
masově vyráběným strojovým produktem.
Naznačené nedocenění je důsledkem neznalosti původu, historie, technik, materiálů, 
estetiky i nezastupitelné a proto ničím nenahraditelné výtvarné funkce, kterou koberce 
v umělecky utvářených celcích zámeckých interiérů vždy měly. Tuto neznalost odráží jak 
dosavadní vysloveně laická úroveň zpracování evidence koberců (až na některé čestné 
výjimky), tak i jejich často nevhodné současné umístění.
Zpracovaná metodika si klade za cíl především zlepšit v procesu správy a provozu veřej-
nosti zpřístupněných památek informovanost a odtud povědomí o hodnotě orientálních 
koberců. Tím vytvořit základní předpoklad pro zlepšení jejich inventarizace, péče i prezen-
tace. Text je rozdělen na 7 kapitol. Jejich autoři podávají přehled o historické i současné 
funkci koberců v dějinách evropské obytné kultury, popis jejich výroby, materiálů a barev 
a následně specifikaci charakteru jednotlivých významných výrobních oblastí. V dalších 
kapitolách pak uvádějí pravidla průzkumu, evidence a klasifikace koberců, profesionální 
principy jejich fotografické dokumentace a především dnes tolik potřebné rady a poky-
ny k průběžné kontrole jejich stavu a preventivní péči o ně. Závěrečná kapitola posléze 
přináší rámcová pravidla pro presentaci orientálních koberců v zámeckých instalacích. 
Vzhledem ke specifičnosti a obecně nedostatečným znalostem předmětu metodiky jsme 
se rozhodli připojit pro čtenáře kromě výběrové bibliografie i výkladový slovník nejčastěji 
užívaných odborných pojmů.
Obr. 1 (vlevo): V létě roku 2014 proběhla na Státním hradě Karlštejn výstava „Orientální koberce na 
Karlštejně“. Pohled do expozice kavkazských koberců v přízemí Císařského paláce hradu Karlštejn.
Foto: L. Bezděk. 
Obr. 2 (na následující straně): Vzácný koberec ve výjimečném prostoru: nádherný anatolský selendi 
s motivem  čintámani z 2. poloviny 16. století v kapli sv. Kříže na hradě Karlštejn během výstavy 
„Orientální koberce na Karlštejně“. Foto: L. Bezděk. 
ÚvOd 6
7 OrientÁlnÍ kOberce a jejich funkce ve vÝvOji evrOpskÉhO interiÉru
Kapitola 1
Orientální koberce a jejich funkce ve vývoji 
evropského interiéru
Josef Štulc
Vázané a tkané koberce1 měly v Evropě zcela jiné poslání než v zemích svého původu 
– Anatolii, Iránu, Zakavkazsku či v oblastech tzv. Turkestánu (viz kapitola 3). V Orientě 
mají dvojí základní funkci: užitnou a výtvarnou. Tvořily a dodnes tvoří základ uspořádání 
tradiční perské i turecké městské domácnosti, která v minulosti neznala a neužívala se-
dací nábytek evropského typu2. Na kobercích se sedělo, jedlo i spalo, koberec je nepostra-
datelný při vykonávání pěti modliteb denně, které muslimům ukládá jejich náboženství. 
Ještě daleko větší význam mají koberce pro nomády. V jejich jurtách tvořily a nahrazovaly 
veškerý nábytek: evropské truhly zde nahrazovaly vázané nebo tkané proutím vyztuže-
né boxy zvané mafrače, na stěny jurty se v roli prádelníků zavěšovaly speciální vázané 
tašky, tzv. čovaly. Další typ tašek, chordžiny, které se z obou stran zavěšovaly na sedla 
soumarů, byly nepostradatelné při transportu. Koberce kočovníky doprovázejí celý život, 
od visutých kolébek až po pokrývku katafalku při pohřebním obřadu. Neméně význam-
nou je v Orientě funkce koberce jako výtvarného díla. Muslimský Orient nezná sochy ani 
závěsné obrazy či nástěnné malby. Výtvarné cítění se zde proto mohlo projevit pouze ve 
výzdobě architektury a umělecko řemeslných výrobků, pro niž je charakteristický geo-
metrický nebo výrazně stylizovaný florální (arabeskový) dekor. Z umělecko řemeslných 
artefaktů právě koberce nejvýrazněji naplňovaly svou velikostí, umístěním, kompozicí 
i škálou barev potřebu výtvarného projevu. Tato nezastupitelná výtvarná funkce je příči-
nou velké úcty a šetrnosti, s níž je v orientální domácnosti s koberci nakládáno. Tak jako 
do mešity, nevstoupí muslim ani do domácnosti s obuví na nohou.
  1) K orientálním kobercům, jejich historii, technice výroby, ornamentu a kulturnímu významu se váže 
dnes již velmi početná odborná literatura. Výběr z ní je uveden v příloze předkládané metodiky. Nové 
výsledky bádání v této oblasti přináší průběžně mezinárodní časopis HALI, Carpet, Textile and Islamic 
Art, vycházející čtyřikrát do roka v Londýně.
  2) V tradičních orientálních domácnostech byla uprostřed hlavní obytné místnosti na podlaze skupina ko-
berců uspořádaných následovně: střední mírně podélný koberec zvaný mian farš měl po obou stranách 
symetricky položené užší podélné koberce (běhouny zvané kenareh), nejcennější rodinný kus nazývaný 
kelegi kompozici vzadu napříč uzavíral. Viz. k tomuto např. Werner Grote-Hasenbalg, Der Orientteppich, 
sine Geschichte und seine Kultur, Bd. I, Berlin 1922, p. 18.
OrientÁlnÍ kOberce a jejich funkce ve vÝvOji evrOpskÉhO interiÉru 8
Evropa se nepochybně s vázanými koberci seznámila již v období antiky3. Technicky 
i výtvarně dokonalý vázaný koberec ze skytské hrobky v Pazyryku na Altaji dokládá, že 
již ve 4. století před Kristem, kdy vznikl4, mělo umění vázaných koberců za sebou mno-
hasetletý ne-li tisíciletý vývoj. Většinu nádherných tkanin ve výzdobě královských paláců 
v Babylonu a v Persii, o nichž nás zpravují řečtí historici, již nepochybně tvořily vázané 
koberce.5
Rané vázané koberce tureckých Seldžuků (13. stol.), či později egyptských a syrských 
Mamlúků (15. – počátek 16. stol.) do Evropy dorazily jako důsledek křižáckých válek a poutí 
do Jeruzaléma.6 Zajímavé svědectví o jejich výrobě podává na sklonku 13. století ve svém 
proslulém cestopise Benátčan Marco Polo. Evropa tehdy převzala mnoho z vyspělé kultury 
orientu a četní představitelé evropské feudality si tehdy nechali benátskými a janovskými 
kupci dovážet mnohé z luxusních předmětů, které v Levantě poznali. Jaké funkce mohly 
vázané koberce mít v tehdy ještě velmi nehostinných, studených a jen spoře nábytkem 
  3) Viz k tomu nejnověji např. Murray L. Eiland, Textile Cultures of Syria, in: Thomas J. Farnham, Daniel 
Schaffer (eds.), Oriental Carpets and Textile Studies VII, 2011, ISBN 978-1-898113-43-0, str. 7–9.
  4) Pazyzycký koberec byl radiokarbonovou analýzou datován do rozmezí let 383–332 před Kristem. Viz 
Michael Hann, The Pazyzyk Carpet, in: Thomas J. Farnham, Daniel Schaffer (eds.), Oriental Carpets and 
Textile Studies VII, 2011, ISBN 978-1-898113-43-0, str. 85–94.
  5) Viz k tomu např. Fabio Fromenton, Das Buch der Orientteppiche, München, 1974, bez ISBN, str. 12–14.
  6) Ještě daleko dříve zdomácněla výroba vázaných koberců v muslimském ummajovském kalifátu s cen-
trem v Cordobě na Pyrenejském poloostrově po jeho dobytí Araby v 8. století. Tato tradice se udržela 
v tvorbě tzv. Mudéjarů, muslimského obyvatelstva v křesťany znovudobytých územích v 15. až poč. 16. 
století. Viz k tomu podrobně Aimée Froom, Design and Influence in the Brooklyn Museum of Art?s Spa-
nish Pomegranate Carpet, in: Thomas J. Farnham, Daniel Schaffer (eds.), Oriental Carpets and Textile 
Studies VII, 2011, ISBN 978-1-898113-43-0, str. 43–49. Dále též John Mills, The Coming of the Carpet 
to the West, in: Donald King, David Sylvester (eds.), The Easten Carpet in the Western World, London 
1989, ISBN 0728703629, str. 11–23.
Obr. 3: Anonym, Svatý 
Mikuláš a prodavač 
koberců, 1258, freska 
v kostele sv. Mikuláše, 
Boyana, Bulharsko. 
Jedno z nejstarších 
vyobrazení orien-
tálního koberce 
v evropské malbě. 
Zobrazený seldžúcký 
koberec zdobí zvířecí 
a ptačí motivy 
v okrouhlých 
medailonech.
9 OrientÁlnÍ kOberce a jejich funkce ve vÝvOji evrOpskÉhO interiÉru
(truhly, lavice, stoly a ojediněle skříně) opatřených interiérech hradů i městských palá-
ců 12.–14. století, se můžeme jen domýšlet. K odpovědi na tuto otázku musíme zpět do 
minulosti interpolovat informace, které nám podává historická ikonografie i nemnohé 
dochované příklady.
Od konce 13. století a zejména pak ve století 15. se orientální koberce začínají objevo-
vat na obrazech italských mistrů trecenta a quattrocenta a paralelně i ve franko-vlámské 
deskové malbě této doby.7 Jedná se v naprosté většině o koberce geometrizujících vzorů, 
někdy s geometricky stylizovanými motivy zvířat a ptáků, anatolské či možná i kavkazské 
provenience. Na obrazech jsou koberce zpodobněny s nevšední péčí a věrnou, někdy až 
minuciózní detailností. V 19. století, v době, kdy dějiny umění a etnografie ještě nezna-
ly provenienci jejich původu, posloužila jména renesančních malířů, kteří je zobrazova-
li, k jejich označení a základnímu typologickému třídění. To se z tradice užívá dodnes: 
anatolské a kavkazské koberce se stupnicovými, háky opatřenými polygony nesou jmé-
  7) Nejstarší vyobrazení již z přelomu 13. a 14. století nalézáme na freskách geniálního florentského malíře 
Giot ta di Bondone v kostele sv. Františka v Asisi; následují obrazy sienských mistrů Duccia di Buoninsegna 
(poč. 14. stol), Buonacorsa (cca 1370) či Domenica di Bar tolo (2. pol. 14. století) a dalších. V quatrocentu 
je zobrazení ještě daleko častější. Ze známých mistrů lze uvést Carla Crivelliho, Alessandra Baldovinetti-
ho, Domenica Ghirlandaia, Gentile Belliniho, Sandra Botticeliho a řadu dalších. Ze severských malířů to 
byli zejména Jan van Eyck a Hans Memling. Viz Kurt Erdmann, Orientalische Teppiche auf Bildern des 
XIV. und XV. Jahrhunderts, Jahrbuch der Preussischen Kunstsamlungen, 5D (1929), str. 261–298.
Obr. 4: Nicolo Buonacorso, 
Zasnoubení Panny Marie 
(výřez), kolem 1370, 
National Gallery, London. 
Výpravná slavnostní scéna 
zobrazená ještě v gotickém 
duchu, nicméně s úspěšným 
náznakem perspektivního 
vyjádření prostoru, ukazuje 
pod nohama hlavních 
aktérů anatolský koberec 
s figurami stylizovaných 
ptáků v oktogonálních 
medailonech. Koberec polo-
žený na zemi zde vyjadřuje 
úctu k P. Marii a význam 
zobrazené události.
OrientÁlnÍ kOberce a jejich funkce ve vÝvOji evrOpskÉhO interiÉru 10
no Hanse Memlinga, anatolské s hvězdicovými polygony Carla Crivelliho. Specifický typ 
anatolského koberce se žlutým arabeskovým vzorem na červené půdě je označován jako 
Lotto. Anatolské „střílnové“ modlitební koberce nesou jméno Gentile Belliniho a Hans 
Holbein mladší propůjčil jméno hned dvěma typům anatolských koberců (pravděpodobně 
z Bergamy nebo z U?aku) – Holbein s velkým a Holbein s malým vzorem.8 
Obrazy evropských mistrů nám mnoho říkají i o funkci a rozmístění koberců. V Evropě, 
kde na rozdíl od Orientu koberec nesloužil potřebám běžného života, byla tehdy nejvíce 
oceňována jeho funkce výtvarná. Koberce byly chápány jako luxusní a vzácná umělec-
ká díla exotické krásy a takto s nimi také bylo nakládáno. Z obrazů evropských malířů 
13.–17. století můžeme vysledovat následující škálu funkcí, které tehdy orientální koberce 
v evropských interiérech plnily:
  8) Jména renesančních umělců pro označení charakteristických vzorů koberců 15.–16. století použil po-
prvé ředitel Obchodního muzea v Berlíně Julius Lessing v knize Altorientalische Teppichmuster nach 
Bildern und Originalen des XV–XVI Jahrhunderts, Berlin 1877. Lessingovým inspirátorem a poradcem 
byl vynikající historik umění a muzejní kurátor Wilhelm von Bode. Srovnej Thomas J. Farnham, From 
Lessing to Ettinghahnsen. The First Century of Safavid Carpet Studies, Hali 154, 2007, str. 81–91.
Obr. 5: John Eworth (podle obrazu 
H. Holbeina ml. z doby kolem 1530), 
Portrét Jindřicha VIII, 1567, olej na plátně, 
Walker Art Gallery Liverpool. 
Sebevědomí krále a hlavy nové angli-
kánské církve je na obraze podtrženo 
drahým orientálním kobercem, zde 
výjimečně umístěným na podlaze pod 
nohama monarchy.
11 OrientÁlnÍ kOberce a jejich funkce ve vÝvOji evrOpskÉhO interiÉru
Koberec ve funkci podlahové krytiny
(tak, jak se orientální koberce nejčastěji užívají i dnes).
V této funkci koberce vidíme, paradoxně, zejména na jejich nejstarších vyobrazeních 
pocházejících z konce 13. a počátku 14. století. Jsou zobrazeny v hagiografických cyklech, 
jako jsou nástěnné malby geniálního Giotta di Bondone v chrámu sv. Františka z Assisi 
(konec 13. stol.), na jeho oltářním obraze Trůnícího Krista ze Stefaneschiho triptychu 
(1330), na Ducciově sienské Disputaci (1308–1311), dále v dílech Lippa Memmiho, Tadea 
Gaddiho, Domenica di Bartolo, Buonacorsa a i na dalších nástěnných či deskových mal-
bách z této doby. Je ovšem třeba zdůraznit, že v malbě 13. a 14. stol. ještě nejde o reál-
né scény z tehdejšího života, ale o díla hlubokého sakrálního obsahu. Luxusní, nesmírně 
drahý koberec zobrazený na zemi pod nohama Krista, Madony či uctívaných světců je 
zde výrazem mimořádné úcty k zobrazeným postavám a slouží ke zdůraznění mimořád-
ného významu zobrazené chvíle. Možnost tehdejšího užívání vzácných orientálních děl 
jako běžné podlahové krytiny můžeme proto vzdor uvedenému svědectví ikonografie 
jednoznačně vyloučit. Na proslulém svatebním dvojportrétu manželů Arnolfiniových od 
Jana van Eycka z r. 1434 je sice u manželského lože v pozadí zobrazen anatolský koberec 
ležící na podlaze, i zde však nemusí jít o běžnou dobově obvyklou funkci. Eyckův obraz 
má totiž hluboký vnitřní symbolický smysl jako oslava svátosti manželské. Teprve v 16.
století, opět v zájmu zdůraznění výjimečnosti a majestátu, jsou na některých portrétech 
zobrazeni vladaři stojící na orientálním koberci (Jindřich VIII. anglický, Alžběta I. a ne-
mnoho jiných).
Obr. 6: Domenico 
Ghirlandio, Trůnící 
Madona se světci, 1483, 
tempera na dřevě, 
Florencie, Galleria degli 
Uffizi. Typ na obraze 
věrně zpodobněného 
anatolského koberce, 
jehož řada exemplářů 
se dodnes dochovala, 
je v literatuře označo- 
ván malířovým jménem 
jako koberec typu 
Ghirlandaio. 
Dílo představuje 
nejčastější zobrazení 
orientálních koberců 
v malbě 14.–16. století, 
jako podnož trůnu 
Madony, zdůrazňující 
její majestát.
OrientÁlnÍ kOberce a jejich funkce ve vÝvOji evrOpskÉhO interiÉru 12
Koberec kryjící stupně oltáře či trůnu
V této funkci jsou orientální koberce zobrazeny především na obrazech Madony s Ježíš-
kem, a to jak v italské malbě (Buonacorso, Lippiové, Pinturicchio, Botticeli, Ghiarlandaio, 
Verocchio, Mantegna, Belliniové a celá plejáda dalších), tak v severské tvorbě (Jan van 
Eyck, Memling, Holbein mladší ad.) V 15. a 16. století se zřejmě stal orientální koberec 
charakteristickou součástí vybavení jak vnitřků kostelů (na stupních oltářů – viz též bod 
Koberec ve výtvarné funkci jako dekorativní paneau zavěšené na stěně nebo svěšené 
z poprsníku tribuny či okna), tak později i světských trůnních sálů (kryl stupně, po nichž 
panovník stoupal k trůnu).
Koberec kryjící máry či katafalk při pohřebním obřadu
Ke zdůraznění slavnostního pietního významu pohřebního obřadu a vzdání úcty význam-
nému zemřelému se máry a katafalky kryly, kromě jiných vzácných textilií, i orientálními 
koberci. Vedle fresek Filippa Lippiho v dómu v Pratu a ve Spoletu to dokládá i několik 
mladších anonymních vyobrazení z prostředí Uher 17. století.
Obr. 7: Fra Filippo Lippi, Pohřeb sv. Štěpána, 1460, freska v dómu v Pratu. 
Orientální koberce od středověku pokrývaly máry a katafalky při pohřbech významných osobností.
13 OrientÁlnÍ kOberce a jejich funkce ve vÝvOji evrOpskÉhO interiÉru
Koberec ve výtvarné funkci jako dekorativní paneau zavěšené na stěně nebo 
svěšené z poprsníku tribuny či okna
V této funkci, analogické k úloze dobových evropských tapisérií, jsou orientální kober-
ce zachyceny v italské malbě quattrocenta a raného cinquecenta nejčastěji. Zejména při 
zobrazení dobových slavností, jak je velmi realisticky dovedli ukázat například Francesco 
Cossa, Pinturicchio či Vittore Carpaccio. I zde šlo o zdůraznění významu dané události 
a zároveň společenského statutu a bohatství aktérů scény. Tato funkce nepochybně patřila 
k vůbec nejoblíbenějším. Dokládají ji ostatně nejen dobová zobrazení, ale i reálné příkla-
dy, jež se nám dochovaly: Takzvaný koberec z Marby (dnes v muzeu ve Stockholmu) byl 
donací švédského šlechtice, snad poutníka do Jerusalema, místnímu kostelu.9 Zde patrně 
po staletí visel na stěně. Díky tomu se tento krásný anatolský koberec ze 14. či nejpozději 
raného 15. století dochoval téměř intaktně. Tak jako v Marby – ve funkci dekorativního 
paneau zavěšeného na stěně – se z Turecka v 15. až 17. století importované anatolské 
koberce dodnes uplatňují v pozdně gotických kostelech v rumunské Transylvánii.10 V lu-
  9) Srovnej Margareta Nockert, The Marby Rug, in: Thomas J. Farnham, Daniel Schaffer (eds.), Oriental 
Carpets and Textile Studies VII, 2011, ISBN 978-1-898113-43-0, str. 95–98. Radiokarbonovou analýzou 
je koberec datován do rozmezí let 1300–1420.
10) Podrobně k tomu viz obsažnou knihu Ferenc Bátári, Ottoman Turkish Carpets, Budapest 1994, ISBN 
Obr. 8: Vicenzo Foppa, 
Madona se sv. Janem 
Evangelistou a Janem 
Baptistou, 1485, freska 
v dómu v Brescii. 
Anatolský koberec je 
zde zobrazen v dobově 
typickém uplatnění jako 
dekorativní panel svěšený 
z parapetu.
OrientÁlnÍ kOberce a jejich funkce ve vÝvOji evrOpskÉhO interiÉru 14
teránském tzv. Černém kostele v Brašově je na tribunách a stěnách zavěšeno na 120 
anatolských koberců a podobně je tomu i v dalších městech obývaných sedmihradskými 
Sasy. Koberce zde byly svěšovány především z kazatelen luteránských i katolických kostelů 
a uplatnily se na čelech oltářních mens i stolů, kde se vysluhovala Večeře Páně. Analogic-
ky můžeme soudit, že jako dekorativní obraz či panel pověšený na stěnu mohl leckterý 
orientální koberec zateplovat nejen prostory chrámů, ale i kamenné stěny středověkých 
feudálních obydlí. Zejména v Uhrách je to doloženo již od 15. století.11 
Koberec ve funkci přehozu přes stůl či jiný kus nábytku
V této funkci vidíme orientální koberce poprvé již na obraze florentského mistra Taddea 
Gaddino z r. 1365. Ve velkém rozsahu jsou však koberce takto uplatněny až v 16. a 17. 
století. V době jídla byly vyměňovány nebo alespoň chráněny lněným ubrusem.12 Takto 
9630492124, kapitola Hungaro-Turkish Relations, str. 28–42.
11) Viz pozn. 10.Chybí text poznámky
12) Lněným ubrusem chráněné orientální koberce položené přes stůl jsou zobrazeny například na obra-
ze vlámského malíře Franse Florise Rodina van Berchemů u stolu (1561) či na proslulém díle Večeře 
v Emauzích (1596) od Michelangela Merisiho zvaného Caravaggio.
Obr. 9: Vitore Carpaccio, Odjezd poutníků 
(výřez) z cyklu Život sv. Voršilky, 1495, 
Galleria dell Academia, Venezia. Detail 
z výpravné scény slavnostního loučení 
poutníků ukazuje anatolské koberce 
zdobící parapety domů a schodišť.
15 OrientÁlnÍ kOberce a jejich funkce ve vÝvOji evrOpskÉhO interiÉru
jsou koberce zobrazeny na scénách uzavírání významných státních smluv či jiných di-
plomatických jednání i na žánrových scénách z běžného života. V uvedené době tvořily 
výtvarný akcent a doplněk k již daleko bohatšímu nábytku, ať již k řezaným a tlačenou 
kůží zdobeným křeslům a židlím, nebo bohatě řezbou a intarsiemi zdobeným renesančním 
a raně barokním truhlám, postelím s nebesy, kredencím, šperkovnicím, či skříním.
Se zobrazováním orientálních koberců na evropských obrazech se setkáváme i v celé 
první polovině 17. století, zejména ve vlámské a holandské malbě (Jan Vermeer van Delft, 
Pieter de Hooch, Gerard Terborch, Gabriel Metsu a celá řada dalších). V této době jejich 
obliba kulminovala. I nadále se uplatňovaly jako luxusní artefakty kladené na stoly či 
truhlice, nyní si je však již mohly dovolit a jako výraz své prosperity ukazovat i širší vrstvy 
bohatnoucích obchodníků v celé západní a střední Evropě. Ve východní Evropě byl jejich 
význam ještě větší. Jak to dokládají dobové inventáře,13 nahrazovaly na stěnách knížecích 
a bojarských rezidencí v těchto končinách daleko vzácnější závěsné obrazy.
Ve druhé polovině 17. století se vztah k orientálním kobercům v západní části Evropy 
pronikavě změnil. Dále se pak vyvíjel v jakési západo-východní dichotomii. Na dvoře Lud-
13) Ferenc Bátári (cit. v poznámce 8, str. 37) kromě řady dalších příkladů z raně novověkých Uher uvádí 
přepis velmi podrobného inventáře ze 17. století ze zámku magnáta Ference Balásiho v Szentdemeteru. 
V popisu zařízení sálů a pokojů se uvádí kde a jakého typu koberce jsou zde rozmístěny. Koberce ozna-
čené jako perské byly většinou rozvěšeny po stěnách, turecké kryly stoly. Žádný z koberců není zmíněn 
s umístěným na podlaze.
Obr. 10: Hans Holbein 
ml., Ambsadoři Jean 
de Dinteville a Georges 
de Selve, 1533, olej na 
dřevě, National Port-
rait Gallery, Londýn. 
S minuciózní detailností 
podaný anatolský 
koberec s tzv. „velkým 
holbeinovým vzorem“ je 
zobrazen v nejčastějším 
dobovém uplatnění jako 
přehoz přes stůl.
OrientÁlnÍ kOberce a jejich funkce ve vÝvOji evrOpskÉhO interiÉru 16
víka XIV. byla záliba v orientálních kobercích vytěsněna úsilím po stylové jednotě tehdy 
obzvlášť bohatě dekorovaných zámeckých a palácových interiérů. Nástěnné tapiserie 
a tkané i vázané podlahové koberce z manufaktur v pařížské Savonnerie a v Aubussonu, 
navržené dvorními umělci ve stylu vrcholného baroka, tuto jednotu vhodně zvýrazňo-
valy.14 Pod přitažlivým vlivem Versailles orientální koberce postupně vyšly zcela z módy. 
14) K struktuře a charakteru evropských koberců ze Savonnerie a z Aubussonu viz např. Sarah B. Sherill , Carpets 
and Rugs of Europe and America, New York and London 1996 (bez ISBN) nebo táž, Mysteries of Misplaced 
Mamluks Revisited, in: Thomas J. Farnham, Daniel Schaffer (eds.), Oriental Carpets and Textile Studies VII, 
2011, ISBN 978-1-898113-43-0, str. 165–174, kde je diskutován zajímavý revival kompozice mamlúckých 
koberců v tvorbě aubussonské dílny a přizpůsobení této kompozice evropskému výtvarnému cítění.
Obr. 11: Neznámý malíř, 
Britsko-španělská konference 
diplomatů v Somerset House 
v r. 1604, National Portrait 
Gallery, Londýn. Nádherný 
anatolský koberec typu 
„Holbein s malým vzorem“ 
kryjící konferenční stůl je 
na obraze namalován se 
stejnou pozorností a věrností 
jako portréty zúčastněných 
diplomatů.
Obr. 12: Michelangelo 
Merisi zv. Caravaggio, 
Kristus v Emauzích, 
1601, olej na plátně, 
National Gallery, 
Londýn. Obraz ukazuje, 
že v době jídla bývaly 
koberce přehozené přes 
stůl chráněny před 
znečištěním lněnými 
ubrusy.
17 OrientÁlnÍ kOberce a jejich funkce ve vÝvOji evrOpskÉhO interiÉru
Přestávaly se uplatňovat nejprve v interiérech rezidencí spřízněných evropských monar-
chů a šlechty a později i v měšťanských vrstvách. Tento trend v západní a střední Evropě 
ještě zesílil v období rokoka a klasicismu 18. století. Ve zjemnělé obytné kultuře těchto 
slohových epoch, s jejich gracilními intarzovanými sekretáři, manžetníky, prosklenými 
vitrínami a jemně tvarovaným sedacím nábytkem, byly orientální koberce chápány pro 
svůj intenzivní kolorit i kompozici jako doplněk příliš razantní a tudíž s prostředím ne-
harmonující. Dobový zájem se orientoval spíše na umění dálného východu – Japonska, 
Číny či Siamu.
Výrobky evropských vazačských manufaktur byly od pozdního 17. století již určeny 
především na krytí podlah. Jejich předností bylo, že nejen ve styl udávající Francii ale 
i v Anglii a dalších zemích mohly citlivě reagovat na pohyb módy v dobové bytové kultuře 
jak svými vzory, tak barevnou skladbou.15 Dlužno připomenout, že po technické stránce 
byly výtvarně často velmi krásné evropské koberce daleko volněji vázány než orientální, 
s nimiž co do trvanlivosti nemohly soupeřit, takže brzy podléhaly opotřebení. V našich 
sbírkách se dochovaly jen vzácně.
15) Známé jsou například individuální návrhy kobercových vzorů pro interiéry neoklasicistních staveb zámků 
a paláců od proslulých britských architektů bratří Adamů; byly vyráběný v manufakturách v Axminste-
ru a Wiltonu. Vedle stylových příčin přispěl k odklonu zájmu o z Orientu dovážené koberce i vynález 
strojové výroby koberců s vlasem, která se rozvinula nejprve v Anglii v polovině 18. století. Strojové 
výrobky byly levnější a měly výhodu, že umožňovaly i krytí podlah ode zdi ke zdi, jak to spatřujeme na 
zobrazení dobových interiérů až do vyznění období biedermeieru v polovině 19. století. Srovnej Jenni-
fer Wearden, Oriental Carpets and their Structure. Highlights from the Victoria and Albert Collection, 
London-Singapore 2003, ISBN 1-85177-411-4, str. 9.
Obr. 13: Pieter de 
Hooch, Společnost 
u stolu, kolem roku 
1660, soukromá 
sbírka. Obraz ukazuje 
nejčastější uplatnění 
orientálních koberců 
v domácnostech 
holandských kupců, 
jako přehoz přes stůl. 
Koberec položený na 
zem se na obrazech 
holandských mistrů 
17. století nevyskytuje.
OrientÁlnÍ kOberce a jejich funkce ve vÝvOji evrOpskÉhO interiÉru 18
Zcela jinak se ve vztahu k orientálním kobercům choval evropský východ. Rusko, pol-
sko-litevská říše i Uhry zůstávaly hluboko do 18. století v těsném kontaktu s Osmanskou 
říší a jejím prostřednictvím s širším Orientem. Válečná kořist či naopak dary při mírových 
jednáních a koneckonců i běžné, válkou nepřerušené obchodní kontakty, dávaly dostatek 
příležitostí k importu koberců. Ty ve východních částech Evropy zůstávaly trvale v oblibě, 
zejména jako závěsné tkaniny. Nejednou v nich nacházíme vevázány heraldické emblémy 
polských králů a magnátů (proslulá byla z části rodovými znaky opatřená skupina isfa-
hánských koberců z 16. a 17. století ze sbírky rodu Czartoryjských, vystavená v Paříži 
v roce 1878, po níž se tento typ dodnes nazývá „polské koberce“).16 Hranice trvající obli-
by orientálního koberce v této části Evropy se přímo kryla s hranicí nošení plnovousů či 
knírů a užívání poněkud orientálně laděných tradičních šlechtických úborů jak u polských 
a uherských magnátů, tak u ruských bojarů. Přes nesporně sílící vliv západu v materiál-
ní kultuře těchto zemí v průběhu 18. a počátku 19. století (viz francouzsky orientovaný 
polský a ruský klasicismus a empír) lze říci, že orientální koberec ve funkci závěsného 
výtvarného díla zde nikdy zcela nevyšel z módy, což ostatně platí dodnes.
Složitější byl následný vývoj na západě. Po období empíru, biedermeieru a druhého 
rokoka nastala ve 2. polovině 19. století náhle neobyčejná obroda zájmu o orientální ko-
16) Fabio Fromenton, Das Buch der Orientteppiche, München, 1974, bez ISBN, str. 38.
Obr. 14: Jan Vermeer van 
Delft, U kuplířky, 1656, 
olej na plátně, 
Gemäldegalerie Dresden. 
Zřasený orientální kobe- 
rec, dekorativně velmi 
působivý, je velkým 
malířem zobrazen s nedo-
stižným mistrovstvím.
19 OrientÁlnÍ kOberce a jejich funkce ve vÝvOji evrOpskÉhO interiÉru
berce. Pramenila z romantického zájmu o vše exotické, který záhy v sobě zahrnul i zálibu 
v orientu a jeho cizokrajném umění (viz například obrazy od Ingrese či Delacroixe) a vy-
cházela vstříc historismu a eklektismu, který ovládl evropskou a americkou architekturu 
a obytnou kulturu ve 2. polovině 19. století. V duchu tohoto trendu se v této době remo-
delovala i velká část dochovaných historických interiérů zámků a šlechtických paláců.
Významná muzea jako Victoria and Albert Museum v Londýně,17 pařížský Louvre, či ví-
deňské Museum für Angewangte Kunst získávala vedle starých mamlúckých a anatolských 
koberců ze 14.–17. století i některá nádherná perská díla safiovské éry 16. století (proslu-
lý Ardabilský koberec v Londýně, tzv. „lovecké“ koberce v muzeu Poldi-Pezzoli v Miláně 
a v Museum für Angewangte Kunst ve Vídni). Velký reformátor uměleckých řemesel Wil-
liam Morris nejen vlastnil a v roce 1852 založenému Victoria and Albert Museum radil při 
17) Tehdy založenou skvělou sbírku orientálních koberců ve Victoria and Albert Museum v Londýně čte-
nářům představuje kniha Jennifer Wearden, Oriental Carpets and their Structure. Highlights from the 
Victoria and Albert Collection, London-Singapore 2003, ISBN 1-85177-411-4, str. 14.
Obr. 15: Versailles, Martův salon. Požadavek jednotnosti stylu u reprezentačních bohatě zdobených 
interiérů doby Ludvíka IV. a jeho nástupců vedl k nahrazení orientálních koberců stylově odpovídají-
cími textilními díly z královských manufaktur. Koberce byly v této době již převážně kladeny na zem.
OrientÁlnÍ kOberce a jejich funkce ve vÝvOji evrOpskÉhO interiÉru 20
získávání kvalitních kusů,18 ale ve svých dílnách také usiloval o obnovení kvalitní rukodělné 
výroby vázaných koberců inspirované orientální tradicí.19 Bohatství vzorů a ornamentů 
18) Mimo jiné i proslulého ardabilského koberce z let 1537–1540. Viz Jennifer Wearden, Oriental Carpets 
and their Structure. Highlights from the Victoria and Albert Collection, London–Singapore 2003, ISBN 
1-85177-411-4, str. 10.
19) K orientalismu vázaných koberců v dílně W. Morrise založené r. 1879 v Hammersmithu viz John Thompson, 
Obr. 16: Waddesdon Manor, Buckinghamshire, příklad bohatě vybaveného interiéru pozdního 
18. století, na zemi s kobercem ze Savonnerie z roku 1683.
21 OrientÁlnÍ kOberce a jejich funkce ve vÝvOji evrOpskÉhO interiÉru
orientálních koberců se stává předlohou pro evropskou strojovou textilní výrobu, zároveň 
však i předmětem seriózního vědeckého bádání. Podílí se na něm i tak významní historici 
umění jako Alois Riegl nebo Wilhelm von Bode.20 Obnovený zájem o islámské umění a ze-
jména o orientální koberce vyvrcholil několika velkými výstavami, které vzbudily u publika 
nebývalý zájem.21 V těchto dobách do Evropy proudila poměrně levná a i pro měšťanské 
vrstvy dostupná původní vazačská díla vyrobená v Iránu či Turecku městskými manufak-
turami ještě pro vlastní domácí potřebu. Hluboko pod cenou se tehdy prodávaly vysoce 
originální kočovnické výrobky anatolských Yüriků, iránských Kurdů či Kaškajů, horských 
obyvatel Kavkazu či národů kočujících ve stepích Turkmenistánu.
V Evropě a záhy i v Americe nastal jev, který bychom mohli označit přímo za kulturní 
tragédii: původní, často starobylá překrásná díla, zdánlivě neomezeně dosažitelná, byla 
na západě většinou degradována na užitkové podlahové koberce. Na rozdíl od Orientu 
i od vlastních evropských zvyklostí 14.–17. století byla ničena nešetrným užíváním pod 
nábytkem v jídelnách, pod hracími stoly a kulečníky v salonech, v tanečních sálech či 
Orientteppiche aus den Zelten, Häusern und Werkstatten Asiens, Herford, 1990, ISBN 3-512-03008-4, 
str. 34.
20) Alois Riegl, Altorientalische Teppiche, Leipzig, 1891. Wilhelm von Bode, Vorderasiatische Knüpfteppiche 
aus älterer Zeit, Leipzig 1901.
21) Velké výstavy ve Vídni 1873 a 1891, v Budapešti 1914.
Obr. 17: Vídeň, Hofburg, obývací pokoj císařského apartmánu na kvaši Johanna Stephana Deckera 
z roku 1826. V 1. polovině 19. století získaly oblibu strojově vyráběné koberce s květinovými vzory, 
kladené napevno ode zdi ke zdi.
OrientÁlnÍ kOberce a jejich funkce ve vÝvOji evrOpskÉhO interiÉru 22
předsíních a pochozích koridorech evropských rezidencí a bytů.22 Paralelně s tím se objevil 
kulturně snad ještě zhoubnější proces: istanbulští a arménští překupníci a brzy i solidní 
britské a německé firmy začínají zakládat v Íránu i jinde masovou manufakturní produkci 
koberců, určených na export. Do vazačských dílen byly od 60. let 19. století přiváženy 
syntetické, zde neznámé, a proto technologicky často špatně užívané barvy a někdy i an-
glická nebo australská vlna. Vazači byli bez ohledu na tradici nuceni užívat vzory, které 
v Evropě získaly největší okamžitou módní oblibu. Tím došlo k obrovskému promísení 
kdysi tradičních a pro určité provenience specifických vzorů, což je dodnes obrovskou 
a nenapravitelnou chybou. Od sklonku 19. století se produkce dovážená do Evropy a USA 
22) Velmi ilustrativní je v tomto ohledu podrobně dokumentované a dobře dochované vybavení domu hra-
běnky Wilhelminy von Hallwyl ve Stockholmu, zařízeného v 90. letech 19. století a v roce 1920 odká-
zaného státu. V aukčních domech v Paříži a Berlíně bylo tehdy zakoupeno více než 40 koberců. Staré, 
již tehdy ceněné perské koberce ze 16.–17. století byly užity jako přehozy přes stoly a pohovky. Ostatní, 
v době zařizování poměrně nové velmi krásné kusy se uplatnily na podlahách pod těžkým nábytkem 
v eklektickém stylu. Barbarsky byly rozstřihovány některé turkmenské koberce použité jako potahy na 
polstrované kusy nábytku. Viz k tomu Michael Buddeberg, Fixed in Time. The Hallwyl Museum in Stock-
holm, HALI 166, London 2010 (Bez ISBN), str. 45–48.
Obr. 18: Praha, Valdštejnský palác, interiér obytné místnosti v 1. patře hlavního traktu na historické 
fotografii Jindřicha Eckerta z konce 19. století. Orientální koberce se ve 2. polovině 19. století opět 
vrátily do bytové kultury zámožných vrstev. V této době již bohužel byly degradovány na užitnou 
podlahovou krytinu. Cenné staré kusy se pod těžkým nábytkem brzy opotřebovaly a mnoho jich 
postupně zaniklo.
23 OrientÁlnÍ kOberce a jejich funkce ve vÝvOji evrOpskÉhO interiÉru
co do kvality pronikavě diferencovala. Její velkou část tvořily neosobní, často i technicky 
nekvalitní komerční výrobky většinou medailónové kompozice, se zhrublou florální or-
namentikou (tzv. metrové zboží). Vedle toho však některé dílny byly schopny dosáhnout 
obdivuhodné výtvarné obrody a skutečné mistrovské originality (Hadži Džalili v Tabrízu, 
dílna Motašamů v Kašánu, později Seirafianů v Isfahánu a další). S jistým zpožděním 
a snad ještě horším dopadem zasáhla komercializace i dosud zcela původní kočovnickou 
a vesnickou tvorbu a její bohatou zásobnici prastarých kompozic, vzorů a motivů typic-
kých pro jednotlivé provenience. Až do třetiny 20. století byly na západ dováženy vedle 
záplavy komerce ještě původní, „provenienční“ kusy z horských oblastí či vzdálených 
stepních oáz. Sovětská moc v přední Asii a Atatürkovy modernizační reformy v Turecku 
Obr. 19: Konopiště, státní zámek, orientální salon Františka Ferdinanda d’Este z 90. let 19. století. 
Stěny místnosti jsou na všech stranách pokryty cennými starými anatolskými koberci, které dík 
arcivévodově zálibě v exotice i náročnému vkusu unikly osudu řady stejně hodnotných děl zničených 
v té době každodenním používáním na podlahách pod nábytkem. Foto L. Bezděk
OrientÁlnÍ kOberce a jejich funkce ve vÝvOji evrOpskÉhO interiÉru 24
Obr. 20: Hluboká, státní zámek, jídelna v hlavním patře. Snímek ukazuje v pozdním 19. a ve 20. sto-
 letí dobově neobvyklé umístění orientálního koberce na stěně namísto na podlaze. Koberec ze 
Selendi u anatolského U?aku, pocházející ze 16. století, byl ozdobou velké výstavy orientálních 
koberců ve Vídni v roce 1891, kam jej Schwarzenberkové zapůjčili. Od r. 1908 byl natrvalo zavěšen 
na zeď jako součást nové Koulovy úpravy zámecké jídelny. Foto L. Bezděk.
25 OrientÁlnÍ kOberce a jejich funkce ve vÝvOji evrOpskÉhO interiÉru
tomu záhy učinily konec. Ve 2. polovině 20. století byla původní tvorba nomádských ko-
berců zatlačena snad již jen do neklidných končin Afghánistánu.23
V Evropě, která na dlouhém procesu úpadku tvorby koberců měla nechtěně lví podíl, byly 
nešetrným užíváním „spotřebovány“ původní kusy pocházející z doby do druhé poloviny 
19. století. Jen výjimečně byly některé vzácné koberce zachráněny – jako například nád-
herný turecký ušak s motivem čintámani z 16. století (viz obr. 63) na schwarzenberském 
sídle Hluboká, který byl v r. 1908 natrvalo zavěšen na stěnu. V arcibiskupské Kroměříži 
zase vzácný okrouhlý mamlúcký koberec z konce 15. nebo raného 16. století unikl zkáze 
jen díky tomu, že kryl psací stůl v knihovně.24 Většina tehdy koupených koberců (včetně 
například nádherného hedvábného isfahánu z 16. století na Jindřichově Hradci) byla po-
ložena na podlahu a postupně se opotřebovala. I tak tvoří soubor orientálních koberců, 
které přečkaly 2. světovou válku a uchovaly se na našich hradech a zámcích, významný 
kulturní fenomén. Dokládají, že orientální koberec se od 2. poloviny 19. století opět stal 
nepostradatelnou složkou evropské bytové kultury, přinejmenším vyšších vrstev společ-
nosti. V tomto smyslu můžeme hovořit o určité dobově podmíněné „remodelaci“ zámec-
kých pozdně barokních, rokokových a empírových interiérů, kam byl orientální koberec 
znovu introdukován, ač tam z čistě historického a stylového hlediska vlastně nepatří. 
Zajímavé je sledovat během této, již nepříliš vzdálené, epochy proměnu vkusu a zájmu 
evropské veřejnosti. Až do 1. světové války byly nejvíce ceněny hustě vázané „peršany“ 
s medailónovou kompozicí a vláčnými liniemi florálního, arabeskového dekoru, jaké dodá-
valy manufaktury v Tabrízu, Kašánu či Kirmánu. Zajímavé výjimky z převažujícího vkusu 
tvoří v našich poměrech například akviziční činnost arcivévody Evžena Habsburského, 
který hrad Bouzov vybavil řadou krásných kočovnických koberců, pocházejících z vyso-
kohorské Anatolie a Kavkazu. Některé vzácné kavkazské kusy přivezl na Buchlovice hrabě 
Berchtold ze své velvyslanecké mise v Petrohradě. Docenění nomádských koberců, dlouho 
hodnocených jen jako druhořadé zboží, nicméně přišlo až s nástupem rané moderny na 
počátku 20. století. Souviselo s tehdy zrozeným zájmem evropské umělecké avantgardy 
o „umění přírodních národů“.25 Snad právě proto vidíme například v Hradci nad Moravicí 
až znalecky vytvořenou kolekci expresivních anatolských kilimů a kavkazských sumaků 
prozrazujících umělecký vkus podporovatelky moderního expresionismu kněžny Mechtildy 
23) Po více než stoletém postupném úpadku přichází v současnosti – doufejme že ne pouze jen epizodně 
– přece jen jistá obroda. Projevuje se výrobou nekomerčních textilních děl s důsledným návratem k op-
ticky živým přírodním, oproti daleko levnějším, ale opticky tupým, syntetickým barvám. Vpravdě národní 
reputaci si svými neopakovatelnými kompozicemi v Íránu dobyli současní mistři vazačského umění jako 
Isa Bahadori či Ibrahim Rezai, kteří svému oboru vychovávají další tvořivé žáky. Srov. R. Mirci, Perské 
koberce, Praha, s.a. (asi 2008). Tato zajímavá publikace přináší hodnocení orientálních koberců nikoli 
z evropského hlediska, ale z pohledu perské kulturní tradice a vkusu.
24) Viz Josef Štulc, Mamlúcký koberec v Kroměříži – neznámá perla textilního umění v českých sbírkách, 
Zprávy památkové péče 66, 2006, č. 5, str. 413–417.
25) K vlivu mimoevropského umění na evropskou modernu 20. století viz nejnověji Mariana Dufková, Re-
cenze knihy Tomáše Wintera Palmy na Vltavě. Primitivismus, mimoevropské kultury a české výtvarné 
umění 1850–1950, Bulletin Uměleckohistorické společnosti roč. 25, 2. číslo, ISSN 0862-612X, 2013, str. 
10–13.
OrientÁlnÍ kOberce a jejich funkce ve vÝvOji evrOpskÉhO interiÉru 26
Lichnovské. Není ani divu, že obě nejproslulejší architektonická díla „modern movement“ 
na našem území – Müllerova vila v Praze od Adolfa Loose a vila Tugendhat od Ludwiga 
Miese van der Rohe byla, jak ukazují dobové fotografie, vybavena, a to jistě se souhlasem 
navrhujících architektů, krásnými kolekcemi převážně kavkazských a turkmenských ko-
čovnických koberců.26 Interiéry těchto i dalších vynikajících staveb 20. století dokládají, 
že kvalitní tradiční orientální koberec doplňuje a umocňuje architekturu moderní doby 
stejně dobře, jako historickou.
Vzhledem k popsanému vývoji, k novodobé komercializaci a nově i globalizačním tla-
kům, které v produkčních oblastech postupně zničily původní provenienční ráz výroby, 
jsou tzv. „antické“ (do 1. světové války) a „staré“ (do poloviny 20. století) koberce dnes 
již neobnovitelnými kulturními statky. Je proto třeba na ně pohlížet a nakládat s nimi se 
stejnou úctou a šetrností jako s historickou keramikou, sklem, porcelánem a dalšími typy 
umělecko řemeslných výrobků. Jestliže nelze, kromě osvětového působení, zabránit jejich 
nešetrnému užívání v soukromých domácnostech, o to šetrnější by mělo být nakládání 
s nimi ve státních sbírkách.
26) Josef Štulc, Koberce, in: Iveta Černá, Dagmar Černoušková (eds.), Mies v Brně, vila Tugendhat, Brno 
2012, ISBN 978-80-86549-4, str. 254–257.
Obr. 21: Brno, vila Tugendhat, 
snímek obytného pokoje 
s onyxovou stěnou. Fotografie 
z 30. let 20. století ukazuje, 
že orientální koberce našly 
plné uplatnění i v architek-
tonických dílech radikální 
funkcionalistické moderny.
27 vÝrOba kOberců, techniky a materiÁly
Kapitola 2
Výroba koberců, techniky a materiály
Jitka Dřevíkovská, Zdenka Klimtová
Orientální ručně vázané koberce s vlasem se vyrábějí na tkalcovských stavech. Vazebný 
základ tvoří osnova a útek jako u jiných tkanin, ale navíc se řady útků střídají se řadami 
vyvázaných uzlů, jejichž volné konce na lícové straně koberce vytvářejí vlas. Jako kilimy 
se označují koberce bez vlasu, hladké, většinou oboulícní. Barevné plochy se ve vzorech 
kilimů spojují překřížením útkových nití, nebo se vytvoří tzv. rozparek, který je možno 
po dokončení kilimu sešít. Stejnými technikami jako koberce s vlasem a kilimy se vyrábějí 
další předměty používané především v nomádském nebo venkovském prostředí – různé 
typy transportních a úložných tašek, pokrývky, stanové pásy a další. Při určování prove-
nience a typu koberce je posouzení techniky a materiálu neopominutelné. Podobné vzory 
se z různých důvodů objevují na více místech – ať už k tomu vedly požadavky trhu, nebo 
například přesídlení rodin – a pak je rozhodujícím kritériem způsob zpracování, charak-
teristický pro určité místo nebo oblast.
Vlákna
Základním a nejrozšířenějším materiálem orientálních koberců a kilimů je ovčí vlna, která 
má velmi dobré tepelně izolační vlastnosti. Její podstatou je bílkovina keratin. Kvalita vlny 
závisí na mnoha faktorech, na plemeni ovcí, na jejich stáří, na části těla, z níž byla vlna 
ostříhána, na nadmořské výšce, kde ovce žijí, nebo na době střihu. Ovce se stříhají obvykle 
dvakrát ročně – vlna z jarního střihu je hodnotnější než z podzimního. Z kvalitnější vlny, 
jemné a lesklé, se vyvazoval vlas, na útek se naopak využívala méně hodnotná. Vedle ovčí 
vlny se používají další přírodní textilní vlákna, živočišná i rostlinná, jejichž výběr ovlivňuje 
oblast výroby koberců a ještě více sociálně-ekonomické prostředí, v němž vznikaly a pro 
něž byly určeny. Nomádské a venkovské koberce zhotovované pro vlastní potřebu jsou 
hrubší a využívají obvykle surovinu, která je v místě k dispozici. Zpravidla bývají celo-
vlněné, ale uplatňují se také další živočišná vlákna. Kozí srst nemá na rozdíl od ovčí vlny 
zkadeřené vlákno, nesnadno se spřádá, tvaruje do uzlů a špatně přijímá barvy, proto se 
z ní jen výjimečně (v Afghánistánu) vyvazoval vlas. Často ale posloužila na osnovu, někdy 
ve směsi s ovčí vlnou, nebo ke zpevnění podélných okrajů. Velbloudí vlna se naopak na 
vlas používala, a to i u koberců z městské produkce. Charakteristická je pro ni béžová až 
vÝrOba kOberců, techniky a materiÁly 28
hnědavá barva, i když podobný odstín může mít také nebarvená ovčí vlna.
Koberce z městských dílen jsou jemnější, s vyšší dostavou, a tomu odpovídá jejich ma-
teriál. Vlas je obvykle opět z ovčí vlny, ale osnovu tvoří častěji, zvláště u perské a indické 
tvorby, bavlněná příze, která je ve srovnání s vlnou při stejné jemnosti pevnější. Luxusní 
městské a v minulosti dvorské koberce mohou být celohedvábné, ale koberec se obvykle 
označuje jako hedvábný i v případě, že je z tohoto materiálu jen vlas. Hedvábí od druhé 
poloviny 19. století někdy nahrazovala levnější mercerovaná bavlna, která je připomíná 
leskem. Používala se ale až na výjimky jen na vazebný základ, do něhož byl vyvázán hed-
vábný vlas, s vlasem z mercerované bavlny se setkáme výjimečně.
Příze přírodního hedvábí vzniká skaním dvou nebo více nití dohromady. Jemné nitě se 
tak lépe spojí a zpevní. Samotná nit přírodního hedvábí je bílkovinný výměšek snovacích 
žláz housenek nočních motýlů (přástevníků), který tuhne na vzduchu v jemné dvojvlák-
no. Přírodní hedvábí pravé je produktem housenky bource morušového (Bombyx mori). 
Housenky se zapřádají (zakuklují) tím, že vytvářejí bělavý nebo žlutavý zámotek oválného 
tvaru (dlouhý 20–36 mm). Zámotek (kokon) je vytvořen jediným nepřerušovaným dvoj-
vláknem (dvě fibroinová vlákénka jsou spojena klihovým obalem sericinem) dlouhým až 
2 000 m. Smotat se dá jen přibližně 500–1 200 m. Povrchová a vnitřní vlákna kokonu se 
smotat nedají (používají se na spřádané hedvábí nižší kvality).
Někdy se na určité detaily vzoru používal odlišný materiál, proto je potřeba prostudovat 
z hlediska materiálu celou plochu koberce nebo kilimu. Například na vlněných tureckých 
kilimech se v detailech běžně nahrazovala bílá vlna bavlnou, která má jasnější odstín.
Na středoasijských kobercových výrobcích menšího formátu (s vlasem) výjimečně bývá 
určitý drobný motiv vyvázán hedvábím, novější perské koberce se základním vlněným 
vlasem mohou mít někdy kontury vzoru vyvázány hedvábím.
Obr. 22: Základní druhy vláken zobrazené pod mikroskopem.
Zleva: surová vlna, jemná vlna, alpaka – druh jihoamerické lamy, vlna z kašmírské kozy, hedvábné 
vlákno – živočišné vlákno získávané ze zámotků bource morušového, rostlinné lněné vlákno, bavl-
něné vlákno a poslední umělé polyesterové vlákno.
29 vÝrOba kOberců, techniky a materiÁly
Příze
Surová vlna získaná ostříháním ovcí ob-
sahuje různé nečistoty, tuk a další látky, 
proto se nejprve promývá vodou. Vlákna 
se urovnávají česáním, krátká také myká-
ním. K ručnímu předení slouží při tradiční 
výrobě koberců vřeteno s přeslenem nebo 
kolovrat. Jednoduchá příze není příliš 
pevná a při technologické analýze kober-
ců se s ní setkáme jen zřídka, zpravidla 
v útku. Spředené nitě, u kobercových přízí 
většinou dvě až čtyři, se proto kvůli pev-
nosti a odpovídající tloušťce ještě spojují 
kroucením – skaním. Při předení a skaní 
se příze stáčí doleva nebo doprava. Umís-
tíme-li ji svisle a zákrut má tvar střední části písmene S, označujeme jej jako levý nebo 
S zákrut. Pokud má tvar střední části písmene Z, jde o pravý neboli Z zákrut. Při analýze 
se nejprve uvádí zákrut předení, potom počet pramenů, nakonec zákrut skaní. Například 
v popisu osnovy kavkazských koberců se obvykle setkáme s kódem Z3S, což znamená 
Z (pravý) zákrut předení, trojpramenná příze, S (levý) zákrut skaní.
Bavlněná příze je vyrobená předením bavlněných vláken, která jsou přírodními vlákny ze 
semen z tobolek různých odrůd bavlníku (západoindický, bylinný, stromový, peruánský). 
Bavlna je díky své hebkosti a zároveň pevnosti důležitou textilní surovinou. Nebarvená 
příze se používá hlavně na osnovy rozměrných koberců, protože dokáže udržet lépe rov-
nou plochu vázaného koberce, a také díky větší hmotnosti, než má ovčí vlna. U perských 
koberců se bavlněná příze používá i na základní útky mezi jednotlivými řadami uzlů.
Mercerace bavlny je zušlechťovací proces, při kterém bavlna získává vyšší lesk, větší 
pevnost a lépe přijímá barvivo při barvení, dosahuje se také měkkého a plného omaku. 
Bavlněná příze pak získává vzhledové vlastnosti hedvábné příze, což se uplatňuje při na-
hrazování levnější bavlny za cenově dražší přírodní hedvábí. Mercerace se provádí půso-
bením koncentrovaného roztoku hydroxidu sodného za studena.
Barviva a barvení
Vlákno ovčí vlny může mít v surovém stavu různé odstíny od nejoceňovanější bělavé přes 
béžové a hnědé tóny až po černou. Na vlněnou osnovu se téměř vždy používá nebarvená 
příze, spíše ve světlejších tónech, ale někdy také melírovaná s tmavě hnědou (jižní Írán). 
Vlněná příze v útku je buď nebarvená – často se využily i tmavší odstíny použitelné na 
vlas jen v omezené míře, nebo barvená – a v tom případě bývá barva útku (vedle jejich 
počtu za řadou uzlů) jedním z hledisek při určování místa nebo oblasti vzniku koberce. 
Barevnost koberců vyráběných původně pro vlastní potřebu, nomádských a venkovských, 
Obr. 23: Zákruty S a Z.
vÝrOba kOberců, techniky a materiÁly 30
určuje především dostupnost barviv v daném místě, kdežto kolorit koberců z městských 
dílen bývá rozmanitější. Do šedesátých let 19. století se používala výlučně přírodní bar-
viva.27 Syntetická barviva se začala používat v průběhu druhé poloviny a konce 19. stole-
tí, častěji právě v městské a dílenské produkci, ale přírodní barviva si svůj význam přes 
určité výkyvy trvale udržela.
Téměř na všech kobercích pozorujeme, že barva vlasu není jednolitá, v rámci jednotli-
vých barevných ploch se střídají světlejší a sytější místa, účinek někdy připomíná melí-
rování. Tento efekt, označovaný abraš, vzniká nerovnoměrným probarvením příze vlasu. 
Výraznější je u nomádských a venkovských koberců, jejichž příze se barvila v provizorních 
podmínkách, ale záměrný jemný abraš mají i koberce z městských dílen.
Barviva rostlinného i živočišného původu se používala podle starých a ověřených po-
stupů. Při barvení se částečky barviva, rozpuštěné v lázni, pohybují k povrchu vláken, 
ulpívají na nich, pronikají dovnitř a fixují se tak, že je již nelze vyprat. Konečný barevný 
efekt ovlivňuje kvalita a množství použitého barviva, složení a kombinace mořidel a kvalita 
vlákna, které je barveno. Přes dodržení všech postupů nemusí vždy vyjít stejná výsledná 
barva. Kvalitně barvená vlákna mají dobrou stálost vybarvení. Stálostí se rozumí odolnost 
vybarvené textilie proti působení světla, vody, potu a oděru.
Přírodní barviva měla oproti syntetickým barvivům nenahraditelné vlastnosti. Byla 
schopna vybarvení hlubokých a měkkých odstínů. Takto barvená textilní vlákna sice 
ztrácejí postupně původní sytost vybarvení, ale velmi pomalu a pouze o jemné tóny. 
Syntetická barviva se naopak vyznačují ostrou intenzitou vybarvení a jejich stárnutí 
bývá kontrastnější.
Nejstarší a často užívaná přírodní barviva:
K barvení žluté – světlice barvířská neboli saflor (Carthamus tinctorius L.), také označova-
ná jako „planý“ nebo „turecký šafrán“, šafrán setý (Crocus sativus), kurkuma okrouhlá 
(Curcuma rotunda), oreláník barvířský (Bixa orrelana).
K barvení zelené – řešetlák (Rhamnus chlorophorus).
K barvení červené – červec (obchodní název – košenila, kermes), který byl získáván z hmyzu 
žijícího na kaktusech ve Střední Americe a na Kanárských ostrovech (barva obsahuje 
karmín), mořena barvířská (Rubia tinctorum), rostlina původem z jižní Evropy, kořeny 
této rostliny se rozemlely a poté použily jako barvivo označované „turecká červeň“.
K barvení modré – nejběžněji se používala tropická rostlina indigovník neboli „modřil“, 
indigo pochází z Indie a jeho barvicí účinky jsou známé více jak 4 000 let, slabší bar-
vící účinky má například boryt barvířský (Isatis tinctoria) a druhy lišejníku, mleté du-
bové kůry.
K barvení hnědé – dubová kůra (tmavá hnědá), dužnatá část vlašských ořechů (tmavě 
hnědá), listy ořešáku.
K barvení černé – duběnka nebo ledek, šťáva z kůry granátovníku, z olšové kůry nebo 
z vinného kamene, kampeška – extrakt ze dřeva kampeškového stromu Haematoxylon 
27) První anilinové barvivo vynalezl Henri Perkins roku 1856.
31 vÝrOba kOberců, techniky a materiÁly
cympechianum – mořidlové barvivo, které dávalo se solemi železa, chromu, hliníku, 
mědi odstíny modročerné, zelenočerné, fialovočerné a sytě černé. Tyto černé odstíny 
jsou u vlněných vláken na kobercích vypadané.
Vznik a vývoj tkaní na tkalcovském stavu
Tkaní je jednou z nejstarších výrobních činností lidstva. Pravěký člověk se nejdříve odí-
val do kůží zabitých zvířat, později se naučil vyrábět tkaniny. První doklady o textiliích 
pocházejí z doby několik tisíc let před naším letopočtem.
Tkanina vznikala původně tak, se na dvě tyče upevněné kolíky k zemi napnuly podélné 
pásky lýka a mezi ně se vplétaly příčné pásky. Plošná textilie vznikla vzájemným prova-
zováním dvou kolmých soustav nití. Podélná soustava nití (osnovy) jde vždy ve směru 
délky tkaniny nebo koberce, příčnou soustavou nití jsou útky.
Jedním z prvních stavů byl primitivní tkalcovský stav. Nejprve se tkalo na vertikálně 
uložené osnově napínané závažím. Příčný útek se zatkával hůlkou a tkalo se směrem 
vzhůru.
Na jiných svislých stavech se později využíval rám ze dvou dřevěných tyčí (válců), na 
horním byla navinuta osnova a na dolní se navíjela utkaná tkanina, útek se již přirážel 
směrem dolů.
K oddělování osnovních nití pro potřebný prošlup se používaly primitivní listy – dvě 
dřevěné tyče, k rozdělení na liché a sudé nitě. Střídavým pohybem tyčí docházelo k roze-
stupu osnovních nití – potřebnému prošlupu, kterým se útek zatkával. Teprve mnohem 
později se osnovní nitě uspořádaly vodorovně na horizontálních tkalcovských stavech.
Obr. 24: Primitivní vertikální stav.
vÝrOba kOberců, techniky a materiÁly 32
K výrobě koberců se používají oba typy stavu, častěji však vertikální. Horizontální jsou 
v podstatě omezeny na nomádské prostředí a v případě usedlého obyvatelstva na některé 
oblasti, kde tvorba koberců z nomádských kořenů vyrůstá, například v jižním Íránu.
Vazebný základ
Tvoří jej vzájemné provazování osnovních a útkových nití, vznikají tzv. vazné body, které 
se pravidelně opakují podobně jako v každé tkanině. Osnova prochází po délce koberce 
a na příčných okrajích obvykle vybíhá v třásně. Poškozené třásně se však v minulosti 
často nahrazovaly novými, z jiného materiálu, jednotlivě napojovanými nebo našívanými 
v pásech z metráže. To je potřeba brát v úvahu při posuzování materiálu a způsobu spřá-
dání osnovy – zkontrolovat, zda příze, z níž jsou třásně vyrobeny, je stejná jako v základ-
ní části koberce. Vlněná osnova způsobuje v ploše koberce větší pružnost a roztažnost 
během používání koberce na podlaze, na druhé straně ve srovnání s bavlněnou osnovou 
snese dlouhodobější zátěž třásní při chození. Třásně z bavlněných přízí se dříve poško-
dí chůzí, vlákna jsou jemnější a dříve dochází k roztáčení zákrutů, a tím i k rozpadu na 
drobná vlákna bavlny.
Obr. 25: Podélné okraje: kulaté (vlevo),  ploché (vpravo).
33 vÝrOba kOberců, techniky a materiÁly
Útková nit probíhá celou šíří koberce, nejčastěji ve dvou řadách. Na poslední krajové 
osnovní niti se otáčí zpět do středu koberce a pokračuje po celé šíři k druhému okraji. Tak 
se tkají dvě řady, někdy až pět řad zpevňujících útků, které střídá vždy jedna řada uzlů.
Samotné okraje (dvě až čtyři osnovní nitě) jsou ještě zároveň s útky dotkávány vlněnou 
nebo bavlněnou přízí vybrané barevnosti pro zpevnění podélných okrajů; tato příze bývá 
často v materiálu a barvě útku, ale není to pravidlem. Způsob zpracování podélných okra-
jů se u různých typů koberců liší a jeho popis včetně materiálu patří do technologické 
analýzy. Vedle zpevnění prováděného v průběhu tkaní existuje druhý způsob – dodatečné 
obšití okrajů, které na rozdíl od plochého a obvykle širšího tkaného zakončení bývá úzké 
a zpravidla kulaté. Je však potřeba brát v úvahu, že právě podélné okraje – vedle třásní – 
se na kobercích v minulosti nejčastěji „opravovaly“, a to novým obšitím, které nekopírovalo 
původní zpracování a někdy bylo spojeno i s odstraněním okrajových částí vazby. Proto je 
potřeba posoudit nejen způsob zpracování, ale také původnost podélných okrajů.
Typy uzlů
Vlas vytvářejí volné konce uzlů, které se v naprosté většině vážou přes dvě osnovní nitě. 
Orientální koberce jsou vázány jedním ze dvou typů uzlu, symetrickým nebo asymetric-
kým.28 Těmto názvům uzlů dnes dáváme přednost a nahrazují dřívější poněkud zavádějící 
označování turecký nebo gördes (případně ghiordes) pro symetrický uzel a perský nebo 
senneh pro asymetrický uzel. Perské koberce totiž mohou být vázány asymetrickým i sy-
metrickým uzlem s tím, že častější je asymetrický, záleží na prostředí a oblasti vzniku. Pro 
turecké koberce je naopak typický symetrický uzel, ale jemné koberce z městských dílen 
se vázaly také asymetrickým. Prakticky výlučně jen symetrický uzel používaly vazačky na 
28) Čínské a tibetské koberce, vázané jinými typy uzlů, se pod tradiční označení „orientální koberce“ neza-
hrnují.
Obr. 26: symetrický uzel (vlevo); asymetrický uzel (vpravo).
vÝrOba kOberců, techniky a materiÁly 34
Jižním Kavkaze, kdežto asymetrický v Afghánistánu. V turkmenské tvorbě nalezneme oba 
typy uzlu, výjimečně dokonce na jednom koberci – rozdílně v ploše a při okrajích.
Přes čtyři osnovy se vázaly symetrické i asymetrické uzly označované džuftí. Vazačky 
jimi někdy urychlovaly práci na velkých plochách téže barvy, například na vnějších nevzo-
rovaných částech celoplošných medailonů východoíránských koberců z Mašhadu.29
Dva hlavní typy uzlů se dají snadno rozlišit. Líc koberce ohneme podélně přes šířku, 
to znamená ve směru útku. U asymetrického (perského) uzlu se smyčka uzlu točí kolem 
jedné nitě osnovy a druhá polovina se točí kolem vedlejší nitě tak, že druhá nit osnovy 
leží mezi dvěma konci uzlu. U symetrického (tureckého) uzlu je smyčka omotána kolem 
dvou vedlejších nití osnovy a oba konce uzlu procházejí mezi nimi. Výsledkem je, že při 
pohledu do vlasu symetrické vazby není viditelná osnova, zatímco v případě asymetrické 
vazby je možné vidět jednu ze dvou nití osnovy. K rozlišení typu uzlu u velmi kvalitně 
vázaných koberců potřebujeme lupu. Rozdíl mezi vazbou symetrickým a asymetrickým 
uzlem nenaznačuje žádný rozdíl v kvalitě koberce. U velmi hustě vázaného koberce 
umožňuje asymetrický uzel (perský) větší univerzálnost pro složitější motivy, vytvoření 
měkčích linií vzoru.
29) Více o různých způsobech vázání uzlů: Marla Mallett, Woven structures : a guide to Oriental rugs and 
textile analysis. Atlanta, Christopher Publications, 1998, 188 s. ISBN 0-9663057-3-6. s. 35–40.
Obr. 27: Symetrický uzel 
a – detail, 
b – rubová strana.
35 vÝrOba kOberců, techniky a materiÁly
Dostava
Dostava koberce je vyjádřením počtu osnovních a útkových nití a uzlů připadajících 
na jednotku délky (centimetr nebo 10 cm). Dostavu na 1 decimetr čtvereční určuje síla 
použitého materiálu, což znamená, že hedvábné koberce jsou daleko jemnější než vlněné. 
V podstatě jemně vázané koberce určují vyšší cenu než koberce hrubě vázané, protože 
cena materiálu je vyšší a zhotovení trvá delší dobu. Přesto není pravidlem, že koberec 
s vyšší hustotou uzlů musí být nutně lepší a dražší. Podle směru, ve kterém je dostava 
koberce (nesprávně hustota) měřena, rozeznávají textilní odborníci dostavu osnovy (Do) 
a dostavu útku (Dú). Požadované dostavy osnovy (Do) se dosáhne nasnováním určitého 
počtu nití na rám hustě vedle sebe. Požadovanou dostavu základního útku a uzlíků (Dú) 
docílíme pravidelným stloukáním řad útků a řady uzlíků. Zjištění dostavy je potřebné 
pro podrobný popis koberců, stanovení jemnosti koberce a případné zařazení podle 
způsobu vazby.
Počítá se na rubu koberce pomocí pravítka na 1 cm nebo 10 cm v obou směrech. Po-
čet se udává zlomkem, např. 30/20, první údaj platí pro osnovní nitě, druhý pro základ-
ní řadu útků + uzlík. Druhým způsobem je počítání vždy 10 cm horizontálních a 10 cm 
vertikálních uzlů, poté je vynásobíme. Nejlepší výsledek získáme z průměru z několika 
různých částí koberce. Při počítání uzlů v horizontálním směru (po útku) je důležité si 
zapamatovat, že každý uzel prochází přes dvě nitě osnovy.
Obr. 28:  Asymetrický uzel 
a – detail,
b – rubová strana.
vÝrOba kOberců, techniky a materiÁly 36
Orientační kvalita koberců podle počtu uzlů na 1 decimetr čtvereční
do 500 uzlů velmi hrubý
500 – 1000 uzlů hrubý
1000 – 2000 uzlů středně jemný
2000 – 2500 uzlů jemný
2500 – 4500 uzlů velmi jemný
nad 4500 uzlů extrémně jemný
Vtlačená / stlačená osnova
Anglický termín depressed warp je v poslední době při popisování technik vázání kober-
ců stále používanější. Souvisí se správným počítáním dostavy koberců. Mnoho městských 
vázaných koberců, zvláště perské provenience, má tuto vtlačenou osnovu. Rozumíme tím 
způsob vázání asymetrických uzlíků na dvou osnovních nitech, kdy jedna řada základních 
útků je zatkána s minimálním napětím a volně se proplétá pod a nad osnovami po celé 
šíři koberce. Druhá řada základního útku pak naopak prochází celou šíří koberce s ma-
ximálním napětím. Utažením druhé řady útku dochází k pootočení jedné osnovy z uzlu 
na líc koberce a druhé na rub. Určíme to nejlépe na rubu koberce. Vidíme-li jeden uzel 
stejnoměrně obtočený na dvou osnovních nitech vedle sebe, jedná se o vazbu bez vtla-
čené osnovy. Je-li viditelná pouze jedna část uzlu uvázaná jakoby na jedné osnovní niti, 
jde o vtlačenou osnovu, depressed warp. V tomto případě je nutné dávat velký pozor při 
počítání dostavy osnov a ve druhém způsobu počítání horizontálních uzlů.
Obr. 29: Vtlačená osnova.
37 vÝrOba kOberců, techniky a materiÁly
Nepravidelnosti tvaru koberců
Některé koberce bývají na příčných okrajích užší než v ploše. Je to většinou způsobeno 
tím, že do počátečního a koncového tkaného zpevňovacího pásu nejsou vyvázány uzly, ale 
obsahuje stejný počet osnov, a proto je víc utažený než vyvázaná část koberce s vlasem. 
Obecně také koberce i kilimy bývají na začátku práce o něco širší než na jejím konci, tkad-
lena totiž útek postupem času víc stahuje. K rozdílu v délce na levé a pravé straně dochází 
v případě, kdy na koberci pracovalo více vazaček, které seděly vedle sebe, a jedna z nich 
vázala uzly volněji, na její straně pak může být koberec delší. Jindy byl stav nepravidelný 
– horní a dolní tyč neprobíhala rovnoběžně.30 S nepravidelným tvarem se setkáme daleko 
častěji u venkovských a hlavně nomádských koberců vázaných v provizorních podmínkách. 
Koberce z městských dílen mívají pravidelný tvar s pravoúhlými rohy.
Závěrečné úpravy
Vlas koberce se na závěr upraví do stejnoměrné délky. Pak se koberce zjemňují praním, 
obvykle jedním až trojím, po něm se vlas ještě zarovnává nebo se dovazují vypadané uzly. 
30) Jennifer Wearden, Oriental carpets and their structure : highlights from the V & A Collection. London, 
V & A Publications, 2003, str. 11. ISBN 1 85177 411 4.
Obr. 30: Změna použití 
druhu materiálu na 
základní útek, bílá 
bavlna střídá hnědou 
vlnu.
vÝrOba kOberců, techniky a materiÁly 38
U koberců vyráběných pro západní trh byly obvyklé také závěrečné chemické úpravy, 
jejichž cílem bylo zjemnit výraznou barevnost vlasu.
Sumaky
Pro tkané výrobky (bez vlasu, kilimy v širším slova smyslu) se kromě vazby zmíněné 
v úvodu používaly i další. V fondech českých a moravských hradů a zámků jsou nejčas-
Obr. 31: Sumak.
39 vÝrOba kOberců, techniky a materiÁly
tější sumaky. Vedle základního útku probíhajícího v celé šířce tkaniny mají ještě další 
útek ze silnějšího materiálu ve více barvách, a ten vytváří vzor. Obtáčí smyčkami osnovu, 
obvykle na líci přes čtyři osnovy dopředu a přes dvě zpátky. Pokud v další řadě postu-
puje protisměrně, vzniká na líci efekt připomínající výšivku řetízkovým stehem, někdy je 
však obtáčení stejnosměrné. Vzorovací útek může pokrývat celou plochu sumaku, pak 
základní útek není na líci zřetelný, nebo se uplatňuje jen pro kresbu vzoru, jehož půdu 
tvoří plátnová vazba s viditelným základním útkem, obvykle v barvě osnovy. Sumaky 
připomínající svými vzory vázané koberce se tkaly na jižním Kavkaze. Technika se však 
uplatňovala téměř ve všech tradičních oblastech výroby koberců ve venkovském a nomád-
ském prostředí na dalších výrobcích menšího formátu, například na přepravních taškách 
chordžínech, které se pro využití v evropském interiéru přešívaly na ozdobné polštářky. 
Vedle popsaného způsobu existují varianty této techniky lišící se postupem obtáčení os-
novy vzorovacím útkem. V posledních letech se ustupuje od jejich označování místními 
názvy jako zilli nebo cicim, v souvislosti s asijskou tvorbou je zahraniční literatura obvykle 
označuje souhrnně jako sumaky.9
 Obr. 32: Sumaková vazba.
hlavnÍ prOdukčnÍ Oblasti 40
Kapitola 3
Hlavní produkční oblasti
Zdenka Klimtová
Tvorba ručně vázaných koberců zahrnuje rozsáhlé území Asie. Obvykle se vypočítávají 
čtyři základní oblasti: Malá Asie (dnešní Turecko), Írán (dále perské koberce), Jižní Kav-
kaz a Střední Asie. Historickými oblastmi výroby koberců jsou dále severní Afrika, Sýrie, 
Afghá nistán, Indie (spolu s dnešním Pákistánem), Východní Turkestán, Čína a Tibet. V Evro-
pě se vyráběly koberce se vzory příbuznými asijským ve Španělsku a kilimy na Balkáně. 
Z evropských zdrojů čerpaly vzory slavných francouzských aubussonů a savonnerií i se-
veroevropské koberce z lidového prostředí. Orientálními, především perskými vzory se 
naopak inspirovaly koberce z Vratislavic nad Nisou, kde s luxusní ručně vázanou produkcí 
začal Ignaz Ginzkey roku 1870.
Podoba koberců se liší nejen podle oblastí tvorby, ale také – jak už naznačila předchozí 
kapitola – podle prostředí, ve kterém vznikaly. Obvykle se vyčleňují čtyři okruhy: nomádské, 
venkovské, městské a dvorské koberce; všechny se však uplatnily jen v turecké a perské 
oblasti. Některé turecké a perské koberce z městských dílen tak vykazují podstatně víc 
podobných rysů, než mají městské dílenské a na druhé straně nomádské koberce z téže 
produkční oblasti. Takové členění ale má svá úskalí. Například koberce se vzory z nomád-
ské tradice v jižním Íránu už od sklonku 19. století vázalo formou domácké nebo dílenské 
výroby také usedlé obyvatelstvo a rovněž tradiční středoasijské turkmenské vzory, zvláště 
na kobercích velkého formátu, vznikaly v téže době převážně už v dílnách. V turecké tvor-
bě u tradičních vzorů na menších formátech zase těžko můžeme rozlišovat mezi výrobou 
z vesnic a měst, pokud nevznikala v dílnách, ale v domácím prostředí v duchu tradice.
Prostředí vzniku (nebo přesněji původní prostředí, jestliže byla výroba v průběhu vývoje 
přenesena jinam) ovlivňuje vzory i charakter vazby. Za nejdokonalejší jsou pokládány his-
torické dvorské koberce s komplikovanými vzory, navrhovanými ve dvorských ateliérech, 
které jsou velmi jemné, často hedvábné; ty však nejsou, pokud je známo, v českých 
sbírkách zastoupeny. Produkce městských dílen z nich do jisté míry vychází. Je pro ni 
charakteristický široký repertoár vzorů, čerpání spíše z klasického odkazu perské tvorby 
16.–17. století než z místních tradic, rostlinné vzory točených linií vyžadující poměrně 
vysokou hustotou vazby. Nejvíce podléhají vývoji, změnám, požadavkům trhu a dokonce 
rozmarům módy. Výrazně se uplatňuje dělba práce, vzory navrhují profesionální výtvar-
níci a vazačky pracují podle nákresu.
41 hlavnÍ prOdukčnÍ Oblasti
Venkovské koberce (okruh zahrnuje někdy také produkci malých měst) jsou obvyk-
le menších „předložkových“ formátů, i když ne vždy. Vzory se předávaly tradicí, na niž 
v zásadě navazují, ačkoliv do určité míry vycházejí vstříc požadavkům trhu – míra přijí-
mání nových prvků se liší podle místa a doby. Někdy čerpaly inspiraci ze vzorů blízkého 
významného městského centra, jak je typické například pro širší okolí Kirmánu v jižním 
Íránu. Venkovské koberce mívají hrubší vazbu a vyšší vlas, nelze na nich tedy vyvázat 
komplikované vzory s točenými liniemi, a proto převládají geometrické vzory lomených 
linií. Převažuje sytý, výrazný kolorit. Jde o koberce vyráběné doma, ženy je vázaly vedle 
svých domácích povinností jak pro vlastní potřebu, tak pro trh. Tímto způsobem vznikla 
většina kavkazských koberců od druhé poloviny 19. do dvacátých let 20. století, rozšířeny 
byly (a doposud jsou) v Turecku a v Íránu.
Nomádské koberce se v literatuře někdy označují také jako kmenové s tím rozdílem, 
že pod označení kmenové koberce spadá současně i část tvorby usedlého obyvatelstva. 
Vázaly se v Turecku, Íránu, Střední Asii a v Afghánistánu. Výroba středoasijských koberců 
však v době, kdy se do Čech dostávaly, to znamená převážně od konce 19. století, byla 
už z větší zčásti soustředěna do dílen. Podstatné však je, že turkmenské koberce na no-
mádskou tvorbu svými vzory, materiálem a zpracováním navazují. Nomádi byli kočovní 
pastevci, kteří se obvykle dvakrát ročně stěhovali za novými pastvinami pro svá stáda. 
-
 
  
300 Km0
ANKARA JEREVAN
BAKU
TEHERÁN
AŠCHABAD
KÁBUL
Obr. 33: Hlavní produkční oblasti (návrh Z. Chudárek, kresba V. Hyťha).
Kavkazské koberce – území Ázerbájdžánu, Arménie, části Gruzie a Dagestánu
Perské koberce – území Íránu
Anatolské koberce – území Turecka
Turkmenské koberce – území Turkmenistánu a severní části Afghánistánu
 
hlavnÍ prOdukčnÍ Oblasti 42
Žili v přenosných obydlích, stanech nebo jurtách, a během migrace museli s veškerým 
svým majetkem překonávat i několikasetkilometrové vzdálenosti. Při kočovném způsobu 
života je více než jinde podstatná tepelně izolační funkce koberců. Mají proto většinou 
vysoký vlas ze silné příze a tomu odpovídající geometrické vzory. Jsou nejvíce zakoře-
něny v tradici, v průběhu času se jen málo měnily. Materiálem nomádských koberců je 
vlna, doplněná někdy kozí srstí, například pro osnovu nebo zpevnění podélných okrajů. 
Obdiv k nomádských kobercům byl v minulosti výsadou znalců, proto se do Evropy do-
vážely jen omezeně.
Názvosloví, označování typů, se vytvářelo v prostředí obchodu s orientálními koberci. 
Nomádská produkce (nebo pozdější dílenská se vzory nomádského původu) se označuje 
podle názvu kmene, který koberec buď vázal, nebo jemuž je vzor příslušný. To se týká 
především turkmenské tvorby, například kmenů Tekke, Salorů, Saryků nebo Jomutů. Ná-
zvy typů píšeme v češtině s malými písmeny, v uvedených příkladech se tedy koberce 
označují jako tekke, salor, saryk nebo jomut. Také označení některých perských kober-
ců vychází z názvu kmene nebo někdejšího kmenového svazu, například afšár, bachti-
ár, kaškáj nebo chamse. Koberce vázané v prostředí usedlého obyvatelstva se naproti 
tomu většinou označují podle místa, kde vznikly, například konya, gördes, tabríz, kirmán. 
Významná centra někdy dávají název produkci širší oblasti, příkladem může být město 
Heríz v severozápadním Íránu. Výjimkou je názvosloví kavkazských koberců, které se 
sice odvozuje také od jmen měst i menších vesnic, nesouvisí ale vždy s místem původu 
– v tomto případě jde tedy často jen o ustálené označení typu, které nemusí obsahovat 
zároveň údaj o provenienci.
Vznik nejstaršího v celistvosti zachovaného koberce se podle novějších výzkumů klade 
do 4. až 3. století př. n. l. Byl nalezen v hrobce náčelníka polonomádského kmene, pravdě-
podobně příbuzného Skythům, v údolí Pazyryk na Altaji, proto se označuje jako Pazyrycký 
koberec.31 O oblasti jeho vzniku se doposud vedou diskuse – odborníci jej nejčastěji kladou 
do Turkmenistánu nebo Íránu, jiní pracují s předpokladem místního původu. O dlouhé 
předchozí tradici tvorby koberců svědčí výtvarná kvalita i úroveň zpracování – hustota 
vazby činí 3 600 symetrických uzlů na dm2.
31) Formát 198 x 183 cm. Ve sbírkách Státní ermitáže v Petrohradu.
Obr. 34: Koberec selendi se vzorem činátmani, Turecko,
2. polovina 16. století, vlna, 484 x 250 cm, Státní zámek Hluboká.
Obr. 34–43 foto L. Bezděk – M. Frouz.
43 hlavnÍ prOdukčnÍ Oblasti
hlavnÍ prOdukčnÍ Oblasti 44
Turecké koberce
Tvorbu následujících staletí dokumentují jen fragmenty; první dochovaný soubor koberců 
pochází až ze 13. a 14. století ze středního Turecka. Byl nalezen v Konye, hlavním městě 
maloasijských Seldžuků, a v blízkém Bey?ehiru, proto se pro celou skupinu ujal název ko-
nyjské nebo seldžucké koberce. Jde pravděpodobně o první orientální koberce dovážené 
do Evropy. Následující produkci z doby Osmanské dynastie až do konce její vlády v roce 
1922 je zvykem označovat jako osmanské turecké koberce. Raných osmanských, vyrobe-
ných do 15. století, se mnoho nezachovalo,32 a tak jsou hlavním zdrojem informací o jejich 
vzorech díla evropských malířů. V průběhu druhé poloviny nebo na konci 15. století se 
na osmanských kobercích přestaly objevovat do té doby velmi časté (nebo možná spíše 
v Evropě vyhledávané) zvěrné motivy. Na klasických osmanských kobercích ze 16. a 17. 
století je vystřídal široký repertoár převážně geometrických vzorů z městských center 
na západě a ve střední části dnešního Turecka. Významným střediskem bylo v té době 
město U?ak, v jehož blízkosti leží Selendi, kam se dnes zařazuje původ koberců s bílou 
půdou a pravidelně opakovanými motivy čintámani,33 ptáků34 a škorpionů. Do této sku-
piny patří jeden z nejvýznamnějších koberců v zámeckých fondech, Koberec selendi se 
vzorem čintámani ze Státního zámku Hluboká, vytvořený kolem roku 1600 nebo už ve 
druhé polovině 16. století. Mezi osmanské se řadí také velká skupina takzvaných transyl-
vánských (nebo sedmihradských) koberců, vyráběných rovněž v západní a střední části 
Turecka; za svůj název vděčí skutečnosti, že se jich značné množství dochovalo na území 
dnešního Rumunska.35 Ve středovém poli mají nejčastěji vzor modlitebního koberce nebo 
štít s vrcholem na obou stranách. 
Podíl modlitebních koberců byl v turecké tvorbě nejvyšší. V islámských zemích se od 
ostatních koberců liší především svým účelem. Korán předpisuje muslimům paterou denní 
modlitbu na čistém místě a časem se ustálil zvyk vytvářet takové místo položením kober-
ce. Nejznámější podoba „modláku“ se štítem ve středovém poli je v turecké tvorbě dolo-
žena od počátku 14. století. Štít mívá podobný tvar jako mihráb, výklenek ve zdi mešity 
orientovaný k Mekce, a k Mekce muslimové také obracejí vrchol štítu svých modlitebnich 
koberců. Mihrábové pole může být prázdné, někdy je ohraničují sloupky nebo doplňuje 
některý z ustálených motivů, například lampa, kytice či strom života, který ale může za-
stupovat jiný rostlinný motiv. V 18. století patřilo mezi nejvýznamnější střediska tvorby 
koberců západoturecké město Gördes, prosluté především modlitebními koberci s jem-
nými, komplikovanými vzory, které se ve velké míře vyvážely do Evropy. O jeho významu 
svědčí fakt, že se termín gördes používá jako jedno z označení symetrického uzlu.
32) Například koberec z Marby, ve sbírkách Historického muzea ve Stockholmu, a tzv. Bodeho koberec s ná-
mětem boje draka a fénixe, ve sbírkách Muzea islámského umění v Berlíně.
33) V sanskrtu „klenot“, motiv „tří kruhů“ nazvaný podle podobnosti s buddhistickým symbolem.
34) Ve skutečnosti jde pravděpodobně o motiv geometricky stylizovaného listu.
35) Více: Sabina Dvořáková, Příběhy tisíce a jedné noci : Islámské umění ve sbírkách Moravské galerie v Brně. 
Brno, Moravská galerie v Brně, 2011, ISBN 978-80-7027-230-5. Str. 62–65.
45 hlavnÍ prOdukčnÍ Oblasti
Obr. 35: Koberec u?ak s velkým medailonem, Turecko, 18., případně druhá polovina 17. století, vlna, 
347 x 213 cm, Státní zámek Telč.
hlavnÍ prOdukčnÍ Oblasti 46
Obr. 36: Modlitební koberec šírván, východní Ázerbájdjžán, 19. století, pravděpodobně třetí čtvrtina, 
vlna, 149 x 92 cm, Státní zámek Telč.
47 hlavnÍ prOdukčnÍ Oblasti
Obr. 37: Koberec karabach, 
jižní Kavkaz, Karabach, druhá 
polovina 19. století, vlna, 
346 x 145 cm, 
Státní zámek Telč.
hlavnÍ prOdukčnÍ Oblasti 48
Obr. 38: Koberec gandža, Ázerbájdžán, oblast města Gandža, poslední čtvrtina 19. století, vlna, 
224 x 133 cm, Státní zámek Jaroměřice nad Rokytnou.
49 hlavnÍ prOdukčnÍ Oblasti
Obr. 39: Sumak, severovýchodní Ázerbájdžán, oblast města Kuba, vlna, 232 x 159 cm, 
Státní zámek Telč.
hlavnÍ prOdukčnÍ Oblasti 50
Pro turecké nomádské koberce se vžil název yürük bez ohledu na to, který z kmenů 
je vázal, a pocházejí převážně ze střední a východní části země. Typický tradiční turecký 
koberec v tom duchu, jak je původně vyráběly ženy ve městech a na vesnicích pro místní 
potřebu, je celovlněný, obvykle ze silnější příze a s vyšším vlasem, vázaný symetrickým 
uzlem, má výrazný geometrický vzor a jasné, syté barvy. Koberce z městských dílen bývají 
jemnější. Ve vazebném základu se někdy uplatňuje bavlněná příze, běžná i mercerovaná, 
ta obvykle ve spojení s hedvábným vlasem, pokud není koberec celohedvábný. Od 16. 
století vstupují do turecké produkce perské inspirace, jichž postupem času přibývalo, 
a v 19. století také inspirace evropské. Vzory koberců z městských dílen jsou kompliko-
vanější. Některé z nich bývají vázány asymetrickým uzlem a v takovém případě může být 
obtížné rozlišit turecký nebo perský původ. Od druhé poloviny 19. století se část výrobců 
snažila vyjít vstříc požadavkům trhu nabídkou nepůvodních vzorů nebo cenově výhod-
ných výrobků velkých formátů, jejichž materiál a vazba se vymyká tradiční dobré kvalitě. 
Ty najdeme vedle mistrovských děl také ve fondech hradů a zámků. Z Turecka pochází 
většina kilimů v zámeckých fondech.
51 hlavnÍ prOdukčnÍ Oblasti
Perské koberce
Až na několik výjimek se nedochovaly perské koberce starší než z období vlády safíjovské 
dynastie (1501–1736), kdy prožívaly období své největší slávy. Už v první polovině 16. století 
se objevily vzory, které dnes vnímáme jako typicky perské a jež jen s malými obměnami pro-
cházely celým dalším vývojem. Nastoupily točené linie vzorů umožněné vysokou hustotou 
vazby, prim hrál bohatý květinový vzor uspořádaný někdy kolem středového medailonu, 
jehož čtvrtiny se zpravidla opakují ještě v rozích středového pole. Exkluzivní safíjovské 
koberce vznikaly ve dvorských dílnách a předpokládá se, že jejich vzory navrhovali malíři 
miniaturisté. Vedle toho už v 16. a 17. století působily dílny v dodnes slavných centrech, 
Isfahánu a Kášánu v centrální části Íránu, v Kirmánu na jihu nebo Tabrízu na severozápadě. 
Nejznámějším kobercem s medailonovým vzorem z tohoto období je Ardabílský koberec, 
nápisově datovaný (v převodu z islámské éry hidžra) do roku 1539–1540, v délce přibližně 
1 050 cm, s vlněným vlasem na hedvábné osnově a hustotou vazby 5300 asymetrických 
uzlů na dm2.36 Klasické perské vzory postupně pronikaly do turecké tvorby a od počátku 
formovaly produkci indických koberců. Od 16. století se perské koberce dovážely do Evropy, 
kde v oblibě předčily turecké. Dobu pokládanou za zlatý věk perské kultury ukončil vpád 
Afghánců v roce 1722 a nestabilita následujících let, k jejímž důsledkům patřilo omeze-
ní nejnáročnější výroby pro vývoz. Pokračovala však produkce pro místní potřebu v celé 
škále od městské po nomádskou. Výroba a vývoz perských koberců znovu narůstaly až od 
šedesátých let 19. století v souvislosti se zvýšenou poptávkou vyvolanou novým stylem 
bydlení, kdy se koberec velkého formátu stal vyhledávanou součástí vybavení evropského 
interiéru. Koberec se středovým medailonem byl ideálním doplňkem salonu, za kritérium 
kvality se pokládala co nejvyšší hustota vazby a bohatství rostlinného vzoru. I v perské 
tvorbě se setkáme s různorodou úrovní. Od konce 19. století se v důsledku požadavků 
trhu měnila barevnost, původní syté až zářivé barvy nahrazuje tlumený kolorit nebo pas-
telové tóny. Na západní trhy přicházela vedle kvalitní také sice efektní, ale hrubá, cenově 
dostupnější produkce, organizovaná někdy evropskými firmami.
 
Z perské tvorby se v zámeckých fondech objevují převážně koberce vázané v městských 
dílnách od poslední čtvrtiny 19. do třicátých let 20. století, například kášány, kirmány 
a další. Vedle vzorů se středovým medailonem jsou časté také nekonečné vzory, například 
s výraznými palmetami nebo tzv. vázové. K rozšířeným patří také pravidelný drobný geo-
metrizovaný rostlinný vzor herátí, který hlavně na kobercích ze západního Íránu vyplňuje 
celé středové pole nebo jindy jen půdu kolem dominantních motivů. Ze západoíránské 
produkce patří k častým také bídžáry ve formátech předložek s drobnými květinovými 
vzory a kilimy senné tkané v městském prostředí v oblasti Sanandadže, oblíbené pro 
drobné květinové vzory a pastelovou barevnost. Na severozápadě byly vůdčími středisky 
Tabríz s produkcí jemných koberců a Heríz jako centrum širší oblasti, kde vznikaly cenově 
36) Koberec byl vytvořen jako párový; jeden z původního páru je dnes ve sbírkách Victoria and Albert Mu-
seum v Londýně, druhý v Los Angeles County Museum of Art.
hlavnÍ prOdukčnÍ Oblasti 52
53 hlavnÍ prOdukčnÍ Oblasti
dostupnější koberce s hrubší vazbou a výraznými velkými rostlinnými vzory soustředěný-
mi obvykle kolem středového medailonu, v našem prostředí časté a oblíbené. Na východě 
Íránu byl hlavním střediskem městské dílenské produkce Mašhad.
Nomádské koberce se vázaly především v jihoíránské provincii Fárs. Tvorba jednotli-
vých kmenů nebo kmenových svazů, například Kaškájů a Chamse, je ale mnohdy obtížně 
rozlišitelná, proto se stále ještě setkáváme – byť už ne v soudobé odborné literatuře – se 
starším obchodím označením šíráz, převzatým z názvu hlavního města provincie Fárs, 
kde se koberce ze širokého okolí soustředily na trhu a odkud pak putovaly dál.
Obr. 40: Koberec s kaškájským vzorem, jižní Írán, provincie Fárs, 1900–1920, vlna, 191 x 144 cm, 
Státní zámek Telč.
hlavnÍ prOdukčnÍ Oblasti 54
Kavkazské koberce
Kavkazské koberce jsou v českých sbírkách velmi dobře zastoupeny. Do této skupiny 
zahrnujeme tvorbu z území Ázerbájdžánu, Arménie, Gruzie a Dagestánu. Měla dvě základ-
ní podoby: ve východním Ázerbájdžánu, blíže ke Kaspickému moři, se vázaly poměrně 
jemné koberce s nízkým vlasem a spletitými nebo drobnými vzory. Souhrnně se zařazují 
do šírvánské a kubské skupiny, na severu se k nim řadí také dagestánské koberce. Právě 
do těchto skupin patří typy označované podle názvů měst a vesnic, jež nemusí být vždy 
totožné s místem vzniku, například pirebedil. Ve východním a středním Ázerbájdžánu se 
koberce pro trh začaly vázat pravděpodobně až v 60. letech 19. století v souvislosti se 
státem organizovaným hnutím kustar (domácká výroba). Předpokládá se, že mnohé z dnes 
populárních vzorů byly původně navrženy výtvarníky, zřetelné jsou inspirace perskými 
koberci. Z oblasti města Kuby na severovýchodě Ázerbájdžánu a sousedního jižního Da-
gestánu se do Evropy dovážely vedle koberců s vlasem také efektní sumaky.
Kazaky se vázaly v západní části Ázerbájdžánu, v Arménii a Gruzii. Mají velké, tvarově 
i barevně výrazné vzory, poměrně silnou přízi, hrubší vazbu a vysoký vlas. Jako kazaky se 
tato široká a rozmanitá skupina označuje formálně podle jednoho z mnoha center výroby, 
města Qazax v severozápadním Ázerbájdžánu. Kazaky se dělí na řadu typů nazývaných 
opět převážně podle místních jmen, například lambalo, karačop, fachralo, borčalo nebo 
sevanský kazak, spojovaný s oblastí kolem arménského jezera Sevan. Produkce pro trh 
na rozdíl od východní části přejímala spíše tradiční vzory, které se původně vázaly pro 
vlastní potřebu.
Na poloviční cestě mezi jemnými koberci z východu a výraznými kazaky stojí koberce 
z jihu oblasti, z Karabachu. Jsou neobyčejně mnohotvárné, některé vzory ukazují na dáv-
nou tradici, jiné na schopnost rychle reagovat na rozmary trhu. Ke známým a oceňovaným 
typům patří například čelaberd nebo chondzoresk. Při rozmanitosti vzorů tak většinu 
karabašských koberců nelze blíže zařadit a volíme proto zpravidla označení (například) 
Koberec karabach s květinovým vzorem.
Obecně zahrnuje kavkazská produkce velký podíl koberců malých formátů se vzorem 
modláků, které se ale vázaly pro účely exportu do západních zemí. Časté jsou také nápisy 
včetně nápisového datování, ne vždy odpovídajícího době vzniku. Běžně se ve vzorech 
objevují lidské nebo zvířecí postavy. Téměř bez výjimky jsou všechny kavkazské koberce 
vázány symetrickým uzlem. Bavlna ve vazebném základu je běžná u jemněji vázaných 
koberců z východní části území. Kazaky jsou celovlněné a typický – i když ne bez výjim-
ky – je pro ně nestejný počet útků, většinou červených, za řadou uzlů.
 
Obr. 41: Koberec tekke, Turkmenistán, osmdesátá léta 19. století, vlna, 280 x 183 cm, soukromá 
sbírka.
55 hlavnÍ prOdukčnÍ Oblasti
hlavnÍ prOdukčnÍ Oblasti 56
Turkmenské koberce
Naprostou většinu koberců ze Střední Asie a severního Afghánistánu, které se od 
konce 19. do třicátých let 20. století dovážely do Evropy, vytvořili Turkmeni. Na červené 
půdě, přecházející někdy až do hnědavé nebo fialové, mají pravidelné řady geometric-
kých medailonů (gölů), jejichž ustálená podoba je charakteristická pro určitý kmen.37 
V zámeckých fondech jsou nejvíce zastoupeny vzory pocházející od turkmenských kme-
nů Tekke a Jomutů, i když ve skutečnosti mohly být vázány i v jiném prostředí. Koberce 
tekke (dřívější označení královská buchara) mají na červené půdě řady menších, těsně 
řazených oválných medailonů. Jomutové používali několik forem gölů, z nichž nejčastější 
je kosočtverečný dyrnak a příčně protažený kepse. Velké osmistranné göly jsou typické 
pro Ersáry ze severního Afghánistánu.
Ensi nebo engsi byly původně kobercové závěsy zakrývající vstup do jurty, které jen 
s malými obměnami vázala většina turkmenských kmenů. Jejich vzor s křížovým členěním 
středového pole, často se štítem vystupujícím na horní straně, přešel do produkce ko-
berců a je poměrně častý. Často bývá obtížné určit příslušnost původu vzoru k určitému 
kmeni a obvyklé je pak označení ve smyslu Koberec se vzorem ensi. Kočovní Turkmeni 
vázali kobercovou technikou i další předměty, z nichž se v zámeckých fondech objevují 
nejčastěji čuvaly, velké úložné tašky, které si nomádi zavěšovali na stěny jurt a ukládali 
do nich rozměrnější textilie. Kobercovou technikou byla vázána jen přední strana, proto 
se někdy zadní už před prodejem odstraňovala. Čuvaly jsou však snadno rozpoznatelné: 
mají vzhled malých turkmenských koberců, ale liší se od nich šířkovým formátem, roz-
měr ve směru osnovy je menší než ve směru útku. Ve srovnání s koberci mívají vyšší hus-
totu vazby. Tradiční turkmenské koberce jsou celovlněné, s osnovou a většinou i útkem 
z nebarvené vlny. Používal se symetrický i asymetrický uzel s tím, že jednotlivé kmeny 
preferovaly jeden nebo druhý.
V Evropě bylo v minulosti zvykem pokládat uměřené a elegantní turkmenské koberce 
do knihoven, pracoven a pánských pokojů. Pokud je potřeba pro doplnění historického 
interiéru získat turkmenský koberec nákupem, je možné použít následující vodítko: tradiční 
turkmenské koberce měly poměrně jednoduché bordury, jejich šířka a zdobnost narůs-
tala až v souvislosti s požadavky trhu, i když s předimenzovanou bordurou se setkáme 
i na turkmenských kobercích s dobou vzniku kolem roku 1900. Vhodnější je přesto volit 
i u novější produkce koberce se skromnějšími bordurami.
Vedle ručně vázaných orientálních koberců jsou ve fondech hradů a zámků soubory 
strojně tkaných koberců. V minulosti ani dnes nebylo zvykem je v domácnostech ucho-
37) Zdánlivě si tak jsou turkmenské koberce navzájem podobné, a možná proto se ještě kolem poloviny 20. 
století označovaly souhrnně jako buchary podle uzbecké metropole, kde se soustředily před vývozem 
do Evropy.
57 hlavnÍ prOdukčnÍ Oblasti
Obr. 42: Koberec bešír, Turkmenistán, střední Amudarja, 80. léta 19. století, vlna, 285 x 163 cm, 
soukromá sbírka.
hlavnÍ prOdukčnÍ Oblasti 58
vávat, opotřebené se nahrazovaly novými. Ve správě NPÚ se zachovaly unikátní soubory 
těchto výrobků, které ukazují rozsah a rozmanitost středoevropské strojní produkce na 
konci 19. a v první polovině 20. století. Význam těchto souborů, bohatých například na 
zámcích Hluboká, Český Krumlov nebo Náměšť nad Oslavou, bude v budoucnosti jistě 
doceněn.
Obr. 43: Koberec ensi kmene Tekke, Turkmenistán, třetí čtvrtina 19. století, vlna, 152 x 119 cm, 
soukromá sbírka.
59 metOdika průzkumu, evidence a klasifikace OrientÁlnÍch kOberců
Kapitola 4
Metodika průzkumu, evidence a klasifikace 
orientálních koberců
Zdeněk Chudárek, Josef Štulc
Způsob, kritéria a formy evidence orientálních koberců nejsou závazně kodifikovány. 
Základním posláním každé evidence je především předmět jednoznačně, dle měřitelných 
a obecně srozumitelných znaků identifikovat, aby nedošlo k jeho záměně. U odborné evi-
dence k tomu přistupují další hlediska: aproximativní datování zkoumaného předmětu, 
charakteristika užitého materiálu a techniky jeho výroby, určení jeho autora nebo proveni-
ence jeho původu, zhodnocení jeho výtvarných či ší řeji kulturních kvalit a posléze popsání 
jeho současného stavu. Šíře zkoumání promítnutá do evidence je zákonitě diferencována 
dle jejího poslání: rozsah a hloubka odborně zjišťovaných dat je jiná u základní evidence, 
nežli například u hesla ve výstavním katalogu, či u monografické studie věnované jedno-
mu individuálnímu výtvarnému dílu.
Následující text postihuje metodu základní odborné evidence orientálních koberců, 
jak je v současných podmínkách autory prováděna na státních hradech a zámcích. Ke 
každé zkoumané a inventarizované textilii jsou ve výsledném písemném elaborátu uve-
deny následující údaje:
K tomuto výčtu udávajícímu strukturu evidenčního listu, lze k jednotlivým bodům uvést 
následující charakteristiku a komentář:
 1. Název evidovaného předmětu
 2. Soubor (je-li předmět součástí   
  souboru)
 3. Materiál
 4. Technika
 5. Rozměry
 6. Autorství, signatura, značka
 7. Provenience
 8. Časové zařazení
 9. Inventární číslo
 10. Kategorie
 11. Popis
 12. Barevná skladba
 13. Stav zachování
 14. Odkaz na fotodokumentaci
 15. Poznámka
metOdika průzkumu, evidence a klasifikace OrientÁlnÍch kOberců 60
ad 1 Název evidovaného předmětu
U orientálních koberců může již název vyjadřovat hlubší poznání předmětu jako výsledek 
procesu jeho zkoumání shrnutého v dalších bodech. V názvu se musí uvést, zda jde o ko-
berec, kilim, sumak (viz kapitola 2) nebo o strojovou tkaninu. U tkanin specifické funkce 
uvedeme jejich tradiční název (ensi, churdžin atd. – viz kapitola 1 a 2). Dále je žádoucí již 
v názvu uvést (jsme-li toho schopni) produkční oblast, tedy zda jde z hlediska kompozice, 
vzoru a techniky výroby o koberec perský, anatolský, kavkazský, turkmenský, čínský apod. 
(viz kapitola 3). Jde-li o výrazný typ s jednoznačnými znaky, lze v názvu uvést přímo pro-
venienci, například anatolský koberec ušak, bergama, mudžur, ladik atd.; perský koberec 
tabríz, kirmán, isfahán (podle produkčních center) nebo kaškáj, šáhsavan, afšár, chamse 
(podle produkujících polokočovných kmenů); kavkazský koberec kazak, karačop, širván, 
kuba, karabach, dagestán atd. (dle provenience); turkmenský koberec tekke, ersari, jomud, 
karakalpak atd. (dle kmenů). Název lze specifikovat i dle typického vzoru či významného 
prvku dekoru (koberec s herátským vzorem, s lesgiskými hvězdicemi apod.)
Pokud u zkoumané tkaniny nejsme schopni název upřesnit, uvede se pouze hlavní 
produkční oblast a u těžko určitelných případů pouze obecně „orientální koberec“ nebo 
„evropský strojový koberec“ apod.
Platí, že obecný název je lepší než zpřesněný název chybný.
ad 2 Soubor
Většina orientálních koberců představuje zcela individuální umělecká či uměleckoře-
meslná díla. Vzhledem k symetrickému rozmístění koberců v tradiční perské domácnosti 
(viz kapitola 1) vyskytují se poměrně často ručně vázané koberce vytvořené v párech. Také 
anatolské kilimy byly často tkány tak, že dva užší pruhy, jejichž vzory byly vzájemně osově 
symetrické, se po utkání sešily a vytvořily jeden větší kus. Větší série (kromě tzv. safů – 
sériových modlitebních koberců, kde však jednotlivá vedle sebe umístěná modlitební pole 
tvoří části jednoho dlouhého vázaného koberce nebo kilimu) nejsou známy. U strojových 
koberců jsou naopak páry či větší série běžné. Příslušnost individuálně inventarizovaného 
kusu k páru nebo sérii je v každém případě nutno zaevidovat. V našich poměrech spíše 
výjimečně může být zkoumaný předmět součástí historické sbírky, což je třeba uvést jako 
kulturně historický fenomén (z muzejní oblasti lze uvést např. Kreisslovu sbírku, darova-
nou českému státu a uloženou v Náprstkově muzeu Národního muzea).
ad 3 Materiál
Použitý materiál (viz kapitola 2) zásadně ovlivňuje technické vlastnosti, trvanlivost, citli-
vost vůči světlu a škůdcům a především i estetické vlastnosti tkaniny. Jeho co nejpřesnější 
a nejúplnější určení zvyšuje údajovou hodnotu prováděné evidence. Často vyžaduje značné 
optické i haptické schopnosti a zkušenosti provádějícího odborníka. Není vždy například 
snadné jednoznačně určit (u nomádských koberců), zda osnova je spřadena z vlny, či 
kozího chlupu (nebo jejich směsi), u luxusních výrobků, zda jsou útek nebo boční obšití 
61 metOdika průzkumu, evidence a klasifikace OrientÁlnÍch kOberců
 z jemné bavlny, či hedvábí. Přesné určení někdy ztěžuje skutečnost, že na výrobu koberce 
byly u stejného kusu užity různé materiály osnovných nití i útku (vlna, kozí srst, bavlna, 
hedvábí). I to je třeba v evidenci podchytit a zaznamenat. U hedvábných koberců z 20. 
století je zpravidla velmi obtížné rozlišit, zda osnova a lesklý vlas jsou skutečně z hedvábí, 
nebo zda byla použita neméně lesklá ale levnější tzv. mercerovaná bavlna (viz kapitola 2). 
Starší literatura doporučuje tzv. zkoušku hořením. Zápach kouře z vlny je rozdílný od kouře 
z bavlny, specifický zápach má kouř z hedvábí. Tuto metodu, vyžadující odebrání vzorku, 
dodržení bezpečnostních pravidel atd. je lépe při běžné inventarizaci neužívat i s vědomím, 
že naše určení materiálu koberce nebude stoprocentně přesné. U osnovy a útku je nutné 
kromě materiálu uvést, zda materiál byl užit ve své přírodní barvě nebo v jakém tónu byl 
barven. Jde o důležitý indikátor pro následné určení provenience tkaniny.
ad 4 Technika
U běžného soupisu stačí základní charakteristika, zda jde o vázání, tkaní, techniku 
sumak nebo strojovou vazbu. Víceméně na první pohled lze také rozlišit a uvést zda jde 
o vazbu hrubou či jemnou (podrobně k tomu viz kapitola 2).
Žádoucí je uvést, zda a jak výraznou má vázaný koberec tzv. depresi osnovních nití 
(stlačená osnova), případně zda je vázán na tzv. dvojité osnově (při obzvlášť silné depre-
si). Je třeba si povšimnout i anomálií, např. změny barvy útků v jedné oproti jiné části 
koberce nebo tzv. „šliců“ (hamajil, v anglické literatuře „lazy lines“), šikmo probíhajících 
spár ve vazbě, patrných na rubu tkaniny (viz kapitola 2).
Náročnější zkoumání někdy vyžaduje určení typu uzlů, tedy, zda byl při vázání použit 
uzlík symetrický nebo asymetrický (viz kapitola 2). Přesné zjištění typu uzlu a uvedení 
počtu uzlíků na dm2 vyžaduje již časově náročné zkoumání koberce. Od běžné základní 
evidence jej nelze požadovat.
Pro úplnost lze uvést, že při monografickém zpracování vzácných starobylých kober-
ců se dnes již v odborné literatuře vyžaduje daleko podrobnější určení technických dat. 
Uvádí se z kolika jednotlivých pramenů a v jakém směru jsou stáčeny nitě osnovy a útku 
i smotky z nichž se váže vlas koberce (u pramenů příze se uvádí S – proti směru, nebo 
Z – po směru hodinových ručiček, u osnovy a útku například 3S – tři prameny vzájemně 
stočené proti směru hodinových ručiček).
ad 5 Rozměry
Změření a uvedení délky a šířky tkaniny patří k nejjednoznačnějším parametrům, kte-
ré ji identifikují. Orientální koberce jsou vždy i co do rozměrů individuálními díly. Kromě 
párových kusů zde nenalezneme dva či více výrobku úplně stejných rozměrů. Je známo, 
že zejména kočovnické a vesnické koberce, vázáné na primitivních horizontálních stavech, 
mívají nepravidelný obrys s různou délkou na pravé a levé a šířkou na horní a dolní stra-
ně. V takových situacích se v evidenci udává největší délka i šířka. Další problém je dán 
stavem koberce. Opotřebování nejdéle odolává jeho vázaná část, zatímco tkané lemy na 
metOdika průzkumu, evidence a klasifikace OrientÁlnÍch kOberců 62
kratších stranách jsou po delším užívání fragmentární nebo úplně chybí (většinou kvůli 
odstřižení jejich neesteticky působících potrhaných zbytků). Z těchto důvodů se měří 
a v inventarizaci uvádí zpravidla délka vázané části koberce. Délku tkaných lemů je nutné 
uvést, pokud jsou v úplnosti dochovány, a u fragmentů, pokud mají svou vlastní vetkanou 
nebo vyšitou výzdobu hrající roli v kompozici koberce. Délka třásní se i v případě dobrého 
dochování do měřených údajů nezahrnuje.
ad 6 Autorství, signatura, značka
Individuální autorství se u orientálních koberců téměř nevyskytuje. I v dobách rozkvětu 
sáfijovského a mugalského dvorského umění a podílu dvorních malířů na tvorbě kom-
pozic nejnáročnějších koberců jsou jména tvůrců do díla vetkána či vevázána jen zcela 
výjimečně. Pokud jsou nějaká jména uvedena, vztahují se spíše na objednatele, než na 
umělce. Dílenské kusy vázané s pomocí tzv. vagireh (vzorkovnicových koberců) pod vede-
ním tzv. ustandů (mohli bychom říci uměleckých a organizačních šéfů dílen) jsou vesměs 
anonymními, kolektivními díly. Individuální autorství u nich nelze zjistit. O to více to platí 
o tvorbě kočovnické a vesnické.
Ačkoliv velká část kober...

Originál dokumentu:

analogový

Typ/druh dokumentu:

Typ dokumentu:	publikace, listiny, spisové dokumenty
Druh dokumentu:	odborná publikace
Bližší specifikace:	metodika

Jméno souboru:

G0076557.pdf

Formát souboru:

application/pdf

Autor záznamu:

Lazák Martin

Popis dokumentu:

Metodika průzkumu, dokumentace a péče o orientální koberce.
Odborné a metodické publikace, sv. 45.
O uznání uplatněné certifikované metodiky bylo dne 13. 11. 2014 vydáno Osvědčení č. 12, č.j. MK 61895/2014 OVV.

Název pracoviště:

generální ředitelství

Velikost dokumentu (v bytech):

4281613 B

Rozměry obrazového dokumentu:

Autor originálu:

Bezděk Ladislav; Dřevíkovská Jitka; Chudárek Zdeněk; Klimtová Jitka; Štulc Josef;

Klíčová slova:

Výzkum a vývoj;

Uživ. klíčová slova:

metodika certifikovaná; dlouhodobý koncepční rozvoj vědecké organizace; koberec orientální;

Datum vzniku:

2014

Licence:

Typ:	neurčena - ochranu díla stanovuje obecně autorský zákon (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121)

Vazby dokumentu na aplikace IISPP

K dokumentu neexistují žádné vazby na aplikace IISPP.

Územní identifikace dokumentu

Územní rozsah:

bez lokalizace

Definiční body

Def. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Přírůstkové body

Přír. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Lokality

Kód CZ	Název lokality	Reálný typ	Kat. území	Obec	ORP	Okres	Kraj

Historické regiony

Kód RS	Název hist. regionu

Ke stažení Náhled Poslat žádost