Zavřít ( + - )

Metainformační systém NPÚ

Detail dokumentu

Tisk

Náhled:

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Textový obsah:

Aristokratický interiér doby baroka 
ve světle historických inventářů
N Á R O D N Í  P A M Á T K O V Ý  Ú S T A V
e d i c e  o d b o r n é  a  m e t o d i c k é  p u b l i k a c e ,  s v a z e k  7 9
AR
iS
TO
KR
AT
ic
KÝ
 iN
Te
Ri
éR
 D
O
by
 b
AR
O
KA
 V
e 
SV
ěT
le
 h
iS
TO
Ri
cK
Ýc
h 
iN
Ve
NT
Ář
ů

Aristokratický interiér doby baroka 
Eva Lukášová – Vendulka Otavská
N Á R O D N Í  P A M Á T K O V Ý  Ú S T A V
e d i c e  o d b o r n é  a  m e t o d i c k é  p u b l i k a c e ,  s v a z e k  7 9
PRAHA 2015
ě
Certifikovaná metodika
(osvědčení č. 99 Ministerstva kultury ČR, Odboru výzkumu a vývoje, Č. j. MK 17957/201 OVV, Sp. Zn. MK -S 525/2011 OVV 
ze dne 10. 3. 2016)
Metodika přináší souhrnný pohled na historické prameny, rozšiřující poznání o podobě zámeckého interiéru doby baroka, jeho dis-
pozičním členění, interiérových dekoracích a vnitřním zařízení. Zaměřuje se na možnost využití těchto pramenů a jejich interpretaci 
v souvislosti s prezentací zámeckých sídel veřejnosti. Je určena především odborným pracovníkům památkové péče, zabývajícím se 
studiem historického interiéru a interiérovými památkovými instalacemi, pracovníkům památkových objektů zpřístupněných veřejnosti 
i vlastníkům zámků. Může být pomůckou i pro specialisty, zabývající se dějinami životního stylu aristokracie dotčeného období, i pro 
odborníky v oblasti historie architektury. Díky svému zaměření na málo dochované interiérové dekorace doby baroka, zejména interiérové 
textilie, může být také přínosem pro specialisty v oblasti historického textilu a restaurátory.
Publikace vznikla na základě studia, realizovaného v rámci úkolů vědy a výzkumu NAKI – DF 11P01OVV026 „Každodenní život a kulturní 
vliv aristokracie v českých zemích a střední Evropě v kontextu veřejně přístupných historických sídel ve správě Národního památkového 
ústavu – instalace, prezentace, aplikace“, v letech 2011–2015.
Lektorovali:
prof. PhDr. Vít Vlnas, Ph.D., Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta
PhDr. Pavel Douša, Ph.D., OSVČ
Na transliteracích textů historických inventářů z originálních pramenů spolupracovala PhDr. Věra Smolová.
© Národní památkový ústav, generální ředitelství, 2015
ISBN 978-80-7480-055-9
Titulní strana obálky:
Zadní strana obálky:
    |    3
obsah
I. Zámecké sídlo .................................................................................................................................................................... 7
Úvod – Studium autentického interiéru a jeho interpretace  ............................................................................................  7
Historická interiérová dispozice zámků a její obraz v současné prezentaci sídel  ...........................................................  8
Dochování barokního interiéru zámeckých sídel  .............................................................................................................  10
Historické prameny studia zámeckého interiéru  ..............................................................................................................  11
Písemné prameny studia aristokratického interiéru  ........................................................................................................ 12
Ikonografické prameny historického interiéru  .................................................................................................................. 13
Hmotné prameny – historický interiér  ..............................................................................................................................  14
Dispozice interiéru barokního zámku  ................................................................................................................................ 15
Příklady prostorové dispozice  ............................................................................................................................................  16
Prostorové uspořádání a podoby apartmánu  ..................................................................................................................  17
Vztah k soukromí a podoba interiérů  ............................................................................................................................... 18
Zařízení a dekorace sálů a apartmánů  .............................................................................................................................. 19
Prostory pro personál zámku  ............................................................................................................................................. 20
Zámecké místnosti a jejich funkce  .................................................................................................................................... 21
Závěr. Interpretace historických pramenů a interiérové instalace památkových objektů  ........................................... 23
II. Zámecké interiéry ve světle historických inventářů  ...................................................................................................... 24
III. Příkladová studie – Aplikace metodického postupu  .................................................................................................... 54
Východiska studie a příkladného metodického postupu  ................................................................................................ 54
Zachovaná dispozice a původní interiérové dekorace piana nobile aristokratického sídla  .................................... 55
Historický vývoj sídla v pozdějším období a jeho obraz v koncepci prezentace interiéru  ..................................... 55
Ideová východiska libreta a scénáře interiérové instalace zámku Veltrusy  ..............................................................  55
Heuristická východiska libreta a scénáře interiérové instalace zámku Veltrusy – písemné, ikonografické a hmot-
né prameny  ................................................................................................................................................................  56
Návrh prohlídkové trasy hlavní budovy podle zachované dispozice interiérů – barokní piano nobile zámku  ...  57
Uspořádání dispozice piana nobile hlavní budovy  ........................................................................................................  58
Piano nobile zámku Ostrov / Insel/ ve Veltrusích  ............................................................................................................ 58
Scénář interiérové instalace – modelový příklad instalace barokního interiéru  .......................................................... 58
Velký sál  ................................................................................................................................................................................  58
Interiérová instalace velkého sálu  ..........................................................................................................................  59
4    |    ARiSTOKRATicKÝ iNTERiéR DOby bAROKA VE SVěTLE hiSTORicKÝch iNVENTÁřů 4
Dochovaný původní mobiliář  ..................................................................................................................................  59
Použití jiného kmenového či svozového mobiliáře  ............................................................................................. 60
Pokoj s okny do čestného dvora – pozdější tzv. pokoj komtesy  ..................................................................................... 81
Interiérová instalace  ............................................................................................................................................................  81
Použití kmenového mobiliáře z 19. století  ......................................................................................................................  82
Použití svozového mobiliáře  ..............................................................................................................................................  82
Předpokoj pokoje komtesy – instalace   ...........................................................................................................................  82
Osvětlení interiérové instalace  ........................................................................................................................................... 83
Barevnost stěn ..................................................................................................................................................................... 83
Trasa návštěvnického okruhu s průvodcem  ..................................................................................................................... 84
Kapitola IV Inventář Zámku Veltrusy 1776 ........................................................................................................................ 86
Kapitola  V Katalog vybraných textilií  ............................................................................................................................... 97
Březnice  ................................................................................................................................................................................ 98
ČESKÝ KRUMLOV ............................................................................................................................................................... 108
Jindřichův Hradec  ............................................................................................................................................................. 130
VALTICE  ............................................................................................................................................................................... 146
VELKÉ LOSINY  .................................................................................................................................................................... 155
VELTRUSY  ...........................................................................................................................................................................  176
Seznam pramenů a literatury  .........................................................................................................................................  186
Resume  ............................................................................................................................................................................  186
ZÁMECKÉ SÍDLO    |    5
Kapitola i 
Zámecké sídlo
Úvod – Studium autentického interiéru a jeho interpretace
Ve své první velké práci o historických interiérech aristokratických sídel „Seventeenth Century Interior Decoration in 
England, France and Holland“, vydané v roce 1978, zaznamenal přední anglický historik umění a kurátor Peter Thornton 
diskusi, jež se v předcházejících letech vedla v okruhu odborníků Victoria & Albert muzea v Londýně, na téma skutečné podoby 
interiérů zámků a paláců, městských i venkovských rezidencí v předchozích staletích. „Bylo stále více zřejmé, (a mnozí si 
toto i nyní uvědomují jen mlhavě), že prostory dávných sídel nebyly zařízeny jen náhodným rozmisťováním starožitných 
předmětů po ploše, jak je dnes tak časté… Byly zde konvence, byl zde plán, bylo zde mnoho zvláštních požadavků, jež vládly 
těmto záležitostem…a tato základní pravidla byla zcela odlišná od těch, jež převažují dnes. Nic z toho nebylo objasněno 
při návštěvě anglických zámků. I když se architektonická schránka v různých případech lišila a bylo zde možno rozeznat 
i charakteristické kusy nábytku či obrazové výzdoby, místnost za místností byly stále stejné. Vypadaly jako nekončící 
šňůra salonů a jen velmi málo místností mělo svůj pravý charakter…Všechny byly prezentovány podle estetických principů, 
jež vrcholily v roce 1912 a v době následující. V podstatě to nebylo tak špatné a většina lidí toto měla ráda. Bylo to ale 
poněkud monotónní a pramálo to pomáhalo návštěvníkům porozumět, jakým způsobem tyto budovy vznikaly, jakým 
účelům sloužily v různých etapách své existence a jaké byly záměry těch, kteří je stavěli.“ 1)
Nastolená otázka se stala předmětem diskuse a odborné práce dnes již několika generací specialistů zabývajících se 
tématem historického interiéru v Anglii a postupně i v dalších zemích. Odborníci obrátili svou pozornost ve větší míře 
k historickým pramenům, k ikonografii historických interiérů v dílech evropské malby, v kresbách a grafických listech 
i k historické fotografii. Se zaměřením nikoli jen na architektonickou schránku, ale i na kánony dekorací a zařízení domů 
urozených a majetných vlastníků mohly být studovány spisy významných architektů doby italské renesance, francouzského 
baroka a mnohých jejich následovníků v dalších evropských zemích. Z tohoto úhlu pohledu byly zkoumány ideální i kon-
krétní plány a půdorysy navržených staveb. Obrazové i hmotné prameny, včetně památek zachovaných in situ, mohly být 
komparovány s informacemi z dochovaných písemných pramenů v podobě historických inventářů sídel, účetních dokladů, 
historické korespondence či deníků, i zpráv z cest očitých svědků – dávných cestovatelů, kteří tato místa navštívili.
Toto studium vedlo také k většímu poznání podstatné části dekorací, které se in situ dochovaly torzálně či většinou 
vůbec ne, výzdobu z křehkých materiálů, jako byl textil, papír a další rozličná média, někde i velice starého data. Ta byla 
ve své době luxusní a často nesmírně nákladnou součástí zařízení interiérů. Výsledkem pak mohlo být i větší odborné 
ocenění těchto dekorací, jež z nedostatku informací byly dříve mnohde jednotně označovány jako vzniklé v době historismu 
v 19. století, v období, jež navíc po řadu poválečných dekád bylo považováno za „nepříliš hodnotné“. Tomu také mnohdy 
odpovídal přístup k těmto památkám a nevelký zájem o jejich uchování.
Při diskusi o hodnotách prvků autentického interiéru, dochovaného in situ, sehrál i v našem prostředí svou úlohu také 
pohled na estetické vnímání prostor, kde se v případech nástěnných maleb, závěsných obrazů, povrchů zdobených lakem či 
zlacením dal upřednostnit restaurátorský postup úplné retuše a obnovení původní barevnosti, pokud si to zadavatelé přáli. 
Tento postup byl však u některých dekorativních médií technicky obtížně proveditelný a u historického textilu víceméně 
nerealizovatelný. Před uchováním často i vzácných textilních památek, zejména nástěnných textilních špalírů – „tapet“, či 
1)  THORNTON 1978, s. VII–X.
6    |    ARiSTOKRATicKÝ iNTERiéR DOby bAROKA VE SVěTLE hiSTORicKÝch iNVENTÁřů
historického čalounění například z hedvábných damašků či sametů, vlněných tkanin či chintzů, jež mohly být datovány až do 
17. či 18. století (aniž by však datace byla studována a rozpoznána), byla dávána přednost přístupu vedoucímu k odstranění 
toho, co často ztratilo část své původní barevnosti, působilo omšele a zašle, nebo bylo různě degradováno či zachováno 
torzálně. Náhradou pak bylo použití novodobých materiálů napodobujících historická média, málokdy odpovídajících původní 
předloze v barevnosti či velikosti vzoru – raportu a už vůbec ne v kvalitě materiálu a technice provedení. Stěny byly nejčastěji 
ponechány bez dekorací, barevně pojednány v nové výmalbě či nezřídka dokonce i vybíleny.
Studium problematiky autentické podoby historického interiéru upozornilo odborníky také na skutečnost, jak málo jsou 
určité části interiérů například 17. a 18. století uchovány v celistvosti včetně těchto dekorací, a to v rámci celoevropského 
kontextu. Jejich dochované příklady v jednotlivých zemích jsou dnes považovány za památky celoevropského významu.2) 
Také ony, stejně jako monumentální výzdoba velkých sálů a dalších prostor, či soubory uchovaných uměleckých sbírek, 
dokládají celoevropský fenomén šíření stylů a obecně přijímaných konvencí ve způsobu prezentace panovnických dvorů 
a aristokracie prostřednictvím palácových a zámeckých sídel. Dokládají také demonstraci majestátu a význam rozhledu 
majitelů ve způsobu života nejurozenějších kruhů společnosti. Kánony této prezentace, jež byly spojeny i s ceremoniálem 
dané země a ovlivňovány místními podmínkami, klimatem či časovým posunem v recepci stylů, měly ve svých jednotlivých 
podobách i přes některé odlišnosti závazný a obecný charakter.
historická interiérová dispozice zámků a její obraz v současné prezentaci sídel
Dekády druhé a třetí třetiny 17. století definitivně přinesly i do prostředí českých a moravských rezidencí a zámků způsob 
uspořádání interiérů formou apartmánů, určených pro majitele, některé členy jejich rodiny a urozené hosty. Ty měly svůj 
původ v prostředí italských sídel konce 15. a 16. století, a prostřednictvím italských architektů a stavitelů participujících na 
mnohých dvorských i aristokratických stavbách doby renesance zčásti ovlivnily již i uspořádání prostor některých českých 
a moravských rezidencí této doby.3) Vedle velkých sálů zde vznikaly i soubory pokojů, zpravidla až o třech místnostech, 
zvané pokoj či pokoje, zimmer, určené jedné osobě a jejímu doprovodu či nejbližšímu služebnictvu (Český Krumlov, inventář 
z r. 1600, Jindřichův Hradec, inventář z roku 1604).4) Zcela po způsobu dispozičního řešení interiéru formou apartmánů 
byla vybudována pražská rezidence pro vévodu Albrechta Eusebia z Valdštejna, dílo italských architektů z 20. let 17. století 
(Valdštejnský palác, inventáře březen 1634).5) Některé místnosti, svázané s podobou interiéru rezidence ve formě apartmánu, 
i další specifický prvek uspořádání interiéru – letní pokoje, sommer zimmer, jsou zaznamenány i v inventáři císařských 
sbírek, uložených na Pražském hradě (Pražský hrad, inventář sbírek, 1621).6) Již od třicátých let 17. století zmiňují historické 
inventáře první označení částí apartmánu jazykově ovlivněné i francouzských prostředím, název kabinet (Bučovice, inventář 
z roku 1637)7), namísto jiných dříve užívaných výrazů, například schreibstublein (Pražský hrad, inventář sbírek 1621)8). 
Historické inventáře posledních dekád 17. století již dokládají apartmány v mnoha zámeckých budovách české a moravské 
aristokracie.
Kanonické uspořádání aristokratického obydlí formou apartmánů se udrželo na sídlech až do 19. století a dokládají 
jej i některé dochované podoby zámků na prahu nejnovější doby. Skutečnost, že se na mnohých zámeckých sídlech dnes 
zpřístupněných veřejnosti tento fenomén neprezentuje, či je funkce aristokratického obydlí naznačena neodpovídajícím 
způsobem, tedy tam, kde ve skutečnosti jednotlivé části apartmánu nemohly být situovány (pokoje – ložnice, garderoby, 
zadní části apartmánu svázané s osobním služebnictvem apod.), je v naší zemi z velké části výsledkem přístupu k prezentaci 
zámků po jejich zestátnění od 50. let 20. století.
Autoři interiérových instalací často ocenili dochovanou architekturu a výzdobu interiérů a připravovali tak zvané náznakové 
instalace s výběrem často mimořádně kvalitních nábytkových předmětů, závěsných obrazů či objektů uměleckého řemesla 
2)  FURNISHING TEXTILES 2009.
3)  THORNTON 1991; LUKÁŠOVÁ 2015.
4)  GROSS 1930; ZÁMEK JINDŘICHŮV HRADEC 1604.
5)  VALDŠTEJNSKÝ PALÁC 1634, 6.–9. března; VALDŠTEJNSKÝ PALÁC 1634, 6.–9., 14. března; LUKÁŠOVÁ 2015.
6)  ZIMMERMAN 1905, s. 13–51.
7)  ZÁMEK BUČOVICE 1637.
8)  ZIMMERMAN, 1905, s. 13–51.
ZÁMECKÉ SÍDLO    |    7
z původních i svezených sbírek a mobiliářů, jež byly na zámcích uloženy. Náznakový přístup v některých případech i určitým 
způsobem dobře odpovídal kánonu rozmístění mobiliáře starších slohových období, mobiliáře bylo stejně jako v historických 
dobách méně, a například v dochovaných renesančních prostorách se příliš neuplatňovalo rozmístění po ploše, jež do 
interiérů přineslo až 19. století. Výběr obrazové výzdoby, závěsných obrazů, pokud nebyla zachována in situ, byl prováděn 
s mimořádným ohledem na akcentaci kvality korespondující s dochovanými architektonickými a dalšími dekorativními prvky 
místností. Stejný přístup byl upřednostňován i u samotných vybraných uměleckých děl, předmětů uměleckého řemesla 
a nábytku, který zohledňoval dataci interiéru. Takto byly například v 50. a 60. letech 20. století instalovány vzácně dochované 
renesanční a raně barokní interiéry zámku Velké Losiny, renesanční interiéry zámků Bučovice či Telč.
Na jiných objektech se však interiéry často upravovaly (mimo jiné, zcela ahistorické přístupy k interiérům, kterých bylo 
v poválečných dekádách také nemálo), jako nekončící sled různých „salonů“ a „salonků“, přesně v duchu výroku Petera 
Thorntona. Autoři interiérových instalací jim dávali barvitá jména, jak dokládá dokumentace uložená v dnešním Národním 
památkovém ústavu. Dámský salonek vedle pánského, kuřácký, čajový, orientální, empírový či přijímací, ve vybrané prostoře 
byla někdy zřízena zámecká jídelna. Pojetí těchto instalací zcela nebo téměř úplně vyloučilo ze zámeckých interiérů pokoje – 
ložnice jejich bývalých majitelů, i těch určených pro hosty, jichž bývaly na venkovských sídlech značné počty. Pouze pokud 
se mezi sbírkovými předměty zachovala mimořádně zdobená schránka lože, byla ložnice instalována, nezřídka nahodile 
v prostorách mezi ostatními „salonky“.
Z tohoto úhlu pohledu byly nejlépe zachovány někdy téměř intaktní prostory obydlí majitelů z doby úprav sídel ve stylu 
romantického historismu 19. století, kde se původní funkce a dispozice interiérů dochovaly často i s autentickými dekoracemi 
a částí původních nábytkových předmětů in situ. Tak tomu bylo například na zámku Hrádek u Nechanic, zámku Hluboká, 
v privátním patře zámku Konopiště, v pokojích majitelů na Telči, v pokojích na zámku Náměšť nad Oslavou. Mnohé tyto 
místnosti však nebyly zpřístupněny veřejnosti a staly se součástí prohlídkových tras až v posledních dvou dekádách.
Podoba interiérů doby romantického historismu, často posledního historického slohu v dekoracích a zařízení zámků, 
vytvořených samotnými majiteli sídel, měla však rozhodující vliv na soudobý pohled na zámecký interiér jako fenomén i pokud 
se jednalo o starší slohy. Byla vytvořena představa, že zámecký i palácový interiér časů renesance či baroka i neoklasicismu 
byl víceméně podobný tomu, co bylo zachováno z období romantického historismu a návratu ke starým slohům v 19. 
a ještě i na počátku 20. století, pouze jednotlivé artefakty odpovídaly své době. Nebylo mnoho známo o zcela jiném vztahu 
k soukromí v obydlích vznešených majitelů, případně o jeho téměř úplné neexistenci v předchozích staletích, fenoménu, 
jež doznal změny až v průběhu 19. století. Chyběly informace o závazných pravidlech rozmisťování nábytkových předmětů 
i dekorativních artefaktů, dávných kánonech, jež začaly být porušovány a měněny rovněž až s postupujícím 19. stoletím. 
Nebyl studován a patrně ani znám systém apartmánu, způsob fungování velkého domu a úkoly, práce a vymezený prostor 
různých členů zámeckého personálu, osobního služebnictva, domácích úředníků, dalších sloužících i různých řemeslníků 
spjatých s hospodářským zázemím sídel i jejich širším areálem. Tyto otázky jsou v současnosti v popředí studia zaměřeného 
na evropská aristokratická sídla a jeho výsledky se postupně uplatňují i v prezentaci aristokratických i panovnických zámků 
a rezidencí.
S větším zájmem o život majitelů aristokratických sídel, s obrácením pozornosti k „dějinám každodennosti“, jež se v našem 
prostředí datuje zejména od 90. let 20. století, vzrostla i na českých a moravských zámcích zpřístupněných veřejnosti snaha 
představit více skutečný život v těchto velkých domech. Cílem se stalo více přiblížit onu „každodennost“, a zcela pochopitelně 
i představit život nejen majitelů zámků a jejich hostí, ale i početného personálu, který chod zámeckého sídla zajišťoval. 
Šíření výsledků studií evropských specialistů, zaměřených na historické zámecké interiéry, zahájených v 70. letech 20. 
století okruhem odborníků kolem V & A, jimž předcházel průkopnický počin prvního soustředění a publikování ikonografie 
historického interiéru v díle italského historika umění Maria Praze v roce 1964, je však v našem prostředí, zejména pokud 
jde o starší období například 17. a 18. století, stále v počátcích.9) 
Tam, kde dosud nebyly tyto poněkud více exaktní přístupy k historickému interiéru starších dob akceptovány, jsou 
prostory sídel stále prezentovány pohledem, jenž vychází z podob interiéru historického romantismu, a někde i z vlastní 
soudobé zkušenosti, například ze současného chápání soukromí či způsobu rozmisťování předmětů v prostorách, často ve 
srovnání s minulostí tak odlišného. Výsledkem prezentace pak může být ve skutečnosti spíše podoba romantismu 21. století. 
9)  PRAZ 1964.
8    |    ARiSTOKRATicKÝ iNTERiéR DOby bAROKA VE SVěTLE hiSTORicKÝch iNVENTÁřů
Jiným přístupem, vycházejícím ze stejných premis, je značné opouštění prezentace interiérů starších období, vytvořené na 
některých zámcích pracovníky památkové péče v 50. a 60. letech náznakovým způsobem a remodelace téměř všech prostor 
do pro autory bezpečného, předchozí studium méně vyžadujícího a dnešním zvyklostem blízkého období druhé poloviny 
19. století. Zámků s podobou interiérů, jež upomínají na doby starší, je pak stále méně.
Zpřístupnění zámeckých objektů, jež by mohly představit interiéry aristokratického sídla a způsob fungování velkého 
domu, života jejich majitelů, hostí i zámeckého personálu v době 17. a 18. století je v evropském kontextu pochopitelně 
upřednostňováno u prostor s dochovanými autentickými prvky architektury a interiérových dekorací z tohoto období 
a vzácně i s původními předměty zařízení či sbírek in situ. Také tam, kde se v takovýchto prostorách nedochovaly pozdější 
redekorace či vybavení pořízené majiteli sídel v následujících staletích, a kde lze na základě pramenů vyhledat původní 
starší zařízení či sbírky korespondující s interiérem, bývá přikročeno k interiérové instalaci zohledňující dané historické 
období. Motivem k takovému přístupu může být i snaha připomenout dobu spojenou s významnou osobností svázanou 
s historií sídla, zejména v palácích, rezidencích či zámcích panovnických rodin, předních aristokratů země, v místech pobytu 
slavných postav historie.
Dochování barokního interiéru zámeckých sídel
Mezi dochované historické interiéry aristokratických sídel 2. poloviny, a zejména 3. třetiny 17. století a prvních třech 
čtvrtin století osmnáctého, jimž bylo v minulosti věnováno nejvíce pozornosti, patří prostory rezidencí a venkovských 
zámků, v nichž jsou zachovány cenné monumentální architektonické prvky výzdoby a nástěnné malby. Mezi tyto prostory 
v zámeckých sídlech patří i interiéry barokní vily Troja, postavené pro hraběte Václava Vojtěcha ze Šternberka na předměstí 
Prahy v posledních dvou dekádách 17. století. Dodnes podávají mimořádnou výpověď o dispozičním členění aristokratického 
domu vrcholného baroka i nádheře výzdoby interiérů, zde pojednané v nástěnných malbách několika období. Na mnoha 
sídlech jsou ve své architektuře a výzdobě téměř intaktně dochovány velké zámecké sály (Duchcov, Vranov, Milotice, 
Kroměříž, Jaroměřice nad Rokytnou, Dobříš, Veltrusy, Český Krumlov ad.) a zámecké kaple (Smiřice, Velké Losiny, Valtice, 
Židlochovice, Český Krumlov), jichž se pozdější úpravy, prováděné na přání vlastníků, reflektující změny vkusu, dotkly málo 
či vůbec. Také v případě interiérů velkých sálů, některých obrazáren, místností v enfiládě bývalých apartmánů či jiných 
formálních prostor, které byly dekorovány částí obrazových sbírek pevně spojených s architekturou ve štukových rámcích či 
v dekorativní dřevěné paneláži, byla tato výzdoba a s ní spojené prvky zařízení někdy zachovávána po generace i v nové době 
v nezměněné podobě (Kroměříž, zčásti Valtice, Rájec nad Svitavou, naopak demontována byla po roce 1945 v Náměšti nad 
Oslavou). Konzervativní přístup ke změně byl také upřednostňován v prostorách některých zámeckých knihoven. Knihovní 
sály, i díky specifickému mobiliáři, patří mezi místa, kde se výzdoba či zařízení vzácně dochovaly in situ bez velkých změn 
i ze starších období (Náměšť nad Oslavou, Kroměříž). Zvláštní ohled měly i některé prostory kabinetů, jejichž pozoruhodné 
dekorace mohly poutat zájem i pozdějších vlastníků zámeckých sídel, a nebyly redekorovány (Jaroměřice nad Rokytnou, 
Milotice, Mnichovo Hradiště, kabinet z Doks přenesený na Zákupy, Veltrusy v rámci celého dochovaného piana nobile). Velmi 
vzácně se zachovaly původní dekorace či významné prvky zařízení in situ v prostorách enfilád apartmánů, pokoje s paneláží 
a obrazy, s obrazovými panneaux pokrývajícími celé stěny, s původními zrcadly a konzolovými stoly, krbové sestavy (Český 
Krumlov, Buchlovice, Valtice, Mnichovo Hradiště, Vrchotovy Janovice) a zcela výjimečně i včetně historických barokních 
textilií a papírových tapet (Veltrusy, kaple apartmánu na Českém Krumlově, Valtice, kabinet na zámku Bruntál).
Studie posledních let, publikované rakouskými specialisty, zaměřené na historickou podobu interiérů předních rezidencí 
habsburského dvora i nad rámec jejich architektury či malířské výzdoby, dokládají, že při mnohých redekoracích habsburských 
sídel, Hofburgu, Schönbrunnu, koupí získaného Schloss Hofu, realizovaných od 70. let 18. století či s prvními dekádami 
století devatenáctého, byly některé významné prvky nejen výzdoby, ale i zařízení doby baroka ponechávány na původním 
místě. Nově dekorované prostory, například v duchu nového klasicismu, tak v sobě zahrnuly nejen starobylá portrétní díla, 
malby připomínající významné historické události či monumentální architekturu krbů, ale i některé části zrcadlové výzdoby, 
barokní konzolové stoly, krbové kozlíky „z doby prince Evžena“ a další předměty. Jiné části výzdoby a zařízení těchto míst-
ností, například špalíry či další dekorace stěn a nábytek, byly předmětem nových úprav dvorských dekoratérů.10) Tento styl 
10) OTTILINGER – HANZL 1997; OTTILINGER 1997; SCHLOSS HOF 2005; HANZL -WACHTER 2005.
ZÁMECKÉ SÍDLO    |    9
je u habsburských rezidencí hodnocen jako opakující se dobový kánon a nelze pochybovat, že tak jako v jiných případech, 
tento dvorský vzor ovlivňoval přístup aristokracie k vlastním zámkům. Kromě historických okolností, jakými mohly být 
například malý zájem o určitý zámek a upřednostnění jiného vlastněného venkovského sídla, nebo vybudování a užívání 
nové, současným nárokům více vyhovující části zámku, to byl také tento styl dekorací ovlivněný dvorským vzorem, který 
vedl k uchování částí starších podob interiérů. Významnou úlohu mělo také přání zachovat v nezměněné podobě prostory 
upomínající na slavné předky, či celé části předních rodových rezidencí, historicky spojených s demonstrací majestátu, 
například v hlavních formálních prostorách zámků knížecích a vévodských rodů.
historické prameny studia zámeckého interiéru
Při studiu historických podob zámeckého interiéru je významným postupem metoda komparace ikonografických pra-
menů – zobrazení dobového interiéru ve výtvarných dílech daného období, někdy i v historické dokumentaci, s písemnými 
archivními prameny. Mezi nimi přední, i když ne jediné místo zaujímají historické inventáře jednotlivých sídel. Stejně 
významnou součástí této práce je i studium hmotných pramenů, samotného dochovaného historického interiéru, s jeho 
architektonickou schránkou, původní výzdobou, technickými detaily a součástmi původních sbírek, s jeho zařízením. To mohlo 
být zachováno in situ, či přeneseným do jiných prostor v rámci původního sídla, i na zcela jiné místo uložení. Památkovou 
hodnotu jednotlivých prostor interiéru, ale i zámku jako celku, zvyšuje dochování interiérových prvků původní výzdoby 
a dekorací, ale také původního zařízení a sbírek dochovaných in situ či doložitelných jako původní na základě historických 
pramenů. Význam má i dochované technické vybavení různých částí areálu. Pro studované období poslední třetiny a prvních 
třech čtvrtin 18. století je dochování původních interiérů v celistvosti, včetně dekorativních prvků místností i autentického 
zařízení a sbírek in situ vzácné, snad s výjimkou poněkud početněji zachovaných formálních prostor velkých zámeckých 
sálů. Ocenění a interpretace takto dochovaných interiérů je v popředí zájmu odborníků v celoevropském kontextu. Jejich 
možná prezentace je přínosem pro představení podoby aristokratického sídla daného období a účelu, pro něž bylo pořízeno, 
pro přiblížení života jeho majitelů i personálu, konvencí a kánonů v prostorovém rozčlenění, ve výzdobě i zařízení. Tato 
prezentace může představit každodenní fungování velkého domu za přítomnosti majitelů i hostí, i v časech, kdy rodina 
pobývala v jiných rezidencích a o zámek se staralo pouze služebnictvo spolu s úředníky panství. Práce s historickými prameny, 
ikonografickými, písemnými a hmotnými, a studium dobových historických reálií i skutečných společenských vztahů může 
představit onu „každodennost“ zámků promítnutou do podoby prezentovaných interiérů a pomůže se vyvarovat omylů, 
způsobených promítáním zkušeností ze současné „každodennosti“ a nedostatkem exaktních informací.
Písemné prameny studia aristokratického interiéru
Ze značného množství písemných pramenů, jež jsou studovány v souvislosti s poznáním historického interiéru sídel, 
a mezi něž patří i účetní doklady, deníky, korespondence, plány a popisy staveb, testamenty, pamětní spisy a řada dalších, 
jsou historické inventáře, pozůstalostní, fideikomisní i účelově sepsané, prvořadými prameny pro jednotlivá aristokratická 
sídla. Dochovaly se pro české a moravské zámky v relativně hojném množství a jsou až na výjimky uloženy a zpřístupněny 
zejména v síti státních archivů České republiky.11) Jejich pořízení a dochování však bylo věcí historických okolností a tak 
pro některá sídla chybí, či dosud nebyly objeveny, či se nevztahují k časovému období, na něž se právě soustředí badatelský 
zájem. Tyto soupisy mohly být v minulosti také pořízeny pouze pro část movitostí, či část prostor sídla, nebo se mohly 
dochovat torzálně.
Na základě širšího studia těchto významných dokumentů lze uvést několik skutečností, jež, vedle obecně známých znaků 
pramenů písemné povahy, mohou napomoci jejich potřebnému kritickému posouzení a práci s nimi.
1. Historické zámecké inventáře (jakož i inventáře jiných aristokratických sídel) nemusí vždy nutně zmiňovat všechny 
prostory, které byly součástí zámecké budovy, a to ani u té části stavby, patra, enfilády, kterou právě popisují. Jako majetkové 
soupisy především movitého zařízení, sestavené za účelem vypořádání dědictví či zachycení fideikomisního majetku, mohly 
11) LUKÁŠOVÁ 2011; zde blíže k jednotlivým archívním fondům ve vazbě na šlechtická sídla Čech a Moravy a k jejich uložení.
10    |    ARiSTOKRATicKÝ iNTERiéR DOby bAROKA VE SVěTLE hiSTORicKÝch iNVENTÁřů
někdy vynechávat prostory, v nichž žádné movité předměty v době soupisu nebyly umístěny. Například velký sál sídla může 
být v inventáři zaznamenán jako prostora bez uvedení předmětů, může ale také zcela chybět. Do velkých formálních prostor 
bylo vybavení velmi často přinášeno podle způsobu momentálního využití a v době, kdy se právě k využití přistoupilo. Pokud 
například sál neměl žádné takové stálé vybavení či dekorace, které by sepisující úředníci pro svůj účel chtěli brát v potaz, 
ani tělesa osvětlení, jež mohla být také přinášena, případné kozlíky v krbu a krbové náčiní, jež někdy mohly být jedinými 
zmíněnými předměty, nemusel být v soupise vůbec uveden.
2. Interiérové dekorace na stěnách bývají v historických inventářích uváděny jen v některých případech a tyto případy 
tvoří výraznou menšinu zachovaných pramenů. Je třeba vzít v úvahu, že v mnohých interiérech však tyto dekorace existo-
valy, i když nejsou popsány. Skutečně záleželo na úvaze autorů těchto často komisionelních soupisů, patrně také na názoru 
zadavatele či obvyklé praxi, zda zejména textilní špalíry, papírové tapety či jiné formy dekorací vůbec uvedou. Pokud k tomu 
bylo přistoupeno a autor dekorace popsal, zpravidla nebývalo uvedeno ocenění, nebylo předmětem majetkového odhadu. 
Nejen pro dobu barokního interiéru sledovaného období byly však tyto dekorace jedním ze zásadních fenoménů zámeckého 
interiéru a bez informací o nich není možné poznání studovaných prostor v celistvosti dosáhnout. Je významné i v návaznosti 
na další předměty zařízení s čalounickými prvky, na vysvětlení existence či absence závěsných obrazů v prostorách, použití 
barevnosti, dalších vizuálních efektů a podobně. Chybějící informace o jejich ocenění jsou také trvalých ochuzením v oblasti 
informací o vynaložených nákladech, neboť tyto dekorace patřily mezi nejnákladnější položky při zařizování panských částí 
sídel, jak dokládají prameny, v nichž jsou tyto údaje výjimečně uvedeny. V některých inventářích se informace o dekora-
cích mohla objevit v názvech místností, jako byly gelbe damascene zimmer… či gemahlten zimmer…, vždy ovšem s jistou 
mírou nedostatku informací, zda se jednalo skutečně o textil i na stěnách či jen na nábytku a drapériích, či zda výmalba 
dekorovala stěny, strop nebo obojí. Podobný přístup k popisu měli úředníci i v případě kamen umístěných v prostorách, 
jež mohly či nemusely být do soupisu zahrnuty, či dřevěné paneláže, některých zrcadel zasazených do štukatury nebo do 
táflování a podobně.
3. U studia interiérů sídel zejména starších období je nutné vždy brát v úvahu staletou praxi, kdy se určité části mobiliáře 
do místností přinášely. Některé předměty, luxusní i praktické, mohly být v době, kdy majitel na sídle nepobýval, či se část 
interiérů právě nepoužívala, uskladněny v jiných prostorách. Bývaly to především soubory zařízení dekorované nákladnými 
textiliemi, z hedvábí a posamenteriemi z drahých kovů, které vyžadovaly šetrné udržování. Některé části vybavení se 
v zámeckých budovách trvale ukládaly do skladovacích místností nazývaných wirthschafts, hospodářství, či magazin, 
gewolb, které i jinak sloužily jako odkládací prostory. Také část z místností zvaných garderoby, které mohly mít různé 
určení a funkce, bývala užívána ke skladování. Pravidelně byly z klimatických důvodů ve vhodných skladech uloženy ložní 
a stolní textilie, nejenom panské, ale i pro personál, jehož počet samozřejmě s příjezdem majitelů a hostí značně narůstal. 
Na některých sídlech se však podle soupisů v inventářích odnášely do skladovacích prostor textilní dekorace oken a dveří, 
i celá lože, nejen jejich závěsy, přehozy či vnitřní vybavení. Ve vybraných místnostech byla také skladována přenosná svíti-
dla, jen některá zůstávala trvale v obytných prostorách, toaletní náčiní a podobně. Porovnání popisu zámeckých místností 
s obsahem skladovacích prostor může přinést mnoho informací, cenné jsou i poznámky o odložených starých částech 
zámeckého zařízení, starých dekoracích.
4. Podle podoby místností, popsané v některých inventářích, tedy nelze vždy vzhledem k výše uvedeným skutečnostem 
vyslovit jednoznačný závěr o jejich vzhledu a úrovni zařízení, o existenci luxusu vytvořeného pro reprezentaci majitelů, 
o náročnosti zařízení sídla. Mimořádná výzdoba sálů či luxusní dekorace apartmánů se do inventářů nemusely promítnout, 
a i způsoby někdy lakonických forem zápisu předmětů sbírek a zařízení v těchto pramenech jsou obecně známou skutečností. 
Především je nutné na popisy dávných interiérů aristokratických sídel pohlížet s vědomím dobových souvislostí a konvencí, 
to je například s vědomím odlišných postojů k zaplnění interiérů množstvím mobiliáře a možnému odlišnému ocenění toho, 
co bylo luxusem dekorujícím stěny (i mimo výzdobu nástěnnými malbami), zvláště pokud postrádáme představu o tom, že 
zde mohlo být hedvábí a zlaté i stříbrné materiály závratné ceny, exotické importy papírových dekorací ze zámoří a další 
nevšední materiály. Takové dekorace inventáře českých a moravských zámků, které zahrnuly tuto výzdobu, na mnoha místech 
dokládají, stejně jako tomu bylo v sídlech mnoha dalších zemí evropské aristokracie.
5. Významnou součástí práce s písemnými prameny je komparace prostor zámeckých budov popsaných v inventářích 
s dochovanými architektonickými plány – půdorysy a se současnou dochovanou dispozicí místností zámků. To patří k v ně-
ZÁMECKÉ SÍDLO    |    11
kterých případech k nejobtížnějším úkolům při studiu historických zámeckých interiérů a pro povahu pramenů a způsoby 
zápisu, či pozdější přestavby ji nelze vždy uskutečnit v úplnosti. Někdy mohou zčásti pomoci i údaje z ostatních písemných 
dokumentů, deníků či korespondence, účetních a stavebních dokladů.
ikonografické prameny historického interiéru
Ikonografie interiérů sídel vznešených a zámožných vlastníků zachycená ve výtvarných dílech mnoha časových období 
má pro poznání podoby historického interiéru zásadní význam. Mezinárodní studia, která jsou v této oblasti již několik 
desetiletí zaměřena také na komparaci ikonografických pramenů a pramenů písemné a hmotné povahy, dokládají nejen 
mnohé shodné informace, jež tato média přinášejí, ale i cesty šíření inspirací ve výzdobě a zařízení sídel v různých zemích.12) 
Prezentace urozenosti, majestátu a bohatství prostřednictvím sídel, jejich architektury, jejich dispozice a funkcí vnitřních 
prostor podle obecně uznávaných kánonů, i akvizice sbírek, interiérového zařízení a výzdoby, jež dokládaly rozhled vlastníků 
ve způsobu života nejvyšších kruhů společnosti, byly kosmopolitní záležitostí a snadno překračovaly hranice. Zobrazení 
interiéru v jednotlivých dílech evropské malby, v níž některé umělecké okruhy věnovaly tomuto tématu velkou pozornost, 
má tedy charakter obecného pramene i pro prostředí zámeckých a palácových sídel Čech a Moravy. Vyžaduje si příslušnou 
heuristickou kritiku z hlediska provenience, autorství, autorových vzorů či použití předloh, z hlediska ikonografického 
programu díla, geografického šíření vlivu stylů. Bez studia ikonografických pramenů by nebylo možno porozumět mnohým 
údajům v historických inventářích. Naopak, údaje v inventářích mohou datačně doložit již existující způsoby dekorací 
a nábytkové předměty, ovlivněné vývojem aristokratického interiéru v Evropě, které bychom na základě obecné ikonografie 
mohli předpokládat.
Při studiu ikonografických pramenů a jejich komparaci s historickými inventáři a údaji z dalších písemných dokumentů je 
v souvislosti s pohledem na historický interiér, kromě zhodnocení obecně známých znaků, jimiž se tyto prameny vyznačují, 
možno vzít v úvahu některá jejich specifika. To má svůj význam také v případě, kdy jsou tyto prameny podkladem k odborné 
práci související s historickými interiérovými instalacemi, s prezentací historického interiéru na památkových objektech.
1. Podobu interiéru, ideálního i konkrétního, zobrazeného na určité jednotlivé malbě, kresbě či rytině je třeba vždy 
studovat se znalostí obecných, ve své době uznávaných a závazných konvencí v zařízení a dekoracích aristokratických sídel, 
se znalostí pokynů podávaných architekty, jež svými díly podobu aristokratického interiéru ovlivnili, se znalostí dodržova-
ných ceremoniálních vztahů nejen v panovnických sídlech, ale i v domech aristokracie. Mnohé výjevy na malbách zachycují 
interiér v okamžiku určité události, kdy byl například některý nábytek do prostoru příležitostně přinesen či přeskupen. 
Trvalé umístění nábytkových předmětů i dalších částí zařízení kolem stěn a ponechání volného středového prostoru bylo 
společenským kánonem interiérů vysokých vrstev společnosti již v době renesance a zůstalo neměnným fenoménem do 
počátečních dekád 19. století.13)
2. Vedle zobrazení ideálních interiérů i skutečných prostor sídel, jsou známy a studovány podoby konkrétních interiérů, kde 
byly autorem na malbách oproti skutečnosti provedeny úpravy a zachyceny například i předměty další, ideální, či zobrazené 
podle ateliérových a dalších vzorů, návrhů architektů. Na některých vyobrazeních zcela konkrétních interiérů v malbě či 
rytině však mohlo být naopak i abstrahováno na část zařízení, jež by patrně neodpovídala autorovu uměleckému záměru. 
Tak lze například hodnotit slavné pohledy do interiérů vídeňských sídel prince Evžena Savojského na rytinách Salomona 
Kleinera, které měly ve své době velký vliv na podobu jiných rezidencí monarchie. Dochované inventáře princových sídel ze 
stejné doby dokládají, že předmětů výzdoby a zařízení bylo v zobrazených místnostech více.14) 
3. Také ikonografické prameny, jimiž jsou historické fotografie druhé poloviny 19. století a první poloviny století dvacátého, 
mohou nejen v našem prostředí podat závažné informace o podobě interiéru sledovaného období baroka. Jsou zde zachyceny 
nejen sály a další místnosti této doby, jež se ve své víceméně nezměněné podobě dochovaly do dnešních dnů, ale i interiéry, 
dekorace a jejich zařízení, nebo jejich části, například z 18. století, které ještě na přelomu 19. a 20. století, i v období mezi 
12) K nejvýznamnějším pracím, zaměřeným na heuristiku ikonografických pramenů k historickému interiéru, patří díla Maria Praze, PRAZ 1964; Petera 
Thorntona, THORNTON 1965, 1978, 1991, 2000; Marka Girouarda, GIROUARD 1978, 2000; pro období 19.století například Charlotty Gere, GERE 
1989; Květy Křížové, KŘÍZOVÁ 1993 ad.
13) THORNTON 1991, 2000;LUKÁŠOVÁ, 2015.
14) KLEINER reed. 2010; HANZL -WACHTER 2005.
12    |    ARiSTOKRATicKÝ iNTERiéR DOby bAROKA VE SVěTLE hiSTORicKÝch iNVENTÁřů
světovými válkami existovaly na zámcích v nezměněné či málo změněné podobě. Poválečná fotodokumentace může navíc 
přinést informace, jak byly některé původní, in situ dochované prvky interiérů z 18. i 19. století, textilní špalíry a papírové 
tapety, paneláž, zrcadla, po konfiskacích zámků a při jejich úpravách pro zpřístupnění odstraňovány.15)
4. Přes všechna svá specifika jsou ikonografické prameny jedním z hlavních podkladů, které je třeba při přípravě interié-
rových instalací využít, soustředit se na heuristickou přípravu a přistupovat k jejich studiu a interpretaci s velkou pečlivostí, 
jež umožní vyvarovat se chyb a romantických novotvarů, pokud není naším cílem prezentovat zámecké interiéry dekoratérsky 
podle stylu a vkusu současné doby a jejího pohledu na historické prostředí.
hmotné prameny – historický interiér
Komparace písemných i ikonografických pramenů s hmotnými památkami, především se samotnými dochovanými zá-
meckými interiéry, jejich původní výzdobou a zařízením in situ je součástí studia, jež může pomoci zámecký interiér poznat 
a porozumět mu. Teprve při vlastním studiu in situ je možno zhodnotit význam dispozice domu, způsob přístupu k velkým 
sálům, rozložení apartmánů a funkční náplň v jejich jednotlivých částech, umístění prostor pro služebnictvo a hospodářské 
zázemí. Součástí studia těchto pramenů jsou samozřejmě vlastní sbírky a zařízení zámeckého sídla z jednotlivých místností, 
dochované in situ, či na jiném místě v zámku. Mohou být i v depozitářích nebo odvezené na jiná místa již v dobách původních 
vlastníků i po zestátnění, při rozvozech na jiné zámky, odvozech do muzejních sbírek, pro vybavení institucí.
1. Podstatnou součástí této práce je důkladná prohlídka každého jednotlivého interiéru zámku, zmapování a identifikace 
zachovaných prvků. Jedná se nejen o takové součásti interiéru, které jsou v popředí zájmu stavebně historických průzkumů 
či při identifikaci prvků staveb, ale o veškerou výzdobu a nábytkové a další zařízení zachované in situ, paneláž, zrcadla, 
konzolové a přístěnné stoly, i technické detaily, někdy velmi drobné, jež mohou mít vypovídací hodnotu pro specialisty 
zabývající se historickým interiérem – zachované kované historické úchyty a háčky, relikty, někdy i zcela nepatrné, původních 
výzdobných médií, zbytků tkanin či papírových tapet pod ostěním, lištami, paneláží, na hraně dveří (pokud dveře byly kdysi 
tapetovány) a další prvky. Některé součásti původních dekorací interiérů se dochovaly i sejmuté, například obrazová či 
textilní panneaux v rámování, některé obrazy vyjmuté z paneláže či ze štukových dekorací. Mohou být uloženy v depozitářích 
zámku, ale i na zcela jiném místě ve svozových mobiliářích.
2. Při studiu původních nábytkových předmětů, u nichž je známo, nebo se předpokládá, že by mohly pocházet z určitých 
místností, je možné se soustředit na dochované historické čalounění či jeho relikty. Interiéry této doby byly velmi často 
zařizovány en -suite, a čalounění nábytku mohlo zčásti či zcela korespondovat s dekoracemi stěn. Původní textilie mohou 
být dochovány na některých kusech sedacího nábytku, ale i na čelech loží, na paravánech, ve vykládání prosklených skří-
něk – vitrín či nástavců, ale také v odložených reliktech tkanin mezi dochovaným textilem, jako později přešité na polštáře, 
či použité druhotně v souborech sakrálních textilií zámeckých kaplí a kostelů.
3. Při identifikaci dispozice zámeckých interiérů, zejména historických prostor apartmánů v pianu nobile, i pokojů či 
apartmánů pro ubytování hostů může pomoci dobrá znalost závazného systému uspořádání apartmánového obydlí. Je 
důležité vzít také v úvahu, že součinnost služebnictva, a osobních sloužících především, byla stálou potřebou v životě zá-
meckých majitelů a jejich urozených hostí. Místnosti pro ubytování osobních sluhů byly zpravidla nablízku majitelů i hostí, 
stejně jako prostory, kde služebnictvo v očekávání úkolů či z důvodů ostrahy vartovalo.
4. Historický interiér sledovaného období, dochovaný ve své původní podobě in situ na jednotlivých aristokratických 
sídlech Čech a Moravy, ale i v rámci širšího celoevropského kontextu, a to zejména v sídlech geograficky, historicky a ar-
chitektonicky blízkých regionů, je významným obecným pramenem pro studium, poznání a prezentaci zámeckých interiérů 
jako celku. Studium všech těchto příkladů vzácně dochovaných interiérů a jejich dekorací a komparace se stavem prostor 
a s písemnými prameny vztahujícími ke studovanému sídlu je, po kritickém zhodnocení, jedním z hlavních zdrojů poznání 
v této oblasti.
15) Tuto dokumentaci uchovává i fotografická sbírka Národního památkového ústavu, generálního ředitelství v Praze.
ZÁMECKÉ SÍDLO    |    13
Dispozice interiéru barokního zámku
Architektonické vzory a předlohy řešení uspořádání prostor obydlí vladařů a aristokracie evropských zemí trvale ovlivnilo 
schéma vzniklé v Itálii, popsané v dílech italských architektů konce 15. a 16. století, jež spojovalo požadavky závazného 
ceremoniálu v přístupu osob k vznešeným vlastníkům, potřeby demonstrace jejich majestátu i nároky na jejich určitý 
osobní komfort. Zejména v papežských a kardinálských rezidencích Říma byla vytvořena závazná podoba apartmánového 
obydlí, souboru pokojů pro vznešenou osobu, jež byly uspořádány lineárně na jednom patře. Ta reflektovala předchozí vývoj 
v této oblasti u některých starších aristokratických rezidencí, jejichž dispozice se začaly ubírat touto cestou.16) Cílem této 
dispozice bylo odstupňování přístupu návštěvníků k majitelům domů podle míry jejich důležitosti a zdůraznění postavení 
a vznešenosti pána domu. Čím významnější či bližší osoba se ucházela o audienci, tím větší byla její šance na pozvání dále, 
do vzdálenějších prostor ve sledu místností apartmánu.
Apartmány mnohde navazovaly na velký sál či velké sály sídel a byly tvořeny sérií okázale a nákladně dekorovaných před-
pokojů, antekomor, jež předcházely v některých rezidencích audienční místnosti s ceremoniálním křeslem a baldachýnem, 
a zejména pak vrcholu apartmánu, vlastnímu pokoji pána domu, jímž byla vždy ceremoniální ložnice s výrazně polyfunkčním 
charakterem. Za tímto pokojem – ložnicí pak následovaly tak zvané zadní pokoje apartmánu, z nichž do reprezentační 
části patřila semiprivátní místnost, pro niž se postupně ustálil název studiolo, v evropském prostředí později rozšířená 
pod názvem francouzského původu kabinet. Původně byla určena pro vystavení souborů sbírek některých vlastníků, jež 
zde mohly být studovány a obdivovány. Také prostory tohoo studiola, kabinetu, jichž v některých sídlech mohlo být při 
jednom apartmánu i více, nebo mohly dosahovat i mimořádných rozměrů, doprovázela mimořádná výzdoba. Mezi zadní 
místnosti apartmánu mohla patřit také privátní ložnice jeho majitele, pokud se v ceremoniálním pokoji – ložnici s parádním 
ložem vůbec nespalo. Zadní pokoj či pokoje apartmánu sloužily také jako místnost pro toaletu, garderobu, mohli zde spát 
i osobní sloužící. Významným prvkem apartmánového uspořádání prostor bylo zadní, většinou menší přilehlé schodiště, 
které umožňovalo majiteli sídla poněkud neveřejný odchod a příchod, pokud to bylo žádoucí, a spolu s chodbami sloužilo 
také pohybu sluhů.
Teoretickými pojednáními souvisejícími s dispozicí domu se zabývala ve svých traktátech řada umělců a architektů italské 
renesance a ovlivnila svými stavbami a spisy podobu sídel urozených vlastníků v mnoha zemích. Půdorysná řešení interiérů 
přinášeli ve svých publikovaných či rukopisných dílech Leon Battista Alberti, Antonio di Pietro Averline, zvaný Filarete, 
Francesco di Giorgio Martini, Pietro di Giacoma Cataneo, Andrea Palladio a další. Mnohá z nich byla zcela podřízena snaze 
o harmonii a úplnou symetrii v rozvrhu plánu stavby. Jedním z nejvýznamnějších počinů v této oblasti bylo dílo Bolognana 
Sebastiana Serlia (1475–c.1554), i přesto, že z hlediska interiérů Serliův nejdůležitější spis, tzv. šestá kniha jeho rozsáhlého 
díla, která byla věnována obývaným prostorám, dnes zvaná Delle habitationi de tutti li gradi degli huomini, zůstala v ru-
kopise a byla publikována až ve 20. století. Rukopis tohoto zásadního spisu s mnohými příklady půdorysných řešení, kde 
Serlio opustil bezvýhradnou symetrii a uděloval praktické rady pro uspořádání domu, se dochoval v několika verzích. Díky 
Serliovu působení v okruhu umělců při zámku francouzského panovníka ve Fountainebleau a poslední dekádě jeho života 
strávené ve francouzském prostředí, byl rukopis po staletí uchováván ve Francii. Jedno paré rukopisu se zachovalo také 
v majetku bavorských vévodů, dobové zkušební obtahy ilustrací dřevorytů z této nevydané tzv. šesté knihy jsou uloženy 
v Österreichische Nationalbibliothek ve Vídni.17) Ze Serliových rukopisů čerpali pro svá díla i spisy mnozí francouzští architekti, 
v 16. století Jacques Androuet du Cerceau, a zejména ve století sedmnáctém pak řada architektů, Pierre de Muet, Louis 
Savot, Augustin Charles D’Aviler, kteří ve svých spisech popsali ideální podobu sídla vznešeného majitele paláce i venkovského 
zámku.18) Rozvíjeli myšlenky Sebastiana Serlia, a inspirováni soudobou italskou architekturou, upřednostňující dispozici sídla 
vycházející z centrálního velkého sálu v podobě zrcadlově orientovaných apartmánů a dalších následných místností, přivedli 
systém uspořádání vznešeného domu, nyní obohacený o prvek enfilády se sousedící chodbou, k dokonalosti a do podoby 
závazného, respektovaného kánonu. Zabývali se i interiérovými dekoracemi, například krbů a dalších prvků, výzdobou stěn, 
formálním rozmístěním nábytku a předmětů výzdoby v jednotlivých prostorách.
16) THORNTON 1991.
17) SERLIO 1991, edice ve Francii uchovávaného rukopisu, dnes v majetku Avery Architectural Library, University of Columbia.
18) LUKÁŠOVÁ 2015.
14    |    ARiSTOKRATicKÝ iNTERiéR DOby bAROKA VE SVěTLE hiSTORicKÝch iNVENTÁřů
V prostředí habsburské monarchie byl pak vlivným traktátem, který se stal pomůckou architektů, spis Paula Deckera 
st. „Fürstlicher Baumeister / Oder Architectura Civilis…, vydaný na počátku 2. desetiletí 18. století, jenž reflektoval italské 
i francouzské inspirace.
Příklady prostorové dispozice
Dispozice interiérů sídla v duchu uznávaných architektonických kánonů této doby respektovala umístění nejvýznamnějších 
apartmánů rezidence do prostor piana nobile často přímo navazujících na velký sál (velké sály zámku). Pokud byla stavba 
koncipována s dispozicí umísťující velký sál zámku mimo středovou osu stavby, hlavní reprezentační, tzv. parádní apartmán 
pak mohl navazovat na tento sál po jedné straně v enfiládě uspořádané například kolem jednoho centrálního nádvoří či 
ve složitějším půdorysu stavby, například s jedním uzavřeným a jedním otevřeným, čestným dvorem. V jeho pianu nobile 
pak mohly být situovány i prostory například dalšího parádního apartmánu, pokoje pro hosty a místnosti pro příslušné 
služebnictvo (zámek Schloss Hof, Johann Lucas von Hildebrandt, 20. léta 18. století).19) 
Jiným, starším příkladem bylo uspořádání nejvýznamnějších panských pokojů v enfiládě kolem uzavřeného nádvoří, 
kdy apartmány, knížecí pokoje, fürstlichen zimmer, vycházely z rohového pokoje poblíž prostoru jednoho ze dvou hlavních 
schodišť zámku (v jižním křídle). Na opačné straně tohoto schodiště byl situován velký sál, rovněž umístěný mimo středovou 
osu stavby (zámek Libochovice, Giovanni Pietro Tencalla? – Antonio Porta, 80. léta 17. století).
Největšího uznání a rozšíření pak dosáhlo dispoziční řešení zámeckých sídel s centrálním velkým sálem, zpravidla dvojná-
sobné výšky, umístěným na ose středově souměrné stavby, uspořádání ovlivněné italskými vzory, které v průběhu 17. století 
převzala, realizovala a šířila ve svých vlivných spisech i řada francouzských architektů. V prostředí habsburské monarchie 
realizovali tyto stavby a přestavby mnozí italští umělci, i v Itálii poučení architekti a jejich následovníci (zámek Troja, Jean 
Baptiste Mathey, 80. léta 17. století, zámek Duchcov, Jean Baptiste Mathey, 70.–80. léta 17. století, zámek Veltrusy, Giovanni 
Alliprandi, počátek 18. století, zámek Liblice, Giovanni Alliprandi, počátek 18. století, zámek Dobříš, Jules Robert de Cotte 
ml., 40.–60. léta 18. století a mnohé další.)
V těchto rezidencích vycházely parádní pokoje a apartmány, například pro pána a paní domu, často zrcadlově proti sobě 
orientované, z prostor velkého sálu v enfiládě sledu místností piana nobile, dodržujících v co největší možné míře symetrické 
uspořádání prostor kolem čestného dvora zámku či v jiném půdorysném řešení. Za těmito apartmány pak, pokud stavba 
byla většího rozsahu, mohly následovat další panské pokoje a příslušné doprovodné místnosti. V některých domech mohl 
vycházet z prostoru velkého sálu i nejvýznamnější parádní apartmán pro nejčestnější hosty majitelů sídla, nebo i místnosti 
obrazové galerie (obrazárna zámku Duchcov, úpravy interiérů z 18. století). Byla známa i řešení, jež umisťovala apartmány 
pána a paní do odlišných pater stavby, nad sebou (Valdštejnský palác, 20. léta 17. století). Také při přestavbách starších 
sídel, renesančního i středověkého původu, bylo snahou architektů vložit do hmoty stavby nové části obydlí v podobě, která 
by odpovídala požadovanému schématu uspořádání apartmánů (zámek Český Krumlov, úpravy z konce 17. a z 18. století, 
zámek Konopiště, úpravy z 18. století).
Prostorové uspořádání a podoby apartmánu
Historicky byl apartmán formován kolem jednoho z nejvýznamnějších interiérů sídla, jímž byly pokoje – ložnice patřící 
pánovi domu. Tento pokoj, camera, byl v dobách renesance (a i ve starších obdobích) místností se zcela polyfunkčním 
charakterem a mimořádnou reprezentační funkcí, často situovaný poblíž velkých společenských prostor sálu nebo sálů. 
Kolem pokoje – ložnice byl postupně vytvořen sled průchozích místností, které jí předcházely, zvaných původně anticamera 
(jedna či více takových), a těch které za ní následovaly, studiolo – kabinet a zadní pokoje. V nejvýznamnějších rezidencích 
byly budovány antekomory velkolepých rozměrů a někdy i kopírovaly výšku stropu hlavního sálu. Patřily mezi hlavní ce-
remoniální a reprezentační prostory sídla a postupně nabývaly různých funkcí. Některá z nich mohla sloužit jako jídelna, 
z dalších se vyvinuly společenské místnosti určené pro posezení, pro funkci, jež dříve patřila polyfunkčnímu pokoji – ložnici 
pána či paní domu.
19) HANZL -WACHTER 2005; SCHLOSS HOF 2005.
ZÁMECKÉ SÍDLO    |    15
Minimálním požadavkem na apartmánové obydlí byl předpokoj, který mohl mít různou funkci, vlastní pokoj – ložnice 
a alespoň jedna zadní místnost, určená jako kabinet či sloužící jako garderoba, retiráda, v níž mohl přespávat i osobní sluha. 
Mnohé apartmány však měly předpokojů různého určení více a také více místností, jež tvořily jejich závěr. Pokoj – ložnice 
ve své stálé polyfunkční podobě zůstala srdcem apartmánů až do první poloviny 19. století a nebyla soukromou prostorou 
ve smyslu dnešních zvyklostí.
Uspořádání prostor apartmánu mělo kanonický charakter, bylo dodržovanou konvencí, i když některé zachované dispozice 
zámků i inventáře ukazují, že architekti či dekoratéři mohli na přání majitelů apartmánů v některých případech provést 
určitou úpravu. Například v inventářích zámku Schloss Hof z 18. století je v rozsáhlém a ceremoniálně komplikovaném 
apartmánu císařovny zaznamenán kabinet situovaný před pokojem – ložnicí. Také ložnici císaře, jmenované na posledním 
místě sledu místností, předchází v enfiládě retiráda.20) V pianu nobile veltruského zámku doprovodil Giovanni Alliprandi 
interiér této stavby půdorysu ondřejského kříže obě původní ložnice s nikami umístené v apartmánech dvěma kabinety, 
přiléhajícími ke každé z nich z obou stran.
Nejen velký sál či velké sály různého určení, ale i apartmány panstva v palácích a zámcích této doby byly vedle obývání 
určeny zejména k reprezentaci a to, stejně jako v předešlých staletích, včetně počátečních pokojů enfilády. Ty mohly nabývat 
různých funkcí a demonstrovaly mimořádné bohatství již jen svým počtem a také svou výzdobou s cenným zařízením, uplat-
ňovanou i v místnostech pokojů – ložnic majitelů i kabinetů. Všechny tyto prostory byly zároveň společenskými místnostmi 
a jejich výzdoba, dokládající postavení majitele, odpovídala této funkci. Některé z nich byly vyzdobeny mimořádně nákladně 
a určeny téměř výhradně pro prezentaci společenského statutu, pro pobývání společnosti. Jejich ložnice byly velmi formální. 
Byly to tzv. parádní pokoje či celé parádní apartmány, prunkenzimmern, paradezimmern, apartement de parade. V zámcích, 
rezidencích a palácích předních českých rodů se s takovými interiéry setkáváme, dokládají je historické inventáře (Černínský 
palác, inventář 1724, Děčín, inventář 1717).21) I v apartmánech některých rezidencí, kde byl pokoj – ložnice majitelů obýván, 
měly tyto prostory zcela charakter parádních pokojů (Český Krumlov, inventář 1732).
Apartmány zámku či paláce byly společenskou prostorou jako celek a byly také společnosti otevírány. V svých denících 
používal hofmistr císařovny Marie Terezie kníže Johann Joseph Khevenhiller -Metsch slovo apartement i jako sloveso, 
společnost držela apartement, tj. bavila se ve společenských prostorách, například na Pražském hradě, při popisu událostí 
v roce 1743 i jindy.22) Skutečnost, že ceremoniál habsburského dvora v době Marie Terezie nezahrnoval až tak oficiální užívání 
pokojů – ložnic panovníka a po jeho vzoru i urozených dvořanů, jako bylo lever a coucher francouzského dvora, pokládají 
současní rakouští badatelé za důvod přesunu místností určité funkce, zaznamenané v některých inventářích. Je známo, že 
tento ceremoniál držel ve svých sídlech po určitou část svého života princ Evžen Savojský a v interiérech jeho vídeňských 
sídel byly zcela formální parádní ložnice.23) Princův dvorní interiérový architekt Francouz Claude le Fort du Plessy vytvořil 
pro Marii Terezii ceremoniální lože, jež je dodnes zachováno. Není pochyb, že v prostředí dvora i předních aristokratických 
sídel monarchie existovaly prostory pokojů – ložnic zcela reprezentativní parádní funkce. V samotném prostředí dvora 
byly některé nádherně nově dekorované apartmány včetně parádních (a užívaných) pokojů – ložnic císařovny či arcivévodů 
předmětem akvarelů a kreseb ještě i na počátku 19. století. Historické inventáře českých sídel dokládají nejméně v prvních 
dekádách 18. století existenci nesmírně okázalých parádních apartmánů včetně ložnic s parádními loži, z nichž některá 
nebyla používána vůbec či pouze dočasně.
Potřeba menších a i méně formálních místností, které si vedle okázalých a s ceremoniálem svázaných sálů a hlavních 
parádních apartmánů přáli mít někteří vlastníci a stavebníci zámků, přinesla na počátku 18. století nové řešení uspořádání 
sídel. Ty ve svých spisech prezentovali francouzští architekti této doby, Charles Augustin D’Aviler či Jacques -Francois Blon-
del. Bylo jím vytvoření apartmánů zvaných apartements de comodité, menších, komfortnějších, pohodlnějších apartmánů, 
umístěných za apartmány parádními nebo v jiné části zámku. V některých sídlech měl tuto funkci i menší, skutečně, či více 
užívaný pokoj – ložnice s příslušnými zadními pokoji za formálními místnosti nebo vedle nich. Tuto funkci mohl mít i budoár, 
často s nikou pro pohovku. D’Aviler také navrhl uspořádání apartmánů jako letních a zimních, a umístění apartements de 
20) HANZL -WACHTER 2005.
21) LUKÁŠOVÁ 2015.
22) KHEVENHÜLLER -METSCH 1907.
23) KLEINER reed. 2010.
16    |    ARiSTOKRATicKÝ iNTERiéR DOby bAROKA VE SVěTLE hiSTORicKÝch iNVENTÁřů
comodité, užívaných jako zimních, do mezipatra s nízkým stropem a lepšími klimatickými podmínkami. I tyto myšlenky 
našly odezvu v prostředí českých zámků, dochován je například zimní byt knížete v mezipatře zámku Český Krumlov, vzniklý 
přestavbou v 18. století.24) 
Vztah k soukromí a podoba interiérů
V prostředí aristokratických sídel nejen této doby byly vždy všechny prostory panstva určeny pro pobývání společnosti, pro 
prezentaci, ať již se jednalo o knížecí rezidence s parádními pokoji, zámecké sály a apartmány velmi majetných šlechtických 
rodin, či panské interiéry menších sídel nebo vlastníků s menšími finančními možnostmi. Toto se vztahovalo i na pokoje-
-ložnice pána a paní domu, na apartements de comodité, kabinety, vedlejší ložnice či budoáry. Rozčlenění aristokratických 
interiérů na „reprezentační“ a „privátní“ v dnešním smyslu slova neexistovalo. I menší, pohodlnější prostory byly svázány 
s jistým stupněm formálnosti a přístupné zvolenému okruhu osob. Platila zde stejná pravidla pro rozmisťování nábytku, 
bylo zde však možno použít například neformálnější formy výzdoby. Zde se poprvé objevily prvky nové výzdoby rokokového 
stylu, byl použit chintz či papírové tapety z Dálného Východu, aby se později staly vhodné i pro velké formální místnosti.
S vědomím této společenské prezentace byly také pro jednotlivé palácové a zámecké prostory pořizovány interiérové 
dekorace a zařízení. Majitelé i další urození obyvatelé zámků neznali soukromí ve smyslu dnešních zvyklostí. Byli ve svých 
domech obklopeni členy rodiny, dalšími urozenými příslušníky svých společenských kruhů či duchovními pastýři a mnoha 
dalšími osobami, se kterými je svedla dohromady vždy pilně komunikující aristokratická společnost. Těm otevírali prostory 
svých sídel a apartmánů podle významu jejich postavení. Urození obyvatelé zámků byli obklopeni služebnictvem a způsoby, 
jak byli obsluhováni, byl také demonstrací jejich postavení. Nejen osobní potřeby, oblékání, hygiena a podávání jídel, či 
vyžádaný pohyb v nosítkách, byly zcela závislé na práci sluhů, ale také pobyt v místnostech domů urozených osob, kde 
ceremoniál po staletí vyžadoval uspořádání nábytku kolem stěn. Pokud byla místnost používána, přeneslo služebnictvo 
například určitý sedací nábytek či lehčí stolky do prostoru, či byl přinesen z jiné místnosti, byla připravena jídelna, nebo 
společenská místnost, a poté se vše opět uklidilo zpět. Tento závazný kánon platil bezvýhradně po celá staletí, místnost, 
jež by neměla takto uspořádaný nábytek, by byla považována za neuklizenou. Výjimky platily pouze pro prostory galerií se 
sbírkami, v dalších místnostech to pak byly pouze některé velké stoly, jež bývaly ponechány uprostřed, některé nádherně 
zdobené stolky vystavené na odiv v prostoru, či židle u postelí v ložnicích, u toaletních stolků, nebo u psacích stolků v ka-
binetech – pracovnách. Zámky doby renesance, baroka i klasicismu měly vždy interiéry takto uspořádány a kánon začal 
být porušován až koncem 18. století na sídlech anglické aristokracie a o několik dekád později také pod anglickým vlivem 
v kontinentální Evropě.25)
Zařízení a dekorace sálů a apartmánů
Sály různého určení a apartmány panstva, především pána a paní domu či apartmány a pokoje pro nejčestnější hosty 
tvořily soubor hlavních reprezentačních prostor zámků. K nim náležela i slavnostní schodiště, okázalé prostory u schodišť, 
některé mimořádně dekorované koridory, i jiné části sídel, zámecké kaple, divadla, prostory „zahradních sálů“ v parteru – 
sala terrena, chladnější letní místnosti, sommer zimmer, v přízemí.
Architektonická a umělecká výzdoba velkého sálu (sálů), pojednaná v prostředí českých a moravských zámků v nástěnné 
malbě, štukových dekoracích, případně v dřevěné paneláži, na některých sídlech i dekorovaná portréty předků či členů 
panovnické rodiny, byla prezentací majestátu vlastníka domu, jeho obdivu k architektonickým a uměleckým předobrazům, 
které si pro své sídlo zvolil. Mohla reprezentovat i vztah k habsburskému domu či zdůraznit významné události z dějin rodu, 
rodovou legendu, stát se sálem předků. Zámecké sály měly trvale polyfunkční charakter a formálnost podoby umístění 
mobiliáře, například sedacího, pokud zde nějaký trvale zůstával, tu platila v nejvyšší možné míře.
Stejně tomu bylo i v prostorách apartmánů, kde, podle kánonu doby popsaného architekty 17. a 18. století, byla stejně 
jako v sálech požadována nejvyšší možná symetrie v dekoracích a zařízení prostor. Ta se týkala nejen rozmisťování obrazů 
24) LUKÁŠOVÁ 2008.
25) LUKÁŠOVÁ 2015.
ZÁMECKÉ SÍDLO    |    17
v obrazárnách, ale i rozestavění nábytku, včetně taburetů, židlí, křesel a pohovek v místnostech, uspořádání dekorací, na-
příklad porcelánových a majolikových nádob a předmětů na krbech či v krbových nikách (pokud se netopilo), na kabinetech, 
příbornících a dalších nábytkových kusech. Tato pravidla platila i pro použití zrcadel, kandelábrů, situování loží s jejich 
doprovodným nábytkem. Pandány a páry byly významným fenoménem doby. Žádaná perfektní symetrie, parfaite symétrie, 
jíž deklaroval ve svém vlivném spise z let 1737–1738 De la distribution des maisons de plaisance et de la décoration en 
général architekt Jacques -Francois Blondel, měla svůj původ v Itálii, a od 2. třetiny 17. století začala ovlivňovat i francouzské 
interiéry. Dodržení tohoto kánonu znamenalo deklaraci rozhledu ve vysokých společenských kruzích a příslušnost k nim.
Dalším fenoménem zařízení interiéru této doby, jenž měl svůj původ rovněž v italských interiérech konce 16. a 17. století, 
byla výzdoba prostor později nazývaná en -suite, dekorace místnosti jednou barvou či dekorem s převládající jednou barvou 
a jejími odstíny, zejména na textilních špalírech stěn, čalounění nábytku, závěsech na oknech a portiérách na dveřích, pře-
hozech přes stoly, na paravánech – španělských stěnách, na textilních dekoracích loží. Cílem bylo vytvoření harmonického 
barevného celku a tento styl dekorací interiérů se stal trvalou inspirací i v následujících staletích. Do prostředí českých 
rezidencí přišel tento styl z Itálie již s prvním velkým profánním stavebním počinem doby baroka, téměř celý interiér vald-
štejnského paláce byl zařízen v modré barvě v kombinaci se zlatou, v rodových barvách Albrechta Eusebia z Valdštejna.26) 
První ozvěny tohoto stylu bychom však mohli na českých zámcích nalézt již i v některých interiérech přelomu 16. a 17. století. 
V době, která upřednostňovala pestré a různobarevné dekorace v jednotlivých prostorách, zde byly i pokoje dekorované 
luxusním textilem na stěnách i nábytku v jedné barvě (Český Krumlov, velký zelený pokoj, inventář 1600).27)
Způsobu zařízení interiérů byl podřizován design nábytkových předmětů, byly vytvářeny velmi formální nábytkové kusy, 
stoly a sedací nábytek určený pouze ke stěnám či mezi okna, ale i pro umístění do okenních výklenků, fenster tische, fenster 
canapé, i lehčí kusy umožňující přenášení a přistavování.
Mnoho místností apartmánů i dalších významných panských pokojů bylo na stěnách i nábytku dekorováno hedvábný-
mi textiliemi, například hedvábným damaškem, hedvábným sametem někdy i s reliéfními vzory. Tyto tkaniny byly často 
zdobeným bortami a třásněmi z hedvábí nebo ze zlatých a stříbrných nití, i vyšíváním a zlatými krajkami. Kromě damašků 
a sametů byl na stěny používán i atlas a polohedvábný brocatel, na čalounění nábytku či portiéry se užívala i vlněná tkanina 
s nízkým vlasem zvaná trip, trieb. Do prostorů menších pokojů a kabinetů mohly být také pořízeny špalíry z hedvábného 
ručně malovaného taftu, čínské nebo evropské provenience, zvané pékin, hedvábné textilie chiné a la branche ovlivněné 
orientální technikou ikatu, zvané pro své vzory s rozpitými konturami flamé. V průběhu 18. století se stále více používala 
malovaná či potištěná indická leštěná kalika – chintz a evropské produkty tohoto charakteru i jiné tištěné tkaniny. Stěny 
byly také dekorovány těžšími vlněnými textiliemi s opakujícími se vzory, tkanými na gobelínovém stavu nebo tak zvanými 
sametovými tapetami, samttapeten, z vlněného prachu nalepeného na tkanině či papíře, které napodobovaly řezaný samet. 
Při stolování byly na ubrusy, servítky a ručníky, tak jako v předchozích dobách stále používány nákladné bělostné lněné 
kmenty – batisty a lněné damašky s různými vzory. 
K formální výzdobě apartmánů patřily i drahocenné tapiserie zejména vlámského původu. V parádních místnostech 
se prezetovaly, jak dokládají inventáře, jednotlivé příběhy antických či biblických hrdinů, motivy měsíců či zvěrokruhu, 
vetkané do sérií nástěnných koberců, doplněné na stěnách malbami na plátně či textiliemi korespodujícími s čalouněním 
nábytku. Oblíbené byly i tapiserie s heraldickými znaky a postupem doby i výrobky francouzské provenience s novými typy 
dekorů.
Ještě na počátku 18. století lze v inventářích nalézt interiéry zdobené po způsobu předchozích staletí i špalíry z barvené 
a zlacené či stříbřené kůže s gofráží, vytlačovanými dekory (Český Krumlov, inventář 1712). Postupně však bylo od jejich 
užívání upuštěno a zůstaly zachovány jen v některých památných místnostech staršího původu.
Interiéry pokojů a kabinetů byly na stěnách také zdobeny nevšedními materiály v podobě čínských papírových tapet, 
nebo dekoracemi zhotovenými technikou nalepování vystříhaných tištěných a někdy i ručně kolorovaných motivů. Ty byly 
lepeny na stěny či paneláž, opatřené několika lakovými vrstvami. Tato technika zvaná lacca povera či decoupage, mohla 
zdobit stěny i nábytek a inspirovala se lakovými importy z Dálného Východu i vzory rokokových dekorací.
26) LUKÁŠOVÁ 2015.
27) LUKÁŠOVÁ 2015.
18    |    ARiSTOKRATicKÝ iNTERiéR DOby bAROKA VE SVěTLE hiSTORicKÝch iNVENTÁřů
Prostory pro personál zámku
Podoby prostor zámeckého personálu, úřednictva, sluhů různého postavení i některých řemeslníků, kteří pro zámecký 
areál pracovali, je možno poznat pouze díky písemným pramenům – historickým inventářům. Zaznamenávají tyto místnosti 
téměř vždy jako velmi prostě zařízené, jen na některých sídlech měli nejvyšší úředníci panství a duchovní o něco lepší 
vybavení. Byl sem pořizován jednoduchý nábytek, někdy i spojující více funkcí, postel s tzv. stolovou deskou, jež šla upravit 
do podoby stolu či postel truhlová. Materiály byly obyčejné a i tkaniny velmi prosté, sukna, plátno, voskované textilie. Sem 
byly odkládány použité, starší či opotřebované panské věci, židle, křesla přehozy, deky. Některé pokoje například komorníků, 
mohly mít i obrazovou výzdobu, většinou s náboženskou tématikou. Součástí vybavení místností osobního služebnictva 
bývaly velké úložné skříně a další nábytek na panské prádlo, na stolní textilie a další předměty, o které se personál staral. 
Mnoho členů personálu spalo pospolu, někteří přímo v místech, kde pracovali, v kuchyni, ve stájích.
Zámecké místnosti a jejich funkce
Dispozice aristokratického sídla doby poslední třetiny 17. století i století následujícího respektovala kánon uspořádání 
prostor popsaný v dílech architektů 16. století a jejich následovníků v 17. a 18. století. V mnoha novostavbách zámeckých 
a palácových rezidencí, i tam, kde to umožnila podoba přestavby staršího sídla, byl interiér budovy komponován kolem 
polyfunkční prostory centrálního hlavního velkého sálu piana nobile. Z něj mohly vycházet symetricky zrcadlově oriento-
vané enfilády hlavních společenských místností a apartmánů. V případě, že velký sál měl jiné umístění a charakter stavby to 
umožňoval, byla snaha koncipovat nejvýznamnější společenské místnosti – apartmány poblíž sálu (sálů) či rovněž vycházející 
z tohoto prostoru. Nejvýznamnější apartmány byly zpravidla určeny pro pána a paní domu. V některých případech byl 
nejčestnější soubor místností, vycházející z hlavního sálu, apartmánem určeným pro nejvýznamnější návštěvy. U některých 
staveb byly apartmány pro pána a paní domu umístěny nad sebou, ve dvou patrech.28) 
Původní antekomory, tj. parádní formální místnosti předcházející vlastnímu pokoji pána či paní domu, jímž byla repre-
zentační polyfunkční prostora pokoje – ložnice, se postupně staly společenskými místnostmi, různého určení a funkce. 
Sloužily jako audienční prostory, případně k uvedení či shromáždění hostů. Ti pak mohli být pozváni dále do dalších částí 
apartmánu. V interiérech knížecích a vladařských sídel této doby nechyběla v enfiládě ani polyfunkční prostora se starobylým 
původem, jíž byl pokoj s majestátním baldachýnem nad ceremoniálním křeslem, určený k audienci, společenské události či 
příležitostnému stolování. Antekomora, či jedna z antekomor, mohla nabýt i podoby místnosti zcela vyhrazené pro stolování, 
formální jídelny majitele apartmánu, jež byla frekventovaně využívána majiteli i hosty vedle okázalého hodování ve velkých 
sálech. Další místnost či místnosti před pokojem pána či paní domu postupně nabývaly podoby společenských prostor 
určených pro posezení, konverzaci, karetní hry, biliár, podávání kávy a další podobné zábavy, i pro koncerty či předčítání, 
zvané companion zimmer, conversation zimmer, billiard zimmer, kaffeezimmer. Jejich počet záležel na rozlehlosti stavby 
i záměru a bohatství vlastníka. Poblíž formálního vstupu do apartmánu mohl být situován i předpokoj, prostá antekomora, 
určená pro odložené svršky a občasný pobyt některých sluhů.
Pokoj – ložnice pána či paní domu, byl další částí apartmánu a měl v období 2. a 3. třetiny 17. Století i ve století 
osmnáctém stále, stejně jako v předchozích dobách, polyfunkční charakter. Nebyl privátní prostorou ve smyslu dnešního 
chápání soukromí, i on byl určen pro přijímání návštěv a společnosti, stejně jako kabinet zpravidla situovaný v závěru té 
části apartmánu, jež byla určena pro majitele, pána a paní domu. Dekorace a vybavení pokoje – ložnice odpovídalo funkci 
i významu této prostory, lože patřilo mezi nejnákladnější předmět nábytkového zařízení, dokládalo majestát a urozenost 
rodu.
Kabinet, semiprivátní místnost s nevšední výzdobou, byl často součástí tzv. zadních pokojů apartmánu. Ty zpravidla 
následovaly za pokojem pána či paní domu. I kabinetů mohlo být více a mohly nabývat různých funkcí. Mohly být zcela 
dekorativní, nebo například charakteru pracovny či místnosti s toaletním stolkem, kam mohly být podle potřeby přinášeny 
další toaletní předměty. Zadní místnosti určené pro odpočinek a často i toaletu byly nazývány retirády. Postupem času 
28) Tak tomu bylo u paláce vévody Albrechta z Valdštejna v Praze. Apartmán vévody byl umístěn v prvním patře paláce, kde byl situován i apartmán 
vévodova vzdáleného synovce Maxmiliána z Valdštejna, jenž patřil k jeho nejbližšímu rodinnému kruhu. Apartmán vévodkyně Isabely, rozené 
z Harrachu, zaujímal prostory o patro výše, nad pokoji vévodovými. (Valdštejnský palác, 1634)
ZÁMECKÉ SÍDLO    |    19
se toto pojmenování ustálilo jako název samostatné toaletní místnosti. K závěru apartmánu přiléhaly i místnosti svázané 
s obsluhou panstva a ukládáním potřebných předmětů, garderoby, pokoje komorníka či komorné, situované tak, aby mohli 
sloužící na přivolání vykonat své povinnosti.
Mnohé části zámků byly určeny pro další členy rodiny a ubytování hostů. Tyto prostory mohly mít rovněž podobu různě 
rozlehlých apartmánů, od parádních apartmánů pro významné hosty po menší soubory místností tvořené předpokojem – 
společenskou místností, pokojem – ložnicí a jedním zadním pokojem pro garderobu a osobního sluhu. Některé pokoje pro 
hosty byly pouhými samostatnými místnostmi, někdy s předpokojem pro sloužícího. Mimo parádní hostinské apartmány, 
situované v některých sídlech v nejčestnějších prostorách v enfiládě a vycházející z velkého sálu či umístěné jinde v pianu 
nobile, byla pro hosty často určena zvláštní křídla zámecké budovy, či místnosti ve vyšším patře nebo i v přízemí.
Mezi společenské místnosti samostatně situované, v některých případech ovšem také přiléhající k apartmánu například 
majitele, mohly patřit galerie, místnosti pro uložení obrazových či jiných uměleckých sbírek, zámecké knihovny či tak zvané 
velké kabinety, grand cabinets, sbírkové kabinety s dekoracemi ze vzácných materiálů. Součástí reprezentačních prostor 
zámku byla i kaple a sakristie.
V přízemí zámecké budovy, v bočním křídle či výjimečně i poblíž panských pokojů byla také situována místnost nejčas-
těji nazývaná pokoj či jídelna zámeckých úředníků – oficírů, určená zejména pro stolování výše postaveného personálu 
zámku. Tato prostora byla někdy následována pokoji pro její uživatele, často určenými pro dvě až tři osoby. Pouze nejvýše 
postavené osoby zámeckého personálu či správy panství měli samostatné bydlení, pokoj, jež někdy sloužil i jako kancelář, 
v některých případech i s vedlejší místností pro pomocníka či vlastního sluhu.
Sloužící – lokajové spali pospolu ve velkém počtu v lokajnách, místnostech o mnoha postelích vybavených jen nepočetným 
a jednoduchým zařízením. Někteří členové služebnictva spali přímo v prostorách, kde vykonávali svou práci, kuchařští 
pomocníci v kuchyních a pekárnách, kde jsou v inventářích popsány vedle kuchyňského nábytku a zařízení i postele, čeledíni, 
chlapci od koní přímo ve stájích nebo v místnostech či výklencích přiléhajícím ke stáji.
Některé prostory zámku měly specifické určení, sloužily jako zbrojnice, pro ukládání zbraní a loveckých zbraní. Na českých 
zámcích 18. století jsou zaznamenány i lékárny – apotéky. Sloužily nejen pro uložení a patrně i přípravu medikamentů, 
ale jak bylo v této době obvyklé i pro skladování likérů, jimž byly připisovány léčivé účinky, i koření a některých vzácných 
pochutin. V parterech zámeckých budov mohly být situovány místnosti pro pobývání i ubytování společnosti v letních 
měsících, letní pokoje, sommer zimmer, či otevřené a uzavřené prostory saly terreny. K příležitostnému užívání sloužily 
i letohrádky a pavilony v zahradách.
V zámeckých areálech byly zpravidla situovány i prostory správy panství velkostatku, k němuž zámek náležel, či správy 
větší části dominia majitele. Byly zde kanceláře, pokoje úředníků, komory při nich. V některých kancelářích byla zazname-
nána i postel, někdo z personálu zde i přespával.
Mnoho prostor zámku sloužilo jako skladovací místnosti pro vybavení, jež se zde ukládalo v době, kdy majitelé na sídle 
nepobývali, či nebylo potřebné. Tyto sklady – kvelby či spilky, často nazývané souhrnným označením hospodářství (wirt
schafts), měly prostory pro různorodé předměty, často pro odložený a uskladněný nábytek, nepoužívané předměty, ale 
i místnosti určené pro skladování předmětů podle jednotlivých druhů materiálu. Bylo to například tzv. bílé prádlo – stolní 
a ložní, i jiné textilie, jako svěšené špalíry, někdy i uložené tapiserie, textilní součásti loží, přehozy či odložené kusy. Takto 
se podle druhů skladovaly předměty z keramiky a později i z porcelánu, z cínu, mědi a dalších kovů, některé lampy a další 
věci.
Do hospodářského zázemí zámků patřily místnosti kuchyně či kuchyní, prostora pekárny a později i někdy zmiňované 
místnosti cukrárny či kávové kuchyně. Byly zde i lednice, často se složeným přírodním ledem, nebo mandlovny se zařízením 
na malé praní (místa pro velké praní a bělení prádla na slunci bývala spíše v odlehlejších částech areálu sídla), případně 
i palírny. Poblíž těchto prostor byly umístěny spíže – spilky či sklepy, vinné sklepy a komory. Mohly zde být také pokoje 
kuchařského personálu, jemuž bylo dopřáno nocovat v samostatných pokojích, i když většinou určených pro více osob, 
stejně jako pokoje dalšího pomocného personálu.
V širším zámeckém areálu zahrnujícím konírny, kočárovnu, někdy i jízdárnu, zahradu, skleníky, a často také hospo-
dářský dvůr, pak byla místa pro obydlí členů zámeckého personálu, kteří zde vykonávali svou práci, pokud byli na zámku 
i ubytováni.
20    |    ARiSTOKRATicKÝ iNTERiéR DOby bAROKA VE SVěTLE hiSTORicKÝch iNVENTÁřů
Závěr – interpretace historických pramenů a interiérové instalace památkových objektů
Dochované historické interiéry, původní prvky jejich výzdoby a zařízení in situ, mají mimořádný význam pro památkovou 
hodnotu zámeckých sídel. Jejich identifikace, ochrana a zpřístupnění na základě poznatků získaných studiem historických 
pramenů, písemných, ikonografických i hmotných, může pomoci uchovat tyto hodnoty pro budoucnost a prezentovat 
veřejnosti historické prostředí, historické události a osobnosti spojené s těmito sídly v daném historickém období. Může 
představit život zámeckých obyvatel, majitelů sídel, hostí i personálu, ceremoniál, konvence, zvyklosti i dodržované pokyny, 
které tvořily každodenní chod domu, na základě mnoha exaktních informací vztahujících se k určitému zámku a aristokra-
tickému rodu, i s pomocí obecných pramenů k dějinám historického interiéru.
Historické zámecké interiéry starších slohových období s autentickými prvky výzdoby a zařízením in situ se zachovaly 
vzácně a při přípravě interiérových instalací a reinstalací je základním předpokladem zhodnocení významu tohoto interiéru. 
Tam, kde jsou takovéto prostory dochovány, kde je dosud zachována, či zčásti zachována původní dispozice prostorového 
členění, část prvků výzdoby, části původních sbírek a zařízení (někdy i uložené v depozitářích či ve svozech na jiných místech), 
je přednostním záměrem koncepce taková instalace či reinstalace interiérů, která může prezentovat prostředí staršího 
slohového období, například 17. a 18. století. Každé zámecké sídlo je jedinečné a cílem není puristická obnova prostor, 
přesto jsou na některých zámcích Čech a Moravy stále ještě zachovány cenné části interiérů starších slohových období, 
například doby baroka, části barokních apartmánů, prvky výzdoby ze 17. a 18. století, které je možno odborně více zhodnotit 
a prezentovat v dobových souvislostech. Takto byla vytvořena a realizována například koncepce obnovy barokního apartmá 
kněžny na zámku Český Krumlov, jejímž podkladem byly schwarzenbergské inventáře z 1. poloviny 18. století.
Historické inventáře a především historická ikonografie může pomoci tam, kde se významné dekorativní prvky interiéru, 
především historický textil, nezachovaly. Ikonografie a dochované relikty tkanin jsou pramenem i pro současné reinstalace 
výjimečných prostor interiérů panovnických a aristokratických sídel 17. a 18. století, realizované například ve Francii, Anglii, 
v německých zemích. U replik je dávána přednost zachování kvality materiálu v co nejvyšší možné míře, jíž současná doba 
umožňuje. Postupná obnova, například po jednotlivých místnostech, realizovaná podle finančních možností, avšak s použi-
tím hedvábných materiálů a kvalitních replik či kopií, je upřednostňována před používáním náhražkových textilií. Některé 
interiéry, které byly například v Anglii v dekádách po polovině 20. století dekorovány mercerovanou bavlnou nahrazující 
hedvábné tkaniny, jsou nyní opět redekorovány s použitím hedvábných médií.
Svůj význam při instalacích a reinstalacích, a to nejen interiérů doby baroka, má také dobrá znalost konvencí v roz-
misťování nábytkových předmětů v místnostech. Podobu tohoto rozmisťování, jak ji známe z dnešních dob, přineslo až 
postupující 19. století. Pouze nábytkové kusy určitých typů byly umisťovány ve starších obdobích do prostoru a mnohé 
z nich jen dočasně a za zcela konkrétním účelem. Podoba aristokratických interiérů mnoha staletí byla velmi formální a po 
dlouhé období zde byla symetrie imperativem doby.
Přes všechna omezení přinášená jen částečným dochováním památek na podobu interiérů doby baroka, jež byly ve své 
často velmi luxusní výzdobě a zařízení důstojným komponentem nádhery barokní architektury, a omezené možnosti, které 
přináší současné zpřístupnění zámeckých sídel veřejnosti, je možno prezentovat i dnes toto jedno z vrcholných období 
historie aristokratických rezidencí a představit ceremoniál i každodennost v životě jejich obyvatel.
ZÁMECKÉ INTERIÉRY VE SVĚTLE HISTORICKÝCH INVENTÁŘŮ    |    21
Kapitola ii 
Zámecké interiéry ve světle historických inventářů
Velký sál zámku
Libochovice, Velký sál, inventář z roku 1700
Velký sál zámku, výškově prostupující dvěma patry, umístěný v enfiládě piana nobile dekoroval monumentální krb se štukovou 
sochařskou výzdobou s postavou boha Saturna a čtyř amoretů znázorňujících čtyři roční období, dílo neznámého italského 
autora, s krbovou římsou s karyatidami od Jana Brokofa. Stálé vybavení sálu tvořilo v roce 1698 kromě oken a dveří, které 
libochovický inventář důsledně popisoval, pouze krbové náčiní. Sál byl v době klasicismu upraven ve své výzdobě, tehdy 
získal i monochromní bílou barevnost.
In Grosßen Sahl.
Halbe thürn mit 4 verzühnten, schlössern sambt völligem beschlag (stukh) 8; kleine ober fenster über den Walischen stu-
catur camin, jedes mit 3 fliegeln-2; beschlagne grosse fenster jedes mit 4 fliegln 8; kleine ober fenster jedes mit 2 fliegln 
8; von mettal gegossene feyer böckh ohne quehr eyßen in Wallischem kamin mit den Fürst[lichem] wappen 2 vor die 
Spanische camin einladen.
Litomyšl, sál, inventář z roku 1711
Stálé zařízení sálu litomyšlského zámku, významné renesanční rezidence z 2. poloviny 16. století, jejíž interiéry byly nejprve 
barokně a koncem 18. století klasicistně upraveny, tvořila v roce 1711 obrazová výzdoba.
Nummero 45
im sall; papirene landschaften mit schwartzer ramen 15; conterfe mit pferd 11
Hrubý Rohozec, sál, inventář z roku 1732
Sál zámku roku Desfours -Walderode s vlašským krbem, situovaný vedle jídelny, měl v roce 1732 době charakter obrazárny. 
Byl vybaven dvěma nástěnnými svítidly popsanými jako „plechová“ a 12 židlemi s opěradly. Jeho výzdobu tvořilo 55 maleb 
včetně desfourského hraběcího genealogického rozrodu, krajinné výjevy a bitevních scény, obrazy s náboženskou tématikou 
a mnoho potrétů mužů i žen rodu, císaře Leopolda a císařoven, portrét papeže a neznámého kardinála. Barokní podoba 
interiérů tohoto původně renesančního zámku byla v 19. století opět upravena v duchu romantického historismu.
Neben den taffel zim[m]er in den saal mit den Wallischen camin.
Bildter als. Gräff[liche] Desfourische stam -baumb auff leinwandt gemahlt ohne rahm (stuckh) 1; große landtschafften mit 
ver -metalirten rahmen 1; batalien, deren zwey mit höltzernen vermetalirten gloten rahmen- und drey ohne rahmen seindt 
zusamben 5; mittelmäsßige landtschafften mit vermetalirten alten rahmen 3; dergleichen landtschafften ohne rahmen 3; 
etwaß kleinere landtschafften mit schwartz gebeitzten rahmen 6; und ohne rahmen 2 zusamben aber 8; Enthauptung S[an]
ctee Barbarae in einer schlechten rahm 1; die Gebuhrt Christj und der Engel Raphael mit den Alten Dobiáš in vergoldten 
rahmen 2; Contrafe. Eines Pabst, und Cardinals ohne rahmen 2; Kayßer Leopoldt mit zweyen Kayßerinen ohne rahmen 3; 
22    |    ARiSTOKRATicKÝ iNTERiéR DOby bAROKA VE SVěTLE hiSTORicKÝch iNVENTÁřů
item Kayßers Leopoldt und zwey Kayßerinen kleiner mit schlechten höltzernen rothen rahmen 3; manns contrafeten der 
gräff[lichen] Desfourischen famili theils in harnisch, theils ohne, worunter zwey mit und die übrigen ohne rahmen 11; eben 
Gräff[lichen] Desfourischen weib[liche]n geschlechts contrafeten worunter eins mit einer schlechten schwartzen rahm die 
übrigen aber alle ohne rahmen 8; die Bisende Magdalena ohne rahm, und die Hey[lige] Anna in einer schwartzen schlechten 
rahm 2; ein kleines Mutter Gottes bildl ohne rahm 1; contrafe einer Lox Forellen Von 9 lib. ohne rahm 1; blecherne wandt 
leichter 2; nuß farbe lahn stühl von weichen holtz 12.
Český Krumlov, zámecké sály, inventář z roku 1712
Ve složitém půdorysu českokrumlovské rezidence, jejíž podoba prošla v průběhu staletí mnoha stavebními etapami a každá 
z nich zde zanechala svou stopu, byly vybudovány barokní interiéry sálů a apartmánů odpovídající významu vévodského 
sídla. Zaznamenal je inventář zhotovený po smrti Johanna Christiana knížete z Eggenbergu, vévody krumlovského.
Zrcadlový sál
Zrcadlový sál zámku dekorovalo v roce 1712 dvanáct portrétů „pánů, dam i slečen“. Byl vybaven třemi dlouhými stoly – 
tabulemi a jedním hnědým stolem. Zrcadla inventář neuvádí.
In Spiegl -Sall.
Vnterschiedliche herrn, frawen vnd freyllen contrafe 12; lange taffel 3; brauner tish 1.
Zlatý sál
Zlatý sál zámku byl vyzdoben obrazy dvanácti apoštolů a Ježíše na kříži, portrétem zesnulého knížete (Johann Christian 
Fürst von Eggenberg), portrétem kardinála pasovského, mapami. Ze zařízení jsou uvedeny stoly a židle čalouněné červeným 
suknem. 
In Goldenen Sall.
Contrafe des Gnädigsten Fürsten Höchst See[ligen] Gedachtnus 1; pappierene landtcartten 3; auff leinwath gemahlene 
bilder der Hey[ligen] Apposteln 12; auff leinwath gemahlenes Cru -cifix 1; contrafe Ihro Eminenz deß Herrn Cardinal zue 
Passaw 1; rott -tuchene sessel 4; tish 2.
Jelení sál
Tento sál, jenž podle inventáře navazoval na Zlatý, měl na svých stěnách veduty, mapy, portréty císaře Josefa a španělské-
ho krále. Byla zde malba zpodobňující bílého jelena, jež dala sálu jméno, a další lovecké náměty, zobrazení medvědů, vlka, 
kachen.
In Hirschen Sall.
Die Statt Crum[m]aw auff leinwath gemahlen 1; die Landtaffel Gradisca auff leinwath gemahlen 1; ingleichen die Statt Wien 
1; mappa der Herrschafft Worlyck auff leinwath gemahlen 1; prospect der Haubt -Statt Gratz 1; contrafe Ihro Kayser[lich]
en May[estäts] Josephi, und Ihro May[estäts] des König Carl in Spanien Zue Pferdt Sützendt 2; ein gemahlener Waysser 
Hirsh 1; mappa der Herrschafft Wintterberg 1; Wayß-Gemahlener Bähr 1; Schwartz Gemahlener Bähr 1; bildt darauff 
d[as] Schloß Oberwahe gemahlen ist 1; pappirene landtcartten, vnd andere kupferstüch 13; auff leinwath gemahlener 
Wolff 1; gemahlene Andten 1.
Český Krumlov, zámecké sály, inventář z roku 1732
Zrcadlový sál
Schwarzenbergský inventář, zhotovený po smrti vévody Františka Adama ze Schwarzenbergu, popisuje více podobu zrca-
dlové výzdoby sálu. Tvořilo ji 8 velkých vydutých zrcadel kolem dokola osazených malými zrcadélky a 8 malých zrcadlových 
ZÁMECKÉ INTERIÉRY VE SVĚTLE HISTORICKÝCH INVENTÁŘŮ    |    23
nástěnný svítidel. Sál dekoroval genealogický rozrod Schwarzenbergů a řada portrétů, k vybavení patřily dlouhé tabule 
a plechová nástěnná svítidla. (Krumlovské sály byly později, za Josefa Adama ze Schwarzenbergu, dále upravovány, dodnes 
jsou zachovány rokokově upravený Zrcadlový a Maškarní sál.)
In Spiegl Saal.
Groß erhobene, und um und um mit klein versetzten spigeln 8; dergleichen kleine leichter spiegl 8; Stam[m]enhauß Von 
A[nn]o 1218 der Brandenburg[er] Linie 1; contrafe Kayßer Ferdinand, nebst dero Gemahlin 2; contrafe Fürst Eggenberg, 
nebst dero Gemahlin 2; contrafe Fürst Seyfried Von Eggenberg Gemahlin 1; Graff Kaunitz mit seiner Freyle Tochter 2; Paron 
Choniasch und ein Iesuiter Przyhowsky in Türckischer Kleydung 2; contrafe Schwartzenberg[ischer] Princessin 1; Freyle 
Schüfferin 1; lange taffel auf 6 stuck geträxelter füßen 1; dergleichen mit 5 anstossen 1; plechene wand leichter 1.2
Jelení sál
V roce 1732 je zaznamenána obrazová výzdoba obohacená o další veduty, mědiryty s portréty císařů a další náměty. V sále 
byl umístěn starý biliár a dekorovalo jej 72 jeleních trofejí, k zařízení patřila velká drátěná klec na ptáky, plechové nástěnné 
svítidlo, obyčejné stoly a truhly či skříně. Poznámka v inventáři popisuje, že v sále byla v této době také malá kuchyňka, ve 
které se vařilo pro knížecí rodinu, vor dem durchleüchtigsten Printzen, s uvedením jejího vybavení, včetně obyčejné postele 
pro sloužícího či kuchaře.
In Hirschen Sâal.
Weiß und schwartzer beern 2; Herrschafft Winterberg sambt dem Schloß 1; Stadt und Schloß grätz 1; Ein Narr Schalabrl 
1; Statt Crummau 1; Prospect der Vestung Gätz1; daß Fürstenthum Gradisca 1; Herrschafft Worlyk 1; Statt Prag in kupffer 
1; Gemahlene glocken 1; Kayser Iosephus und Carolus in kupffer 2; Gemahlener Wolff 1; Vestung Gradisca1; Gemahlener 
weißer Hirsch1; Gemahlener Birkhann 1;Schloß Kurtzweyle 1; Schloß ober Wald see 1; Auf 3erley art gemahlene anten.1; 
Allerhand Hirsch geweyh 72; altes pilliar mit grünen tuch überzogen 1; trattene große aufgebäu auf unterschied[lichen] 
vögel 2; plechener wand leichter 1; ordinary tisch 2; alte casten 2; NB. In diesen Hirschen -Saal befindet sich eine kleine 
kuchl, allwo vor dem durchleüchtigsten printzen gekocht wird. Ein feüerhund bestehend in 6 stuck 1; feüer schaufln und 
schierhacken 4; eisene 3 fuß 4; toppelte bratpek 2; eisene bratspieß 3; brat eisen 2; groß kupffener keßl 1; groß eisenes 
plech 1; eisene glutpfannen 2; eisene rost 2; eisene pfannen 4; bratpfannen 1; eisene fleisch gabl 2; eisene schöpf- und 
säug löffel 2; eisener fisch löffl 1; eisenes hack messer 1; blechener strudl trachtr 1; blechenes nudl…[?] 1; blechene saltz 
und mehl thesten 2; blechenes reib eisen 1; blechene gewürtz schachtl 1; blechener koch löfl 1; grosse tisch mit schubla-
den 2; speiß casten 2; ordinary bettstett; bänck 3; messingener merscher mit derley steßl 1.
Děčín, zámecký sál, inventář z roku 1717
V sále děčínského zámku, jehož interiéry byly kolem roku 1717 vybaveny mimořádným luxusem, zajišťovaly osvětlení čtyři 
křišťálové lustry. Krb byl zdoben porcelánovou sestavou o třech velkých kusech a zrcadlem zasazeným nad římsou, krbové 
náčiní zahrnovalo mosazné kozlíky s koulemi a smetáček, lopatku i kleště z téhož materiálu. Na stěnách byly rozvěšeny 
portréty Thunů v bílých, oválných, vyřezávaných rámech, k nábytku patřily podlouhlé stoly a lavice potažené suknem barvy 
aurora – ranních červánků, a 19 hráčských stolů.
In dem Saal.
Christalene angehangte cron leichter 4; lange ablanglichte mit Aurora farben tuech uberzogene tieshel 2; ablangliche 
bänck mit Aurora farben uberzogene tuech 8; große porzulanene geshier uber den camin 3; uber den camin eingemach-
ter spiegel 1; in dem camin 2 eiserne feuer hundt, sambt 2 messingene kugeln, ein messingene stiel woraus der putz v(b)
esen, dan eine schaufe und feuer zangen; Graff Thunische in weißen geshnitzten oval rahmen contrafait 5; spiel tische 
von nußbaum 19.
24    |    ARiSTOKRATicKÝ iNTERiéR DOby bAROKA VE SVěTLE hiSTORicKÝch iNVENTÁřů
Mnichovo Hradiště, zámecký sál, inventář z roku 1759
Sál zámku měl před přestavbou na prostor zámeckého divadla podobu sálu předků, s valdštejnskou portrétní galerií včetně 
jezdeckého portrétu Albrechta z Valdštejna, s valdštejnskými genealogickými rozrody a obrazem s rodovou legendou, na 
níž přivádí Jindřich z Valdštejna svých 24 synů ke králi Přemyslu Otakarovi.
In Saal.
Großer Waldsteinisher Stammbaum 1; in bildern sub numers. Nro.1mo Waldsteinishe Stam[m] Brümer Von Johannes Baron 
Von Waldstein de Anno 1252 über 2 thüren ohne rahmen gleich 2; 2do großes längliches bildt, vorstellendt in kleinen 
portraiten Henricum Baronen Von Waldtstein mit seinen 24 Sohnen Von den König Přemislao Ottocaro 1; 3tio portrait 
des Fridlander Hertzogen zu Pferdt in lebensgroße 1; 4. portrait des Johannes Von Waldtstein de A[nn]o 1237 lebensgrö-
ße 1; 5. portrait Johannis Von Waldtstein de A[nn]o 1627 lebensgröße 1; 6. portrait lebensgröße des Hinec Johann Von 
Waldtstein de A[nn]o 1324 1; 7. portrait lebensgröße des Wilhelm Von Waldtstein de 1324 1; 8. portrait lebensgröße des 
Purgan[?] Ladislao Grafen Von Waldtstein de...

Originál dokumentu:

digitální

Typ/druh dokumentu:

Typ dokumentu:	publikace, listiny, spisové dokumenty
Druh dokumentu:	odborná publikace
Bližší specifikace:	metodika

Jméno souboru:

G0100749.pdf

Formát souboru:

application/pdf

Autor záznamu:

Vacula Olga

Popis dokumentu:

Aristokratický interiér doby baroka ve světle historických inventářů, projekt DF 11P01OVV026 „Každodenní život a kulturní vliv aristokracie v českých zemích a střední Evropě v kontextu veřejně přístupných historických sídel ve správě Národního památkového ústavu – instalace, prezentace, aplikace“. Certifikovaná metodika - osvědčení č. 99 Ministerstva kultury ČR, Odboru výzkumu a vývoje, Č. j. MK 17957/201 OVV, Sp. Zn. MK-S 525/2011 OVV ze dne 10. 3. 2016.

Název pracoviště:

generální ředitelství

Velikost dokumentu (v bytech):

7223138 B

Rozměry obrazového dokumentu:

Autor originálu:

Lukáš František; [neznámý] (T);

Klíčová slova:

Výzkum a vývoj;

Uživ. klíčová slova:

metodika certifikovaná; metodika; baroko; interiér;

Datum vzniku:

2015

Licence:

Typ:	neurčena - ochranu díla stanovuje obecně autorský zákon (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121)

Vazby dokumentu na aplikace IISPP

K dokumentu neexistují žádné vazby na aplikace IISPP.

Územní identifikace dokumentu

Územní rozsah:

lokalita nebo její část

Objekty paGIS

Kód paGIS	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Přírůstkové body

Přír. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Lokality

Kód CZ	Název lokality	Reálný typ	Kat. území	Obec	ORP	Okres	Kraj
Kód CZ: 17553	Název lokality: Veltrusy	Reálný typ: město	Kat. území: Veltrusy	Obec: Veltrusy	ORP: Kralupy nad Vltavou	Okres: Mělník	Kraj: Středočeský kraj

Historické regiony

Kód RS	Název hist. regionu
Kód RS: 370	Název hist. regionu: Kralupy nad Vltavou

Ke stažení Náhled Žádost o užití