Zavřít ( + - )

Metainformační systém NPÚ

Detail dokumentu

Tisk

Náhled:

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Textový obsah:

N Á R O D N Í  P A M Á T K O V Ý  Ú S T A V
e d i c e  o d b o r n é  a   m e t o d i c k é  p u b l i k a c e
HISTORICKÝ INTERIÉR  
A ŘEČ MATERIÁLŮ
Vydal  Národní památkový ústav, územní památková správa v Českých Budějovicích, 2022 
Koncepce a redakce: Kateřina Cichrová, Michaela Váchová
Autoři: Kateřina Cichrová, Eva Lukášová, Ludmila Ourodová-Hronková, Ladislav Tejml, Ivana Troupová, a kol.
Jazyková redakce: Ilona Staňková
Překlad anglického textu: Miloš Müller
Ilustrace a fotografie (pokud není uvedeno jinak): Archiv NPÚ,  Kateřina Cichrová,  Stanislava Slavková,  
Ladislav Tejml, Zdeněk Troup
Grafická úprava a sazba: Daniel Dědek
Tisk: Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s.
Náklad: 400 ks
ISBN 978-80-87890-39-4
Poděkování všem kolegům, kteří přispěli ke vzniku publikace: Stanislava Bigasová, Stefania De Blasi, Pavel Ecler,  
Kateřina Hlavničková, Peter Jamieson, Petr Kuthan,  Milena Hajná, Alena Kadavá, Radka Kalabisová, Vladimíra Lipská,  
Šárka Kosová, Karel Mašek, Martina Nováková, Vendulka Otavská, Barbara Peacock, Jiří Pec – 3D Studio - FaVU VUT Brno,  
Johann Pienning,  Zdenka Prokopová, Bertrand Rondot, Markéta Slabová, Stanislava Slavková, Věra Smolová 
OBSAH
Úvod ................................................................................................................................................................................................ 4
Historické materiály a jejich obraz v ikonografii a písemných pramenech  
k interiérům hradů a zámků. Historické materiály v interiéru aristokratického sídla  ............................... 6 
Eva Lukášová
Historické parketové podlahy a dopad jejich kvality na vzhled historického interiéru ..........................24 
Ivana Troupová, Michaela Raichlová, René Caran, Luděk Němec
Historická kachlová kamna v historickém interiéru ................................................................................................46 
Ludmila Ourodová-Hronková, Sylva Antony Čekalová, Radka Bukovjanová, Vít Pešek, Libor Soukup
Autenticita versus rekonstrukce – kvalitativní aspekty při restaurování  
a rekonstrukci historického čalounění ........................................................................................................................114 
Kateřina Cichrová
Digitální technologie jako neinvazivní pomocník při prezentaci historického interiéru .....................142 
Kateřina Cichrová, Eva Lukášová, Ladislav Tejml
Seznam pramenů a literatury ...........................................................................................................................................172
Resumé ......................................................................................................................................................................................180
HISTORICKÝ INTERIÉR A ŘEČ MATERIÁLU
Publikace byla vytvořena s finanční podporou projektu MK ČR NAKI II: Řeč materiálu – tradiční řemeslné 
technologie pro záchranu kulturního dědictví a současný životní styl (DG18P02OVV030).
Lektoroval: Mgr. Jiří Křížek, PhDr. Jan Štěpánek, Ph.D.
Metodika navazuje na práci kolektivu autorů Metodika tvorby interiérových instalací a reinstalací, kterou publikoval 
Národní památkový ústav v roce 2011 (ISBN 978-80-87104-86-6). Jednotlivé kapitoly se věnují podrobněji několika 
fenoménům, které měly v historickém interiéru vedle nesporné a někdy i zásadní estetické role především účel prak-
tický. Historické podlahy, topná tělesa nebo čalounění mají v interiérech nezastupitelné místo a svým prostřednic-
tvím objektivně vypovídají o důležitých detailech dobového životního stylu. Řečí svého materiálu vypovídají o vkusu 
i praktických potřebách majitelů a  jsou hmatatelným svědectvím nejen o technických dovednostech, ale rovněž 
o úrovni estetického cítění tvůrců. Publikace je určena především kurátorům NPÚ a dalším pracovníkům této insti-
tuce, kteří se zabývají záchranou a prezentací historických interiérů.
HISTORICKÝ INTERIÉR  
A ŘEČ MATERIÁLŮ
motto: 
„Každá součást historického interiéru  
je neopakovatelnou, mnohovrstevnou výpovědí  
pro budoucí generace“
Metodika navazuje na práci kolektivu autorů Metodika tvorby interiérových instalací a rein-
stalací, kterou publikoval Národní památkový ústav v roce 2011 (ISBN 978-80-87104-86-6)
V následujících kapitolách se věnujeme podrobněji několika fenoménům, které měly v historic-
kém interiéru vedle nesporné a někdy i zásadní estetické role především účel praktický. 
Historické podlahy, topná tělesa nebo čalounění mají v interiérech nezastupitelné místo a svým 
prostřednictvím objektivně vypovídají o důležitých detailech dobového životního stylu. Řečí 
svého materiálu vypovídají o vkusu i praktických potřebách majitelů a jsou hmatatelným svě-
dectvím nejen o technických dovednostech, ale rovněž o úrovni estetického cítění tvůrců.
Je naším úkolem rozšiřovat povědomí o těchto kvalitách a snažit se je uchovat v co nejkom-
plexnější podobě pro další generace.
Řeč materiálu beze slov může být pro vnímavého 
pozorovatele velice výmluvnou inspirací.
Pohled do interiéru s čalounickým zbožím, Encyclopédie des sciences, des Arts et des métiers, Tome 9., 1765,  
ZK HL 05332, Státní zámek Hluboká (na protější straně).
~ 6 ~ ~ 7 ~
Historické materiály a jejich obraz v ikonografii  
a písemných pramenech k interiérům hradů a zámků
Eva Lukášová
Historické materiály v interiéru aristokratického sídla
Přístup k rehabilitaci historických interiérů hradů a zámků, interiérových dekorací a historického 
mobiliáře je založen na řadě odborných postupů a specifických znalostí historických materiálů, 
z nichž byly jednotlivé artefakty v minulosti vytvořeny. V současnosti již není předmětem odborné 
diskuze, zda obnovovat historickou podobu interiérů zpřístupněných hradů a zámků způsobem, 
v němž je při instalacích a reinstalacích prohlídkových tras aristokratických sídel otevřených ve-
řejnosti prioritou poznat v maximálně možné míře skutečnou podobu těchto prostor v minulosti 
a odborným přístupem se jí co nejvíce a co nejexaktněji přiblížit. Velké i menší projekty památko-
vých institucí v řadě zemí již realizují příkladné projekty, kdy je obnovovaný či doplňovaný histo-
rický interiér rehabilitován na základě pečlivé odborné teoretické, heuristické a technické přípra-
vy, s cílem vysoké kvality použitých materiálů a restaurátorské práce na poli uměleckého řemesla 
i výtvarného umění. Řešena je nejen záchrana a zachování vzácně autentických prostor, které se 
ve svých dekoracích a v některých případech i ve svém vybavení movitým zařízením a sbírkami 
dochovaly zcela či zčásti in situ. Cestou, jíž je možno se více přiblížit historické skutečnosti, může 
být i návrat rozptýleného mobiliáře či obnova původních nedochovaných dekorací.
Tento odborně i technicky náročný proces je realizován postupně. Cílem není za krátkou dobu de-
koratérsky přeměnit či vybavit celé sledy místností a následně je čas od času opět přetvářet. Dů-
raz na kvalitu koncepce, odborné přípravy, technického provedení a použitých materiálů upřed-
nostňuje postupnou realizaci. Vynaložené prostředky lze však považovat za vysoce udržitelné 
a účelné, neboť při správné preventivní péči mají takto rehabilitované interiéry – vedle své mi-
mořádné estetické a o historii vypovídající hodnoty – naději na skutečně dlouhodobou existenci. 
S nároky na vysokou kvalitu jsou postupně obnovovány interiéry zámku Versailles: krok za kro-
kem, místnost za místností je v tomto dlouhodobém projektu rehabilitováno sídlo, jež se stalo 
předobrazem mnohých zámků konce 17. a 18. století a zásadně ovlivnilo podobu aristokratic-
kých rezidencí v Evropě. Pečlivý odborný výzkum historie interiérů, snaha po zpětném získání 
revolucí rozptýleného mobiliáře, zhotovování dokonalých kopií historických tkanin z identic-
kých materiálů na základě výzkumu a  technologického rozboru dochovaných reliktů přináší 
vysoce oceňované výsledky. Také rehabilitace válkou zničených staveb a interiérů sídel saských 
kurfiřtů a králů v Drážďanech je právě nyní v interiérech realizována na nejvyšší odborné teo-
retické i praktické úrovni. Tam, kde nedostatek financí donutil odborníky anglického National 
Trustu používat v 50. a 60. letech náhražkové materiály textilních dekorací například v podobě 
mercerizované bavlny suplující hedvábí, jsou v posledních dekádách tyto realizace nahrazovány 
artefakty odpovídající kvality a úrovně. Příkladné projekty jsou realizovány v zámcích savojské 
dynastie, ve Stupinigi i jinde, s péčí o dochované původní luxusní tkaniny, s citlivým přístupem 
k zachování autentických povrchů boiserií a s  respektem k patině stáří. Nejen v evropských 
sídlech je takovýchto příkladů mnohem více.
I pro historické interiéry stále platí mnoho z myšlenek původně určených pro historické stavby, 
které uchování historických materiálů věnoval William Morris a jeho přátelé, zakládající v roce 
1877 Společnost pro ochranu starobylých budov – The Society for the Protection of Ancient 
Buildings (SPAB) – … Materials and construction methods embodied in building fabric illustrate 
changes in people´s ideas, tastes, skills and relations with their locality. Fabric also holds cha-
racter and beauty; their surfaces, blemishes and undulations of old buildings speak of the pass-
age of time and of lives lived. Wear and tear adds beautiful patination that new work can only 
acquire through the slow process of ageeing… The oldness of a historic building is a precious 
quality. It is the patina of age that distinguishes old from new…1 
1 …Materiály a konstrukční metody vložené do struktury budov dokládají změny lidských myšlenek, vkusu a umu i vztah ke svému místu. 
Také struktura má svůj charakter a krásu; povrchy, vady a nerovnosti těch starých budov hovoří o chodu času a prožitých životech. 
Opotřebení dodává krásnou patinu, které mohou nové věci dosáhnout pouze pomalým procesem stárnutí…Stáří historických budov je 
vzácná hodnota. Je to patina věků, co odlišuje staré od nového…
Interiér zámku Wakehurst Hall v Sussexu, Joseph Nash, 1839, Státní zámek Hluboká.
~ 8 ~ ~ 9 ~
Pokud autoři Manifestu a členové SPAB vůbec připustili a dodnes připouštějí vklad nových ma-
teriálů v krajním případě naprosté nezbytnosti, byla a je zdůrazněna potřeba pečlivého pláno-
vání a příslušné řemeslné odbornosti … good repair deals quietly and modestly with the pro-
blem, with a skilled repairer knowing when to hold back and when to intervene with the aim 
that work is done quietly, modestly and humbly but effectively… a careful choise of materials 
is essential…2
Tato slova, datovaná do počátku poslední čtvrtiny 19. století a ideje rozvíjené odborníky v řadě 
dalších zemí, včetně památkové péče v  prostředí Čech a  Moravy, by měla být imperativem 
pro všechny odborníky, restaurátory, umělecké řemeslníky, ale i kastelány hradů a zámků, kteří 
jsou do realizací rehabilitace historických interiérů, jejich instalací a reinstalací zainteresováni. 
Platí nejen pro kvalitu konzervace a restaurování, ale i kvalitu nově použitých dekorativních 
materiálů, šetrné konzervování povrchů a také pro výběr movitých artefaktů, pokud se původní 
nedochovaly. 
V řešení těchto úkolů je prvořadé studium dochovaných hmotných památek, rozpoznání jejich 
datace, technologií, materiálů a postupů, jež byly použity při jejich tvorbě.3 Pro poznání datač-
ního období v jeho ucelenějších souvislostech a zasazení artefaktů včetně nástěnných dekorací 
do širších vztahů v rámci historického interiéru mohou pomoci historické prameny, ikonogra-
fické i písemné. Materiály, jejich barevnost, jejich vlastnosti měly v historii svůj účel nejen es-
tetický a odpovídající stylu, dobové módě, ale i praktický a také reprezentační, prezentovaly 
společenský status a bohatství objednavatele. Toto je třeba mít vždy na paměti. Taková premisa 
sama vylučuje používání nehodnotných náhražek, například u textilií. Není žádný důvod, proč 
by si aristokraté na své stěny a nábytkové předměty pořizovali tkaniny ve své době považované 
za obyčejné, s nimiž se lze v inventářích setkat u mobiliáře v místnostech služebnictva. Použití 
takových textilií či moderními technikami přenesené vzory, byť podle  původních tkanin, na 
takovéto materiály postrádá při rehabilitaci smysl. Historická výpověď je nulová, ba zavádějící, 
a vynaložené prostředky zbytečné.
Historické prameny, ikonografické a písemné, pomohou také zasadit rehabilitovaný interiér do 
širšího kontextu samotného sídla. Pro knížecí rezidence, přední rodová sídla městská i venkov-
ská, pro mimořádně upravované zámky vyzdobené a zařizované majiteli při příležitosti návštěv 
panovníků či významných historických a rodinných událostí a setkání, byly často pořizovány 
mnohem náročnější a nákladnější interiéry, včetně použitých materiálů, než pro okrajové zám-
ky užívané méně nebo ty, jejichž prostory byly v určitém období přenechány správám panství. 
V takových se však někdy dochovaly místnosti se vzácnými dekoracemi ze starších období, kdy 
byly majiteli preferovány, neboť prostory, které nebyly následně utilitárně upraveny a užívány, 
nepodléhaly módě a nebyla zde potřeba nových přeměn.
Většina zámeckých sídel procházela v průběhu času určitým vývojem, stylovými proměnami, úpl-
nými či částečnými, větší či menší frekvencí užívání. Je znakem kvalitní erudice odborníků, kteří 
se rehabilitací aristokratických sídel zabývají, správně rozpoznat hodnoty dochovaného interié-
ru, jeho architektury, dekorací i zachování původních sbírek a zařízení, a správně zvolit datační 
období do něhož bude rehabilitace – instalace, reinstalace směřovat. Dochované interiéry s vý-
znamnými a početnějšími prvky, s dekoracemi i původním mobiliářem starších datačních období, 
17. a 18. století, případně i dob předcházejících, jsou zejména v českých a moravských zámcích 
vzácné a měly by být zohledněny. Naprostá většina současných instalovaných interiérů zámků 
Čech a Moravy prezentuje období druhé poloviny 19. století a i interiéry doby klasicismu a bie-
dermeieru jsou spíše vzácností. Tam, kde jsou prvky starších časových období významně docho-
vány, jsou současné reinstalace do doby nyní obvykle uplatňované druhé poloviny 19. století 
zbytečnou ztrátou, jak z hlediska památkové péče, tak i vzhledem k prezentaci návštěvníkům.
Důležité je také studium a poznání základních kánonů jednotlivých stylových období histo-
rického interiéru, včetně preferovaných materiálů, upřednostňované barevnosti a úprav po-
vrchů, i závazné dispozice místností a závazného způsobu rozmístění mobiliáře v prostoru. 
2 …dobrá oprava se problémem zabývá v poklidu a zdrženlivě se zkušeným opravářem, který ví, kdy se držet zpátky a kdy zasáhnout, 
s cílem vykonat práci decentně, zdrženlivě, skromně  ale efektivně…pečlivý výběr materiálů je esenciální. Výklad filozofie konzervace 
historických památek deklarovaný SPAB, založené při vydání „the Manifesto“ Williamem Morrisem, Philipem Webbem a dalšími. Mani-
festo of the Society for the Protection of Ancient Buildings, sepsané Williamem Morrisem, bylo publikováno v Athenaeum 23. 6. 1877 
(no. 2591, p. 807), in: SLOCOMBE, s. 7–15. (překlad autorka studie). 
3 Význam prvotního průzkumu, uměleckohistorického a  restaurátorského, je prvotním nezbytným předpokladem, více v  METODIKA 
PRŮZKUMŮ VYBRANÝCH SKUPIN PŘEDMĚTŮ UMĚLECKÉHO ŘEMESLA, 2019.
Některé z  těchto kánonů procházely historickým interiérem po staletí a měly i  své histo-
rické materiály určené pro různé části sídel. Tyto významné skutečnosti také souvisely se 
způsobem života ve velkém domě, se střídáním místností užívaných majiteli během dne, 
s používáním společenských prostor. Jiné části zámků a zde používané předměty a materi-
ály souvisely s úkoly, které musely být vykonávány služebnictvem různé úrovně v různých 
prostorách. Významným fenoménem, který ovlivňoval podobu a  dispozici sídel, byla také 
zcela závazná kurtoazie v rámci rodiny i mimo ni a daný odstup personálu všech stupňů od 
majitelů a jejich hostů. 
Ani druhá polovina 19. století se bez některých těchto kánonů a mnoha zvyklostí neobešla 
a řada z nich přetrvala až do dvacátého století. Interiéry této doby nebyly pouhým prostorem, 
kde bylo rozmisťováno cokoli kamkoli ze všech předchozích datačních období. I zde byly uplat-
ňovány stylové vzory. Na zámcích také stále pracovalo služebnictvo, a to až do zániku jejich 
obytné funkce, byť v početně menší sestavě než například v 18. století. Trend sice směřoval 
k prvním projevům a znakům postupného uplatňování soukromí majitelů zámků v jimi obýva-
ných prostorách ve smyslu dnešního chápání intimity, dříve zcela nevídané, ale mnoho způsobů 
z minula zůstávalo. Mnohé velké sály a velké jídelny sídel, pokud si zachovaly svou funkci a ne-
byly změněny v salony, měly stále, stejně jako v minulosti, sporé vybavení s rozmístěním seda-
cího nábytku kolem stěn po způsobu předchozích staletí, jak dokládají historické fotografie. 
Místnosti apartmánů panstva i hostinských pokojů byly vedle společenských místností i nadále 
všeobecně reprezentativní, určené i pro prezentaci dalším pozvaným. Zároveň se však vedle 
dekorací pokoje vybavovaly s logikou obytného prostoru novější doby, kdy některé úkony, dříve 
bezvýhradně patřící do povinností služebnictva, jakým bylo například oblékání, si mohli někteří 
z majitelů v určitých případech zastat sami. Předměty zařízení měly svůj účel podle postupně 
se měnícího způsobu životního stylu. Použité materiály zůstávaly zčásti stejné či se dále pro-
měňovaly podle střídání jednotlivých stylových období nebo v souvislosti s oblibou nových či 
znovuobjevených médií.
Ikonografické a písemné prameny
Ikonografické prameny zachycující podobu historického interiéru v malbě či kresbě jako sou-
části zobrazeného výjevu či jako vlastní vyobrazení místnosti jsou jedinečným zdrojem, jenž 
dává nahlédnout do prostor minulých dob. Jejich studium vede k bližšímu pochopení historic-
kého interiéru různých datačních období a provází odborný přístup k rehabilitaci těchto prostor 
a historických materiálů od počátků výzkumu na tomto poli, zahájeném díly italského histo-
rika umění Maria Praze4 a také odborníky Victoria and Albert Musea v Londýně v 60. letech 
20. století.5 Nejen vynikající artefakty italské a nizozemské malby doby renesance a baroka 
mohou v řadě případů velmi věrně vypovídat o materiálech a barvách použitých na předmětech 
a dekoracích dobových interiérů, v nichž se jejich výjevy odehrávají. Také žánrové malby napří-
klad francouzských a italských autorů 18. století přinášejí mimořádnou výpověď o historickém 
interiéru aristokratických sídel i o kurtoazii tehdejší společnosti, s níž podoba prostor paláců 
a zámků souvisela. Obliba drobnějších maleb v podobě akvarelů, kvaší či kreseb, někdy i olejo-
malby, pak provází zobrazení aristokratického interiéru a  jeho proměny od konce 18. století 
a po celé století devatenácté. Tato módní vlna, v některých případech i amatérských autorů 
z  okruhu zámecké společnosti, zasáhla ve velké míře také prostředí českých a  moravských 
zámků, nechybí ani pohledy do sídel a apartmánů v rezidenčních městech, ve Vídni, v Praze, 
Brně. Od  poslední třetiny 19. století se stále více uplatňovala i  historická fotografie. Tento 
ikonografický pramen je však přirozeně ochuzen o výpověď o barevném pojednání interiéru. 
Stejně jako zobrazení předchozích dob jej však lze komparovat s dochovanými artefakty, které 
jsou pro toto období například v našich fondech mnohem početnější.
4 Mario Praz (1896–1982), spisovatel a historik umění obrátil pozornost k ikonografii historického interiéru jako historickému prameni 
zejména svým dílem  La filosofia dell‘arredamento: i mutamenti nel gusto della decorazione interna attraverso i secoli dall‘antica 
Roma ai nostri tempi. Milan: Longanesi 1964, v anglickém vydání An Illustrated History of Interior Decoration, from Pompeii to Art 
Nouveau.  London: Thames and Hudson, 1964. Jeho sbírka umění s řadou děl věnovaných zobrazení historických interiérů je zpřístup-
něna v římském apartementu, kde žil, proměněném ve zpřístupněné muzeum.
5 Počátky odborné práce na tomto poli zde souvisejí s dílem historika umění Petera Thorntna (1925–2007), kurátora sbírek především 
ve Victoria and Albert Museu, autora významných prací o historickém textilu a historických interiérech.
~ 10 ~ ~ 11 ~
Z mnoha písemných pramenů vážících se k hradům a zámkům také majetkové soupisy – his-
torické inventáře – přinášejí rozličnou výpověď o  podobě a  o  předmětech zaznamenaných 
místností, včetně materiálů, výjimečně technik, ze kterých a kterými byly zhotoveny. Některé 
z těchto pramenů jsou velmi lakonické a obsahují jen prostý výčet sepisovaných předmětů bez 
dalších upřesnění, z jiných je možno získat detailnější informace. 
Tyto soupisy jsou také jedněmi z mála zdrojů, které nám přináší širší informace o prostorách 
hospodářského zázemí zámku a  o  místnostech určených pro služebnictvo a  další personál 
domu v  průběhu staletí. Takové místnosti nebyly pouhými zjednodušeně vybavenými pokoji 
s  téměř stejným zařízením jako pokoje panské, jen skromnějším a  o  něco méně početným. 
Materiály zde umístěných předmětů, většinou jen základního nutného vybavení pro obydlí, byly 
velmi prosté jak v použitém dřevu a jeho povrchové úpravě, tak v textiliích, ve vybavení poste-
lí. Předměty byly jednoduché, zdejší úložný nábytek byl většinou určen pro panské předměty, 
o něž mělo služebnictvo, včetně osobních sloužících, pečovat. Občas jsou zde zaznamenány 
odložené kusy panského nábytku, popsané jako staré, špatné či sešlé. Jen nejvýše postavený 
personál měl o něco lepší vybavení.
Historické materiály v inventárních soupisech
Obecně platí, že pokud autoři zámeckých či palácových inventářů věnovali záznamům více 
prostoru, určité podrobnosti z hlediska materiálu, případně tvaru a vzhledu, uváděli často při 
popisech textilního vybavení v jednotlivých místnostech, na čalounění nábytku, na ložích a je-
jich vybavení, v některých případech i na špalírech – čalounech na stěnách. Mohla být uváděna 
jejich barevnost (která bývala někdy zachycena i v samotném názvu místnosti), druhy tkanin, 
jejich raport neboli vzor, zdobení, použité posamenterie – dekorační borty, šňůry, střapce a je-
jich materiál včetně drahých kovů. Výjimečně mohly být také uvedeny techniky:  například 
výšivky, zdobení posamenteriemi a jinými dekoracemi a podobně. Často bývaly v inventářích 
uváděny také tapiserie, zde se upřesnění týkalo nejčastěji jejich velikosti a obrazových námětů. 
Také tkané koberce patřily k obvyklým výčtům v soupisech. Pro mnohé historické inventáře 
všech období platí, že textilní a kožené špalíry (a později i papírové tapety) byly uváděny jen 
v některých případech. V řadě seznamů chybí, i když víme z jiných pramenů, že jimi byly stěny 
vyzdobeny. Úředníci je často do majetkového soupisu nezahrnuli.
Dalším šířeji zmiňovaným médiem v inventářích byly druhy dřev, z nichž se nábytkové předměty 
a další rozličné součásti vybavení místností zhotovovaly. Důraz byl často kladen na rozlišení 
tvrdého a měkkého dřeva, u tvrdých druhů dřev mohlo být dále upřesněno dřevo ořechové, 
dubové, bukové, lipové, mahagonové, dřevo z turecké lísky a další. Techniky výzdoby, pokud 
byly zachyceny, upřesňovaly polychromii, laky, vykládání a dekorativní tvary. Některé soupisy 
v inventářích uváděly i boiserie – neboli táflování a lambrisy – lambrie stěn, obvykle nazývané 
leisten či lambris leisten, například pro interiéry stylu rokoka i klasicismu provedené často ve 
světlých a bílých barvách laků, jež architekti těchto období upřednostňovali.
Velká pozornost byla věnována použitým drahým kovům, zlacení, stříbření, výslovně zmiňo-
vány byly v některých soupisech i takto dekorované rohy a úchyty nábytku, které měly kromě 
luxusního vzhledu i velký význam pro orientaci v pokojích v noční době a příšeří. Svými od-
lesky i při minimálním zdroji denního světla či sporého nočního osvětlení pomáhaly v pohybu 
v místnosti. Podobnou službu poskytovaly i bronzové či cínové dekorace, jež byly – stejně 
jako stříbro – sluhy pravidelně cíděny. U luxusních artefaktů mohly inventáře zaznamenávat 
i další výjimečné materiály, jako byla želvovina, slonovina, perleť, zrcadlovina, později i por-
celánové medailony a podobně. Zmiňovány byly pod různými názvy i orientální laky, nazývané 
indianische či vieux lacque.
Zpravidla, i když ne vždy, bývaly v místnostech popisovány krby a kamna, často včetně přísluš-
ného vybavení, u krbů se železnými i dekorativními kozlíky, se sadami příslušného náčiní a také 
se zástěnami, které patřily i k některým keramickým kamnům.
Materiál či technika byly často uváděny u rozličných druhů osvětlení, sklo, bronz, zlacené nebo 
stříbřené dřevo, někdy i včetně podrobnějšího popisu. Zmiňovány mohly být počty ramen zá-
věsných i nástolních chandelierů, bronzová či skleněná zrcadla u nástěnných ramen. I samotná 
zrcadla byla v některých případech popisována detailněji, včetně rámů či dekorací výbrusem. 
Pozornost věnovali autoři soupisů také rámům obrazů. V nemalém počtu inventářů se u obra-
zových sbírek dozvídáme pouze informace o podobách jejich rámů a o velikost jednotlivých 
artefaktů. Informace o námětech či autorech maleb zde chybí, autoři inventářů pouze zazna-
menali, zda obrazy byly velkých, malých či středních rozměrů.
Bezpočet zaznamenaných dekoračních artefaktů a drobností, tzv. nippés, zdobících interiéry, 
i soupisy užitných, často velmi luxusních předmětů z panských pokojů i zařízení z hospodář-
ského zázemí zámků a pokojů personálu přináší pestrou paletu materiálů, z nichž byly zhoto-
veny. Některé z historických inventářů byly vytvořeny jako druhové, sepsané podle jednotli-
vých předmětů a také materiálů, například porcelánu, keramiky (majoliky, kameniny), skla, cínu, 
mědi, plechu, textilu včetně oděvů, interiérových tkanin i  tzv. bílého prádla, weissewasche, 
ložního a stolního. Až na ojedinělé výjimky, svázané zejména s popisem sakrálních prostor, byly 
vždy samostatně sepisovány předměty z drahých kovů, šperky, stolní a  jiné stříbro, případně 
uložená hotovost v drahém kovu.
Poznání, které tyto výčty zařízení a  sbírek přinášejí, mohou doplňovat informace z účetních 
dokladů, pokud byly v archivních pramenech dochovány, z korespondence a pamětí v rodových 
archivech a knihovnách a z dalších písemností, vážících se k jednotlivým sídlům.
Materiály v historických inventářích 
(výběr příkladů z historických pramenů)6
Nábytkové předměty, druhy dřev, povrchové úpravy
Zámek Kostelec nad Černými Lesy, 1618: … Almara bílá se 4 příhradami v ní sklenic benátskýho 
skla plno
Zámek Bučovice, 1673:  … lůžko ořechový pozlacený … stoleček malej ořechovej … lůžko bílé 
pozlacené … stuol zelený … truhlice zelená dlauhá … stuol fládrovej s přihrádkama vůkol … al-
mary s zelenejma mřížkama … stoleček mramorovej … lůžko pozlacený se čtyrmi sloupy … stuol 
bílej (na něm koberec tureckej) … stolice noční bílá … almary zelený … truhla železná červená 
… lůžko bílé pozlacené krumplováním po jedné straně … stuol mramorovel strakatej … lůžko 
ořechový pozlacený ze čtyřmi sloupy … tabule bílá … stuol bílej … stuol dvojatej ořechovej … 
kredenc – tabule ořechová … stoly s sloupami … almary vykládaný … stolice nová nepřetažená, 
kderá se na železnejch paličkách leckde obrátiti může … stolice na kderéž se J. M. kněžna nosi-
la … almara s přihrádkama … na jednom stole šrejbtišek černej se dvěma obrazy stříbrnými, na 
druhým šrejbtišek ořechovej …
Rezidence v Jičíně, 1708 … Postel welká s Nebesy s 4 Makowyczema Metalirovana7
Zámek Kopidlno, 1770 … Kastel mit Schildkrot eingelegt, samt Tischel … Cheridons von harten 
Holz …
Zámek Veltrusy, 1776 … SchubladenKästen von Haasl Holtz mit Vergoldten Messingenen Be-
shläg, und Marmorenen Platten … ord[inari] Tiesh von weichen Holtz mit gewixter Leinwandt 
Bedeckt und Halb Seidenen Alten Vorhängen … RastBett woran das Gestell weiß angestrichen, 
mit Rothen Safian überzohen, nebst derley Langen Polster – oder Madratzen, und 1 4Eckigten, 
und einen Schmahlen Außgeshweiften Polster, mit Vergoldten Knöpf Nägln Beshlagen …
Zámek Český Krumlov, 1879 … Credenzkasten mit Aufsazkasten, mit Nußholz fournirt, u[nd] aus-
gelegt, mit 8 gedrexelten Füßen u[nd] Fußschem[m]el Der Kredenztisch enthält 6 Schubläden, 
wovon 2 versperrbar, der Aufsaz ruht auf 5 gedrexelten Füßen u[nd] enthält 13 versperrbare 
u[nd] 4 unversperrbare Schubläden, in der Mitte eine versperrbare Türe ... Roccoco Kasten mit 
Aufsazkasten von Nußholz fournirt u[nd] zierlich ausgelegt. Der Kasten enthält 4 versperrbare 
Schubläden mit Messingbeschlägen, der Aufsaz eine 2flüg[ige] versperrbare Türe ... Schreib-
6 Citace z historických inventářů jsou z českých i z německých textů uváděny ve formě transliterace, s výjimkou inventáře zámku Bučo-
vice, jenž byl transkribován.
7 Inventář z rezidence v  Jičíně je jedním z nejmladších písemných pramenů tohoto druhu, který je zapsán v českém jazyce. Čeština, 
v 16. a 17. století vedle některých německý psaných inventářů běžná, zejména po dobu první poloviny 17. století, po roce 1700 mizí 
a objevuje se opět až v některých dokumentech z 19. století.
~ 12 ~ ~ 13 ~
tisch von Buchenholz mitgedrexelten Füßen, die durchein Kreuz verbunden sind, braun politirt; 
die Platte ist mit grünen Tuch bespannt u[nd] mit einem zierlich geschnizten Holzgeländer 
versehen ... Him[m]elbettstätte für 2 Personen von Nußholz fournirt u[nd] mit braun gepreßten 
Stäben verziert, ruht auf 6 starken 3ekigen Füßen mit Ekverzierung, ferner befinden sich an 
denselben 6 Säulen mit geschnizten Kapitälern; rundherum 4 Vorhänge von großgeblümten 
Ziz, weiß gefüttert mit grünen Krepinen besezt, Strohsak ...     
Tkaniny
Dům Polyxeny z Hazmburku na Starém Městě pražském, 1616 … Ffirhank tupltykytowy barewny 
czierweny a zelenybarwy k luzj se wssemj potrzebamj geden … Ffirhanky damasskowy czerweny 
sesly 2 kusy a k nim krancz wukol tehoz damassku z ffranczlemj zlatymj a hedbabnymj …
Zámek Bučovice, 1637 … podušky zelený tykytový … stolice aksamitový … čalaun harasovej … 
matrací damaškový (červený, černé, modré) … matrací cvilichový, zelený tekytový … podušky 
malý plátěný čevenau tekytau po straně obšitý … polštář zelený tekytový… (polštář) damaško-
vej červený po straně stříbrohlavem obšitý … zelený firhangle na okních
Zámek Opočno, 1694 … von garrn auf Priegel arbeith gemachte Sesseln … v[o]n übezzogene 
Sesseln …
Zámek Kopidlno, 1770 … Bettstädte mit eysernen Bögen, und grün Taffeten[en] Fürhängen … 
Soffée mit 1 langen, und 5 neben Pölstern mit grün gedruckter Leinwandüberzohen … Ein Zit-
tron Farb attlassene Decken mit einen goldtstuckhenen Boden … Ein Callabin Farb attlassener 
Debicht auf eine Lange Tafel mit Gold und Sielber von allerhandt Blumen gestuckt sambt dem 
Crantz mit Engln und Wappen gestückt, worbey auch ein stückl dergleichen Attlaß … 
Špalíry na stěny
Zámek Kostelec nad Černými Lesy, 1618 … Čzialaunů zlatem tlačzených8…
Zámek Bučovice, 1637 … tapecerije zelenejmi a červenejmi štrychy … tapecerije fialové a zlatej 
barvy … tapecerije karmazinový červený … tapecerije karmazinový modrý a zlatý … tapecerije 
z fijalovejmi a bílejmi štrychy …
Zámek Kopidlno, 1770 … Alte grün Procat[ene] Spallier mit metall[enen] Leisten … (Zimmer) 
Worinnen blau, und weiß leinwandene Spallier … Worinnen roth-Procat[ene] Spallier mit ver-
goldten Leisten … Worinnen gemahlte Papierene Spallier …
Zámek Veltrusy, 1776: … Spalirte Zim[m]er mit Weiß Tafeten, und mit Grünen Porten eingefas-
ten Péquin Spallieren … (Spalirte Zim[m]er) mit Flamirten Tafet, worauf aller Handt Farben und 
Vögl … (Spalirte Zim[m]er) [mit] Gelben Damast …
Tapiserie
Zámek Kostelec nad Černými Lesy, 1618 … Koberczů k zawiessovani na stieny …
Zámek Bučovice, 1637 … Nýderlantské čalouny zavěšené na stěnách …
Zámek Český Krumlov, 1732 … Niederländische Spalier worauf die History Von Samson …
Název „nýderlantské, niederländtiche“ měl i obecný význam, nemuselo se vždy jednat o tapi-
serie z Nizozemí.
Koberce
Zámek Bučovice, 1637 … koberec karmarský … koberec persyánskej (starej, zedranej – na stůl) 
kůže při něm … koberce persianský velký na válcích … koberce persianský pěknější … koberce 
persianský s prostějších … koberce turecký na dlouhou tabuli bílý … koberce turecký bílý malý 
… koberce turecký červený … koberce kar(y)anský …
8 Popis odpovídá koženým špalírům.
Název koberce „turecký, türkische“  byl v některých případech používán jako obecný výraz pro 
tkaný koberec se vzory, nemusel vždy označovat provenienci. Výraz koberec, teppich, označo-
val v řadě inventářů i přehoz z tkaniny na stoly či na některý úložný nábytek.
Krby, kamna
Zámek Bučovice, 1637 … Vlaský komín, kozy železný co ve Vlaským komíně jsou, kozy železný 
v kamnech … kozy železný s erby při nich vidličky a pohrabáč …
Zámek Libochovice 1700: …  Weiß undt blauer dreßner Kachl ofen …
Zámek Kopidlno, 1770 … Eysernes Öfel zur Zucker Bacherey …
Zámek Český Krumlov, 1879 … Camingarnitur bestehend aus 1 Gestell v[on] Guteisen, bronzirt, 
1 dto Schaufel, 1 Zange, 1 Schurhaken, 1 Aschen Pinsel von Holz u[nd] 1 Blasbalk ...
Některé inventáře neuvádějí samotné otopné těleso, které v místnosti bylo, ale pouze náčiní, 
jež k němu příslušelo.
Osvětlení
Zámek Kostelec nad Černými Lesy, 1618 … (mosazný) Swýczny s  woblauky  w sstaflstubu 
k řzýmsau  přzybitý …                                         
Zámek Bučovice, 1637… laterne sklenný jedna malá a dvě hrubé …
Zámek Kopidlno, 1770 …Ganz gläßerne Lampen in Messing gefast … Stiegen Lattern mit Glaß 
… Hand-Latern von Holz … Großer gläßerner Luster mit 6 Arm …
Zámek Veltrusy, 1776 … ovale Große wandt Leichter in Vergoldten Ramen jeder auf 2 Kertzen 
… Wandt Leichter Geshmeltzte mit Porcellainenen Blumen … Arm Leichter Messingener Ver-
goldter, und mit Porcellain gezierten auf 2 Kertzen …
Zámek Český Krumlov, 1879 … Luster von Glas mit vergoldeten Reifen u[nd] bronzirten Li-
chthältern ...
Zrcadla
Zámek Kopidlno, 1770 … Alter Spiegel in grün sam[m]ettener Rahm mit messingen BeSchläg … 
Großer Spiegel in aichener Rahm mit vergoldter Leisten …
Zámek Náchod, 1800 … großer Spiegel  mit gelb vergoldeten Rahm … dtto  kleinerer mit blaßer 
Rahm … dtto  etwas  breiterer  mit blauen  Bild …
Zámek Český Krumlov, 1879 … Wandspiegel mit Faßetten groß in verzierten vergoldeter 
Holzrahme ... Wandspiegel, groß, blind, in einfacher vergoldeter Holzrahme ... Wandspiegel 
mit Spiegelrahme u[nd] doppeltgepreßten Goldleisten ... Toilette Spiegel von weichen Holz 
nußartig politirt im beweglichen Gestell mit Schublade ...9 
Seznam pramenů a literatury: 
Inventář domu Polyxeny z Házmburku na Starém Městě pražském z roku 1616, Národní archiv, Fideikomisní spisy, 
inv. č. VII E.
Inventář zámku Bučovice z roku 1637, Hausarchiv Liechtenstein, Wien, sg.1893.
Inventář zámku Český Krumlov z roku 1879, Národní archiv, Fideikomisní spisy, inv. č. VII E.
Inventář zámku Insel /Ostrov (Veltrusy) z roku 1776, Státní oblastní archiv Praha, Fond Velkostatek Veltrusy, inv. č. 204.
Inventář zámku Jičín z roku 1708, Národní archiv, Fideikomisní spisy, VII E 9.
Inventář zámku Kopidlno z roku 1770, Národní archiv, Fideikomisní spisy, inv. č. VII E.
9 I v tomto výběru zápisů ze zámeckých inventářů, který uvádí některé z příkladů zaznamenání materiálů a podob jednotlivých artefaktů 
v průběhu staletí, jsou předměty, jež se dodnes na zpřístupněných zámeckých sídlech dochovaly.
~ 14 ~ ~ 15 ~
Inventář zámku Kostelec nad Černými lesy z roku 1618, v Inventáři panství Smiřických z roku 1618, Národní archiv, 
Fideikomisní spisy, VII E 9. 
Inventář zámku Libochovice z roku 1700, Národní archiv, Fideikomisní spisy, inv. č. VII E.
Inventář zámku Náchod z roku 1800, Státní oblastní archiv Zámrsk.
Inventář zámku Opočno z roku 1694, Národní archiv, Fideikomisní spisy, inv. č. VII E.
GERE Charlotte: Nineteenth-Century Decoration, The Art of Interior. New York 1989.
KRÍŽOVÁ Květa: Šlechtický interiér v dobových zobrazeních ze zámeckých sbírek, Praha 1993.
LESNIAKOVÁ Petra a kol.: Metodika průzkumů vybraných skupin předmětů uměleckého řemesla. České Budějovice 
2019.
LUKÁŠOVÁ Eva / OTAVSKÁ Vendulka: Aristokratický interiér doby baroka ve světle historických inventářů, Praha 2015.
LUKÁŠOVÁ Eva: Interiéry hradů a zámků a jejich obraz v historických pramenech (s přílohou Přehled vybraných ar-
chivních fondů), In: Metodika tvorby interiérových instalací a reinstalací, kol. autorů, Praha 2011.
LUKÁŠOVÁ Eva, Zámecké interiéry. Pohledy do aristokratických sídel od časů renesance do doby první poloviny 
19. století, Praha 2015.
PRAZ Mario: An Illustrated History of Interior Decoration from Pompei to Art Nouveau, London 1964.
SCOLOMBE Matthew: The SPAB Approach to the Conservation and Care of Old Buildings, Society for the Protection 
of Ancient Buildings, London 2017.
THORNTON Peter: The Italian Rennaisance Interior, 1400–1600, New York 1991.
THORNTON Peter: Seventeenth-Century Interior Decoration in England, France and Holland, New Haven / London 1978.
THORNTON Peter: Authentic Decor. The Domestic Interior 1620–1920, London 2000.
ZEUGEN DER INTIMITÄT, Schallaburg ´97. Privaträume der kaiserlichen Familie und des böhmisches Adels. Aquarelle 
und Interieurs des 19. Jahrhunderts. Horn 1997.
Kostel sv. Jana Křtitele, Inglesham, Wiltshire. Šetrnou konzervaci interiéru hradil William Morris ze svých soukromých pro-
středků, aby zabránil doplňování nebo přemalování středověkých fresek a biblických citací z 19. století či jejich transferu 
a aby mohl být zachován interiér s původními, jen konzervačně ošetřenými materiály. Foto Getty Trust Images.
Pieter de Hooch, Zábava v elegantním prostředí, 1663–1665. Modrá barva se zlacenou gofráží byla oblíbenou úpravou ko-
žených špalírů – tapet, zmíněná v řadě historických inventářů. Podobu pokoje s takovou výzdobou zachytil Pieter de Hooch 
ve své malbě se scénou z nizozemského interiéru, vytvořené v Amsterodamu. Sbírky Metropolitan Museum of Art, New York.
Joos van Cleve, Zvěstování, 
1525. Luxusní tkaniny s  po-
samenteriemi z drahých kovů, 
řezbami zdobený nábytek, 
křeslo zhotovené z  kovu se 
zlacením, polychromovaný 
domácí oltářík s malbou a řez-
bou, mosazná svítidla, vzácné 
zrcadlo a nádoby zdobí interiér, 
do něhož Joos van Cleve zasadil 
svůj výjev. Sbírky Metropolitan 
Museum of Art, New York.
~ 16 ~ ~ 17 ~
Michel-Barthélémy Ollivier, Supé prince Contiho v Templu roku 1766. Interiér druhé antekomory apartmánu Louise-
-Françoise de Bourbon, prince Conti, v pařížském paláci v Templu, byl původně ložnicí vybavenou alkovnou, jež v nové 
funkci, při slavnostní pozdní večeři, posloužila jako čestné místo pro prince a nejváženější hosty. Stěny místnosti zdobí 
boiserie s arabeskami na zlatém pozadí. Sbírky zámku Versailles.
Zámek Vetrusy, Pokoj s čínskými tapetami. Dekorace této místnosti byla pořízena hrabětem Rudolfem Chotkem, nejvyš-
ším kancléřem císařovny Marie Terezie a je zachycena v nejstarším dochovaném inventáři zámku Veltrusy/Insel z roku 
1776. Pokoj se špalíry zdobily podle inventáře dodnes dochované „špalíry s čínským lakovaným a malovaným papírem“. 
Po několik staletí se rovněž dochovaly povrchy táflování, dveří a okenic v oblíbené světlé barevnosti rokoka, zde kombi-
nované se světle zlatistou žlutí, korespondující s barvou zátiší na čínských tapetách a na paneaux s iluzívními rokokovými 
vitrínami. Foto archiv NPÚ.
Woldemar von Reichenbach, Pokoj v zámku Moritzburg, nedatováno. Na konci 19. či počátkem 20. století zachytil au-
tor dochovanou podobu barokního interiéru tohoto saského zámku, s baldachýnovým ložem z hedvábného damašku 
a kamny stejné provenience, jaké dodnes zdobí i zámek v Libochovicích. Sbírky Galerie Neue Meister, Dresden.
~ 18 ~ ~ 19 ~
Výzdoba velkého sálu zámku Duchcov byla v období neoklasicismu upravena. Monumentální nástropní fresku V. V. Re-
inera s  valdštejnskou rodovou legendou nechali v  této době Valdštejnové zarámovat výmalbou s  iluzivním dekorem 
a rodovými erby v rozích. Historická fotografie dokládá i boiserie bělavé barvy, patrně zlacené, korespondující s povrcho-
vou úpravou krbové dekorace, stěn, dveří i rámů portrétní galerie. Patrně ve snaze více se přiblížit dataci vzniku fresky 
byla v poválečných dekádách klasicistní výmalba zabílena či odstraněna. Boiserie změnily tvar, jejich povrch byl nově po-
jednán nepříliš zdařilou napodobeninou tmavého dřeva. Bílý lak byl odstraněn také z rámů pláten, na ostatních prvcích 
zůstal ponechán. Fotodokumentace NPÚ.
Anonym, Salon Eduarda hraběte Clam-Gallase v Casa Greppi v Miláně, zabraném pro ubytování vojenské brigády při 
tažení do Itálie v letech 1848–49. Neoklasicistní výmalbu stropu a odpovídající barevnost špalírů stěn, závěsů a čalou-
nů en suite doplňují novější kusy vybavení – otoman, paraván a sedací nábytek v pestrých barvách. NPÚ, sbírky hradu 
a zámku Frýdlant.
Anonym (patrně Vilemína Josefína kněžna Auerspergová, rozená Colloredo-Mansfeld), Pokoj tety Nosticové na zámku 
Horky (nad Jizerou), 20. – 30. léta 19. století. Karolina hraběnka Nosticová, teta Vilemíny z matčiny strany, získala zámek 
Horky po svém otci Kristianu Clam-Gallasovi. Materiály světlé barevnosti a jednoduché linie převládají na předmětech 
tohoto salonu, zařízeného v období později nazvaném biedermeirské. Křehké konstrukce některých nábytkových kusů 
zdůrazňují volný prostor, módu světlých a vzdušných interiérů. NPÚ, sbírky zámku Žleby.
~ 20 ~ ~ 21 ~
Anonym, Interiér pokoje na zámku Nové Hrady v jižních Čechách s portrétem Žofie hraběnky Buquoyové, 40. léta 19. století. 
Střídmé vybavení interiéru počínajícího druhého rokoka navazuje na své biedermeierské předchůdce, převládají však již 
neorokokové tvary nábytku. Pestré čalounění doplňuje jednoduchou výzdobu stěn. NPÚ, sbírky hradu Nové Hrady.
Friedrich Ströbel, Pohled do ka-
binetu na zámku Nové Hrady 
v jižních Čechách, 1847, přináší 
detailní zpodobnění materiálů, 
použitých pro neorokokový in-
teriér – špalíry stěn s motivem 
květů z  tkaniny či papíru, ča-
lounění z  textilu a kůže, náby-
tek zdobený řezbou a zlacením, 
ratanové předměty, bohaté 
mušelínové závěsy s lambreký-
ny i rozličné nippés. NPÚ, sbírky 
hradu Nové Hrady.
Bohumír Roubalík, Apartmán Jeronýma, hraběte Colloredo-Mansfeld, v Zedlitzgasse ve Vídni, 1913. Historický romanti-
smus vnesl do interiérů zpět starobylé nábytkové předměty, zděděné po předcích či jejich nově pořízené kopie. Uspořá-
dání předmětů v místnosti odpovídalo nové době. Upřednostňována byla pestřejší barevnost, k níž přispíval i celoplošný 
koberec. NPÚ, sbírky zámku Hořovice.
Anonym, Hráčský salon Klodildy hraběnky Clam-Gallas, rozené Dietrichstein, v Praze, 3. čtvrtina 19. století. Interiér salo-
nu manželky Eduarda Clam-Gallase, s rozličnými dekory textilního vybavení v převládající červeno-modro-žluté barev-
nosti je připraven pro větší společnost a vyzdoben mnoha dekorativními předměty aranžovanými v sestavách. Dokládá 
i velkou oblibu sametu či plyše v čalounění sedacího nábytku této doby. NPÚ, sbírky hradu a zámku Frýdlant.
~ 22 ~ ~ 23 ~
Úvodní strana inventáře zámku v Bučovicích z roku 1637, Hausarchiv Liechtenstein, Wien. První strana soupisu předmětů v inventáři zámku Opočno z roku 1694, Národní archiv, Fond fideikomisů.
~ 24 ~ ~ 25 ~
Historické parketové podlahy a dopad jejich kvality  
na vzhled historického interiéru
Ivana Troupová, Michaela Raichlová, René Caran, Luděk Němec
Úvod
Historická sídla reprezentovala společenské postavení původních majitelů a rozsah jejich 
majetku.
Celkový vzhled sídla doplňovaly jednotlivé interiérové prvky, které podtrhovaly svým řemesl-
ným provedením jejich charakter. Mezi výrazné detaily, určující celkový vzhled místností patří 
historické podlahy. Na přelomu 17. a 18. století se začaly uplatňovat v honosných interiérech 
ve větší míře parketové dílce. 
Jednotlivé parketové tabule měly nejčastěji tvar čtverce, vyskytovaly se ale i další tvary. Par-
kety se vyráběly dvouvrstvé a jednovrstvé.1 Jednovrstvé parkety byly zhotovovány z masiv-
ního dřeva hlavně od 18. století do poloviny 19. století, později byly přednostně využívány u 
jednodušších typů a vzorů. Dvouvrstvé parkety jsou známy od 18. století. Uplatňovaly se při 
výrobě komplikovanějších vzorů. Pro působivé vzory se mohla využívat různá dřeva. Pro zá-
klad byl hojně využíván dub, který doplňovala jiná dřeva jako ořech, eben, mahagon, palisan-
dr nebo dřevo z ovocných stromů.   V devatenáctém století nastal rozvoj industriální výroby, 
která se tak zjednodušila. Došlo k většímu rozšíření parket a jejich zlevnění podle použité 
technologie výroby a typu dřeva. 
Pro méně reprezentační, hlavně komunikační a provozní prostory byly využívány vlysy vysk-
ládané do vzoru rybí kosti – neboli stromečku. Ke konci 19. století jejich výroba byla cenově 
dostupná a došlo tudíž k masovému rozšíření. Používalo se zejména dubové dřevo, jako lev-
nější varianta byla výroba z bukového dřeva. Rozšířeným způsobem instalace parketových 
tabulí v interiéru bylo jejich pokládání úhlopříčně ke stěnám místnosti.
Jedním z hlavních cílů paměťových institucí je uchovávání původního rázu historických in-
teriérů včetně rehabilitace a péče o dobové prvky, mezi historické parketové a prkenné 
podlahy nepochybně patří. Užívané konzervační technologie by měly být vždy reverzibilní. 
Technologický postup ošetření, rozšířený v současnosti nejen u historických parketových, ale 
i u prkenných podlah, kdy je povrch zbroušen mechanickou bruskou a napuštěn olejem, před-
stavuje razantní zásah do celkového charakteru podlahy. Dochází při něm nejen ke změně 
struktury povrchu, ale i k výrazné změně vzhledu. Podlaha v tomto případě ztrácí původní 
podobu a hraje pak v interiéru odlišnou estetickou roli. Při takto invazivním způsobu ošet-
ření historických podlah jsou všechny defekty autentického materiálu technikou broušení 
a napouštění olejem ještě více opticky zvýrazněny. Dalšími negativy uvedeného postupu jsou 
nejen úbytek původního materiálu, ale zároveň narušení zásad reverzibility. Pro zachování 
a prezentaci historických interiérů je důležité respektování dobových řemeslných technolo-
gií a postupů. Při použití nevhodného způsobu je výrazně změněn jejich celkový vzhled, který 
nekoresponduje s daným historickým obdobím. Snižuje se tak celková estetická a vypovídací 
hodnota interiéru, který po zmíněných intervencích neodpovídá dobovému standardu. V pří-
padě obnovy dobových interiérů je důležité oslovovat odborné firmy nebo pracovníky, kteří 
mají s tradičními technologiemi zkušenosti, včetně spolupráce s parketáři z jiných zemí.2
1 EBEL Martin / KRUPIČKOVÁ Iveta: Parkety a parketářství, In: Stavební truhlářství a parketářství: katalog k výstavě Díl(n)a stavebního 
truhlářství = Fine woodworking and parquetry : catalog for the exhibition „Fine Woodworking Work(shop)s“. Praha 2020, s. 161.
2 Tomuto profilu odpovídají pracovníci firmy Parquet Renspol, kteří se snaží o rehabilitaci parketářství v jeho původním význa-
mu a spolupracují s dalšími odborníky podobného zaměření včetně pořádání seminářů nejen u nás, ale i v dalších evropských 
zemích.
Příprava výroby parketového dílce, encyklopedie Diderot 18. století.
~ 26 ~ ~ 27 ~
Péče, údržby a čištění dřevěných podlah v historických interiérech  
a obnovy povrchu bez broušení 
1. Obecná doporučení
Dřevo je organický, anizotropní, nehomogenní, porézní a hygroskopický materiál. Tyto přiroze-
né vlastnosti dřeva určují vhodné metody běžného užívání, péče a čištění dřevěných podlah.
Optimální klimatické podmínky
Optimální prostorové klimatické podmínky jsou 20 °C při relativní vlhkosti mezi 50 až 60 %. 
Pokud není možné optimální podmínky dodržet, je vhodné udržovat stálé klima, aby nedo-
cházelo k  náhlým nebo prudkým výkyvům teploty a  prostorové vlhkosti.3 Dřevo reaguje na 
zvýšenou prostorovou vlhkost bobtnáním a na nižší vysycháním. Rychlost tohoto procesu závisí 
na konkrétní dřevině i výrobku. Velkoformátové masivní výrobky reagují „více“ než například 
kazetové (zámecké) dvouvrstvé parkety. Dále je vhodná ochrana před nadměrným UV zářením. 
Vlivem slunečního svitu dochází k vyšisování barev dřeva, které je viditelné zejména u exotic-
kých dřevin, ale také například u ořechu či třešně, anebo naopak k tmavnutí barev u dřevin, 
jako je dub, javor.
Zahájení péče o dřevěnou podlahu je vhodné za 7 až 14 dní od dokončení povrchové úpravy. 
Konkrétní doba zahájení péče závisí na typu povrchové úpravy a  klimatických podmínkách, 
které ovlivňují dobu schnutí a zrání povrchové úpravy.
Prevence poškození
Čím méně nečistot se dostane do interiéru, tím méně máme práce s  údržbou podlahy. 
Mechanickému poškození povrchu předejdeme vhodnými čisticími zónami nejen u vstupu do 
objektu a filcovými podložkami na nohách nábytku. V případě, že používáme kolečkové kancelář-
ské židle, měly by mít kolečka vhodná pro tvrdé podlahy, opatřená měkčenou pryží, a při denním 
užívání takové židle je vhodné dát pod ni ochrannou podložku. Veškeré materiály by měly být 
vhodné na povrchovou úpravu, kterou je podlaha ošetřena, aby nedošlo k nežádoucí reakci.
Kromě mechanického poškození je nutné i zamezit vnikání nečistot a vlhkosti do dřevěné pod-
lahy. Jedná-li se o vnesené nečistoty a vlhkost na podrážkách bot, pomohou nám čisticí zóny. 
Pokud jsou v místnosti například květiny, je nutné zvolit vhodnou nádobu, která nepropouští 
vlhkost, a pokud chceme mít jistotu, dáme pod ni ochranou podložku. 
Doporučení ve zkratce:
(1) Dodržovat stálé klimatické podmínky v prostorách, kde se podlaha nachází. Větší výkyvy 
od stávajících klimatických podmínek v krátkém intervalu podlahu ničí.
(2) Instalovat vhodné čisticí rohožky nebo zóny a filcové podložky pod nábytek.
(3) Používat měkké nástavce vysavače, případně použít bavlněný povlak, používat vhodné 
hadry a utěrky. Nepoužívat standardní utěrky z mikrovlákna. Hadry a utěrky by měly být 
z měkkého materiálu, který nepouští chlupy. Při praní hadrů a utěrek nepoužívat aviváž.
(4) Používat minimální množství vody a aplikovat mlhové mytí při denní/týdenní údržbě.
(5) Nepoužívat čisticí prostředky s detergenty (saponáty), chlorem, abrazivy, silikonem, mine-
rálními oleji (ropnými oleji) apod.
(6) Používat pouze chemické prostředky sladěné s daným typem povrchové úpravy. Při ab-
senci znalosti typu povrchové úpravy doporučujeme obrátit se na odbornou firmu.
(7) Nečekat s údržbou příliš dlouho, aby nedošlo k poškození povrchu, případně parket. Ne-
dostatečnou nebo chybnou údržbu dřevěné podlahy poznáte, protože je obvykle vidět. 
U podlah bez PÚ: zabarvení, vyboulení. U olejovaných povrchů: zašedlý vzhled, vyšlapaná 
místa. U voskovaných povrchů: ztráta lesku, neživý vzhled. U lakovaných povrchů: ztráta 
lesku, matování.
3 Metodika uchovávání předmětů kulturní povahy, 2018  [online]. Technické muzeum v Brně, s. 17–19.   [cit. 10.5.2022]. Dostupné 
z: Metodika_WEB_final.pdf (technicalmuseum.cz)
(8) Pravidelnou vhodnou údržbou se vyhneme časté kompletní nákladné renovaci nebo re-
staurování. Oddálíme nutnost oprav a ušetříme podlahu i peněženku.
(9) Pravidelně kontrolovat celkový stav podlah a průběžně provádět lokální opravy.
2. Přehled základních typů povrchových úprav dřevěných podlah
Před zahájením péče, údržby a čištění dřevěné podlahy je nutné definovat, jakým typem povr-
chové úpravy je podlaha ošetřena, případně jaké prostředky se již používaly na ošetřování nebo 
čištění, a určit stupeň znečištění, případně poškození dřevěné podlahy. Než začneme s vlastní 
aplikací celoplošné péče nebo čištěním podlahy, je vhodné odstranit drobná poškození povr-
chu parket a zejména zkontrolovat celkový stav konstrukce, celistvost nášlapné vrstvy s nos-
nou konstrukcí, případně další poškození, která by bránila čištění nebo aplikaci ochranné vrstvy.
Je vhodné stanovit si plán údržby. Doporučujeme zkontrolovat technické a bezpečnostní listy 
výrobků před aplikací, zda se nezměnilo složení, pokud výrobek používáme opakovaně. Pokud 
se chystáme výrobek použít poprvé, je potřeba provést zkoušku vhodnosti a dbát na soulad 
údržbového prostředku s povrchovou úpravou a plánovaným zatížením podlahy.
Každý typ povrchové úpravy má své výhody a nevýhody. Obecně lze shrnout:
-  vosky a oleje (některé) patří mezi tradiční povrchové úpravy, které na jednu stranu vy-
žadují pravidelnou péči a  údržbu, ale na druhou stranu umožňují obnovu povrchu bez 
nutnosti broušení. Zachováme tak dlouhodobě historický povrch dřevěné podlahy a his-
torickou hodnotu podlahy. Také je možné jednodušeji lokálně opravit případná poškození 
podlahy a obnovit povrchovou úpravu. Neuzavřené póry umožňují dřevu dýchat a vytváří 
v místnosti příjemné klima. Povrch neodprýskává, nepraská a neodlupuje se a  je vhod-
ný pro alergiky. Je celá řada olejů a vosků, případně tvrdých voskových olejů. Vyrábí se 
oxidační olej, který přirozeně vysychá na vzduchu, nebo UV olej, který vytvrzuje pod UV 
světlem. Tvrdé voskové oleje jsou modifikovány různými chemickými prvky, obsahují např. 
cobaltum, butanonoxim nebo dearomatizovaný lakový benzin. Před výběrem výrobku je 
důležité prostudovat technický a bezpečnostní list výrobku. Je potřeba zvážit složení vý-
robku ve vztahu k šetrnosti pro stávající nebo plánované podlahy.
-  laky v dnešním pojetí známe zhruba od roku 1950, a nepatří tak k původní povrchové 
úpravě v historických stavbách. Setkat se s laky ale můžeme i na historických podlahách, 
protože v mnoha interiérech byly později aplikovány. Bohužel se řada originálních povr-
chů zbrousila, a zničila se tak jejich historická hodnota. Výhodou laku je jeho snadná údrž-
ba, ale v kombinaci s tradiční dřevěnou konstrukcí stropů a montáží parket přitloukáním 
není ideální. Může docházet k jeho praskání, odprýskávání, lokální opravy jsou složitější. 
Vyrábí se mnoho typů laků na vodní, rozpouštědlové a olejovo-pryskyřičné bázi. Pro histo-
rické dřevěné podlahy je vhodnější vybrat povrchovou úpravu v souvislosti s plánovaným 
využitím prostoru nebo požadavku zachování historické a finanční hodnoty.
Typ PÚ Ochrana Póry Údržba
Bez PÚ Žádné ošetření Otevřené Častá
Olej přírodní Impregnace nášlapné vrstvy Otevřené Častá
Tradiční vosk nebo 
olej + vosk
Impregnace nášlapné vrstvy 
+ ochranný film
Částečně 
otevřené Středně náročná
Olej s voskem Impregnace nášlapné vrstvy + ochranný film
Částečně 
otevřené Středně náročná
Tvrdý voskový olej Impregnace nášlapné vrstvy + ochranný film
Částečně 
otevřené Středně náročná
Lak Ochranná vrstva na povrchu Uzavřené
Snadná 
omezená životnost PÚ, 
na obnovu nutná odborná 
firma
 
~ 28 ~ ~ 29 ~
3. Údržba a čištění dřevěných podlah – bez povrchové úpravy (PÚ)
Dřevěná podlaha není ničím ošetřena, dřevo má otevřené póry a  vyžaduje častou údržbu. 
S podlahami bez PÚ se můžeme setkat na prkenných podlahách ve vesnických historických 
staveních. Méně často i jinde.
A.    Základní údržba 
denní/týdenní (dle potřeby)
(1) Podlahu vysajeme a/nebo setřeme, abychom odstranili prach, písek z povrchu podlahy. 
Antistatická utěrka nebo dobře vyždímaný hadr se skvěle hodí k odstranění prachu.
B. Pravidelná údržba 
měsíční/čtvrtletní (dle potřeby)
(1) Podlahu vysajeme a/nebo setřeme, abychom odstranili prach, písek z povrchu pod-
lahy. Antistatická utěrka nebo dobře vyždímaný hadr se skvěle hodí k  odstranění 
prachu.
(2) Podlahu umyjeme mýdlovým roztokem. Čištění provádíme ručně, kdy budeme po-
třebovat dva kbelíky (jeden s roztokem a druhý s čistou vodou na vyplachování ha-
dru) a hadr, či pomocí jednokotoučového stroje s rotujícím měkkým nástavcem nebo 
jiného vhodného stroje. Typ padu volíme podle stupně znečištění. Je nutné měnit pad 
tak často, jak je potřeba, abychom odstraňovanou špínu nedostávali zpět do dřeva.
(3) Po umytí podlahovým mýdlem necháme podlahu řádně vyschnout před dalším po-
užitím. Podlaha se následně už vodou neumývá. Mýdlo vytvoří na povrchu jemný 
ochranný film.
C. Intenzivní čištění 
2–4 ročně (dle potřeby)
V případě podlah bez PÚ je postup intenzivního čištění stejný jako při běžné pravidelné údržbě, 
pouze je vhodnější použít silnější mýdlový roztok.
4. Údržba a čištění dřevěných podlah – PÚ olej přírodní bez přísad
Dřevěná podlaha ošetřená olejem, má otevřené póry a vyžaduje častou údržbu. S podlahami 
s PÚ olej se můžeme setkat jako s finální povrchovou úpravou méně často.
A. Základní údržba 
denní/týdenní (dle potřeby)
(1) Podlahu vysajeme a/nebo setřeme, abychom odstranili prach, písek z povrchu pod-
lahy. Antistatická utěrka nebo dobře vyždímaný hadr se skvěle hodí k  odstranění 
prachu. 
B. Pravidelná údržba 
měsíční/čtvrtletní (dle potřeby)
(1) Podlahu vysajeme a/nebo setřeme, abychom odstranili prach, písek z povrchu pod-
lahy. Antistatická utěrka nebo dobře vyždímaný hadr se skvěle hodí k  odstranění 
prachu.
(2) Podlahu umyjeme mýdlovým roztokem. Čištění provádíme ručně, kdy budeme po-
třebovat dva kbelíky (jeden s roztokem a druhý s čistou vodou na vyplachování ha-
dru) a hadr, nebo pomocí jednokotoučového stroje s rotujícím měkkým nástavcem či 
jiného vhodného stroje. Typ padu volíme podle stupně znečištění. Je nutné měnit pad 
tak často, jak je potřeba, abychom odstraňovanou špínu nedostávali zpět do dřeva.
(3) Po umytí podlahovým mýdlem necháme podlahu řádně vyschnout před dalším po-
užitím. Podlaha se následně už vodou neumývá. Mýdlo vytvoří na povrchu jemný 
ochranný film.
(4) Pokud potřebujeme doplnit olej, můžeme místo mýdla podlahu umýt vodou nebo 
čističem a po úplném vyschnutí použít údržbový olej.
C. Intenzivní čištění 
2–3 ročně (dle potřeby)
(1) Podlahu vysajeme a/nebo setřeme, abychom odstranili prach, písek z povrchu podlahy. 
Antistatická utěrka nebo dobře vyždímaný hadr se skvěle hodí k odstranění prachu. 
(2) Odstraníme šmouhy a lokální drobné nečistoty, které nejsou rozpustné ve vodě, po-
mocí vhodného čističe, který dáme na měkký hadr.
(3) Velmi znečištěné podlahy vyčistíme hloubkovým čističem pomocí jednokotoučové-
ho stroje s rotujícím měkkým nástavcem. Typ padu volíme podle stupně znečištění. Je 
nutné měnit pad tak často, jak je potřeba, abychom odstraňovanou špínu nedostávali 
zpět do dřeva. V případě extrémního znečištění je nutné provádět opakovaně, dokud 
podlaha není čistá. Případné zbytky nečistot odstraníme hadrem. Je vhodné pracovat 
v zónách. Intenzivní čistič nenecháváme na ploše déle než 5–10 minut, vždy podle 
pokynů výrobce.
(4) Po umytí hloubkovým čističem neutralizujeme plochu neutralizérem nebo čistou 
vlažnou vodou. Podlahu necháme řádně vyschnout.
(5) Po intenzivním hloubkovém čištění je nutné znovu aplikovat olej nebo pečující olej.4
5. Údržba a čištění dřevěných podlah – PÚ vosk
Dřevěná podlaha ošetřená voskem má částečně otevřené póry a vyžaduje pravidelnou údrž-
bu. S podlahami s PÚ vosk se v historických objektech můžeme setkat velmi často. Jedná se 
o tradiční úpravu. Aplikuje se za studena nebo za tepla, podle typu vosku, nejčastěji strojově, 
případně kartáčem na vosk, to je však velmi pracné.
A. Základní údržba 
denní/týdenní (dle potřeby)
(1) Podlahu vysajeme a/nebo setřeme, abychom odstranili prach, písek z povrchu podlahy. 
Antistatická utěrka nebo dobře vyždímaný hadr se skvěle hodí k odstranění prachu.
B. Pravidelná údržba 
měsíční/čtvrtletní (dle potřeby)
(1) Podlahu vysajeme a/nebo setřeme, abychom odstranili prach, písek z povrchu podlahy. 
Antistatická utěrka nebo dobře vyždímaný hadr se skvěle hodí k odstranění prachu.
(2) Podlahu umyjeme mýdlovým roztokem. Čištění provádíme ručně, kdy budeme po-
třebovat dva kbelíky (jeden s roztokem a druhý s čistou vodou na vyplachování ha-
dru) a hadr, či pomocí jednokotoučového stroje s rotujícím měkkým nástavcem nebo 
jiného vhodného stroje. Typ padu volíme podle stupně znečištění. Je nutné měnit pad 
tak často, jak je potřeba, abychom odstraňovanou špínu nedostávali zpět do dřeva.
(3) Po umytí podlahovým mýdlem necháme podlahu řádně vyschnout před dalším po-
užitím. Podlaha se následně už vodou neumývá. Mýdlo vytvoří na povrchu jemný 
ochranný film.
(4) Pokud potřebujeme doplnit vosk, můžeme místo mýdla podlahu umýt vodou nebo 
čističem a po úplném vyschnutí použít údržbový vosk. Je nutné se vyvarovat nadměr-
né vrstvy vosku.
C. Intenzivní čištění 
1–2 ročně (dle potřeby)
(1) Podlahu vysajeme a/nebo setřeme, abychom odstranili prach, písek z povrchu podlahy. 
Antistatická utěrka nebo dobře vyždímaný hadr se skvěle hodí k odstranění prachu. 
(2) Odstraníme šmouhy a lokální drobné nečistoty, které nejsou rozpustné ve vodě, po-
mocí vhodného čističe, který dáme na měkký hadr.
4 Upozornění! Při kontaktu olejových produktů s textilem hrozí riziko samovznícení. Utěrky a hadry od oleje musí být okamžitě namočeny 
do vody nebo spáleny. Při zasažení oči okamžitě vypláchněte vodou. Uchovávejte mimo dosah dětí, dodržujte zásady postupů bezpeč-
nosti práce.
~ 30 ~ ~ 31 ~
(3) Velmi znečištěné podlahy vyčistíme hloubkovým čističem jednokotoučovým strojem 
s rotujícím měkkým nástavcem. Typ padu volíme podle stupně znečištění. Je nutné 
měnit pad tak často, jak je potřeba, abychom odstraňovanou špínu nedostávali zpět 
do dřeva. V  případě extrémního znečištění je nutné provádět opakovaně, dokud 
podlaha není čistá. Případné zbytky nečistot odstraňte hadrem. Je vhodné pracovat 
v zónách. Intenzivní čistič nenecháváme na ploše déle než 5–10 minut, vždy podle 
pokynů výrobce.
(4) Po umytí hloubkovým čističem neutralizujeme plochu neutralizérem nebo čistou 
vlažnou vodou. Podlahu nechte řádně vyschnout.
(5) Po intenzivním hloubkovém čištění je nutné znovu aplikovat vosk nebo údržbový 
vosk. Je důležité vyvarovat se nadměrného množství vosku.
6. Údržba a čištění dřevěných podlah - PÚ tvrdý voskový olej (TVO)
Dřevěná podlaha ošetřená TVO, má částečně otevřené póry a vyžaduje pravidelnou údržbu. 
S podlahami s PÚ tvrdý voskový olej se v historických objektem můžeme setkat zejména v po-
slední době. Nejedná se o tradiční povrchovou úpravu.
A. Základní  údržba 
denní/týdenní (dle potřeby)
(1) Podlahu vysajeme a/nebo setřeme, abychom odstranili prach, písek z povrchu podlahy. 
Antistatická utěrka nebo dobře vyždímaný hadr se skvěle hodí k odstranění prachu.
B. Pravidelná údržba 
měsíční/čtvrtletní (dle potřeby)
(1) Podlahu vysajeme a/nebo setřeme, abychom odstranili prach, písek z povrchu pod-
lahy. Antistatická utěrka nebo dobře vyždímaný hadr se skvěle hodí k  odstranění 
prachu.
(2) Podlahu umyjeme čističem. Čištění provádíme ručně, kdy budeme potřebovat dva 
kbelíky (jeden s  roztokem a druhý s čistou vodou na vyplachování hadru) a hadr, 
nebo pomocí jednokotoučového stroje s  rotujícím měkkým nástavcem či jiného 
vhodného stroje. Typ padu volíme podle stupně znečištění. Je nutné měnit pad tak 
často, jak je potřeba, abychom odstraňovanou špínu nedostávali zpět do dřeva.
(3) Po umytí necháme podlahu řádně vyschnout před dalším použitím. Podlaha se ná-
sledně už vodou neumývá.
C. Intenzivní čištění 
1–2 ročně (dle potřeby)
(1) Podlahu vysajeme a/nebo setřeme, abychom odstranili prach, písek z povrchu pod-
lahy. Antistatická utěrka nebo dobře vyždímaný hadr se skvěle hodí k  odstranění 
prachu. 
(2) Odstraníme šmouhy a lokální drobné nečistoty, které nejsou rozpustné ve vodě, po-
mocí vhodného čističe, který dáme na měkký hadr.
(3) Velmi znečištěné podlahy vyčistíme hloubkovým čističem jednokotoučovým strojem 
s rotujícím měkkým nástavcem. Typ padu volíme podle stupně znečištění. Je nutné 
měnit pad tak často, jak je potřeba, abychom odstraňovanou špínu nedostávali zpět 
do dřeva. V  případě extrémního znečištění je nutné provádět opakovaně, dokud 
podlaha není čistá. Případné zbytky nečistot odstraňte hadrem. Je vhodné pracovat 
v zónách. Intenzivní čistič nenecháváme na ploše déle než 5–10 minut, vždy podle 
pokynů výrobce.
(4) Po umytí hloubkovým čističem neutralizujeme plochu neutralizérem nebo čistou 
vlažnou vodou. Podlahu nechte řádně vyschnout.
(5) Po intenzivním hloubkovém čištění je nutné znovu aplikovat tvrdý voskový olej nebo 
údržbový olej.
7. Údržba a čištění dřevěných podlah – PÚ lak
Dřevěná podlaha ošetřená lakem, má zavřené póry a vyžaduje běžnou údržbu. S podlahami s PÚ 
lak se v historických objektem můžeme setkat zejména od druhé poloviny 20. století. Nejedná 
se o tradiční povrchovou úpravu.
A. Základní údržba 
denní/týdenní (dle potřeby)
(1) Podlahu vysajeme a/nebo setřeme, abychom odstranili prach, písek z povrchu pod-
lahy. Antistatická utěrka nebo dobře vyždímaný hadr se skvěle hodí k  odstranění 
prachu.
B. Pravidelná údržba 
měsíční/čtvrtletní (dle potřeby)
(1) Podlahu vysajeme a/nebo setřeme, abychom odstranili prach, písek z povrchu podlahy. 
Antistatická utěrka nebo dobře vyždímaný hadr se skvěle hodí k odstranění prachu.
(2) Podlahu umyjeme čističem. Čištění provádíme ručně, kdy budeme potřebovat dva 
kbelíky (jeden s  roztokem a druhý s čistou vodou na vyplachování hadru) a hadr, 
nebo pomocí jednokotoučového stroje s  rotujícím měkkým nástavcem či jiného 
vhodného stroje. Typ padu volíme podle stupně znečištění. Je nutné měnit pad tak 
často, jak je potřeba, abychom odstraňovanou špínu nedostávali zpět do dřeva.
(3) Po umytí necháme podlahu řádně vyschnout před dalším použitím. Podlaha se ná-
sledně už vodou neumývá.
C. Intenzivní čištění 
1–2 ročně (dle potřeby)
(1) Podlahu vysajeme a/nebo setřeme, abychom odstranili prach, písek z povrchu podlahy. 
Antistatická utěrka nebo dobře vyždímaný hadr se skvěle hodí k odstranění prachu. 
(2) Odstraníme šmouhy a lokální drobné nečistoty, které nejsou rozpustné ve vodě, po-
mocí vhodného čističe, který dáme na měkký hadr.
(3) Velmi znečištěné podlahy vyčistíme hloubkovým čističem jednokotoučovým strojem 
s rotujícím měkkým nástavcem. Typ padu volíme podle stupně znečištění. Je nutné 
měnit pad tak často, jak je potřeba, abychom odstraňovanou špínu nedostávali zpět 
do dřeva. V  případě extrémního znečištění je nutné provádět opakovaně, dokud 
podlaha není čistá. Případné zbytky nečistot odstraňte hadrem. Je vhodné pracovat 
v zónách. Intenzivní čistič nenecháváme na ploše déle než 5–10 minut, vždy podle 
pokynů výrobce.
(4) Po umytí hloubkovým čističem neutralizujeme plochu neutralizérem nebo čistou 
vlažnou vodou. Podlahu nechte řádně vyschnout.
(5) Po intenzivním hloubkovém čištění je vhodné aplikovat oživovač laku (lack refresher).
8. Příklad plánu údržby
Typ PÚ Základní údržba Běžná údržba Intenzivní čištění
Bez PÚ Denně/týdně Měsíčně/čtvrtletně 2–4x / rok
Olej přírodní Denně/týdně Měsíčně/čtvrtletně 2–3x/rok
Tradiční vosk nebo olej + vosk Denně/týdně Měsíčně/čtvrtletně 1–2x/rok
Olej s voskem Denně/týdně Měsíčně/čtvrtletně 1–2x/rok
Tvrdý voskový olej Denně/týdně Měsíčně/čtvrtletně 1–2x/rok
Lak Denně/týdně Měsíčně/čtvrtletně 1–2x/rok
~ 32 ~ ~ 33 ~
9. Odstraňování skvrn
K čištění naolejované nebo navoskované podlahy nepoužívejte silně alkalické čisticí prostředky 
nebo čisticí prostředky na bázi rozpouštědel. Takové čističe napadají povrch nebo jej dokonce 
rozpouštějí. Na dřevěné podlahy nejsou vhodné prostředky obsahující saponáty, abraziva a chlor.
Pokud se nejedná přímo o výrobek určený výrobcem povrchové úpravy, doporučujeme vždy – ať 
už jde o údržbu, čištění nebo odstraňování skvrn – provést test kompatibility, ideálně na méně 
viditelném místě. 
Optimální čisticí prostředky jsou zvlhčující a zajišťují šetrné ošetření přírodní podlahy. Zane-
chávají na povrchu tenký ochranný film, takže do pórů proniká méně nečistot a omezíme vznik 
poškození podlahy.
Druh skvrny Odstraníme pomocí
Asfalt, guma, olej, mastnota, saze Alkoholový nebo benzinový čistič
Křída, rtěnka, inkoust Alkoholový čistič
Vosk ze svíček, žvýkačka
Ochlaďte ledovým sprejem nebo položte na 
skvrnu plastový sáček naplněný kostkami 
ledu. Poté opatrně seškrábněte.
Krev Studená voda
Voda Mýdlový čistič
Černé skvrny
Nedoporučujeme odstraňovat svépomocí, 
nejdříve je nutné definovat příčinu vzniku  
a teprve poté stanovit správnou metodu 
odstranění.
10. Drobné opravy
Při použití tradiční voskové povrchové úpravy, případně oleje nebo tvrdého voskového oleje, 
je lokální oprava povrchu při případném poškození výrazně jednodušší. Zpravidla stačí místo 
lokálně vyčistit a nanést údržbový vosk nebo údržbový olej.
U lakovaných povrchů můžeme při drobných trhlinkách použít oživovač laku, případně údržbo-
vý vosk, viz postup výše. Pokud to ale nestačí, je oprava poškození výrazně složitější a časově 
náročnější. Musíme lokálně odstranit lak, aniž poškodíme podlahu např. cidlinou nebo škrab-
kou. Pro napojení na okolní plochu je nutné vědět, jaký konkrétní výrobek, respektive výrobky 
(základní lak, vrchní laky) byly použity a následně je aplikovat. Poté je vždy nutné čekat, než 
jednotlivé vrstvy vyschnou.
Mezi velmi časté drobné poškození parketových podlah patří uvolněný dílek nášlapné vrstvy 
(švartny), který je vhodné před strojovým čištěním znovu přilepit. Postup: vyčistíme prostor pod 
dílkem a nalepíme klihovým lepidlem. Doporučujeme pouze klihová přírodní lepidla, která jsou 
reverzibilní, a i když se nám to úplně nepovede, je možná pozdější oprava bez poškození par-
kety. Pro tyto opravy jsou v prodeji malá balení kožního klihu, který je připraven pro okamžité 
použití bez nutnosti složité přípravy.
11. Jak zachovat dřevěné podlahy pro příští generace
(1) Přizpůsobit prevenci a ochranu změnám způsobu užívání.
(2) Dodržovat vhodné klimatické podmínky a vhodně stínit.
(3) Dbát na prevenci a kontrolu biologických škůdců.
(4) Chránit podlahy před mechanickým poškozením a opotřebením vhodnými opatřeními.
(5) Pravidelně kontrolovat celkový stav podlah a průběžně provádět lokální opravy, abychom 
zamezili vzniku dalších poškození.
(6) Provádět pravidelnou péči, údržbu a čištění podle typu podlahy a povrchu.
(7) Používat vhodné strojové vybavení, pady, kartáče, ale také hadry a mopy, kterými podlahu 
nepoškodíme.
(8) Nepokládat nábytek s kovovými nohami přímo na podlahu. Kov může chemicky reagovat 
a zanechávat ve dřevě skvrny.
(9) Nepoužívat standardní protiskluzové podložky. Změkčovadla, která obsahují, mohou dře-
vo ničit.
(10) Vybírat neinvazivní a reverzibilní postupy oprav a vyhnout se broušení povrchu, kterým 
zničíme historickou hodnotu podlahy a výrazně zkrátíme její životnost. Parkety, které jsou 
položeny na pružném dřevěném podkladu, nejsou zcela rovné a strojovým celoplošným 
broušení odbrousíme nerovnoměrně nášlapnou vrstvu, jejíž dílky se následně začnou od-
lepovat.
12.  Časté příčiny a následky nesprávného čištění a péče
- Špatné produkty: Použití ošetřovacích a  čisticích prostředků, které nejsou vhodné pro 
určitý typ PÚ (olejované, voskované nebo lakované), tedy kyselé, příliš alkalické, obsa-
hující silikon atd. Pokud se např. použije ošetřující produkt, který je určen k pronikání do 
pórů dřeva (ošetřující olej) v systémech vytvářejících film (oleje tvrzené UV zářením nebo 
dvousložkové oleje), může to vést k lepkavým zbytkům se šmouhami. Povrch je také ná-
chylnější k ulpívání nečistot.
- Špatné vybavení: Používání nevhodného vybavení, které zanechává na povrchu příliš 
mnoho vody, utěrky, které jsou abrazivní, nebo vybavení pro stírání, jako je pěnová stěrka, 
která zanechává stopy po stírání, to vše vede k poškození podlahy.
- Příliš mnoho vlhkosti: Příliš mokré vytírání vede k šednutí s pozdějším možným loupáním 
laku nebo poškození parket.
- Příliš velké množství: Čisticí a ošetřující prostředky jsou aplikovány ve velkém množství, 
což vede k nežádoucí tvorbě vrstvy s následným odlupováním nebo k příliš hladkému po-
vrchu. Mohou se tvořit vrstvy, které úplně nevyzrají a usazují se na nich nečistoty.
- Příliš krátká doba schnutí: Při nedostatečné době schnutí pečujících přípravků, kdy se 
začne podlaha příliš brzy užívat, mohou po zaschnutí zůstat na povrchu viditelné stopy.
- Špatné intenzivní čištění: Nesprávné intenzivní čištění, například nevhodnými prostřed-
ky, může způsobit změnu barvy nebo loupání laku. Samotný intenzivní čistič by měl být 
vždy dobře odstraněn čistou vodou, aby se při následném ošetření předešlo problémům 
s přilnavostí. Pokud se použije zásaditý čistič s příliš vysokou hodnotou pH (> 10), může 
v důsledku reakce s nimi dojít ke změně barvy povrchu.
Závěr
Při dodržení postupů údržby a čištění dřevěné podlahy, použijeme-li výrobky sladěné s konkrétní 
povrchovou úpravou a  doporučenou technologii aplikace, výrazně prodloužíme životnost 
samotné podlahy. Správná péče, údržba a čištění je nezanedbatelnou součástí ochrany dřevěné 
podlahy. Vhodnou volbou údržbových prostředků, správné technologie aplikace a plánu údržby 
několikanásobně prodloužíme životnost dřevěné podlahy. V  případě neznalosti povrchové 
úpravy, vhodnosti údržbových a  čisticích prostředků nebo technologie aplikace, je vhodné 
kontaktovat odbornou firmu, abychom předešli poškození nebo zničení historické dřevěné 
podlahy.
Důležitá je ochrana dřevěných podlah a získání povědomí o rozsáhlých možnostech obnovy po-
vrchu bez nutnosti invazivních zásahů. Zdůrazňuje důležitost správné volby povrchové úpravy 
a následné péče, údržby a čištění. Jedná se o systém údržby, který stejně jako plán údržby musí 
zohlednit konkrétní objekt, prostor, podlahu, typ povrchu a plánovaný způsob využití prostoru 
a zatěžování podlahy.
~ 34 ~ ~ 35 ~
Restaurování a péče o parketové podlahy v Německu  
– nástin aktuálních a inovativních postupů
Luděk Němec
Rozšíření obzorů restaurátorské praxe v oblasti parketových podlah, které by bezpochyby moh-
lo nabídnout porovnání tuzemských standardů s aktuálními postupy v západoevropské památ-
kové péči včetně té německé, které bych rád věnoval následující část našeho článku, bohužel 
komplikuje nedostatečná reflexe těchto moderních postupů v odborné literatuře. Protože sám 
nejsem v žádné německé památkové instituci přímo činný, ponesou následující odstavce spíše 
charakter zprávy o  inovativních restaurátorských postupech publikovaných ve dvou pracích 
z uplynulých dekád, a sice v diplomové práci Roswithy Schwarz5 a objemné knize Königliches 
Parkett in preußischen Schlössern6 editora Hanse Michaelsena.
Preventivní opatření
Přístup zapojených institucí a  odborníků obecně charakterizuje příspěvek Susanne Alimora-
dian a Stefana Klappenbacha ve druhém jmenovaném svazku7, kteří považují restaurátorské 
zásahy za krajní možnost a ve svém příspěvku připomínají širokou škálu preventivních opatření. 
Z nich je možné vytvořit účinný koncept ochrany podlah, který jejich poškození předchází či jej 
alespoň minimalizuje. Konkrétními prvky, ze kterých je možné takový koncept sestavit, před-
stavují klimatizace dotčených prostor, ochrana podlah před světlem a biologickými škůdci, 
přizpůsobením turistických a jiných aktivit v dotčených prostorách, odborné čištění a péče 
a zamezení mechanického poškozování podlah. Řešením posledního zmíněného bodu je pře-
devším vytváření tzv. Sauberlaufzonen, tedy systému na sebe navazujících koberců (popř. 
i gumových rohoží) různé struktury ve vstupním prostoru, jehož cílem je odstranění co možná 
největšího množství nečistot z bot návštěvníků objektu. Volba koberců by měla reflektovat mj. 
charakter povrchů v okolí objektu. Další součástí konceptu může být zakrývání povrchů, kde se 
mimo koberců nabízí využít uzpůsobené plastové folie menšího formátu, které lze dle potřeby 
snadno přemisťovat8, nebo přemostění podlahy prosklenými můstky9. Další konkrétní příklad 
ochrany parketové podlahy jejím zakrytím přináší text Matthause Schmerbacha10 o rekonstruk-
ci parketu v zámku Rheinsberg, který přes restaurátorský zásah disponoval jen omezenou nos-
ností, a tým odborníků se proto rozhodl pro instalaci vyvýšené vrstvy parket (věrných kopií 
původního povrchu) na původní podlahu v prostoru vyhrazeném návštěvnické trase. Zatížení 
procházejícími návštěvníky je díky tomu rozloženo, přičemž moderní prvek nenarušuje vzhled 
prostoru. Dodatečné parketové dílce lze navíc snadno odstranit a prostor pod nimi vyčistit, 
mezi obě vrstvy parket byl vložen karton bez kyselin a polyesterová textilie, aby bylo zame-
zeno mechanickému poškozování kontaktem a vyrovnány nerovnosti. Do koncepce preven-
tivní ochrany podlah lze zahrnout i vytvoření dostatečné kapacity úložných prostor, kde si 
návštěvníci objektu mohou odkládat svá zavazadla a oděvy, které se zejména při nepříznivém 
počasí stávají nežádoucím zdrojem vlhkosti v interiérech a potenciálním ohrožením vybavení 
ale i mikroklimatu historických interiérů.
5 SCHWARZ Roswitha: Möglichkeiten der Untersuchung und Restaurierung von Parkettfußböden an Beispielen aus dem Neuen Schloss 
Bayreuth. Fachbereich Restaurierung und Konservierung von Kunstund Kulturgut der Fachhochschule Köln, (Diplomarbeit). Köln 1996. 
6 MICHAELSEN Hans (ed.): Königliches Parkett in preußischen Schlössern. Geschichte, Erhaltung und  Restaurierung begehbarer Kunstwer-
ke. Petersberg 2010.
7 Ibidem, s. 56–75.
8 Ibidem, s. 233–244.
9 Zde je třeba zvážit statické možnosti a případné dopady instalace takovéto konstrukce. Mezi konkrétní realizace patří např. mosty 
v Mramorovém sále Nového paláce v Postupimi, Obrazové galerie v Sanssoucci (Stiftung Preußische Schlösser und Gärte) či v Císař-
ském sále v klášteře (Augustiner Chorherrenstift) v Herrenchiemsee (Bayerische Schlösserverwaltung).
10 MICHAELSEN 2010, s. 455–459.
Nedestruktivní a mírně destruktivní metody
V případě zkoumání stavu podlah či vytváření konceptu jejich restaurování je doporučováno 
využít nedestruktivních (zerstörungsfreie) či mírně destruktivních (zerstörungsarme) metod11. 
Posloužit mohou mj. při lokalizaci a určení stavu podlahových trámů, tedy v situacích, kde byly 
v minulosti uplatňovány především metody destruktivní, které nejenže poškozovaly historicky 
a umělecky cenné podlahové prvky, ale i navyšovaly náklady celého restaurátorského zásahu12. 
Užití nedestruktivních či mírně destruktivních metod tak umožní lokalizaci trámů, určení jejich 
stavu i stavu konstrukce celkově, případně míru a charakter poškození, a to vše bez větších 
destruktivních zásahů. Mezi nedestruktivní metody patří následující:
a) Vizuální vyhodnocení stavu.13
b) Pokusné zatěžování podlahy.14
c) Akustické určení polohy trámů, tedy systematické poklepávání na podlahu (při zohled-
nění únosné míry nedestruktivní), jež může pomoci alespoň přibližně určit umístění trámů 
pod vrstvou parket.15
d) Monitorování stavu podlahy, resp. vývoje poškození.
e) Rentgenové záření, které se od objektů odráží v závislosti na jejich hustotě, odlišně vy-
kresluje dřevěnou konstrukci, výplň (sypký, spojovací materiál) a další materiály. Rozli-
šována je i hustota dřeva a teoreticky tedy i stav jednotlivých částí dřevěné konstrukce, 
k vyhodnocení získaných dat je ovšem třeba náležitých zkušeností16.
f) Analýza akustických emisí vysílaných mechanicky či tepelně poškozenými prvky 
v podlahové konstrukci.17
g) Ultrazvuk odráží hustotu dřeva, a dodává tak data o jeho struktuře, která mohou být při 
dostatečných zkušenostech uplatněna k vyhodnocení stavu dřevěné konstrukce.18
h) Radar (GPR, Ground Penetrating Radar) umožňuje detekci škod způsobených trouchni-
věním či biologickými škůdci, určení umístění trámů a struktury skryté části konstrukce. 
Přístroj vydává krátké elektromagnetické impulzy, které se odrážejí od jednotlivých částí 
zkoumané struktury a v  ideálním případě poskytují data o poškození konstrukce, které 
jinak není viditelné, interpretace těchto dat však vyžaduje náležité zkušenosti.19
i) Mikrovlny pomáhají odhalit tloušťku dřeva, vlhkost či defekty.20
j) Termografie využívá infračervené kamery k odhalení tepelných mostů, oblastí se zvýše-
nou vlhkostí či hnilobu pouhým pozorováním (pasivní varianta), případně jejich zvýraznění 
za ochlazování či oteplování prostoru (aktivní varianta).21 
Cílem mírně destruktivních metod je získání maximálního množství dat za napáchání minimál-
ních škod na zkoumaném materiálu. Patří mezi ně:
a) Různé metody k odhalení tvrdosti dřeva – zatloukání hřebíku, penetrační analýza za vyu-
žití kovového kolíku a především měření energie potřebné k zavrtání (či vytažení) šroubu. 
Předpokladem aplikace této metody je znalost polohy podlahových trámů, do kterých je 
speciálním přístrojem skrze parkety vrtáno (do hloubky až jednoho metru), přičemž pří-
stroj při vrtání zaznamenává odpor, který mu dřevo klade. Výsledný graf ukazuje anomálie 
v dřevěných trámech a může vypovídat o stavu dřevěné konstrukce, interpretace získa-
ných dat ovšem vyžaduje náležité zkušenosti.22
11 Ibidem, s. 474–479. SCHWARZ 1996, s. 49–61.
12 SCHWARZ 1996, s. 50. MICHAELSEN 2010, s. 475.
13 SCHWARZ 1996, s. 51. 
14 MICHAELSEN 2010, s. 476.
15 SCHWARZ 1996, s. 52. MICHAELSEN 2010, s. 476.
16 SCHWARZ 1996, s. 60.
17 MICHAELSEN 2010, s. 476.
18 SCHWARZ 1996, s. 53–54.
19 MICHAELSEN 2010, s. 475.
20 Ibidem, s. 476.
21 Ibidem, s. 247–248. SCHWARZ 1996, s. 59–60.
22 SCHWARZ 1996, s. 56–59. MICHAELSEN 2010, s. 474–475.
~ 36 ~ ~ 37 ~
b) Určení vlhkosti měřením elektrického odporu mezi dvěma elektrodami–ocelovými 
jehlami zaraženými do dřeva.23
c) Endoskopie spočívá v zavádění videosondy ke konstrukci skryté pod parketami bez je-
jich odstranění. Je podmíněna alespoň přibližnou znalostí struktury podlahové konstrukce 
a existencí dutých prostor, kam sondu lze zasunout. K jejímu zavedení je nutné do parket 
vyvrtat drobný otvor.24
Odstraňování ochranných přípravků pomocí suchého ledu
Roswitha Schwarz ve své disertaci popisuje techniku čištění tryskáním pelet suchého ledu, se 
kterou se v souvislosti s parketovými podlahami začala zabývat v roce 1995 v rámci univer-
zitního projektu na Fachhochschule Köln25. Metoda je dnes aktivně využívána např. v Centru 
restaurování (Restaurierungszentrum, RZ) při Bayerische Schlösserverwaltung.26 V porovnání 
s alternativními technologiemi využívajícími vysoce abrazivních materiálů jsou v tomto případě 
tryskány pelety suchého ledu o teplotě -78 °C, které při kontaktu s podlahou vyvolají tepelný 
šok, při němž se chemické látky (v našem případě ochranné vrstvy parketové podlah) smrští, 
ztratí přilnavost k podkladu, rozpadnou se na prachové částice a následně jsou z povrchu od-
sány. Po několika sekundách povrch podlahy dosáhne normální teploty. Úspěšnost metody se 
liší v závislosti na druhu (tvrdosti) dřeva, na čemž závisí i případné negativní dopady užití této 
metody (drobný úbytek svrchní dřevěné vrstvy). Při její aplikaci v historických interiérech je 
z důvodu uvolňování množství prachových částic nutné zakrýt veškeré další vybavení. Obec-
nou koncepci restaurování na příkladu poškozené podlahy Oválného kabinetu Nového paláce 
v Postupimi nabízí příspěvek Kathrin Mikszas,27 která rozlišuje sedm kroků: (1) konzervaci od-
dělených dílců, (2) odstranění biologických škůdců vysokofrekvenčním zářením, (3) odstranění 
nátěru pomocí suchého ledu, (4) oprava spojů mezi dílci, (5) vyrovnání parket, (6) vyplnění 
chybějících částí, (7) aplikace nové ochranné vrstvy.
Fotogrammetrie
Zajímavým rozměrem jsou zkušenosti odborníků z Fachhochschule Potsdam a Stiftung Preu-
ßische Schlösser und Gärte s využitím ikonografických pramenů při restaurování, resp. obnově 
podlah, které z nejrůznějších důvodů zanikly (v případě těch popsaných v citovaném článku 
zpravidla v době druhé světové války a pobytu sovětských vojáků v památkových objektech).28 
Fotogrammetrické vyhodnocení historických fotografií a plánů umožňuje rekonstrukci vzhle-
du mj. historických interiérů ve dvou-, popř. i trojdimenzionálním provedení.29 Předpokladem je 
vytvoření sítě bodů v historickém interiéru, které jsou zároveň patrné i na dochovaných prame-
nech. Ty je následně možné (v případě fotografií zpravidla jejich deformací) využít k vytvoření 
modelu zkoumaného prostoru. Fotografie či jiné prameny musí být k dispozici v dostatečné 
kvalitě, nutná je i znalost proporcí a měřítka.
23 MICHAELSEN 2010, s. 475.
24 SCHWARZ 1996, s. 55–56. MICHAELSEN 2010, s. 475.
25 SCHWARZ 1996, s. 94–108.
26 Viz. film Restaurierung des Marketerieparketts z produkce Bayerische Schlösserverwaltung.
27 MICHAELSEN 2010, s. 233–244. Srov. Ibidem, s. 259–272.
28 Ibidem, s. 314–321.
29 Ibidem, s. 467–473.
Seznam literatury: 
SCHWARZ, Roswitha. Möglichkeiten der Untersuchung und Restaurierung von Parkettfußböden an Beispielen aus 
dem Neuen Schloss Bayreuth. Köln, 1996. Diplomarbeit. Fachbereich Restaurierung und Konservierung von Kunst- 
und Kulturgut der Fachhochschule Köln.
MICHAELSEN, Hans, ed. Königliches Parkett in preußischen Schlössern. Geschichte, Erhaltung und Restaurierung 
begehbarer Kunstwerke. Petersberg: Michael Imhof Verlag, 2010. Potsdamer Beiträge zur Konservierung und Re-
staurierung Bd. 2. ISBN 978-3-86568-462-2.
Internetové zdroje: 
Metodika uchovávání předmětů kulturní povahy, 2018 [online]. Technické muzeum v  Brně, [cit. 10.5.2022]. 
Dostupné z: Metodika_WEB_final.pdf (technicalmuseum.cz)  ISBN 978-80-87896-40-2, s. 129.
Zámek Groot Bijgaarden, Dilbeek, Belgie, restaurování parket, čištění, povrchová úprava bezbarvý vosk.
Škrábání parket, odstraňování staré povrchové úpravy.
~ 38 ~ ~ 39 ~
Ledebourský palác, Praha, renovace parket, tvrdý voskový olej mat. Zámecká parketa - vídeňský kříž, restaurování a čištění povrchu v dílně.
Ledebourský palác, Praha, tradiční pokládka vlysů přitloukáním na původní tesařskou prkennou podlahu. Škrabka a dláto, oprava zámeckých parket v dílně.
~ 40 ~ ~ 41 ~
Nářadí a lepidlo (klih), oprava zámeckých parket v dílně. Rodinný dům, průmyslové vyráběné zámec-
ké parkety, broušení, lak.
Barevné vosky na podlahy
Zámek Vizovice, replika zámeckých parket, tradiční pokládka přitloukáním, povrchová úprava barevných voskem na 
zestaršení a bezbarvým jako finální povrch.
Zámek Dahlen, Německo, replika zámeckých parket, pokládka lepením, broušení a povrchová úprava olej.
~ 42 ~ ~ 43 ~
Interiér Velké jídelny v zámku Hluboké, parketová podlaha ošetřená tradičním způsobem.
Jednovrstvá parketová podlaha (dub), interiér trasy Hostinské pokoje státního zámku Hluboká. Rozdíl mezi parketovou 
podlahou ošetřenou metodou broušení a napuštění olejem a podlahou ošetřenou tradiční metodou s aplikací vosku.
Interiér salonu Černínů na trase Hostinské pokoje státního zámku Hluboká. Parketová podlaha ošetřená metodou 
broušení a napouštěním olejem. Ve srovnání s interiérem Velké jídelny parkety po této úpravě mají dominantní vzhled  
a barevně splývají s dřevěným obložením.
~ 44 ~ ~ 45 ~
Původní degradovaný dubový parketový dílec (jednovrstvý). Polovina dílce vyčištěna a ošetřena tradiční metodou.
Restaurátorská dílna Hulač.
Interiér panského domu s prkennou podlahou, Velká Británie, ilustrace z knihy od Josepha Nashe,  
The Mansions of England in the Olden Time, 1839.
Zobrazení nářadí na výrobu dvouvrstvých parketových dílců z encyklopedie Diderot, 18. století.
~ 46 ~ ~ 47 ~
Historická kachlová kamna v historickém interiéru
Ludmila Ourodová-Hronková, Sylva Antony Čekalová, Radka Bukovjanová, Vít Pešek, Libor Soukup
Původ kachlových kamen je hledán v alpských zemích, v oblasti jižního Německa a Švýcarska ve 
12. století. Do českého prostředí kamna pronikají pravděpodobně v druhé polovině 13. století 
a ve 14. století se už v hojném počtu vyskytují v městech, šlechtických sídlech i v zámožněj-
ším venkovském prostředí. Honosným kachlovým kamnům předcházel dlouhý a složitý vývoj 
vedoucí od otevřených ohnišť a krbů ve snaze získat komfortní obytný prostor, v němž by jeho 
obyvatelé nebyli obtěžováni zplodinami hoření.1
Kachlová kamna se vyvinula postupným zvětšováním obezdívky kolem otevřeného ohně. Přiná-
šela do prostředí vedle schopnosti akumulovat relativně dlouho teplo a zahřívat celou místnost 
i po vyhasnutí ohně, bez obtěžování obyvatel kouřem, nečistotami i hlukem při přikládání topi-
vem také snížení rizika vzniku požáru.2 
Jako součást vybavení vnitřních prostor obydlí se kachlová kamna brzy stala nejen předmětem 
technického zdokonalování, ale rovněž výzdoby a podléhala soudobým uměleckým směrům.3 
Budovy šlechtických sídel byly během staletí stavebně upravovány a  přestavovány tak, aby 
splňovaly nejvyšší soudobé standardy bydlení i reprezentace. Kamna byla v prvé řadě topidlem, 
které mělo plnit svou funkci zahřívat místnost. Estetická hodnota byla důležitá, ale až druhořa-
dá. Historická hodnota kamen tak, jak ji chápeme dnes, neexistovala. 
Protože bylo pořízení kachlových kamen finančně náročnou záležitostí, docházelo k jejich opra-
vám prakticky stále. Mnohé archivní dokumenty, především účty, nás informují o opravách, vý-
měně částí kamen, doplňování jednotlivých kachlů. Kamna mohla být i víckrát demontována 
a přenesena na jiné místo v témže objektu nebo na zcela jiné místo. Pokud pozbyla kamna užit-
né funkce, nebylo možné je opravit nebo se proměnilo vnímání jejich estetické hodnoty, byla 
zbourána a vyvezena na smetiště. Na jejich místo byla postavená podle potřeby nová, splňující 
všechny soudobé technické i estetické normy.
V  současné době při obnově památky, jejíž interiéry jsou – mají být – prezentovány formou 
památkové interiérové instalace, je nutné volit taková řešení, která nebudou vyvolávat tlak 
na výměny autentických prvků či jejich změny, které by poškozovaly a degradovaly historické 
interiéry a jejich atmosféru. Je důležité pojmout objekt a prostor jako celek zachovávající do-
chované autentické hodnoty bez novodobých transformací. 
Obnova kachlových kamen do autentického historického prostředí je v  současné době, kdy 
dochází k rehabilitacím více nebo méně rozsáhlých historických objektů, velmi aktuální. 
Při opravách, restaurování, rekonstrukcích i tvorbě replik kachlových kamen v historických in-
teriérech je ve všech úvahách a rozhodnutích potřeba vycházet z co nejúplnějšího poznání ob-
jektu. Především ze zjištění stavebně historických průzkumů, průzkumů stavebně technických, 
technologických i klimatických, archivních i ikonografických. Je důležité zohlednit všechny in-
formace, které mohou zásadním způsobem ovlivnit jak vzhled jednotlivých interiérů a  jejich 
souborů, tak provozní limity a možnosti.4
1 HAVLICE 2021.
2 Zásadní informace k vývoji topidel přinesly studie uveřejněné ve sborníku Svorník 1/2003.
3 Blíže: ŠREJBEROVÁ 2017; ŠREJBEROVÁ 2018; ŠREJBEROVÁ 2017a; ANTONY ČEKALOVÁ 2017; VOLF 2017.
4 Jedná se například o omezenou nosnost stropních konstrukcí, o nároky požární bezpečnosti nebo o klimatické vlastnosti budovy.
Modrozelená kamna v podobě šestiboké věže, zdobená erbovními štítky ze schwarzenberského erbu jsou umístěna 
v  tzv. ložnici Eleonory, kněžny ze Schwarzenbergu. Patří do velkého souboru kachlových kamen, která vznikla pro 
zámek Hluboká v době jeho přestavby v 60. letech 19. století. Ke kamnům jsou v SOA Třeboň, odd. Český Krumlov 
uloženy původní návrhy, které vznikly ve schwarzenberské stavební kanceláři, kterou vedl Franz Damasus Deworezky 
(1816),  jihočeský stavitel a architekt. Pro Hlubokou i další objekty navrhoval např. nábytek a architektonické prvky. 
Foto Zdeněk Troup.
~ 48 ~ ~ 49 ~
K obnově historických kachlových kamen v autentickém historickém prostředí je možné přistu-
povat více způsoby a z několika hledisek. 
Při tvorbě historické interiérové instalace dbáme na integritu všech prvků interiéru vztahu-
jící se k  určenému času, případně historickému slohu. Při rehabilitaci historického interiéru 
bychom zároveň měli respektovat všechny historické vrstvy a  přizpůsobit danému interiéru 
koncept jeho rehabilitace. Rozebrání a přenesení historických kamen „ in situ“ je vždy potřeba 
pečlivě zvážit. 
Má-li být historický interiér „uvěřitelný“, nemohou se v něm vyskytovat historicky a slohově 
nesourodé detaily, chronologicky mladší, než je datace instalovaného interiéru. K tomu je zapo-
třebí poznání vývoje kachlových kamen v jejich architektonické, výtvarné i technické podobě 
v konkrétním století. 
 
Krátký přehled uměleckohistorické a technologické aspekty výroby kachlových kamen  
od renesance po 20. století 5
Nejstarší podoba kachlových kamen pravděpodobně vycházela z chlebových pecí s uzavřenou 
kopulí. Nejdříve to byla kamna zhotovená z  jednoduchých nádobkových kachlů postavených 
do tvaru komolého kužele, která se udržela až do raného novověku.6 V průběhu středověku se 
konstrukční podoba kamen změnila k vysokým kachlovým kamnům věžovitého tvaru, obsahují-
cí podstavec, sokl s topeništěm a válcovitý či polygonální nástavec na hranolovitém soklu. Vět-
šinou byla kamna postavena v rohu místnosti u komína. Stavební jednotkou kamen je kachel. 
Jeho tvar i velikost se postupně proměňuje. Vedle nádobkového kachle je uplaňován komorový 
reliéfní kachel nebo kachel s prořezávanou čelní stěnou. 
I když do českého prostředí pronikají kachlová kamna pravděpodobně již ve druhé polovině 
13. století, teprve v  poděbradské a  jagellonské epoše se postupně stávají běžnou součástí 
obytných prostor nejen vyšší nobility. Zároveň se stávají prostředkem reprezentace majitele.7 
Kachlová kamna s třídílnou konstrukcí, obsahující podstavec, sokl s topeništěm a nástavec s na-
pojeným kouřovodem jsou obvyklá i v 16. a první polovině 17. století. Soklová část má v této 
době kubický tvar, nástavec je většinou hranolovitý nebo válcovitý tvar, případně osmi nebo 
šestibokého tvaru. Třetí část kamen byla důležitá pro samotnou funkci kamen. Jednalo se o tzv. 
tunel, otvor vedoucí skrz zeď a spojující místnost, kde stála kamna, s místností, odkud bylo do 
ohniště kamen přikládáno dříví. Kouř byl odváděn „tunelem“ do komína. Samostatná kuřička 
v horní části kamen se objevuje v pozdější době.
Umělecký renesanční sloh ovlivňuje výzdobu kachlových kamen v 16. i počátkem 17. století. 
Kánon témat v designu kachlových stěn se ve srovnání s gotikou rozšiřuje, přičemž do popředí 
se dostávají kromě tradičního biblického materiálu i obrazy z řecké mytologie. I ve výzdobě 
kachlových kamen dochází k využití perspektivního prostoru.8 Povrch kamen je zdoben i styli-
zovaným „ nekonečným“ ornamentem, tzv. tapetovým vzorem. Nejoblíbenější barvou renesanč-
ních kamen je hráškově nebo olověná zelená, ale též hnědá nebo žlutá, barva modrá, tyrkysová, 
fialová i červená. Luxusní kamna jsou i majoliková. 
V 17. století hledá řada techniků nové cesty, jak sestrojit kamna s úsporným provozem. Stavební 
projekty budov, které se dochovaly, počítají s vytápěním kachlovými kamny, s jejich přesným 
umístěním, technickým řešením i konkrétní výtvarnou podobou. Od renomovaných architektů 
vznikají návrhy jednotlivých místností budov, jejich dispozice a v souladu s převládajícím mód-
ním slohem je řešena jejich podoba, včetně zakomponování topidla – kachlových kamen nebo 
krbu – většinou u stěny v rohu místnosti, případně i ve středu stěny, v postavení dominující míst-
nosti. Kachlová kamna začínají být chápána nejen jako topidlo, ale též jako zařízení ve smyslu 
nábytku. Tvorba kachlových kamen začíná přípravou přesného návrhu. 
5 Blíže k  uměleckohistorickému vývoji a  technologickým aspektům výroby kachlových kamen od renesance po 20. století např. 
OURODOVÁ-HRONKOVÁ 2021; ŠREJBEROVÁ 2017. 
6 Blíže ke středověkým gotickým a renesančním kachlovým kamnům: KYPTA – ŽEGKLITZ 2017; SKRUŽNÝ 2003; HAZLBAUER – RICHTER 
1997; SMETÁNKA 1968.
7 Dlouhodobě se studiu středověkých kachlů a  kachlových kamen věnoval Zdeněk Hazlbauer. např. HAZLBAUER 1991; HAZLBAUER 
1995; HAZLBAUER 1998; HAZLBAUER 2003, s. 153–168. V nedávné době např. ŠREJBEROVÁ 2017; ŠREJBEROVÁ 2018; ŠREJBEROVÁ 
2017a; ANTONY ČEKALOVÁ 2017; VOLF 2017. 
8 Už v 1. polovině 16. století tvořil návrhy kachlových kamen norimberský Peter Flötner (1485–1546). Byl jedním z nejvýznamnějších 
umělců rané zaalpské renesance, architektem, sochařem, zlatníkem, řezbářem grafikem i medailérem.
Jasné rozdělení spodní soklové konstrukce a nástavby zůstalo především v období raného baro-
ka a přetrvávalo v Čechách téměř celé 17. století. Kamna ve tvaru dvou na sobě ležících hrano-
lovitých částí na čtvercovém nebo obdélném půdorysu byla velmi často rozměrná. Kachle jsou 
většinou jednoduché, větších rozměrů, robustní, často hladké, bez reliéfů, pouze s plasticky 
vystouplými hranami v rozích a masivnějšími římsami. Po roce 1700 nabývají kamna členitějších 
tvarů, později i  dynamičtějších, konvexně-konkávních tvarů. Kamna začala stát na půdorysu 
kruhu, elipsy, oválu, protáhlého obdélníku, čtverce, později konvexně i konkávně modelované-
ho tvaru. Kamnářství se od hrnčířství jako samostatná živnost odděluje a kamnář dává napříště 
k dispozici pouze své technické znalosti.9
Na konci 17. století se rozdíly v bohatství i snaha o reprezentaci stále více promítají i do vybavení 
interiérů obydlí. Stavby reprezentují bohatství a moc, a to do jisté míry platí i pro kachlová kamna. 
Bohatá sídla, zámky a kláštery jsou vybavovány novými luxusními kachlovými kamny. Ty se stávají 
nepostradatelnou součástí interiérů a jejich vzhled odráží soudobý sloh i majetkové poměry po-
řizovatele. Během 18. století vycházejí jak pro architekturu, tak pro interiérovou tvorbu módní 
vzorníky. Vzorníky jsou objednávány do šlechtických knihoven a jsou podle nich kamna vybírána. 
Návrhy kamen jsou v případě movitých objednavatelů kresleny architekty či výtvarníky.10 Některá 
kamna jsou vytvářena podle totožných vzorů jako nábytek, avšak jejich podoba je součástí celku 
a  musí se podřídit výtvarné koncepci místnosti. Nejčastěji jsou umisťována do rohu místnosti 
nebo do výklenku či prolomeného otvoru ve zdi tak, aby jimi mohly být vytápěny dvě, případ-
ně tři místnosti. Rozměry kamen, barevnost, tvar, výška, dekor nejsou posuzovány jen z hlediska 
funkce vytápění, ale i estetické harmonizace místnosti. Stírání hranic mezi architekturou, plasti-
kou a malbou s cílem vytvoření jednotného společného účinku, „celostního umění“ (Gesamtkun-
stwerk) je pro umělecké cítění tohoto období – baroka – příznačné.
Výzdoba zahrnuje propracované reliéfy s rostlinnými či figurálními motivy. Stavba kamen zůstá-
vá na stejném principu jako u renesančních kamen. Barevná glazura barokních kamen je jed-
nobarevná nebo využívá kombinaci menšího počtu barev, nejčastěji dvou, hnědé nebo tmavě 
zelené barvy, někdy v kombinaci s bílou, nebo zdobená flámováním, trasakováním či majolikou. 
V závěru 17. století a během století osmnáctého začínají být vzácnější kusy kamen zdobeny 
zlacenými detaily. 
Interiéry první poloviny 18. století jsou zařizovány v duchu odlehčeného, hravého, zdrobněného 
luxusu a jemnosti z drahých, exotických materiálů. Přestože toto období nepředstavuje ve vý-
voji kachlových kamen zlom z hlediska užívaných technologií, znamená z výtvarného hlediska 
změnu formy architektury i výzdoby. Návrhy architektů se počítaly zakomponováním kamen do 
interiéru ve všech detailech. Kamna jsou v interiéru přisazena ke stěně, často do výklenku, a vy-
tápěna z přilehlé prostory, většinou z chodby. Ve vrcholném a pozdním baroku se plochy i linie 
kamen rozvlňuje, proměňuje se půdorys kamen. Jejich tvar je symetrický i asymetrický a připo-
míná jehlan či pyramidu. Rokoková kamna dospěla oproti košatosti výzdobných motivů baroka 
ke zjednodušení a odlehčení výzdoby. Celá plocha kamen byla pokryta jemně zpracovanou asy-
metrickou rokajovou ornamentikou doplněnou nikami, festony, girlandami, mušlemi, koncha-
mi, volutami či drobnými květy. V čele vrchního dílu může být umístěn hlavní reliéf ve složité 
barokní kartuši. Nejčastěji měla kamna barvu bílou, šedou, krémovou. Plastické detaily kamen 
byly v případě luxusních kamen zvýrazněny zlacením nebo malbou majolikovými barvami do 
syrové glazury, většinou modře, růžovo-fialově. Vyobrazení namalovaná barvami vysokého žáru 
na bílém podkladu jednotlivých kachlů byla buď ornamentálního, vegetativního nebo figurál-
ního námětu. Kamna jsou vyráběna většinou technikou bednění. Bývají završena dekorativním 
nástavcem hruškovitého tvaru s prolomeným otvorem v podobě kasulového okna, symetrickou 
či asymetrickou vázou, postavou putti s ptákem, labutí apod., ale nástavec připomíná i sochu, 
je ve tvaru dvou spletených delfínů, postavy Turka či ženy v klobouku s širokou sukní a podob-
ně. Během 18. století roste oblíbenost kachlových kamen zdobených malovanými výjevy podle 
grafických listů modrobílými i růžovofialovými barvami vysokého žáru.11
Interiéry mnohých českých aristokratických sídel byly od 70. let 18. století upravovány podle 
nového klasicistního vkusu. Vedle ...

Originál dokumentu:

digitální

Typ/druh dokumentu:

Typ dokumentu:	publikace, listiny, spisové dokumenty
Druh dokumentu:	odborná publikace
Bližší specifikace:	metodika

Jméno souboru:

C0057247.pdf

Formát souboru:

application/pdf

Autor záznamu:

Pikous Miroslav

Popis dokumentu:

Historický interiér a řeč materiálu. České Budějovice: Národní památkový – územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích, výstup projektu NAKI II „Řeč materiálu – tradiční řemeslné technologie pro záchranu kulturního dědictví a současný životní styl“ ( identifikační kód DG18P02OVV030).

Název pracoviště:

ÚOP v Českých Budějovicích

Velikost dokumentu (v bytech):

22623448 B

Rozměry obrazového dokumentu:

Autor originálu:

Cichrová Kateřina; Lukášová Eva; Ourodová Ludmila;

Klíčová slova:

Kulturní památka nemovitá; Památka světového dědictví; Výzkum a vývoj; Národní kulturní památka; Památková rezervace; Geografický informační systém;

Uživ. klíčová slova:

hodnoty - identifikace; historická zahrada; památka zahradního umění;

Datum vzniku:

2022

Licence:

Typ:	neurčena - ochranu díla stanovuje obecně autorský zákon (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121)

Vazby dokumentu na aplikace IISPP

K dokumentu neexistují žádné vazby na aplikace IISPP.

Územní identifikace dokumentu

Územní rozsah:

bez lokalizace

Definiční body

Def. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Přírůstkové body

Přír. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Lokality

Kód CZ	Název lokality	Reálný typ	Kat. území	Obec	ORP	Okres	Kraj

Historické regiony

Kód RS	Název hist. regionu

Ke stažení Náhled Poslat žádost