Zavřít ( + - )

Metainformační systém NPÚ

Detail dokumentu

Tisk

Náhled:

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Textový obsah:

 
 
ARCHEOLOGICKÝ ATLAS 
SHZ HORŠOVSKÝ TÝN 
 
 
                                                
 
PROSTOROVÁ IDENTIFIKACE ARCHEOLOGICKÝCH VÝZKUMŮ A 
DALŠÍCH TERÉNNÍCH ZÁSAHŮ V AREÁLU SHZ HORŠOVSKÝ TÝN 
V LETECH 1984 - 2021 
 
 
MGR. LINDA FOSTER 
MGR. LENKA KRUŠINOVÁ 
MGR. ŽANETA SEDLÁKOVÁ 
 
2023 
 
Specializovaná mapa s odborným obsahem Archeologický atlas SHZ Horšovský 
Týn vznikla v rámci výzkumného cíle „Archeologie“, výzkumného okruhu 1.2 
„Průzkum a vyhodnocení archeologického potenciálu vybraných památkových území 
a objektů ČR - archeologické atlasy dokumentačních bodů“ financovaného z podpory 
na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace (DKRVO). Zpracování od 
roku 2020, rok uplatnění 2023. 
 
 
Tato práce, která vznikla tvůrčím zpracováním výsledků záchranných 
archeologických výzkumů, je chráněna autorským právem podle zákona 121/2000 
Sb. Ve smyslu tohoto zákona jsou chráněny i jednotlivé části této práce jako např. 
náčrty, plány apod. Části práce nebo práci celou lze uveřejnit pouze se svolením 
autorů. 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Složení pracovního týmu: 
Mgr. Linda Foster (archeolog NPÚ ÚOP v Plzni) 
Mgr L. Krušinová (MŠMT Praha, archeolog) 
Mgr. Žaneta Sedláková (zpracování v GIS, soukromý sektor) 
 
Spolupráce:  
Mgr. Marcela Waldmannová (archeolog NPÚ ÚOP v Plzni) 
 
 
 
 
V Plzni 15. 6. 2023 
Obsah 
 
I. Textová část 
 
1. Úvod ..................................................................................................................... 2 
1.1. Prostorové vymezení ..................................................................................... 3 
1.2. Stručná historie.............................................................................................. 3 
1.3. Stavební vývoj hradu a zámku....................................................................... 4 
1.4. Historie archeologických výzkumů ................................................................. 6 
1.5. Archeologicky hodnotné terény ..................................................................... 7 
1.6. Stratigrafie do 13. století ................................................................................ 8 
1.7. Výsledky archeologických výzkumů .............................................................. 9 
2. Archeologický atlas - definice, metoda a cíl ....................................................... 13 
2.1. Katalog zásahů ............................................................................................ 15 
2.2. Specializovaná mapa .................................................................................. 16 
3. Soupis pramenů a literatury ............................................................................... 18 
4. Seznam příloh .................................................................................................... 22 
 
 
 
II. Katalog zásahů s anotacemi 1- 68 v rámci 22 akcí v letech 1984-2021 
 
III. Grafická část – mapy a přílohy dle seznamu na s. 21 
 
 
 
 
 
CD-R: 
 vektorová data digitální verze mapy ve formátu souborové geodatabáze (*.gdb) a 
mapového projektu (*.mxd) 
 Archeologický atlas SHZ Horšovský Týn ve formátu .pdf 
 2
1. Úvod 
 
Archeologické atlasy vznikly z dlouhodobé potřeby prostorově vyjádřit výčet 
archeologických výzkumů či významných zemních zásahů na památkových objektech ve 
správě Národního památkového ústavu v Plzeňském kraji, na nichž výzkumy zpravidla 
zajišťuje archeologické oddělení plzeňského územního odborného pracoviště NPÚ. Atlas 
SHZ Horšovský Týn byl zpracován v rámci dílčího cíle I.2 Průzkum a vyhodnocení 
archeologického potenciálu vybraných památkových areálů a území ČR se zřetelem k 
památkovým objektům ve správě NPÚ výzkumné oblasti I Archeologie, financované 
Ministerstvem kultury z podpory na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace (IP 
DKRVO). Doplňuje již řadu zpracovaných atlasů: Archeologický atlas NKP kláštera Kladruby 
(Sedláková - Foster 2020), Archeologický atlas NKP kláštera Plasy (Waldmannová – 
Sedláková - Foster 2017), Archeologický atlas SH Velhartice (Waldmannová – Sedláková 
2017), Archeologický atlas hradu Gutštejn (Sokol – Sedláková 2015), Archeologický atlas 
NKP zříceniny hradu Přimda (Sokol – Sedláková 2014) a Archeologický atlas SH Švihov 
(Foster – Sedláková 2013). 
 
Cílem Archeologického atlasu SHZ Horšovský Týn je sjednotit informace o 
archeologických zásazích v celém areálu NKP. Archeologické výzkumy zde zajišťovala jedna 
instituce, a to památkový ústav.1 V počátcích se na výzkumech KSSPPOP podílel i 
Archeologický ústav AV ČR Praha (80. léta 20. století). Celkem bylo v letech 1984 - 2021 
podchyceno 68 zásahů ve 22 akcích. Výzkumy do roku 2001 nebyly dosud zpracovány do 
formy nálezové zprávy, nebyla znázorněna jejich poloha v celkovém plánu areálu a výsledky 
nebyly souhrnně vyhodnoceny. Až v průběhu zpracování tohoto Atlasu se podařilo pořídit 
skeny originální dokumentace, dosud uložené u vedoucí těchto výzkumů. Nálezy z této etapy 
jsou deponovány v depozitáři Západočeského muzea ve Zbiroze na Švabíně a v rámci práce 
na Atlasu byl pořízen jejich orientační seznam. Pro účely Atlasu zpracovala a osobně 
revidovala podklady k výzkumům do roku 2001 jejich vedoucí, Lenka Krušinová.  
Po roce 2001 pokračoval v záchranných archeologických výzkumech Národní památkový 
ústav, územní odborné pracoviště v Plzni (dále jen NPÚ). Na výzkumech se podílely Mgr. 
Eva Kamenická, Mgr. Linda Foster (roz. Čiháková) a Mgr. Marcela Waldmannová (Lodrová), 
Mgr. Petr Sokol a Mgr. Tomáš Wizovský. Terénní dokumentace k těmto výzkumům i 
nálezové zprávy jsou uloženy v  oddělení archeologie NPÚ ÚOP Plzeň, včetně fotografií 
                                                 
1 Název této instituce měl historický vývoj: do roku 1990 to bylo Krajské středisko státní památkové 
péče a ochrany přírody v Plzni (KSSPPOP), do roku 2002 Památkový ústav (PÚ), dále Státní 
památkový ústav (SPÚ) a od roku 2003 Národní památkový ústav (NPÚ). 
 
 3
s negativy. Nálezy se nachází v příručním depozitáři v Plzni, Prešovská 7. Lidské kosti ze 
zásahu 26 zůstaly po antropologické analýze v Národním muzeu. 
Všechny archeologické výzkumy byly vedeny jako záchranné, vyvolané stavebními 
akcemi, vyjma zásahu 09, který v roce 1986 inicioval Archeologický ústav AV ČR Praha.2 
 
1.1. Prostorové vymezení 
 
Atlas poskytuje přehled o archeologických zásazích v celém areálu státního hradu, 
zámku i v zámeckém parku. Areál je vymezen hranicemi národní kulturní památky zámek 
Horšovský Týn s rejstříkovým číslem 197, a s rejstříkovým číslem kulturní památky ÚSKP 
18965/4-2075. Mohutný renesanční zámek stojí na jihu nevýrazné ostrožny. Tvoří dominantu 
náměstí a městečka. Ze severu přiléhá za hradním příkopem rozlehlý park s dalšími 
nemovitostmi chráněného areálu: vdovský dům čp. 22, míčovna čp. 42, sýpka čp. 129, 
vyhlídkový pavilon – gloriet („hláska“), loreta. Jihozápadní okraj parku v údolní nivě 
Křakovského potoka vyplňuje areál zámeckého zahradnictví s oranžerií v místě někdejšího 
dvora. 3 
1.2. Stručná historie  
 
Osídlení ostrožny je archeologickými nálezy doloženo od pravěku. V raném středověku 
existovala v ploše obou nádvoří dřevěná zástavba, datovaná dle zlomků keramiky 
v příslušných vrstvách se zahloubenými objekty do 10. – 11. století. Ve 12. století zde stával 
biskupský dvorec s lehčím dřevěným opevněním (otýněním) a kostelem, u kterého se 
pohřbívalo. Po polovině 13. století jej vystřídal monumentální kamenný biskupský hrad 
opevněný hradbami a čtyřmi hranolovými věžemi, popisovaný jako kastel středoevropského 
typu. Po polovině 14. století byl hrad upravován za arcibiskupů Arnošta z Pardubic a Jana z 
Jenštejna. Útokům husitů na hrad i město se hrad ubránil pod vedením purkrabího Zdeňka 
z Drštky, který se roku 1421(6?) stal i prvním šlechtickým majitelem původně biskupského 
hradu. V držení tohoto rodu bylo panství až do roku 1530. V roce 1535 jej získali 
Lobkovicové. Dne 13. 4. 1547 postihl město i hrad požár. Po požáru Jan Ml. z Lobkovic 
nechal přestavět hrad na výstavný renesanční zámek. Po polovině 16. stol budoval Kryštof z 
Lobkovic část vnějšího opevnění zámku a purkrabství na západním nádvoří; v zámeckém 
parku loretu a vdovský dům. Míčovna a gloriet zvaný „hláska“ vznikly dle datování pomocí 
                                                 
2 Viz žádost ředitele ARÚ M. Richtra, iniciovaná T. Durdíkem. Korespondence uložená ve spisovém 
archivu NPÚ ÚOP v Plzni, šanon Horšovský Týn – zámek, složka archeologické výzkumy. 
3 Údaje jsou převzaty z evidenčního systému Památkový katalog [online]. Praha, Národní památkový 
ústav, [cit. 9. 6. 2023.]. Dostupné z WWW: https://www.pamatkovykatalog.cz/zamek-horsovsky-tyn-
16267666. 
 4
dendrochronologie až v prvním desetiletí 17. století, tedy za Viléma z Lobkovic (Beránek, 
2018, 533). Po třicetileté válce získal zámek Maxmilián Trautmannsdorf. V roce 1945 byl 
majetek Trautmannsdorfů zkonfiskován státem.4  
 
1.3. Stavební vývoj hradu a zámku 
 
Souhrnné SHP bylo zpracováno v roce 1967 pasportem SÚRPMO (Heroutová, 
Holanová, Líbal 1967). Aktualizaci SHP celého areálu se od roku 2015 věnují Mgr. Ing. Jan 
Beránek, Ph.D. a Lucie Beránková ve spolupráci s archivářem Mgr. Františkem Išou (všichni 
NPÚ GnŘ). Pomocí dendrochronologie se podařilo datovat posloupnost přestaveb 
zámeckého areálu od doby renesance po 20. století (Beránek, 2018, s. 530, obr. 1). Poznání 
vybraných částí areálu doplnil podrobnými stavebně historickými průzkumy Ing. J. Anderle 
(Anderle 2006 - 2011). Shrnutí stavebně historického vývoje se závěry vycházejícími z 
archeologických výzkumů je publikováno v Encyklopedii českých hradů (Durdík 2000, s. 
169). 
Ostrožna byla osídlena už v pravěku. V raném středověku byla ostrožna opevněna 
dřevěným ohražením snad s valem (viz zásah 09; Durdík T. - Krušinová L. 1986, 137). 
Osídlení je datováno dle zlomků keramiky do doby mladohradištní (10.? – 12. století) a 
zanechalo po sobě zahloubené objekty. Zástavba opevněného (otýněného) dvorce byla 
převážně dřevěná. Patřila k ní stavba z dřevěných sloupů, doložená kůlovými jámami o 
průměru ca 40 cm, které kopírovaly vnější jižní i západní obvod JZ nárožní věže, resp. 
opěráku u ní (zásahy 22, 23, 39). V jihovýchodním rohu nádvoří snad již asi od počátku 12. 
století fungoval kostel, u něhož se pohřbívalo. Pohřebiště je doloženo třemi hroby v JV koutu 
nádvoří a neanatomicky uloženými lidskými kostmi v jižním parkánu (zásahy 12, 26). 
Hrobová jáma (zásah 34) v JV koutu nádvoří, v jejíž výplni byly 2 zlomky keramiky 
mladohradištní a 3 ze 13. století, zasahovala podélně pod základy severní zdi lodi kostela (tj. 
jižní nádvorní stěna), zděnými v úrovni pod terénem z žulových kvádrů. Existence pohřebiště 
tedy předcházela kamenné fázi kostela se základem z žulových kvádrů. Kamenný kostel 
měla pravoúhlý závěr a dle dochovaných zbytků ohořelé omítky s rytým kvádrováním na 
západní stěně a okénka v jižní stěně vznikl v době románské. Kdy k tomu došlo, nevíme. 
Předpokládá se konec 12. století (Anderle 2007b) nebo jeho polovina (Krušinová 2007). Po 
výstavbě kamenné románské stavby bylo zřejmě pohřbívání ukončeno (na nádvoří je jen 
jedna vrstva hrobů). Na západě byla ke kostelu připojena zřejmě profánní přístavba, 
propojená v patře dnes zazděným vchodem s tribunou. V období rané gotiky byly do 
románského kostela s pravoúhlým závěrem dodatečně vsazeny architektonické detaily 
                                                 
4 viz poznámka 2, upraveno. 
 
 5
datované přibližně do 40. let 13. století. Dnešní podoba této tzv. starší kaple je tedy 
výsledkem přestaveb v 1. polovině 13. století a mladších. Na základě analogií předpokládá J. 
Anderle propojení románského kostela s navazujícím palácem na místě dnešního jižního 
křídla (Anderle J. 2006 – 2007). Tato část mohla být převážně dřevěná. Silně propálené 
vrstvy pod nádvořím v západní polovině jižních arkád svědčí o zániku staveb požárem, 
znatelným i na zbytcích kvádrované omítky na vnějším líci západní zdi kostela, a datovaným 
snad do 10. - 30. let 13. století.  
Okolo či po polovině 13. století následovala stavba biskupského hradu s tzv. mladší 
kaplí v dnešním západním křídle (Durdík, 2000, s. 167). Dokončení je uváděno mezi léty 
1260 – 1270. Kaple patří k nejpozoruhodnějším prostorám středoevropské rané gotiky. 
Spojení jednotlivých úrovní a prostor paláce umožňoval komplikovaný systém početných 
schodišť v síle zdi. Protože funkci obvodového opevnění stále ještě plnilo valové ohrazení 
staršího dvorce, mohla hlavní obvodová hradba vymezující lichoběžníkový areál hradu 
vzniknout až ve třetí fázi výstavby. V první fázi vzniklo západní křídlo s JZ věží, ve 2. fázi 
přistavěna věž SZ a JV. Předpokládaná věž v SV nároží, doplňující půdorys v období 
mladšího vrcholného středověku do podoby kastelu se čtyřmi nárožními pravoúhlými věžemi, 
je zaniklá a zatím nebyla přesvědčivě doložena. Staré opevnění se stalo parkánem nového 
hradu. Hlavní palácové křídlo zaujalo západní stranu, další křídlo doložily archeologické 
výzkumy i na východní straně. Do parkánu se vcházelo z  náměstí přilehlého města na JV 
straně. Příchozí musel nejspíše po jižní straně obejít vnitřní hrad, aby mohl do západního 
nádvoří vejít průjezdem v přízemí západního křídla (Durdík, 2000, s. 168). Existenci parkánu 
dokládá podoba portálu průjezdu Z křídla, který není opatřen vpadlinou pro padací most 
(Durdík T. - Krušinová L. 1986, 138).  
Ve 14. století byl hrad upravován za arcibiskupů Arnošta z Pardubic a Jana z Jenštejna. 
Nejpozději v souvislosti s povýšením osady na město (1352) a vznikem opevnění horního 
náměstí byl zřízen průjezd skrz východní křídlo hradu do města. Útokům husitů se biskupský 
hrad ubránil a po roce 1421(6?) přešel do šlechtického majetku. Z doby pozdní gotiky lze 
rozeznat úpravy na západním paláci a pozůstatky arkád podél severní hradby. Po požáru 
1547 byl zámek renesančně přestavěn. Rozsáhlé renesanční úpravy všech křídel zámku i 
vnějšího opevnění probíhaly v etapách krátce po sobě (západní křídlo do roku 1547/48, 
východní do 1550). Předložené jižní křídlo zastřešeno koncem 50. let 16. století, purkrabství 
počátkem 60. let 16. století. Další ne tak rozsáhlé úpravy proběhly v 17. století, které již 
výrazně nezasáhly do půdorysného členění areálu.  
Zásahy v 18. století (1777 a 1778 především úpravy fasád a interiérů druhých pater, 
schodiště) a novorenesanční přestavba (1880 – 1896) snad dle návrhu architekta Josefa 
Schulze daly areálu dnešní podobu. Poslední úpravy z doby Trautmannsdorfů se datují 
kolem roku 1905, kdy byla restaurována zvláště nejstarší část – západní křídlo.  
 6
1.4. Historie archeologických výzkumů 
 
Odborně vedeným archeologickým výzkumům předcházely ojedinělé nálezy. V roce 1967 
byl při hloubení vodovodní šachty u J stěny věže odhalen depot lidských kostí. Z výkopu 
pořídil pan Louda černobílé fotografie (fotoarchiv NPÚ ÚOP v Plzni, č. neg. 23643, 23647, 
23652). K nálezu byl na žádost ONV Domažlice přizván archeolog expozitury ZČM, Antonín 
Beneš. Ten shledal kosti v neanatomické poloze a vzhledem k absenci datovatelných nálezů 
je vyhodnotil nejspíš jako recentní.5 Jak ukázaly pozdější výzkumy (zásah 01, 12, 26, 34), 
lidské kosti patří pohřebišti zřejmě z 12. století. V severním příkopu (Hundgraben) bylo 
neznámo kdy nalezeno 5 železných šipek do kuše, které byly v roce 1977 zaevidovány jako 
součást mobiliáře zámku.6 V roce 1983 odevzdali dělníci nálezy z výklizů kleneb v 2. patře 
Z křídla „nad pětižeberním sálem.“ Seznam nálezů pořídila archeoložka KSSPPOP, Hana 
Svobodová, a předala je do Západočeského muzea. Při stěhování depozitáře ZČM byla na 
OA NPÚ v Plzni doručena již jen část těchto nálezů. Příslušnou dokumentaci jsme 
nevypátrali, ačkoli zřejmě existovala dle označení bloků s profily A-D.7 Další soubor 8 ks 
kovových nálezů (mj. klíč, podkova, kladívko, sekera se značkou, srp) převzala od dělníků 
L  Krušinová v roce 1984, zřejmě z výklizů při obnově Z křídla (Krušinová, 1984a). Tyto výše 
uvedené nálezy nejsou zařazeny do katalogu zásahů ani do mapové části. 
Počátky archeologických výzkumů jsou od roku 1984 spojené s Mgr. Lenkou Krušinovou 
(KSSPPOP v Plzni), pod supervizí prof. PhDr. Tomáše Durdíka, DrSc. z ARÚ AV ČR Praha. 
L. Krušinová dokumentovala do roku 2001 celkem 24 zásahů. Závěry z některých těchto 
výzkumů byly shrnuty formou hlášení v publikaci Výzkumy v Čechách (Durdík T. – Krušinová 
L. 1992, 1997). Podrobnější studie s popisem stratigrafie na hlavním nádvoří byla 
publikována v Archaeologia historica 11/86 (Durdík T. – Krušinová L. 1986). Výzkumy 
vyvolala rekonstrukce rozvodů elektřiny a hromosvodů v celém areálu. Podmínky pro 
výzkum nebyly jednoduché.8 L. Krušinová pronikla nejhlouběji do poznání vývoje osídlení na 
ostrožně před stavbou biskupského hradu kolem poloviny 13. století, podloženém datováním 
nalezených keramických souborů z vrstev a objektů. Zpracování výsledků výzkumů z let 
                                                 
5 Korespondence uložená ve spisovém archivu NPÚ ÚOP v Plzni, šanon Horšovský Týn – zámek, 
složka archeologické výzkumy, dopis ze dne 21.6. 1967 od A. Beneše, adresovaný na KSSPPOP, č. j. 
1564/67. Kosti byly nejméně ze 6 jedinců. Ohledání byl přítomen zástupce KSSPPOP, Ing. arch. F. 
Bureš, který požadoval, aby další práce v tomto prostoru byly hlášeny na KSSPPOP. O nálezu 
vyhotovila později hlášení L. Krušinová (1984b). 
6 Šipky jsou evidovány v CastIS s inv. číslem novým 11139 – 11143. Za upozornění a výpis 
z databáze děkujeme kolegyni Mgr. V. Pilné. 
7 V NPÚ byl sepsán podrobný seznam v excelu a nálezy uloženy zpět do depozitáře ZČM (Zbiroh). 
Jde o zlomky keramiky 13. – 1. pol. 17. stol., mazanici, zlomky kachlů. L. Krušinová si pamatuje, že 
v souboru byl celý nádobkový kachel tvaru poháru a celá malá nádobka z 2. poloviny 13. století. Tyto 
jsou nezvěstné stejně jako kovové předměty. 
8 Viz korespondence o nákladech, průběhu výzkumů, zřízení detašovaného pracoviště i zápisy 
z jednání archeologické komise ve spisovém archivu NPÚ ÚOP v Plzni, šanon Horšovský Týn – 
zámek, složka archeologické výzkumy. 
 7
1984 – 2001 nebylo dosud ukončeno, ale pečlivá dokumentace na milimetrových papírech 
umožňuje rekonstrukci nálezové situace.  
V záchranných archeologických výzkumech pokračovalo archeologické oddělení 
památkového ústavu v Plzni po roce 2001. Lenka Krušinová, tehdy na ústředním pracovišti 
památkového ústavu v Praze, k nim poskytovala pomoc i konzultace v terénu i v nezvyklých 
nočních hodinách.  
Liniové výkopy z let 2001 – 2002 se často překrývaly s dřívějšími zásahy. Výkop pro 
kanalizaci podél jižních arkád vedl ve stejné trase jako výkop z roku 1993 (zásah 12); 
v terénu byl zřejmý dokonale kolmý profil, začištěný původně L. Krušinovou. Většinu 
výzkumů po roce 2001 se podařilo zpracovat do formy nálezových zpráv zejména v rámci 
výzkumného úkolu Zpracování a vyhodnocení výsledků záchranných archeologických 
výzkumů nemovitých kulturních památek Plzeňského kraje, finančně podporovaném MK ČR. 
Anotace k některým zásahům musely být zpracovány z terénní dokumentace (zásahy 53 – 
55, 65 – 68). 
 
1.5. Archeologicky hodnotné terény 
 
V celém areálu vně i uvnitř budov jsou hodnotné archeologické vrstvy, které začínají 
mělce pod povrchem. Na západním nádvoří jsou vrstvy 13. století hned pod dlažbou i pod 
dlažbou zaniklého renesančního stavení podél západní hradby. Na hlavním nádvoří je 20 cm 
pod povrchem renesanční dlažba, dochovaná v jeho jižní polovině, v níž vrstvy 13. století 
začínají ca 50 cm pod povrchem. V JV rohu nádvoří se v hloubce ca 1 m vyskytují hroby 
zřejmě z 12. století (zásahy 01, 12, 34). Intaktní raně středověká až pravěká souvrství jsou 
doložena i v interiéru přízemí budov (SZ kout nádvorní části S křídla – zásah 67, místnost 
severně od východního průjezdu – zásah 63). Dochována jsou zřejmě i v SV parkánu, na 
rozdíl od JV parkánu, kde probíhala stavební činnost se značnými zásahy do terénu již od 
poloviny 13. století. Plochy doposud neporušené výkopy považujeme za nejhodnotnější 
archeologické terény, zásahy do nich by měly být minimalizovány a jsou možné jedině 
formou archeologického výzkumu. Archeologickou vzácností je profil dochovaný jižně od JZ 
věže s kaplí, skrytý pod podestou schodiště (zásah 22). Je to jediný souvislý relikt vrstev od 
konce 12. století do 16. století zřejmě v celém areálu. V tomto profilu je dochována i úroveň 
dlažby asi z 15. století, která byla v těchto místech o 1,30 m výše než dnes. Při renesančních 
úpravách došlo k radikálnímu snížení terénu, které znamenalo pro většinu ploch v areálu 
ztrátu vrcholně středověkých vrstev 14. – 15. století. 
 
  
 8
1.6. Stratigrafie do 13. století 
 
Stratigrafie kulturních vrstev nad geologickým podložím do 13. století má téměř identický 
charakter. Rozsah těchto vrstev byl zjištěn od okolí východního průjezdu, přes celé hlavní 
nádvoří a na západním nádvoří nejméně do poloviny délky západního křídla. 
Podloží se na hlavním nádvoří nachází v průměrné hloubce 1, 30 m a je nesoudržné 
štěrkovito-jílovité z fylitické horniny s velkou příměsí šedozeleného jílu. V SZ, prostřední a 
západní části nádvoří je tento typ vystřídán rezavým jílem s velkým množstvím drobných 
amfibolitů; v JZ rohu a v SZ rohu u západního křídla je zbytek říční terasy s říčními oblázky a 
zelenošedým jílem. Stejně proměnlivé podloží v úrovni ca 60 cm pod povrchem terénu odkryl 
příčný řez západním nádvořím. 
Za pravěkou je považována světle šedá kamenitá vrstva těsně nad podložím (dochovaná 
jen ojediněle) a jamky po drobných kůlech, zahloubené do podloží (zásahy 09 a 63). Většina 
zlomků pravěké keramiky a štípané industrie byla nalezena jako příměs v mladohradištních 
vrstvách.  
Na obou nádvořích nasedají ve většině plochy na podloží mladohradištní vrstvy se 
zlomky keramiky od konce 10. do 1. poloviny 12. století. Těsně nad podložím je to šedý jíl 
s říčními oblázky a mikroskopickými uhlíky, který vyplňuje i kůlové jamky zahloubené do 
podloží. Nad touto vrstvou je hutná šedo až černohnědá hlinitojílovitá s množstvím drobných 
uhlíků a ojedinělými oblázky, která také vyplňuje jamky zahloubené z této úrovně a také jámy 
po kůlech o průměru ca 40 cm porušené stavbou JZ věže. Tato vrstva obsahuje zlomky 
keramiky závěru 12. století a počátku 13. století. Nad ní následuje rezavě hnědá 
hlinitojílovitá hrudkovitá s mikroskopickou slídou, drobnými kousky mazanice („jílovité 
čočky“), drobnými úlomky svorů. U jižních arkád na hlavním nádvoří přechází směrem 
k východu více došeda. Obsahuje keramiku 13. století a spojujeme ji se zánikem 
mladohradištní zástavby požárem před polovinou 13. století a úpravami terénu pro záměr 
výstavby západního křídla, resp. hradu typu kastel. 
Vrstvy z doby před a po stavbě hradního Z paláce kolem poloviny 13. století odděluje 
maltová vrstva (zásah 06, i 34 v JV koutu nádvoří). Tato vrstva obsahuje i zlomky 
hrubozrnné žuly, která byla využita k výrobě architektonických článků tzv. staré kaple. Dle L. 
Krušinové byly maltové vrstvy 2. Jedna byla mezi šedými hlinitojílovitými vrstvami, kterou lze 
spojit se stavbou západní věže k tzv. staré kapli a druhá níže a jen místy nad jílovitými 
zelenavými vrstvami, kterou lze spojit se stavbou tzv. staré kaple. Maltová vrstva ke stavbě 
hradu z nebyla zachycena blíže západnímu paláci žádná.  
 
 
 9
1.7.  Výsledky archeologických výzkumů 
 
Výsledky výzkumů ovlivňuje záchranný charakter většiny akcí, kdy nálezové situace byly 
zachyceny převážně jen v profilech výkopů a nikoli půdorysně, stratigrafické vztahy byly 
porušené množstvím recentních výkopů, některé výkopy byly příliš úzké a dokumentace byla 
prováděna pod časovým tlakem v podmínkách ne vždy umožňujících odbornou 
archeologickou činnost odpovídající významu neporušených částí složitých souvrství 
historických terénů v areálu NKP. 
 
Pravěk 
Ostrožna byla osídlena již v pravěku. Pazourkové úštěpky a zlomky keramiky snad 
z období eneolitu (kultura kulovitých amfor) a doby halštatské se vyskytují ojediněle jako 
příměs v mladších archeologických vrstvách  (Durdík T. - Krušinová L. 1986, 128); pravěké 
jsou zřejmě i kůlové jamky, zahloubené z nejstarší vrstvy těsně nad podložím (např. zásahy 
5, 6, 34, 63).  
 
Raný středověk 
Z období raného středověku je dle zlomků keramiky doloženo osídlení v době 
mladohradištní, resp. od první poloviny 10. století do konce 12. století. Na hlavním i 
západním nádvoří byly zjištěny vrstvy 11. – 12. století se zahloubenými objekty, které zanikly 
před polovinou 13. století. Na hlavním nádvoří zhruba v polovině délky arkád (27 – 28 m od 
JV rohu mezi 2. a 3. pilířem) se jeví mírný val severojižního směru, vysoký jen 0,5 m nad 
vrstvami 12. století (zásah 34, plán I3- nemovité nálezy). Zániková mazanicová vrstva ze 13. 
století přechází přes tento val a vyrovnává povrch po obou jeho stranách. Neznáme 
půdorysný rozsah této terénní nerovnosti; situace byla zachycená pouze v řezu s množstvím 
recentních zásahů kolem. Může jít o vyčlenění JV prostoru, které na východní straně 
vymezoval příkop zjištěný ve výkopu ve V průjezdu na obou profilech (zásah 11).  
V linii západní hrany ostrožny bylo doloženo dřevěné ohražení, z něhož se dochovaly 
dvě řady celkem 14 kůlových jamek a snad val (viz zásahy 09 a 56). Žlab podél východní 
linie jamek patří zřejmě až ke stavení z období renesance (dle nálezové situace v zásahu 
53). Konstrukce z hustě zaražených drobných kůlů byla doložena i poblíž východního okraje 
ostrožny (zásah 63), kde bylo celkem 35 kůlových jamek o průměru jen ca 5 – 10 cm 
zahloubeno do hnědé hlinité až hlinito-jílovito kamenité (oblázkové) vrstvy nad podložím. 
Jejich datování je problematické, z vrstvy byl získán soubor zlomků keramiky od závěru 12. 
až průběhu 13. století (spíše jeho první poloviny) s pravěkými zlomky keramiky v intruzi. 
V mladohradištním období stála v místě dnešní JZ věže velká stavba z dřevěných 
sloupů. Dokladem jsou kůlové jámy u SV rohu věže (zásah 21), v interiéru věže (zásah 16) a 
 10
vně JZ rohu, kde bylo nalezeno šest kůlových jam o průměru ca 40 cm v rozestupech 1 – 1, 
20 m. Ty kopírovaly vnější jižní i západní obvod JZ nárožní věže, resp. opěráku u ní (zásahy 
22, 23, 39). Jižní hrana opěráku porušila 4 jámy, u západní hrany opěráku byla 1 kůlová 
jáma a žlábek kolmý na opěrák a další jámu porušila západní hrana věže. Jámy vyplňuje 
nejstarší kulturní vrstva nad podložím, z výplně jam jsou zlomky keramiky z období konce 12. 
století a 1. poloviny 13. století. Nad vrstvou vyplňující kůlové jámy následuje mazanicová 
vrstva, kterou spojujeme s velkým požárem před polovinou 13. století. Mladohradištní 
zástavba ale zanikla ještě předtím – tmavá šedohnědá hlinitojílovitá vrstva nad výplní 
kůlových jam je bez stop požáru. 
Další řada kůlových jam po dřevěné stavbě je v linii kolmé na východní stranu purkrabství 
(zásah 41). Zde nalezené 4 kůlové jamky o průměru 20 – 30 cm také vyplňuje tmavě hnědá 
hlína s uhlíky a slídou, nad podložím, bez nálezů, ale v úrovni pod mazanicovou vrstvou 
požáru před polovinou 13. století. Pozůstatky dalších staveb se zahloubeným dnem se 
nachází v průjezdu Z křídla i západně od něj a v severní polovině Z nádvoří. Mladohradištní i 
pravěká vrstva se dochovala i na hlavním nádvoří u severního křídla nad jílovitým podložím a 
zahloubené objekty a jámy po dřevěných stavbách byly zjištěny i v JV rohu nádvoří a podél 
jižní strany nádvoří.  
K osídlení z 12. století patří i kostrové hroby v JV rohu nádvoří a JV parkánu. 
Souvisí  s pohřebištěm nebo s hroby okolo předchozí, snad ještě dřevěné fáze pozdějšího 
románského kamenného kostela (tzv. staré kaple) před jeho raně gotickou úpravou patrně ve 
40. letech 13. století a na ní navazující přístavbou západní věže. Zjištěna byla jen jedna 
úroveň hrobů, hřbitov tedy nefungoval dlouhou dobu. Jednu ze tří dosud odhalených 
hrobových jam porušil základ nádvorní stěny románské kaple z žulových kvádrů. Poblíž 
hrobu byly zjištěny dvě kůlové jámy o průměru ca 25 cm, zahloubené do jílovitofylitového 
podloží přibližně ve směru SV – JZ. Jedna z nich je zřejmě mladší než hrob. Stratigrafie je 
zde zničena recentními zásahy. Jižně od kostela byly dosud nalezeny jen neanatomicky 
uložené lidské kosti - hroby zde jsou narušeny intenzivní stavební činností zřejmě už od 
poloviny 13. století (stavba tzv. staré kaple, přístavba věže na její západní straně, využití 
zdiva pro založení JV věže), v renesanci při založení opěráku JV věže, dvou kanalizačních 
stok, podzemního schodišťového přístavku k parkánové věži a posléze sklepa ve východním 
parkánu a v 70. letech minulého století usazením táhel s betonovým zajištěním v zemi. Areál 
s kostelem a hřbitovem byl patrně oddělen od ostatní zástavby příkopem, který se jevil 
šikmými hranami v profilech výkopu ve V průjezdu (zásah 11) a od západu možná valem 
(zásah 34, plán I3- nemovité nálezy). 
Výplň zahloubených objektů překrývá tmavá šedohnědá hlinitojílovitá vrstva a teprve nad 
ní je požárová tmavohnědá hlinitá vrstva s čočkami mazanice. Ta je doložena v jižní části 
hlavního nádvoří v celé délce a na západním nádvoří asi do poloviny délky Z paláce. Tato 
 11
vrstva požárové destrukce obsahuje i velké hroudy vypálené mazanice s otiskem kůlů 
velkých průměrů. Ohnisko žáru bylo zjištěno mezi 4. a 5. pilířem jižních arkád. V okolí 4. 
pilíře jižních arkád jsou v požárové vrstvě i žulové balvany a snad nárožní kvádr z kamenné 
zástavby před vznikem hradního paláce v Z křídle. Žulové balvany patrně spojené 
s románskou fází byly zjištěny i v JZ koutu nádvoří (zásah 21). V požárové vrstvě je 
keramika 13. století. Vzhledem k tomu, že požár poškodil kvádrovanou omítku románského 
kostela v JV rohu areálu a nejsou jím dotčeny raně gotické prvky v tzv. starší kapli, došlo 
k němu někdy ve 10. - 30. letech 13. století. Stopy největšího žáru jsou patrné ve vrstvách až 
těsně za polovinu délky jižní strany nádvoří (zásah 34), což svědčí o délce shořelé budovy 
zřejmě navazující na západní věžovitou přístavbu románské kaple.  
 
Vrcholný středověk  
V SZ rohu při Z stěně paláce dokumentovala L. Krušinová v roce 1988 vrstvy z doby 
před a po stavbě paláce, oddělené maltovou vrstvou (zásah 06). Mezi nálezy byly ojedinělé 
pravěké střepy, ve vrstvách nad štěrkovým podložím byly střepy 1. pol. 13. století (příp. i 12. 
st.) a kůlové jámy. V souvrství po stavbě paláce chybí vrstvy z doby existence hradu 
od 2. poloviny 13. století, které byly odstraněny při renesančních úpravách nádvoří. Dále byly 
nalezeny relikty zdí, které byly předběžně interpretovány jako možný doklad severní arkády 
(Durdík. T. – Krušinová L. 1992).  
Mezi pilíři jižních arkád byl doložen základ nádvorní zdi jižního křídla snad z gotického 
období. Existenci východního křídla dokládá zdivo tlusté 1,2 m ve východním průjezdu, 
vzdálené od zjištěného základu východní obvodové hradby 4,8 m (zásah 63). Z období po 
prolomení průjezdu skrz východní hradbu (kolem poloviny 14. století?) ve východním 
parkánu, vně branského stavení odhalen odsekaný výběh zdiva o síle nejméně 1,20 m se 
západním lícem (zásah 45). Průběh tohoto zdiva jižním směrem byl zrušen stavbou 
barokního (renesančního?) sklepa. Zůstává nejisté, zda jde o středověkou parkánovou 
hradbu nebo opěrný pilíř branské věže nebo jinou konstrukci.  
Na hlavním nádvoří pod dnešním schodištěm do kanceláře v jižním křídle byl zachycen 
základ podklenutého zřejmě pozdně gotického schodiště. Základ jeho západního pilíře se 
zdá být provázaný s kvádrovým nárožím Z přístavby kaple. Odlišnost malty východního pilíře 
schodiště naznačuje, že mohlo být využito starší zdivo související se Z přístavbou kaple z 
1. poloviny 13. století (zásahy 01, 12, 34).  
U západní stěny raně gotického paláce (zásah 38) byly zjištěny antropogenní uloženiny 
sterilního černého jílu, které dosahovaly neuvěřitelné mocnosti ca 2 m. Mohla to být zásobní 
jáma na jíl zpracovávaný k izolaci konstrukcí nebo byla jílem vyplněna starší terénní deprese 
(příkop?). Předpokládaná izolace sklepů pod západním nádvořím se nepotvrdila – v řezu 
napříč nádvořím se jíl vyskytoval jen v pruhu ca 1, 5m od stěny Z paláce. V severním 
 12
rozšíření sondy pro okapový svod dosahovala jeho mocnost jen ca 30 cm a povrch 
vykazoval četné jamky po vydloubaných kamenech dlažby. Těsně pod jílem se při Z okraji 
sondy nacházela úroveň hnědočerné kypré hlíny se značným množstvím keramického 
materiálu 13. století. Zdroj jílu musel být přístupný již ve 13. století – kusy černého jílu se 
našly i na vnitřním nádvoří ve vrstvách s keramikou z tohoto období. Na profilu pod 
schodištěm u jižní stěny JZ věže (zásah 22) nasedá vrstva podobného černého jílu na 
mazanicovou vrstvu spojenou s požárem v 10. - 30. letech 13. století. Stejný jíl byl použit 
jako izolace cihlové klenby neznámé prostory východně od tohoto profilu, a to pod úrovní 
dlažby z doby před renesančním snížením terénu.  
 
Raný novověk 
Z období renesanční přestavby areálu po požáru 1547 byly v archeologicky 
dokumentovaných zásazích zachyceny konstrukce zděných stok pro odvod odpadních vod. 
Pro jejich dataci nemáme oporu v keramických nálezech ani ve stratigrafii. Příznačná je jejich 
souvislost se záchodovými spadišti v jižním křídle, zejména nad renesanční konírnou (zásah 
29, dendrodatum krovu 1559). Zděné, klenuté, průlezné stoky na jižní straně jsou spádovány 
směrem k jihu k řece Radbuze. V jižním parkánu (zásah 54) je ústí stok k jihu zabetonováno. 
Další zděná stoka, původně zřejmě klenutá, procházela průjezdem z hlavního na západní 
nádvoří (zásah 35, 36). Z průjezdu vedla šikmo přes nádvoří k jižnímu rohu purkrabství, kde 
její torzo končilo před novodobým septikem.  
Archeologický výzkum skromně přispěl k dataci opěráků jižních věží, u nichž se v SHP 
předpokládá původ v renesanci. V maltovém opěráku pojiva JZ věže byl nalezen jediný 
glazovaný střep z nádoby ze 16. století či mladší. Základová spára věže s kaplí je ca 1 m 
pod povrchem; opěrák byl založen o 15 cm hlouběji.  
U opěráku JV věže je v interiéru sklepa patrné, že západní zeď sklepa je v jižní části 
nastavěna na rozšířený základ nárožního opěráku zámecké budovy a je tedy mladší. 
Z období výstavby vnějšího opevnění byl při hloubení kanalizace ve V parkánu v roce 2001 
odhalen podzemní schodišťový přístavek JV parkánové věže, zasypaný zřejmě v době 
romantismu (zásah 27). 
Za renesanční považujeme i dlažby na obou nádvořích - na hlavním nádvoří 20 cm pod 
povrchem a stávající dlažbu na Z nádvoří (s mladšími úpravami a velkou opravou v roce 
2002). Dendrochronologicky byl prokázán renesanční původ stavení podél Z hradby mezi 
purkrabstvím a vejrovnou (zásah 56) a také glorietu („hlásky“) v parku (zásahy 58 - 62, 66). 
 
Novověk až recent 
V severním příkopu byl výkopy několikrát přeťat pravděpodobně barokní zděný kanál 
s překlady z kamenných desek odvádějící vodu ze severního křídla a z příkopu kolem zámku 
 13
směrem k jihu. Jeho vyústění není známo; poslední úsek byl zaznamenán v parku vedle 
septiku pod purkrabstvím (zásah 52).  
Konstrukce zřejmě z 18. století a mladší byly zkoumány v prostoru parku (zásahy 46 – 
50, 53, 64, 68). Dokumentovány byly části oranžerie, tarasní zídky, zděné kanály a úpravy 
povrchu parkových cest. 
Ve V parkánu hledány pozůstatky stavby podél parkánové hradby, zachycené na mapě 
z 1. poloviny 19. století (zásah 44). Konstrukce byla zřejmě hrázděná, patrně byl zachycen 
její základový žlábek. Rozsah stavby vymezuje žulové odvodňovací korýtko v podélné ose 
parkánu a cihlové dlažby v západní polovině parkánu (zásah 25). 
  
2. Archeologický atlas - definice, metoda a cíl  
 
Archeologický atlas SHZ Horšovský Týn je tvořen jako specializovaná mapa s odborným 
obsahem dle platné definice9. Je syntézou bodových, plošných, prostorových a časových 
informací vyjádřených prostřednictvím digitální mapy vytvořené v geografickém informačním 
systému (GIS). Součástí Atlasu je katalog zásahů, který obsahuje stručné anotace výsledků 
výzkumu a časové zařazení nálezů. 
 
Metoda tvorby Atlasu spočívá v kompletaci a analýze dostupných pramenů pokud možno 
o veškerých terénních zásazích v areálu NKP SHZ Horšovský Týn. Za terénní zásahy 
považujeme zejména odborně vedené archeologické výzkumy, které v případě SHZ 
Horšovský Týn začaly v roce 1984 (viz předchozí kapitoly). Z analýzy shromážděných 
pramenů vyplyne rozčlenění jednotlivých zásahů do kategorií, resp. typů. Tato kategorizace 
je základem pro specializovanou mapu, tvoří mapovou vrstvu „zásahy“ (více v podkapitolách 
2.1 a 2.2). Mezi zásahy není zahrnut georadarový průzkum části zámeckých zahrad u 
vdovského domu a uvnitř i vně Lorety (Tengler, R. 2017), neboť dosud nedošlo 
k plánovanému ověření výsledků průzkumu výkopem.10  
                                                 
9 Aktuální definice výstupu Specializovaná mapa s odborným obsahem je uvedena v Příkazu ministra 
kultury č. 5/2023  ze 4. 4. 2023.  
10 Cílem průzkumu bylo najít anomálie v podloží do hloubky min. 2 m s ohledem na archeologické 
objekty (dutiny, výkopy, zbytky staveb...). K měření byl použit georadar Roteg od firmy RTG s 
anténami 300 MHz, vysílač s pulzem 5 kV. Uvnitř Lorety nebyly nalezeny indicie starších staveb, ani 
vně nebyla potvrzena zaniklá ohradní zeď starší fáze parku, předpokládaná dle historických plánů. 
Výrazná anomálie SZ od Lorety může být způsobena zemnící deskou. V části u vdovského domu bylo 
zachyceno zdivo zbořené jízdárny a dutý kanál ve směru Z-V v celé její severní polovině a patrně 
kovové vedení severně podél kanálu. Další anomálie (dutina?) o šířce 1,5 – 2 m je ve směru S-J 
jihovýchodně od jízdárny. Další kanál (?) ve směru S-J vede východně poblíž cesty od kašny 
uprostřed zahrady. Kanál ve směru S-J vede i ve V části zaniklých stájí. Další, patrně kovové vedení 
(kabel) vede podél V hrany cesty k západní straně vdovského domu. Intenzivní a široké odrazy zřejmě 
od dutin byly zachyceny i v cestě podél hrany S příkopu v Z části. Rozhraní vrstvy hlín a skalního 
 14
Přesnost prostorové identifikace zásahů se odvíjí od přesnosti podkladů. V akcích NPÚ 
v SHZ Horšovský Týn máme zatím pouze čtyři zásahy zaměřené geodeticky (zásah 56, 63, 
66, 68). Prostorová identifikace většiny zásahů byla provedena digitalizováním a 
georeferencováním plánů s náčrtem situací v měřítku použitého plánu nebo přímo 
vynesením půdorysů do polohopisu se zadáváním konkrétních rozměrů a vzdáleností od 
jednotlivých objektů. Přesnost vyznačení těchto zásahů je proto pouze orientační. Kromě 
prostorové identifikace zásahů byla snaha postihnout stejným způsobem v rámci 
specializované mapy nemovité nálezy, resp. zděné konstrukce, hroby a objekty zahloubené 
do podloží - viz mapová vrstva „nemovité nálezy“ (blíže v kapitole 2.1). Zahloubené objekty 
typu kůlová jáma nemohly být ve zvoleném měřítku plánů Atlasu zobrazeny jednotlivě, ale 
pouze jako polygon určující místo výskytu těchto jamek (průměr 10-20 cm). Detaily 
k nálezům je nutné vyhledat v příslušné nálezové zprávě nebo originálu terénní 
dokumentace dle odkazů v Katalogu zásahů. 
Současně se specializovanou mapou vznikala textová část díla, která představuje soupis 
všech akcí11, respektive zásahů. Soupis je uspořádán jako katalog, kde je každý zásah 
vybaven strukturovaným formulářem (podrobně v kapitole 2.1). Doplňuje mapovou část o 
další informace – např. orientačně o vertikální stratigrafii (hloubka zásahů) a chronologii 
dokumentovaných archeologických situací. Součástí je i údaj o hmotných nálezech z 
jednotlivých zásahů.  
Atlas obsahuje kompletní výčet archeologických výzkumů od roku 1984 – 2021, tj. 
68 jednotlivých zásahů v rámci 22 akcí. Atlas by měl sloužit jako základní informační zdroj 
pro přehled o dosavadních archeologických výzkumech (a některých dalších výkopech), 
primárně o jejich polohopisném umístění. Využití Atlasu se předpokládá zejména pro 
přesnější predikci nálezů a jako nástroj k ochraně hodnotných archeologických terénů, aby 
zůstaly v co největší možné míře zachovány a nebyly ničeny stavebním zásahem. Bude 
sloužit jako pramen pro budoucí archeologické výzkumy pro organizace oprávněné 
k provádění archeologických výzkumů dle §21 zákona o státní památkové péči č. 20/1987 
Sb. v platném znění. V rámci projektové přípravy stavebních zásahů by Atlas měl být jedním 
z hlavních podkladů, a to jak pro vlastníka/zadavatele, tak pro zpracovatele projektu a 
orgány památkové péče. Atlas je dále využitelný pro vědecké účely v oboru archeologie, ale i 
k propagaci objektu pro širokou veřejnost.  
 
                                                                                                                                                        
podloží bylo určeno na hloubce kolem 2 m. Součástí zprávy jsou GPS data ht.gpx z trajektorie 
měřených profilů i data ht.kmz s jednotlivými anomáliemi. 
11 Členění na „akce“ je převzato z Archeologického atlasu Klášter Plasy (Waldmannová – Sedláková 
2017). V tištěné verzi Atlasu SHZ Horšovský Týn se kategorie „akce“ vyskytuje pouze v seznamu 
(katalogu) akcí a v soupisech v příloze 1 a 2. Mapové plány v příloze pracují pouze s vrstvou „zásahy“.    
 15
Archeologický atlas SHZ Horšovský Týn si klade za cíl stát se aplikovaným systémem 
evidence archeologických dat na území národní kulturní památky SHZ Horšovský Týn, tedy 
památkově chráněného území s nejvyšší hodnotou. Jde o otevřený projekt, do kterého bude 
možné kdykoliv v budoucnu doplňovat další terénní zásahy, resp. archeologické výzkumy.  
 
Přístup k Atlasu v pdf verzi je možný na webových stránkách NPÚ. Vektorová data jsou 
součástí tištěné verze v příloze na CD-ROM ve formátu souborové geodatabáze (.gdb) a 
mapového projektu (.mxd). Tištěná verze je uložena v archivu plánové dokumentace NPÚ 
ÚOP v Plzni, na archeologickém oddělení tamtéž a v kanceláři správy NKP SHZ Horšovský 
Týn.  
 
2.1. Katalog zásahů 
 
Textová příloha II je uspořádána jako katalog. Strukturované formuláře shromažďují 
informace k jednotlivým akcím, resp. zásahům. Formuláře obsahují: 
 číslo zásahu / typ 
- zásahem je každý jednotlivý terénní zásah náležející konkrétní akci (číslováno arabskými 
číslicemi v jedné číselné řadě), přičemž se rozlišuje 5 typů zásahů: sondy, síť sond, odkryvy, 
liniové výkopy a výkopy. V případě sondy jde o takový terénní zásah, kdy je sonda zpravidla 
ručně kopána a dokumentována archeologickou metodou. Síť sond je použita pro 
systematický výzkum zpravidla formou šachovnicové sítě nebo podobně na sebe navazující 
skupiny sond. Liniový výkop představuje podélný výkop o délce několika metrů, kopaný 
ručně nebo pomocí mechanizace, archeologicky dokumentovaný. Odkryvem máme na mysli 
skrývku větší plochy zpravidla v jedné úrovni, která je prováděna pod archeologickým 
dohledem a je archeologicky dokumentována. Výkop je jedinou kategorií neodborně 
provedeného terénního zásahu, který postrádá jakoukoliv terénní dokumentaci a bývá 
zachycen např. pouze na fotografiích (zde neuplatněno);  
 číslo plánu 
– číslo plánu/mapového listu (pro tištěnou verzi), ve kterém je příslušný zásah zobrazen;  
 staré označení 
– původní číslování sond dle nálezové zprávy, publikace nebo terénní dokumentace 
 číslo akce v AM ČR  
– číslo akce v centrální databázi Archeologického ústavu Akademie věd ČR; převaha akcí 
však byla provedena před vznikem tohoto systému 
 rok zahájení a rok ukončení; 
 číslo akce  
 16
- pořadové číslo akce (pro potřeby Atlasu byly akce seřazeny chronologicky do jedné číselné 
řady - číslováno římskými číslicemi); 
 bližší lokalizace;  
 vedoucí výzkumu (není uvedeno v případě tzv. výkopů);  
 instituce;  
 nemovitý nález – druh 
- významné nemovité nálezy, tj. zděné konstrukce, negativ základu, kůlové jámy, hroby, 
příkop aj., které jsou vyznačeny rovněž v mapové části Atlasu;  
 movité nálezy (instituce/přírůstkové číslo) 
– informace o existenci movitých archeologických nálezů, získaných při jednotlivých akcích, 
zkratka instituce, která je eviduje ve svých sbírkách, příp. přírůstková čísla;  
 anotace 
– anotace k jednotlivým zásahům, včetně informací o vertikální stratigrafii (maximální 
hloubka, údaje o dosažení podloží), datování, shrnutí výsledků výzkumů;  
 max. hloubka/geologické podloží 
– informace o maximální dosažené hloubce v rámci akce – většinou orientační údaj, zřídka 
uváděna konkrétní nivelita hloubky dosažená od úrovně terénu v době provádění akce, a 
dále informace o tom, zda bylo dosaženo geologického podloží;   
 datace – datování dokumentovaných situací;  
 druh dokumentace/místo uložení;  
 zdroj/výstup – citace publikace nebo nálezové zprávy, ze které byly získány údaje k 
zásahu  
 
2.2. Specializovaná mapa 
 
Specializovaná mapa je hlavním výstupem předloženého projektu. Obsahem mapy jsou 
prostorové a neprostorové informace (atributy) obsahující identifikační a analytické údaje o 
jednotlivých zásazích a nemovitých nálezech. Mapa má podobu tištěnou (včetně verze .pdf) 
a digitální (vektorová data).  
Tištěný výstup tvoří přílohu III Atlasu s dílčími mapovými výřezy, které jsou omezeny ve 
výběru prezentovaných informací s ohledem na účelnost jejich prezentace. Podkladem 
vyhotovených plánů je digitální katastrální mapa (DKM) pro obvod budov. Pro prostorovou 
identifikaci zásahů v interiérech budov, a to v úrovních přízemí, bylo jako zdrojový plán 
použito zaměření arch. Haužvice asi z roku 1958 v měřítku 1:100. toto zaměření 
digitalizovala L. Beránková (2020), ovšem nebyla provedena vektorizace a v soutisku 
s katastrální mapou je zřejmá jistá odchylka interiérů od obvodu budov, kterou přiznáváme. 
 17
Mapové zobrazení je tedy nutno vnímat jako schéma. Mapa byla obohacena o vrstvu 
historické kanalizace dle podkladů SPELEO Řehák, kterou bylo nutné georeferencovat. 
Trasy je potřeba vnímat jako orientační – nebylo provedeno geodetické zaměření. 
Digitální verze mapy byla vytvořena v prostředí geografických informačních systémů 
(GIS), v mapovém software ArcGIS Desktop 10. 8. 1. Ve formátu souborové geodatabáze 
(*.gdb) a mapového projektu (*.mxd) je uložena na přiloženém CD. Geodatabáze je členěna 
v podstatě do pěti datových sad, které pak obsahují jednotlivé mapové vrstvy (třídy prvků).  
Nejdůležitější část tvoří mapové vrstvy zásahů a nemovitých nálezů. Datovou sadu „zásahů“ 
tvoří polygony (tzn. co polygon, to jeden zásah), které jsou roztříděny podle typu na sondy, 
odkryvy a liniové výkopy (charakteristika typů – viz předchozí kapitola). Sadu „nemovitých 
nálezů“ tvoří rovněž polygony; prostorově identifikují zděné konstrukce, zahloubené objekty a 
hroby, odhalené v rámci konkrétních zásahů. Datové sady „polohopis“ a „výškopis“ pak 
obsahují další vrstvy např. geodetické zaměření parku (CePT s.r.o. 2017). Tento vlastní 
polohopis byl vytvořen na základě výše citovaných zaměření. Pátá sada je „klad listů“. 
K jednotlivým prvkům (polygonům zásahů a nemovitých nálezů) jsou přidruženy atributy, 
které tvoří popisnou část digitálních dat. Jedná se o následující údaje: číslo zásahu, číslo 
akce, typ, rok zahájení zásahu, rok ukončení zásahu, staré označení, část areálu, bližší 
lokalizace, nálezce/vedoucí výzkumu, instituce, zdroj lokalizace a digitalizace, zdrojový plán, 
přesnost lokalizace, dokumentace. Prostřednictvím GIS tak u těchto dat existuje propojení 
mezi popisnou (atributovou) a prostorovou složkou jednotlivých prvků. Exportované popisné 
údaje k mapovým vrstvám zásahy a nemovité nálezy, tzv. atributové tabulky zásahů a 
nemovitých nálezů, jsou v podobě soupisů přílohou tištěné verze (příloha 1 a příloha 2). 
 
Digitalizace terénní dokumentace a plánů a tvorba databáze byla provedena v programu 
ESRI® ArcGIS Desktop verze 10.8.1.  
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 18
3. Soupis pramenů a literatury 
 
 
Anderle J. 2002: Zámek Horšovský Týn. Dílčí stavebně historický průzkum v JV parkánu. 
Plzeň. Archiv plánů NPÚ ÚOP v Plzni, O 037 – 4 – 23273. 
 
Anderle J. 2007a: Aktualizace SHP přízemí tzv. starší kaple na zámku v Horšovském Týně. 
Plzeň. Uloženo na OA NPÚ ÚOP v Plzni – elektronicky. 
 
Anderle J. 2007b: Románská kaple na hradě Horšovský Týn, Dějiny staveb, Plzeň, 195-200 
 
Anderle J. 2008: Předběžná zpráva o dílčím stavebně historickém průzkumu hradu/zámku 
Horšovský Týn – partie při západní hradbě mezi purkrabstvím a tzv. vejrovnou. 3str. Uloženo 
na OA NPÚ ÚOP v Plzni – elektronicky. 
 
Anderle J. 2011: Stavebně historický průzkum zaniklého objektu u severního úseku západní 
obvodové hradby mezi tzv. purkrabstvím a tzv. vejrovnou v západním nádvoří hradu 
Horšovský Týn. Plzeň. Archiv plánů NPÚ ÚOP Plzeň, O 037 – 4 – 24894. 
 
ArcheoConsult s.r.o., J. Ch. Koštial 2016: Horšovský Týn, zámek – geodetická, 
fotogrametrická a výkresová dokumentace předstihového výzkumu. Praha. Uloženo na OA 
NPÚ ÚOP Plzeň. 
 
Beránek, J. 2017a: NKP SHZ Horšovský Týn. Souhrn historických map (pracovní verze). 
Zámecký park a zahrada. Praha, NPÚ GnŘ. Uloženo na OA NPÚ ÚOP v Plzni – 
elektronicky. 
 
Beránek, J., Macek, P. 2017b: Areál NKP SHZ Horšovský Týn - Loreta. Předběžná zpráva. 
Praha, NPÚ GnŘ. Uloženo na OA NPÚ ÚOP v Plzni – elektronicky. 
 
Beránek., J. 2018: Renesanční zámek v Horšovském Týně. Analýza stavebních fází na 
základě výsledků dendrochronologie. Zprávy památkové péče 78, č. 5, s. 529. 
 
Beránková, L. - Beránek J. Stavebně historický průzkum. Zaměření stávajícího stavu. 2. 
sklepy , výkres 1.1., duben 2020. NPÚ GnŘ Praha. Uloženo na OA NPÚ ÚOP v Plzni - 
elektronicky. 
 
CePT s.r.o. 2017: NKP hrad a zámek Horšovský Týn – zaměření zámeckého parku. Český 
Krumlov. Polohopisný a výškopisný plán. Formáty pdf a dwg. Uloženo na OA NPÚ ÚOP 
v Plzni.  
 
CePT s.r.o. 2021-2022: 2148 Geodetická dokumentace skutečného stavu objektu NKP SHZ 
Horšovský Týn – zaměření Vdovského domu a lednice. Český Krumlov. Formáty pdf a dwg. 
Uloženo na OA NPÚ ÚOP v Plzni.  
 
Durdík, T. – Krušinová, L. 1986: K počátkům a stavební podobě hradu v Horšovském Týně. 
AH 11, 127 – 142. 
 
Durdík T. – Krušinová L. 1992: Horšovský Týn, zpráva 113, 114 in Výzkumy v Čechách 
1988/9, s. 40,41. Praha 
 
Durdík 1995: Hradní architektura. In: Gotika v západních Čechách (1230 – 1530). Ed. J. 
Fajt.Praha, 366 – 421. 
 
 19
Durdík, T. – Bolina, P. 1996: Hrady pražského biskupství (arcibiskupství). AH 21, 291 – 306. 
 
Durdík, T. 2000: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha, 167 – 169. 
 
Durdík, T. 2001: Středověké hrady v Čechách a na Moravě. Praha  
 
Foster, L. 2004, 8.7.: Horšovský Týn – zámecký park, východní zeď – úsek od míčovny 
k psímu hřbitovu. Archeologický dozor při zjišťovací sondě. Hlášení. Uloženo na OA NPÚ 
ÚOP v Plzni. 
 
Foster, L. 2004, 30.7.: Horšovský Týn – zámecký park, východní zeď – úsek od míčovny 
k psímu hřbitovu. Archeologický dozor při zjišťovacích sondách - doplněk. Hlášení. Uloženo 
na OA NPÚ ÚOP v Plzni. 
 
Foster L. 2004, 15.12.: Horšovský Týn – zámecký park. Psí hřbitov u východní ohradní zdi. 
Archeologický dozor při demontáži hřbitova. Hlášení. Uloženo na OA NPÚ ÚOP v Plzni. 
 
Foster, L. a Lodrová, M. 2007: Horšovský Týn – zámecký park, výkop pro kanalizaci 
vdovského domu. Archeologický dozor. Terénní dokumentace. Uloženo na OA NPÚ ÚOP 
v Plzni. 
 
Foster L. 2007a: Horšovský Týn – zámek.  Západní nádvoří. Archeologické sondy 2001 – 
2003. Nálezová zpráva. Archiv plánů NPÚ ÚOP v Plzni 037-4-24258. 
 
Foster L. 2007b: Horšovský Týn – zámek. Prevetová šachta pod konírnou. Nálezová zpráva. 
Archiv plánů NPÚ ÚOP v Plzni 037-4-24345. 
 
Foster, L. 2007c: Horšovský Týn – zámek.  Prostor JV parkánu. Archeologický výzkum, 
podzim 2001 – 2002. Koncept NZ. Archiv plánů NPÚ ÚOP v Plzni 037-4-24260. 
 
Foster, L. 2007d: Horšovský Týn – zámek. Archeologický dozor při kanalizaci vnitřního 
nádvoří. Nálezová zpráva. Archiv plánů NPÚ ÚOP Plzeň 037-4-24259. 
 
Foster, l. 2011: Horšovský Týn – zámek. Stavení při západní hradbě mezi vejrovnou a 
purkrabstvím. Archeologický výzkum 2008. Nálezová zpráva. Archiv plánů NPÚ ÚOP v Plzni 
037-4-24845. 
 
Foster, L. 2013a: Horšovský Týn – zámek- jižní zahrada – skrývka a základové pasy pro 
osazení kašny. Nálezová zpráva. Archiv plánů NPÚ ÚOP Plzeň 037-4-25199. 
 
Foster, L. – Sedláková, Ž. 2013b: Archeologický atlas SH Švihov. Archeologické výzkumy 
v areálu hradu 1948 – 2012. Uloženo v OA NPÚ ÚOP v Plzni. 
 
Foster, L. - Waldmannová M. 2017: „Hláska“ v parku zámku Horšovský Týn. Archeologický 
výzkum 2013 a 2016 během statického zabezpečení. Nálezová zpráva. Archiv plánů NPÚ 
ÚOP Plzeň 037-4-25645. 
 
Foster, L. – Sedláková, Ž. 2020: Archeologický atlas kláštera Kladruby. Prostorová 
identifikace archeologických výzkumů a dalších terénních zásahů v areálu NKP klášter 
Kladruby v letech 1995 – 2015. Uloženo v OA NPÚ ÚOP v Plzni. 
 
Fridrich G. ed.1907: Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae. I, 306, num. 335. 
Praha 
 
 20
Geodetické práce při archeologickém výzkumu: Horšovský Týn - zámek, zadní nádvoří, 
2008. Geo-CZ. Chotoviny. Uloženo v OA NPÚ ÚOP v Plzni. 
 
Gregora L. 2016: NKP hrad a zámek Horšovský Týn – hláska v zámeckém parku. Statické 
zajištění. Ateliér Heritas s.r.o. 3/2016. Technická zpráva, půdorysy, řezy, pohledy, detaily 
1:50, geologie. České Budějovice. Uloženo v OA NPÚ ÚOP v Plzni. 
 
Haužvic 1958: St. Zámek Horšovský Týn - zaměření 1:100. Archiv plánů NPÚ ÚOP v Plzni, 
D 1839. 
 
Heroutová, M. – Holanová, E. – Líbal, D. 1967: Horšovský Týn. Zámek. Stavebně historický 
průzkum. Rkp. SÚRPMO. Praha. Archiv plánů NPÚ ÚOP v Plzni, O 037-4-2791.  
 
Iša, F. 2017: NKP SHZ Horšovský Týn. Pracovní výtah z archivní dokumentace. Zahrady a 
zázemí zámku.  Praha, NPÚ GnŘ. Uloženo v OA NPÚ ÚOP v Plzni - elektronicky. 
 
Jánský 1995: St. zámek Horšovský Týn - zaměření nádvoří 1:100. GEO Horšovský Týn s.r.o. 
Archiv plánů NPÚ ÚOP v Plzni, D 2509/1. 
 
Kamenická E. 2007: Horšovský Týn – purkrabství na západním nádvoří. Záchranný 
archeologický výzkum při položení inž. sítí 2/2001. Nálezová zpráva. Archiv plánů NPÚ ÚOP 
Plzeň 037-4-24 – 314. 
 
Kapoun J. 1976: Horšovský Týn zámek - areál- zaměření 1:500. Geoindustria Stříbro. Archiv 
plánů NPÚ ÚOP v Plzni, D 1258/7. 
 
Krušinová, L. 1984a: Horšovský Týn – západní křídlo? Nález železných předmětů. Hlášení o 
archeologické činnosti 4/84. Archiv plánů NPÚ ÚOP v Plzni. T 037-4-19831 
 
Krušinová, L. 1984b.: Horšovský Týn – nález kosterních pozůstatků při patě jižní obvodové 
zdi. Hlášení o archeologické činnosti 8/84. Archiv plánů NPÚ ÚOP v Plzni. T 037-4-19832 
 
Krušinová, L. 1997: hlášení 340: průjezd V křídla. In: Výzkumy v Čechách 1993-5, s. 65. (lit. 
ARÚ 1209/3) 
 
Krušinová, L. 2007: Re: Poznámky k SHP tzv. starší kaple. Message to: L. Foster. 12. 4. 
2007 [cit. 2023-06-11]. Osobní komunikace. 
 
Lodrová, M. 2008: NKP zámek Horšovský Týn. Nálezová zpráva o záchranném 
archeologickém výzkumu při realizaci kanalizační přípojky mezi septikem pod purkrabstvím a 
hlavním kanalizačním řadem v ul. E. Beneše. Archiv plánů NPÚ ÚOP Plzeň 037-4-24332. 
 
Masopust, V. 2014: NKP Hrad a zámek Horš. Týn – revitalizace areálu zahradnictví – I. 
etapa. Horšovský Týn. 
 
Menclová D. 1976: České hrady. 2. vydání, s. 261 - 273. Praha. 
 
RBM: Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae. I, 750) 1229 (s.353) 
1855 ed. K.J. Erben. Praha 
 
RBM: Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae. II, 2542 (1286 – 1296) 
1882 ed. J. Emler. Praha  
 
 21
Rineš J. 2000: Technická zpráva k 1. fázi konstrukčních úprav, souvisejících se 
stabilizováním JZ věže zámku a zámecké kaple. Archiv NPÚ ú.o.p. v Plzni, sign. D 2933/5. 
 
Řehák, J. 1997: Speleologický a hydrologický průzkum zámku a hradu Horšovský Týn, 
havárie historické kanalizace. SPELEO – Řehák, Horská Kamenice. Archiv NPÚ ÚOP 
v Plzni, O 037 – 4 - 22403  
 
Řehák J. 2002: Státní zámek Horšovský Týn. Statické zajištění – druhá část. Technická 
zpráva. Ulož. v archivu NPÚ ú.o.p. v Plzni, sign. D 3152/2. 
 
Řehák - SPELEO. Hrad a zámek Horšovský Týn. Historické podzemní systémy - kompilační 
výkres. 2020. Uloženo v OA NPÚ ÚOP v Plzni. 
 
Sedláček, A. 1892: Hrady, zámky a tvrze království Českého, IX., 93 – 102, 112. Reprint 
1996. Praha 
 
Sokol, P. – Sedláková, Ž. 2014: Archeologický atlas NKP zřícenina hradu Přimda. 
Prostorová identifikace výzkumů a terénních zásahů v areálu hradu v letech 1879 – 2012. 
Uloženo v OA NPÚ ÚOP v Plzni. 
 
Sokol, P. – Sedláková, Ž. 2015: Archeologický atlas zříceniny hradu Gutštejn. Prostorová 
identifikace výzkumů a terénních zásahů v areálu hradu v letech 1997 – 2001. Uloženo v OA 
NPÚ ÚOP v Plzni. 
 
Tengler, R. 2017: Horšovský Týn, zahrada zámku, Loreta. Georadarový průzkum. Uloženo 
na OA NPÚ ÚOP v Plzni.  
 
Waldmannová, M. – Sedláková, Ž. 2017a: Archeologický atlas SH Velhartice. Prostorová 
identifikace archeologických výzkumů a dalších terénních zásahů v areálu hradu Velhartice 
v letech 1980 – 2016. Uloženo v OA NPÚ ÚOP v Plzni. 
 
Waldmannová, M. – Sedláková, Ž. – Foster. L. 2017b: Archeologický atlas klášter Plasy. 
Prostorová identifikace archeologických výzkumů a dalších terénních zásahů v areálu NKP 
klášter Plasy v letech 1920 – 2016. Uloženo v OA NPÚ ÚOP v Plzni. 
 
Waldmannová, M. 2023: H. Týn, zámek: Havárie dlažby v průjezdu hlavního vstupu 2014 – 
2016. Nálezová zpráva v rozpracovanosti. 
 
Ždych J. 2013b: Statické zajištění objektu „Hlásky“ v parku NKP Horšovský Týn. Technická 
zpráva a plány stavby 1:50. Plzeň. Uloženo v OA NPÚ ÚOP v Plzni. 
 
 
Další odkazy 
 
Památkový katalog [online]. Praha, Národní památkový ústav, [cit. 9. 6. 2023.]. Dostupné 
z WWW: https://www.pamatkovykatalog.cz/zamek-horsovsky-tyn-16267666. 
 
Geovědní mapa 1:50 000 [online]. Česká geologická služba, [cit. 14. 6. 2023.]. Dostupné 
z WWW: https://mapy.geology.cz/geocr50/ 
 
 
 
 22
4. Seznam příloh  
 
Plány: 
Plán 1: Lokalizace areálu NKP hrad a zámek Horšovský Týn v k.ú. Horšovský Týn s 
označením mapových listů SMO5. 
Plán 2: Rozsah areálu NKP hrad a zámek Horšovský Týn na podkladě katastrální mapy.  
Plán 3: Celková situace – zámek a park. 
Plán 4: Celková situace - klad mapových listů 1:350.  
Plán 5: Celková situace s detailem hlásky v parku - přehled všech zásahů a nemovitých 
nálezů v letech 1984 - 2021. 
Plán 6: Detail hradu a zámku - přehled zásahů a nemovitých nálezů v letech 1984 - 2021. 
Mapové listy: 
A1, A3 – F4, G1 – G3, H1 – H2 – bez zásahů a nemovitých nálezů. 
A2, F5, G4, G5, H3, H4, I1, I2, I3, I4 – zásahy 
A2, F5, G4, G5, H3, H4, I1, I3, I4 – nemovité nálezy 
 
Příloha 1 – soupis zásahů 
Příloha 2 – soupis nemovitých nálezů 
 
 
 
 
Katalog zásahů 
 
 
 
 
 
Číslo zásahu/typ/číslo plánu 1/liniový výkop /I4 
Staré označení 1 – výkopy pro hromosvody - JV roh nádvoří, sonda č. 1-3 
Rok zahájení a rok ukončení 08-10. 1984 
Číslo akce I 
Bližší lokalizace hlavní nádvoří JV roh 
Vedoucí výzkumu L. Krušinová, supervize T. Durdík 
Instituce NPÚ ÚOP Plzeň, resp. KSSPPOP Plzeň 
Nemovitý nález - druh 
Zdivo, zahloubené objekty (kůly, části sídelních objektu, část hrobové jámy 
kostrového hrobu), dlažba. 
Movité nálezy (instituce/ 
přírůstkové číslo) 
uloženo  - depozitář ZČM Zbiroh, umyto (K, Ko lidské, Ko zvířecí, vzorky 
ztrouchnivělého dřeva -určeny druhy): BB 29/sáček 107/zl. přeslenu, 156/sklo, 
mušle; asi BB 32-34; 
Anotace  Stratigrafie až na podloží, zjištěny kulturní vrstvy jílovitohlinitého charakteru 
s příměsí mazanice a ztrouchnivělých dřev, kůly a  část ztrouchnivělých dřev 
včetně zahloubeného objektu (mladohradištní konec 12. – 1. pol. 13. st.); části 
hrobové jámy (1.pol. 13.st.?) narušené předzákladem zdiva z lomového 
kamene se žlutookrovou drobivou maltou (15. stol. a mladší, základ pro 
schodiště), zachycena stavební maltová vrstva související se stavbou stojících 
konstrukcí tzv. staré kaple resp. její západní přístavby. Z kostry uložené na 
zádech bylo zjištěno úplné levé chodidlo a část pravého chodidla, u nichž se 
nacházel železný předmět, snad hřeb. Ojedinělé lidské kosti se vyskytovaly 
jako příměs i v mladších vrstvách. Výkop pro hrom. rozšířen a pro účely 
dokumentace rozdělen na 3 úseky. V sondě pro hromosvod nedospělí jedinci 
(u LK je antropologický rozbor). Podrobný popis viz zdroj: Durdík, T. – 
Krušinová, L. 1986. 
Max hloubka 
zásahu/geologické podloží 
200 cm/ano  v sondě pro hromosvodové desky v ploše nádvoří, v části u J 
nádvorní stěny do 50 cm/ne 
Datace pravěk, ml. hrad. (konec 12. – 1. pol. 13. st) - novověk, recent 
Druh dokumentace/místo 
uložení Předběžná zpráva, půdorysy, profily, fotografie/ u LK; není sken v NPÚ 
Fotoarchiv NPÚ ÚOP v Plzni složka: nádvoří sondy: neg. 167114, 169847, 174385, 176601, 174386, 196846 
Zdroj hlášení: Durdík T. – Krušinová L. 1992: Horšovský Týn, zpráva 113, 114 in 
Výzkumy v Čechách 1988/9, s. 40,41. Praha; publ. Durdík, T. – Krušinová, L. 
1986: K počátkům a stavební podobě hradu v Horšovském Týně. AH 11, 127 – 
142 = podrobné vyhodnocení sond 1-3 včetně půdorysu, profilů a keramiky. 
 
 
Číslo zásahu/typ/číslo plánu 2/liniový výkop /I3 a I4 
Staré označení 
liniové výkopy v SV rohu nádvoří a v západní části nádvoří - sondy č. 4 až č. 7 
v AH 11/86 pro zemnící desky a strojem provedený výkop č. 8 od jižního křídla 
až k severnímu křídlu ve vzdálenosti cca 3 m od průčelí bytu správce (do plánu 
nevyznačeno) 
Rok zahájení a rok ukončení 1984 
Číslo akce I 
Bližší lokalizace SV roh hlavního nádvoří a západní část hlavního nádvoří 
Vedoucí výzkumu L. Krušinová, supervize T. Durdík 
Instituce NPÚ ÚOP Plzeň, resp. KSSPPOP Plzeň 
Nemovitý nález - druh negativní 
Movité nálezy (instituce/ 
přírůstkové číslo)  
Anotace  Provedeny výkopy strojem pouze dodatečně zkontrolované archeologem, 
profily a půdorys bez zjištění stratigrafie, pouze jednolité v převaze oranžové 
jílovité a světlo zelené jílovito kamenité vrstvy překryté renesanční úpravou 
nádvoří. Těžké posoudit, zda šlo o navážky a vyrovnání povrchu nádvoří nebo 
až tak odebrané stratigrafie, že tyto výkopy v podloží. Po zkušenostech z celé 
ostrožny se LK kloní spíše k tomu, že o podloží šlo a úpravy v renesanci a 19. 
století odstranily vyvýšeniny se zbytky stratigrafií starších než 16. století, 
nejspíše zásahy po požáru v 16. století. 
Max hloubka 
zásahu/geologické podloží 80 cm liniové výkopy, 170 cm 2 výkopy pro hromosvodové desky/ ano 
Datace 19.st., recent 
Druh dokumentace/místo 
uložení plán sklepů, terénní dokumentace uložená u  LK - není sken v NPÚ 
Fotoarchiv NPÚ ÚOP v Plzni složka: nádvoří sondy: neg. 174083, 174084, 174085, 174086, 174087, 174088, 
174281, 174282, 174284,  
Zdroj publ. Durdík, T. – Krušinová, L. 1986: K počátkům a stavební podobě hradu 
v Horšovském Týně. AH 11, 127 – 142 – jen půdorys polohy, není podrobný 
popis 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Číslo zásahu/typ/číslo plánu 3/liniový výkop /I4 
Staré označení není 
Rok zahájení a rok ukončení 1984-1985 
Číslo akce I 
Bližší lokalizace hlavní nádvoří JV roh - interiér 
Vedoucí výzkumu L. Krušinová 
Instituce NPÚ ÚOP Plzeň resp. KSSPPOP Plzeň 
Nemovitý nález - druh základ pilíře tribuny tzv. staré kaple 
Movité nálezy (instituce/ 
přírůstkové číslo) ne 
Anotace  V poválečném období, kdy zastával pozici správce zámku p. Dubec (jeho 
sdělení L. Krušinové při provádění záchranného archeologického výzkumu 
v letech 1984-85) bylo při výkopu pro položení roury směrem S-J v někdejším 
spodku lodi tzv. staré kaple odhalené zdivo, považované L. Krušinovou a T. 
Durdíkem za základ pilíře tribuny. Toto lomové zdivo kladené na vápennou 
maltu, vystupuje v podélné ose prostoru ve vzdálenosti až zhruba 3,7 metru od 
západní stěny. Nebyl proveden výzkum, LK pouze očistila druhotné nánosy. 
Základ tam dle LK:…“našel a odhrabal už Bureš a pamatoval si pan Dubec, ale 
mluvil o tom, že se zdi museli vyhnout vedením roury. Tak možná Bureše 
upozornil na zdivo pilíře pan správce Dubec. Já pouze znovu očistila.. Nakolik 
došlo k odhalení za výkopu pro trubku nebo až v době, kdy kopal na vícero 
místech sondy p. F. Bureš, o kterém p. Dubec nerad mluvil, už asi zjistit 
nepůjde, když nešlo od pamětníka tehdy. Na mě podlaha působila tak, že 
v blíže neurčené době někdo zavelel a vytěžil část zeminy a snížil podlahu nebo 
se stavebním nepořádkem odklidil navíc i část zeminy z podlahy.“   
 
Max hloubka 
zásahu/geologické podloží 30 cm/ne 
Datace středověk 
Druh dokumentace/místo 
uložení není 
Zdroj L. Krušinová – paměť a poznámky z 12. 4. 2007– revize textu od J. Anderleho k 
SHP tzv. starší kaple 
 
 
 
 
 
 
 
 
Číslo zásahu/typ/číslo plánu 4/liniový výkop /I4 
Staré označení 
výkop podél severní zdi západní přístavby tzv. staré kaple, sonda č. 14 
označena na plánu sklepů 
Rok zahájení a rok ukončení od září do října 1984 
Číslo akce II 
Bližší lokalizace hlavní nádvoří JV roh 
Vedoucí výzkumu L. Krušinová, supervize T. Durdík 
Instituce NPÚ ÚOP Plzeň, resp. KSSPPOP Plzeň 
Nemovitý nález - druh předzáklad zdiva západní přístavby tzv. staré kaple 
Movité nálezy (instituce/ 
přírůstkové číslo) uloženo  - depozitář ZČM Zbiroh: BB 39 
Anotace  Liniový výkop (využitý pro dokumentaci souvrství pro zjištění stavu 
předzákladu západní přístavby tzv. staré kaple). Sonda dosahovala šířky 0,5, od 
zdi - narušeno výkopem pro el. vedení. Nehluboko zjištěno zdivo z lomového 
kamene na žlutou maltu, které asi souvisí s pozdně gotickým či renesančním 
zdivem v sondě severním směrem (v roce 2002 interpretováno obojí jako 
základ peronu schodiště). Ve východní polovině sondy neporušená situace, ve 
vkopu a maltové vrstvě k základu lidské kosti. Pravděpodobně dodatečná 
přístavba západní části, přičemž došlo k porušení hřbitova kolem kostela. 
Nepočetné zlomky nepřispívají k řešení.  
Max hloubka 
zásahu/geologické podloží 70 cm/ne 
Datace středověk, novověk 
Druh dokumentace/místo 
uložení milimetrový papír, u  LK; není sken v NPÚ 
Zdroj publ.: Durdík T. – Krušinová L. 1992: Horšovský Týn, zpráva 114 in Výzkumy 
v Čechách 1988/9, s. 41. Praha 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Číslo zásahu/typ/číslo plánu 5-8/liniový výkop /I3 
Staré označení 
sondy navazující na liniový výkop  označený č.9 na plánu sklepů, sondy 9A, 9B, 
9C podél S křídla, 10 a 10A kolmo pod arkádou před Z křídlem, č. 11 podél 
purkrabství, č. 12 v SZ rohu nádvoří  a č. 13 a 13A s cílem ověřit existenci 3. 
pilíře po S arkádě, výkop podél S křídla ? označení (č. 16 nebo č. 18) 
Rok zahájení a rok ukončení 1985 léto, 1986 
Číslo akce III 
Bližší lokalizace SZ roh nádvoří mezi purkrabstvím a severním křídlem resp. arkádou 
Vedoucí výzkumu L. Krušinová, supervize T. Durdík 
Instituce NPÚ ÚOP Plzeň, resp. KSSPPOP Plzeň 
Nemovitý nález - druh 
zbytky kůlovitých objektů, předzáklady 3 pilířů podél S křídla, pozůstatek 
gotické arkády?  
Movité nálezy (instituce/ 
přírůstkové číslo) 
ano, desítky sáčků, ulož. depozitář ZČM Zbiroh, umyto: BB 2/sonda 12A, BB 
7/sonda 9A, B, BB 29/sonda 13/sáček 277 – úchytka garnýže; BB 35; BB 39; BB 
75 2x  
Anotace  Liniový výkop vyvolal správce pokládkou dlažby do bytu. LK výkop rozšířila 
v sondy. Nalezeny pouze zbytky mladohradištních resp. pravěkých vrstev a 
výplní zahloubených objektů (kůlů) obtížně odlišitelných od oblázkovo-
hlinitého podloží většinou pouze tmavším a s vyšším prohliněním oproti 
pevnému nenarušenému terénu. V sondě při Z zdi paláce na profilu patrný 
vkop a maltová vrstva dělily souvrství na vrstvy uložené před a po stavbě 
paláce. Pod maltovou vrstvou nasedalo několik vrstev bohatých na keramiku 
na štěrkovité podloží a lze je datovat do 1. pol. 13. st., příp. i do 12. století. 
Bylo zjištěno 5 kůlových jam různé velikosti a nestejného charakteru výplně.  
Při severním křídle odkryt recentním výkopem pro elektriku předzáklad pilíře č. 
1 charakteru gotické zástavby, proto zacílen výzkum podél severního křídla a 
v sondě č. 12 odkryt nejspíše pozůstatek předzákladu pilíře č. 2 a proto ještě 
odkryv směrem na východ, kde objeven předzáklad pilíře č. 3. V sondě č. 13 a 
13A podél pilíře stávající renesanční arkády S křídla byl odkryt půdorys zdiva 
pilíře dochovaného pouze v předzákladové úrovni. Na něj navazoval na 
Z straně v S profilu cihlový pas. Zdivo nejspíše gotického pilíře bylo využito pro 
pilíř renesanční arkády.  Předzáklady pilířů lze interpretovat jako pozůstatek 
severní arkády původního gotického křídla pohlceného renesanční přestavbou. 
Terén byl významně snížen, odstraněny středověké vrstvy při snaze o relativně 
jednotnou niveletu renesančního nádvoří při přestavbách s využitím gotického 
zdiva, které v této části ustoupilo v nadzemní úrovni mladší přestavbě. U 
S křídla těsně nad podložím vrstva pravěká. 
Max hloubka 
zásahu/geologické podloží 
V sondách cca 50 cm, ve výkopu cca 40 cm/ano v případě, že nebylo odkryto 
zdivo, základovou spáru zdiv nebylo reálné dosáhnout při této formě a rozsahu 
ZAV. 
Datace pravěk, mladohradištní až do 1. desetiletí 13. století, zdivo 2. pol. 13. století 
Druh dokumentace/místo 
uložení 
dokumentace, fotografie, u LK; na NPÚ sken plánu s čísly sond, ale sken MM 
v NPÚ není 
Fotoarchiv NPÚ ÚOP v Plzni složka: nádvoří sondy: neg. 174269, 174271, 172270, 172874-172876, 174248-  
174265, 174272, 174274-174276, 174278-174280, 174285-174291, 174266-
174268, 174283, 174277, 174292, 173681-173683 
Zdroj terénní dokumentace, paměť, vynesení v plánu sklepů; publ. Durdík T. – 
Krušinová L. 1992: Horšovský Týn, zpráva 113, 114 in Výzkumy v Čechách 
1988/9, s. 40-41. Praha 
 
Číslo zásahu/typ/číslo plánu 9/sonda /I3 
Staré označení 
č. 15 na plánu sklepů a na skenu barevného půdorysu objektu - sonda pro 
zjištění průběhu opevnění na západní hraně ostrožny 
léto 1986 léto 1986 
Číslo akce IV 
Bližší lokalizace střed západního nádvoří v průběhu předpokládané hrany ostrožny 
Vedoucí výzkumu L. Krušinová, supervize T. Durdík 
Instituce NPÚ ÚOP Plzeň, resp. KSSPPOP Plzeň 
Nemovitý nález - druh 
zjištěno opevnění, zbytky kůlovitých objektů různého průměru a žlabu  – 
pozůstatek dřevěného otýnění sídla z přelomu 12. a 13. století, předchůdce 
gotického hradu 
Movité nálezy (instituce/ 
přírůstkové číslo) uloženo  - depozitář ZČM Zbiroh, umyto: BB 33? 36? 37? 
Anotace  
Zjišťovací výzkum s cílem ověřit možnost existence opevnění, to se potvrdilo 
pro nejstarší fázi sídla na ostrožně nejspíše ještě dřevěného paláce s dřevěným 
kostelem následně nahrazeným tzv. starou kaplí před zahájením výstavby 
západního křídla a postupné stavby gotického hradu. Vyjma západní části, kde 
sráz, sonda dosáhla podloží, v němž byly odhaleny zahloubené kůly a 
horizontální pozůstatky destruovaného opevnění. V sondě 5x2 m po odebrání 
2 m navážek byla podélně vybírána její polovina. Mezi dvěma menšími 
jamkami byla na středu sondy třetí. Celkem se dochovalo 5 kůlových jamek ve 
dvou řadách rovnoběžných s průběhem ostrožny. Ve východní části sondy se 
rýsovala výplň žlabu, kde byly patrné další 2 kůlové jamky o průměru ca 20 cm. 
Mladší zásahy porušily vztahy žlabu a tělesa s kůlovými jamkami, přesto se 
v S profilu podařilo sledovat svrchní šedou jílovitou vrstvu tělesa, která 
prostupovala do výplně žlabu ve V části. Dvě řady nestejně velkých kůlových 
jamek, mazanicová vrstva a žlab jsou pozůstatkem fortifikace, jejíž čelo mělo 
nejspíše podobu vyplétané stěny a k zakotvení zadní stěny sloužil zmíněný žlab 
se 2 kůly. Prostor mezi těmito stěnami byl vyplněn materiálem zpevněným 
řadou tenčích kůlů. Šíře celého opevnění mohla být kolem 150 cm. Sonda 
končila za V stěnou žlabu. (Po ZAV HT 53 v r. 2008 je žlab považován za mladší 
součást pozdně gotického stavení – trativod v podlaze). Ve svrchní šedé jílovité 
vrstvě byla keramika. Následující mazanicová vrstva obsahovala vedle 
typických střepů celkem 0,5 kg mazanice s otisky prutů o různé síle. Ze 
S poloviny se zbytky spodní tmavě šedé hlinité vrstvy pochází keramika, ze 
zásypu kůlů zlomek železa a z výplně žlabu keramika. Ve výše uvedených 
vrstvách a ve světlé kamenité vrstvě těsně nad podložím byly nalezeny pravěké 
střepy a nepočetný soubor štípané industrie. Keramika z vrstev opevnění lze 
datovat do mladohradištního období. Délku trvání konstrukce lze těžko 
stanovit. U kůlů se předpokládá existence bez oprav 50 let. Jde o první 
archeologicky zjištěný doklad otýnění u nás. Opevňovalo biskupský dvorec, ale 
není zatím jisté, zda se dočkalo fáze s kamennou stavbou tzv. staré kaple. 
Max hloubka 
zásahu/geologické podloží 
100 - 60 cm/z podstatné části půdorysu sondy ano, nikoli v Z části, kde výplň 
s materiálem 16. stol. a mladší mezi srázem a Z zdí založené na kamenitém 
srázu 
Datace mladohradištní, 12. – první desetiletí  13. st. 
Druh dokumentace/místo 
uložení dokumentace, fotodokumentace/u LK, není sken v NPÚ 
Zdroj paměť LK, plán sklepů a barevný plán; publ.: Durdík T. – Krušinová L. 1992: 
Horšovský Týn, zpráva 114 in Výzkumy v Čechách 1988/9, s. 41. Praha 
 
Číslo zásahu/typ/číslo plánu 10/sonda /I4 
Staré označení sonda pro Adamovského 
Rok zahájení a rok ukončení 4. a 18. 10. 1992 
Číslo akce V 
Bližší lokalizace S křídlo - SV věž 
Vedoucí výzkumu L. Krušinová, supervize T. Durdík 
Instituce NPÚ ÚOP Plzeň, resp. KSSPPOP Plzeň 
Nemovitý nález - druh Zdivo - hradba 
Movité nálezy (instituce/ 
přírůstkové číslo) ne  
Anotace  Sondou při Z zdi předpokládané SV věže byl odkryt styk obvodové hradby se 
zaniklým středověkým zdivem, které pravděpodobně patří věži. Středověké 
nadloží zaniklo při renesančních úpravách. Při nádvorní zdi věže zachycen styk 
jejího zdiva se zdivem patrně středověké vstupní šíje. Obě tato zdiva byla 
založena do stratigrafie s objekty, končící vrstvami spojovatelnými s výstavbou 
Z křídla okolo pol. 13. století. Rozměry sondy 1,5m (V-Z) a 1,6 m (S-J). Dle orig. 
mm bylo kopáno jen v ca 40 cm úzkém výkopu podél V strany sondy (podél Z 
zdiva věže). Celou šířku výkopu vyplňuje zdivo, na S straně s převahou cihel, v J 
polovině břidlicové kameny (niveleta 387,09). Tam LK majzlíkem očistila část 
zdiva na gotickou maltu V zdi.  
Max hloubka 
zásahu/geologické podloží 46 cm/ne 
Datace kol. pol. 13. st, novověk, recent 
Druh dokumentace/místo 
uložení 
orig. mm 1:20 S profil, V profil a půdorys sken 2MM A4 mm v OA NPÚ/PC 
Foster: Krus29.7.22 HT orig MM sonda SV vez,  fotografie/ u LK 
Zdroj Durdík T. Hlášení o návštěvě hradu v Horšovském Týně ze dne 21. 4. 1993. 
Archiv ARÚ čj. 1209/93. 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Číslo zásahu/typ/číslo plánu 11/sonda /I4 
Staré označení 17, dělena na 17 a, b, c  
Rok zahájení a rok ukončení září až listopad 1993 
Číslo akce VI 
Bližší lokalizace průjezd V křídla a JV roh nádvoří, vstupní branka na nádvoří 
Vedoucí výzkumu L. Krušinová, supervize T. Durdík 
Instituce NPÚ ÚOP Plzeň resp. KSSPPOP Plzeň 
Nemovitý nález - druh 
zánikový horizont interiéru V křídla z 2. pol. 13. století, příkop, zahloubené 
kůlovité objekty 
Movité nálezy (instituce/ 
přírůstkové číslo) 
uloženo  - depozitář ZČM Zbiroh, umyto, seznam sáčků v PC, BB č. 5, 10, 11, 12, 
5, 41, 42, 46, 47, 50, 51, 65, 66, 67, 69, 70. 
Anotace  Liniové výkopy pro elektrické vedení byly vykopány podél západní stěny 
východního křídla (sonda c), vstupem brankou do V průjezdu 
vydlážděného  dřevěnými kostkami, podél severní stěny průjezdu. Šířka 
výkopu pouze 25 cm, v západní části zachována stratigrafie, v delší východní 
části porušeno renesanční přestavbou, přes velmi obtížný způsob provádění 
ZAV při halogenovém osvětlení do pozdních nočních hodin dosaženo podloží a 
dokumentace obou profilů a několika půdorysů spodních úrovní výkopu. 
Zachycena raně gotická obvodová hradba a základ nádvorní renesanční zdi. 
Také patrny 2 kumulace kamenů, které by mohly být pozůstatky zdiva 
spojovaného jílem. Dosaženo patrně úrovně 13. století, část stratigrafie může 
být interiérovou.  
Max hloubka 
zásahu/geologické podloží 40 cm/ne  až 180 cm/ano 
Datace pravěk, mladohradištní, 13. století, 18. st., recent 
Druh dokumentace/místo 
uložení 
dokumentace půdorysy, profily, fotografie/u LK; barevné kopie 6MM A4 (chybí 
úsek a) v OA NPÚ/kartotéka+sken 5 fotografií 
Zdroj terénní dokumentace 6 milimetrových papírů, profily překresleny na pauzák, 
poznámky z terénu a na sáčcích nálezů.  Durdík T. Hlášení o návštěvě hradu 
v Horšovském Týně ze dne 21.4.1993. Archiv ARÚ čj. 1209/93 včetně 5ks 
fotografií. Krušinová, L. 1997: hlášení 340: průjezd V křídla. In: Výzkumy 
v Čechách 1993-5, s. 65. (lit. ARÚ 1209/3). Poloha výkopů: Projektová 
dokumentace: Rekonstrukce hlavních kabelových rozvodů, zámek Horšovský 
Týn, elektroinstalace. VII 1993. Ing. K. Roubal, Plzeň. 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Číslo zásahu/typ/číslo plánu 12/ liniový výkop /I3 a I4 
Staré označení 
J vchod pro sondu před vstupem do J. křídla (12/1993, aby mohla být vánoční 
prohlídka zámku), kancl A, kancl B, kancl C,  19 a) až d); sonda 20a půdorysy, 
profily mezi 1. a 2. sloupem arkády na 4,5 m od prahu – asi úsek v JZ koutu u J 
arkád?MM z 11.5. – 12. 11. 1993 
Rok zahájení a rok ukončení srpen až prosinec 1993, III. 1994 
Číslo akce VI 
Bližší lokalizace podél jižního křídla a JZ roh nádvoří 
Vedoucí výzkumu L. Krušinová, supervize T. Durdík 
Instituce NPÚ ÚOP Plzeň resp. KSSPPOP Plzeň 
Nemovitý nález - druh zahloubené objekty – kůly, hrob v sondě kancl B 
Movité nálezy (instituce/ 
přírůstkové číslo) 
uloženo  - depozitář ZČM Zbiroh, umyto zčásti, BB 6, 7, 10, 11, 12-14, 29 
(lid.ko), 42, 47-49, 51, 52, 55-58, 60-62, 66, 69-71(např. sáčky 379-393), 73  
Anotace  Liniový výkop pro nové elektrické vedení podél jižního křídla resp. starého 
výkopu pro el. vedení. V důsledku požadavků správce objektu p. 
Rosendorfského a techniků NPÚ požadováno zajištění výkopů. V tomto 
prostoru zachované v převaze neporušené historické terény. Snaha kopat po 
úsecích (ty dokumentovány) a až na podloží = plně vyznačené úseky na plánu 
SHP. Dařilo se kopat archeologicky, ovšem daní bylo provádět ZAV na několika 
místech souběžně. Situace byla dosti obtížně čitelná v terénu s ohledem na 
šířku výkopu, který měl jižní stěnu místy nedochovanou, protože byl výkop 
veden podél stávajícího elektrického vedení.  Sektory mezi dokumentovanými 
úseky dokopány jen na požadovanou hloubku pro položení nového vedení. 
Podloží bylo dosaženo pouze v jihozápadní části výkopu, v němž zachyceny 
kůlovité objekty. Podrobnější popis umožňuje terénní dokumentace. V sondě 
kancl B při S profilu dokumentován hrob s kompletní kostrou, orientován V-Z 
(lebka). Hrobová jáma v hloubce ca 1 m. 
Max hloubka 
zásahu/geologické podloží 50 - 90 cm v kůlech, kde dosaženo i podloží/ve výkopu nedosaženo podloží  
Datace mladohradištní, středověk  až 19. st., recent 
Druh dokumentace/místo 
uložení 
půdorysy, profily, fotografie, zápisy v deníku a na  sáčcích/LK; sken mm v OA 
NPÚ/PC Foster: složka: HT Krus orig MM sond 19,20, studna 
Zdroj terénní dokumentace – kancl  A – 5 mil. papírů, kancl B -7 mil. papírů, kancl C – 
6 mil. papírů,   
19 a)  6 mil. papírů, 19 b) 3 mil. papíry, 19 d) 14 mil. papírů,  zápisky z terénu. 
Poloha výkopů:  Projektová dokumentace: Rekonstrukce hlavních kabelových 
rozvodů, zámek Horšovský Týn, elektroinstalace. VII 1993. Ing. K. Roubal, 
Plzeň. 
20 a) MM A4 půdorysy, profily; 20 b) 3MM A4- odbočka na Z, S profil a 
půdorys+profil 185 cm na V od 0 v profilu sondy 20 a+profil rozšířený na Z, 
měřeno do 0 v profilu sondy 20a 
 
 
 
 
 
Číslo zásahu/typ/číslo plánu 13/ liniový výkop /I3 
Staré označení liniový výkop před bytem správce (Burešovými)  rozšířen na  a) a  b), 21 
Rok zahájení a rok ukončení květen 1993 
Číslo akce VI 
Bližší lokalizace 0,4 m široký výkop od S k J – viz barevný plán 
Vedoucí výzkumu L. Krušinová, supervize T. Durdík 
Instituce NPÚ ÚOP Plzeň resp. KSSPPOP Plzeň 
Nemovitý nález - druh v profilech kůl. objekty 
Movité nálezy (instituce/ 
přírůstkové číslo) ano, ulož. Depozitář ZČM Zbiroh 
Anotace  Liniové výkopy za účelem el. vedení do bytu správce, ve vzd. 0,5 m od linie 
průčelí, kopáno do hloubky cca 40 cm, ve větších úsecích porušeno, místy 
dochovaná a dokumentovaná zachovaná stratigrafie a zachycena vrstva 
tmavohnědá hlinitá se zlomky mazanice a keramikou z konce 12. a zač. 13.st. 
Kůlové objekty zachyceny v JZ části výkopu a v severní části nejdále 3 m od 
vstupu pod SZ věž. Tam jen zbytky jamek v podloží s obtížně znatelnou výplní 
v oblázkovém podloží. Když suché, téměř vůbec. 
Max hloubka 
zásahu/geologické podloží Cca 50 cm/v jižní polovině ne, v severní ano 
Datace 12. a 13. století, až 19. st., recent 
Druh dokumentace/místo 
uložení 
půdorysy, profily, fotografie/LK; sken v NPÚ chybí 
Zdroj terénní dokumentace č. 21 6 mil. papírů + zápisky z terénu. Poloha výkopů:  
Projektová dokumentace: Rekonstrukce hlavních kabelových rozvodů, zámek 
Horšovský Týn, elektroinstalace. VII 1993. Ing. K. Roubal, Plzeň.  
 
Číslo zásahu/typ/číslo plánu 14/liniový výkop /I3 
Staré označení JZ roh nádvoří u purkrabství, v barevném plánu nejspíše č. 16 nebo č. 18 
Rok zahájení a rok ukončení listopad 1993 
Číslo akce VII 
Bližší lokalizace JZ roh nádvoří podél západního křídla 
Vedoucí výzkumu L. Krušinová, supervize T. Durdík 
Instituce NPÚ ÚOP Plzeň resp. KSSPPOP Plzeň 
Nemovitý nález - druh Překopané vrstvy, nebyl patrný pozůstatek původní stratigrafie 
Movité nálezy (instituce/ 
přírůstkové číslo) 
ano, v druhotném uložení, pouze nasáčkováno z hromad, ulož. Depozitář ZČM 
Zbiroh, umyto  
Anotace  Liniový výkop  - úpravy WC v bytu správce. Provedený dělníky, pouze 
kontrolován a sběr nálezů z hromad, nebyla patrná dochovaná stratigrafie, 
nebylo možné prohloubit resp. rozšířit pro ověření rozsahu porušení 
historických terénů, což by bylo více než žádoucí s ohledem na možnost zjištění 
zachovaného profilu k východní zdi gotického západního křídla hradu. 
Max hloubka 
zásahu/geologické podloží 40 cm/ne 
Datace Ve druhotném uložení 13. století a mladší. 
Druh dokumentace/místo 
uložení Zákres do půdorysu plánu, fotodokumentace?/u LK 
Zdroj poznámky z terénu  
Číslo zásahu/typ/číslo plánu 15/ sonda /I3 
Staré označení u studny  
Rok zahájení a rok ukončení březen 1994, dokumentace 6.6. 
Číslo akce VI 
Bližší lokalizace podél J nádvorní stěny v části poblíž studny 
Vedoucí výzkumu L. Krušinová, supervize T. Durdík 
Instituce NPÚ ÚOP Plzeň resp. KSSPPOP Plzeň 
Nemovitý nález - druh zachovaná stratigrafie 13. st. a starší, dlažba 16. st., zahloubené obj.  
Movité nálezy (instituce/ 
přírůstkové číslo) ano, ulož. Depozitář ZČM Zbiroh, BB 64 
Anotace  Výkop v trase elektro proveden firmou a pak dokumentován archeologem.  
Max hloubka 
zásahu/geologické podloží 70 cm/ne 
Datace 12. a 13. století, 16. stol. a ml. 
Druh dokumentace/místo 
uložení 
půdorysy, profily/LK 
Zdroj terénní dok. 6 MM A4 sken PC/Foster: HT Krus orig MM sond 19,20, studna  
 
Číslo zásahu/typ/číslo plánu 16/ liniový výkop /I3 
Staré označení výkop ve věži 
Rok zahájení a rok ukončení 9.-10. 10. 1994 
Číslo akce VI 
Bližší lokalizace JZ věž interiér 
Vedoucí výzkumu L. Krušinová, supervize T. Durdík 
Instituce NPÚ ÚOP Plzeň resp. KSSPPOP Plzeň 
Nemovitý nález - druh kůlový objekt v podloží, ohniště 
Movité nálezy  ano, ulož. Depozitář ZČM Zbiroh, BB 45?, 68/sáčky č. 347-378, BB74?, 76 
Anotace  V rámci rekonstrukce hlavních kabelových rozvodů proveden výkop 
v Z průjezdu do interiéru věže a sonda v přízemí JZ věže, kde budována elektro 
rozvodna. Skrz zdivo věže kopáno v celé šířce chodbičky (ca 1,2 m) na zdivo 
dříve probouraného vstupu (hloubka cca 40 cm). Vrstvy v druhotném uložení. 
Zachované až spodní úrovně stratigrafie, svrchní porušeny průrazem vstupu do 
přízemí věže. Sonda uvnitř (80 cm od S stěny) vykopána až na podloží 
(rozvolněný fylit), v němž zahloubený kůlový objekt. Části profilů zejména 
v nižších úrovních dochovány a dokumentovány. Horních 100 až 120 cm 
porušeno sypkými vrstvami stavebního rázu zejména v JV části sondy. 
Předzáklad S vnitřní stěny věže je nepravidelně rozšířený o 5-20 cm. 
Max hloubka 
zásahu/geologické podloží Cca 200 cm/ano 
Datace mladohradištní až 19. st., recent 
Druh dokumentace/místo 
uložení 
půdorysy, profily, fotografie/LK; sken 9MMA4 mm v PC/Foster: HT Krus orig 
MM sonda vez 
Zdroj poloha:  Projektová dokumentace: Rekonstrukce hlavních kabelových rozvodů, 
zámek Horšovský Týn, elektroinstalace. VII 1993. Ing. K. Roubal, Plzeň. 
 
 
Číslo zásahu/typ/číslo plánu 17/liniový výkop /I3 
Staré označení č. 22? 
Rok zahájení a rok ukončení září až říjen 1994 
Číslo akce VI 
Bližší lokalizace západní nádvoří, odkryv od jihu na sever cca středem nádvoří 
Vedoucí výzkumu L. Krušinová, supervize T. Durdík 
Instituce NPÚ ÚOP Plzeň resp. KSSPPOP Plzeň 
Nemovitý nález - druh 
ano, část zahloubeného objektu z doby mladohradištní v úseku před zlomem 
výkopu Z od průjezdu směrem na sever 
Movité nálezy (instituce/ 
přírůstkové číslo) ano, ulož. Depozitář ZČM Zbiroh, např. sáčky 394 až 402, BB 53, 54, ?83, 84 
Anotace  Liniový široký výkop směrem na II. nádvoří a směrem na sever k severnímu 
průjezdu pro kabelové rozvody elektro v betonovém žlabu. Odkryv v západním 
průjezdu pokračoval ohybem a stáčel se na sever středem západního nádvoří. 
Byl možný dohled a v partiích se zachovanou stratigrafií bylo možné provádět 
ZAV a výkop po odkrytých vrstvách (úseky výzkumu na barevném plánu sklepů 
vyznačené plně, dohled šrafovaně. Proto se podařilo zjistit a zdokumentovat 
část zahloubeného objektu, v jehož výplni byly zjištěny větší části zlomků 
keramiky z doby mladohradištní. Vrstvy mladší byly v převaze porušeny 
mladšími zásahy nebo odstraněny zcela, např. část odkryvu byla v severní části 
zničena vápennou jámou. V části výkopu byla zachována štětová dlažba, která 
byla indicií pro neporušenou stratigrafii.   
 
Max hloubka 
zásahu/geologické podloží 30 až 90 cm/ano místy 
Datace mladohradištní, terény od pol. 13. stol. odtěženy stavebními úpravami od renesance po z 19.st. a recent 
Druh dokumentace/místo 
uložení terénní dokumentace, půdorysy, profily, fotografie/LK; sken MM v NPÚ není 
Zdroj paměť LK; Poloha výkopů:  Projektová dokumentace: Rekonstrukce hlavních 
kabelových rozvodů, zámek Horšovský Týn, elektroinstalace. VII 1993. Ing. K. 
Roubal, Plzeň. 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Číslo zásahu/typ/číslo plánu 18/liniový výkop /H3 
Staré označení příkop 
Rok zahájení a rok ukončení říjen 1994 
Číslo akce VI 
Bližší lokalizace příkop pod mostem vedoucím do parku podél zdi, vně Z části brány 
Vedoucí výzkumu L. Krušinová, supervize T. Durdík 
Instituce NPÚ ÚOP Plzeň resp. KSSPPOP Plzeň 
Nemovitý nález - druh ne 
Movité nálezy (instituce/ 
přírůstkové číslo) ano, ulož. Depozitář ZČM Zbiroh BB 71 
Anotace  
Výkop proveden dělníky pro zavedení elektroinstalace. Negativní stratigrafie. 
Max hloubka 
zásahu/geologické podloží 50 cm/ne 
Datace 18.st., 19.st., recent 
Druh dokumentace/místo 
uložení ? fotodokumentace, popis na sáčku s nálezy/LK 
Zdroj paměť, zákres v barevném plánu. Poloha výkopů:  Projektová dokumentace: 
Rekonstrukce hlavních kabelových rozvodů, zámek Horšovský Týn, 
elektroinstalace. VII 1993. Ing. K. Roubal, Plzeň. 
 
 
Číslo zásahu/typ/číslo plánu 19/ liniový výkop /I3 
Staré označení ? číslo - liniový výkop a sonda v interiéru 
Rok zahájení a rok ukončení říjen 1994 
Číslo akce VI 
Bližší lokalizace liniový výkop směrem k JZ budově purkrabství a do jejího interiéru 
Vedoucí výzkumu L. Krušinová, supervize T. Durdík 
Instituce NPÚ ÚOP Plzeň resp. KSSPPOP Plzeň 
Nemovitý nález - druh ne 
Movité nálezy (instituce/ 
přírůstkové číslo) ano, ulož. Depozitář ZČM Zbiroh, BB ? 53, 54 
Anotace  Odkryv ze západního průjezdu na západní nádvoří s odbočkou do JZ budovy za 
účelem elektroinstalace. Při východní stěně jihozápadní budovy (purkrabství) 
na západním nádvoří byla snaha využít výkop a provést sondu (1x1x1xm) za 
prahem, v níž by bylo možné zjistit stratigrafie na zdivo. Terény hodně 
porušeny.  
Max hloubka 
zásahu/geologické podloží 80 cm/ne 
Datace 18.st., 19. st., recent 
Druh dokumentace/místo 
uložení půdorysy, profily/LK 
Zdroj paměť LK. Poloha výkopů:  Projektová dokumentace: Rekonstrukce hlavních 
kabelových rozvodů, zámek Horšovský Týn, elektroinstalace. VII 1993. Ing. K. 
Roubal, Plzeň. Archiv plánů NPÚ ÚOP Plzeň: 034*4*21372 
 
Číslo zásahu/typ/číslo plánu 20/ sonda /I3 
Staré označení I/94 pro schodiště do bytu správce   
Rok zahájení a rok ukončení 9. až 31. srpen 1994 
Číslo akce VIII 
Bližší lokalizace SZ roh hlavního nádvoří 
Vedoucí výzkumu L. Krušinová, supervize T. Durdík 
Instituce NPÚ ÚOP Plzeň resp. KSSPPOP Plzeň 
Nemovitý nález - druh  
Movité nálezy  ano, ulož. depozitář ZČM Zbiroh BB ?74, 77, 80-82 částečně u LK 
Anotace  Sonda formou ZAV vyvolaná záměrem výstavby nového schodiště do bytu 
správce objektu v purkrabství. Po odstranění dlažby z hliněných dlaždic byl 
obdobně jako v sondách 1984 zjištěn zbytek vrstvy tmavohnědé hlinité 
s keramikou konce 12. zač. 13. století, dosedající na oblázkovo hlinité podloží, 
v němž obtížně rozlišitelné kůlovité zahloubené objekty, rozdílné výplně, 
světlejší a tmavší více a méně prohliněné obtížně odlišitelné od podloží lze 
interpretovat s ohledem na druhotně uložené nálezy pravěké keramiky i za 
pravěké. Podloží dosaženo po 20-40 cm, podstatná část horních středověkých 
vrstev odstraněna jednak při stavbě západního křídla jednak při stavební 
přestavbě hradu na zámek. 
Max hloubka / podloží max. 40 cm/ano 
Datace mladohradištní, pravěk 
Druh dokumentace/místo 
uložení Půdorysy, profily, fotografie/LK 
Zdroj terénní dokumentace, zápisky z terénu 
 
Číslo zásahu/typ/číslo plánu 21/sonda /I3 
Staré označení sonda na základovou spáru SV rohu JZ hradní věže s kaplí  
Rok zahájení a rok ukončení podzim 2001  
Číslo akce IX 
Bližší lokalizace JZ roh hlavního nádvoří 
Vedoucí výzkumu L. Krušinová 
Instituce SÚPP Praha 
Nemovitý nález - druh předzáklad zdi věže, kůlové jamky a jámy 
Movité nálezy (instituce) ano, ulož. depozitář ZČM Zbiroh 
Anotace  V důsledku aktivit firmy SPELEO Řehák za účelem zjištění vnější základové 
spáry a stavu podloží základového zdiva jihozápadní věže hradu z hlediska její 
stability. Odstraněna dlažba z hliněných dlaždic a archeologicky prováděn ZAV 
ve vytýčené sondě cca 2 x 1,5 m. Zachovaná původní stratigrafie z 12. – 13. 
století, prováděna dokumentace půdorysů a profilů dosahující hloubky až do 
cca 300 cm. Dosažena základová spára věže.  
Max hloubka / podloží 300 cm/ano 
Datace 12. - 13. st., druhotně pravěk, recentní porušení 
Dokumentace/místo uložení 
půdorysy, profily,10 mil. papírů, i překresleno, fotografie, digitální data na CD 
/LK, není na NPÚ 
Zdroj paměť LK, dokumentace  
 
Číslo zásahu/typ/číslo plánu 22/odkryv /I3 
Staré označení sonda pod schodištěm S1  
Rok zahájení a rok ukončení 2001 srpen – 2003 (V část pod WC) 
Číslo akce IX 
Bližší lokalizace zadní nádvoří -  podél jižní stěny opěráku JZ věže s kaplí 
Vedoucí výzkumu L. Čiháková 
Instituce NPÚ ÚOP Plzeň 
Nemovitý nález - druh 4 kůlové jámy, žlábek, dlažba, souvrství  12.-16.st. 
Movité nálezy (instituce/ 
přírůstkové číslo) 
přeslen, bronzový prstýnek, ke  NPÚ/ DEMUS inv.č. 7961-7992 BB HT 021, 
inv.č. 7912-7960 a 9026-9033 (V část) BB HT 022, inv.č. 9026-9033 (V část)  BB 
HT 034, inv.č.  9034-9046 (V část) BB HT 035, inv.č. 9248-9254 BB HT 040; CES 
př.č. 88/2011  
Anotace  V srpnu 2001 odstraněno schodiště podél jižní stěny opěráku JZ věže s kaplí a 
prostor pod ním vytěžen až na povrch rozvolněné skály. Firma SPELEO 
pokračovala v těžbě pod základovou spáru až na pevnou skálu, odkud 
podezdila základ kaple s průchozí chodbou kolem. V ploše pod schodištěm byly 
nad podložím archeologicky dokumentovány 2 vrstvy z 12.-13. st.: 20 – 40 cm 
mocná rezavě hnědá hlinitojílovitá s občasnými drobnými uhlíky a hrudkami 
mazanice s kůlovou jamkou zahloubenou z této vrstvy a pod ní šedohnědá 
jílovitohlinitá hutná s drobnými uhlíky a říčními kaménky. Po začištění vrstvy 
na podloží (úroveň 383,04 m.n.m.) se projevila výplň 3 kůlových jam v jedné 
linii a v rozestupech 1 – 1, 20 m. Jejich severní okraj byl narušen při stavbě 
opěráku JZ věže. Průměr jam 50 cm a 40 cm, téměř kolmé stěny, hloubka 30 
cm a 40 cm. Jámy interpretovány jako doklad dřevěného dvorce v době 
existence tzv. starší kaple v JV rohu nádvoří – zřejmě její románské fáze před 1. 
pol. 13. st. Z kůlových jam se podařilo získat pouze zlomky keramiky rámcově 
datované do období konce 12. a 1. poloviny 13. století. Podél jižního profilu se 
jevila hrana žlábku zahloubeného do podloží (přirozená hrana svažujícího se 
podloží?). Naproti nejvýchodnější kůlové jámě byl žlábek ukončen další 
kruhovitou zahloubeninou o průměru 40 cm. Po vybrání výplně kůlových 
jamek byla zjištěna základová spára opěráku, zahloubená jen ca 30 cm do 
podloží z rozvolněného fylitu, tj. ca 80 cm od povrchu dlažby při patě 
schodiště. Pod podestou schodiště u JZ věže zůstal zachován profil intaktních 
vrstev od podloží po vrcholný středověk, zřejmě jediný v celém areálu zámku. 
Podesta je zvýšená o ca 1 m nad stávající dlažbu při patě schodiště. V profilu 
dochovaný relikt dlažby o 1,30 m výš než dnešní dlažba v průchodu do konírny 
naznačuje úroveň přístupu do západního nádvoří před výstavbou konírny 
v renesanci. Pod písčitoštěrkovým lůžkem dlažby se nacházela ca 10 cm mocná 
vrstva černého hrudkovitého jílu, který byl později identifikován i při stěně 
paláce v IG sondách na západním nádvoří. Pod tímto jílem následují vrstvy 13. 
st.; hutná rezavě hnědá hlinitojílovitá s občasnými drobnými uhlíky a hrudkami 
mazanice zde dosahovala mocnosti až 70 cm na rozdíl od 20 – 40 cm 
v západním profilu. Nad dlažbou v bloku s profilem, po jeho východní straně i 
jižní hraně byl suťový zásyp ze stavby schodiště s množstvím střepů 16. st., 
kusy malty, cihel a prejzů. Východně těsně za blokem se středověkým 
souvrstvím, v prostoru zrušených záchodků, přiléhá pilíř s náběhem na klenbu. 
Pilíř o síle 50 cm je zděný z lomového kamene na pevnou žlutou vápenito - 
písčitou maltu, náběh klenby je z cihel rozměru 20 x?x5 cm. Klenba i koruna 
pilíře jsou překryty vrstvou hrudkovitého černého jílu, nad ním je lůžko dlažby 
a dlažba z menších kamenů. Prostor pod klenbou byl vyplněn šedým 
hlinitopísčitým zásypem s množstvím zvířecích kostí, glazovanou keramikou 16. 
st., sklem z okenních tabulek. Zánik a zasypání této klenuté, původně 
podzemní prostory lze vzhledem k nálezům předpokládat v renesanci po 
polovině 16. století. V roce 2003 byl ve štole ražené pod základy J zdi věže 
zpřístupněn základ opěráku, široký 70 cm, z břidlicových desek (asi 60 x 50) 
uložených delší stranou kolmo ke stěně věže a pojených šedou maltou. Je na 
spáru přiložen k základům kaple, širokým 1, 40 m, z mohutných břidlicových 
desek (70 x nejméně 60 cm) na žlutavou maltu. Byly odebrány vzorky malty ze 
základu kaple a opěráku. Podezdíváno bylo až ke koutu s konírnou – 
v místnosti v tomto koutě fungovalo WC zřejmě v 19. st. (cihlová podlaha 
s oválným otvorem). Severní stěna byla připlentovaná k břidličnatému podloží 
– terén zde byl snížen o 180 cm pod základovou spáru kaple – částečně 
v renesanci, z části koncem 19. století. 
Max hloubka 
zásahu/geologické podloží ca 80 cm od povrchu dlažby Z nádvoří/ano v 383,04 m.n.m. 
Datace ?mladohradištní (od konce 10. století do počátku 12. století), 12.-13. st., 1. – 20.st. 
Druh dokumentace/místo 
uložení 
Profil S-J 1:20 na MM papíře asi ze dne 23. 8. 2001. Půdorys 1:20 v úrovni 
podloží. Půdorysy a profily kůlových jam v 1:20. Východní profil 1:20 ze dne 23. 
8. 2001. Profil Z-V a S-J 1:20 ze dne 2. 10. 2001. Fotografie L. Foster 
(naskenováno) Film V. a negativ č. 414458 - seznam a popis v NZ.  Východní 
část pod WC – fotografie E. Kamenická/OA NPÚ ÚOP v Plzni 
Zdroj NZ: Foster L. 2007: Horšovský Týn – zámek.  Západní nádvoří. Archeologické 
sondy 2001 – 2003. Archiv plánů NPÚ ÚOP v Plzni 037-4-24258. Plán: Jánský 
1995: St. zámek Horšovský Týn - zaměření nádvoří 1:100. GEO Horšovský Týn 
s.r.o. Archiv plánů NPÚ ÚOP v Plzni D 2509/1. 
 
 
Číslo zásahu/typ/číslo plánu 23/sonda /I3 
Staré označení S 19 
Rok zahájení a rok ukončení 2001 31. 10., 1. 11., 6. 11., 12. 11. 
Číslo akce IX 
Bližší lokalizace západní nádvoří - sonda při Z stěně opěráku JZ věže s kaplí 
Vedoucí výzkumu P. Sokol+T. Wizovský 
Instituce NPÚ ÚOP Plzeň  
Nemovitý nález - druh 
2 kůlové jámy 12.-13. st., 2 žlábky kolmé na opěrák (zahloubené objekty z doby 
mladohradištní ?) 
Movité nálezy (instituce/ 
přírůstkové číslo) 
ke, zv. ko, maz, malta, brousek, pazourek NPÚ/ DEMUS inv.č. 7890-7911 BB HT 
021, CES př.č. 88/2011 
Anotace  Na základovou spáru opěráku bylo archeologicky kopáno i podél jeho západní 
strany v sondě o délce 280 cm a šířce 110 cm. I zde byly zjištěny kůlové jámy 
podobného charakteru jako podél jeho J strany. Větší z nich blíž JZ nároží 
opěráku, mírně oválná, o průměru asi 45 cm, se stěnami téměř kolmými na 
rovné dno, zahloubená 20 cm do podloží byla zaplněná hnědošedou, jílovitou 
hlínou s uhlíky, oblázky a množstvím keramiky 12.-13. století. Spodní část této 
vrstvy vyplňovala i další kůlovou jamku asi 1,2 m severovýchodně od 
předchozí. Tato oválná jamka s rozměry 30 x 20 cm, hloubkou 20 cm, šikmými 
stěnami a téměř rovným dnem byla porušená základem opěráku. Nad 
hnědošedou vrstvou následovala při Z profilu hromada stavebního materiálu či 
odpadu - oblázků a menších kamenů promíchaných se světlou pískovitou 
maltou, překrytá v celé ploše rezavě hnědou, hlinitojílovitou vrstvou s oblázky, 
uhlíky a zlomky keramiky a mazanice. Vrstvy nad tímto středověkým 
souvrstvím měly charakter planýrky spojené s uložením litinového potrubí.  
Došlo k odstranění novověkých vrstev, včetně současných se stavbou opěráku 
paláce. V podloží ze zelenošedého rozvolněného fylitu a jílu, v hloubce asi 1 m, 
byly zahloubeny ještě objekty stratigraficky starší než výše uvedené kůlové 
jámy, a to 2 paralelní žlábky směru Z – V, zabíhající pod základ opěráku i pod 
Z profil sondy, a mírná zahloubenina s přepálenými kameny související se 
severním žlábkem. Severní žlábek měl šířku ca 20 cm a hloubku ca 12 cm, 
mírně se svažující stěny, přecházející plynule do mírně prohnutého dna. Další 
žlábek, s prvním zcela rovnoběžný a od něj vzdálený ca 45 cm jižně, se lišil 
tvarem i úpravou. Jeho šířka i hloubka byla 20 cm, stěny téměř kolmé 
k rovnému dnu. Téměř celá jeho severní stěna byla zpevněna kameny. Jižní 
hranu žlábku porušila v úvodu popsaná větší jáma pro kůl o průměru ca 45 cm. 
Se zánikem konstrukce patrně v obou žlábcích souvisí zaplnění jejich dna 
(boku) tenkou vrstvou, obtížně rozeznatelnou od podloží, a to šedozelenou, 
hlinitojílovitou s kaménky a velmi drobnými uhlíky. Do této vrstvy byla 
zahloubená druhá menší kůlová jáma. 
Max hloubka 
zásahu/geologické podloží ca 1,5 m /ano (383,14-383,43 m.n.m.) 
Datace mladohradištní, 12.-13. st., terény od pol. 13. stol. odtěženy stavebními úpravami od renesance po 19. st. a recent 
Druh dokumentace/místo 
uložení 
Půdorys v úrovni podloží a profily 1:20 na MM papíře, nivelace. Fotografie 
(naskenováno) Film X., XI. a negativ č. 105466 /OA NPÚ Plzeň, seznam a popis 
v NZ 
Zdroj NZ: Foster L. 2007: Horšovský Týn – zámek.  Západní nádvoří. Archeologické 
sondy 2001 – 2003. Archiv plánů NPÚ ÚOP v Plzni 037-4-24258. 
 
Číslo zásahu/typ/číslo plánu 24/ liniový výkop /H4, I4 
Staré označení S 21 
Rok zahájení a rok ukončení 2001 
Číslo akce X 
Bližší lokalizace východní příkop a dvorečky JV pod zámkem - kanalizace 
Vedoucí výzkumu E. Kamenická 
Instituce NPÚ ÚOP Plzeň  
Nemovitý nález - druh 
 Movité nálezy (instituce/ 
přírůstkové číslo) 
ke 18.-20. st., porcelánové dýmky  NPÚ/ DEMUS inv.č. 7724-7733 BB HT 013 (J 
část), inv.č. 7735-7746 BB HT14 (V příkop); CES př.č. 88/2011 
Anotace  U průrazu pod příčným zdivem Z od SV věže hl. výkopu 1 m, šířka 80 cm. 
Souvrství: žulové kostky v podsypu z červeného písku, suť (kousky betonu, 
dlaždic, lomový kámen v tmavé hlíně, dále cihlová suť s maltou a tmavá hlína 
s úštěpky břidlice, skála v hl. 40 cm. Ve vzdálenosti 380 cm od rampy podloží 
prudce klesá k jihu a zaobluje se k SV – starší hrana příkopu? V úseku východně 
od SV věže a dál ve V příkopu dosahuje skalní podloží k povrchu terénu, hl. 
výkopu 1,2m. V úseku od čp. 2 podloží asi 70 cm pod povrchem, nad ním suť 
v tm. hlíně, ojediněle zl. ke 16. st., kopáno v trase staršího výkopu. Úsek podél 
J zdi od šachty 3...

Originál dokumentu:

digitální

Typ/druh dokumentu:

Typ dokumentu:	mapy a plány území
Druh dokumentu:	speciální mapa, plán území
Bližší specifikace:	tématická mapa s odborným obsahem

Jméno souboru:

P0101054.pdf

Formát souboru:

application/pdf

Autor záznamu:

Lišková Lenka

Popis dokumentu:

Archeologický atlas zámku Horšovský Týn: Prostorová identifikace archeologických výzkumů a dalších terenních zásahů v areálu SHZ Horšovský Týn v letech 1984 - 2021.

Název pracoviště:

ÚOP v Plzni

Velikost dokumentu (v bytech):

11845871 B

Rozměry obrazového dokumentu:

Autor originálu:

Foster Linda; Krušinová Lenka, (1963-); Sedláková Žaneta;

Klíčová slova:

Kulturní památka nemovitá; Výzkum a vývoj; Národní kulturní památka; Území s archeologickými nálezy; Geografický informační systém;

Uživ. klíčová slova:

Datum vzniku:

2023

Licence:

Typ:	CC BY-NC-ND 4.0 - licence Creative Commons Uveďte původ-Neužívejte komerčně-Nezpracovávejte 4.0 Mezinárodní (https://creativecommons.org/licenses/by-nc-nd/4.0/deed.cs)
Držitel:	Národní památkový ústav

Vazby dokumentu na aplikace IISPP

Bližší specifikace

Odkaz

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 16267666

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000129698
Název	zámek Horšovský Týn
Číslo ÚSKP	18965/4-2075, 197
ID právního stavu	129698 Načítám data z navázané aplikace... , 84101 Načítám data z navázané aplikace...

Územní identifikace dokumentu

Územní rozsah:

objekt lokalizovaný

Definiční body

Def. bod

Název objektu

Část obce

Č. dom.

Ulice

Č. or.

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Def. bod: 1884603

Název objektu:

Část obce: Město

Č. dom.: č.p. 1

Ulice: náměstí Republiky

Č. or.:

Kat. území: Horšovský Týn

Obec: Horšovský Týn

ORP: Horšovský Týn

Okres: Domažlice

	zámek Horšovský Týn (prvek 16267666)
	vloženo ručně

Přírůstkové body

Přír. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Lokality

Kód CZ

Název lokality

Reálný typ

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Kraj

Kód CZ: 4551

Název lokality: Horšovský Týn

Reálný typ: město

Kat. území: Horšovský Týn

Obec: Horšovský Týn

ORP: Horšovský Týn

Okres: Domažlice

Kraj: Plzeňský kraj

	zámek Horšovský Týn (prvek 16267666)
	vloženo ručně

Kód CZ: 4553

Název lokality: Horšovský Týn

Reálný typ: hl. městská čtvrť

Kat. území: Horšovský Týn

Obec: Horšovský Týn

ORP: Horšovský Týn

Okres: Domažlice

Kraj: Plzeňský kraj

	zámek Horšovský Týn (prvek 16267666)
	vloženo ručně

Historické regiony

Kód RS

Název hist. regionu

Kód RS: 27

Název hist. regionu: Horšovský Týn

	zámek Horšovský Týn (prvek 16267666)
	vloženo ručně

Ke stažení Náhled Poslat žádost