Zavřít ( + - )

Metainformační systém NPÚ

Detail dokumentu

Tisk

Náhled:

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Textový obsah:

 
 
 
         
Pr
NK
                     
rostoro
Arc
P zří
  
vá iden
v areál
heol
cenin
tifikace
u hradu
Mgr
Mgr. Ža
 
 
 
 
 
 
ogic
na hr
 
 
 
 
 
 výzku
 v lete
 
 
. Petr S
neta Se
 
2014 
ký at
adu
mů a te
ch 1879
okol 
dláková
las  
 Přim
 Fo
rénníc
 - 2012
 
da  
oto P. Braun 20
h zásah
 
    13 
ů 
       
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Tato práce, která vznikla tvůrčím zpracováním výsledků záchranných archeologických výzkumů, je 
chráněna autorským právem podle zákona 121/2000 Sb. Ve smyslu tohoto zákona jsou chráněny i 
jednotlivé části této práce jako např. náčrty, plány apod. Části práce nebo celou práci lze uveřejnit 
pouze se souhlasem autorů. 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Výsledek je financován z institucionální podpory Ministerstva kultury na dlouhodobý koncepční rozvoj 
výzkumné organizace – Národního památkového ústavu (výzkumný záměr Archeologie, cíl 1.2 
Průzkum archeologického potenciálu vybraných památkových území a objektů ČR, garant PhDr. 
Jaroslav Podliska, Ph.D.) 
 
 
 
 
Obsah 
 
1. Složení pracovního týmu        1 
2. Cíl a metody          2 
3. Geomorfologická a topografická charakteristika lokality    4 
4. Stručná historie lokality        4 
5. Historie archeologických výzkumů na lokalitě      5 
6. Atlas – textová soupisová část        7 
7. Závěr a vyhodnocení         16 
8. Literatura prameny         17 
9. Seznam plánů a příloh         19 
10. Plány           20 
11. Příloh           28 
 
CD-R: 
- vektorová data digitální verze mapy ve formátu souborové geodatabáze (*.gdb) a 
mapového projektu (*.mxd) 
- Archeologický atlas NKP zřícenina hradu Přimda (.pdf) 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
1 
 
1. Složení pracovního týmu 
 
Vedoucí: Mgr. Petr Sokol 
GIS: Mgr. Žaneta Sedláková 
Evidence movitých archeologických nález ů: Mgr. Marcela Waldmannová 
 
        V Plzni 2014 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
2 
 
2. Cíl a metody 
Zřícenina hradu Přimda je nejstarším doc hovanou památkou svého druhu v České republice a i přes 
svůj torzální charakter představuje vzácný příklad románské hradní architektury. Právě z těchto 
důvodů má už od roku 1962 výjimečný status národní kulturní památky.1 
V areálu hradní z říceniny proběhla v minulosti řada terénních zásahů, po čínaje prvními známými 
opravami zříceniny v roce 1879 nebo 1880, p řes další známé opravy v letech 1919 – 1923, 1968 – 
1977, 2000 – 2011 po vlastní archeologické výzkumy drobného rozsahu uskute čněné v letech 1973, 
2001, 2003 a 2012. Tyto výzkumy byly vždy spojené se stavebními pracemi na zajišt ění zříceniny, 
poslední výzkum pak s jejím zpřístupněním veřejnosti. V letech 2012 – 2013 prob ěhl celkový vizuální 
průzkum spojený s novým zaměřením areálu, leteckou fotodokumentací a s dokumentací skalního 
hřebene laserovým skenováním. Na to navázala dokumentace donjonu laserovým skenováním a 
geofyzikální měření horního nádvoří, interiéru donjonu, jižního cípu areálu a prostoru první brány 
v roce 2014. V ětšina výzkum ů je dnes zpracována do nálezové zprávy, výsledky n ěkterých výzkumů 
byly i samostatně publikovány (Sokol 2004; Sokol – Wizovský 2004; Prekop - Sokol 2013), 
publikováno bylo vyjma posledních akcí i souhrnné zpracování dosavadního poznání památky (Durdík 
2007).  
Atlas přináší podrobn ější a aktualizovaný p řehled jak archeologických, tak p ředevším ostatních 
terénních prací uskutečněných v prostředí památky v minulosti (zemní práce spojené se zajišt ěním a 
opravami zříceniny a nelegální výkopy), dopln ěný o grafické znázornění strukturované podle jejich 
povahy. Současně nabízí základní údaje o charakteru terénních zásah ů, o rozsahu a okolnostech, za 
kterých byly provedeny, a o jejich výsledcích. Nearcheologické zásahy m ěly vždy větší plošný rozsah 
než řádné archeologické výzkumy dosud na této památce provedené a poznatky z nich získané by 
bývaly měly zásadní význam pro poznání vývoje a vzhledu hradního areálu. Bohužel pro starší akce 
od 19. století po rok 1971, uskute čněné výhradně bez přítomnosti archeologů, jsou k dispozici jen 
velmi stručné a leckdy nedostatečné údaje, což se promítá i do spolehlivosti prostorového a v ěcného 
vymezení těchto akcí v atlasu. Až na jednu výjimku se však poda řilo shromáždit informace o alespoň 
přibližné, nebo i p řesné poloze dosud známých zásahů do terénu a provést jejich systematickou 
lokalizaci, která dosud scházela, v četně zákresu do nově pořízeného plánu areálu památky. 
Samostatnou otázku představují náhodné nálezy zlomků keramiky i povrchové sběry, provád ěné 
amatéry (např. 1991) i profesionálními archeology (v souvislosti se stavebními pracemi v letech 2000, 
2003, 2012). Tyto akce však nebyly až na posledn ě uvedené výjimky evidované, problematické je i 
jejich prostorové vymezení. Rovněž i s přihlédnutím k tomu, že samotný výskyt zlomk ů keramiky na 
ploše hradu a na svazích pod ním nep řináší žádné informace o struktu ře hradního areálu, ani o úrovni 
dochování původních terénů či způsobech jejich narušení, nebyly ani tyto evidované sb ěry a náhodné 
nálezy zahrnuty do textové či mapové části atlasu. Nevelké množství nálezů pocházející z těchto sběrů 
počínaje rokem 2000 je uloženo v NPÚ ÚOP v Plzni. 
 
Formální stránka Archeologického atlasu z říceniny hradu Přimda vychází z Archeologického atlasu 
SH Švihov (Foster – Sedláková 2013) , jenž byl zpracován podle atlas ů zavedených archeologickým 
pracovišt ěm NPÚ ÚPOP v Olomouci. Atlas je koncipován do dvou vzájemn ě propojených částí. 
Prostorová identifikace (mapové výkresy, geodatabáze) tvo ří přílohu k textové části. Ta je roz členěna 
do tří komponent (datových sad) – terénní zásahy, pol ohopis s výškopisem a nemovité nálezy. Terénní 
zásahy reprezentují polygony, které zachycují plošný rozsah jednotlivých akcí, členěných do vrstev na 
archeologické sondy a terénní zásahy nearcheologické povahy (takové, které souvisely s opravou 
památky, ale nebyly provád ěny jako standardní archeologický výzkum, nebo nelegální výkopy). Tyto 
zásahy nearcheologické povahy jsou rozděleny na planýrky (zarovnávání terénu, odstra ňování sutě 
apod.), navážky (zpravidla vyt ěženou zeminou a sutí) a vlastní výkopy. U starších akcí z 19. a 1. 
čtvrtiny 20. století, z části i z roku 1968, je problematické vyhodnotit, zda šlo v p řípadě masivního 
                                                            
1 Podle vládního usnesení č. 251 ze dne 30. 3. 1962. Oznámení o vydání obecných právních předpisů, s. 329. (Viz 
též nařízení vlády č. 171/1998 Sb., o vymezení některých národních kulturních památek a o změně a doplnění 
některých právních předpisů.) Jako kulturní památka je areál zříceniny hradu Přimda evidován v Ústředním 
seznamu kulturních památek pod rejstř. č. 11769/4-1882. 
3 
 
odstranění sutí z nádvoří a interiéru donjonu o planýrky či výkopy, tyto akce m ěly zřejmě charakter 
obojího. 
 
Digitalizace terénní dokumentace a plánů a tvorba databáze byla provedena v programu ESRI® 
ArcGIS 
for Desktop verze 10.1. Půdorysy výzkumů, nemovitých nález ů a vrstva polohopisu a výškopisu jsou 
ukotveny do DKM k.ú. P řimda. Obrazová část atlasu nezachycuje vertikální stratigrafii, tj. hloubku 
zásahů pod úrove ň terénu. Tyto informace, tj. popis nálezové situace, lze najít v textové části Atlasu, 
která je koncipována ve formě stručné anotace k odborné i formální stránce archeologické akce, 
podrobnějšího popisu situace, odkaz ů na literaturu či nálezové zprávy a případných inventárních čísel 
movitých nálezů. Atlas zachycuje kompletní výčet známých terénních zásahů od roku 1879 (1880) do 
roku 2012, respektive 2013, tj. 10 akcí s celkem 30 jednotlivými plochami. Akce, řazené 
chronologicky, jsou ozna čeny římskými číslicemi I – X. U polygon ů, reprezentujících plochy 
jednotlivých zásahů, bylo zavedeno posloupné jednoduché číslování 1 – 30. Původní číslování a rok 
provedení výzkumu je uveden v soupisu zásahů (Příl. 1), obsahující základní údaje ke každému 
výzkumu. Tento postup byl zvolen pro snazší orientaci v plánu, protože staré číslování sond nemělo 
systematický charakter.  
Archeologický atlas zříceniny hradu Přimda by měl být aplikovaným systémem evidence 
archeologických a dalších terénní ch akcí na území NKP hrad P řimda, tedy památkov ě 
chráněného území s nejvyšší hodnotou. Atlas by m ěl sloužit jako oborový informační zdroj, jako 
podklad při přípravě stavebních projektů pro správu památkového objektu i jako nástroj pro státní 
správu. Přístup k Atlasu v .pdf verzi je možný na webových stránkách NPÚ. Vektorová data v četně 
atributové tabulky jsou součástí tišt ěné verze v příloze na CD-ROM ve formátu souborové 
geodatabáze (.gdb) a mapového projektu (.mxd). Atlas včetně těchto dat bude uložen rovněž v 
metainformačním systému (MIS) NPÚ. CD-ROM obsahuje i data geodetického zam ěření (Prekop - 
Sokol 2013). Využití atlasu pro širší ve řejnost k propagaci objektu a výukovým potřebám umožňuje 
uživatelsky přístupná varianta internetové publikace na webu ArcGIS Online 
(http://npu.maps.arcgis.com/home/item.ht ml?id=cef82a1640994 18aa9a8ac2b5c41c9a9 nebo 
http://npu.maps.arcgis.com/home/webmap/vie wer.html?webmap=cef82a164099418aa9a8ac2b5c41c9a
9, p řípadněhttp://bit.ly/1wOMjSX ). 
Mapovým podkladem pro celý areál hradní z říceniny se stalo geodetické zaměření zhotovené v letech 
2012 – 2013 (Prekop – Sokol 2013). Pro úrove ň 1. patra, jehož se týkala jedna archeologická akce, 
bylo použito zaměření z roku 1962.  Zdrojovým podkladem byla dále digitální katastrální mapa (dále 
jen DKM).  
V rámci digitalizace byla komplikova ná zejména situace starších zásah ů, jejichž poloha nebyla p řesně 
zaměřena a musela být rekonstruována na základě nedostatečné terénní dokumentace či pouhých 
zmínek v literatuře a pozorováním v terénu. V databázi DEMUS jsou evidovány movité nálezy 
počínaje akcí z roku 1985 (z tohoto roku pouze část nálezů). Veškeré tyto nálezy (2 banánové krabice) 
jsou součástí oficiální archeologické sbírky NPÚ a uloženy v jeho depozitá ři. Ostatní movité nálezy, 
získané při akcích v letech 1970 – 1971, 1973 a z části i v roce 1985 byly pravděpodobně uloženy 
v ARÚ Praha. Jejich sou časný stav není znám. 
 
 
 
 
 
 
 
 
4 
 
3.  Geomorfologická a topografick á charakteristika lokality 
Zřícenina hradu je situovaná v nadmořské výšce 823 m na nižším jižním konci skalnatého temene 
výrazného kopce SZ od městečka. Podloží tvoří pararula a migmatit.2 Skála vytváří na vrcholku kopce 
hřeben táhnoucí se po jeho celé délce, p řičemž nejméně výrazný je na jihu. Jižní konec vrcholku byl 
tak z tohoto důvodu vhodnějším místem pro založení hradu. P ůdní pokryv na ploše hradu i na svazích 
je minimální. Plocha hradu má trojúhelníkový p ůdorys. V severním čele za příkopem oddělujícím hrad 
od ostatní skalnaté plochy, stojí čtverhranná obytná věž s malým obdélným přístavkem na západní 
straně. V ěž byla východní částí svého půdorysu založena na skalním hřebeni. Ten sm ěřuje od SSV 
k JJZ a tvo ří osu areálu. Přibližně uprostřed něj je vylámán původní průchod z bývalého dolního hradu 
(východní část) do nádvoří hradu horního (západní část). Z hradu je dochována do úrovn ě 2. patra 
románská obytná věž, p ůvodně minimálně třípatrová. V prostoru horního nádvo ří stávaly dříve další 
stavby (obytné stavení s pekárnou, bašta s kaplí, studna/cisterna; Sedlá ček 1905, 2-3; Procházka – 
Úlovec 1990, 125-129). Jejich zbytky byly zni čeny při úpravách po čínaje rokem 1879/1880. Dnes již 
zcela zaniklé stavby existovaly i v dolním hradě (1 a 2. brána, stáje, kolna, v ěžovitá stavba v jižním 
cípu). Po obvodu areálu je dosud v úrovni terénu dochováno n ěkolik fragmentů zdiva, které náleží jak 
uvedeným zaniklým objektům, tak i jinak zcela zaniklé obvodové hradb ě. Svahy kopce jsou porostlé 
vzrostlým smíšeným lesem, prostor z říceniny je z velké části odlesněn.  
 
4. Stručná historie lokality 
V p řípadě Přimdy jde o významnou památku románské hradní architektury. Výjime čný je dochovaný 
mohutný donjon se zbytky krbu a okenními otvory, organickou sou částí donjonu je i vězení 
s prevétem na západní straně věže. V ěž byla vystavěna nejpozději ve 20. letech 12. století, po čátky 
hradu však nejsou spolehliv ě vyřešeny. Podle hypotézy uplat ňující se po většinu 20. století byl hrad 
založen z bavorské strany počátkem 20. let 12. století Děpoldem II. z Vohburku. Argumenty však 
nejsou přesvědčivé a stále více je třeba počítat s možností založení hradu z české strany (nejnověji 
k této problematice Durdík 2007, Razím 2008, týž 2013). Dochovaná kamenná podoba m ůže být už 
výsledkem v pramenech zmiňované přestavby za Soběslava I. k roku 1126, což je nejstarší spolehlivá 
zmínka o Přimdě. 
Již od po čátku plnila Přimda i úlohu státního v ězení. V pr ůběhu sporů o vládu zde byl v letech 1148-
50 a 1161-1173 vězněn budoucí kníže Soběslav II. V roce 1249 si na n ěkolik měsíců vyzkoušel v ězení 
na Přimdě i budoucí král Přemysl Otakar II. po neúsp ěšné vzpou ře proti jeho otci a králi Václavu I. 
V pr ůběhu 14. století se hrad Přimda stal centrem asi 15 chodských vesnic, jejichž obyvatelé byli 
povinni strážní službou na hranici. Dále byl i centrem přimdeckých manství, jejic hž držitelé – manové 
– byli povinni vojenskou službou pro hrad. Zároveň se zde vybíralo clo na jedné z větví norimberské 
cesty. Za Jana Lucemburského byla P řimda výměnou za finanční hotovost zastavována šlecht ě.  
Prvním zástavním držitelem se nejpozději roku 1318 stal Vilém Zajíc z Valdeka, královský maršálek a 
podkomoří. Po jeho smrti v roce 1319 král Přimdu od jeho potomků vyplatil, v roce 1330 ji však op ět 
zastavil měš ťanovi Starého M ěsta pražského Frenclínu Jakubovu. V roce 1336, v dob ě sporů Jana 
Lucemburského s císařem Ludvíkem IV. Bavorským, byl hrad p řepaden bavorským vojskem. 
Obléhatelé v noci p řekonali vnější opevn ění, museli však ustoupit poté, co posádka hradu sama 
zapálila dřevěné části hradeb a stavení. Karel IV. v rámci snah o upevn ění panovnické moci v roce 
1341 Přimdu vyplatil ze zástavy a ta se zařadila mezi hrady, které m ěly navždy zůstat v královských 
rukou. Václav IV. P řimdu opět zastavil, nejprve v roce 1394 Jind řichu z Rožmberka, už následujícího 
roku ale Old řichu Zajícovi z Házmburka – bratru pražského arcibiskupa. Old řich hrad v roce 1406 
přenechal Borešovi z Rýzmburka vým ěnou za hrady Be čov a Andělská Hora. Borešem dosazený 
správce Tista však v rámci spor ů Rýzmburků s králem sužoval široké okolí loupežemi. Roku 1416 
                                                            
2 Česká geologická služba, mapové aplikace. Dostupné z: 
http://www.geology .cz/app/ciselniky/loka lizace/index.php?start_ y=670000&start_x=1070000 . Stav k 14. 9. 
2012. 
5 
 
zajalo královské vojsko v hospodě pod hradem skupinu hradních ozbrojenců, kte ří byli následně 
v Praze oběšeni. K potla čení odporu proti králi vedla však až výprava v roce 1418, kdy se posádka 
Přimdy vzdala královskému vojsku. Následně Přimdu v letech 1418 – 1421 držel Mikuláš z Lobkovic. 
V husitském období, kdy hrad držel Jind řich Žito z Jivjan, pat řila Přimda k spolehlivým oporám 
katolické strany. Roku 1429 byla neúsp ěšn ě obléhána husitským vojskem, které alespo ň vypálilo 
městečko pod hradem. V roce 1454 získali P řimdu do zástavního držení Švamberkové - páni na Boru, 
T řebeli a Krasíkově. V jejich rukách P řimda zůstala až do roku 1592, s výjimkou období 1460 – 1473, 
kdy ji jako poručníci nezletilých Švamberk ů drželi Lev a Protiva z Rožmitálu. Brat ři Adam a Jind řich 
ze Švamberka si v roce 1548 panství i hrad rozd ělili. Adamovi připadl tzv. horní hrad, Jind řichovi 
hrad dolní (hrad rozděloval skalní hřeben s hradbou). V roce 1592 neudržovaný hrad s panstvím 
vyplatil císař Rudolf II. Krátce na to hrad získalo m ěstečko Přimda, ale již roku 1601 ho muselo z 
ekonomických důvodů opět prodat. Vzáp ětí, roku 1609, byl hrad již uvád ěn jako pustý, zbo řený a 
opušt ěný. Tou dobou ho až do roku 1620 vlastnili Lidlové z Lidlova. Následovalo vlastnictví Jana 
Filipa Hussmanna z Na medy, roku 1675 se P řimda od jeho vdovy dostala do majetku hraběte Jana 
Václava Novohradského z Kolovrat. Ten centrem panství u činil nedaleké Velké Dvorce. V roce 1829 
přešlo panství na Libštejnské z Kolovrat. Po 2. sv ětové válce přešla P řimda z vlastnictví Kolovratů do 
majetku státu, v roce 1962 se stala národní kulturní památkou, od roku 1968 je ve správ ě KSSPPOP 
v Plzni, v sou časnosti hradní zříceninu spravuje NPÚ ÚPS v Českých Bud ějovicích. V roce 2012 byla 
zřícenina zpřístupněna veřejnosti. 
V 15. a 16. století byl opakovan ě hrad přestavován a opravován, od konce 16. století již neobýván a 
pustl. Jihozápadní část věže se zřítila v roce 1711 po zásahu bleskem. První známé zabezpečovací 
práce však prob ěhly již v letech 1879 - 1880, další v letech 1919 - 1923 a 1968 - 1977. Uvedené 
stavební aktivity měly značný negativní dopad na stav původního reliéfu terénu v prostoru hradu, 
došlo k úprav ě cesty a ke zničení či poškození řady reliktů. Dnes je donjon po celkové opravě z let 
2000 – 2011 (k dějinám hradu souhrnněji Sedláček 1905; Procházka – Úlovec 1990; Durdík 2007). 
 
5.  Historie archeologických výzkum ů na lokalitě 
Historie alespoň v hrubých obrysech známých terénních zásahů v areálu hradní zříceniny sahá do 
závěru 70. let 19. století. Ke škod ě samotné památky i jejího poznání však pouze část těchto zásahů 
byly archeologické výzkumy (4 z 9 akcí zasahující do terénu). Zbylé zásahy představovaly téměř vždy 
nedokumentované větší či menší úpravy terénu v souvislo sti se stavebními pracemi při opravách 
zříceniny. Vzhledem k tomu, že tyto zásahy byly svým plošným rozsahem i hloubkou v ětší než 
samotné archeologické výzkumy, zanikly bez pot řebné dokumentace i úrovn ě provedení zásahu 
značné plochy historického terénu hradního areálu. Samotný archeologický výzkum hradní zříceniny 
svým rozsahem i pojetím dosud neodpovídá významu této památky. 
Nejstarším, i když jen nedostate čně známým zásahem do terénu hradu, byly výkopy v prostoru 
horního nádvoří a zřejmě i v interiéru věže prováděné v roce 1879 nebo 1880 při dílčím zajišt ění 
donjonu. Následovaly výkopy související s opravami v letech 1919 – 1923, které se týkaly op ět 
nádvoří v blízkosti donjonu a v jeho interiéru, odkud byla nejspíše práv ě tehdy odstraněna mohutná 
vrstva sutě, v četně místa pro založení opěráku u severovýchodního nároží. Plošn ě rozsáhlé zásahy se 
uskutečnily v roce 1968 v rámci příprav terénu na plánovanou opravu donjonu. Razantně byla tehdy 
upravena cesta od nástupu do hradního areálu a její ohyb kolem skály, odebrána byla su ť při 
východním svahu skalního hřebene, zplanýrováno bylo horní nádvo ří. V rámci již probíhajících oprav 
navázalo v letech 1970 a 1971 odtěžování uloženin podél severní a východní strany donjonu, v jeho 
interiéru a úprava okolního reliéfu vyt ěženým materiálem.  Teprve p ři této akci byla provedena 
plzeňským památkářem J. Ko čandrlem orientační dokumentace, stále však bez p římé ú časti 
archeologa.  
V návaznosti na p ředchozí razantní zásahy se v roce 1973 uskutečnil první archeologický výzkum, 
prováděný T. Durdíkem z tehdejšího AÚ ČSAV. A čkoli byl původně plánován ve větším rozsahu, 
realizovány byly pouze 2 sondy v přístavku a před ním. Tento první archeologický výzkum na 
6 
 
zřícenině hradu Přimda byl současně na dlouhou dobu i posledním a uzavřel tak jednu etapu známých 
terénních zásahů na této památce. Až v roce 1985 následovaly nelegálně provedené výkopy na jižním 
konci skalního hřebene, provedené ú častníky školy v p řírodě. Situace byla pouze v základní míře 
zdokumentována archeoložkou L. Krušinovou z KSSPPOP v Plzni, získána zp ět byla jen část nálezů.  
Teprve druhý archeologický výzkum se uskute čnil až v roce 2001. Op ět šlo o drobnou akci 
v souvislosti se zajišt ěním zříceniny. Dvě menší sondy v interiéru donjonu (p řízemí a 1. patro) 
provedli P. Sokol a T. Wizovský z SPÚ v Plzni, poté následovala analýza malt z relikt ů zdiva z celého 
areálu a jejich vyhodnocení i ve vztahu k ikonografickým pramenům. V roce 2003 se obdobná situace 
opakovala v souvislosti s porušením terénu v interiéru donjonu i p řístavku pracovníky stavební firmy. 
P. Sokol a L. Foster z NPÚ ÚOP v Plzni upravili vkop v p řízemí donjonu do archeologické sondy a 
zdokumentovali tehdejší terénní zásahy. Následovala plošné snížení interiérových terénu stavební 
firmou bez vědomí archeologů a dílčí úprava reliéfu nádvo ří vytěženým materiálem. V souvislosti 
s touto akcí byl proveden i drobný sběr v areálu zříceniny včetně prostoru vyschlé studánky v jejím 
předpolí. Zatím poslední destruktivní výzkum se uskutečnil v roce 2012 v souvislosti se stavbou 
pokladny při vstupu do hradního areálu. Dvě menší sondy provedli P. Sokol, L. Foster a M. 
Waldmannová z NPÚ ÚOP v Plzni. Na tuto akci  navázal v letech 2012 – 2013 vizuální průzkum 
celého areálu spojený s geodetickým zaměřením a leteckou fotodokumentací (P. Sokol, zam ěření F. 
Prekop z NPÚ ÚOP v Lokti, letecká fotodokumenta ce P. Braun). Výsledkem je identifikace dalšího 
reliktu zdiva a řady stop úprav skalního h řebene a jejich vyznačení do nového plánu hradního areálu.  
Samozřejmostí u hradní zříceniny jsou i náhodné nálezy či cílené povrchové sběry z plochy hradu i na 
svazích pod ním. Muselo k nim jist ě docházet v minulosti bez jakékoli šance na jejich evidenci.  V ětší 
povrchový sběr na svazích se uskutečnil např. v roce 1991 brigádníky ZČM v Plzni. N ěkteré náhodné 
nálezy zlomků keramiky v areálu zříceniny či jejich sběr ve vytěženém materiálu se v poslední době 
uskutečnily v souvislosti se stavebními pracemi na památce a souvisejícími archeologickými akcemi 
(2003, 2012) v četně nálezů několika zlomků keramiky v okolí přístupové cesty mimo vlastní hradní 
areál. V roce 2000 prob ěhl sběr nálezů (E. Kamenická SPÚ Plze ň) při odstraňování naplavené zeminy 
v ohybu cesty kolem jižního cípu skalního ostrohu, p řed jižní zdí donjonu a z narušení terénu pod 
severní stěnou věže, tedy z míst již opakovan ě poškozených.   
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
7 
 
6.  Atlas – textová soupisová část 
 
Jednotlivé zásahy jsou řazeny chronologicky. Za číslem akce následuje číslo terénního zásahu (arabská 
číslice) a rok realizace. Součástí anotace jsou odkazy na literaturu či jiné informační zdroje. Pokud 
jsou známy informace o movitých archeologických nálezech, jsou uvedeny, v četně případných 
inventárních čísel. 
 
 
Akce I 
1 
1879 nebo 1880 
 
Anotace 
Svobodný pán Böhm, zástupce majitele panství Filipa z Kolovrat, provád ěl stavební práce na donjonu. 
Přitom bylo kopáno i na hlavním nádvoří, zakrytém tehdy mohutnou sutí, rozebrána byla část sutě 
zborceného jihozápadního nároží, odkryty m ěly být relikty stavby u západní i východní strany nádvoří 
a zasypána studna.  O p řípadných nálezech nejsou zmínky. 
Durdík 2007, 13, 35; Sedlá ček 1905, 2-3. 
 
Akce II 
2 – 5  
1919 - 1923 
 
Anotace 
V souvislosti s opravami donjonu prob ěhlo další vyklizení nádvo ří za ú čelem získání stavebního 
materiálu, nejpozd ěji tehdy byl snížen zejména terén před jihozápadním nárožím (2), vyt ěžena byla 
z velké části i suť v interiéru věže, sahající tém ěř do úrovn ě 1. patra (3), obdobn ě došlo z řejmě 
k témuž v přístavku (4), vystav ěn byl opěrný pilíř u sv. nároží věže, což nutn ě představovalo velký 
zásah do terénu v podobě základové jámy (5). O p řípadných nálezech nejsou zmínky. 
Durdík 2007, 14, 23. 
 
 
 
 
 
8 
 
Akce III 
6, 7 
1968 
 
Anotace 
V rámci p řípravných prací pro opravu donjonu došlo k úprav ě těžkou mechanizací přístupové cesty 
pod východní stranou skalního hřebene, proražení ohybu cesty p řes jižní cíp skály a zplanýrování 
horního nádvoří pro zřízení jeřábové dráhy. Zahrnuty či zničeny tak byly do té doby patrné relikty 
zahloubené zděné stavby při západní straně nádvoří, zbytek studny a z řejmě i fragmenty zdiva při 
západní patě jižní části skalního hřebene. V souvislosti s úpravou cesty p řes spodní nádvoří byla 
pravděpodobně odtěžena suť tvořící svah na východní straně skalního hřebene a poškozeny či 
zlikvidovány i relikty první i druhé brány.  Zničen byl i původní povrch cesty, ve kterém v letech 1841 
a 1844 F. A. Heber vid ěl ješt ě na 2 palce hluboké vyjeté koleje. (Všechny tyto planýrky jsou zahrnuty 
pod číslo zásahu 6.) Pro jižní ohyb cesty byla ve svahu násypem vytvořena terasa, která deformovala 
do té doby plynulý průběh sklonu hřebene. Původní terén svahu pod náspem terasy zde nebyl zničen, 
pouze překryt navezeným materiálem. Podobně došlo nasypáním materiálu z řejmě i k úprav ě západní 
hrany horního nádvoří. (Navážky jsou zahrnuty pod číslo zásahu 7.) Akce proběhla bez přítomnosti 
archeologa, o p řípadných nálezech či dokumentaci ničených situací nejsou zmínky. 
Durdík 2007, 14, 27, 35, 49; Heber 2002, 293; Procházka – Úlovec 1990, 131. 
 
Akce IV 
8 – 13  
1970 – 1971  
 
Anotace 
Rekonstrukční práce na donjonu zahrnovaly i razantní snižování vnějšího terénu p ři severní straně 
věže (8) a při východní straně (9), srovnán byl velmi pravd ěpodobně pro stavbu lešení i terén uvnit ř 
donjonu (10). Na východním svahu jižního skalního ostrohu byla vykopána jakási „sonda“ (11). Práce 
probíhaly bez přítomnosti archeologa, v roce 1971 byly výkopy z vn ější strany v ěže sledovány a 
dokumentovány památkářem Josefem Ko čandrlem z KSSPPOP Plze ň. Zničeny byly plošn ě části 
kulturních vrstev přiléhajících z vnějšku k donjonu, v blíže neur čené míře došlo k obdobné situaci i 
v jeho interiéru. Vyvážením vykopaného materiálu byla zm ěněna i situace v ohybu cesty před hradem 
a severně a severovýchodně od věže (12, 13). 
Beneš  1974, 178; Durdík 2007, 14, 35-36, 73, 76-77, 79, 80; Ko čandrle 1971. 
 
Popis situace 
V roce 1970 došlo p ředevším k rozsáhlému odkryvu p ři severní straně donjonu, a to místy až na skalní 
podloží. Práce provedli pracovníci Armabetonu n. p. Praha. Vyt ěžený materiál vyváželi do ohybu 
cesty před hradem, čímž došlo ke zkreslení reliéfu v četně části příčného příkopu.  V roce 1971 (konec 
května – počátek července) tyto práce pokračovaly s občasnou kontrolou a dokumentací ze strany 
památkáře J. Ko čandrleho.  Na očíslování a popisu nálezů se podílel archeolog A. Beneš. Ší řka cca 15 
9 
 
m dlouhého výkopu začínajícího asi 0,5 m od op ěráku a končícího u severozápadního nároží donjonu 
se pohybovala kolem 2 m na východním konci, kolem 3 m ve st řední části a kolem 5 m v západní 
části. Hloubka výkopu oproti původnímu terénu byla ve východní části u opěráku 2,76 m, ve st řední 
části  1,86 m a p ři západním konci 0,6 m, vše m ěřeno při severním okraji výkopu. V západní části 
výkopu byla ve vzdálenosti 4,7 m od donjonu zachycena obvodová hradba, která byla následn ě 
snížena pro lehčí odvoz vytěženého materiálu z jámy a zřejmě i zčásti odkopána včetně předzákladu. 
Vztah k stratigrafii vrstev nebyl p řitom zdokumentován. Pod mohutným destrukčním souvrstvím (při 
severním profilu východní části min. 70 cm) obsahujícím kvádry, lomový kámen, maltu i cihly byla 
cca 70 cm vysoká černá spáleništní vrstva s množstvím uhlík ů a archeologických nálezů, která 
nasedala na vrstvu (15 cm) bílého popela s kousky spálených dřev. Pod ní byla červenohnědá hlinitá 
vrstva, údajn ě bez nálezů, ležící již na skalním podloží. Vrstvy se sklán ěly mírně k západu. Prostorové 
rozložení nálezů a stratigrafii zachytil J. Ko čandrle v hrubé skice. Vyt ěženým materiálem byl 
deformován především p řilehlý svah za odkrytou hradbou.  
Při východní straně donjonu, kde práce probíhaly od zá ří do listopadu 1971 „archeologickou 
metodou“, tvo řily likvidovaný terén opět destrukční vrstvy, porušené již v roce 1923 stavbou op ěráku. 
Výkop o ší řce cca 2,4 m navazoval na op ěrák a pokračoval v délce m podél východní stěny až na 
vrchol skály pod ní. Na vystupujícím skalním podloží v jižní polovině výkopu místy zachyceny slabé 
vrstvy s kulturními zbytky odpovídající nálezům u severní stěny.  Max. hloubka výkopu (v místech 
severního okraje skály) byla 2,5 m, odkryv dosahoval mírn ě pod základovou spáru opěráku z roku 
1923. 
V červnu 1972 situaci odkopů při severní a východní straně donjonu v půdorysu i v řezech 
zdokumentovala p. Hrubcová, z řejmě z KSSPPOP Plze ň, a částečně tak doplnila skici J. Ko čandrleho 
z předchozího roku. 
Podle původního plánu mělo v roce 1971 dojít i k odkopání terénu při západní straně donjonu, 
k čemuž však s nejv ětší pravd ěpodobností nedošlo. Ješt ě v roce 1973, kdy p řed jižní stranou přístavku 
provedl T. Durdík archeologický výzkum, nenesl terén stopy po výkopu a p řinejmenším v tomto míst ě 
zůstal nezměněný až do současnosti. Neuskutečnění plánovaného výkopu naznačuje i absence 
jakýchkoli informací, které by se takového zásahu týkaly. Pokud p ři západní straně donjonu došlo 
v roce 1971 k zemním pracím, šlo spíše o planýrku či odstranění nerovností povrchu v úrovni 
navazujícího terénu nádvoří. 
Podle odhadu T. Durdíka byla v letech 1970 – 1971 odt ěženo z okolí donjonu minimálně 250 m3 
archeologického souvrství. Z nálezů byl zachráněn jen nepočetný výběr bez vypovídací hodnoty, 
podle T. Durdíka šlo cca o 1% všech p ředpokládaných nálezů. 
Začátkem září 1971 měla být jedním pracovníkem, Vladimírem  Lejskem, vyhloubena sonda ve 
„východním svahu jižního skalního ostrohu“, ovšem bez informací o její p řesné poloze a rozměrech.  
Podle dalších údaj ů od J. Ko čandrleho jde o východní stranu posledního hřebenového jižního ostrohu, 
nálezy (keramické střepy, zlomky kachl ů, kosti, zbytek nože, h řeby, oko řetězu, hroty) pocházejí ze 
zásypu prohlubní a dutin ve skále. Není však jasné,  zda šlo o skalní ostroh, kolem kterého se obtá čí 
cesta, nebo o pokra čování průběhu skály níže v jihozápadním svahu. Pokud by šlo o jižní část skalního 
ostrohu obtáčeného cestou, jeho východní strana je zna čně příkrá a případný výkop by byl možný 
nejspíše jen p ři jeho patě. Bodové vyzna čení tohoto výkopu v mapové části je proto čistě orientační 
bez nároků na podchycení reálné lokalizace. 
 
Nálezy 
Nálezy byly získány jak při samotných výkopech, tak i prohlídkou (J. Ko čandrle) vytěženého 
materiálu na deponii v ohybu cesty. U severní st ěny šlo o keramické a sklen ěné střepy, kosti a drobné 
kovové předměty, vše z černé vrstvy podél celé stěny věže. Mezi nálezy byly malé zlomky 
komorových, reliéfn ě zdobených kachlů, zejména jejich okrajových lišt a komor, fragmenty s reliéfní 
10 
 
výzdobou byly zřejmě zcizeny pracovníky stavební firmy. Z kovových předmětů jde o čepy pantů, 
veřeje, petlice, objímky, kování, zlomek jednose čné čepel, hroty st řel do kuší s tulejí, nože, nýtovaný 
plech, bronzový prsten s písmeny, z řejmě IHS. Z militarií pak ješt ě kamenná koule. Seznam nálezů 
obsahuje NZ J. Ko čandrleho. Keramika byla uložena v tehdejším KSSPPOP, dnes v odd ělení starších 
dějin ZČM v Plzni. Uložení nález ů z kovu a dalších ojedin ělých předmětů není zřejmé, 
pravděpodobně v ARÚ Praha (T. Durdík). Je pravd ěpodobné, že nálezy od východní st ěny donjonu 
jsou uloženy v depozitáři ARÚ AV ČR na hradě Křivoklátě (krabice č. 338–340). 
 
Akce V 
14, 15 
1973 
 
Anotace 
V návaznosti na terénní zásahy z p ředchozích let a v souvislosti s pokračujícími stavebními pracemi 
na donjonu byl v červnu proveden záchranný výzkum T. Durdíkem z AÚ ČSAV. Z p ůvodního záměru 
byl realizován jen výzkum menšího rozsahu formou 2 sond p ři severní stěně interiéru přístavku a při 
vnější jižní st ěně přístavku.  
Durdík 1973a; Durdík 1973b; Durdík 1975, 139-140; Durdík 2007, 14, 36-42, 59, 61, 73-76, 78, 80. 
 
Popis situace 
Sonda I o ší řce 2 m a délce 5 m byla vyhloubena podél jižní strany přístavku. Stratigrafie byla tvořena 
shora pod drnem hnědou hlinitou vrstvou s maltou, pod ní žlutou hlinitopís čitou, pak hn ědou hlinitou 
vrstvou s uhlíky, žlutavou jílovitou s vrstvi čkami uhlíků, spodní dosaženou pak byla tmavá mastná 
vrstva, p řiléhající u přístavku ke skále, jinde p řekrývající rozeklané, balvanovité skalní podloží. 
Hloubka sondy byla u donjonu 2,5 m, na opa čném konci cca 1,75 m. Odhalena byla základová úrove ň 
zdiva přístavku a jeho provázání se západní stěnou donjonu. Základová spára obou částí byla přitom 
až na skále, bez p ředzákladu. Pod současným vstupem do přístavku byla objevena spodní část 
zazdívky z lomového kamene, kterou spole čně s přilehlou stavební jámou T. Durdík interpretoval jako 
stopy po druhotném proražení vstupu do přízemí přístavku a datuje tuto změnu do švamberského 
období hradu v 16. století (Durdík 2007, 38). Povrch terénu t ěsně před přístavkem tvořila v románské 
době skála, bez stop úpravy, celkov ě charakter terénu v počátcích hradu ukazuje na to, že tento prostor 
nebyl komunikačně využíván. V západní části jižního profilu se v délce cca 2,3 m ukázal líc zdiva 
z lomového kamene, zachovaný do výšky 1 – 2 řádek. T. Durdík považoval toto zdivo za relikt severní 
stěny stavby ze 14. či 15. století přiléhající k západní obvodové hradbě. Žlutavou jílovitou vrstvu se 
stopami propálení považoval za terénní úpravu nádvo ří po požáru v roce 1335 (Durdík 2007, 39-40). 
Sonda II o rozm ěrech 2,75 x 1,2 m byla vyhloubena podél vnit řní severní stěny přístavku. Pod drnem 
následovala hnědá subrecentní humusovitá vrstva s kamením, která vypl ňovala i jámu ve východní 
části sondy. Tato jáma porušovala maltovou podlahu a odkrývala p ředzáklad západní zdi věže. Zdivo 
pod úrovní podlahy bylo z lomového kamene. Mezi humusovitou vrstvou a maltovou podlahou byla 
místy patrná tmavá mastná vrstva s uhlíky. Severní ani západní zdi přístavku neměly v interiéru 
předzáklad, všechny navazující zdi byly vzájemn ě provázány. Hloubka východní části sondy byla cca 
0,9 m, p ři západní straně pak cca 0,5 m. 
 
 
11 
 
Nálezy 
Z výzkumu pochází nálezy zlomků keramických nádob, část dlaždice s motivem orla, železné h řeby, 
zvířecí kosti. Nálezy uloženy v ARÚ Praha. T ři krabice nálezů z tohoto roku (č. 343-345) jsou uloženy 
v depozitáři ARÚ AV ČR na hradě Křivoklátě (sdělení Mgr. Z. Neustupného). 
 
Akce VI 
16 – 23  
1985 
 
Anotace 
Porušení již. výb ěžku skalního hřebene 8 výkopy různého rozsahu a hloubky provedenými ú častníky 
školy v p řírodě, z řejmě i za ú časti místních obyvatel. KSSPPOP v Plzni v ěc nahlásila PhDr. Novotná 
z Okresního muzea v Tachov ě 8. 11. 1985. Část nálezů získána muzeem od dětí zpět a předána 
KSSPPOP v Plzni. 
Durdík 2007, 14, 42-43, 78; Krušinová 1986, Krušinová 1987, 176. 
 
Popis situace 
25. 10. 1985 zjistila PhDr. Novotná několik výkopů, z nichž nejrozsáhlejší byl na jihozápadním okraji 
skalního výběžku přímo na vnitřní straně ohybu cesty. Kulturní vrstvy zde byly odkopány do hloubky 
větší než 1 m. V profilu byla údajn ě patrná uhlíkatá vrstva a líc zdiva. Porušení bylo nahlášeno 8. 11. 
KSSPPOP v Plzni. P ři návšt ěvě L. Krušinové z plze ňského památkového střediska 12. 11. byl již 
výkop zčásti zasypán.  Zdokumentován byl stav k datu této návšt ěvy (zákres do plánu hradu z roku 
1962, fotodokumentace). Výkopy se soust ředily na jižním konci skalního hřebene a porušovaly výpln ě 
prohlubní na jeho temeni a jihozápadním a západním svahu. Hloubka výkopů se pohybovala od 0,3 do 
0,7 m, hlubší než 1 m byl zmín ěný výkop u paty svahu hřebene přímo při cestě. Tento výkop byl také 
plošn ě nejrozsáhlejší – cca 8 x 3,5 m. Plošný rozsah dalších 3 výkop ů se pohyboval kolem 1,5 – 2 m, u 
zbylých pak cca 0,5 x 0,5 m. Krom ě výkopů byl evidován i splavený nebo uložený vykopaný materiál 
s nálezy v koutě mezi již. zdí donjonu a skalním hřebenem. 
 
Nálezy 
Jde pouze o vý čet nálezů, které se poda řilo získat zpět: 626 zlomků keramiky z 13. - 16. století, 
zlomek keramické plastiky, 5 zlomk ů nádobkových kachlů, 92 zlomky režných či glazovaných 
komorových kachlů s reliéfní výzdobou a rostlinným dekorem, železné pákové udidlo, železné kování, 
3 železné šipky do kuše, 2 kule do hákovnice ráže 26 a 22 mm, 3 železné h řeby, 2 železné objímky, 
kovová plomba, část bronzové knižní vazby, 11 zlomk ů skla, 162 zví řecí kosti. Nálezy byly původně 
uloženy v depozitáři KSSPPOP Plze ň na zámku Horšovský Týn. V sou časnosti uložení nálezů z kovu 
a dalších ojedin ělých předmětů není zřejmé, pravd ěpodobně v ARÚ Praha (nálezy z t ěchto výkopů by 
mohla obsahovat zatím neprověřená krabice č. 878 uložená v depozitárních prostorech na Křivoklátě). 
Keramické předměty kromě plastiky uloženy v NPÚ ÚOP v Plzni. 
DEMUS p ř. č. výzkumu 68/2011 , inv. č. sáčků: 3796, 3797, 3798, 3799, 3800, 3801, 3802, 3803, 
3804, 3805, 3806, 3807, 3808, 3809, 3810, 3811, 3812, 3813, 3814, 1815 
12 
 
Akce VII 
24, 25 
2001 
 
Anotace 
V souvislosti s pracemi p ři stavebním zajišt ění donjonu byly provedeny 2 sondy v interiéru donjonu. 
První v přízemí při západní stěně ve vazbě na řešení odvodn ění věže, druhá pak v prvním pat ře 
v prostoru nástupu do severozápadního nároží z chodbičky spojující sál s přístavkem. Výzkum 
provedli P. Sokol a T. Wizovský z tehdejšího SPÚ v Plzni.  
Durdík 2007, 43-44; Sokol 2004, 41-43; Sokol – Wizovský 2004, 335-338, 343-346; Sokol – 
Wizovský – Čiháková 2001. 
 
Popis situace 
Sonda I o rozm ěrech 2 x 1 m byla vyhloubena kolmo na vnitřní západní stěnu donjonu, 2,5 m od 
jihozápadního koutu. Maximální hloubka sondy byla  0,55 m. Svrchní hlinitopís čitá vrstva s recentním 
odpadem nasedala na kompaktní vrstvu kamenů zalitých maltou, tvo řící původní podlahu přízemí 
věže. Podlaha byla porušena starším vkopem hlubokým 30 cm, aniž by tento vkop dosáhl spodní 
úrovn ě kamenitomaltové vrstvy. Úrove ň této podlahy odpovídala předzákladu západní stěny, se 
kterým byla provázána. Kvádrové zdivo věže začínalo až od této úrovn ě. Na povrchu maltové podlahy 
se dochoval pozůstatek šedohn ědé kulturní vrstvy s několika keramickými zlomky, nejspíše z 12. - 14. 
století. Vrstvy nad p ůvodní podlahou v minulosti z velké části zanikly, z řejmě při opravách zříceniny 
počínaje rokem 1879 či 1880. K výsledkům patřilo i zjišt ění výškového rozdílu podlahy uvnit ř věže 
vůči terénu vně věže, který činí téměř 3 m. 
Sonda II byla vyhloubena v souvislosti se zajišt ěním a doplněním zdiva za portálkem v severní stěně 
chodbičky mezi sálem 1. patra věže a přístavkem, tedy prostoru nástupu do pravd ěpodobného arkýře 
či prevétu v severozápadním nároží věže. Rozměry sondy byly 1,24 x 1,8 m, maximální hloubka 0,75 
m. Svrchní kyprá hlinitá vrstva pocházela z úprav ve 20. století, tmavší vrstva pod ní mohla být již 
z doby zániku funkce tohoto prostoru. Tato vr stva nasedala již na poškozené jádro zdiva v ěže již pod 
úrovní vstupního prahu a tedy bez stop p ůvodní podlahy.  Z obou vrstev pochází zlomky keramiky 12. 
– 15. století. 
 
Nálezy 
Sonda I: 6 zlomk ů keramiky z 12. – 14. století, sonda II: 70 zlomk ů keramiky z 12. – 15. století, 
železný hřebík, zlomek skla, 9 zlomk ů zvířecích kostí. Uloženo v NPÚ ÚOP v Plzni. 
DEMUS p ř. č. výzkumu 70/2011, inv. č. sáčků: 3770, 3771, 3772, 3773, 3774, 3775, 3776, 3777, 
3778, 3779 
 
 
 
 
13 
 
Akce VIII 
26 – 28   
2003 
 
Anotace 
Další drobný výzkum vyvolaný zásahy stavební firmy,  jejíž pracovníci vyhloubili dva menší výkopy: 
při západní stěně v přízemí donjonu a v sv. koutu přístavku. Výkop v donjonu byl následn ě upraven do 
sondy označené jako sonda I/03 (24). Výzkum provedli P. Sokol a L. Foster z NPÚ ÚOP v Plzni. 
V interiéru donjonu (25) i p řístavku (26) došlo následn ě bez vědomí archeologů k plošnému snížení 
terénu, vyt ěženým materiálem byla upravena západní hrana severní části nádvoří. 
Durdík 2007, 44-45; Sokol – Foster 2003. 
 
Popis situace 
Sonda I o rozm ěrech 1,6 x 0,8 m sm ěřovala kolmo na vnitřní západní stěnu přízemí donjonu, cca 2 m 
od severozápadního koutu. Svrchní část tvořila hlinitopísčitá a pod ní bílá písčitá vrstva, ob ě 
s recentním odpadem. V úrovni 30 cm širokého p ředzákladu stěny se nacházela tmavě hnědá 
hlinitopísčitá vrstva s keramickými zlomky z vrcholného středověku, snad i raného novov ěku. Pod ní 
byla kamenitomaltová úprava povrchu, zjišt ěná již v sondě I/01. Doložena tak byla románská úprava 
povrchu přízemí donjonu.  
Výkop o hloubce 10 – 60 cm v sv. koutu p řístavku porušil zásyp sondy II z roku 1973, tvo řený tmavě 
hnědým hlinitopísčitým materiálem.  
Pracovníci stavební firmy následně bez vědomí archeologů snížili terén v interiéru donjonu i přístavku 
o 10 – 40 cm, čímž došlo k odstran ění pravděpodobně všech vrstev nad maltovou podlahou. 
V jihovýchodním koutu donjonu bylo odkryto vystupující skalní podloží. Ve vstupu do p řístavku byl 
takto odkryt fragment zdiva náležejícího zřejmě zazdívce odhalené v líci jižní stěny přístavku v roce 
1973. Jde o úpravu související se vznikem sou časného vstupu nejspíše v 16. století, tedy o zdivo pod 
jeho prahem. V tomto fragmentu zdiva byl druhotn ě použit přímý díl okoseného ostění.  Ve 
vytěženém materiálu z přístavku byl zřejmě objeven i segment románského ostění, stejného typu, 
jakého bylo použito ve vyšších úrovních v ěže. 
Asi o 15 cm (recentní uloženina) byl snížen i terén před jižní stranou donjonu a materiálem včetně 
vytěženého z interiérů byl navýšen západní okraj severní části nádvoří a posunutí jeho hrany dále do 
svahu.  
Nálezy 
Ze sondy I pochází 15 zlomk ů keramiky pravděpodobně ze 14. století s možným přesahem před i po 
tomto období, 2 zví řecí kosti.  Z výkopu v sv. koutu přístavku pochází 2 zlomky keramiky, nejspíše 
z 15. století. Z vytěženého materiálu bylo sběrem získáno 19 zlomků keramiky ze 14. – 16. století, 
zlomek komorového kachle, část železného tyčinkovitého předmětu hraněného profilu a 5 zvířecích 
kostí. Nálezy uloženy v NPÚ ÚOP v Plzni. 
DEMUS p ř. č. výzkumu 72/2011, inv. č. sáčků: 3781, 3782, 3783, 3784, 3785, 3786, 3787, 3788, 
3789, 3790, 3791, 3792, 3795 
 
14 
 
Akce IX 
29 – 30  
2012 
 
Anotace 
Drobný výzkum v místě určeném pro pokladnu jižně od donjonu mezi skalním hřebenem a cestou, 
v prostoru mezi bývalou první a druhou bránou.  Šlo o 2 soub ěžné sondy při protilehlých stranách 
půdorysu pokladny, v místech dvou řad základových patek. Výzkum v pr ůběhu dubna provedlo 
Odd ělení archeologie NPÚ ÚOP v Plzni (L. Foster, P. Sokol, M. Waldmannová). 
Sokol 2014. 
 
Popis situace 
Výzkum se týkal prostoru 1. nádvo ří, tedy plochy mezi 1. a 2. bránou, v místech, kde lze pro období 
života hradu předpokládat volnou plochu, p řípadně stavby lehčí konstrukce.  Ob ě sondy položené 
souběžně s cestou s orientací SV – JZ m ěly rozměry 3 x 0,7 m. Prostor mezi nimi, kde byl pouze 
stržen drn, byl široký 1,6 m. Sonda I blíže k cest ě byla vyhloubena do 0,7 – 0,8 m, sonda II do 
hloubky 0,5 – 0,8 m. V sond ě I se pod recentními vrstvami s odpadem nacházela žlutá jílovitá vrstva 
s kousky cihel, uhlíky a zlomky keramiky v jejím povrchu. Tato vrstva nasedala na červenou 
popelovitou, stopy ohn ě byly zjišt ěny i v sondě II, kde se propálený jíl nacházel na skále. Spodní 
dosaženou úrove ň v části sond II a v celé sond ě I tvo řila rezavá hlinitopísčitá vrstva s uhlíky. Hloubka 
sond se řídila požadovaným zahloubením betonových patek pro osazení pokladny, výzkum i z d ůvodů 
malých rozměrů sond nepokračoval do větší hloubky. V sond ě I se v hloubce cca 20 cm objevila 
původní historická uloženina, která by svým zhutn ěným, kamenitým charakterem (vrstvy 4 a 6) mohla 
vést k domněnce, že jde o jednu z komunika čních úrovní tohoto prostoru. Nelze však vylou čit, 
zejména vzhledem k nerovnému povrchu kamenité vrstvy, že jde o d ůsledek srovnání terénu 
odstraněním svrchních uloženin v roce 1968 a následného zhutnění plochy pro založení stanovišt ě. Ve 
spodní úrovni prozkoumané hloubky terénu se nacházely další uloženiny s archeologickými nálezy 
dokládajícími kumulaci materiálu, v četně větších balvan ů. Doloženy byly i stopy ohně, snad i ohništ ě. 
Rostlého podloží v podobě skály bylo dosaženo pouze v sv. části sondy II, spodní úrove ň sondy I 
tvořila kumulace balvanů. Drobný výzkum tak nepřinesl žádná podstatná zjišt ění k vývoji dotčeného 
prostoru, nebyly nalezeny žádné jednozna čné doklady úpravy povrchu, který se mohl (zejména pro 
starší období hradu, nacházet hloub ěji než dno sond.  Doložené bylo využití plochy v době oprav 
v období 1968 – 1977, což odpovídá i tehdejším fotografiím. 
Nálezy 
Z obou sousedních sond bylo získáno 660 zlomků keramiky 13. – 16. století, v n ěkolika případech 
s nejistým přesahem do12. století, 24 zlomky kameniny 19. století, 28 zlomk ů komorových i 
nádobkových kachlů převážně z 15. – 16. století, 3 zlomky prejz ů, 4 zlomky cihel a n ěkolik kousků 
mazanice. Ostatní materiálové skupiny nález ů představuje 18 železných předmětů: hřebíky, h řeb 
s polokulovitou hlavicí, ost ří nožů, ty činkovité hraněné předměty a část kování. Z výrobního a 
stavebního odpadu jde o kousky malty, hrudku sklovitého materiálu s k řemičitým pískem a uhlíky. 
Kuchyňský organický odpad představuje 137 zvířecích kostí. Nálezy uloženy v NPÚ ÚOP v Plzni. 
DEMUS p ř. č. výzkumu 13/2013, inv. č. sáčků: 3658 – 3755 
 
 
15 
 
Akce X 
31 
2012 - 2013 
 
Anotace 
Vizuální pr ůzkum hradního areálu s důrazem na skalní hřeben a následné geodetické zaměření areálu i 
nově zjišt ěných konstrukčních stop. Průzkum a dokumentaci provedlo Odd ělení archeologie NPÚ 
ÚOP v Plzni (P. Sokol) ve spolupráci s ÚOP v Lokti (zam ěření F. Prekop). 
Prekop – Sokol 2013; Sokol 2013. 
 
Popis situace 
V souvislosti s nevyhovujícími dosavadními plány hradní z říceniny a vizuálním průzkumem zejména 
skalního hřebene uprostřed hradního areálu došlo ke geodetickém zam ěření a vytvoření nového plánu 
hradního areálu a obsáhlé fotografické dokumentace skalního hřebene. B ěhem průzkumu byla na 
severní i jižní části skalního hřebene objevena řada konstrukčních stop (lůžka pro trámy, schody, další 
úpravy skály tesáním, snad l ůžko pro hradbu), fragment lomového zdiva na temeni severní části 
hřebene a 2 epigrafické památky z 1. poloviny 20. století (jihovýchodní nároží donjonu a východní 
strana jižní části hřebene). U zdiva pod západní hranou nádvo ří byl očišt ěním západního líce podpořen 
románský původ zdi (líc z kvádrů). 
 
Nálezy 
B ěhem očiš ťování fragmentů zdiva severně od přístavku byl získán zlomek keramiky pravděpodobně 
ze 14. století, povrchovými vrypy na temeni severní části skalního hřebene také 4 zlomky železných 
hřebíků. Nálezy uloženy v NPÚ ÚOP v Plzni. 
DEMUS p ř. č. výzkumu 12/2013, inv. č. sáčků: 3653, 3654 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
16 
 
7. Záv ěr a vyhodnocení 
 
Souhrnně na závěr lze konstatovat, že zásahy do terénu v areálu z říceniny hradu Přimda jsou známy již 
od roku 1879 (1880). Mnohem více než archeologických výzkum ů na této významné lokalitě proběhlo 
terénních zásahů nearcheologické povahy, které v pr ůběhu přibližně osmdesáti let razantně změnily 
celkový vzhled památky. K tomu přispěla i ta skutečnost, že uvedené zásahy m ěly téměř vždy značný 
plošný rozsah. Poznatky z nich by bývaly jist ě měly velký význam pro poznání vývoje a vzhledu 
hradu; pro akce od konce 19. století až do roku  1971 jsou však k dispozici jen velmi stru čné a neúplné 
údaje, což se promítá i do míry spolehlivosti prostorového a v ěcného vymezení těchto akcí. 
Profesionální informace máme až počínaje prvním řádným archeologickým výzkumem z roku 1973. 
Archeologické výzkumy měly ve srovnání se zásahy nearcheologické povahy plošn ě menší rozsah a 
vždy reagovaly na postup stavebních prací. I proto nemohly p řinést s několika výjimkami žádná 
zásadní zjišt ění. Za zmínku stojí především nález shodné úpravy podlahy v p řízemí románské věže a v 
jejím přístavku (výzkumy v letech 1973, 2001 a 2003), poznatek o absenci komunika čního využití 
prostoru před přístavkem (výzkum v roce 1973) a stopy po požáru doložené nejen archeologickým 
výzkumem (2012), ale i nearcheologickými výkopy (1970). Plochy, které by bylo t řeba archeologicky 
zkoumat, jsou na jedné stran ě poměrně početné, na stran ě druhé mnoho z nich je dnes již poškozeno, 
ne-li zcela zničeno zásahy amatérů. Rozsah a intenzitu těchto narušení lze p řitom jen odhadovat; 
zpřesnění by mohl přinést právě jen badatelský archeologický výzkum.  
Vzhledem k dosud nedostate čnému zpracování archivních pramenů z 19. a 20. století nelze vyloučit 
ani existenci dosud neznámých terénní zásahů z té doby.  
Z uvedených důvodů vyplývá, že není možné p řesněji plošn ě vymezit terény dosud archeologicky 
hodnotné vůči terénům už zničeným. Obecn ě však lze konstatovat, že mimo vyzna čené plochy je 
riziko výraznějšího porušení terénu podstatn ě menší, než u ploch vyzna čených v atlasu. Porovnáme-li 
v plánech plochy terénních zásahů, lze pak konkrétn ěji předpokládat, že nedot čené či téměř nedotčené 
zůstávají plochy pod recentně spíše navýšenou západní hranou hradní plošiny a p ředevším v jižním 
cípu areálu před zachovanými opěrnými pilíři zaniklého věžového stavení. Vzhledem k náznak ům 
průběhu obvodové hradby, jak si ho m ůžeme představovat podle starších plán ů a z dochovaných 
fragmentů včetně bloku zdiva v západním svahu pod ústím cest y (na plánech se jeví jako anomálie 
v průběhu vrstevnic), se nabízí ov ěření toho, zda hradba na západní stran ě areálu probíhala v linii 
dnešní hrany nádvo ří nebo níže ve svahu. Na severní straně lze jen málo porušené terény p ředpokládat 
v prostoru mezi cestou a donjonem. Zde je však hi storický terén zakryt mohutnou vrstvou destrukce, 
přičemž bez výzkumu nelze jednoznačně rozlišit, jaký podíl na sou časném reliéfu má tato destrukce a 
co je dáno například skalními výběžky. Značný archeologický potenciál má zřejmě destrukce první 
brány a navazujícího stavení. Pozornost si zaslouží také relikty zahloubených objektů na horním 
nádvoří: budova při západním okraji nádvoří, jejíž spodní úrove ň byla patrná do úprav nádvo ří v roce 
1968,  a studna mezi touto budovou a horní bránou ve skalním hřebenu. Je pravd ěpodobné, že se oba 
tyto objekty zčásti dochovaly pod stávající úrovní nádvo ří. 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
17 
 
8. Prameny, literatur a a nálezové zprávy 
Prameny 
Česká geologická služba, aplikace mapové [online]. Praha, [cit. 2012-09-14]. Dostupné z WWW: 
<http://www.geology.cz/app/ciselniky/lokalizace /index.php?start_y=67000 0&start_x=1070000> 
Oznámení o vydání obecných právních p ředpisů. In Sbírka zákonů Československé socialistické 
republiky. 1962, částka 36. Praha, Ministerstvo spravedlnosti, 1962, s. 329–330.    
Sbírky archeologických nálezů z objektů ve správě Národního památkového ústavu, podsbírka ú. o. p. 
v Plzni. 
Literatura 
Beneš, A. 1974: Výzkumy expozitury Archeologického ústavu ČSAV v Plzni v Západo českém kraji 
v l. 1963-1972, Minulostí Západo českého kraje X, 178. 
Durdík, T. 1975: P řimda. Výzkumy v Čechách 1973. Praha,  139-140. 
Durdík, T. 2007: Hrad P řimda, Praha. 
Heber, F. A. 2002: České hrady, zámky a tvrze. Západní Čechy. Praha, 290-309. 
Krušinová, L. 1987: P řimda hrad. Výzkumy v Čechách 1984, 1985. Praha, 176. 
Prekop, F. – Sokol, P. 2013: Nová zjišt ění na hradě Přimda. Vizuální pr ůzkum a zaměření areálu 
hradní zříceniny, Zprávy památkové pé če 73, č. 5, s. 448-455. 
Procházka, Z. - Úlovec, J. 1990: Hrady, zámky a tvrze okresu Tachov 2. Tachov, 121-131. 
Razím, V. 2008: K významu a stavební podob ě románského hradu Přimda. Průzkumy památek, č. 1, 
ročník 15, 39-56. 
Sokol, P. 2004: Z archeologie hrad ů a zámků Plzeňského kraje – Přimda, Hláska XV, č. 3, 41-43. 
Sokol, P. 2014: Archeologie na hradu P řimda, Památky západních Čech 4, Plze ň, s. 53-68. 
Sokol, P. – Wizovský, T. 2004: Hrad P řimda – archeologický výzkum, ikonografická analýza a rozbor 
malt, Castellologica bohemica 9,  Praha, 335-348. 
 
Nepublikované zprávy 
Durdík, T. 1973a: Nálezová zpráva čj. 4808/73, uloženo v ARÚ Praha. 
Durdík, T. 1973b: Nálezová zpráva čj. 7538/73, uloženo v ARÚ Praha. 
Foster, L. – Sedláková, Ž. 2013: Archeologický atlas SH Švihov. Archeologické výzkumy v areálu 
hradu 1948 – 2012. Uloženo v OA NPÚ ÚOP v Plzni. 
Kočandrle, J. 1971: P řimda hrad. Nálezová zpráva k odklizení druhotně nasypaných zemin za rok 
1971, KSSPPOP Plze ň, č.j. 037-4*19211, uloženo v OA NPÚ ÚOP v Plzni. 
Krušinová, L. 1986: P řimda – hrad, okr. Tachov. P ředběžná zpráva o archeologickém výzkumu 7/85, 
KSSPPOP Plze ň, č.j. 3512/86, uloženo v OA NPÚ ÚOP v Plzni. 
18 
 
Sokol, P. 2013: Z řícenina hradu Přimda. Vizuální pr ůzkum a geodetické zaměření hradního areálu 
v letech 2012-2013. NPÚ ÚOP v Plzni, č.j. NPU-341/91379/2013, uloženo v OA NPÚ ÚOP v Plzni. 
Sokol, P. 2014: Z řícenina hradu Přimda. Záchranný archeologický výzkum 2012. NPÚ ÚOP v Plzni, 
č.j. NPÚ-341/40568/2014, uloženo v OA NPÚ ÚOP v Plzni. 
Sokol, P. – Foster, L. 2003: P řimda – hrad, okr. TC. Zpráva o archeologických zjišt ěních v roce 2003. 
NPÚ ÚOP v Plzni, uloženo v OA NPÚ ÚOP v Plzni. 
Sokol, P. – Wizovský, T. – Čiháková, L. 2001: P řimda – hrad, okr. Tachov. Nálezová zpráva o 
zjiš ťovacím a záchranném archeologickém výzkumu. SPÚ v Plzni, uloženo v OA NPÚ ÚOP v Plzni. 
 
Další literatura k hradu P řimda 
B ělohlávek, M. 1985: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Morav ě a ve Slezsku. Díl IV. Praha, 278-
281. 
Durdík, T.  2000: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha, 461-462. 
Durdík, T. – Bolina, P. 2001: St ředověké hrady v Čechách a na Morav ě. Praha, 140, 141. 
Durdík, T. – Sušický, V. 2005: Z říceniny hradů, tvrzí a zámk ů. Západní Čechy. Praha, 164-167. 
Lehner, F. J. 1907: D ějiny umění národa českého I, 3. Praha, 139-143. 
Líbal, D. a kol. 1966: Státní hrad P řimda. Stavebně historický rozbor, Praha, rukopis, uložen v NPÚ 
ÚOP v Plzni.  
Mencl, V. – Benešovská, K. – Soukupová, H. 1978: P ředrománská a románská architektura 
v západních Čechách. Plzeň, 31. 
Menclová, D. 1972: České hrady I. Praha,  103-107. 
Sedláček, A. 1905: Hrady, zámky a tvrze království Českého. Díl XIII. Plze ňsko a Loketsko. Praha, 1-
14, 
Schmidt, G. 1928: Burgen Westböhmens. II. Teil. Mies, 106-114. 
Schuster, T. 1911: Burg und Ruine Pfraumberg,  Unser Egerland. Monatschrift für Volks- und 
Heimatskunde, ro č. XV, 119-123. 
Razím, V. 2013: Die burg P řimda in Westböhmen und die Möglichkeiten ihrer Deutung, Burgen und 
Schlösser 4, s. 209-218. 
Sokol, P. 2012: Z řícenina hradu Přimda. Národní kulturní památka. Plzeň. 
Urban, M. 1924: Zur Heimatkunde des Tachau-Pfrauenbe rg Hausgebietes. Planá,  48-54, 96, 99, 111, 
136-137. 
 
 
 
19 
 
9. Seznam plán ů a p říloh 
Plány 
Plán 1. Zájmové území v rámci k. ú. P řimda  
Plán 2. Zájmové území a rozsah chrán ěných pozemků zříceniny hradu Přimda 
Plán 3. Vlastní polohopis ukot vený do katastrální mapy 
Plán 4. Prostorová identifikace planýrek v areálu hradu 
Plán 5. Prostorová identifikace navážek v areálu hradu 
Plán 6. Prostorová identifikace nearcheologických výkopů v areálu hradu 
Plán 7. Prostorová identifikace archeologických sond v areálu hradu 
Plán 8. Nemovité nálezy 
 
Přílohy 
Příloha 1. Soupis (archeologických a nearcheologických/neodborných terénních) 
zásahů 
Příloha 2. Soupis nemovitých nálezů  
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 








číslo 
zásahu
číslo 
AKCE typ
Rok 
zahájení 
zásahu
Rok 
ukončení 
zásahu
přír. č. 
akce v 
DEMUS
staré 
označení část areálu bližší lokalizace
nálezce/vedoucí 
výzkumu instituce zdroj lokalizace a digitalizace zdrojový plán přesnost lokalizace dokumentace
1 I výkop 1879 1880 horní hrad horní nádvoří svobodný pán Böhm panství Filipa z Kolovrat literatura orientační, odhad
2 II planýrka 1919 1923 horní hrad horní nádvoří literatura orientační, odhad
3 II planýrka 1919 1923 horní hrad interiér věže literatura známé rozměry i poloha
4 II planýrka 1919 1923 horní hrad interiér přístavku literatura známé rozměry i poloha
5 II výkop 1919 1923 horní hrad základová jáma pro pilíř u sv. nároží donjonu literatura známé rozměry i poloha
6 III planýrka 1968 1968 horní i dolní hrad cesta pod V svahem skalního hřebene, horní nádvoří literatura, fotografie známé rozměry i poloha foto
7 III navážka 1968 1968 horní i dolní hrad ohyb cesty kolem skal. hřeb., Z okraj hor. nádv. literatura, fotografie známé rozměry i poloha foto
8 IV výkop 1970 1971 horní hrad při S straně donjonu Kočandrle J. KSSPPOP Plzeň stručná nz známé rozměry i poloha stručná nz, foto
9 IV výkop 1970 1971 horní hrad při V straně donjonu Kočandrle J. KSSPPOP Plzeň stručná nz známé rozměry i poloha stručná nz, foto
10 IV planýrka 1971 1971 horní hrad interiér věže Kočandrle J. KSSPPOP Plzeň fotografie známé rozměry i poloha
11 IV výkop 1971 1971 dolní hrad V strana J části skalního hřebene Kočandrle J. KSSPPOP Plzeň stručná nz orientační, odhad stručná nz
12 IV navážka 1970 1971 horní hrad S od donjonu Kočandrle J. KSSPPOP Plzeň stručná nz orientační, odhad
13 IV navážka 1971 1971 dolní hrad SV od donjonu Kočandrle J. KSSPPOP Plzeň fotografie známé rozměry i poloha foto
14 V sonda 1973 1973 I horní hrad před J stěnou přístavku Durdík T. ARÚ ČSAV Praha literatura Kreipl 1962 známé rozměry i poloha nz
15 V sonda 1973 1973 II horní hrad před S stěnou v interiéru přístavku Durdík T. ARÚ ČSAV Praha literatura Kreipl 1962 známé rozměry i poloha nz
16 VI výkop 1985 1985 68/2011 A horní hrad J část skalního hřebene nad ohybem cesty Krušinová L. KSSPPOP Plzeň stručná nz Kreipl 1962 známé rozměry i poloha stručná nz, foto
17 VI výkop 1985 1985 68/2011 B horní hrad J část skalního hřebene nad ohybem cesty Krušinová L. KSSPPOP Plzeň stručná nz Kreipl 1962 známé rozměry i poloha stručná nz, foto 
18 VI výkop 1985 1985 68/2011 C horní hrad J část skalního hřebene nad ohybem cesty Krušinová L. KSSPPOP Plzeň stručná nz Kreipl 1962 známé rozměry i poloha stručná nz, foto 
19 VI výkop 1985 1985 68/2011 D horní hrad J část skalního hřebene nad ohybem cesty Krušinová L. KSSPPOP Plzeň stručná nz Kreipl 1962 známé rozměry i poloha stručná nz, foto 
20 VI výkop 1985 1985 68/2011 E horní hrad J část skalního hřebene nad ohybem cesty Krušinová L. KSSPPOP Plzeň stručná nz Kreipl 1962 známé rozměry i poloha stručná nz, foto 
21 VI výkop 1985 1985 68/2011 F horní hrad J část skalního hřebene nad ohybem cesty Krušinová L. KSSPPOP Plzeň stručná nz Kreipl 1962 známé rozměry i poloha stručná nz, foto 
22 VI výkop 1985 1985 68/2011 G horní hrad J část skalního hřebene nad ohybem cesty Krušinová L. KSSPPOP Plzeň stručná nz Kreipl 1962 známé rozměry i poloha stručná nz, foto 
23 VI výkop 1985 1985 68/2011 H horní hrad J část skalního hřebene nad ohybem cesty Krušinová L. KSSPPOP Plzeň stručná nz Kreipl 1962 známé rozměry i poloha stručná nz, foto 
24 VII sonda 2001 2001 70/2011 I horní hrad u Z stěny v přízemí věže Sokol P., Wizovský T. SPÚ v Plzni nz, literatura Kreipl 1962, půdorys věže známé rozměry i poloha nz
25 VII sonda 2001 2001 70/2011 II horní hrad SZ nároží donjonu, úroveň 1. patra Sokol P., Wizovský T. SPÚ v Plzni nz, literatura Kreipl 1962, půdorys věže známé rozměry i poloha nz
26 VIII sonda 2003 2003 72/2011 I/03 horní hrad u Z stěny v přízemí věže Sokol P., Foster L. NPÚ ÚOP v Plzni nz, literatura Kreipl 1962, půdorys věže známé rozměry i poloha nz
27 VIII planýrka 2003 2003 72/2011 horní hrad interiér věže - přízemí Sokol P., Foster L. NPÚ ÚOP v Plzni nz, literatura známé rozměry i poloha nz
28 VIII planýrka 2003 2003 72/2011 horní hrad přízemí přístavku Sokol P., Foster L. NPÚ ÚOP v Plzni nz, literatura známé rozměry i poloha nz
29 IX sonda 2012 2012 13/2013 I dolní hrad první nádvoří, JV strana pokladny Foster L. NPÚ ÚOP v Plzni zaměření Prekop - Sokol 2013 známé rozměry i poloha nz
30 IX sonda 2012 2012 13/2013 II dolní hrad první nádvoří, SZ strana pokladny Foster L. NPÚ ÚOP v Plzni zaměření Prekop - Sokol 2013 známé rozměry i poloha nz
Příloha 1
typ
druh 
nemovitého 
nálezu
číslo 
AKCE
číslo 
zásahu část areálu bližší lokalizace
nález/ 
předpoklad
zdroj lokalizace a 
digitalizace zdrojový plán
nález zdivo IV 8 horní hrad při S stranč donjonu nález struěná nz
nález zdivo V 14 horní hrad před J stčnou přístavku nález literatura Kreipl 1962
nález zdivo V 15 horní hrad před S stčnou interiéru přístavku nález literatura Kreipl 1962
nález zdivo VI 16 horní hrad J ěást skalního hřebene nad ohybem cesty nález struěná nz Kreipl 1962
nález zdivo VII 24 horní hrad u Z stčny v přízemí včže nález nz, literatura Kreipl 1962
nález zdivo VIII 26 horní hrad u Z stčny v přízemí včže nález nz, literatura Kreipl 1962
Příloha 2

Originál dokumentu:

digitální

Typ/druh dokumentu:

Typ dokumentu:	mapy a plány území
Druh dokumentu:	speciální mapa, plán území
Bližší specifikace:	tématická mapa s odborným obsahem

Jméno souboru:

P0019427.pdf

Formát souboru:

application/pdf

Autor záznamu:

Sedláková Žaneta

Popis dokumentu:

Archeologický atlas NKP zřícenina hradu Přimda, Přimda.

Název pracoviště:

ÚOP v Plzni

Velikost dokumentu (v bytech):

6163740 B

Rozměry obrazového dokumentu:

Autor originálu:

Sedláková Žaneta; Sokol Petr;

Klíčová slova:

Kulturní památka nemovitá; Významná archeologická lokalita; Výzkum a vývoj; Národní kulturní památka; Území s archeologickými nálezy; Geografický informační systém;

Uživ. klíčová slova:

Datum vzniku:

10.2014

Licence:

Typ:	neurčena - ochranu díla stanovuje obecně autorský zákon (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121)

Vazby dokumentu na aplikace IISPP

Bližší specifikace

Odkaz

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 14558944

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000130371
Název	zřícenina hradu Přimda
Číslo ÚSKP	124, 11769/4-1882
ID právního stavu	84110 Načítám data z navázané aplikace... , 130371 Načítám data z navázané aplikace...

Územní identifikace dokumentu

Územní rozsah:

lokalita nebo její část

Definiční body

Def. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Přírůstkové body

Přír. bod

Název objektu

Část obce

Č. dom.

Ulice

Č. or.

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Přír. bod: 63179

Název objektu: zřícenina hradu Přimda

Část obce: Přimda

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Přimda

Obec: Přimda

ORP: Tachov

Okres: Tachov

	zřícenina hradu Přimda (prvek 14558944)
	vloženo ručně

Lokality

Kód CZ

Název lokality

Reálný typ

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Kraj

Kód CZ: 13228

Název lokality: Přimda

Reálný typ: město převrstvené

Kat. území: Přimda

Obec: Přimda

ORP: Tachov

Okres: Tachov

Kraj: Plzeňský kraj

	zřícenina hradu Přimda (prvek 14558944)
	vloženo ručně

Historické regiony

Kód RS

Název hist. regionu

Kód RS: 86

Název hist. regionu: Bor

	zřícenina hradu Přimda (prvek 14558944)
	vloženo ručně

Ke stažení Náhled Poslat žádost