Zavřít ( + - )

Metainformační systém NPÚ

Detail dokumentu

Tisk

Náhled:

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Textový obsah:

MET
ODIKA 
TV
ORB
Y INTERIÉRO
VÝCH INS
TALACÍ A 
REINS
TALACÍ
NÁRODNÍ PAMÁTKOVÝ ÚSTAV
ústřední pracoviště
METODIKA 
TVORBY 
INTERIÉROVÝCH 
INSTALACÍ 
A REINSTALACÍ
Praha 2011ISBN 978-80-87104-86-6
instalace_obalka.indd   1instalace_obalka.indd   1 1/7/12   6:17 PM1/7/12   6:17 PM
1
Karel Bobek, Ilona Bydžovská, Kateřina Cichrová, 
Milan Jančo, Pavel Jerie, Miloš Kadlec, Květa Křížová, 
Naděžda Kubů, Eva Lukášová, Jaromír Novotný, 
Marta Sedláková, Pavel Slavko, Josef Štulc, Petr Weiss
NÁRODNÍ PAMÁTKOVÝ ÚSTAV
ústřední pracoviště
Odborné a metodické publikace, svazek 40
1. vydání
Praha 2011
METODIKA TVORBY 
INTERIÉROVÝCH 
INSTALACÍ A REINSTALACÍ
2
Národní památkový ústav jako odborná organizace státní památkové péče v České 
republice vydává tuto publikaci v zájmu zabezpečení jednoty metodických hledisek 
památkové péče pro danou oblast ochrany kulturních památek, v souladu s ustanove-
ním § 32 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších 
předpisů. 
Lektorovali
PhDr. Ivan Prokop Muchka, Ústav dějin umění AV ČR, v.v.i.
PhDr. Dagmar Martincová, NPÚ ÚOP středních Čech v Praze
Národní památkový ústav, územní odborná pracoviště
© Národní památkový ústav, Praha 2011
© Karel Bobek, Ilona Bydžovská, Kateřina Cichrová, Milan Jančo, Pavel Jerie, 
Miloš Kadlec, Květa Křížová, Naděžda Kubů, Eva Lukášová, Jaromír Novotný, 
Marta Sedláková, Pavel Slavko, Josef Štulc, Petr Weiss, 2011
Grafi cké zpracování © Aleš Lederer, 2011
Jazyková redakce: Olga Klapetková
Foto © artlist.cz, Taťána Binková, Lucie Bláhová, Karel Bobek, Ilona Bydžovská, 
Kateřina Cichrová, Gabriela Čapková, J.- P. Dalbera, Dagmar Fetterová, Jan Frídl, 
J. P. Gabriel, Pavel Jerie, Jan Kříž, Květa Křížová, Naděžda Kubů, Jaromír Novotný, 
Agostino Osio, Veronika Skálová, Pavel Slavko, Stanislava Slavková, Libor Sváček, 
Dušan Šimánek, Gabriel Urbánek, Miroslav Zavadil, Petr Zhoř, Fotoarchiv NPÚ ÚOP 
České Budějovice, archiv NPÚ ÚP – odd. péče o památkové objekty (dříve odd. 
hradů a zámků), Správy památkových objektů (SZ Horšovský Týn, SH Karlštejn, 
SZ Litomyšl, SZ Nebílovy), Národní archiv Praha, Státní oblastní archiv Děčín, 
R. Hanuš (plánová dokumentace)
ISBN 978-80-87104-86-6
3
Tato publikace vznikla v souvislosti s plněním vědeckých záměrů:
I. Vědecký výzkum ke zkvalitňování odborně metodického řízení státní památ-
kové péče, úkolu č. 101 Zkvalitňování odborně metodického řízení státní památkové 
péče, koordinace a  efektivní využívání výsledků výzkumu a  vývoje v  oboru památ-
kové péče v působnosti NPÚ, včetně zpracování a implementace odborných meto-
dik dílčích činností v oboru památkové péče a výzkumu nových forem celoživotního 
vzdělávání pro obor památkové péče a úkolu č. 103, Zdokonalování a rozvoj metod 
digitalizace fotografi cké a grafi cké dokumentace památkového fondu.
II. Odborné poznávání, vědecké hodnocení, dokumentování a evidence movité-
ho kulturního dědictví, identifi kace statků, které mohou být chráněny, VZ MK 
07503233302, úkolů č. 201 Odborné hodnocení a systematické vědecké zpracování 
základní evidence mobiliárních fondů kulturních památek, ke kterým vykonává právo 
hospodaření NPÚ, č. 202 Odborné hodnocení a systematické vědecké zpracování his-
torických knižních fondů (zámeckých knihoven) historických objektů a č. 205 Vědec-
ký výzkum metod prezentace mobiliárních fondů s využitím historických depozitářů, 
integrace rozptýlení historických celků a obrazové dokumentace historických interiérů 
a exteriérů.
Titulní stránka obálky
Šternberk (okres Olomouc), hrad. Vizitkový sál. Místnosti prvního okruhu Liechten-
steinských sbírek jsou zařízeny původním mobiliářem hradu doplněným sbírkami 
bývalých majitelů, knížat Liechtensteinů. Již „zařízený“ prostor lze sezónně obohatit 
například o ukázky dobového šlechtického oděvu. (Foto Taťána Binková – Ladislav 
Bezděk).
Zadní stránka obálky
Horšovský Týn (okres Domažlice), zámek. Malá jídelna zachycena v  roce 1935 
na akvarelu hraběnky Marie Nostizové se za sedmdesát pět let, na první pohled, nijak 
nezměnila. Instalace jídelny vycházející právě z tohoto vyobrazení, za využití původní-
ho a tzv. svozového mobiliáře, umožňuje vytvořit si představu šlechtického žití v prv-
ních desetiletích 20. století. (Foto Květa Křížová, NPÚ ÚP, OPP).
4
Obsah
Předmluva (Josef Štulc) 5
Stavební a restaurátorská obnova objektů 
a památkové interiérové instalace (Pavel Jerie) 7
Základní postupy přípravy interiérové instalace (Miloš Kadlec, Petr Weiss) 14
Doplňující texty 
Historický interiér (Květa Křížová) 24
Typologie interiérové náplně na památkových objektech 
(památková instalace, muzejní a galerijní expozice) (Naděžda Kubů) 37
Interiéry hradů a zámků a jejich obraz 
v historických pramenech (Eva Lukášová) 57
 
Textil v historických interiérech (Kateřina Cichrová) 82
Několik poznámek k problematice textilu 
v historických interiérech (Ilona Bydžovská) 90
Zeleň v interiéru památkových objektů (Marta Sedláková) 114
Prezentace historických zámeckých divadel 
Obecná východiska (Pavel Slavko, Milan Jančo) 124
Výstavy výtvarného umění na objektech ve správě NPÚ, 
historické prostředí a současné umění (Jaromír Novotný) 143
Bezpečnost interiérů a mobiliárních fondů (Karel Bobek) 158
Seznam použité a doporučené literatury (Milan Jančo) 168
5
Předmluva
Josef Štulc
V bohatém fondu památek českých zemí mají hrady, zámky a další památky zpří-
stupněné veřejnosti mimořádně významné místo. Je to dáno nejen jejich populari-
tou jako veřejnosti nejznámějších reprezentantů památkového fondu, ale především 
jejich výjimečnou kulturní hodnotou. Řada našich hradů a zámků si totiž uchovala jak 
bohatou uměleckou výzdobu svých interiérů, tak jejich původní, autochtonní mobiliář 
a další umělecké sbírky. To je historický fenomén v Evropě, jejíž feudální sídla ničily 
revoluce i dvě světové války, dnes zcela ojedinělý. Jeho pandán, ještě bohatší, najde-
me snad již jen v Británii.
Interiéry našich hradů a zámků vnímáme nejen jako celky svou bohatou výbavou 
esteticky nesmírně přitažlivé, ale i jako autentické doklady historie. Přinášejí jinde již 
neexistující, pravdivé svědectví o vývoji obytné kultury, vzdělanosti a vkusu šlechtické 
a církevní elity národa v průběhu jeho pohnuté historie.
Péče o tyto celky i jejich prezentace návštěvníkům má své specifi cké požadavky. 
Musí brát uchování toho, co z historie přežilo v autochtonním, autentickém stavu jako 
kategorický imperativ. Autenticitu v dnešním širším výkladu přitom chápeme jednak 
jako materiální, fyzickou pravost, zároveň však i jako pravost pramenící z věrohodných 
historických informačních zdrojů a jejich objektivní vědecké interpretace. Právě ten-
to princip je základem věrohodnosti takzvaných památkových interiérových instalací 
vytvářených na našich hradech a zámcích s větší či menší přesvědčivostí již od 50. let 
minulého století. V dnešním, komunistického ideologického diktátu již naštěstí zbave-
ném pojetí, tento typ prezentace památek kombinuje přednostní uchování a uplatnění 
autochtonních složek výbavy jejich historických interiérů s jejich doplněním artefakty 
plně odpovídajícími poznaným dobovým zvyklostem. Podle analogií, přičemž analo-
gické příklady musí být důkladně studovány a vědecky poznány, lze s využitím dalších 
historických pramenů, jako jsou dobové inventáře, historické popisy a bohatství dobo-
vých vyobrazení, věrohodně, tedy autenticky vybavit originálním dobovým mobiliářem 
i historické interiéry, jejichž autochtonní vybavení se nedochovalo nebo bylo rozptý-
leno a je nedostupné. Tato cesta přináší zároveň možnost nově uplatnit a veřejnosti 
zpřístupnit obrovské bohatství cenných výtvarných a řemeslných děl z depozitářů, a to 
ne jako muzejní exponáty, ale v prostředí a kompozičních i funkčních vazbách, které 
odpovídají jejich původnímu historickému určení.
Jak vidno, klade rehabilitace autochtonních interiérových celků i tvorba věrohod-
ných interiérových instalací na všechny zúčastněné památkáře mimořádné odborné 
a neméně i tvůrčí nároky. Tato činnost, opřená o historicko-kritickou metodu, nemá 
nic společného s líbivým podbízivým aranžováním, k němuž může vybízet komerčně 
podložená tvorba různých Disneylandů, virtuálních realit a lacině nevěrohodných fi l-
mových obrazů minulosti. Jde o práci vyžadující velké znalosti a mnohaleté hluboce 
zažité zkušenosti. Práci, mající svá pravidla a své specifi cké nároky. K jejímu usnadně-
ní, zejména ve smyslu neopominutí všech náležitostí, které tvorba věrohodných insta-
lací musí splňovat, připravil tým vybraných pracovníků NPŮ, kteří mají za sebou již 
mnoho úspěšných realizací zpřístupněných historických interiérů, soubor odborných 
6
textů. Zahrnují především, ve  výše charakterizovaném smyslu, tvorbu interiérových 
instalací. Postihují však i tvorbu zcela odlišných, jiné cíle sledujících tematických expo-
zic spíše muzejního či galerijního typu i problematiku sezónních výstav výtvarných děl. 
I tyto kulturní nabídky mají v často rozlehlých zámeckých areálech své místo a přitažli-
vost, přičemž i jejich tvorba, má-li dosáhnout odpovídající kvality, má svá odborná 
pravidla a nároky.
Soubor metodických textů je určen především kolegům – památkářům podílejícím 
se na  průzkumech a  na  tvorbě instalací a  expozic na  státních hradech a  zámcích. 
Mohou však přinést cenné zkušenosti, ověřené informace a poučení i partnerským 
subjektům, tedy restituentům a ostatním vlastníkům hradů a zámků, osobám i obcím, 
které své historické objekty – ku prospěchu celé společnosti – zamýšlejí zpřístupnit 
návštěvníkům.
7
Stavební a restaurátorská obnova 
objektů a památkové interiérové 
instalace 
Pavel Jerie
Veřejnosti zpřístupněné objekty, jejichž interiéry jsou prezentovány formou památ-
kových interiérových instalací, jsou zpravidla nejvýznamnější součástí našeho kultur-
ního dědictví, v řadě případů se jedná o prohlášené národní kulturní památky. Je proto 
samozřejmým požadavkem, aby příprava a vytváření nových interiérových instalací, či 
úprava těch již existujících, vycházela i z detailního poznání samotného objektu a byla 
předmětem interdisciplinární spolupráce.
Pokud má dojít k významnější etapě stavební obnovy objektu nebo jeho ucelené 
části, je třeba již záměr vytvoření památkové interiérové instalace jednoznačně vyjádřit 
v projektové dokumentaci stavební obnovy.1 
1 HOLEČEK – GIRSA a kol. 2008, zde (s. 114) je uvedena i další literatura.
Horšovský Týn (okres Domažlice), zámek. Interiér prádelny, která vznikla rehabilitací 
přízemních prostor purkrabského domu v roce 2010. (Foto správa zámku)
8
Již úvodní rozhodnutí o  rozsahu zpřístupnění, zvažování provozních možností, 
zohlednění požadavků bezpečnosti pohybu návštěvníků i  vystavených mobiliárních 
fondů, stejně jako další nároky kultivované prezentace, vyžadují úzkou spolupráci 
mezi těmi, kteří instalaci připravují a odbornými garanty péče o stavební část i umě-
leckou a  uměleckořemeslnou výzdobu a  výbavu zpřístupněných památek, mnohdy 
za účasti projektanta obnovy nemovité kulturní památky. Koordinační úloha připadá 
vždy investorovi. Toho však nelze zjednodušeně zaměnit za investorský inženýring, 
Horšovský Týn (okres Domažlice), zámek. Komornické pokoje byly zpřístupněny v roce 2011. 
(Foto správa zámku)
Horšovský Týn (okres Domažlice), zámek. 
Komornický pokoj. (Foto správa zámku)
Horšovský Týn (okres Domažlice), zámek. 
Prádelna byla vybavena zachovanými 
předměty v zámeckém areálu, doplněnými dary 
a drobnými výkupy. (Foto správa zámku)
9
který je vykonáván vlastními pracovníky investora či smluvním externím subjektem. 
Důležité a neopominutelné je včasné projednání a odsouhlasení záměru příslušným 
výkonným orgánem státní památkové péče.
Každá památka je osobitá a  její míra autenticity se liší, různá je i  míra dodateč-
ných zásahů, technický stav a případný rozsah devastačních zásahů. To vše je třeba 
zohlednit při rozvaze o budoucí prezentaci památky, při návrhu nové památkové insta-
lace či úpravě a změně té stávající.
Jilemnice (okres Semily), zámek. Pracovna Jana Nepomuka Františka Harracha. Zámecký 
objekt spravuje Krkonošské muzeum, které ve spolupráci s Národním památkovým ústavem 
vytvořilo instalaci pánského apartmánu. (Foto Naděžda Kubů)
Kunštát (okres Blansko), zámek. Jídelna. 
Interiéry zámku procházejí postupnými 
stavebními opravami a rehabilitací vnitřního 
vybavení. (Foto správa zámku)
Kunštát (okres Blansko), zámek. Zámecký 
interiér bývalého salónu Alhambra. (Foto 
správa zámku)
10
Při všech úvahách a rozhodnutích je nezbytné vycházet z co nejúplnějšího poznání 
objektu, tedy i ze zjištění stavebně historických průzkumů, průzkumů restaurátorských, 
v neposlední řadě však i z dalších průzkumů stavebně technických, technologických 
a klimatických. Je důležité zohlednit veškeré informace, které mohou zásadním způ-
sobem ovlivnit jak vzhled jednotlivých interiérů a jejich souborů, tak provozní limity 
a možnosti. Jedná se například o omezenou nosnost stropních konstrukcí, o nároky 
požární bezpečnosti a v neposlední řadě i o klimatické vlastnosti budovy atd.
Při obnově památky, jejíž interiéry jsou, či mají být prezentovány formou památkové 
interiérové instalace, je nezbytné volit metody respektující tradiční řemeslné a stavební 
Karlštejn (okres Beroun), hrad. Sál předků. 
Obrazová portrétní galerie knížat a králů 
nahradila nedochované nástěnné malby 
z doby Karla IV. v obdobné ideové podstatě. 
(Foto správa hradu)
Nebílovy (okres Plzeň), zámek. Salón s obrazy malíře Antona Tuvory, který je také autorem 
nástěnné výzdoby zámku. (Foto správa zámku)
Grabštejn (okres Liberec), hrad. Obrazová 
galerie ve velkém sále. (Foto Květa Křížová)
11
postupy a technologie. Nedodržení těchto zásad může výrazně znehodnotit a znevě-
rohodnit jinak velice propracovaný instalační záměr. Stejně tak je již od počátku třeba 
velice podrobně řešit, ve vzájemné spolupráci tvůrců památkové interiérové instalace 
a odborného památkového garanta stavební části i autora projektu stavební obnovy, 
rozvody silno i slaboproudu. Jde zejména o umístění a výběr prvků všech koncových 
bodů těchto rozvodů, jakými jsou vypínače, zásuvky, čidla, kamery, svítidla atd., včet-
ně umístění propojovacích krabic. Podstatné jsou i nároky na temperování, vytápění 
a úpravu klimatu. Stejně důležité je i řešení zastínění oken, požadavky na osazování 
mříží v oknech i bezpečnostních předělů v prohlídkových trasách.
Oprávněné nároky návštěvnického provozu ovlivňují nejen koncepci interiérové 
památkové instalace, ale mohou mít i zpětný dopad na zpřístupňovaný objekt či jeho 
zpřístupněnou část.
Bezpečnost pohybu návštěvníků na prohlídkové trase klade zvýšené nároky na kva-
litu a  rovinnost podlah i bezpečnost schodišť, mnohdy je nezbytné řešit osazování 
madel a zábradlí, vybavování prostorů i exteriérů informačním systémem, umisťování 
nouzového osvětlení apod. Také v těchto případech je nezbytné všechny požadavky 
Náchod, zámek. Portrétní galerie ve velkém 
sále horního patra. (Foto Jaromír Novotný)
Náchod, zámek. Salon se souborem 
krajinomalby. (Foto Jaromír Novotný)
Náchod, zámek. Klenotnice s prezentovaným 
souborem řádů a vyznamenání. (Foto 
Jaromír Novotný)
12
formulovat a prověřit v předstihu vždy ve spolupráci všech, kteří se na přípravě a rea-
lizaci záměru podílejí. Volit je nutné ta řešení, která nebudou vyvolávat tlak na výměny 
autentických prvků či na změny, které by poškodily a degradovaly historické interiéry 
a jejich atmosféru. Je důležité celou, pro instalaci vybranou trasu, včetně komunikač-
ních a doplňujících prostorů, pojmout jako celek zachovávající dochované autentické 
hodnoty bez novodobých transformací.2
Poznání skrytých hodnot, kterými jsou jak zakrytá výzdoba, tak starší povrchové 
úpravy apod., stejně jako informace, které přinášejí archivní průzkum a studium iko-
nografi ckých materiálů, jsou mnohdy podnětem pro návrhy snímání úprav mladších, 
případně pro rekonstrukce poznaných starších stavů. Je nezbytné, aby tyto úvahy byly 
vždy řešeny ve spolupráci pracovníků zodpovědných za odborný památkový dohled 
i příslušných výkonných orgánů státní památkové péče a těch, kteří řeší úpravu stá-
vající či připravují novou památkovou interiérovou instalaci. Je totiž důležité předejít 
nesouladu mezi úpravami stavby a pojetím památkové interiérové instalace. Nejsou říd-
ké příklady, kdy dosud skryté hodnoty jsou tak výjimečné, že je oprávněné jejich odkrytí 
a prezentace, mnohdy pak i za cenu zásadního přehodnocení instalačního záměru.
2 Pečlivě zvážit je třeba možnosti a míru odstranění bariér pro návštěvníky se sníženou 
pohyblivostí.
Valdštejn (okres Semily), hrad. Hlavní reprezentační sál tzv. hostinského domu. Hradní areál 
je v majetku města Turnov. Interiéry hostinského domu byly stavebně rekonstruovány a první 
patro instalováno především historickými fondy bývalých držitelů Aehrentalů. (Foto Naděžda 
Kubů)
13
Požadavek na interdisciplinární spolupráci všech, kteří se podílejí na obnově a údrž-
bě vlastních objektů a těch, kteří řeší veškeré záležitosti památkové interiérové instala-
ce, jsou sice samozřejmé, ale přesto jsou často obě problematiky řešeny samostatně, 
mnohdy i s časovým odstupem. I v těch případech, kdy obnova a údržbové práce 
v objektu probíhají postupně a příprava památkové interiérové instalace je zvažována 
až na závěr stavebních a restaurátorských prací, je potřebné instalační záměr formulo-
vat co nejdříve, nejlépe však již na počátku stavební obnovy a její projektové přípravy. 
Tím lze předejít řadě požadavků na dodatečné změny a úpravy, včas korigovat návr-
hy na předimenzované budování technických sítí, nadměrné požadavky na výměnu 
výplní otvorů apod. Již to, že objekt je, či bude prezentován veřejnosti s interiérovou 
památkovou instalací, nabádá k mimořádné šetrnosti v zacházení s autentickými prv-
ky a povrchy, k případnému doplnění stavebně historického průzkumu a k důsled-
nému provádění operativního průzkumu v průběhu prací. Samozřejmé je upřednost-
nění opravy, repase a  restaurování autentických prvků, konstrukcí a  povrchů před 
výměnou za kopie a repliky. V kolektivu odborníků zúčastněných na obnově stavební 
a restaurátorské je však vždy nutná i účast specialisty na přípravu památkové interi-
érové instalace.
Na  veřejnosti zpřístupněný objekt s  interiérovou památkovou instalací je třeba 
pohlížet jako na celek, kde exteriér i interiér tvoří jednotu. Je tedy nezbytné zabývat se 
nejen vlastní interiérovou instalací. Objekt jako celek musí pro návštěvníka vypovídat 
o jedinečné dobové atmosféře, nedegradované novými kontrastujícími prvky a řeše-
ními provozních bezpečnostních požadavků, stejně jako reklamami či přemírou infor-
mačních prvků.
Stav dochování památkových objektů, jejich mobiliární náplně a archivních, písemných 
a ikonografi ckých pramenů před zahájením přípravy památkové interiérové instalace. Škála 
možných situací, které odborní pracovníci oddělení prezentace památkových objektů NPÚ řeší, 
je značně široká. Od těchto situací se také odvíjí budoucí podoba, skladba, struktura a rozsah 
každé jedné památkové instalace zpřístupňovaných památkových objektů. (Milan Jančo)
památka inventář, popis ikonografi e interiérů původní mobiliář
hrad, zámek, 
klášter ano / ne akvarel, fotografi e
dochoval se – 
nedochoval se
existuje ano  existuje zcela – částečně
existuje ano nedochovala se zcela – částečně
existuje ne existuje zcela – částečně
existuje ne nedochovala se zcela – částečně
existuje ano existuje nedochoval se
existuje ne existuje nedochoval se
existuje ano nedochovala se nedochoval se
existuje ne nedochovala se nedochoval se
zanikla ano existuje zcela – částečně
zanikla ne existuje zcela – částečně
zanikla ano nedochovala se zcela – částečně
zanikla ne nedochovala se zcela – částečně
14
Základní postupy přípravy 
interiérové instalace
Miloš Kadlec, Petr Weiss
Prohlídkové trasy na  našich hradech a  zámcích před rokem 1989 velmi výstižně 
charakterizuje následující text:
„Principem instalací prezentovaných jako „doklad vývoje šlechtického bydlení“ pro-
střednictvím nově aranžovaných, byť historických artefaktů, byla nepříznačně muzejní, 
nikoliv památkářská činnost. Šlo o uměle zkonstruované projekty vytvářející idealizo-
vané modely šlechtického bydlení s použitím materiálu, u nějž nebyla sledována his-
torická vazba k místu. Historická autenticita nebyla vyžadována a využívána ani tam, 
kde byla nasnadě. Porušení historické vázanosti mobiliáře k určitému objektu vytvářelo 
podmínky pro anonymitu předmětu, jehož hodnota jako hodnota exponátu byla činitel-
ná jen z něj samého, tj. bez znalostí dalších historických souvislostí.“
„S nebývalou měrou purismu byly odstraňovány takzvané nánosy obývání poslední 
doby, která byla dokladem „špatného vkusu šlechty“.
„…Zcela zaplněné historizující šlechtické interiéry s hodnotnými uměleckými sbír-
kami i předměty osobní, sentimentální ceny, jež ideologické násilí a purismus vyklidil 
do zatuchlých koutů skladišť a depozitářů…“
Grabštejn (okres Liberec), hrad. Náznaková instalace hodovní síně, která je jednou z dvojice 
renesančních pokojů velmože Jiřího Mehla ze Střelic. Tzv. renesanční apartmá, zpřístupněné 
po reinstalaci prohlídkové trasy hradu v dubnu 2011, tvoří hodovní síň a za ní vlastní 
soukromý obytný prostor majitele. (Foto Vladimír Tregl)
15
„Do stínu depozitářů zapadly i zbylé archivní materiály, jakož i historické fotografi e 
značné dokumentární i umělecké ceny. Tyto bližší pohledy do soukromí jsou nezastu-
pitelným, ale i dosud nedoceněným zdrojem informací.“ 3
Změna společenských poměrů po roce 1989 umožnila také přehodnocení meto-
dického přístupu k interiérovým instalacím. Stojíme rovněž před poslední možností, 
jak se vyrovnat s minulostí a jak předložit veřejnosti nezkreslený obraz života jedné 
společenské vrstvy v  daném období se všemi klady i  zápory.4 Otevírá se nám pří-
ležitost zpracování živého příběhu šlechtického domu, úspěšně rozvíjená kupříkladu 
v  historických interiérech památkových objektů ve  Velké Británii, aniž bychom byli 
okolnostmi nuceni zakrývat před zraky návštěvníků pozdější zásahy, například umís-
tění trezoru, nebo instalování zvonků pro komunikaci s personálem zámku apod.5 Při 
uvědomění si těchto skutečností je třeba si položit následující dvě otázky:
1.  Jaké máme prostorové možnosti k prezentaci mobiliáře, jejich komunikační a funkč-
ní návaznosti?
2. Proč je nutné stávající prohlídkovou trasu změnit?
3 MŽYKOVÁ 1991, s. 115–153.
4 Domy šlechtické a jiné – Proměny funkcí zámeckých sídel, Edice Collectiones, sv. 4, 
České Budějovice, v tisku.
5 SRŠEŇ 1996, s. 259–264.
Švihov (okres Klatovy), hrad. Prostor hradní kuchyně byl zrekonstruován a vybaven souborem 
historického nádobí. (Foto Naděžda Kubů)
16
Podle stupně dochovaného mobiliáře lze uvažovat o celkové rehabilitaci interiérů 
s  vytvořením autentické interiérové instalace (z  posledních realizací v  rámci hradů 
a zámků spravovaných NPÚ lze uvést instalaci reprezentačních a soukromých prostor 
zámku Mníšek pod Brdy, instalaci soukromých apartmá II. okruhu zámku Hořovice, 
instalaci reprezentačních a soukromých pokojů zámku Kunštát); případně o reinsta-
laci stávající trasy, jejím rozšíření (například reprezentační interiéry se doplní soukro-
mými apartmány; I. prohlídkový okruh zámku Lednice na Moravě s reprezentačními 
pokoji doplněnými o II. okruh prezentující rehabilitované prostory bývalých soukro-
mých apartmá knížat z Liechtensteinu, v nichž byla až do sklonku 20. století expozice 
Slatiňany (okres Chrudim), zámek. Černý 
salón po navrácení části původního vybavení 
v roce 2011. (Foto správa zámku)
Chyše (okres Karlovy Vary), zámek. Malá 
knihovna. (Foto Naděžda Kubů)
Chyše (okres Karlovy Vary), zámek, jídelna. Soukromý zámek rodiny Lažanských byl 
instalován ve spolupráci s Národním památkovým ústavem. (Foto Naděžda Kubů)
17
Národního zemědělského muzea; II. prohlídkový okruh vedený soukromými pokoji 
hradu Rožmberk, který rozšířil stávající I. trasu s takzvaným Buquoyským rodinným 
muzeem). Důvodem pro změnu prohlídkové trasy může být skutečnost, že plnila svou 
funkci v dané době, nyní je již přežilá a její podoba neodpovídá současným požadav-
kům kladeným na prezentaci historických interiérů (například návrat původní podoby 
inte riérům zámku Hrubý Rohozec, reinstalace zámků Lemberk a Dačice).
Objektivní pohled na historii bez tendencí ke slohovému čištění umožňuje také pře-
hodnocení názoru na  hodnotu vystavovaných předmětů. „Vztah k  věcem může být 
racionálně i emotivně podložený, od prosté užitkovosti až ke kulturnímu využití před-
mětu. Výrazným znakem sběratelství jsou emotivně podložené vztahy k předmětu. Lidé 
hromadí výtvory s památkovou hodnotou z hlediska člověka, přičemž nezáleží na jejich 
estetické úrovni, vzácnosti výskytu a hodnotě materiálu. Hlavní je dostatečně intenzivní 
vztah. Lidé však sbírají i výtvory s estetickou hodnotou, jejichž kvalita vyvolává potěšení 
a pocity libosti.“ 6
6 DOLÁK 2005, s. 4–11.
Potštejn (okres Rychnov nad Kněžnou), zámek. Dámská ložnice. Soukromý památkový objekt byl 
vyinstalován v hlavní trase původními historickými fondy zapůjčenými Národním památkovým 
ústavem, Muzeem a galerií Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou. (Foto Naděžda Kubů)
18
Před zahájením vlastní instalační práce je nezbytné provést:
a)  studium zachovaných interiérů, plánovaných ke  zpřístupnění, in situ (pozůstatky 
interiérových dekorací, jejich technických součástí, zmapování vývoje prezentace 
objektu a jeho prohlídkových tras, seznámení s historií apod.);
b)  důkladnou rešerši existujících a  dostupných archivních materiálů (SHP, rodinné 
archivy ve  Státních oblastních archivech, fi deikomisy z  Národního archivu, fond 
Státní památková správa a  Státní památková správa, dodatky, seznamy Národ-
ní kulturní komise7) a literatury (historické topografi e8 a soupisy památek9). Dalším 
důležitým zdrojem informací je knihovna NPÚ ÚP (takzvaná velká a malá řada brožur 
Státní památkové správy), oddělení péče o památkové objekty NPÚ ÚP (takzvané 
staré pasporty hradů a zámků) a Sbírka fotografi cké dokumentace NPÚ ÚP.
Pro účely tvorby nové prohlídkové trasy je třeba se v archivních materiálech zaměřit 
zejména na:
a)  pozůstalostní inventáře včetně testamentů;
b)  plánovou dokumentaci (půdorysy s názvy jednotlivých interiérů, návrhy vybavení 
jednotlivých interiérů);
c)  cílené soupisy inventáře;
7 K Národní kulturní komisi a její činnosti v letech 1947–1951 viz UHLÍKOVÁ 2004.
8 SCHALLER 1785–1790; SOMMER 1933–1949.
9 DVOŘÁK 1907.
Hrubý Rohozec (okres Semily), zámek. Ložnice hraběnky Augusty Gabriely. (Foto Ivan Ulrych)
19
d)  účty (dokládají autorství, dataci i cenovou hladinu prováděných prací v daném his-
torickém období);
e)  fi nanční ohodnocení předmětů;
f)  pamětní knihy;
g)  korespondenci;
h)  deníky;
i)  fotografi e interiérů (ale i neformální momentky, jež zvěčňují členy šlechtické rodiny 
v interiéru apod.);
j)  další obrazový materiál (zobrazení zámeckých interiérů v akvarelech, kvaších, kres-
bách atd.).
Detailnější inspirace dobovou ikonografi í není banálním rozmisťováním předmětů. 
Jedná se o navazování porušených vazeb předmětů na původní prostředí, bez něhož 
konkrétní věci ztrácejí svůj význam. Jedná se o vzácnou příležitost pokračovat v doku-
mentaci rodinných památek zpracovaných v minulosti samotnými majiteli.
Práce s archivními materiály vyžaduje součinnost s odborníky znalými interpretace 
písemných pramenů a se značnými lingvistickými znalostmi (například při překladech 
inventářů).
Nezbytnými předpoklady pro tvorbu instalace jsou důkladná znalost kmenového 
mobiliáře a  jeho umístění na  objektu samotném, stejně jako povědomí o  jeho pří-
padných rozvozech. Základ studia novodobé dokumentace mobiliáře tvoří takzvané 
Mníšek pod Brdy (okres Praha–západ), zámek. Velký salón. (Foto Jan Frídl) 
20
„černé knihy“. Podle zvyklostí jsou „černé knihy“ uloženy v jednom vyhotovení na NPÚ 
ÚP,10 na daném památkovém objektu a na příslušném NPÚ ÚOP.
Vzhledem k tomu, že sestavení „černých knih“ bylo dokončeno až na počátku 50. let 
20. století, logicky nedokumentují stav mobiliáře památkového objektu bezprostředně 
po konfi skacích v letech 1945–1948. Z tohoto důvodu je nutné přistoupit i ke studiu 
časově starších přehledů mobiliáře, mezi něž řadíme seznamy soupisových komisí 
Národního pozemkového fondu, uložené ve fondu Státní památková správa.
Původ předmětů musí být ověřen přímo na památkovém objektu. Nezbytné je jejich 
vyhledání dle starých inventárních čísel a porovnání se stávající evidencí v systému 
pro správu mobiliárních fondů CastIS.11 Řada předmětů byla v  minulosti zařazena 
do  evidence tehdejších takzvaných DKP. Tyto předměty se mnohdy na  objektech 
nacházejí do současnosti jako užitkové (jedná se například o mycí soupravy, skříně, 
psací „kancelářské“ stoly a další) a nabízí se příležitost k jejich zapsání do základní 
evidence mobiliárních fondů.
U rozvozů kmenového mobiliáře na jiné památkové objekty nám základní informaci 
poskytnou „černé knihy“, které u vyřazených položek uvádí odkaz na datum a místo 
převozu. Další pomůckou k identifi kaci rozvozů jsou předávací protokoly na objektech 
a ve fondu Státní památkové správy.
10 Po reorganizaci NPÚ ÚP v roce 2010 jsou takzvané „černé knihy“ uloženy v Oddělení 
mobiliárních fondů a zámeckých knihoven Odboru evidence, dokumentace 
a informačních systémů NPÚ ÚP.
11 http://www.castis.cz/
Mníšek pod Brdy (okres Praha – západ), zámek. Ložnice baronky Terezie Kastové. (Foto Jan Frídl) 
21
Na  základě důkladného studia výše uvedených archivních materiálů vypracovalo 
oddělení hradů a zámků tehdejšího Státního ústavu památkové péče12 kartotéku roz-
vozů podle názvu památkového objektu. Ke každému památkovému objektu je zde 
uveden seznam míst, na která byl mobiliář rozvezen.
Po zjištění místa rozvozu mobiliáře by mělo následovat fyzické zmapování mobiliáře 
na místě a jeho porovnání se stávající základní evidencí v systému CastIS. V návaz-
nosti na to by měly následovat další kroky vedoucí ke scelení a navrácení kmenového 
mobiliáře na památkový objekt.
Na základě provedené analýzy archivních materiálů, fyzického průzkumu mobiliáře, 
dochované výzdoby interiérů i jejich technických součástí lze přistoupit k výběru his-
torického období, k němuž se bude interiérová instalace vztahovat.
Jednoznačně je preferována autentická interiérová instalace, která podtrhuje histo-
rickou individualitu objektu, jeho funkční uspořádání a v něm použitý kmenový mobili-
ář, kdy je každý historický předmět uplatněn v dobově odpovídajícím prostředí (napří-
klad zámky Červená Lhota, Hluboká, Hrubý Rohozec, Sychrov).
V případě, kdy nelze přistoupit z různých důvodů k autentické interiérové instalaci, 
především z  důvodu nedochování se kmenového mobiliáře, je nezbytné respekto-
vat funkční uspořádání za využití typově odpovídajícího mobiliáře ze svozů vlastních 
i zápůjček. Kvalitní umělá instalace musí vždy počítat s vazbou na konkrétní šlechtický 
rod. Mobiliář je v tomto případě prezentován v širším kontextu funkčních, sociálních, 
kulturních a historických vztahů (například zámky Mníšek pod Brdy, Jezeří, Nebílovy, 
Raduň).
Další možnou formou prezentace historických interiérů a jeho mobiliáře je takzva-
ná náznaková instalace, kterou lze využít u ojedinělých příkladů prezentace zejména 
hradních interiérů bez dochované výzdoby a  kmenového mobiliáře. Její podstatou 
je přiblížit někdejší funkci vybraných interiérů prostřednictvím typově odpovídajícího 
mobiliáře (většinou se jedná o  solitéry). Tvůrce instalace by měl mít na  paměti, že 
výběr a uplatnění předmětů musí zřetelně návštěvníkovi naznačovat funkci interiéru 
(například hrady Karlštejn, Švihov, Točník).
V historických prostorách hradů a zámků není vhodné využívat muzejních forem 
prezentace, například umísťováním soudobých vitrín a  dalších doplňkových pro-
středků, s výjimkou historicky podložené prezentace ve stylových vitrinách (např. 
Valdštejnské muzeum na zámku Duchcov, rodové hradní muzeum na Frýdlantu).
Interiérová instalace musí respektovat specifi čnost památkového objektu a propojit 
ho s jeho obsahovou náplní. Nezbytným ukazatelem pro každou instalaci je její zamě-
ření na původní funkční uspořádání památkového objektu, které jako jediné možné 
řešení dovoluje prezentaci historického objektu v plné šíři, a umožní ho tak pochopit 
jako funkční celek.
Při tvorbě instalací je nutné brát v  úvahu nejenom stránku odbornou (památkář-
skou). Je zde i řada dalších aspektů, které je třeba zohlednit. Při fyzickém průzkumu 
mobiliáře je důležité zaměření na jeho stav a zajištění, v případě nutnosti, v souladu 
12 Po reorganizaci NPÚ v roce 2010 Oddělení péče o památkové objekty NPÚ ÚP (OPPO 
NPÚ ÚP).
22
s platnou legislativou,13 konzervování a restaurování všech kusů, které restaurátorský 
zásah vyžadují.
Důležitým předpokladem před zahájením vlastních prací je zpracování instalačního 
záměru, jenž obsahuje nejenom funkční řazení interiérů a výběr mobiliáře, ale i časový 
harmonogram prací a jednotlivých úkonů v návaznosti na objem fi nančních prostředků 
investovaných do prohlídkové trasy.
Důležitým faktorem, který může limitovat využití mobiliáře s ohledem na jeho materi-
ál, jsou klimatické14 a světelné podmínky.15 U nově vznikajících tras je vhodné vycházet 
z dlouhodobého monitoringu, měření a vyhodnocení klimatu.
Jedním z limitujících faktorů je i personální zabezpečení provozování nových pro-
hlídkových tras a  jejich rentabilita. Památkový objekt s  průměrnou návštěvností 
a s velkým množstvím prohlídkových tras vyžaduje k jejich provozování značný objem 
ostatních osobních nákladů určených k zajištění průvodcovské služby. Výnosy z pro-
vozování ovšem nepokrývají vynaložené fi nanční prostředky na průvodce.
13 § 14a, 14b a 14c zákona 20/1987 Sb., o státní památkové péči, v platném znění, viz 
také ZÍDEK – KLUSOŇ 2005.
14 ČERNÝ – NĚMEČEK 2011.
15 KOPECKÁ a kol. 2002.
Mníšek pod Brdy (okres Praha – západ), zámek. Dětský pokoj. (Foto Jan Frídl) 
23
Tvorba každé instalace je týmovou prací širšího spektra odborníků podílejících se 
na vizi, náplni a plánování fungování objektu.16 Nezastupitelnou roli mají historikové 
umění a historikové architektury, kteří však musí pracovat v týmu s kastelánem dané-
ho objektu, který nejlépe zná prostředí jím spravované památky. Důležitá je i spoluprá-
ce s ostatními kulturními manažery, animátory kultury, kurátory i ekonomy. Pracovní 
skupina by měla při tvorbě instalace přistupovat s pokorou k výjimečnosti a geniu loci 
objektu a nesnažit se svou invencí potlačit jedinečnost památky.
Při vlastní instalaci je třeba respektovat všechna hlediska architektonické obno-
vy interiérů i jejich vybavení a dbát na typologii dobové prezentace (například způ-
sob zavěšování obrazů). Rozmístění předmětů je limitováno provozními potřebami. 
Zohledňuje se bezpečnost mobiliáře tak, aby byl zároveň zajištěn určitý návštěvnický 
komfort.
Na novou instalaci musí bezprostředně navázat nový průvodcovský text, který by 
měl být vytvořen v předstihu před samotným zpřístupněním prohlídkové trasy náv-
štěvnické veřejnosti.
Každá prohlídková trasa musí mít nastavený určitý bezpečnostní režim, který vyplý-
vá ze specifi k daného objektu a instalovaného mobiliáře. Bezpečnostní režim obsa-
huje jak řešení problematiky klasického zabezpečení interiérů, v nich deponovaných 
a prezentovaných předmětů, tak i problematiku klimatu a bezpečnosti návštěvníků.
Před zahájením stavebně rekonstrukčních a restaurátorských prací v interiérech je 
třeba s odborníky v oblasti zabezpečovacích systémů provést bezpečnostní posou-
zení a navrhnout, i s ohledem na v budoucnosti instalované exponáty, nejenom sys-
témy mechanického a elektronického zabezpečení (EZS, EPS, kamerový systém), ale 
i  případné předmětové ochrany. Výstupem bezpečnostního posouzení je nejenom 
návrh na řešení vlastního zabezpečení, ale i návrh funkčních a provozních požadavků 
na vytvoření poplachového a evakuačního systému.17
Při vlastní instalaci mobiliárních předmětů je nutno dbát na takové umístění, které 
zcela vyloučí jejich možné poškození nebo zničení. Zohledněny musí být klimatické 
podmínky zpřístupněných interiérů s instalací, přiměřená teplota vzduchu, adekvát-
ní vlhkost, prašnost a ochrana proti světelnému záření (vhodně voleným zastíněním 
oken, i několikanásobným, pomocí žaluzií, záclon a závěsů).18 Specifi cký přístup je 
nutný i během údržby a úklidu expozice s důrazem na průběžné a opakované sezna-
mování pracovníků pečujících o  tyto prostory s  respektováním nároků historických 
předmětů zhotovených z různorodých materiálů.
Předkládaný návod je pouze základním, v jednotlivých na sebe navazujících bodech 
sestaveným vodítkem pro orientaci v posloupnosti úkonů a činností při přípravě a tvor-
bě interiérových instalací a reinstalací a jejich prezentaci návštěvnické veřejnosti. Roz-
pracováním těchto bodů se zabývají následující odborné texty předkládané metodiky.
16 Viz více SVOBODA (ed.) 2009, s. 45–46.
17 Viz více, příspěvek Karla BOBKA Bezpečnost interiéru a mobiliárních fondů, v této metodice.
18 KOPECKÁ a kol. 2002;  ČERNÝ – NĚMEČEK 2011, viz také příspěvek Ilony 
BYDŽOVSKÉ Několik poznámek k problematice textilu v historických interiérech 
a Kateřiny CICHROVÉ Textil v historických interiérech, v této metodice.
24
DOPLŇUJÍCÍ TEXTY
Historický interiér
Květa Křížová
Předkládaná publikace si klade za cíl informovat o možnostech koncipování nových 
památkových interiérových instalací na našich nejvýznamnějších historických památ-
kách, na hradech a zámcích. Jsme si vědomi, že situace na jednotlivých památkových 
objektech je specifi cká, podmínky a  možnosti různé. Snahou autorů textů je varo-
vat před kýčovitou podbízivostí, diletantskými, či takzvaně „zadavatelskými“ přístupy 
a zabránit ahistorickým – banálním formám prezentace památek.
Litomyšl (okres Svitavy), zámek. Anonym: Salón horního patra zámku, 1834, akvarel. 
(Všechny fotografi e Květa Křížová, není-li uvedeno jinak)
25
Příprava památkových interiérových instalací vyžaduje teoretické a praktické zna-
losti z oboru dějin umění, historie, architektury a archivnictví. Při studiu a hodnocení 
podoby historického interiéru se uplatňují také aspekty sociologické a psychologické 
povahy.
Z hlediska společensko-historické hierarchie můžeme identifi kovat interiér sakrální, 
panovnický, aristokratický, měšťanský, lidový. Obdobný je přístup z hlediska typů his-
torických památkových staveb. Odlišná bude charakteristika z pohledu vývoje výtvar-
ného umění. Určujícím faktorem je v tomto případě zařaditelnost interiéru v rámci his-
torických slohových typů. Hledání takových obecných znaků stylového charakteru se 
však nemusí týkat všech uvedených sociálních vrstev a navíc může odsunout stranou 
některá zajímavá specifi ka, jakými jsou hodnota originality, nebo znaky osobnostního 
profi lu někdejšího obyvatele interiéru.
Historii obytného interiéru byly donedávna věnovány převážně studie zaměře-
né na vývoj a typologii nábytkového zařízení. Z hlediska vlastní teorie interiéru pat-
ří k základním pracím dílo italského historika umění Maria Praze. K autorům dalších 
zahraničních publikací věnovaných vývoji historického interiéru  evropské oblasti se 
řadí Stephen Calloway, Rupert Feuchtmüller, Jean Feray, Charlotte Gereová, Helen 
Haywardová, Siegrid Hinzová, Peter Thornton, Christian Witt-Dörring a  další. Spe-
cifi ky historického interiéru v Rusku se zabývali Igor Barteněv a Valerie Batažková. 
Telč (okres Jihlava), zámek. Anton Altmann ml. (1808–1871): Ložnice, 1865, akvarel.
26
V oblasti české uměnovědy se tématu v rámci svých dalších odborných aktivit věno-
vali Olga Herbenová, Ivo Hlobil, Daniela Karasová, Jana Kybalová, Josef Kroutvor, 
Ludiše Letošníková, Ivan Muchka, Radim Vondráček a další.
Z iniciativy ústředního pracoviště Národního památkového ústavu se ve druhé polo-
vině devadesátých let uskutečnily výstavy dokumentující vývoj šlechtického interiéru, 
například na zámku v Roztokách u Prahy a ve spolupráci s rakouskými kolegy na zám-
ku Schallaburg.19 
Studium historického interiéru
Pro památkovou praxi je nezbytné, aby v rámci stavebně historických průzkumů 
byla věnována odborná pozornost nejen architektonické podobě objektu, ale podstat-
ně větší měrou také detailnějšímu poznání vnitřní dispozice, byla zkoumána původní 
funkce jednotlivých interiérů a v neposlední řadě sledovány i osudy a uměleckohisto-
rické hodnoty někdejšího movitého zařízení památky. Teprve studium architektonické-
ho vývoje stavby společně s poznáním někdejších funkcí a uměleckohistorických kvalit 
interiéru, rozsahu původních sbírek, zároveň se znalostí událostí, které se v památko-
19 Výstava s názvem Zeugen der Intimität (Svědkové soukromí).
Horšovský Týn (okres Domažlice), zámek. Marie Nostitzová: Jídelna, 1935, akvarel.
27
vých objektech v minulosti odehrály a osobností, které v nich žily a působily, nám může 
podat ucelenou informaci o  dějinách památkového objektu jako svébytného, kdysi 
fungujícího historického celku. Taková informace je zároveň zcela nezbytná pro určení 
budoucí náplně historické stavby.
Vybudování řady významných historických památkových staveb – hradů, zámků 
a paláců přitom v řadě případů podnítil, kromě snahy najít vhodné životní útočiš-
tě a dostatečně reprezentativní obydlí, zájem majitelů zajistit důstojné a bezpečné 
místo pro uložení obsáhlých rodových sbírek a cenností. Šlechtická a panovnická 
sídla v minulosti uchovávala unikátní listinné fondy správní povahy. Byly zde uloženy 
archivní dokumenty, obsáhlé knihovny a  mimořádně hodnotné umělecké sbírky – 
převážně rodové obrazárny a soubory uměleckého řemesla. Památkové objekty jsou 
již v dnešní době ochuzeny o historické archiválie převezené do fondů Národního 
archivu a  oblastních archivů. Knihovní fondy převážně odborně spravuje Odděle-
ní zámeckých knihoven Národního muzea v  Praze. V  oblasti výkonu a  působení 
praktické památkové péče tak v  současné době většinou zůstávají jen obrazárny 
a uměleckohistorické soubory. Z nich ale v době poválečných konfi skací byly některé 
Hořovice (okres Beroun), 
zámek. Marie Nostitzová: 
Salón, 1942, akvarel.
28
Konopiště (okres Benešov), zámek. František Brunner-Dvořák (1864–1921): Dva pohledy 
do salónu na zámku, kolem 1910, fotografi e. (Fotoarchiv NPÚ)
29
zvláště hodnotné části převáženy do fondů Národní galerie, Uměleckoprůmyslového 
muzea, Vojensko-historického muzea a dalších pražských i místně příslušných kul-
turních institucí.
To, co se do dnešních dnů ve zpřístupněných hradech a zámcích z původního zaří-
zení a takzvaných svozových fondů zachovalo, je proto třeba v maximální možné míře 
respektovat, uchovat v celistvosti, chránit a ošetřovat, odborně zhodnotit, zveřejňovat 
a publikovat. S pomocí archivovaných přehledů poválečných konfi skačních listinných 
materiálů můžeme nadále identifi kovat jinde uložené fondy a navracet odvezené his-
torické soubory zpět na místo jejich původního uložení. Oddělení Péče o památkové 
objekty ústředního pracoviště Národního památkového ústavu v Praze vypracovalo 
z  vlastní iniciativy celorepublikový přehled rozvezených historických fondů, který je 
k dispozici i kolegům v regionech. Během posledních let se s jeho pomocí podařilo 
na své původní místo – do historických interiérů řady státních, městských, obecních 
i soukromých hradů a zámků navrátit po téměř půl století zapomnění řádově tisíce 
cenných uměleckých děl.
Historie zpřístupnění a prezentace interiéru
Řada významných památkových objektů – hradů a zámků, se stala po vzniku Čes-
koslovenské republiky v roce 1918 majetkem státu a ve většině případů byla zpřístup-
něna veřejnosti. Šlo například o Karlštejn, Konopiště, Křivoklát, Lány, Ploskovice, Prů-
honice, Zákupy a další. Ve větší míře se tak stalo v době konfi skací po druhé světové 
válce. Národní památkový ústav v současné době spravuje na osmdesát hradů a zám-
ků s původními historickými fondy a prohlídkovými trasami. Z hlediska vývoje archi-
tektury, dobového interiéru a mimořádně cenných uměleckých sbírek jde o evropsky 
i světově unikátní soubor.
Některé hrady, zámky a  panovnické rezidence byly návštěvníkům zpřístupňová-
ny již dávno před rokem 1918. Na  návštěvy významných evropských šlechtických 
a  vladařských sídel vzpomínal i  ve  svém deníku z  prvého desetiletí 18. století hra-
bě Kryštof Nostic (1684–1712). Na našem území k nejdříve zpřístupněným objektům 
patřil clam-gallasovský Frýdlant a  fürstenberský Křivoklát. Zájem o  návštěvy hradů 
vzrostl především v období romantismu. Tajemnými svědky dávné historie se nechal 
inspirovat Karel Hynek Mácha a  řada našich předních malířů – krajinářů. Během 
19. století byly v nejvyšších partiích hradů a jejich zřícenin budovány vyhlídkové míst-
nosti, kde se hosté mohli zapsat do návštěvních knih. Zachovaly se do dnešních dnů 
– například v archivním valdštejnském fondu z Bezdězu.
Po  znárodnění zůstaly některé významnější interiéry – jednotně komponova-
né v období historismu – na zámcích Hluboká, Hrádek u Nechanic, Sychrov, Žleby 
a dalších, zpřístupněny návštěvníkům v původní podobě. Později byly i na nich pod-
nikány takzvaně „deglorifi kační“ úpravy. Na  Hluboké došlo k  odstranění některých 
rodových podobizen, na Hrádku u Nechanic části pozoruhodné historické obrazárny. 
Jinde – v případě zámku v Náchodě – nebylo z ideových důvodů dovoleno uplatnit 
panovnické podobizny, které se nacházely podle nalezeného historického inventáře 
v prostoru takzvaného císařského pokoje. Z obdobných důvodů nebyl umožněn vstup 
do náchodské zámecké kaple. Na Konopišti měly být z kaple odstraněny lavice a pro-
slulá svatojiřská sbírka arcivévody Františka Ferdinanda d´Este byla přejmenována 
na expozici „Rytíř a drak“. Na zámcích, zvláště v jihočeské oblasti, se začala uplat-
30
ňovat společnost „Made in Publicity“ se svými tendenčně zaměřenými, diletantskými 
výstavními praktikami.
Již během 50. a 60. let docházelo k úpravám řady veřejnosti zpřístupněných inte-
riérů. Některé z památkových objektů se měly stát „učebnicovými“ příklady vývoje 
historických slohů. Této tendence nezůstaly ušetřeny ani některé zahraniční hrady 
a zámky. U nás byl například do empírového zámku v Dačicích přivážen kmeno-
vý mobiliář ze zámků Kynžvartu a  Libochovic. Nevadilo přitom, že šlo mimo jiné 
o podobizny někdejších kynžvartských majitelů knížat Metternichů a libochovických 
knížat Dietrichsteinů. Na Bítov se dostaly části autentické nábytkové výbavy až ze 
severočeského Sychrova, které pro knížata Rohany v tamní dílně zhotovili truhláři 
a řezbáři Buškové.
V období po znárodnění byl do zpřístupněných památkových objektů svážen his-
torický mobiliář z hradů a zámků, které musely napříště sloužit jiným, než kulturním 
účelům. Rozlehlejší zámky – Sychrov či Jaroměřice nad Rokytnou, se staly takzvanými 
sběrnami, v nichž byly ukládány obsáhlé uměleckohistorické soubory z okolních hradů 
a zámků.
Za historicky nekorektní a pro dobové autentické interiéry nejednou přímo devas-
tující lze označit úpravy prováděné v této době Emou Charvátovou. Z jejího rozhod-
nutí byly odstraňovány pozoruhodné prvky výzdoby – supraporty, obložení, výmalba 
i původní mobiliární sestavy. Naproti tomu kultivované instalace zámeckých interiérů 
Sychrov (okres Liberec), zámek. Jindřich Eckert (1833–1905): Velký – též Královský sál, 1887, 
fotografi e.
31
Oldřicha Jakuba Blažíčka mají dodnes značnou odbornou a estetickou kvalitu. Jejich 
autorovi vděčíme i za systematické zhodnocení a zveřejnění nejvýznamnějších histo-
rických obrazových souborů z hradních a zámeckých fondů.
Ještě během 70. a v 80. letech 20. století docházelo na státních hradech a zám-
cích k úbytkům mobiliáře. Měly je na svědomí akce takzvaného „vytřiďování“. Snahy 
o redukci počtu historicky cenného mobiliárního fondu na státních hradech a zámcích 
se objevovaly bohužel i v dalších letech.
K památkářům, kteří se věnovali koncipování památkových interiérových instalací, 
patřili PhDr.  Jiří Paukert, PhDr.  Miroslava Nováková-Skalická, PhDr.  Ivan Muchka 
a další. Postupem času se v jednotlivých regionálních pracovištích podařilo pro tuto 
odbornou činnost vyčlenit specialisty. Situace je dnes příznivější i v dalších regionech 
a je třeba vzpomenout také iniciativ a pomoci jednotlivých, odborně kompetentních 
kastelánů.
Současný stav a možnosti rekonstrukce interiéru
V dnešní době se situace v oblasti odborného hodnocení a zpřístupňování histo-
rických interiérů a  sbírek postupně zlepšuje. I  přesto však čeká památkovou péči 
v tomto ohledu ještě řada naléhavých úkolů. Na mnoha místech zůstávají nadále uza-
vřeny a veřejnosti nepřístupny cenné historické interiéry s původní dobovou výzdo-
bou a výbavou. V památkových depozitářích stále leží množství unikátních umělecko-
Sychrov (okres Liberec), zámek. Jindřich Eckert (1833–1905): Hostinský pokoj (takzvaný byt 
barona Godarda), fotografi e.
32
historických souborů, které vzhledem ke své mimořádné hodnotě zaslouží vystavení 
a odbornou restaurátorskou péči.
Důkladná znalost uměleckohistorických kvalit památkového objektu je pro konci-
pování památkových interiérových instalací zcela nezbytná. U stavebně historických 
průzkumů nadále postrádáme podrobnější informace o hodnotách vnitřních dispozic, 
charakteru jejich dobové výzdoby, osudech původních sbírek i historických událos-
tech a osobnostech. Přitom původní historické mobiliární fondy jsou mnohdy dodnes 
uloženy na jiných místech – v depozitářích památkových objektů, ve sbírkách muzeí, 
galerií a jinde. Sama existence původního fondu je také určujícím faktorem pro stano-
vení dalších osudů – budoucí funkce památkového objektu. Z památkového hlediska 
je návrat historického mobiliáře na místo jeho původu vždy nanejvýše žádoucí.
Při koncipování nových památkových interiérových instalací jsou nezastupitelným 
materiálem archivované historické inventáře hradů a zámků a přehledy z dob pová-
lečných konfi skací. Znalost těchto dokumentů je pro památkáře, který se přípravě 
interiérové instalace věnuje, zcela nezbytná. V archivních fondech bývá uložena také 
plánová dokumentace s  půdorysy a  určením funkce jednotlivých místností. Kromě 
Grabštejn (okres Liberec), zámek. 
Inventář zámku z roku 1803, titulní 
strana. (Státní oblastní archiv Děčín)
33
písemných pramenů jsou v řadě případů k dispozici obrazové a fotografi cké záběry 
dobových interiérů, které se zachovaly na památkových objektech a v archivech. 
Během 19. století vznikala zobrazení obývaných místností především během výuky 
kreseb ve  šlechtických rodinách. V  době před vynálezem fotografi e bylo určujícím 
motivem zachycení prostředí, kde pobývali členové rodiny a  významné historické 
osobnosti. Zároveň šlo o snahu zdokumentovat stav rodinných sbírek a zájem repre-
zentovat se dobovým stylem výzdoby interiérů honosnějších šlechtických i panovnic-
kých rezidencí.
V  závěru 19. a  během 20. století je pro dokumentaci interiérů častěji využívána 
fotografi cká technika. Místnosti jsou tak zachycovány detailněji, častěji i  z  několika 
stran. Pro šlechtu pracují fotografové v prostorách městských paláců i venkovských 
zámeckých a hradních rezidencích. Řadu unikátních historických interiérových snímků 
zanechal významný český fotograf Jindřich Eckert (1833–1905). Fotoarchiv ústřední-
ho pracoviště Národního památkového ústavu v Praze uchovává historické snímky 
některých hradních a zámeckých interiérů od významných českých fotografů, snímky 
z období konfi skací i z pozdějších dob.
Grabštejn (okres Liberec), 
zámek. Inventář zámku 
z roku 1803, soupis zařízení 
zámecké kaple. (Státní oblastní 
archiv Děčín)
34
Vizovice (okres Zlín), zámek. Inventář obrazárny zámku, Leopold Nopp, 1922, SPS agenda. 
(Národní archiv, Praha)
35
Kromě cenných informací historických inventářů, obrazových a  fotografi ckých 
záznamů je možné využívat další dokumenty archivního charakteru – kupříkladu kon-
voluty zachované dobové korespondence, soubory účtů a písemných materiálů souvi-
sejících s někdejšími provedenými prácemi v interiérech hradů a zámků. V archivova-
ných dopisech příslušníků šlechtických rodin se setkáváme nejednou s popisem obý-
vaného prostředí. Nezastupitelným materiálem pro památkáře zabývající se tématem 
prezentace historických mobiliárních fondů zůstává archivovaná agenda bývalé Státní 
památkové správy, uložená v Národním archivu v Praze.
Specifi ckou formu ochrany a  prezentace na  státních památkových objektech 
vyžadují historické knihovny. Odborné konzultace a rady poskytují památkářům kole-
gové z Oddělení zámeckých knihoven Národního muzea v Praze.
Dochované autentické interiéry hradů a zámků na našem území představují unikátní 
a zcela výjimečný soubor, který zaslouží nejvyšší památkové ochrany. Jejich obrazové 
a uměleckořemeslné fondy se vyrovnají sbírkám předních evropských galerií a muzeí 
a mnohdy je i předčí.
Památkové interiérové instalace chápeme jako rekonstrukci historického stavu 
v  prostorách, které si nezachovaly, nebo jen v  jisté míře udržely původní dobový 
vzhled. V tomto případě hraje významnou roli hodnota autenticity.
Pouze pokud se nezachovaly zprávy ani dokumenty o  konkrétní podobě a  funkci 
místností – lze se znalostí historických reálií a  souvislostí i  s vědomím uměleckých 
hodnot mobiliáře uloženého dosud v depozitářích zvolit formu volně historizující insta-
lace interiérů, nebo zdůvodněný slohový novotvar.
Z  odborného uměleckohistorického hlediska by mělo být prioritou činností 
památkářů v této oblasti:
1)  studium historické podoby a funkce interiérů památkových objektů a jejich rehabilitace;
2)  zpřístupnění hodnotných historických interiérů s dochovanou dobovou výzdobou 
a výbavou;
3)   odborné zhodnocení a zveřejnění uměleckohistoricky cenných obrazových fondů 
a souborů historického mobiliáře.
Zásady koncipování památkových interiérových instalací
Z památkového hlediska je prioritním zájmem:
a) snaha zpřístupnit hodnotné historické interiéry s dochovanou výzdobou a výbavou, 
zdůraznit jejich uměleckohistorickou hodnotu, restaurovat je a připomenout jejich 
někdejší historickou funkci;
b) prezentovat návštěvníkům obsáhlé a mimořádně cenné uměleckohistorické mobili-
ární fondy, uložené prozatím v nepřístupných depozitářích – obrazové sbírky, sou-
bory uměleckého řemesla a další;
c) připomenout významné osobnosti, které historické interiéry památkových objektů 
obývaly, a události, které se zde odehrály.
Pramenem poznání historické reality v případě koncipování nových návštěvních 
tras je studium všech dostupných historických i novodobějších materiálů:
a) archivních dokumentů, především dobových inventářů z fondu rodových archivů 
a ze souboru fi deikomisních statků, z agendy SPS a SPS-D a další.
36
Nezbytné jsou:
b) znalost stavebně historických a interiérových průzkumů;
c) sledování dokumentů obrazového charakteru, starších fotografi ckých záznamů, 
dobové korespondence apod.
Autoři nové interiérové instalace musí:
a) identifi kovat a z uměleckohistorického hlediska odborně zhodnotit dochovaný his-
torický mobiliární fond na památkovém objektu (uložený převážně v depozitářích);
b) vyhledat původní mobiliář zachovaný na jiných místech (v takzvaných svozových 
fondech na  dalších památkových objektech i  ve  sbírkách museí, galerií a  jinde) 
v doporučené spolupráci s ústředním pracovištěm NPÚ.
Při určení budoucích prostor památkové interiérové instalace je nutno zjistit, zda 
jsou místnosti klimaticky způsobilé či zda je možné je do optimálního stavu připravit.
Zcela nezbytná je odborná bezpečnostní prohlídka interiérů určených ke zpřístup-
nění. V tomto ohledu existuje letitá a příkladná spolupráce se specialisty Policejního 
prezidia ČR. Podkladem pro zajištění bezpečnosti movitých kulturních památek v inte-
riérech hradů a zámků je přímo v místě vyhotovený odborný posudek s jednotlivými 
doporučeními.
S pomocí zachovaných dobových inventářů a souborů mobiliárních fondu lze rekon-
struovat někdejší funkci a  podobu historických interiérů významných památkových 
objektů – hradů a zámků. Těmto pracím předchází ve většině případů:
a) restaurování cenných částí původní historické výzdoby a částí autentické výbavy 
místností;
b) vybraný mobiliární fond rovněž vyžaduje ve značné míře odborné ošetření a restau-
rování.
V případě mobiliáře hradů a zámků je možno kromě již vydělených fi nančních pro-
středků využít Programu restaurování movitých kulturních památek Ministerstva kul-
tury ČR. 
Autoři – specialisté z oboru památkové péče a převážně pracovníci NPÚ, jsou zpra-
covateli doprovodných průvodcovských textů, autory a spoluautory publikací věno-
vaných historii daného památkového objektu, které se kromě stavebních dějin mají 
ve stejné míře věnovat uměleckohistorickým kvalitám vnitřních dispozic, hodnotám 
interiérů a jejich mobiliáře.
Záležitosti fi nanční povahy, budoucího provozu a personálního zabezpečení je třeba 
řešit v  předstihu s  kompetentním útvarem územních pracovišť a  s  vedením správy 
objektu.
Zásady koncipování památkových interiérových instalací jsou podrobněji rozvedeny 
v jednotlivých kapitolách.
37
Typologie interiérové náplně 
na památkových objektech 
(památková instalace, muzejní 
a galerijní expozice)
Naděžda Kubů
Zpřístupňování památkových objektů pro užší okruh návštěvníků či nejširší veřej-
nost má v Čechách a na Moravě dlouhou historickou tradici. S tím souvisí i způso-
by prezentace interiérů, nejčastěji hradů a zámků v posledních letech doplňovaných 
i o interiéry luxusních vil, jejich vybavení a náplň.
V roce 1801 byl pro veřejnost jako první na našem území zpřístupněn hrad Frýdlant. 
Stalo se tak z iniciativy jeho majitelů, příslušníků rodu Clam Gallase. Rodina majitele 
měla k dispozici pro pobyt dolní zámek. Hrad s portrétní galerií a památkami na osobu 
Albrechta z Valdštejna s doklady o životě na šlechtickém sídle nabídla, včetně zbroj-
nice, ke zpřístupnění. V polovině 19. století byl zásluhou Františka Palackého povolán 
Karlštejn (okres Beroun), hrad. Historická expozice muzejního typu z r. 1978 v rytířském sále 
císařského paláce. (Foto NPÚ ÚP, OPPO)
38
na  Frýdlant Karel Jaromír Erben, historik a  archivář, který měl, z  pověření majitele 
Eduarda Clam Gallase, zpracovat historické materiálie a  zároveň připravit text pro 
průvodce, aby byly návštěvníkům správně interpretovány zejména památky na osob-
nost Albrechta z Valdštejna. Charakteristika tehdejší hradní instalace by z dnešního 
hlediska mohla být označena jako historická, s určitými náznaky muzejních prvků.
V průběhu 19. a 20. století byly na většině hradních a zámeckých objektů předsta-
vovány jejich reprezentační prostory. Na některých vznikaly i specializované expozice 
muzejního charakteru.20 O podmínkách otevření památek nás informují četné docho-
vané návštěvní řády, které defi nují rozsah zpřístupněných prostor, podmínky jejich 
návštěv, povinnosti návštěvníků, průvodců i správ objektů.21
V této době se již formoval základ souboru zpřístupněných památkových objektů, 
který se následně konstituoval po druhé světové válce, ovšem v jiných majetkopráv-
20 Např. na Křivoklátě bylo v roce 1897 vybudováno v hlavní věži muzeum 
archeologických nálezů z keltského oppida Stradonice. V roce 1898 vzniklo na Úsově 
lovecké a lesnické muzeum, na Kratochvíli „muzeum starožitností místních a z okolí“ 
zmiňované k roku 1916 a další.
21 Např. Řád pro návštěvníky na knížete ze Schwarzenbergu památkovém majetku ze 
dne 24. dubna 1924, platný pro zámky Český Krumlov, Hlubokou, Ohradu a Třeboň; 
Návštěvní řád zámku Konopiště z roku 1925 a další.
Jemniště (okres Benešov), zámek. Historická expozice s tematikou osvobození středních Čech 
disponovala rozměrnými panely s fotografi emi, překrývajícími interiéry. (Foto NPÚ ÚP, OPPO)
39
ních podmínkách. Konfi skacemi majetků podle Dekretu prezidenta Edvarda Beneše 
12/194522 získal Československý stát celou řadu významných hradů a zámků včetně 
jejich vnitřního vybavení. Odbornou správu nad konfi skovanými památkami získala 
v roce 1946 Národní kulturní komise. Ta z nich vybrala 47 nejvýznamnějších hradů 
a  zámků jakožto reprezentantů jednotlivých slohových období, a  určila je ke  zpří-
stupnění. Na  ostatních objektech probíhalo odborné zhodnocení mobiliáře, který 
byl po výběru následně soustřeďován do takzvaných sběren. Mobiliární fondy hradů 
a zámků byly v této době velmi ohroženy žádostmi mnoha institucí o jejich vydání 
k vybavení úřadů i akcemi směřujícími k revizi sběren za účelem prodeje uměleckých 
fondů a sbírek do zahraničí. Velký tlak na oblast hradů a zámků a jejich mobiliární 
náplň vyvíjela také četná muzea a galerie s cílem využít památkových objektů k rea-
lizaci vlastních expozic nebo doplnit své sbírkové fondy o hodnotná díla ze šlechtic-
kých sídel. Přestože odborníci Národní kulturní komise obhajovali odborná hlediska, 
především právo na uchování celistvosti interiérů v rámci architektury památkových 
objektů s tím, že nelze uspokojit potřeby muzejních sbírek ve slohových interiérech, 
byly některé významné objekty vybrány a následně v nich realizovány prezentace fon-
22 Dekret prezidenta republiky ze dne 21. června 1945 o konfi skaci a urychleném 
rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého 
a slovenského národa.
Duchcov (okres Teplice). Expozice Uměleckoprůmyslového muzea zaměřená na ukázku 
vývoje nábytku (Foto NPÚ ÚP, OPPO – pasport).
40
Salzburg (Rakousko), hradní expozice. Současná instalace zbrojnice s cennými kusy 
historické zbroje a zbraní. Výtvarně prostorové řešení nerespektuje interiér, ani historické 
způsoby instalací zbrojnic. (Foto Naděžda Kubů)
Salzburg (Rakousko), hradní expozice. 
Bohatě umělecky zdobené interiéry 
a jejich detaily zakrývají rozměrné panely 
s popiskami v několika jazykových 
mutacích. (Foto Naděžda Kubů)
Žirovnice (okres Pelhřimov), zámek. Typická 
muzejní expozice s hmotově i fi nančně 
náročnými prvky osvětlovadel, necitlivých 
vůči interiérům. (Foto NPÚ ÚOP v Telči, 
Lucie Bláhová)
41
dů muzejním způsobem.23 Za Národní kulturní komise, a zejména pak za Státní památ-
kové správy, která v  50. letech převzala správu státních hradů a  zámků a  rozšířila 
soubor zpřístupněných objektů o další, zestátněné podle zákonů zejména z roku 1947 
a 194824, byly zpracovávány materiály dotýkající se budoucího využití hradů a zám-
ků, jejich instalačních záměrů a  také realizací speciálních galerijních25 nebo muzej-
ních expozic.26 Ty měly navázat na tradice, historii místa i zachované sbírky, zdůraznit 
významné osobnosti, souvislosti, stavební vývoj, společenské vazby atd.
Základním úkolem však bylo zachování slohových celků stavby a  historického 
mobiliáře. Jednou z  nejrozsáhlejších akcí byla stavební obnova a  instalační práce 
na hradě Švihově v západních Čechách.27 Architektonicky a historicky cenný objekt 
byl posledními majiteli využíván jako skladový prostor a sýpka. Národní kulturní komi-
se připravila na základě stavebně historických a interiérových průzkumů zpřístupně-
ní obou hradních paláců s takzvanou náznakovou instalací. Její koncepce vycházela 
z výsledků průzkumů funkce jednotlivých interiérů. Historická funkce byla akceptová-
na a následně s využitím několika málo kusů mobiliáře naznačena. Tato instalace byla 
v průběhu následujících let postupně doplňována do dnešní podoby. Typ náznakové 
interiérové instalace se na Švihově objevil pravděpodobně cíleně poprvé a je i dnes 
využíván na jiných památkách, zejména tam, kde se nedochoval žádný mobiliář, či jen 
sporadicky.28
V roce 1957 byla v časopise Zprávy památkové péče uveřejněna metodika instalač-
ní práce na hradech a zámcích,29 v níž byly stanoveny rozdíly v instalačních postupech 
pracovníků památkových objektů, muzeí a galerií a také základní rozdíly v přístupech 
k prezentaci historických materiálů ve vztahu k prostředí, které jsou diametrálně odliš-
né. „Představa rozmístit části sbírek centrálních muzeí do různých, značně populár-
ních státních zámků s vysokou návštěvností a vytvořit tak živě navštěvované pobočky, 
je na prvý pohled lákavá a schůdná, pokud se ovšem nezamyslíme nad potřebami 
23 Klášterec nad Ohří – muzeum vývoje porcelánu, Jemniště – muzeum společenské 
kultury, Slatiňany – hipologické muzeum, Kačina – zemědělské muzeum a další.
24 Zákon 142/1947 ze dne 11. července 1947 o revizi první pozemkové reformy; Zákon 
143/1947 ze dne 10. července 1947 o převodu vlastnictví majetku hlubocké větve 
Schwarzenbergů na zemi Českou, speciální zákon týkající se zestátnění majetků 
hlubocké větve Schwarzenberků; Zákon 46/1948 ze dne 21. března 1948, o nové 
pozemkové reformě. Soubor zpřístupněných hradů a zámků se z původního počtu 47 
postupně rozšiřoval o další, až dosáhl ve správě SPS počtu 131.
25 Např. Rychnov nad Kněžnou, Slavkov, Rájec nad Svitavou a další. (Viz materiály 
Národního památkového ústavu, odd. hradů a zámků – pasporty, dokumentace 
Národního archivu, fond SPS a SPS dodatky.)
26 Např. Třeboň – rybníkářství Třeboňska, Velké Losiny - vývoj výroby papíru, Blatná 
– vysvětlení feudálních vztahů a pěstitelské a zahradnické tradice, Horšovský Týn – 
postavení duchovního feudála ve středověku a další.
27 CHARVÁTOVÁ 1954, s. 201–204; ŠTORM 1954, s. 165–184.
28 Např. hrad Karlštejn, Křivoklát.
29 CHARVÁTOVÁ 1957.
42
Zvíkov (okres Písek), hrad. Historická expozice v interiérech hradu měla dokumentovat vývoj 
české státnosti. Výstavní praktiky se nezastavily ani v prostoru kaple, kde zaplnily výklenky 
sedilií s nástěnnými malbami. (Foto NPÚ ÚP, OPPO – pasport)
Slatiňany (okres Chrudim), zámek 
s hipologickou expozicí muzejního 
i galerijního charakteru. V úvodní části 
byly uplatněny rozměrné vitríny, které 
zasahují do kleneb interiérů, zakrývají dveře 
i obložení stěn. Návštěvník si jen stěží 
uvědomí, že se právě nachází v hudebním 
salónku. (Foto NPÚ ÚP, OPPO – pasport)
Třeboň (okres Jindřichův Hradec), zámek. 
Historická expozice muzejního typu byla 
svého času prezentována v přízemí zámku. 
Výstavní prvky zakrývaly stěny interiérů, 
chaotické bylo uspořádání fotografi í, popisů 
i kvalitních uměleckých děl. V současné 
době byly tytéž prostory rehabilitovány 
a naplněny interiérovou instalací. 
(Foto z archivu Naděždy Kubů)
43
památkového objektu, který není mrtvým organismem ani účelovou budovou, nad roz-
dílem úkolů museí a ochrany památek. Tyto rozdíly se nám jeví v několika bodech. Je 
tu rozdíl ve skladbě úkolů, rozdíl materiálu, rozdílná metodika práce, rozdíl v dialektic-
kém pohybu sbírek.“30
Muzeum má svůj specifi cký program, stanovený vědním oborem, ať jde o obraz 
historického vývoje ve sběrné oblasti nebo speciálním odborném úseku. Muzejní fon-
dy jsou uměle nashromážděné doklady, které jsou průběžně a  systematicky dopl-
ňovány. K naplnění programu muzeum staví nebo upravuje budovu a její prostředí, 
aby vyhovovalo uložení sbírek a aby s použitím výtvarných prostředků a v působivém 
prostředí předvedlo veřejnosti.31 Budova muzea je tedy přizpůsobována potřebám 
prezentace muzejních sbírek. V důsledku je tedy potlačován charakter prostředí včet-
ně jeho výtvarné výzdoby.32 Vlastní budova je v muzejní praxi prostředkem k realizaci.
30 CHARVÁTOVÁ 1957, s. 59–60.
31 Charvátová 1957.
32 Typickou a charakteristickou ukázkou byla např. dlouholetá prezentace expozice 
animovaného fi lmu na zámku Kratochvíle, která bránila vnímat návštěvníkům výtvarnou 
výzdobu interiérů vrcholné kvality.
Křivoklát (okres Rakovník), hrad. Galerijní typ expozice se sbírkami Národní galerie 
prezentoval v minulosti hlavní sál paláce. (Foto z archivu Naděždy Kubů)
44
Naproti tomu památková prezentace zachovává historickou architekturu společ-
ně s její náplní. Budova hradu nebo zámku je složitým, ale jediným exponátem, není 
prostředkem, ale hlavním dominantním exponátem. Odráží dobovou kulturu zařízení, 
technickou vyspělost, umělecké cítění. Ve svém celku dokládá životní úroveň, zájmy 
a zaměření určité skupiny společnosti. Interiéry památkových objektů mají převahu 
hmotných exponátů, které mají slohovou jednotu, nebo jsou vázány přirozenými his-
torickými funkcemi. Pro starší období, pro které existuje jen málo hmotných materiálů, 
je sama stavební památka nejvýraznějším exponátem, protože její dispozice, forma či 
řešení a výzdoba dokládají dobu jejího vzniku.
Muzejní prezentace
Muzejní instituce, vzhledem k jejich sbírkotvorné povaze, průběžně doplňují své stá-
vající sbírky novými akvizicemi. Nové akvizice jsou dané jednak zaměřením muzea, 
muzeem volených expozičních témat, ale i  mimořádně hodnotnými nabídkami. 
K vysvětlení jednotlivých exponátů, řazených podle zvoleného tématu, využívá muze-
um doprovodných prostředků, zvláště tam, kde je exponátů menší počet. Kombinuje 
vysvětlivky, texty, fotografi e, grafy, mapy, využívá moderní techniku pro animaci, při-
blížení problematiky, koncipuje výchovné programy apod. Spolupracuje s architekty 
a výtvarníky, aby výsledný celek byl pro návštěvníka působivý.
Švihov (okres Klatovy), hrad. Hodovní síň 
v 50. letech 20. století s počátky náznakové 
interiérové instalace. (Foto NPÚ ÚP, OPPO – 
pasport)
Mautendorf (Rakousko), hrad. Bývalé 
biskupské sídlo je dnes naplněno 
interaktivní instalací s využitím fi gurín, 
kopií mobiliáře i upravených počítačových 
programů. (Foto Naděžda Kubů)
45
Instituce muzeí proto raději pracuje s neutrálním prostředím určeným speciálně pro 
uložení a prezentaci muzejních sbírek, nebo v prostorách budov, kde lze pro výstav-
ní účely provést žádoucí úpravy. Muzejní instalace rozděluje podle potřeb prosto-
ry do  menších částí. Pracuje s  panely, vitrínami, prosklenými skříněmi a  textovými 
pasážemi. Jestliže je muzejní pracovník vázán dispozicí budovy, povahou prosto-
rů, jejich výzdobou, je omezen ve výtvarném řešení, sestavení a uspořádání sbírek. 
Výsledná expozice je pak formována těmito omezeními nebo je naopak poškozena 
prezentace historických interiérů, jejich charakteru a výzdoby.
Galerijní prezentace
Galerijní uspořádání je dalším základním typem interiérové náplně. Jedná se stejně 
jako u muzejního typu o prezentaci upraveného prostoru pro exponáty, které nema-
jí historickou vazbu na prostředí. Hlavní důraz je kladen na estetickou hodnotu děl, 
která jsou uspořádána podle druhů, škol, námětů, autorů, slohových období. Expo-
nát působí na rozdíl od muzejního především svou uměleckou kvalitou. Galerijní pre-
zentace nepoužívá v takové míře doprovodných prostředků jako muzejní, ale pracuje 
s nasvětlením, popiskami, sokly, či panely pro umístění exponátů. Výstavní prostředí 
je tedy opět prostředkem. Přesto je galerijní typ prezentace v případě jeho uplatnění 
v historickém interiéru přijatelnějším řešením než muzejní. Proto také některé památ-
Švihov (okres Prachatice), hrad. Hodovní síň dnes. Původní náznaková instalace je postupně 
doplňována o zápůjčky ze svozových mobiliárních fondů, ale také akvizicemi historických 
předmětů. (Foto Naděžda Kubů)
46
kové objekty bez zachovaného mobiliáře,33 i klášterní celky,34 posloužily pro umístění 
sbírkových uměleckých fondů, například Národní galerie a dalších.
Památková interiérová prezentace objektu
Památkové objekty jsou, jak bylo řečeno, samotnými a v kontextu s vnitřním zaří-
zením jedinými exponáty. Protože odrážejí historický stav, nemohou být doplňovány 
žádnými muzejními praktikami, panely, texty, grafy, nebo technickým zařízením. Jinak 
je tento historický doklad porušen. Památková instalace, vázaná slohovým charak-
terem interiérů, nemůže a nesmí použít muzejních vitrín a dalších doplňkových pro-
středků.35 „Vložit do prostoru výrazově čistého obsahově nebo opticky rušivý prvek, 
znamená oslabit historickou hodnotu památky, oslabit její výraz – poškodit ji.“36
Při instalaci historických interiérů musí odborník – památkář vycházet z řady studií, 
analýz a výsledků průzkumů. Jsou to zaměření objektu, plánová a fotografi cká doku-
33 Např. hrad Kost, expozice gotického umění Národní galerie v Praze.
34 Jiřský klášter na Pražském hradě, zámek (bývalý klášter cisterciáků) Zbraslav, později 
i Anežský klášter s expozicemi Národní galerie.
35 Zvážit je lze jen v těch nejzávažnějších konkrétních případech, vyžaduje-li to ochrana 
prezentovaných součástí historického mobiliáře.
36 CHARVÁTOVÁ 1957, s. 64.
Libochovice (okres Litoměřice), zámek. V přízemí zámku byla svého času vybudována 
historická expozice s tématikou J. E. Purkyněho. (Foto NPÚ ÚP, OPPO – pasport)
47
mentace, interiérový průzkum, soupisy inventáře, průzkum mobiliárních fondů, zejména 
historická analýza pohybu mobiliárních fondů v minulosti, po druhé světové válce, roz-
vozy na jiné památkové objekty, převody do muzeí, galerií, škol, dalších institucí a úřa-
dů. Důležité jsou také genealogické vazby, obecné analogie, komparace a další. Bez 
těchto průzkumů a jejich použitelných výsledků nelze k interiérové instalaci přistoupit.
„Interiérová instalace vychází z  historické individuality památkového objektu, 
z architektury a původní funkce vnitřku. Uplatňuje v něm památkový mobiliář i sbírky 
bez použití technik a moderní prezentace, ale s ohledem na historické uspořádání, 
v rekonstrukci nebo náznaku původní funkce a souvislostí“.37
Zásadní je historické spojení objektu s jeho náplní. Instalace – uspořádání, vychází 
z vývoje objektu. Zdůrazňuje funkci interiérů, respektuje jejich systém a komunikač-
ní vazby. Při instalační práci musí být každý konkrétní předmět uplatněn v historicky 
dané situaci, na svém přirozeném místě a ve funkčním kontextu. Interiérová instalač-
ní koncepce je, jak vyplývá ze všech souvislostí, nejvhodnějším řešením pro hrady 
a zámky, a to jak z odborných teoretických, tak praktických důvodů.
37 BLAŽÍČEK 1962.
Karlštejn (okres Beroun), hrad. Trůnní 
křeslo v audienční síni. Ukázka 
realizovaného výkupu ojedinělého kusu 
nábytku z prostředků ISO MK ČR. (Foto 
správa SH Karlštejn)
Manětín (okres Plzeň-sever), zámek. Tento 
západočeský zámek byl v posledních letech 
obohacen výkupem souboru jídelního servisu 
a příborů historicky náležejícího dřívějším 
majitelům. Výkup byl proveden z prostředků 
MK ČR. (Foto Naděžda Kubů)
48
Tyto charakteristiky jsou svými závěry aktuální a  platné do  dnešní doby a  je tře-
ba z nich při rozhodování o způsobu interiérové náplně památkových objektů, hradů 
a zámků, vycházet a respektovat je s ohledem na podmínky konkrétní památky, zacho-
vané historické mobiliární fondů a možnosti jejich návratu na místo jejich původu.
Terminologické upřesnění a stanovení rozdílů mezi jednotlivými druhy interiérového 
uspořádání je výsledkem práce specialistů památkové péče v období po druhé světo-
vé válce. Kromě Emy Charvátové se touto problematikou zabýval Oldřich Jakub Blaží-
ček, později Ivo Hlobil, Ivan Muchka a další. Oldřich Jakub Blažíček znovu zdůraznil, 
ve svém materiálu Minulost a současné otázky prezentace zámeckých interiérů, že 
„hrady a zámky se svými inventáři jsou samy závažnými exponáty a vytvářejí prostředí, 
které neustupuje, nemá a nemůže být potlačeno nebo neutralizováno beze škody pro 
objekt i jeho náplň“.38
Vyzdvihl také bohatství a  rozmanitost interiérů hradů a  zámků, které přečkaly 
v původní podobě, nejen dekorativní, ale s historickým mobiliárním vybavením různých 
slohů a období, různého typu a charakteru. Tyto interiéry je třeba uchránit a došlo-li 
k jejich narušení rehabilitovat a rekonstruovat.
38 BLAŽÍČEK 1983, s. 15.
Červené Poříčí (okres Klatovy), zámek. Pro připravovanou instalaci bývalého habsburského 
zámku byla z prostředků MK ČR vykoupena bohatá výšivka Marie Anny Savojské, manželky 
Ferdinanda Dobrotivého. (Foto Naděžda Kubů)
49
Odborník – památkář připravující podklady k  instalačním záležitostem by podle 
Oldřicha Jakuba Blažíčka měl vést i vlastní realizaci, která by neměla být svěřována 
„zadavatelským“ výstavním fi rmám. I v odborné sféře je však třeba součinnosti, aby 
byla respektována všechna hlediska, jak architektonické obnovy interiérů, tak jejich 
vybavení. Každý předmět v  něm musí zaujmout přirozené a  funkčně odpovídající 
místo, pro které vznikal. Pokud se mobiliář ocitá v poloze dekorativních předmětů, 
například při prezentaci historicky vzniklých sbírek, je i zde třeba vycházet z typolo-
gie dobové prezentace, z autentického stavu, dobových vazeb, souvislostí, způsobu 
zavěšování apod. 
Navzdory existujícím metodikám a doporučením, která jsou stále aktuální, byla řada 
památkových objektů v následujících letech, zejména v 60. a 70. letech, doplňována 
nebo komplexně řešena expozicemi různého charakteru, především muzejního typu. 
Na hradech a zámcích vznikaly takzvané vstupní a specializované historické expo-
zice.39 Původně odborně tematicky připravované úvodní (vstupní) expozice, které 
měly přiblížit návštěvníkům širší historické souvislosti vývoje objektu či jeho specifi cké 
etapy a měly v tomto směru své opodstatnění, se postupně měnily v politicky a pro-
pagandisticky zaměřené, takže jejich původní historický i  didaktický záměr ztrácel 
na významu.
Vstupní expozice se z  hlediska zakomponování do  prohlídkového okruhu rozli-
šovaly a  dělily na  expozice dvojího typu. Nedílnou součástí prohlídky objektu byly 
například na  Českém Šternberku, Březnici, Orlíku, Kozlu, Častolovicích. Samostat-
né vstupní expozice byly často součástí prostoru pokladen, kde plnily jakousi funkci 
informačních center využívaných návštěvníky v  době čekání na  zahájení prohlídky. 
Jejich součástí bývaly vystavené historické doklady, které si čekající návštěvníci mohli 
sami prohlížet.40 Prostory mnohých z  nich slouží i  v  současné době pro informace 
o  památkovém objektu, návštěvnických trasách, památkových objektech regionu, 
provozních dobách, kulturních akcích apod.
Specializované historické expozice vznikaly především na památkových objek-
tech bez zachovaného původního vybavení, nebo na objektech, kde bylo toto zařízení 
záměrně eliminováno. Četné specializované expozice byly realizovány v klášterních 
a hradních areálech,41 ale i zámeckých objektech.42 Právě v nich lze sledovat nesoulad 
použitých výstavnických i dalších prezentačních prostředků s historickými interiéry, 
které byly potlačeny ve své původní podobě, funkci, výzdobě a především jako origi-
nální historický doklad.
Politicky motivovaná expozice osvobození středních Čech (Památník česko-sovět-
ského přátelství) na zámku Jemniště, expozice národních výborů v Kroměříži, expozice 
muzea hudby na Litomyšli, expozice české státnosti na Zvíkově, expozice zemědělství 
na Kačině, ale i historická expozice vývoje rybníkářství na Třeboni a další byly typický-
39 KUBŮ 1988; MUCHKA 1978; PETRŮ 1976.
40 Např. Horšovský Týn, Nové Město nad Metují, Náměšť nad Oslavou, Pernštejn.
41 Např. na Karlštejně, Křivoklátě, Zvíkově, Sázavě, v Plasích a dalších.
42 Např. v Třeboni, Hluboké nad Vltavou, v Kroměříži, Litomyšli, Jemništi, Libochovicích, 
Sychrově, Frýdlantě, Kačině, Duchcově a dalších.
50
mi ukázkami necitlivých přístupů k historickým interiérům, s obsahovými náplněmi bez 
jakékoliv vazby, nebo jen vzdálené návaznosti na historický vývoj samotného objektu. 
Interiéry památkových objektů byly zaplněny panely překrývajícími celou plochu jejich 
stěn a jejich autentickou výzdobu. Návštěvníkům tyto expozice poskytovaly unifi ko-
vané texty, fotografi e, bez ohledu na historické prostředí, ve kterém byly umístěny. 
Právem byly návštěvníky kritizované. I hrad Karlštejn dostal na dlouhou dobu označení 
hradu, jehož architektura je krásná, ale v jehož interiérech, vyjma intaktně dochova-
ných a expozičně nenarušených prostor kaple sv. Kříže, kostela Panny Marie nebo 
kaple sv. Kateřiny, není nic zajímavého. Přes všechny tyto peripetie si však většina 
zpřístupněných památkových objektů zachovala svůj původní historický mobiliář, kte-
rý je základem pro další možné a žádoucí instalační práce v jejich interiérech.
Vývoj poválečných názorů na problematiku interiérové instalace i dalších způsobů 
prezentace, zejména muzejní v konfrontaci s pracemi Blahoslava Černého,43 komplex-
ně podchytil a charakterizoval také Ivo Hlobil.44 Z jeho závěrů, ale zejména ze základní 
typologie a doporučení postupů při tvorbě interiérové náplně hradů a zámků Oldřicha 
Jakuba Blažíčka,45 lze vycházet i  v  dnešní době. Na  základě důsledných interiéro-
vých průzkumů, důkladné znalosti a analýz mobiliárních fondů, které lze provést díky 
zachované evidenci v poválečném vývoji, registraci rozvozů a svozů na ústředním pra-
covišti NPÚ,46 mohou být rehabilitovány interiéry dalších hradů a zámků, nejen stát-
43 ČERNÝ 1963.
44 HLOBIL 2008, s. 43–59; původní studie byla publikována v roce 1982.
45 BLAŽÍČEK 1983; BLAŽÍČEK 1971; BLAŽÍČEK 1989.
46 Jednotlivým územním odborným pracovištím NPÚ schází potřebné podklady tak 
širokého dosahu a ani v archivech nejsou vždy tyto informace k dispozici. Přesto i ony 
stojí za velice úspěšnými rehabilitacemi interiérů památkových objektů ve své správě, 
např. Červená Lhota, Hradec nad Moravicí, Rožmberk a další (viz Výroční zpráva NPÚ 
za rok 2009, Praha 2010, s. 20–21).
Dačice (okres Jindřichův Hradec), zámek. 
Skupinový portrét rodiny Hugo Philippa 
Dahlberga byl vykoupen z prostředků 
MK ČR. Obraz byl součástí souboru 
dahlbergovského mobiliáře zámku 
Roztěž, prodaného Českomoravským 
novinářem a. s. (Foto NPÚ ÚOP 
v Českých Budějovicích)
51
ních, ale také městských, obecních nebo soukromých.47 Pro tuto rehabilitaci lze nadá-
le plně využívat všech materiálů NPÚ ÚP. Nabízí se i řada dalších řešení k rekonstrukci 
historických interiérů a jejich instalací, k nimž se v posledních letech nezastupitelně 
47 Např. zámek Humprecht (KUBŮ 2009), hostinský trakt a hradní křídlo na Valdštejně 
(GIRSA – STRNADOVÁ 2007), starý zámek v Chudenicích, zámek Šluknov, KŘÍŽOVÁ 
2009, s. 429–432; zámek Děčín KŘÍŽOVÁ 2005, s. 432–436, zámek v Boru u Tachova, 
zámky v Chyši nebo v Potštejně. 
Mnichovo Hradiště (okres Mladá Boleslav), zámek. V r. 2009 byla 
realizována z prostředků MK ČR koupě ojedinělého portrétu Albrechta 
z Valdštejna. (Foto NPÚ ÚP, OPPO)
52
a významně zařadily i výkupy původních historických mobiliárních fondů či analogic-
kých předmětů za účinnosti a fi nanční podpory Ministerstva kultury ČR.48
Doplňování mobiliárních fondů hradů a zámků pro instalační účely
Na památkové objekty, hrady a zámky, lze doplňovat původní historické mobiliární 
fondy několika způsoby, z nichž byla v posledních letech řada realizovaná. Otázka 
doplnění mobiliárního fondu je aktuální na mnoha objektech:
– Na  hradech a  zámcích, které sice zachovaly in situ podstatnou či menší část 
původního vybavení, vyskytnou se však možnosti jeho doplnění o jednotlivé předměty 
či soubory, tvořící v minulosti nedílnou součást inventáře. Díky historickým okolnos-
tem se dostaly mimo památkový objekt (část děleného dědictví nebo dar rodinným 
příslušníkům, dar bývalým zaměstnancům či dar za prokázané služby, prodej před-
mětů z různých, zejména fi nančních důvodů, válečný a poválečný rozprodej, odvozy 
mobiliáře nebo jeho stěhování mezi rodovými objekty ad.). Současné okolnosti umož-
ňují navrácení a scelení fondu pomocí výkupu. Takové akvizice byly realizovány v pří-
padě zámku Sychrov, Kunštát, Manětín, Bítov nebo liechtensteinských hradů a zámků 
Šternberk, Valtice, Lednice ad.
– Na hradech a zámcích, které mají podstatnou část historického mobiliáře využitou 
v instalovaných interiérech, jejich některé autentické předměty se však nezachovaly. 
Analogickým způsobem je lze nahradit díky možnostem výkupu slohově odpovídají-
cího fondu nebo díky rodovým a historicky daným souvislostem. Takto byly doplněny 
rodové fondy Dahlbergů na  Dačicích výkupem mobiliáře ze zámku Roztěž, rodové 
fondy Chotků, speciálně předměty osobního charakteru z  bývalého majetku Žofi e 
Chotkové pro zámek Velké Březno. Obdobně je řešena i  situace zámku Slatiňany, 
kde je třeba vedle navrácených autentických materiálů doplnit interiéry o analogické 
předměty.
– Na hradech a zámcích, které nemají zachované autentické zařízení, byly nebo jsou 
v současnosti připravované na zpřístupnění a je třeba v nich vytvořit rekonstruovanou 
či naznačenou podobu interiérového vybavení. Klasickým příkladem je hrad Švihov, 
který si nezachoval původní vybavení, za posledních majitelů byl využíván výhradně 
pro hospodářské a skladovací účely. Kvalita a výjimečnost zachované architektury jej 
48 V dubnu r. 2008 byl realizován rozsáhlý výkup liechtensteinských fondů pocházejících 
svým původem ze zámku Valtice, Lednice a Šternberk. Výkup byl hrazen z prostředků 
Ministerstva kultury ČR a byl uskutečněn prostřednictvím aukční síně Christie´s 
v Amsterodamu. Vykoupené předměty, nábytkové soubory, obrazy, tapisérie, 
jsou doloženy v historických inventářích zmíněných objektů, v jejich popisech 
a konečně i ve fotodokumentaci (např. fotografi e knížete Františka I. z Liechtensteinu 
s manželkou Elsou v rokokovém salonu ve Valticích z roku 1935, viz WILHELM 2005, 
s. 16; k nákupům původního mobiliáře ze sbírek rodiny Liechtensteinů pro bývalé 
Liechtensteinské hrady a zámky, viz SEDLÁKOVÁ 2008, s. 390, poz. 13). Nabízejí se 
i možnosti výkupů ze soukromého vlastnictví, pokud se tam historické fondy hradů 
a zámků dostaly v minulosti např. formou darů bývalých vlastníků, odkazy apod. Tak 
byl např. vykoupen v r. 2009 porcelánový jídelní servis a soubor příborů, původem ze 
zámku Manětín, nebo nábytkové soubory pro zámek Kunštát na Moravě.
53
určila pro vytvoření náznakové instalace. Ta byla v základech instalována již v době 50. 
let pomocí svozových fondů. V současné době se předpokládá další uvážené doplnění 
instalace tak, aby dokumentovala ojedinělou historickou situaci hradního života, i když 
v rekonstruované podobě. Podobná situace nastala na zámku v Nebílovech, aktuální 
je na zámku v Červeném Poříčí, kde je mimo jiné třeba respektovat význam bývalého 
habsburského majetku i cennou malířskou výzdobu interiérů.
K doplnění interiérových instalací a získání historického materiálu uměleckého cha-
rakteru i předmětů denní potřeby s dokumentační vypovídací hodnotou lze pro památ-
kové objekty získat výkupy i uvážlivým převodem například pozůstalostí od Úřadu pro 
zastupování státu ve věcech majetkových. Právě v těchto fondech lze nalézt předmě-
ty, které se na hradech a zámcích nezachovaly, často byly vytříděny jako nehodnotné 
(historický textil – záclony, damaškové ubrusy, prostírání, hry a hračky, staré vánoční 
Dačice (okres Jindřichův Hradec), zámek. Marie Anna Louisa von Ostein, 
roz. Dahlberg. (Foto NPÚ ÚOP v Českých Budějovicích)
54
Valtice (okres Břeclav), zámek. Největší akviziční akcí pro památkové objekty byl výkup 
liechtensteinských fondů na aukci v Amsterdamu v r. 2008. Vykoupeny byly původní obrazové 
a nábytkové fondy pocházející ze zámků Lednice, Valtice a Šternberk. (Foto Katalog k aukci 
1. 4. 2008 Amsterdam)
55
ozdoby, kuchyňské nádobí apod.). Jsou však dokladem určité doby a bez jejich využití 
by nemohly vznikat rekonstrukce prostor kuchyní, prádelen, mandloven apod.
Pozůstalosti nabízí Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových Ministerstvu 
kultury ČR, které je nabídne Národnímu památkovému ústavu. Zpravidla po prohlídce 
na místě určí Národní památkový ústav, ústřední pracoviště, po konzultaci s regionál-
ními pracovišti a správami objektů ten památkový objekt, na kterém mohou být před-
měty účelně využity nebo dočasně deponovány se záměrem jejich blízké instalace. 
Po uzavření smlouvy o převodu majetku vyhotoví Národní památkový ústav, ústřední 
pracoviště, pověření osobě, která vybrané předměty osobně převezme.
Výkupy předmětů kulturní hodnoty či prohlášených kulturních památek lze reali-
zovat pomocí programu MK ČR - ISO C. Vytipovaný předmět či soubor předmětů 
musí projít schválením nákupní komise při Národním památkovém ústavu, ústřed-
ním pracovišti. Komise posoudí předložené návrhy a v souhrnné podobě je předloží 
MK ČR, odboru muzeí a galerií, k jeho komisionálnímu schválení. Souhrnně vyplně-
ná žádost za všechna regionální pracoviště NPÚ musí být doplněná doporučením 
komise NPÚ a znaleckými posudky (v případě fi nančního požadavku přesahujícího 
300 000 Kč).
V  závažných případech lze u  prohlášených kulturních památek využít možnos-
ti uplatnění předkupního práva státu prostřednictvím Ministerstva kultury, odboru 
památkové péče. Touto cestou byly získány v posledních letech cenné historické sou-
bory i jednotlivé předměty, které významně obohatily a obohatí interiérové instalace 
hradů a zámků Švihov, Horšovský Týn, Kladruby, Červené Poříčí, Kunštát, Slatiňany, 
Dačice a další.
Šternberk (okres Olomouc), hrad. Soubor křesel s gobelínovými potahy z 18. století byl rovněž 
vykoupen na aukci v Amsterdamu v r. 2008. (Foto Katalog k aukci 1. 4. 2008, Amsterdam)
56
Možností výkupu kulturních památek nebo předmětů kulturní hodnoty disponu-
jí podle svých fi nančních možností i  jednotlivá pracoviště Národního památkového 
ústavu, územní pracoviště nebo správy objektů. Vždy by měl však proběhnout tako-
výto výkup po vzájemných konzultacích s odborným pracovníkem, který zodpovídá 
za instalační náplň příslušného památkového objektu nebo byl instalačními pracemi 
pověřen.
Valtice (okres Břeclav), zámek. Květinové zátiší od Jana Pietera Brueghela 
bylo součástí historické umělecké výzdoby zámku Valtice, zakoupeno 
na aukci v Amsterdamu. (Foto NPÚ ÚP, OPPO) 
57
Interiéry hradů a zámků 
a jejich obraz v historických 
pramenech
Eva Lukášová
Ikonografi cké a písemné prameny k historickému interiéru 
šlechtických sídel
Pohled na interiéry šlechtických sídel a jejich obraz v minulosti prostřednictvím his-
torických pramenů je ve  srovnání s  pozorností, jež byla historiky a  historiky umění 
odedávna věnována samotné architektuře hradů a zámků či dějinám místa, disciplínou 
relativně novou. Při studiu historického interiéru a tvorbě památkových interiérových 
instalací je také v prostředí českých a moravských aristokratických sídel možné využít 
dodnes dochované ikonografi cké a písemné prameny, poznatky získané identifi kací 
hmotných památek zámeckých sbírek a mobiliárních fondů i existujících interiérových 
dekorací z různých období.
Majitelé některých hradů a zámků uchovávali ikonografi cké památky – zobrazení 
vlastních či jiných, nezřídka obdivovaných interiérů ve svých sbírkách. Pro rodiny, jimž 
bylo šlechtické sídlo často po staletí domovem, měly tyto artefakty především význam 
rodinné památky – na blízké osoby, které zde pobývaly, na ve své době nové a ele-
gantní zařízení, jež bylo do zámku pořízeno. Množství zobrazení zámeckých interiérů 
v akvarelu či v kvašové malbě provázející konec 18. a zejména dekády století 19., je 
příznačné pro dobovou módu, jež ovlivnila objednávky těchto děl.
Na památeční charakter zobrazených interiérů ukazují i popisy a texty, které je někdy 
doprovázejí, jména osob, jež jsou zachyceny, názvy místností a jména jejich obyvatel.
Fotografi cké techniky pak od druhé poloviny 19. století rozšířily ikonografi cké pra-
meny o celé série zobrazení zámeckých prostor, vzácněji i o neformálnější pohledy 
na momentkách.
Tyto nezastupitelné ikonografi cké prameny jsou však zachovány jen pro některé ze 
zámků a přibližují skutečný zlomek prostor sídel. V českém prostředí se s nimi setká-
me ve větší míře spíše jako s pramenem pro období 19. a počátku 20. století. Ač byla 
v  rámci evropského bádání historická ikonografi e interiéru publikována soustavněji 
až od 60. let 20. století například v dílech Maria Praze,49 Johna Cornforthe,50 Petera 
Thorntona51 či Charlotty Gere,52 je osud hlubšího studia dalšího významného historic-
kého pramene – studia písemných památek – historických inventářů, korespondence, 
49 PRAZ 1964.
50 CORNFORTH 1985; FOWLER – CORNFORTH 1974.
51 THORNTON 1978,1984.
52 GERE 1989; DAVIDSON - MC.CARRON-CATES - GERE 2008; GERE – FOCARINO 1992.
58
deníků, ve  spojení s  odbornou prací při prezentaci historického interiéru záležitostí 
ještě mnohem novějšího data. Ve své pozoruhodné souhrnné stati k historii a fi loso-
fi i vnímání a recepce šlechtických sídel odbornou i širokou veřejností v průběhu 20. 
století uvádí přední anglický historik umění a specialista pro oblast šlechtických sídel 
Giles Waterfi eld,53 že teprve první práce Petera Thorntona a okruhu specialistů Victoria 
and Albert muzea, kteří se věnovali i exaktním písemným pramenům, pomohly v Anglii 
postupně prosadit jiný než mýtický pohled na interiéry zámeckých obydlí. V našem 
prostředí je soustavnější pohled na tuto problematiku v souvislosti s historickým inte-
riérem datován od poloviny 90. let 20. století, publikované výsledky však způsobily, 
že se o tuto oblast pramenů začali zajímat i specialisté, kteří se dříve při vytváření 
interiérových instalací o tyto podklady neopírali.
Z evropského pohledu existuje i v této oblasti určitá výjimka a tou je studium historie 
panovnických paláců a zámků, jež bylo vždy, v souvislosti se zaměřením na národ-
ní dějiny, v popředí studia aristokratických sídel vůbec. Jejich umělecké sbírky byly 
předmětem soupisů a katalogizací, někdy i obrazových, již v dobách svého vzniku. 
Písemné doklady vážící se ke sbírkám a zařízení sídel – například paláců britské koru-
53 WATERFIELD 2009.
Veltrusy (okres Mělník), zámek. 
Inventář zámku zvaného Insel/
Ostrov ve Veltrusích z r. 1776 patří 
mezi nejpodrobnější prameny 
k historickému zámeckému interiéru 
po polovině 18. století. Dokládá 
nejen vnitřní zařízení, portrétní 
galerii Chotků, zámeckou obrazárnu 
a sbírku předmětů uměleckého 
řemesla, ale i tapety, lambrisy, 
žaluzie, kamna a celé vybavení 
hospodářské části zámku. Byl 
sepsán jako druhový s přesnými 
odkazy, ve které místnosti se 
uvedené předměty nacházejí. 
(Foto Státní oblastní archiv v Praze, 
fond VS Chotek tamtéž)
59
ny či francouzského dvora byly příležitostně i publikovány, soustavněji pak od 19. sto-
letí. Interiéry venkovských zámků a  městských paláců aristokracie a  jejich zařízení 
byly předmětem zájmu jen v některých zemích, zde patří jedno z čestných míst fran-
couzské historiografi i, kde byly historické inventáře těchto sídel častěji publikovány 
již od  konce 19. století, včetně například inventáře historicky významných interiérů 
l´Hôtel de Rambouillet vydaných v roce 1894.54 Mnohé prameny ke sbírkám a zařízení 
paláců a venkovských vil byly publikovány také italskými historiky a archiváři od 70. 
let 19. století.
U nás byla takováto pozornost věnována inventářům rudolfínským, písemné památ-
ky a citace historických inventářů jsou však obsaženy i v díle Augusta Sedláčka, obje-
vují se jako materiálie ve svazcích Památek archaeologických, v Časopise společnosti 
přátel starožitností. Inventáře byly publikovány v  některých studiích vzniklých jako 
výsledky zpracování archívních fondů ve státních archivech, ve Sborníku archivních 
prací a  jinde. Citace mnohých těchto pramenů obsahují i  stavebně historické prů-
zkumy architektonických památek, postupně zpracovávané specialisty ze SÚRPMA 
a NPÚ, využity byly zejména jejich části, týkající se architektury a rozvržení stavby při 
54 THORNTON 2001
Veltrusy (okres Mělník), zámek. Deníkové záznamy si Václav Antonín Chotek, stavitel zámku 
ve Veltrusích, vpisoval, jako mnozí jeho současníci, do tištěných ročních kalendářů (Titular 
Calender). Obsahují řadu záznamů, vztahujících se k jeho venkovským sídlům. V roce 1705, 
kdy V. A. Chotek pořídil svému prvorozenému synu prvního učitele, věnoval mu kalendář 
tento nový kantor. Výpravné věnování je v českém jazyce a může být pravděpodobně jediným 
dokladem skutečnosti, že V. A. Chotek hovořil či rozuměl česky. (Foto Státní oblastní archiv 
v Praze, fond RA Chotek tamtéž)
60
Veltrusy (okres Mělník), zámek. Studium dochovaného inventáře Veltrus z roku 1776, docho-
vaných interiérů zámku, jejich dekorací a autentického zámeckého mobiliáře umožnilo iden-
tifi kaci podoby interiérů zámku ve 2. třetině 18. století, včetně rozložení původních barokních 
apartmánů. Identifi kovány byly také součásti výzdoby, obrazové galerie a mobiliář z tohoto 
období, jež se ve velkém rozsahu zachovaly.
Půdorys piana nobile veltruského zámku: Na centrální kruhový velký sál (1) navazují další 
místnosti zcela společenské funkce: obrazárna; (2), salon s portréty císařské rodiny (3), 
táfl ovaný pokoj s rodinnými portréty (12), krbový pokoj (11). Na ty pak navazují apartmány 
s ložnicemi (5, 7, 17), s kabinety (4, 6, 8, 16, 18), předpokoji (9, 19, 21) a retirádami (10, 14), 
pokojem pro komorníka (15) a komornou (20) a jiné místnosti (například charakteru pracovny) 
s dalším lůžkem (13). Také tyto prostory byly součástí reprezentačních místností a s výjimkou 
místnosti pro služebnictvo měly všechny nákladnou výzdobu a zařízení, a to včetně retirád. 
V případě významných návštěv byly apartmány učeny hostům, v nejvýznamnějších případech 
(při návštěvě panovnického dvora) i včetně apartmánu majitelů. Toto rozvržení se s některými 
změnami udrželo přes celé 19. století (dokládá je také inventář z roku 1864) až do zestátnění 
zámku. Při zpřístupnění zámku po 2. světové válce pak autoři interiérové instalace vytvářeli 
názvy a funkce prostor podle vlastní představy, nerespektovali ložnice ani další místnosti 
a dali prostorům zcela smyšlená pojmenování – jako například přijímací salon původní 
ložnici, kuřácký salon kabinetu s papírovými tapetami a podobně, jak dokládá zachovaná 
dokumentace z NPÚ ÚP. (Foto půdorysu NPÚ ÚOP středních Čech, identifi kace interiérů Eva 
Lukášová)
LUKÁŠOVÁ 2005, s. 135, obr. 12.
61
zkoumání stavební historie objektů. Ve své práci vztahující se ke studiu a prezentaci 
šlechtického interiéru se písemným pramenům věnoval již před devadesátými léty 20. 
století Ivan Prokop Muchka.55 Od 90. let se pak staly větším předmětem zájmu histo-
riků zabývajících se dějinami každodenního života společnosti.
Písemné historické prameny podávající obraz aristokratických sídel v  Čechách 
a na Moravě jsou zachovány pro mimořádně velký počet hradních a zámeckých obyd-
lí a nezřídka pro mnohá historická období. Mezi nejvýznamnější z nich patří historic-
ké inventáře majetku z pozůstalostních a  fi deikomisních spisů, inventáře výjimečně 
pořizované i  při jiných příležitostech, testamenty, účetní doklady, rodinná a  ostatní 
korespondence, deníky, pamětní zápisy a pamětní knihy, cíleně pořizované soupisy 
uměleckých předmětů a  uměleckých či jiných sbírek, spisy k  majetkovým sporům, 
nařízení o  chodu domácnosti, pokyny pro řemeslníky a  služebnictvo a  další. Nut-
no zmínit prameny literární, beletrii a  vzpomínky pamětníků, publikované zejména 
v posledních dvou dekádách. V archivních fondech provázejí písemnosti také památ-
ky ikonografi cké, mapy, plány, kresby, fotografi e i předměty trojrozměrné, pečetidla, 
ale i některé předměty z původního mobiliáře zámků. V různých archívních, muzejních 
či zámeckých fondech jsou zachovány také historické plány vztahující se ke stavbě či 
přestavbě sídel, které mohou obsahovat půdorysy, v některých případech opatřené 
i názvy místností, či návrhy interiérové výzdoby.
55 MUCHKA 1976, 1979, WAGNER – MUCHKA – NETKOVÁ 1979.
Český Krumlov. Inventář schwarzenberské rezidence v Českém Krumlově z roku 1732 
popisuje mimo jiné i dodnes dochované vybavení a textilní dekorace soukromé kaple 
v původním barokním apartmá kněžny, jež bylo obnoveno podle historických pramenů, 
včetně kopií historických textilií. Za vzor pro vytvoření kopií posloužila jediná autentická 
textilní tapeta z červeného brokatelu, dochovaná in situ v soukromé kapli a uvedená i v tomto 
inventáři (rothen Procatel). (Foto NPÚ ÚOP v Českých Budějovicích)
LUKÁŠOVÁ 2007, s. 449, obr. 1.
62
Pro studium historického interiéru, jež by mělo vést také k poučené prezentaci čes-
kých a moravských šlechtických sídel při zpřístupnění hradů a zámků veřejnosti, se 
v našich zemích naskýtá příležitost, která je pro mnohé naše evropské kolegy v oboru 
nedostupná. Téměř všechny archivní fondy zahrnující výše zmíněné písemnosti a jiné 
archiválie, uložené v  rodinných archivech, archivech velkostatků, ve  fi deikomisních 
spisech, se nachází v síti státních archivů České republiky a jsou přístupné ...

Originál dokumentu:

analogový

Typ/druh dokumentu:

Typ dokumentu:	publikace, listiny, spisové dokumenty
Druh dokumentu:	odborná publikace
Bližší specifikace:	metodika

Jméno souboru:

G0071486.pdf

Formát souboru:

application/pdf

Autor záznamu:

Lazák Martin

Popis dokumentu:

Metodika tvorby interiérových instalací a reinstalací.
Odborné a metodické publikace, svazek 40.
Certifikovaná metodika. Osvědčení č. 2/2014, Ministerstvo kultury, OPP.

Název pracoviště:

generální ředitelství

Velikost dokumentu (v bytech):

3836820 B

Rozměry obrazového dokumentu:

Autor originálu:

Bobek Karel; Bydžovská Ilona; Cichrová Kateřina; Jančo Milan; Jerie Pavel; Kadlec Miloš; Křížová Květoslava; Kubů Naděžda; Lukášová Eva; Novotný Jaromír; Sedláková Marta; Slavko Pavel; Štulc Josef; Weiss Petr;

Klíčová slova:

Výzkum a vývoj;

Uživ. klíčová slova:

metodika certifikovaná; dlouhodobý koncepční rozvoj vědecké organizace; metodika;

Datum vzniku:

2011

Licence:

Typ:	neurčena - ochranu díla stanovuje obecně autorský zákon (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121)

Vazby dokumentu na aplikace IISPP

K dokumentu neexistují žádné vazby na aplikace IISPP.

Územní identifikace dokumentu

Územní rozsah:

bez lokalizace

Definiční body

Def. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Přírůstkové body

Přír. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Lokality

Kód CZ	Název lokality	Reálný typ	Kat. území	Obec	ORP	Okres	Kraj

Historické regiony

Kód RS	Název hist. regionu

Ke stažení Náhled Poslat žádost