Zavřít ( + - )

Metainformační systém NPÚ

Detail dokumentu

Tisk

Náhled:

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Textový obsah:

 1 
 
 
 
 
 
Metodika naplňování systému Tritius 
– zámecké knihovny 
 
 
Pavel Hájek 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 2 
Metodika naplňování systému Tritius – zámecké knihovny byla vytvořena díky poskytnuté 
institucionální podpoře MK ČR v rámci programu Dlouhodobého koncepčního rozvoje 
výzkumné organizace DKRVO, řešením úkolu Výzkum, dokumentace a prezentace 
movitého kulturního dědictví – Průzkum historických knižních fondů. 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Klíčová slova:  Tritius; zámecké knihovny; manuál; katalogizace 
 
Anotace:  Metodika podrobně popisuje způsob naplňování polí a podpolí 
systému Tritius – zámecké knihovny. Metodika je podrobným návodem 
k obsluze systému ve vazbě na Metodiku tvorby rozšířeného bibliografického 
popisu starých tisků se zaměřením na tisky 16. století v zámeckých knihovnách 
České republiky 
Národní památkový ústav            listopad 2012 
 
 3 
1. Úvod ............................................................................................................... 5 
1.1 Zámecké knihovny ve správě Národního památkového ústavu ................................................... 5 
1.2 Tritius – univerzální knihovnický systém .................................................................................... 9 
2. Základní pojmy a funkcionalita systému Tritius .......................................... 12 
2.1 Základní pojmy ......................................................................................................................... 12 
2.2 Základní funkcionalita systému Tritius ..................................................................................... 14 
2.2.1 Přihlášení do systému ............................................................................................................... 14 
2.2.2 Vytvoření nového záznamu, úprava záznamu .......................................................................... 16 
2.2.3 Uložení záznamu ...................................................................................................................... 21 
2.2.4 Funkční tlačítka na úrovni „Přehled titulů“ .............................................................................. 22 
2.2.5 Funkční tlačítka na úrovni editačních formulářů ...................................................................... 25 
2.2.6 Duplikace polí a podpolí........................................................................................................... 27 
2.2.7 Slovníky a číselníky ................................................................................................................. 27 
2.2.8 Další funkční symboly a klávesy .............................................................................................. 30 
2.2.9 Zápis nestandardních znaků ...................................................................................................... 31 
2.2.10 Chybová hlášení ....................................................................................................................... 31 
3. Postup a principy naplňování editačních polí Tritia .................................... 34 
3.1 Autorské údaje .......................................................................................................................... 34 
3.1.1 Kontrolní pole a návěští ............................................................................................................ 35 
3.1.2 Pole 026 - Fingerprint ............................................................................................................... 35 
3.1.3 Autorské údaje .......................................................................................................................... 36 
3.2 Názvové údaje ........................................................................................................................... 39 
3.3 Nakladatelské údaje .................................................................................................................. 40 
3.4 Popis exempláře ....................................................................................................................... 42 
3.5 Provenience .............................................................................................................................. 43 
3.6 Poznámky.................................................................................................................................. 44 
3.7 Majitelé ..................................................................................................................................... 47 
3.8 Lokalizace ................................................................................................................................. 48 
3.8.1 Územní rozsah .......................................................................................................................... 49 
3.8.2 Postup zadání lokalizačních údajů pomocí kódu paGIS ........................................................... 49 
3.9 Přívazky .................................................................................................................................... 52 
3.10 Svazky ....................................................................................................................................... 54 
3.10.1 Přírůstkové číslo ....................................................................................................................... 55 
3.10.2 Signatura ................................................................................................................................... 55 
3.10.3 Signatura původní ..................................................................................................................... 57 
3.10.4 Signatura historická .................................................................................................................. 57 
3.10.5 Název fondu ............................................................................................................................. 57 
3.10.6 Název sbírky ............................................................................................................................. 58 
3.10.7 Lokace (Uložení) ...................................................................................................................... 58 
3.10.8 Bližší specifikace místa uložení ............................................................................................... 58 
3.10.9 Současný vlastník ..................................................................................................................... 58 
3.10.10 Identifikační kód ....................................................................................................................... 58 
3.10.11 Typ fondu ................................................................................................................................. 59 
3.11 Věcný popis ............................................................................................................................... 59 
3.11.1 Konspekt ................................................................................................................................... 60 
3.12 Výstupy ..................................................................................................................................... 61 
4. Závěr ............................................................................................................. 61 
 4 
5. Výběr literatury ............................................................................................ 63 
 5 
 
1. Úvod 
1.1 Zámecké knihovny ve správě Národního památkového ústavu 
Zámecké knihovny ve správě Národního památkového ústavu představují významný a dosud 
velmi nedoceněný segment národního kulturního bohatství. V převážné míře se jedná o tzv. 
interiérové knihovny – fondy, které jsou dochovány v původních interiérech památkových 
objektů a jsou uloženy v původních skříních, policích, regálech. Většina fondů, či jejich části, 
jsou přímou součástí prohlídkových tras zpřístupněných hradů a zámků ve správě Národního 
památkového ústavu. V menší míře spravuje Národní památkový ústav takzvané svozové 
knihovny, tedy ucelené fondy, které obvykle mají vlastnickou či historickou vazbu na původní 
sbírku, do které byly dodatečně začleněny, a jsou dnes evidovány jako integrální součást 
zmíněných původních knihoven. Ostatní takzvané svozové knihovny1 (jejich drtivou většinu) 
spravuje Knihovna Národního muzea v Praze. 
Historické knihovní fondy jsou uloženy na 49 památkových objektech ve správě Národního 
památkového ústavu a představují fond o velikosti více než 650 000 inventárních jednotek. 
V tomto rozsahu jsou zachyceny tituly od 9. století až do roku 1948.2 
Veškeré historické knihovní fondy byly díky oddělení zámeckých knihoven Knihovny 
Národního muzea v Praze v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století sepsány podle 
jednotlivých objektů do takzvaných lokálních katalogů v rozsahu záznamu zahrnujícího 
obvykle jméno autora, název, místo, rok vydání, případně počet svazků a signaturu. Úroveň 
zpracování katalogů byla různorodá v závislosti na schopnostech a znalostech pořizovatele. 
Původně strojopisné záznamy byly na některých památkových objektech již v průběhu 
devadesátých let 20. století a počátečních roků 21. století převedeny do elektronické podoby 
(obvykle jako excelové tabulky, případně byla vytvořena jednoduchá aplikace Access či byl 
použit Word). V Národním památkovém ústavu, územním odborném pracovišti v Plzni, 
respektive na státním zámku Kozel, byl v průběhu devadesátých let 20. století velmi 
intenzivně vyvíjen evidenční nástroj pro správu a zpracování mobiliárních fondů – CastIS, 
který se posléze stal jediným softwarem pro oblast mobiliárních fondů. Logicky byla proto 
vyvinuta iniciativa směřující k vytvoření samostatného modulu pro evidenci knihovních 
                                                 
1
 Fondy pocházející většinou z hradů a zámků zestátněných po II. světové válce, které nebyly určeny ke 
kulturnímu využití. 
2
 Uvedený počet inventárních jednotek není zcela přesný. Důvodem je především nejednotnost evidence. 
V rámci přípravy dat pro zákon o účetnictví byla rozepsána vícesvazková díla na samostatné inventární jednotky. 
Vzhledem k velmi omezenému času však nebyla doladěna a sjednocena evidence periodik, zejména však nebyla 
řešena otázka konvolutů. Konečný a správný počet inventárních jednotek proto bude odlišný, stejně tak počet 
záznamů, které bude nutné zpracovat, se bude výrazně lišit od počtu inventárních jednotek. 
 6 
fondů. Vzniklý modul však vycházel ze struktury a praxe užívané pro mobiliární fondy. 
Přestože celý systém CastIS se ukázal jako velmi dobrá aplikace plně vyhovující požadavkům 
zpracování a správy široké škály mobiliárních fondů, pro knihovní fondy se ukázaly některé 
limity, které nakonec vedly k opuštění této vývojové linie. Důvodem byla především 
skutečnost, že systém nevycházel z knihovnických principů zpracování a nesplňoval proto 
mezinárodní standardy obecně přijaté Českou republikou – zejména užití formátu MARC a 
respektování pravidel ISBD a AACR. Vzhledem k tomu, že obor památkové péče neměl v té 
době jiný evidenční nástroj, byl CastIS pro evidenci některých zámeckých knihoven použit 
(zámecké knihovny ve správě Národních památkových ústavů, územních odborných pracovišť 
v Plzni a v Ústí nad Labem). 
Pro další fázi postupu zpracování zámeckých knihoven sehrál důležitou roli výzkumný úkol 
31202 - Odborné hodnocení a systematické vědecké zpracování historických knihovních 
fondů (zámeckých knihoven) kulturních památek probíhající v letech 2005-2011 a, 
paradoxně, příprava podkladů pro potřeby novely zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve 
znění pozdějších úprav. 
Cílem řešení výzkumného úkolu bylo vytyčení základních metodických přístupů ke 
zpracování historických knihovních fondů ve správě NPÚ a zahájení odborné katalogizace 
vybraných historických knihovních fondů v rozsahu mezinárodních katalogizačních pravidel 
ISBD(A). Zpracování mělo spočívat v pořízení katalogizačních záznamů odpovídajících 
mezinárodním pravidlům ISBD(A) a AACR2R s použitím softwaru umožňujícího poskytnout 
záznamy do výměnného formátu UNIMARC. Katalogizační záznam měl být doplněn 
o digitální identifikační snímek vazby, titulního listu, případně graficky ztvárněného 
frontispisu (dokumentace nezbytná pro jednoznačnou identifikaci konkrétního titulu). 
Výzkumný úkol předpokládal zpracování bibliografických záznamů s využitím některého z již 
existujících softwarů užívaných ke zpracování starých tisků ve sféře veřejných knihoven. 
Výběr konkrétního softwaru byl závislý především na finančních možnostech projektu. 
Z existujících a provozovaných softwarů byl na počátku plnění výzkumného úkolu zvažován 
nákup systému T Series firmy EOSi nebo systém Clavius české firmy LANius. Oba systémy 
měly své výhody i zápory. Výhodou systému T Series bylo především jeho větší rozšíření ve 
veřejném knihovnictví, provozovateli tohoto systému byla také tři územní odborná pracoviště 
Národního památkového ústavu, která jej využívala pro katalogizaci svých odborných 
knihoven. Tento systém však byl určen především pro současnou knižní produkci a neměl 
speciální modul pro staré tisky, i když údaje vyžadované katalogizačními pravidly ISBD(A) 
 7 
pro staré tisky a rukopisy je možné do systému vepsat. Systém Clavius měl speciální modul 
vyvinutý pro katalogizaci starých tisků a byl rozšířen ve sféře muzeí, galerií, archivů a dalších 
institucí zpracovávajících fondy starých tisků a rukopisů. Ve prospěch systému Clavius 
hovořila i výrazně nižší pořizovací cena i provozní finanční náklady. Nezanedbatelnou 
výhodou systému Clavius je také skutečnost, že se jedná o plně český komerční produkt, na 
rozdíl od zahraničního systému T Series, čímž je zajištěn nejen dostupný a plně fungující 
komerční servis, ale také výrazně větší dostupnost případných úprav a doplňků. Zcela mimo 
finanční možnosti úkolu bylo uvažovat o takzvaných velkých knihovnických systémech, 
užívaných například vědeckými knihovnami, univerzitními knihovnami a podobně. Tyto 
systémy – například izraelský Aleph či česko-slovenský ARL sice svojí strukturou a 
funkcionalitou bezesporu splňují i ty nejnáročnější požadavky na zpracování historických 
knihovních fondů, jejich finanční náročnost však byla zcela mimo finanční možnosti úkolu 
(řádově stovky tisíc až miliony Kč na pořízení a zejména na provoz systému). 
Bibliografický záznam pořízený v systému Clavius zahrnuje všechny povinné údaje 
požadované mezinárodními katalogizačními pravidly a obsahuje řadu dalších nepovinných 
údajů, které jsou však nezbytné pro zpracování starých tisků. Umožňuje popsat jednotlivé 
svazky jako jedinečné exempláře s vyjádřením a popisem ilustrací, formátu, přesných 
rozměrů, dovoluje specifikovat charakter vazby včetně materiálové povahy, výzdoby, doby 
vzniku a dalších důležitých údajů, dovoluje specifikovat veškeré poznámky, vpisky, 
komentáře, majetkové vztahy k exempláři a podobně. Výsledný katalogizační záznam je, 
podobně jako karta základní evidence mobiliáře, popisem knihy, který zaručuje jeho 
jednoznačnost, a jako takový je prokazatelným identifikačním nástrojem v případě ztráty. 
Textové informace doplňuje identifikační fotografie titulního listu, frontispisu a vazby. Systém 
Clavius je systém otevřený a umožňuje doplňování katalogizačního záznamu o případné další 
nepovinné položky v závislosti na potřebě. Systém Clavius plně odpovídá mezinárodním 
katalogizačním pravidlům ISBD(A) a AACR2R a pracuje s bibliografickými formáty 
UNIMARC a MARC 21. 
Do plnění úkolu od roku 2008 velmi výrazným způsobem zasáhla novela zákona č. 563/1991 
Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších úprav, která vstoupila v platnost k 1. lednu 2009. 
Podstatou zákona je účetní evidence veškerého majetku organizace včetně historických 
knihovních fondů. Předpokladem vedení této evidence je existence průkazné a jednoznačné 
identifikace každého svazku – inventární, respektive popisné jednotky. V rámci 
připomínkového řízení k připravovanému zákonu byla jako přijatelná forma podkladů pro tuto 
účetní evidenci zvolena tisková sestava, která zachycuje a jednoznačně identifikuje každou 
 8 
popisnou jednotku. V průběhu první poloviny roku 2008 proběhla v rámci celého Národního 
památkového ústavu živá diskuse, směřující k rozhodnutí, jaký nástroj zvolit pro pořízení 
těchto prvotních podkladů – zda využít knihovního modulu CastIS, či zvolit Clavius. Na 
základě vyhodnocení obou systémů bylo nakonec přijato kolegiem GŘ doporučení využít pro 
splnění úkolu prvotní elektronické evidence zámeckých knihoven právě systém Clavius.3 
V letech 2008-2010 byla postupně veškerá dosud pořízená data převedena do systému Clavius 
a byla připravována pro vytvoření centrální databáze, podobně jako tomu bylo u mobiliárních 
fondů a systému CastIS. 
Pro potřeby zpracování podkladů pro zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších 
úprav, byla v rámci výzkumného úkolu zpracována Metodika minimálního záznamu, vydaná 
jako příloha časopisu Zprávy památkové péče 69/2009/6.4 Součástí metodiky je také doplněk, 
zabývající se způsobem označování digitální dokumentace pořízené ať cestou digitální 
fotografie či skenováním. 
Na státním zámku Kozel proběhlo experimentální ověření odlišné technologie skenování. Byla 
zde využita technologie bezdotykového skeneru – knihovní skener PS 7000C MK II – 
založeného na snímací hlavě umístěné vysoko nad snímaným dokumentem, rozevření knihy 
maximálně do úrovně 90° a principu digitálního dopočítání vzniklého zkreslení. Technologie 
je vhodná především pro úplnou digitalizaci. 
Nad rámec cílů úkolu daných výzkumným záměrem bylo v průběhu let 2005-2011 provedeno 
experimentální ověření možností a způsobů využití aktivních technických prostředků 
identifikace jednotlivých svazků s použitím bezkontaktních čipů – technologie RFID a 
pasivních prvků – mikrotečka. Pro experimentální ověření bylo bezkontaktními čipy a 
mikrotečkami opatřeno všech 24 000 svazků Stadionovské knihovny na státním zámku Kozel. 
Jako součást experimentu bylo testováno využití elektronického mikroskopu (přídavné 
zařízení knižního skeneru) pro obrazovou dokumentaci lokalizace mikroteček, jako 
technického bezpečnostně identifikačního prvku knihovních svazků.5  
                                                 
3
 Viz Zápisy č. 2, 3, 6, 7, 8 a 9/2008 z porady kolegia generálního ředitele Národního památkového ústavu, 
Intranet Národního památkového ústavu, ústředního pracoviště, též Spisovna Národního památkového ústavu, 
ústředního pracoviště, Zápisy z kolegia GŘ Národního památkového ústavu. 
4
 Hájek, P., Metodika minimálního katalogizačního záznamu, Zpracování historických knižních fondů ve správě 
Národního památkového ústavu pro účely zákona o účetnictví a základní principy pořizování fotodokumentace 
knižních sbírek, Příloha časopisu Zprávy památkové péče 69/2009/6, Praha 2009. ISSN 1210-5538. V roce 2012 
byla metodice odborem památkové péče Ministerstva kultury České republiky udělena mezinárodně uznávaná 
certifikace (akreditace), viz: Jančo, M., Úspěšná certifikace pěti metodik NPÚ, Zprávy památkové péče 
72/2012/5, Praha 2012, s. 398. 
5
 Bobek, K., Využití technických a elektronických prvků k identifikaci movitého kulturního majetku při správě a 
zabezpečení (zkušenosti ze zámku Kozel), Zprávy památkové péče 70/2010/2, Praha 2010, s. 101-103; Bezděk, 
 9 
Výsledky výzkumného úkolu shrnuje následující tabulka č. 1:    
 
  
Výsledky výzkumného úkolu
 
Objekt Úplné záznamy za 
roky 2005-2011 
Minimální záznamy 
roky 2005-2011 
Skeny, fotografie 
roky 2005-2011 
Milotice 9000  49 500 
Hradec nad 
Moravicí 
7000 17 237  
 Mnichovo Hradiště 2400  6 000 
Telč 516 18 800  
Náměšť nad 
Oslavou 
280 15 651  
Hluboká 10329 3 080  
Český Krumlov  45 095 25 900 
Dačice  12 000  
Kozel   106 990 
Červená Lhota 2 153   
Zlatá Koruna  1551  
C e l k e m 31 678 113 414 185 390 
 
 
 
Tabulka č. 1. Výsledky výzkumného úkolu 31202 - Odborné hodnocení a systematické 
vědecké zpracování historických knihovních fondů (zámeckých knihoven) kulturních 
památek 
 
Práce na zpracování minimálních záznamů pokračovaly i mimo rámec výzkumného úkolu. Na 
konci roku 2010 tak bylo všech více než 650 000 inventárních jednotek historických 
knihovních fondů ve správě Národního památkového ústavu převedeno do elektronické 
podoby. 
 
1.2 Tritius – univerzální knihovnický systém 
V roce 2011 byly zahájeny práce na novém systému Tritius, nástupci dosavadního Clavia. 
Tritius je budován jako webová aplikace plně zapojená do integrovaného informačního 
systému památkové péče včetně sdílení dat s jinými systémy (GIS, MIS). 
Systém je plně postaven na principu formátu MARC21 a na pravidlech AACR2. V průběhu 
roku 2011 byl systém vytvořen a zprovozněn pro oblast dokumentačních fondů Národního 
památkového ústavu a odborných knihoven. Od počátku roku 2012 je systém v rámci projektu 
NAKI – Tisky 16. století v zámeckých knihovnách ČR6 a výzkumného úkolu „Výzkum, 
                                                                                                                                                        
L. – Bobek, K. – Buršík, D. – Jedlička, K., Metodika pro elektronický paspart zpřístupněné památky, Praha 
2011. 
6
 Společný projekt Národního památkového ústavu, Národního muzea v Praze a Národní knihovny Praha. 
 10 
dokumentace a prezentace movitého kulturního dědictví“ vyvíjen i pro oblast zámeckých 
knihoven. 
Systém je budován jako nedílná součást integrovaného informačního systému památkové 
péče. Katalogizační záznam musel proto splňovat některá specifická kritéria vyplývající 
z odlišného pojetí evidence historických knihovních fondů ve správě Národního památkového 
ústavu než je tomu ve sféře veřejného knihovnictví. Navržená struktura důsledně vychází 
z principů formátu MARC21, který je pro Českou republiku přijat jako standard, stejně jako 
katalogizační pravidla AACR2. Katalogizační záznam tak plně splňuje mezinárodní standardy 
a jako takový je připraven pro případné poskytování informací do nadnárodních či světových 
informačních systémů. K hlubší standardizaci zejména autorských údajů přispívá přímé 
napojení na soubor jmenných národních autorit, budovaný Národní knihovnou České 
republiky, a využití výsledků projektu Národní autority v prostředí muzeí a galerií – 
interoperabilita s Národní knihovnou České republiky, řešeného Moravským zemským 
muzeem v Brně v letech 2007-2011. 
Kromě naplnění mezinárodních katalogizačních standardů navržená struktura systému odráží 
potřeby odborného zpracování historických fondů ve správě Národního památkového ústavu. 
Standardní bibliografický popis je v navrženém systému výrazně rozšířen o knihovědnou část. 
Knihovní jednotka je chápána jako movitá kulturní památka, jejíž evidenční záznam musí 
nezbytně splnit podmínku jednoznačné identifikace exempláře. K tomu účelu byla do 
struktury záznamu vložena samostatná specifická pole (při respektování požadavků MARC21) 
určená pro podrobný záznam informací o vazbě, řadě provenienčních znaků (ex libris, 
supralibros, signaturové štítky, provenienční vpisky a podobně), fyzickém stavu exempláře, 
typografické podobě tisku a podobně. Velmi důležité je provázání navržené struktury s již 
existujícími bezpečnostními prvky – použití mikroteček, jedinečného kódu EAN a možnost 
provázání na technologii RFID. 
Jednoznačná identifikace exempláře formou verbálního popisu je doplněna vazbami na 
obrazovou dokumentaci v rozsahu identifikační dokumentace i úplné digitalizace titulu. 
Metodika naplňování systému Tritius pro zámecké knihovny, v souladu a s využitím Metodiky 
tvorby rozšířeného bibliografického popisu starých tisků se zaměřením na tisky 16. století 
v zámeckých knihovnách České republiky, vzniklé v rámci projektu NAKI – Tisky 16. století 
v zámeckých knihovnách ČR, popisuje a sjednocuje funkcionalitu systému, metodické a 
obsahové principy naplňování jednotlivých polí, obsluhu a využití systému Tritius. Metodika 
 11 
je přednostně zaměřena na zpracování tisků typu monografie, s dílčími odkazy na zpracování 
periodik.
7
 
Metodika završuje tvorbu teoreticko-metodické a softwarové základny pro úplné zpracování 
historických knihovních fondů ve správě Národního památkového ústavu. Navržené struktury 
a principy jsou však obecně platné a zde uvedené postupy lze aplikovat na zpracování 
historických knihovních fondů prostřednictvím systému Tritius i mimo sféru památkové péče. 
                                                 
7
 Problematikou zpracování speciálních dokumentů – periodik, hudebnin, kartografických děl, rukopisů a dalších 
sbírek začleněných do fondů zámeckých knihoven se podrobně zabývá Metodika zpracování knihovních fondů a 
sbírek, která byla vytvořena v roce 2013. 
 12 
 
2. Základní pojmy a funkcionalita systému Tritius 
2.1 Základní pojmy  
Metodika sjednocuje základní principy zpracování bibliografického záznamu. Jedním ze 
základů metodicky správného přístupu ke zpracování historických knihovních fondů je 
definování některých základních pojmů, které jsou východiskem pro sjednocení vlastní 
majetkové evidence a následně pro jednotný přístup k odbornému zpracování fondů. 
Inventární jednotka. Inventární jednotka je dílo svázané v samostatné vazbě. Jedná-li se 
o vícesvazkové dílo, je inventární jednotkou každý svazek mající samostatnou vazbu a každý 
takový svazek musí mít vlastní jedinečnou signaturu (v případě, že například v jedné vazbě je 
svázáno několik dílů téhož titulu nebo je do jedné vazby spojeno několik různých titulů, jedná 
se stále o jednu inventární jednotku evidovanou pod údaji titulu uvedeného ve společné vazbě 
na prvním místě – ostatní díla jsou tzv. přívazky či přítisky). V případě periodik je inventární 
jednotkou obvykle jeden ročník, byť neúplný či tvořený pouze jedním číslem (jedna signatura 
bude přidělena ročníku, v záznamu bude uveden výčet čísel). Pokud existuje případ, že je 
evidováno samostatně každé číslo časopisu, je nutné způsob evidence přizpůsobit výše 
uvedenému principu. 
Při stanovení inventární jednotky u dalších typů dokumentů jako jsou především hudebniny a 
mapy je nezbytné řídit se uvedeným principem vazby, v případě nevázaných samostatných 
mapových listů je inventární jednotkou každý mapový list, případně soubor mapových listů, 
jsou-li vloženy ve společném pouzdru či přebalu. 
Konvolut. Svazek vzniklý svázáním textů, které obvykle obsahově ani provenienčně 
nesouvisejí, ale jsou samostatnými bibliografickými jednotkami, tedy mají obvykle vlastní 
titulní list a vlastní stránkování. Konvolut jako celek tvoří jednu inventární jednotku. 
Přívazek. Samostatná bibliografická jednotka, rukopisná nebo tištěná, přivázaná k jinému, 
mnohdy obsahově odlišnému dílu, s nímž tvoří jeden svazek označovaný jako konvolut. Pro 
každý přívazek je tvořen úplný bibliografický záznam. Přívazek netvoří samostatnou 
inventární jednotku. 
Signatura. Jedinečné a nezaměnitelné alfanumerické označení každé inventární jednotky, 
aktuální označení, které je v současnosti užíváno pro majetkovou evidenci fondů. 
Signatura původní. Knihy jsou obvykle opatřeny novodobou signaturou, přidělovanou při 
zpracování lokálních katalogů na počátku 60. let 20. století. Přesto mohou být v lokálních 
katalozích uvedeny v některých případech i starší evidenční údaje z doby po zestátnění, které 
 13 
je možné při opisu katalogu uvést do příslušného pole. Nesmí však jít o aktuální označení 
užívané pro inventury. 
Signatura historická. Evidenční prostředek – písmenný, číselný, kombinovaný – užívaný 
majiteli fondů před jejich zestátněním. Pokud existuje, zpravidla není uvedena v katalogu, ale 
pouze přímo v knize, časopisu, mapě. 
Fond. Obecně vžitý název knihovního fondu odrážející vazbu na místo uložení a původ 
knihovny. 
Sbírka. Část fondu s vžitým historickým označením a vlastní řadou signatur. 
Autor. Jméno osoby či osob, které jsou tvůrci myšlenkového obsahu dokumentu či se podílely 
na vzniku dalších částí díla, například ilustrace, vazby a dalších. 
Hlavní název. Název dokumentu jak je uveden na titulním listu či v jiném prameni popisu. 
Název může být rozdělen na více částí – na tzv. hlavní název a podnázev, který uvozuje, 
vysvětluje či doplňuje název hlavní. 
Název části. U vícesvazkových děl samostatný název jednotlivých svazků. 
Číslo části. Pořadové číslo označující pořadí svazku či dílu u vícesvazkových děl. Nezbytný 
údaj pro zajištění jednoznačnosti záznamu u vícesvazkových děl!!! 
Místo vydání. Jméno města nebo měst, kde byl dokument vydán. 
Jméno nakladatele. Jméno právnické či fyzické osoby, která dokument vydala. U starých 
tisků je jméno nakladatele obvykle nahrazeno jménem tiskaře.  
Rok vydání. Konkrétní rok, ve kterém byl dokument vydán. 
Prameny popisu. Definované části titulu a pořadí jejich důležitosti, ze kterých jsou čerpány 
údaje pro jednotlivé položky bibliografického popisu. Základním a hlavním pramenem popisu 
je titulní list. Doplňkovými prameny popisu jsou pak především: frontispis, rub titulního listu, 
patitulní list, kolofon, vazba. Údaje pro bibliografický záznam můžeme v případě nutnosti 
čerpat i z dalších pomocných pramenů v knize, jako je zejména neživé záhlaví, předmluva, 
doslov, případně vlastní text titulu. Zejména u starých tisků jsou neopominutelným zdrojem 
informací některé z národních či jiných bibliografií, které umožňují případnou identifikaci 
titulu, pokud některý z hlavních pramenů popisu chybí nebo jsou některé údaje nejasné. 
Nejdůležitějšími bibliografiemi pro evropské prostředí jsou British Museum Catalogue of 
Printed Books, Catalogue général des livres imprimés de la Bibliotheque nationale, 
Bibliografia Polska, Régi Magyar Könyvtár, Magyrország Bibliographiája 1712-1860, Index 
Aureliensis, Short-title catalogue of books printed in... (England, Scotland, Ireland, Italy, 
 14 
German-speaking countries, Netherlands and Belgium, France), VD16, VD17, Edit16, 
Adams.
8
 
Kolace. Jeden z údajů fyzického popisu zahrnující číselný údaj o objemu zpracovávaného 
dokumentu, to jest informace o počtu stran či listů. 
Kolofon. V rukopisech, inkunábulích a starých tiscích slova připojená na konci textu, 
vypovídající o jeho vzniku a pořízení – předchůdce pozdější tiráže. Důležitý zdroj informací 
zejména o místu vydání, jménu tiskaře a roku vydání, pokud tyto údaje neobsahuje titulní list 
či titulní list nebyl zhotoven (v takovém případě je kolofon hlavním zdrojem popisu pro 
uvedené údaje). 
Abreviatury. Obecné označení pro zkratky, kterými byly zejména u prvotisků a nejstarší 
vrstvy starých tisků zkracovány části slov. 
MARC21. Formát pro zápis a přenos bibliografických dat; specifikuje pole údajů, návěští polí 
(tagy), indikátory a kódy podpolí, které mají být přiděleny jednotlivým údajům při popisu 
dokumentů ve strojem čitelné podobě. Usnadňuje výměnu dat mezi bibliografickými 
agenturami a jinými institucemi.9 
AACR2. Zkratka pro angloamerická katalogizační pravidla, druhé vydání, která jsou 
v České republice přijata jako standard pro tvorbu bibliografického záznamu. 
 
2.2 Základní funkcionalita systému Tritius 
Systém Tritius je budován jako webová aplikace dostupná prostřednictvím všech běžných 
internetových prohlížečů. Preferovaným prohlížečem je však Mozilla Firefox, Google Chrome 
a Internet Explorer. Práce se systémem je založena na využití některých standardizovaných 
funkcí spouštěných pomocí grafických symbolů, případně klávesových zkratek. Systém je 
členěn do dvou základních zobrazení – editačních formulářů a prezentační vrstvy, kterou 
představuje webový katalog Carmen.10 
 
2.2.1 Přihlášení do systému 
Systém je dostupný pomocí výše uvedených internetových prohlížečů na internetové adrese 
                                                 
8
 Viz též doporučená literatura na konci metodiky. 
9
 Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) – http://aleph.nkp.cz/F/. 
10
 Jak vyplývá z názvu, tato metodika je zaměřena pouze na editační vrstvu systému Tritius. Webový katalog 
Carmen bude předmětem samostatného materiálu, který bude zpracován po úplném dokončení katalogu pro 
zámecké knihovny. 
 15 
https://iispp.npu.cz/zk/
11
 
Po spuštění systému na adrese http://iispp.npu.cz/zk/ se zobrazí vstupní přihlašovací 
obrazovka. 
 
V řádce „Pracoviště“ vybereme z nabídky příslušný fond označený jménem 
památkového objektu, na kterém je fond uložen. Fondy jsou uspořádány v abecedním 
pořadí. V nabídce rolovátka jsou nadefinovány veškeré historické knihovní fondy, které 
jsou v současné době ve správě Národního památkového ústavu.12 Pro účely projektu 
NAKI – Tisky 16. století v zámeckých knihovnách České republiky je samostatně 
nadefinováno pracoviště „Národní muzeum“ zahrnující veškeré svozové knihovny, 
spravované Národním muzeem v Praze. Tato skutečnost dokládá univerzálnost systému 
a vytváří podmínky pro jednotné úložiště historických knihovních fondů jako takových. 
Do budoucna by tímto způsobem bylo možné doplňovat další vlastníky z řad 
soukromých majitelů či církví a řádů. 
Do řádky „Uživatelské jméno“ vepíšeme přidělené jméno a do řádky „Heslo“ příslušné 
přidělené heslo. Systém přidělování a evidence přístupových práv je předmětem 
centrální evidence Národního památkového ústavu a řídí se pravidly Integrovaného 
informačního systému Státní památkové péče (dále jen IISPP). Systém umožňuje funkci 
„Pamatovat si mě“. Jejím zaškrtnutím si systém zapamatuje vaše přístupové údaje a při 
spuštění systému vás automaticky přihlásí. Vzhledem k citlivosti dat, uložených 
                                                 
11
 Systém bude dostupný též z rozcestníku integrovaného informačního systému památkové péče. Souběžně 
s uvedeným odkazem je funkční odkaz https://iispp.npu.cz/zktest/ –  odkaz do testovací verze systému, ve 
které jsou testovány veškeré úpravy a doplňky před jejich nasazením do ostré verze. 
12
 V nabídce systému tak nejsou definovány restituované knihovní fondy. 
 16 
v systému Tritius – zámecké knihovny, využití této funkce nedoporučujeme. Funkce 
sice zvyšuje uživatelský komfort, zároveň ale zvyšuje i nebezpečí zneužití. 
 
 
Vzhledem k tomu, že systém Tritius má vrstvu evidenční a prezentační (webový katalog 
Carmen), jsou zde uváděné přístupové údaje v úrovni editačních práv – uživatele opravňují 
k editaci, to jest vytváření a úpravě záznamů příslušného objektu, skupiny objektů či všech 
objektů, dále k editaci a správě některých nesdílených číselníků a umožňují využít systém 
vnitřního vyhledávání. 
Přístupová práva jsou obecně členěna do několika kategorií. Základní editační práva opravňují 
k výše uvedeným úkonům. Mimo tato základní editační práva jsou definována práva 
označovaná „SysLibr“ a editační práva určená pro vybrané editory, která umožňují navíc 
zejména mazání záznamů a rozšířenou možnost správy číselníků. Nejvyšší úrovní 
přístupových práv jsou práva administrátorská, která umožňují práci a editaci všech vrstev 
systému v rozsahu všech definovaných pracovišť a umožňují definování nových pracovišť. 
Přístupová práva do editační vrstvy systému Tritius jsou přidělována pouze vybraným 
pracovníkům Národního památkového ústavu.13 Bibliografické záznamy obsahují některá 
citlivá data spojená s majetkovou evidencí knihovních fondů. Z toho důvodu jsou editační 
práva nepřenosná a každý editor je odpovědný za jejich zneužití. 
 
2.2.2 Vytvoření nového záznamu, úprava záznamu  
                                                 
13
 V rámci projektu NAKI – Tisky 16. století jsou dočasně přidělena editační práva pro jednotlivá pracoviště i 
externím spolupracovníkům a pracovníkům Národního muzea, kteří jsou spoluřešiteli projektu. 
 17 
Po přihlášení do systému se zobrazí vstupní obrazovka, na které je v řádcích přehled 
uložených titulů. 
 
 
Přehled je uspořádán do sloupců podle předdefinovaného pořadí údajů. Práce se sloupci 
vychází z principu excelové tabulky. Kliknutím na záhlaví sloupců dojde k seřazení celého 
přehledu vzestupně-sestupně dle hodnot zvoleného sloupce. Pro práci se systémem je důležitý 
zejména první sloupec označený „ID“, představující jedinečné číslo přiřazené každému 
záznamu. Hodnota tohoto čísla je například nástrojem pro vytváření vazeb mezi příslušným 
bibliografickým záznamem a úložištěm digitálních dokumentů, případně pro řešení 
případných chybových hlášení při tvorbě a úpravě záznamů. Pořadí sloupců je individuálně 
nastavitelné podle potřeby uživatelů pouhým „přetažením“ označeného sloupce do 
požadované pozice (opět analogie práce s excelovými tabulkami). Vzhledem k omezenosti 
obrazovek nejsou do přehledu nadefinována veškerá pole systému, ale pouze ta, která slouží 
pro rychlou orientaci v pořízených záznamech. 
 
 
Omezenost obrazovky neumožňuje zobrazení ani všech těchto předdefinovaných polí. Další 
nabídka předdefinovaných polí je přístupná ze záhlaví každého sloupce. Kliknutím na symbol 
„rolovátka“ se rozbalí krátká roletka se třemi řádkami, označením řádky „sloupce“ se rozbalí 
 18 
další roletka, kde je přehled všech předdefinovaných polí. Zakliknutím příslušného pole dojde 
k jeho zařazení do zobrazení na úvodní přehledové obrazovce. 
Pro editaci nového záznamu je nutné nejprve ve sloupci na levé straně obrazovky zvolit a 
označit kliknutím nabídku „Staré tisky“. Po spuštění systému je přehled nastaven v poloze 
„Procházení“, určené pro funkci vyhledávání. Z této polohy nelze editovat, proto je nezbytné 
volbu přenastavit! 
 
Pro zahájení editace slouží dvě tlačítka v nabídce sloupce na pravé straně obrazovky – 
tlačítko „Vytvořit“ zobrazí nové prázdné editační formuláře pro založení nového záznamu – 
tlačítko „Upravit“ umožní změnit jakýkoliv údaj v již uloženém záznamu. Po stisknutí tohoto 
tlačítka se zobrazí editační formuláře záznamu, na kterém v přehledu stojíme kurzorem, 
respektive který máme označený. 
 
Po zmáčknutí tlačítka „Vytvořit“ se zobrazí jednoduchý formulář, který slouží pro případné 
vyhledání a převzetí již existujícího záznamu ke zpracovávanému titulu. Systém prohledá 
veškeré uložené záznamy ve všech pracovištích a zároveň prohledá záznamy uložené 
 19 
v Národní knihovně ČR a v tzv. Jednotné informační bráně.14 Rozsah prohledávaných zdrojů 
lze dále rozšířit. Podmínkou je užití takzvaného Z-serveru na straně prohledávaného zdroje. 
Vyhledání je provedeno na základě zadání jména autora či názvu díla.15 Efektivní je provádět 
vyhledání současně jak dle jména autora, tak dle názvu díla. Při zadání názvu díla 
doporučujeme zvolit méně frekventované slovo, vyskytující se kdekoliv v názvu. 
 
Po vyplnění hledaného jména autora či názvu zmáčkneme tlačítko „Hledat“ a čekáme na 
odezvu systému. V případě pozitivní odezvy systém zobrazí odkazy nalezených záznamů 
s označením jejich původu – nalezené záznamy ve vlastním systému, záznamy nalezené 
v Souborném katalogu ČR16 označené záhlavím NK-SKC, záznamy nalezené v elektronickém 
katalogu Národní knihovny ČR označené záhlavím NK-CR a záznamy nalezené v Jednotné 
informační bráně označené záhlavím JIB. 
Pokud je některý z nalezených záznamů identický s naším zpracovávaným titulem, můžeme 
jej celý převzít pomocí tlačítka „Převzít“. Nejsme-li si jisti, že nalezený a vybraný záznam 
odpovídá našim potřebám, je možné si jej zobrazit v podobě tagového lístku (tlačítko 
„Zobrazit tag“), který nabídne dostatek informací k rozhodnutí. POZOR! Kontrolu záznamu, 
který chceme převzít z jiného zdroje, musíme provést vždy! 
                                                 
14
 Jednotná informační brána (http://www.jib.cz) je portál, který slouží k vyhledávání bibliografických 
záznamů. V jednom rozhraní mohou uživatelé vyhledávat v českých i zahraničních zdrojích. Je zde možné najít 
plné texty dokumentů, recenze na knihy nebo si objednat elektronické dodání dokumentu (DDS). Informuje také 
uživatele o existenci zdrojů, které nejsou volně přístupné – zdroj http://cs.wikipedia.org. 
15
 Systémové nástroje jsou společné pro zámecké knihovny, odborné knihovny a dokumentační fondy, proto se 
v nabídkách budou objevovat hodnoty pro historické fondy nepoužitelné, v tomto případě vyhledání dle ISBN. 
16
 Souborný katalog ČR (http://www.caslin.cz/) je elektronický katalog, který soustřeďuje ve své bázi údaje o 
dokumentech ve fondech spolupracujících českých knihoven a institucí. V současnosti obsahuje více než 5,7 mil. 
záznamů českých a zahraničních monografií, speciálních dokumentů a seriálů (časopisy, sborníky, zprávy z 
konferencí apod.) 
 
 20 
 
 
Použití funkce „Převzít“ způsobí přenesení celého záznamu ze zdrojového prostředí do 
systému Tritius, a to včetně naplnění autoritních záznamů. Tento způsob založení záznamu 
nám umožní nejen se vyhnout zdlouhavé editaci, ale je především garancí správnosti záznamu. 
Vzhledem k tomu, že každý titul v historických fondech je svým způsobem unikát, je však 
nezbytné celý převzatý záznam zkontrolovat, porovnat se zpracovávaným exemplářem a 
provést příslušné korekce a doplňky. 
Pokud systém nenabídne adekvátní záznam k převzetí, je nutné založit vlastní nový záznam17 
pomocí tlačítka „Vytvořit“. 
 
 
 
 
 
 
 
 
Použitím této funkce systém zobrazí prázdné editační formuláře, které jsou připravené pro 
vyplnění. Editační formuláře jsou uspořádány do jednotlivých záložek, které sdružují skupiny 
                                                 
17
 V některých případech je efektivní převzít i podobný záznam a poté pouze upravit odlišné údaje – např. jiné 
vydání téhož díla. Tím se můžeme vyhnout zdlouhavému opisování názvu. 
 21 
příbuzných údajů. Vyplněním všech polí v jednotlivých záložkách získáme úplný 
bibliografický i knihovědný záznam zajišťující jednoznačnou identifikaci a vyčerpávající 
popis každého exempláře včetně přívazků. Definovaná pole plně vycházejí z principů 
MARC21 a jejich vyplňování se řídí pravidly AACR2. Pouze takové záznamy je možné 
poskytnout do souborného katalogu ČR, případně do dalších evropských a světových databází. 
 
 
 
Editační formuláře jsou seskupeny do následujících záložek: 
Autorské údaje 
Názvové údaje 
Nakladatelské údaje 
Popis exempláře 
Provenience 
Poznámky 
Majitelé 
Věcný popis 
Lokalizace 
Přívazky 
Svazky 
Výstupy 
 
Vyplňování jednotlivých polí řeší další kapitoly této Metodiky. 
 
2.2.3 Uložení záznamu 
Systém nemá nastavenu funkci automatického ukládání záznamů, proto je nutné pamatovat na 
průběžné ukládání záznamu. Uložení záznamu se provádí pomocí 
tlačítka „Uložit“ v nabídce na pravé straně obrazovky (případně 
„Uložit a zavřít“, pokud chceme zároveň editaci záznamu ukončit). 
POZOR! Do jednotlivých editačních formulářů jsou vložena 
některá povinná pole, která je nutné vyplnit. Pokud zůstanou 
prázdná, systém nepovolí záznam uložit. Povinná pole jsou 
 22 
světle žlutě podbarvená a na konci názvu pole je umístěna černá hvězdička v závorce. 
 
2.2.4 Funkční tlačítka na úrovni „Přehled titulů“ 
Po přihlášení do systému a zobrazení vstupní obrazovky s přehledem 
titulů lze využít funkční tlačítka umístěná na pravé straně obrazovky. 
Některá tlačítka byla již představena při zakládání nového záznamu 
a úpravě již existujícího (tlačítka „Vytvořit“ a „Upravit“). Svoji 
důležitou funkci mají i ostatní položky z nabídky. Tlačítko „Změnit 
typ dokumentu“ je určeno pro případné přenesení záznamu 
z kategorie „Staré tisky“ do kategorie jiné, která má definovanou 
vlastní strukturu. V současné době je definována kategorie „Staré 
tisky“, do níž jsou ze starších evidenčních nástrojů převedena 
veškerá existující data, a kategorie „Přívazky“, do níž jsou 
zobrazovány přívazky konvolutů. V současné době lze tedy provést 
změnu typu dokumentu pouze mezi těmito dvěma kategoriemi. Jak 
již bylo dříve uvedeno, systém Tritius bude v následujícím období 
rozšířen o samostatné struktury určené pro evidenci a zpracování speciálních druhů 
dokumentů – periodik, hudebnin, kartografických děl, rukopisů –, které v úplnosti zachytí 
jejich specifika. Tlačítko „Změnit typ dokumentu“ pak umožní převést příslušné záznamy do 
odpovídající kategorie. Vzhledem k tomu, že provedení změny typu dokumentu představuje 
významný zásah do dat, je tato funkce však vázána pouze na nejvyšší přístupová práva. 
Možnost změnit typ dokumentu tak bude mít pouze editor v roli „Admin“. Provedení příkazu 
je vázané na zadání hesla příslušného editora.  
 
 23 
 
Na obdobném principu je založena i funkce „Odstranit“, umožňující smazání celého záznamu 
ze systému. Také v tomto případě je užití této funkce umožněno jen editorům se 
specifickými právy po zadání příslušného hesla. 
POZOR! Užitím funkce „Odstranit“ dojde skutečně k nevratnému smazání záznamu, užití 
funkce je proto nutné vždy dobře rozmyslet. 
 
 
Velmi užitečnou funkcí je tlačítko „Duplikovat“, umožňující úplné zkopírování již 
existujícího záznamu. Funkci je vhodné užít zejména pro editaci vícesvazkových děl a 
případných duplikátů téhož exempláře18. 
POZOR! Žádný z duplikovaných záznamů nelze užít bez dalšího doplnění! Minimální úprava 
musí spočívat v úpravě signatury, která musí být jedinečná. U vícesvazkových děl obvykle 
bude upraveno pole 300a – Rozsah, uvádějící stránkování díla, a některá z podpolí pole 245 
Údaje o názvu. Funkci „Duplikovat“ lze užít i v případě výraznější shody knihovědného 
popisu u jinak rozdílných titulů, respektive souboru titulů. V takovém případě funkce 
„Duplikovat“ umožní vyhnout se opakování shodných popisných údajů titulů a výrazně 
zefektivní katalogizační práci. Předmětem úpravy pak bude celý bibliografický záznam. 
Funkce „Obnovit“ je pomocná funkce sloužící k znovu načtení přehledu titulů, či jiného 
seznamu v aktuálně otevřeném okně. Jedná se o jakousi vynucenou aktualizaci například po 
                                                 
18
 Nezapomenout, že u vícesvazkového díla je samostatnou popisnou jednotkou každý díl v samostatné vazbě. 
Pro každý svazek vytváříme proto nový záznam. Totéž platí pro duplikáty téhož díla. 
 24 
uložení záznamu. Tlačítko můžeme použít za situace, kdy se nám jeví zobrazená data jako 
neaktuální. 
Funkční tlačítko „Přidat svazek“ umožní k existujícímu hlavnímu záznamu přidat další sadu 
svazkových údajů. V případě historických knihovních fondů je tato funkce určena výhradně 
pro periodika, kdy hlavní záznam je určen periodiku jako celku a jednotlivé dochované 
ročníky jsou editovány formou přidávání svazkových informací.19 
V nabídce funkčních tlačítek dále nalezneme „Náhledový lístek“, který umožní rychlou 
kontrolu celého záznamu. Svým vzhledem se blíží klasickému katalogizačnímu lístku ISBD. 
Jeho velikost je variabilní a lze ji měnit dle potřeby „potažením“ za okraje zobrazení. 
 
 
Zobrazený náhledový lístek lze exportovat do základních formátů – pdf, rtf. html a xls. 
Podobně lze z úrovně přehledu titulů exportovat více vybraných záznamů (záznamy označíme 
pomocí „shift+šipka dolů“, respektive „Ctrl+levé tlačítko myši) nebo záznamy veškeré. 
K tomu jsou určena tlačítka „Exportovat vybrané“ a „Exportovat vše“. Vybereme některou 
z nabízených sestav (jejich nabídka není v současné době úplná) a výstupní formát (tlačítka 
nadepsaná záhlavím „Operace“. Poté zmáčkneme tlačítko „Stáhnout“ vpravo dole. Vybraná 
tisková sestava se uloží do našeho počítače a lze s ní dále pracovat. POZOR! Pokud ve 
                                                 
19
 Stav zdrojových dat periodik v současné době neumožňuje tuto funkci využít, protože způsob evidence 
periodik předchozími nástroji nebyl v souladu s pravidly AACR2. Periodika byla evidována jako samostatné 
exempláře, navíc zcela nejednotným způsobem – evidenční a popisnou jednotkou v lepším případě byl ročník 
periodika, případně několik ročníků najednou či v horším případě jednotlivá čísla. Odstranění těchto chyb je 
otázkou následné revize a úpravy veškerých dat historických knihoven převedených do systému Tritius – ZK. 
Způsob úplné katalogizace periodik v podmínkách historických knihovních fondů ve správě NPÚ řeší Metodika 
zpracování knihovních fondů a sbírek, která bude vydána na přelomu roku 2013 a 2014. 
 25 
výstupní sestavě provedeme úpravy, tyto úpravy již nelze automatizovaně promítnout do 
aktuálních dat. 
 
 
Součástí funkčních tlačítek na úrovni přehledu titulů je ještě velmi důležitá funkce „Odhlásit“, 
umístěná v pravém dolním rohu obrazovky. Tlačítko slouží 
prioritně k odhlášení ze systému, respektive k odhlášení z konkrétního pracoviště. Funkční 
tlačítko vrátí systém do úrovně přihlašovací obrazovky. Stejnou funkci jako tlačítko 
„Odhlásit“ plní také funkční klávesa „F5“ na klávesnici počítače. Před užitím funkce odhlásit 
jedním či druhým způsobem je nezbytné uložit záznam! Odhlášením ze systému budou 
veškerá neuložená data ztracena! 
 
2.2.5 Funkční tlačítka na úrovni editačních formulářů 
Editační formuláře jsou uspořádány do záložek, sdružujících příbuzné údaje. Každý editační 
formulář je na pravé straně obrazovky doplněn tabulkou funkčních tlačítek. 
 26 
Tlačítko „Zpět k procházení“ je určeno k přepnutí z úrovně 
editačního formuláře do úrovně přehledu titulů. Užíváme jej vždy, 
pokud chceme založit nový záznam poté, co byl dokončen záznam 
předchozí. Systém funkci neumožní užít, pokud dokončený či 
rozpracovaný záznam nebude uložen. 
Tlačítka „Následující záznam“ a „Předchozí záznam“ jsou určena 
k listování mezi záznamy. Funkce vždy zobrazí následující či 
předchozí záznam na té záložce, na které byl otevřen příslušný 
záznam před užitím uvedených funkcí. I v tomto případě platí, že systém funkci neumožní 
užít, pokud dokončený či rozpracovaný záznam nebude uložen. 
 
Obdobnou funkci plní tlačítka „Další“ a „Předchozí“. Jsou určena rovněž k listování, avšak 
pouze mezi záložkami jednoho záznamu. Systém umožní listovat mezi záložkami i v případě, 
že rozpracovaná část záznamu není uložena. V takovém případě neuložená data nejsou 
ztracena. 
Velmi důležitou funkci plní tlačítko „Uložit“. Jak vyplývá z předešlého, uložení záznamu je 
předpokladem pro řadu dalších funkcí systému. Pokud nedojde k systémové chybě, po 
stisknutí tlačítka „Uložit“ se v pravém dolním okraji obrazovky zobrazí hlášení „Úspěšně 
uloženo“. Záznam zůstává po uložení otevřen na stejné pozici. 
POZOR! Editace záznamu je nastavena v režimu, 
který celý systém po uplynutí 1 hodiny, během níž 
nebyla provedena žádná editační úprava, odpojí od 
serveru. Pro opětovné zprovoznění systému je nutné 
provést nové přihlášení, respektive použít funkční klávesu „F5“ na klávesnici počítače. 
Veškerá neuložená data budou tím ztracena! Proto je nezbytné dodržovat základní zásadu – 
při jakémkoliv přerušení práce užít funkci „Uložit“, respektive ji užívat opakovaně v průběhu 
editace celého záznamu, například po dokončení editace každé záložky. 
Tlačítko „Uložit a zavřít“ má shodnou funkci jako tlačítko předchozí, pouze s tím rozdílem, že 
po uložení záznamu dojde k přepnutí systému do úrovně přehledu titulů. Proto je účelné toto 
 27 
tlačítko užívat po dokončení editace celého záznamu. Je tím zjednodušeno založení dalšího 
nového záznamu, které je možné pouze z obrazovky přehledu titulů. 
 
2.2.6 Duplikace polí a podpolí 
Výměnný formát MARC21 a pravidla AACR2 definují podobu, obsah a způsob zápisu 
jednotlivých polí a podpolí. Současně jsou definovány také možnosti jejich duplikace, tedy 
zdvojování.20 Povaha a rozsah některých údajů vyžaduje možnost násobného zápisu, aby 
záznam titulu přesně odrážel skutečnosti v něm uvedené, například jména více autorů, několik 
variantních názvů, vice míst vydání a podobně. 
Systém Tritius řeší otázku možnosti duplikace pomocí grafického symbolu „Šnek“. 
 Symbol „Šnek“. Tento symbol je zobrazen na konci některých podpolí, případně na 
pravé straně záhlaví s názvem pole. 
¨ 
 
 
  
 
Funkcí symbolu je zdvojování, ztrojování,... jednotlivého podpole či celého pole podle 
potřeby. Funkce je aktivní pouze tehdy, pokud je původní řádek či skupina řádek vyplněna 
alespoň 1 znakem. Pokud dojde omylem k duplikaci podpole či celého pole, ponecháme 
přidané řádky prázdné. Po uložení záznamu budou tyto prázdné přidané řádky odstraněny. 
Případné odstranění vyplněných duplikovaných polí a podpolí provedeme obdobným 
způsobem. Nejprve vymažeme veškeré hodnoty z přidaných polí a podpolí. Následně po 
uložení záznamu budou tyto prázdné přidané řádky odstraněny. 
 
2.2.7 Slovníky a číselníky 
Užívání předdefinovaných číselníků a tvorba dalších slovníků uvnitř systému je jedním 
z nástrojů pro zajištění standardizace bibliografického záznamu. Systém Tritius proto využívá 
řady jak vnitřních slovníků, tak předdefinovaných číselníků. Vnitřní slovníky jsou průběžně 
naplňovány hodnotami z pořízených záznamů, případně jsou plněny hodnotami převzatými 
z jiných systémů. Takovými jsou především slovníky vytvářené u polí 100, 110, 700 a 710, 
tedy polí zaznamenávající autorské údaje. Autoritní slovníky jsou prioritně plněny údaji 
                                                 
20
 Z uvedeného vyplývá, že ne každé pole či podpole je možno duplikovat. 
 28 
převzatými ze souboru národních autorit, případně hodnotami vytvářenými editorem podle 
přísných pravidel.21 
Existenci slovníku u pole či podpole vyjadřuje grafický symbol „lupa“ na konci příslušné 
řádky. 
 Symbol „Lupa“. Vyjadřuje skutečnost, že k obsahu tohoto pole či podpole se tvoří 
vnitřní slovník – to znamená, že vyplňování tohoto pole se provádí prioritně výběrem pojmu 
z tohoto slovníku. Pokud slovník neobsahuje požadovaný termín, vepisujeme jej přímo do 
příslušné řádky. Po uložení záznamu se tento vepsaný pojem automaticky ukládá do slovníku 
a je připraven pro další užití. 
POZOR! Obsah slovníku označeného symbolem lupy není ničím hlídán a jeho čistota a 
smysluplnost je dána disciplínou editorů a dodržováním metodiky tvorby jednotlivých polí. 
Slovníky jsou společné pro všechna pracoviště, pokud tedy do slovníku cokoliv uložíme, 
promítne se tato změna pro všechna pracoviště. Přidávejme proto nové pojmy s rozmyslem!!!! 
Kromě relativně volně tvořených vnitřních slovníků užívá systém Tritius předdefinované 
číselníky. Princip číselníků neumožňuje jejich volné doplňování. Naopak jejich tvorba a 
správa je přísně omezena specifickými přístupovými právy. Číselník musí být nadefinován 
před zahájením editace záznamu (tedy v případě, že v číselníku chybí potřebná hodnota, je 
nutné ji do číselníku nejdříve doplnit, teprve poté je možné editaci záznamu dokončit). 
Vyplnění řádky, u které je nastaven předdefinovaný číselník, je možné pouze výběrem 
hodnoty nabízené v roletce číselníku. Přímý zápis do řádky řízené předdefinovaným 
číselníkem systém sice umožní, zapsané hodnoty však nebudou uloženy! Existenci 
předdefinovaného slovníku u pole či podpole vyjadřuje grafický symbol černé šipky na konci 
příslušné řádky. 
 Poklepáním na symbol šipky dojde k otevření roletky, ze které vybereme 
požadovanou hodnotu. Výběr provedeme klepnutím levým tlačítkem myši na 
požadovanou hodnotu. Předdefinované číselníky jsou užity zejména v oblasti 
svazkových informací a standardizují informace o názvech fondů, názvech sbírek, lokaci a 
podobně. 
Zelený symbol vpravo od šipky rolovátka  je určen pro editaci číselníku. Jak 
bylo uvedeno výše, funkce je vázána na specifická přístupová práva. 
                                                 
21
 Viz Metodika tvorby rozšířeného bibliografického popisu starých tisků se zaměřením na tisky 16. století 
v zámeckých knihovnách České republiky. 
 29 
 
Druhou oblastí užití předdefinovaných číselníků jsou názvy podpolí a indikátory. V číselnících 
jsou nadefinovány názvy všech podpolí, které dle MARC21 do příslušného pole náleží. 
Výběrem z roletky je možné nahradit ve struktuře editačního formuláře předdefinovaný název 
podpole názvem jiným. Při editaci záznamů však tuto funkci patrně využijeme jen zřídka. 
Běžné užití číselníku bude naopak při výběru hodnoty indikátorů. U každého indikátoru jsou 
nadefinovány příslušné hodnoty, jejichž podoba a užití je dáno principy MARC21 a AACR2.22 
Obsah rolovátek pro označení názvu podpole a hodnot indikátoru je neměnný! 
Tritius je budován jako součást integrovaného informačního systému památkového péče. 
Z toho důvodu jsou do systému implementovány některé sdílené číselníky společné pro více 
systémů. Princip jejich užití je shodný jako u předdefinovaných číselníků, tedy příslušná pole 
jsou vyplňována pouze výběrem hodnoty z nabízené roletky. Hodnoty číselníků jsou vázány 
na systém správy sdílených číselníků – tzv. Codebook a pro jejich správu a údržbu jsou určeni 
jmenovaní redaktoři na úrovni celého IISPP. Změna obsahu některého ze sdílených číselníků 
                                                 
22
 Viz Metodika tvorby rozšířeného bibliografického popisu starých tisků se zaměřením na tisky 16. století 
v zámeckých knihovnách České republiky. 
 
 30 
je tak možná pouze prostřednictvím uvedeného redaktora.Tritius – zámecké knihovny pracuje 
se sdílenými číselníky v oblasti výběru pracoviště na přihlašovací obrazovce a na záložce 
„Lokalizace“, která kromě jiného zajišťuje sdílení dat s prostředím GIS. 
 
2.2.8 Další funkční symboly a klávesy 
 
 Symboly „Sloučit autoritu“ a „Rozloučit autoritu“. Jsou umístěné v záhlaví 
autorských údajů a slouží pro práci se jmennými autoritami – funkce je podrobněji vysvětlena 
v kapitole „Autorské údaje“. 
Funkční klávesa „F4“. Pomocí klávesy „F4“ je možné u vybraných polí a podpolí vkládat 
standardní předdefinované hodnoty, tedy jedinečnou hodnotu, která je pro všechny záznamy 
v daném poli či podpoli neměnná. Funkčnost klávesy „F4“ pro konkrétní pole či podpole je 
nutné předem nadefinovat. V současné době je funkce nastavena například: 
- pro podpole 040a – Agentura, která záznam vytvořila, kde se po stisknutí klávesy „F4“ 
automaticky zobrazí hodnota sigly pro historické knihovní fondy ve správě Národního 
památkového ústavu. 
- pro podpole 040b – Jazyk katalogizace (zobrazí se hodnota „cze“).  
- pro podpole 024a – Standardní číslo nebo kód, kde se zobrazuje hodnota EAN kódu. 
 
Funkční klávesa „F7“. Pomocí klávesy „F7“ je možné automaticky vložit k hodnotě uvedené 
v poli či podpoli hranatou závorku. Hranatá závorka vyjadřuje, že uvedená hodnota nebyla 
získána z některého z hlavních zdrojů popisu v knize, ale že byla získána z jiných zdrojů ať 
v knize či mimo knihu, případně byla hodnota odhadnuta (například rok vydání). Hranatá 
závorka tak vyjadřuje neurčitost či nespolehlivost uvedené hodnoty. Užití klávesy je velmi 
jednoduché. Po vyplnění pole či podpole příslušnou hodnotou pouze zmáčkneme klávesu 
„F7“. 
 Symboly “Zrušení vyhledávacího filtru“ a „Hledat“. Umístěné jsou 
v záhlaví přehledu titulů a jsou určené pro otevření vyhledávacích formulářů („Lupa“), 
respektive pro vyčištění vyhledávacího filtru („Křížek“). 
 
Funkce Ctrl+V, Ctrl+X. Systém Tritius umožňuje úpravu textových polí pomocí standardních 
klávesových zkratek Microsoft Windows „Ctrl+V“ a „Ctrl+X“. Užití funkce je spojeno 
 31 
zejména s přejímáním záznamů, respektive jejich částí, z elektronických bibliografií, které 
nejsou napojeny na tzv. Z-server (případ zahraničních bibliografií).  
 
2.2.9 Zápis nestandardních znaků  
Odborné zpracování historických knihovních fondů je spojené s nutností využívat různé typy 
písmenných znaků pro přesný opis údajů titulního listu v různých národních jazycích (např. 
francouzština, norština, apod.). Přesný opis titulního listu vyžaduje v některých případech 
užití i zcela nestandardních znaků. Systém Tritus – zámecké knihovny umožňuje korektní 
zápis veškerých nestandardních znaků uvedených v systémovém nástroji Windows – Mapa 
znaků, respektive v jakémkoliv písmenném fontu určeném pro operační systém Windows. 
 
2.2.10 Chybová hlášení 
Funkčnost systému Tritius může být v závislosti na porušení některých principů vkládání a 
další práce se systémem omezena. Pokud dojde k softwarové chybě, systém na vzniklou chybu 
upozorní zobrazením „chybového hlášení“. Je-li chybové hlášení takové povahy, že znemožní 
další práci se systémem, a je nutné provést restart, před tímto krokem musí editor pořídit otisk 
obrazovky s chybovým hlášením a se zaznamenáním přesného času, ve kterém k chybě došlo, 
a zaslat jej společnosti LANius, s.r.o, Tábor. Pouze tímto způsobem lze dostatečně přesně 
zjistit, proč k uvedené chybě došlo. 
Nejčastější chybová hlášení jsou: 
- upozornění při pomalém spojení 
 
 
Postup řešení: Zaškrtnout „Příště se již neptat“ a stisknout tlačítko „Počkat“. V případě 
opakované potřeby se již toto okno neobjeví a systém automaticky „počká“. 
 
- chyba aplikace Tritius 
 
 32 
 
 
Řešení: Stisknout „OK“ a poté pokračovat v práci. Pokud systém nereaguje (to značí, 
neumožní další práci), stisknout kombinaci kláves „Ctrl+F5“. Systém se znovu nastartuje a je 
nutné se znovu přihlásit. 
POZOR! V případě této chyby a opětovného nastartování systému budou neuložená data 
ztracena. 
DŮLEŽITÉ! V případě této chyby je vhodné zaslat firmě LANius, s.r.o., zprávu 
s následujícími údaji o místě, kde chyba nastala: 
1) druh dokumentu a záložka 
2) popis činnosti těsně před vznikem chyby 
3) přesný čas, kdy chyba nastala (= den, hodina a cca minuta) 
Na základě těchto údajů lze zjistit příčiny chyby a posléze je opravit. 
 
- chyba při ukládání 
Pokud se při uložení záznamu v pravém dolním rohu objeví hlášení „Chyba při ukládání“, 
nejsou obvykle vyplněna všechna povinná pole, či některé z polí obsahuje formálně nesprávná 
 33 
data. Systém se sám nastaví na první neprávně vyplněné pole či podpole. Po jeho opravení 
systém umožní uložení záznamu, případně se nastaví na další chybně vyplněné pole. 
Pokud i po opravě chybných hodnot nelze záznam uložit, jediným nouzovým řešením je 
postupné odmazávání nepovinných údajů a ukládání záznamu (v okamžiku, kdy systém povolí 
uložení záznamu, poslední odmazané pole bylo problematické či špatně vyplněné). 
 34 
 
3. Postup a principy naplňování editačních polí Tritia 
Editační pole systému Tritius jsou rozdělena do jednotlivých záložek, které sdružují příbuzné 
údaje. Jejich posloupnost vychází z logiky knihovnického zpracování dokumentů. Vyplněním 
všech polí a podpolí získáme úplný záznam knihy. Z hlediska knihovnického má úplný 
záznam dvě části. První se zabývá bibliografickým popisem. Jeho cílem je podrobné 
zaznamenání dále definovaných bibliografických údajů. Záznam tvoříme zásadně na základně 
příslušných zdrojů popisu v knize, případně se pokusíme o identifikaci tisku v některé 
z národních či jiných bibliografií.23 
Druhá část je pak popisem knihovědným zabývajícím se typografickým popisem konkrétního 
exempláře a jeho individuálních znaků. 
Bibliografický popis vytváříme pomocí přesně definovaných pravidel – standardů – platných 
pro katalogizaci v České republice – to jest AACR2R, ISBD (A). Záznam je vytvářen ve 
formátu MARC21. Jednotlivá pole a podpole MARC21 jsou očíslována a zároveň je pravidly 
stanoven obsah pole a způsob jeho vyplnění, případně jsou definovány tzv. indikátory, které 
dále specifikují charakter obsahu polí. Pomocí takto kódovaných polí lze záznamy předávat 
mezi systémy, nezávisle na technologickém řešení příslušného softwaru. Vedle zjevných 
výhod formátu MARC21 je však s jeho použitím spojena i určitá obtíž, a to je nutnost ručního 
vkládání specifické interpunkce do některých polí a podpolí. Pomocí této interpunkce jsou 
v zobrazení záznamu od sebe jednotlivá podpole a pole oddělena. Interpunkce je proměnná a 
její podoba je dána povahou pole, které za interpunkcí následuje. 
Strukturou a pravidly vyplňování jednotlivých polí a podpolí se zabývá samostatná Metodika 
tvorby rozšířeného bibliografického popisu starých tisků se zaměřením na tisky 16. století 
v zámeckých knihovnách České republiky. Metodika v dostatečné šíři shrnuje a interpretuje 
použití pravidel AACR2R, ISBD (A), platné pro celé spektrum starých tisků i produkce 19. a 
20. století nezávisle na užitém softwaru, avšak ve vazbě na formát MARC21. Dále se proto 
budeme zabývat spíše technickou stránkou naplňování jednotlivých polí a podpolí spojenou 
s funkcionalitou systému Tritius. 
 
3.1 Autorské údaje 
Autorskými údaji rozumíme jména všech původců, kteří se podíleli na vzniku obsahu knihy, 
případně její výzdoby (například autoři textu, předmluv, doslovů, překladatelé, editoři, 
                                                 
23
 Viz přehled literatury. 
 35 
ilustrátoři, rytci, autoři vazby, a tak dále). Autory mohou být fyzické osoby či korporace (to 
jest právnický subjekt). Záložka „Autorské údaje“, kromě jmen původců zahrnuje i takzvané 
kontrolní pole a návěští, obsahující kontrolní čísla a další kódované informace, které jsou 
nutné pro strojové zpracování a vyhledávání záznamů. 
Správný zápis autorských údajů je nezbytným předpokladem pro spolupráci se souborem 
národních autorit, budovaným Národní knihovnou ČR v Praze. Smyslem využívání a naopak 
přispívání do souboru národních autorit je obohatit tento celostátní systém o autorské údaje 
vyskytující se v historických knihovních fondech. Z hlediska vedení evidence historických 
knihovních fondů zajistí využívání souboru národních autorit jednotný zápis téhož autora na 
všech pracovištích. 
 
3.1.1 Kontrolní pole a návěští  
Kontrolní pole obsahují kontrolní čísla a další kódované informace, které jsou nutné pro 
strojové zpracování a vyhledávání záznamů.  
 
Soubor údajů zahrnuje následující pole: 
pole 008 – Kódované údaje 
pole 040 – Zdroj katalogizace 
pole 041 – Kód jazyka 
pole 044 – Kód země vydávající entity 
         
 
Příslušná pole vyplňujeme zcela v souladu s Metodikou tvorby rozšířeného bibliografického 
popisu starých tisků se zaměřením na tisky 16. století v zámeckých knihovnách České 
republiky. 
 
3.1.2 Pole 026 – Fingerprint 
Fingerprint je jednoznačný identifikační kód publikace užívaný pro staré tisky. Plní tedy 
podobnou funkci jako ISBN nebo ISSN pro soudobou produkci. Na rozdíl od mezinárodních 
 36 
standardních čísel ale není přidělován národními agenturami, ale je dle přesných pravidel 
vytvářen katalogizátory. Smyslem je vytvořit dle předepsaného vzorce z každého tisku systém 
čísel tak, aby ho jednoznačně identifikovaly a umožnily odlišit od sebe varianty vydání, a nebo 
naopak vydání (například s odlišným titulním listem) sjednotit, a to bez porovnání vnějších 
znaků. Tvorba fingerprintu je však značně složitá, a přestože je pravidly uznán jako norma, 
není jeho užití v praxi příliš rozšířené. Důvodem je právě složitost jeho tvorby a také 
komplikace vycházející ze specifik starých tisků. Pokud dojde k definici definitivního vzorce 
pro tvorbu fingerprintu, systém Tritius je na jeho případné užití připraven. 
 
3.1.3 Autorské údaje 
 
Autorské údaje tvoří pole: 
pole 100 – Hlavní záhlaví – Osobní jméno 
pole 700 – Vedlejší záhlaví – Osobní jméno 
pole 110 – Hlavní záhlaví – Jméno korporace 
pole 710 – Vedlejší záhlaví – Jméno korporace 
 
Po obsahové stránce vyplňujeme autorské údaje zcela v souladu s Metodikou tvorby 
rozšířeného bibliografického popisu starých tisků se zaměřením na tisky 16. století 
v zámeckých knihovnách České republiky. 
 
Technicky vyplnění autorských údajů probíhá ve třech krocích: 
1) Editované jméno hledáme ve vnitřním slovníku Tritia. Hledání provádíme pomocí 
vyhledávacího pole, které se zobrazí po stisknutí „Lupy“ na konci řádku „Autoritní záhlaví“ 
pro pole 100, „Jméno osoby (záhlaví)“ pro pole 700 a „Akce/korporace (záhlaví)“ pro pole 
110 a 710. Do zadávacího řádku vepíšeme hledané jméno. Pokud řádka „zezelená“, systém ve 
slovníku nalezl pojem, který odpovídá zadanému dotazu. Pokud „zčervená“, pojem nebyl 
nalezen. 
 37 
 
 
V případě, že nalezneme hledaný pojem a ve sloupci NK je zobrazena hodnota „NK“, jedná 
se o záznam stažený ze souboru národních autorit Národní knihovny ČR24, tedy záznam, který 
bezpečně odpovídá pravidlům AACR2. Dvojklikem na řádku se jménem či pomocí tlačítka 
„Vybrat“ je vybraná autorita přenesena do záhlaví pole 100, 700, 110 či 710. Pokud ve 
slovníku nalezneme hledaný pojem bez hodnoty „NK“, musíme bezpodmínečně jeho podobu 
zkontrolovat a správně vyhodnotit, zda podoba záznamu odpovídá Metodice tvorby 
rozšířeného bibliografického popisu starých tisků se zaměřením na tisky 16. století 
v zámeckých knihovnách České republiky. Podobu autoritního záznamu zkontrolujeme 
například zobrazením tagového lístku – tlačítko „Tagový lístek“, případně můžeme autoritní 
záznam upravit – tlačítko „Upravit záznam“. 25 
2) V případě, že hledaná autorita není ve vnitřním slovníku nalezena, editované jméno se 
pokusíme vyhledat pomocí takzvaného Z-klienta (tlačítko „Z39.50“ v nabídce v pravém 
sloupci) přímo v souboru národních autorit. Pokud zde hledanou autoritu nalezneme, záznam 
Národní knihovny ČR převezmeme a doplníme případně o další specifické údaje26. Převzetím 
záznamu ze souboru národních autorit získáváme a přebíráme úplný autoritní záznam. 
Jak hledat v souboru národních autorit? 
Po vyplnění vyhledávacího řádku ve vnitřním slovníku Tritia a zmáčknutí tlačítka „Z39.50“ 
nás systém přepne přímo do souboru národních autorit a zobrazí se v přehledu seznam autorit, 
které odpovídají zadanému dotazu. Dotaz lze zadat přímo do souboru národních autorit, to jest 
bez vyplnění vyhledávacího řádku ve vnitřním slovníku. Po otevření vnitřního slovníku 
rovnou zmáčkneme tlačítko „Z39.50“ a dotaz zadáme do vyhledávacího pole Z-klienta 
označeného „Autorita“. 
                                                 
24
 http://autority.nkp.cz/ 
25
 POZOR! Záznam stažený ze souboru národních autorit až na výjimky neupravujeme! 
26
 Způsob tvorby rozšířeného autoritního záznamu pro historické knihovní fondy bude podrobně řešit Metodika 
rozšířeného autoritního záznamu, která bude vydána v roce 2014. 
 38 
.  
Po použití tlačítka „Hledat“ v nabídce na pravé straně okna se opět zobrazí v přehledu seznam 
autorit, které odpovídají zadanému dotazu. 
Systém obvykle nabídne více autoritních záznamů. Editor musí podle doplňujících údajů 
rozhodnout, který záznam odpovídá jeho potřebám. V seznamu autorit jsou jednotliví autoři 
odlišeni životními daty. Pokud je tato informace pro rozhodnutí o správné volbě autority 
nedostatečná, lze zobrazit, pomocí tlačítka „Zobraz tag“, tagový lístek zobrazující celý obsah 
autoritního záznamu. Tagový lístek obvykle obsahuje dostatek informací umožňujících 
identifikovat hledanou autoritu. 
Pokud v seznamu autorit nalezneme adekvátní jméno autora, systém nám umožní celý 
autoritní záznam převzít. Po označení vybrané autority (je podbarvena modře) klikneme na 
tlačítko „Převzít“ v nabídce na pravé straně okna. Vybraný záznam 
se automaticky zkopíruje do autoritního záznamu systému Tritius a 
zobrazí jeho záhlaví. Použitím tlačítka „Uložit“ dojde k uložení 
autoritního záznamu a zároveň k jeho promítnutí do vnitřního 
slovníku systému. Pokud užijeme tlačítko „Uložit a zavřít“, ukládaná 
autorita se zároveň promítne do záhlaví pole 100 či 700, respektive 
110 nebo 710 podle povahy autority. 
 
 
 
 
 
 
 
 
3) Pokud jméno autora není nalezeno ani ve vnitřním slovníku ani v souboru národních 
autorit, musí katalogizátor autorské údaje editovat sám, to jest vyplnit příslušná podpole polí 
100, 700, 110 či 710 přesně podle principů a zásad definovaných v Metodice tvorby 
 39 
rozšířeného bibliografického popisu starých tisků se zaměřením na tisky 16. století 
v zámeckých knihovnách České republiky. 
 
POZOR! Po ručním vyplnění autorských údajů katalogizátorem obvykle volíme funkci 
„Sloučit autoritu“ – dvě zelená tlačítka v záhlaví autorských údajů. Pokud zmáčkneme 
tlačítko „Sloučit autoritu“, to jest levé tlačítko, dojde ke sloučení autority. Většina 
vyplněných podpolí se automaticky promítne do autoritního záhlaví a jednotlivá podpole se 
vyprázdní. Užití funkce sloučit zároveň znamená, že v té podobě, v jaké se údaj zobrazí 
v autoritním záhlaví, je uložen do vnitřního slovníku systému k opakovanému užití. 
ZÁSADA: Slučujeme pouze autorský údaj, který má úplné údaje v podpoli „a“. V případě 
osobního jména musí být vyplněno příjmení i jméno, u korporací celé jméno. V případě 
neúplného vyplnění podpole „a“ zásadně neslučujeme, abychom slovník nezatěžovali 
nestandardními údaji. 
UPOZORNĚNÍ: Pokud omylem provedeme sloučení autority, využijeme pravé zelené 
tlačítko „Rozložit autoritu“, kterým autoritní záhlaví opět rozložíme do jednotlivých podpolí, 
a autorský údaj je vyjmut ze slovníku. To znamená, že tato konkrétní podoba autorského údaje 
zůstává pouze na úrovni příslušného záznamu a není určena k opakovanému užití. 
 
Pro záznam více autorů v poli 700, respektive 710, použijeme funkci „Duplikace polí a 
podpolí“ – tlačítko „Šnek“. Zvolením této funkce systém zobrazí nové prázdné pole 700/710, 
do kterého zapíšeme dalšího autora shodně dle výše uvedených pravidel. 
 
POZOR! Pokud titul nemá autora, autorské údaje v polích 100/700 či 110/710 zůstávají 
prázdné!!!! 
 
3.2 Názvové údaje 
Názvové údaje představují soubor informací, které zajišťují přesnou identifikaci konkrétního 
titulu, v širším slova smyslu jsou názvové údaje přesným opisem titulního listu. Názvové 
údaje se skládají z hlavního názvu titulu, dalších názvových údajů (podnázev, souběžný 
název), údajů o názvu a pořadí dílů u vícesvazkových děl a z údajů o odpovědnosti. 
 
Názvové údaje definují pole: 
Pole 245 – Údaje o názvu 
Polo 246 – Variantní názvy 
 40 
 
Struktura obou polí a jejich členění na příslušná podpole jsou definována formátem MARC21. 
Editaci názvových údajů provádíme zcela v souladu s Metodikou tvorby rozšířeného 
bibliografického popisu starých tisků se zaměřením na tisky 16. století v zámeckých 
knihovnách České republiky. 
Veškerá podpole tvořící názvové údaje jsou určena k přímé editaci s respektováním principů a 
zásad uvedených ve zmíněné metodice. 
 
3.3 Nakladatelské údaje  
Záložka „Nakladatelské údaje“ připojuje k vlastním nakladatelským údajům (zahrnují místo 
vydání, jméno nakladatele, datum vydání, popřípadě místo tisku, jméno tiskárny a datum 
tisku) další informace, a to informace o vydání, fyzickém rozsahu exempláře a případném 
začlenění do ediční řady. 
 
Záložku „Nakladatelské údaje“ definují pole: 
Pole 250 – Údaje o vydání 
Pole 260 – Nakladatelské údaje 
Pole 300 – Fyzický popis 
Pole 490 – Údaje o edici 
Pole 800 – Vedlejší záhlaví pro edice (Jméno osoby) 
Pole 830 – Vedlejší záhlaví pro edice (Unifikovaný název) 
Pole 984 – Místo vydání 
Struktura všech polí a jejich členění na příslušná podpole jsou definovány formátem 
MARC21. Editaci nakladatelských údajů provádíme zcela v souladu s Metodikou tvorby 
rozšířeného bibliografického popisu starých tisků se zaměřením na tisky 16. století 
v zámeckých knihovnách České republiky. 
Většina podpolí je určena pro přímou editaci s aplikací principů a zásad uvedených 
v Metodice. Výjimkou je pole 260 – Nakladatelské údaje, kde je možné některá podpole 
editovat pomocí volně tvořených vnitřních slovníků, přístupných pomocí symbolu „Lupy“ na 
konci příslušných podpolí. Slovníky jsou vytvářeny hodnotami vzniklými přímou editací 
podpolí a jejich následným uložením. Tyto vnitřní slovníky nejsou napojeny na soubor 
národních autorit a slouží pouze jako pomůcka pro zjednodušení a urychlení editace záznamu 
u opakujících se, zvláště složitých a dlouhých hodnot. Typickým příkladem výhodnosti užití 
slovníku je například editace podpole 260b – Jméno nakladatele v oblasti francouzských tisků 
 41 
18. století nebo editace podpole 260f – Jméno tiskaře. Tvorba vnitřních slovníků je dále 
definována pro podpole 490a – Údaje o edici a pro podpole 830a – Unifikovaný název. 
ZÁSADA: Postup editace podpolí nakladatelských údajů začíná vždy ověřením, zda 
požadovaná hodnota již ve slovníku není, teprve poté provedeme přímou editaci podpolí. 
Hledání provádíme pomocí vyhledávacího pole, které se zobrazí po stisknutí „Lupy“ na konci 
příslušného podpole. Do zadávací řádky vepíšeme hledanou hodnotu. Pokud řádka „zezelená“, 
systém ve slovníku nalezl hodnotu, která odpovídá zadanému dotazu. Dohledaná hodnota ve 
slovníku je zvýrazněna modrým podbarvením příslušné řádky. V závislosti na délce hodnoty 
je zobrazena celá, či pouze její část. Pro její úplné zobrazení můžeme využít funkci obvyklou 
v excelových tabulkách, tedy rozšíření příslušného sloupce posunutím okrajů záhlaví sloupce 
„Hodnota“. Dvojím poklepáním myši na zvýrazněnou řádku či stisknutím tlačítka „Vybrat“ 
v nabídce na pravé straně okna přeneseme vybranou hodnotu do příslušného podpole. 
 
Pokud zadávací řádka „zčervená“, pojem nebyl nalezen. Pomocí symbolu „Křížek“ v pravém 
horním rohu okna vnitřní slovník zavřeme a provedeme přímou editaci podpole. 
Za specifické lze považovat pole 984 – Místo vydání, do kterého zapisujeme 
standardizovanou podobu místa vydání. Pole je pomocí „Lupy“ opět napojeno na vnitřní 
slovník, naplněný pojmy staženými ze souboru národních autorit, a zároveň je pole se 
souborem národních autorit přímo propojeno pomocí tlačítka „Z39.50“ Při editaci pole 
nejprve hledáme odpovídající hodnotu ve vnitřním slovníku. Zde je však zobrazena pouze 
obvyklá podoba jména. Pokud neznáme obvyklou podobu hledaného jména, využijeme 
tlačítko „Z39.50“ a jméno hledáme v souboru národních autorit ve tvaru, který přejímáme ze 
zdrojů popisu – například do vyhledávacího pole zadáme „Breslau“ a soubor národních autorit 
zobrazí odpovídající obvyklou podobu jména – v tomto případě „Vratislav“. Vybranou 
hodnotu převezmeme pomocí tlačítka „Převzít“. Do podpole 984a se promítne zvolená 
obvyklá podoba jména místa vydání a do podpole 984b se automaticky zobrazí jméno státu, ve 
 42 
kterém uvedené místo leží dle současného politického uspořádání světa. Správné vyplnění 
pole 984 je důležité zejména pro vyhledávání – při zadání hledané hodnoty „Breslau“ systém 
jako odpovídající záznamy vyhodnotí nejen ty, které mají v záznamu uvedeno „Breslau“, ale 
též všechny záznamy, které obsahují i jinou podobu jména místa vydání (samozřejmě podobu, 
kterou zná soubor národních autorit – viz tagový lístek). 
 
 
 
3.4 Popis exempláře 
Záložka „Popis exempláře“ je první ze skupiny údajů tvořících podstatu knihovědného popisu 
exempláře. Z hlediska pravidel AACR2 a formátu MARC21 se jedná o poznámková pole. 
Tritius pro zámecké knihovny rozděluje oblast poznámkových polí do tří samostatných 
záložek, ve kterých je poznámkový aparát sdružen do obsahově příbuzných celků – „Popis 
exempláře“, „Provenience“ (viz dále) a „Poznámky“ (viz dále). 
 
Záložku definují pole:27 
Pole 500 – Obecná poznámka 
Pole 50o – Typografický popis 
                                                 
27
 Většina polí je založena na povolené modifikaci marcového pole 500 – Obecná poznámka. 
 43 
Pole 50y – Ilustrace 
Pole 50z – Stav knižního bloku 
Pole 563 – Poznámka o vazbě 
 
Struktura všech polí a jejich členění na příslušná podpole jsou definovány formátem 
MARC21. Editaci podpolí provádíme zcela v souladu s Metodikou tvorby rozšířeného 
bibliografického popisu starých tisků se zaměřením na tisky 16. století v zámeckých 
knihovnách České republiky. 
Veškerá pole a podpole, sdružená do záložky „Popis exempláře“ jsou určena k přímé editaci 
s respektováním principů a zásad uvedených ve zmíněné Metodice. Veškerá pole jsou také 
opatřena funkcí „Duplikace polí a podpolí“. Důležitá je tato funkce zejména u pole 50y – 
Ilustrace, kde teoreticky umožňuje rozpis a popis veškerých ilustrací v exempláři. Míra využití 
funkce je dána zejména hodnotou ilustrací. 
Pole 50z – Stav knižního bloku a pole 563 – Poznámka o vazbě jsou doplněna o podpole 5 – 
Kód instituce = kód přidělovaný institucí OCLC (Online Computer Library Center). Vzhledem 
k tomu, že se jedná o jedinečnou hodnotu, je vyplňována pomocí funkční klávesy „F4“. 
 
3.5 Provenience 
Záložka „Provenience“ je další ze skupiny údajů tvořících podstatu knihovědného popisu 
exempláře. Původ, posloupnost vlastnictví, místo nákupu, způsob uložení, způsob užití a 
označení vlastnictví, to jsou základní provenienční znaky, které patří k nejdůležitějším 
součástem knihovědného popisu. Provenienční znaky výrazným způsobem přispívají 
k jednoznačné identifikaci každého exempláře. Zároveň jsou nenahraditelným zdrojem 
informací pro výzkum historického vývoje knihovního fondu, výzkum rodových dějin a při 
zpětné rekonstrukci fondů rozprodaných či jinak rozptýlených v dávné historii i v dobách 
nedávno minulých. Popisu provenienčních prvků proto musíme věnovat mimořádnou 
pozornost a pokud možno žádný z nich neopominout. 
 
Záložku definují pole:28 
Pole 56W – Poznámka o historii vlastnictví/Provenience – supralibros 
Pole 56X – Poznámka o historii vlastnictví/Provenience – exlibris 
Pole 56Y – Poznámka o historii vlastnictví/Provenience – razítka, pečetě 
                                                 
28
 Většina polí je založena na povolené modifikaci marcového pole 561 – Poznámka o historii 
vlastnictví/Provenience a pole 562 – Poznámka k exempláři. 
 44 
Pole 56Z – Poznámka o historii vlastnictví/Provenience – vpisky včetně rukopisné dedikace 
Pole 561 – Poznámka o historii vlastnictví/Provenience – signaturový štítek 
Pole 56T – Poznámka k exempláři – Neprovenienční vpisky 
Pole 562 – Poznámka k exempláři – Dodatečně vložený materiál 
 
Struktura všech polí a jejich členění na příslušná podpole jsou definovány formátem 
MARC21. Editaci podpolí provádíme zcela v souladu s Metodikou tvorby rozšířeného 
bibliografického popisu starých tisků se zaměřením na tisky 16. století v zámeckých 
knihovnách České republiky. 
Veškerá pole a podpole sdružená do záložky „Provenience“ jsou určena k přímé editaci 
s respektováním principů a zásad uvedených ve zmíněné Metodice. Veškerá pole jsou také 
opatřena funkcí „Duplikace polí a podpolí“ pro zaznamenání opakovaného výskytu 
příslušného provenienčního znaku. 
Pro editaci popisu provenienčních znaků jsou ve všech definovaných polích určena 
podpole „a“. U každého pole je zároveň definováno podpole 5 – Kód instituce = kód 
přidělovaný institucí OCLC (Online Computer Library Center). Vzhledem k tomu, že se jedná 
o jedinečnou hodnotu, je vyplňována pomocí funkční klávesy „F4“. 
 
3.6 Poznámky 
Oblast poznámek je velmi rozsáhlá. Zapisují se do ní ty údaje, které nelze zapsat do 
předchozích oblastí. Většinou doplňují a rozšiřují již uvedené údaje, ať už se týkají názvu, 
původců, nakladatelských údajů, fyzického popisu a podobně. 
Záložka „Poznámky“ definuje pole určená k zápisu doplňkových informací, které skutečně 
rozšiřují či upřesňují již uvedené údaje. 
 
Pole 024 Bezpečnostní prvky 
Hodnota historických knihovních fondů vyžaduje implementaci aktivních i pasivních 
bezpečnostních prvků. Jedním z takových prvků je i užití tak zvaného EAN kódu, respektive 
kódu EAN-13, který byl definován standardizační organizací GS1. EAN kód představuje 
číselnou hodnotu o 13 pozicích a je světově jednoznačným identifikátorem označujícím 
v případě historických knihovních fondů jejich majitele. 
 
Indikátor 1: předdefinovaná hodnota 3 vyjadřující EAN kód 
Indikátor 2: neužívá se 
 45 
Podpole $a – Standardní číslo nebo kód. Řádka určená pro zápis přiděleného kódu. 
Vzhledem k tomu, že se jedná o jedinečnou hodnotu, její zápis provádíme funkční klávesou 
„F4“. 
Podpole $b – Podmínky dostupnosti. Zatím podpole bez využití, do budoucna může nést 
informaci například o umístění mikroteček. 
 
Pole 501 – Společně s. Poznámka obsahuje informaci o tom, že popisovaná jednotka obsahuje 
více než jedno dílo. Díla zde obsažená jsou obvykle bez společného názvu a mají vlastní 
významné názvy. Užívá se pro popis přítisků a přívazků. 
Návěští nejsou stanovena, většinou se užívají výrazy typu „Obsahuje:...“, „Obsahuje též:...“, 
„Obsahuje přívazek:...“, „Vydáno s:...“. 
Podpole $a – Poznámka Společně s. Jednotlivá díla zapisujeme do podpole $a, jsou oddělena 
dvěma spojovníky s oboustrannou mezerou: „ -- “. Podrobněji viz Metodika tvorby 
rozšířeného bibliografického popisu starých tisků se zaměřením na tisky 16. století 
v zámeckých knihovnách České republiky. 
Podpole $5 – Kód instituce. Kód přidělovaný institucí OCLC (Online Computer Library 
Center). Vzhledem k tomu, že se jedná o jedinečnou hodnotu, je vyplňována pomocí funkční 
klávesy „F4“. 
 
Pole 505 – Formalizovaná poznámka o obsahu. Poznámkové pole umožňující podrobnější 
popis obsahu díla. Užíváno zejména v případě, kdy popisná jednotka obsahuje více děl 
jednoho autora se společným titulním listem, například souborná díla. Podrobněji viz 
Metodika tvorby rozšířeného bibliografického popisu starých tisků se zaměřením na tisky 
16. století v zámeckých knihovnách České republiky. 
 
Pole 510 – Citace a odkazy k dílu. Poznámkové pole určené pro zápis odkazu na literaturu, 
ve které je popisované dílo citováno. 
Podpole $a – Název zdroje. Zapíšeme název literatury, ve které je popisované dílo citováno – 
například Knihopis. 
Podpole $c – Lokace ve zdroji. Zapíšeme například stranu, na které je ve zdroji popisované 
dílo citováno. Při odkazu na citaci v bibliografii je vhodné do podpole „c“ uvést odkaz na číslo 
záznamu v uvedené bibliografii. 
Podpole $u – Adresa elektronického zdroje. Uvádíme internetový odkaz na elektronický 
zdroj, respektive celý odkaz na konkrétní záznam v elektronické bibliografii. 
 46 
Pole 540 – Poznámka o omezení použití/šíření dokumentů. Pole určené k zápisu informací, 
které upozorňují na omezení pro badatelskou práci, výstavní aktivity, zápůjčky a podobně, 
vztažené ke konkrétnímu exempláři. Důležité zejména u unikátních děl, u kterých je jakákoliv 
manipulace vázána na specifický režim. U historických knihovních fondů, které jsou 
movitými kulturními památkami dle zákona 20/87 Sb., o státní památkové péči, by v tomto 
poli měla být tato skutečnost uvedena s odkazem na omezení, vyplývající z ustanovení zákona 
(např. otázka zápůjček do zahraničí, zápůjček obecně, restaurování a podobně). 
Podpole $a – Text poznámky. Zapíšeme volným textem požadovanou informaci. 
Podpole $5 – Kód instituce. Kód přidělovaný institucí OCLC (Online Computer Library 
Center). Vzhledem k tomu, že se jedná o jedinečnou hodnotu, je vyplňována pomocí funkční 
klávesy „F4“. 
 
Pole 550 – Poznámka o vydavateli. Poznámka určená zejména k vyjádření skutečnosti, že 
informace o vydavateli byla získána z jiného zdroje než z titulního listu. Poznámku lze využít i 
k dalším informacím, například pro bližší charakteristiku vydavatele a historické údaje týkající 
se jeho působnosti 
 
Pole 583 – Poznámka o kontrolách a zásazích do stavu exempláře. Poznámkové pole 
sloužící pro záznam výsledků inventur, restaurování exempláře, k zaznamenání 
nevyloučených ztrát a k informaci o nenalezení svazku. 
Podpole $a – Úkon. Označení činnosti, při které došlo k následným zjištěním – například 
inventura, mimořádná inventura, kontrola a podobně. 
Podpole $c – Termín úkonu. Datum v úplné či částečné podobě, případně v intervalu roků, 
ve kterém byl prováděn úkon uvedený v podpoli $a – například 25.10.2011, 2012, 2010-2011. 
Podpole $l – Stav. Slovně vyjádříme zjištění – například nenalezeno, zcizeno (pak je důležité 
uvést čj. protokolu, kterým byla ztráta nahlášena Policii ČR), restaurováno (uvést jméno 
restaurátora), zničeno a podobně. 
 
POZNÁMKA: Do doby dokončení modulu „Průběžné evidence“ lze pole 583 nouzově 
využít pro evidenci zápůjček a výpůjček. 
POZOR! Hodnoty uvedené v poli 583 neodstraňujeme v případě, že zjištěná skutečnost již 
pominula (například titul byl nalezen). Změnu skutečnosti zaznamenáme pomocí funkce 
„Duplikace polí a podpolí“. V systému tak zůstane zachována historie událostí spojených 
s exemplářem. 
 47 
 
Pole 562 – Poznámka k exempláři – Dodatečně vložený materiál. Poznámkové pole určené 
k popisu materiálu, který do konkrétního exempláře pravděpodobně vložil majitel a čtenář 
v jedné osobě. Jedná se především o dopisy, vizitky, pozvánky, svaté obrázky, noviny, 
pramínky vlasů, vylisované květiny a podobně. Vložený materiál v knize ponecháváme (!) a 
popíšeme. Uvedeme zejména, o jaký materiál se jedná, kde je vložen, a zdůrazníme veškeré 
prvky, které mohou přiblížit osobu čtenáře nebo místo, ke kterému se exemplář váže. 
Za specifický druh „vloženého“ materiálu můžeme též považovat tzv. čtenářské záložky, 
ohnuté růžky, které prokazatelně vznikly jako prvek vědomě vytvořený čtenářem (obvykle je 
lze odlišit od ohnutých rohů vzniklých při mechanickém poškození). Existenci těchto 
„záložek“ zaznamenáme s uvedením příslušné strany. 
Podpole $a – Identifikační značky. Do pole popíšeme a charakterizujeme vložený materiál. 
Podpole $5 – Kód instituce. Kód přidělovaný institucí OCLC (Online Computer Library 
Center). Vzhledem k tomu, že se jedná o jedinečnou hodnotu, je vyplňována pomocí funkční 
klávesy „F4“. 
 
Veškerá pole a podpole sdružená do záložky „Poznámky“ jsou určena k přímé editaci 
s respektováním metodických principů a zásad. Veškerá pole jsou opatřena funkcí „Duplikace 
polí a podpolí“ pro zaznamenání opakovaného výskytu příslušného poznámkového pole. 
 
3.7 Majitelé 
Skupina údajů soustředěných do záložky „Majitelé“ přímo navazuje na provenienční prvky 
existující v konkrétním exempláři. Pokud je z daného exempláře zřejmé jméno majitele tisku, 
v originální podobě zapisujeme jméno do příslušného pole věnovaného některému 
z provenienčních prvků, ve standardizované podobě jej uvedeme do některého z polí záložky 
„Majitelé“ (dle charakteru jména). 
ZÁSADA: do polí „Majitelé“ zapisujeme pouze ta jména, která se ve zpracovávaném díle 
skutečně objevují ve formě vpisků, ex libris, supralibros, razítek a dalších provenienčních 
prvků. Pole „Majitelé“ zůstávají prázdná, pokud máme jen obecné povědomí o vlastnictví 
tisku, pokud jméno vlastníka jen dedukujeme na základě příslušnosti daného tisku ke 
knihovnímu fondu. 
Pro zápis jsou určena definovaná národní pole MARC 21 s předem danou strukturou, která 
svým principem vycházejí z polí určených pro zápis autorských údajů (viz pole 100, 700, 110, 
710). Jména majitelů tak můžeme zapsat na úrovni osobního jména, jména rodu, případně 
 48 
jména korporace. Zachováváme princip prioritního přebírání podoby jmen ze souboru 
národních autorit. Pokud v něm není obsaženo, zapisujeme jej podle daných pravidel sami. 
 
Záložku „Majitelé“ definují pole: 
Pole 981 – Majitel – osoba 
Pole 983 – Majitel – rod 
Pole 982 – Majitel – korporace 
 
Editaci podpolí provádíme zcela v souladu s Metodikou tvorby rozšířeného bibliografického 
popisu starých tisků se zaměřením na tisky 16. století v zámeckých knihovnách České 
republiky a Metodikou rozšířeného autoritního záznamu. 
 
3.8 Lokalizace 
Záložka „Lokalizace“ je specifickým souborem údajů, vázaných na využití systému Tritius – 
zámecké knihovny v podmínkách Národního památkového ústavu. Lokalizace představuje 
velmi důležitý segment údajů nejen z hlediska evidence knihovních fondů, ale zejména 
z hlediska budování IISPP. Jejich správné pochopení a aplikace jsou základem budování 
IISPP. Lokalizační údaje jsou údaji společnými pro většinu informačních systémů 
provozovaných Národním památkovým ústavem. Z toho důvodu je nezbytné, aby ve všech 
systémech byl jeden a tentýž objekt lokalizován a definován shodnými údaji. Zdrojem dat pro 
lokalizaci objektů je geografický informační systém (GIS), který je naplněn oficiálními 
datovými sadami. Základním nástrojem pro převzetí dat z GIS je použití jednoznačného 
identifikátoru paGIS, respektive Přírůstkového bodu. Cílem Tritia je zapojit se do IISPP a, 
stejně jako metainformační systém NPÚ (MIS) a budoucí Památkový katalog, čerpat 
lokalizační údaje z GIS. Tato skutečnost se promítá do určité složitosti vyplňování 
„Lokalizace“ a předpokládá určité znalosti z GIS a obecně z oblasti evidence památek. 
Záložka „Lokalizace“ je prioritně určena pro záznam lokalizačních údajů památkového 
objektu, na kterém je každý jednotlivý titul uložen. Vyplněním lokalizačních údajů vytváříme 
nástroj pro propojení bibliografických záznamů historických knihovních fondů s dalšími 
součástmi IISPP, zejména do budoucna s Památkovým katalogem. Potřebnost vytvoření těchto 
vazeb vychází zejména ze skutečnosti, že veškeré historické knihovní fondy ve správě 
Národního památkového ústavu jsou prohlášenými movitými kulturními památkami. 
 
 
 49 
3.8.1 Územní rozsah 
Povinný údaj, vyplňovaný z nabídky v roletce!!! Při zadávání lokalizačních údajů je výběr 
typu územního rozsahu prvním krokem pro správné vyplnění celé sady údajů. Podle vybrané 
hodnoty „územní rozsah“ se zobrazí nabídka řádek k vyplnění. Obecně platí: šedě podbarvené 
řádky nejsou určené k editaci. Data jsou do nich dotažena z GIS v závislosti na vybraném typu 
územního rozsahu. Bíle podbarvené řádky jsou určeny k editaci. 
 
Typy územního rozsahu: 
a) objekt lokalizovaný. Objekt, který má přidělený jednoznačný identifikátor kód paGIS, 
případně přírůstkový bod. V současné době jsou kódem paGIS opatřeny všechny objekty 
v ČR, které mají přidělené číslo popisné. V souvislosti s postupem naplňování GIS v oblasti 
památkové péče jsou však kódem paGIS postupně opatřovány i další objekty bez čísla 
popisného. Do doby, než bude přidělen definitivní kód paGIS, jsou objekty bez čísla 
popisného opatřeny dočasným jednoznačným identifikátorem – Přírůstkovým bodem. 
Vzhledem k tomu, že historické knihovní fondy ve správě NPU jsou vždy umístěny na 
konkrétním památkovém objektu, budou lokalizační údaje vždy vyplňovány pomocí kódu 
paGIS (metodika proto pomíjí další způsoby zadávání lokalizačních údajů, které jsou do 
systému implementovány a slouží pro evidenci dokumentačních fondů). 
b) objekt nelokalizovatelný. Obvykle zaniklé objekty v zaniklých lokalitách – časté 
zejména v pohraničních oblastech, vojenských prostorách a těžebních oblastech – netýká se 
zpracování historických knihovních fondů. 
c) lokalita nebo její část. Dokument pojednává o celé lokalitě nebo její části – netýká se 
zpracování historických knihovních fondů. 
d) rozsáhlé území, vyšší územní celek. Dokument pojednává o území větším něž jedna 
lokalita (okres, kraj, region, mikroregion, pohoří, povodí, …. až celá ČR) – netýká se 
zpracování historických knihovních fondů. 
e) zahraničí. Dokumenty věnované zahraničním objektům a lokalitám – netýká se 
zpracování historických knihovních fondů. 
f) bez lokalizace. Dokumenty, které nelze smysluplně spojit s konkrétní lokalitou, 
územím či objektem – netýká se zpracování historických knihovních fondů. 
 
3.8.2 Postup zadání lokalizačních údajů pomocí kódu paGIS 
Po výběru územního rozsahu „objekt lokalizovaný“ systém požaduje zadání hodnoty do pole 
„Kód paGIS“. 
 50 
Jak nalézt „Kód paGIS“? Na konci řádky „Kód paGIS“ zmáčkneme funkční tlačítko 
„Zelená šipka“ . Tím nás systém přímo přepne do vyhledávacího formuláře GIS. Do 
zadávacího okénka napíšeme nejlépe název lokality a adresu s číslem popisným, kterou 
hledáme, a zmáčkneme „Vyhledat“. Systém nám zobrazí obvykle několik aktivních údajů 
(v závislosti na přesnosti zadaného dotazu). V zobrazené nabídce musíme zvolit ten, který 
odpovídá našemu dotazu. Na příslušnou řádku klepneme myší. 
 
 
 
 
 
 
 
 
Systém nám automaticky zobrazí výřez z katastrální mapy, na němž je zachycen objekt, jehož 
adresu jsme zadali do vyhledávacího okénka. U hledaného objektu bude zobrazena výrazná 
červená šipka, která svým hrotem ukazuje na kruhový střed označující námi hledaný objekt. 
  
tuto šipku 
hledáme 
 51 
 
Na zobrazení mapy na horní liště zmáčkneme tlačítko „i“. 
 
 
 
 
 
 
Šipkou, která zastupuje kurzor, klikneme přesně na výše uvedený kruhový střed označující 
námi hledaný objekt. Zobrazí se nám tabulka s řadou lokalizačních údajů. Pro nás je podstatný 
řádek „Kód paGIS“, u kterého je uvedeno číslo – námi hledaná hodnota paGIS. 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Hodnotu čísla pomocí kláves „Ctrl+c“ a „Ctrl+v“ zkopírujeme do Tritia do řádky „Kód 
paGIS“ a zmáčkneme tlačítko na konci řádku . Tímto je spuštěna funkce, která data 
spojená s námi zvoleným paGISem přenese do lokalizačních údajů Tritia (šedě podbarvené 
řádky). 
hledané číslo 
 52 
 
 
Zadání lokalizačních údajů objektu dokončíme vyplněním řádky „Celek-dotčený areál“. 
Pomocí šipky na konci řádky vybereme hodnotu z rolovátka (obvykle „zámek“, „hrad“, 
„klášter“) a poklepáním na ni ji přeneseme do záznamu (lze volit i způsob přímé editace 
řádky: po zadání počátečních písmen hledané hodnoty systém automaticky nabídne 
z rolovátka hodnoty obsahující zapsanou kombinaci písmen). 
Posledním vyplňovaným údajem záložky „Lokalizace“ je řádka 
„Předmět zájmu“. Uvádíme zde obecný název zpracovávaného 
fondu, tj. zámecká knihovna, hradní knihovna, klášterní 
knihovna, soukromá knihovna a podobně. 
 
3.9 Přívazky 
Záložka „Přívazky“ je určena ke zpracování konvolutů. Zejména prvotisky a nejstarší vrstva 
starých tisků poměrně často tvoří konvoluty, tedy v rámci jedné popisné jednotky je do jedné 
vazby druhotně spojeno několik přívazků, řádově od jednoho až po několik desítek. Konvolut 
tedy nevznikl jako záměr nakladatele či tiskaře!29 Systém umožňuje zpracovat každý přívazek 
                                                 
29
 Nezaměňovat konvolut a přítisk! 
 53 
do relativně samostatného záznamu. Z pohledu bibliografického a knihovědného záznamu je 
nutné každý přívazek chápat jako samostatnou popisnou jednotku. 
Princip zpracování konvolutů je založen na skutečnosti, že záznam každého přívazku je přímo 
spojen s takzvaným hlavním záznamem, respektive je mu podřízen. Postup zpracování 
konvolutu je následující: 
a) zpracování hlavního záznamu. Podle výše uvedených principů a zásad zpracujeme 
úplný záznam prvního díla konvolutu. 
b) zpracování záznamu přívazku. Postupně zpracujeme podřízené záznamy pro každý 
přívazek. 
Bibliografický a knihovědný popis přívazku v principu kopíruje strukturu popisu hlavního 
záznamu, samozřejmě s výjimkou těch prvků, které přívazek neobsahuje. Struktura 
definovaných polí přívazku a způsob jejich vyplňování jsou totožné se stejnými poli 
hlavního záznamu! 
 
Otevřením záložky „Přívazky“ systém Tritius nabídne obrazovku „Konvolut na přívazek“, 
která má stejnou podobu jako úvodní obrazovka „Přehled titulů“ u hlavního 
záznamu. Na pravé straně obrazovky jsou umístěna funkční tlačítka opět 
shodná s tlačítky na obrazovce „Přehled titulů“. Shodná je nejen jejich 
grafická podoba, shodná je i jejich funkcionalita. Stisknutím tlačítka 
„Vytvořit“ systém nabídne jednoduchý formulář, který slouží pro případné 
vyhledání a převzetí již existujícího záznamu ke zpracovávanému titulu (viz 
kapitola 2.2.2 Vytvoření nového záznamu, úprava záznamu). Převzetím již 
existujícího záznamu či stisknutím tlačítka „Vytvořit“ systém otevře další 
editační formuláře strukturované opět do záložek odpovídajících hlavnímu 
záznamu, samozřejmě s výjimkou těch skupin údajů, které přívazek neobsahuje. 
Jak bylo uvedeno výše, struktura definovaných polí přívazku a způsob jejich vyplňování jsou 
totožné se stejnými poli hlavního záznamu. Shodné 
užití a funkcionalitu mají též veškerá funkční 
tlačítka a klávesy. Po dokončení editace celého 
záznamu zmáčkneme tlačítko „Uložit a zavřít“, 
kterým se systém vrátí na přehledovou obrazovku 
přívazků – „Konvolut na přívazek“. Tím je systém připraven k editaci záznamu dalšího 
přívazku. Případně se lze přepnout do hlavního záznamu (kliknutím na jednu z hlavních 
záložek v záhlaví obrazovky). Uložení záznamu přívazku se zároveň promítne do přehledu na 
 54 
vstupní obrazovce celého systému. Při zapnutém výběru „Procházení“ jsou k sobě přiřazeny 
hlavní záznam (má příznak „ST“) a jemu podřízené záznamy přívazků (mají příznak „AK“). 
Pokud zvolíme výběr „Přívazky“, zobrazí se pouze záznamy přívazků bez vazby na nadřízené 
záznamy. Z úrovně „Procházení“ lze přívazky upravovat, nikoliv však založit záznam nového 
přívazku. Tato funkce je povolena pouze z úrovně záložky „Přívazky“. 
UPOZORNĚNÍ: I u přívazků je nut...

Originál dokumentu:

digitální

Typ/druh dokumentu:

Typ dokumentu:	publikace, listiny, spisové dokumenty
Druh dokumentu:	odborná publikace
Bližší specifikace:	metodika

Jméno souboru:

C0021352.pdf

Formát souboru:

application/pdf

Autor záznamu:

Hájek Pavel

Popis dokumentu:

Metodika naplňování systému Tritius – zámecké knihovny

Název pracoviště:

ÚOP v Českých Budějovicích

Velikost dokumentu (v bytech):

2462244 B

Rozměry obrazového dokumentu:

Autor originálu:

Hájek Pavel;

Klíčová slova:

Výzkum a vývoj;

Uživ. klíčová slova:

metodika; zámecké knihovny;

Datum vzniku:

2012

Licence:

Typ:	neurčena - ochranu díla stanovuje obecně autorský zákon (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121)

Vazby dokumentu na aplikace IISPP

K dokumentu neexistují žádné vazby na aplikace IISPP.

Územní identifikace dokumentu

Územní rozsah:

bez lokalizace

Definiční body

Def. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Přírůstkové body

Přír. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Lokality

Kód CZ	Název lokality	Reálný typ	Kat. území	Obec	ORP	Okres	Kraj

Historické regiony

Kód RS	Název hist. regionu

Ke stažení Náhled Poslat žádost