Zavřít ( + - )

Metainformační systém NPÚ

Detail dokumentu

Tisk

Náhled:

1 2 3 4 5

Textový obsah:

M K C R X 0 0 8 A U V R
Mgr. Daniel Herman
ministr kultury
V Praze dne 10. dubna 2015 
Č.j.: MK 19481/2015 OLP
R o z h o d n u t í
Podle ustanovení § 152 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění (dále též 
„správní řád“), jsem na základě rozkladu ze dne 14. 11. 2014 (Ministerstvu kultury doručen 
dne 19. 11. 2014), který podal
(dále též „podatel rozkladu"), přezkoumal rozhodnutí Ministerstva kultury 
č.j. MK 57114/2014 OPP ze dne 23. 10. 2014 (dále též „napadené rozhodnutí"), kterým jako 
příslušný správní úřad podle § 2 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve 
znění pozdějších předpisů (dále též „zákon č. 20/1987 Sb.“) rozhodlo podle § 142 odst. 1 
správního řádu, že dům č.e. 2 na st.p.č. 86 v k.ú. Chotiněves, okr. Litoměřice, Ústecký kraj 
(dále též „objekt") je od 1. 9. 1964 kulturní památkou, rej. č. ÚSKP 46201/5-2063. Ve smyslu 
§ 27 odst. 1 písm. a) správního řádu jsou účastníky řízení podatelé žádosti o určení právního 
vztahu podle § 142 správního řádu, kterými jsou podatel rozkladu a dále
Podle ustanovení § 152 odst. 5 písm. b), 
§ 152 odst. 4 a § 90 odst. 5 správního řádu jsem na základě návrhu rozkladové komise, 
ustavené podle § 152 odst. 3 správního řádu, rozhodl
n á s l e d o v n ě :  
rozklad s e  z a m í t á  
a napadené rozhodnutí Ministerstva kultury 
č.j. MK 57114/2014 OPP ze dne 23.10. 2014 
s e  p o t v r z u j e .
O d ů v o d n ě n í :
Včas podaným rozkladem se jeho podatel domáhá, aby napadené rozhodnutí bylo 
změněno tak, že se určuje, že objekt není kulturní památkou.
Ze správního spisu byly zjištěny následující podstatné skutečnosti:
Ministerstvo kultury obdrželo dne 3. 9. 2014 žádost účastníků o určení právního 
vztahu ve smyslu § 142 odst. 1 správního řádu, zdaje kulturní památkou dům č.e. 2 na p.p.č. 
86 v k.ú. Chotiněves, okr. Litoměřice, Ústecký kraj. Nejasnost vznikla v důsledku změny
1
číslování domů v obci. Účastníci rovněž namítli, že zápis do státního seznamu kulturních 
památek na základě rozhodnutí okresního národního výboru není podle zákona platný.
Ministerstvo kultury si vyžádalo od Národního památkového ústavu, generálního 
ředitelství, které vede Ústřední rejstřík kulturních památek, potřebné podklady a obdrželo 
kopii příslušné stránky z rejstříku státního seznamu kulturních památek, kopii evidenčního 
listu památky, kopii rozhodnutí o přidělení č.e. 2 Místního národního výboru v Liběšicích ze 
dne 11.9. 1990. Nahlédnutím do katastru nemovitostí Ministerstvo kultury zjistilo, že dům 
č.e. 2 v obci Chotiněves, část obce Chotiněves, stojí na st.p.č. 86 v k.ú. Chotiněves, nikoli na 
p.p.č. 86 v k.ú. Chotiněves.
Z kopie rejstříku státního seznamu Ministerstvo kultury zjistilo, že dům byl do 
rejstříku zapsán dne 1. 9. 1964, a to na základě rozhodnutí ŠKK -  ONV Litoměřice č.j. 
457/64 ze dne 10. 6. 1964. K tomu Ministerstvo kultury v odůvodnění rozkladem napadeného 
rozhodnutí uvedlo, že zákon č. 22/1958 Sb., o kulturních památkách, (dále též „zákon č. 
22/1958 Sb.“), zahrnul pod pojem kulturní památky maximum kulturních statků, které 
splňovaly definici památky stanovené v § 2 zákona č. 22/1958 Sb. Pokud by vznikly 
pochybnosti o památkové hodnotě, příslušelo konečné rozhodnutí krajskému úřadu. Památky 
se zapisovaly do státních seznamů nemovitých kulturních památek a státních seznamů 
movitých kulturních památek, které vedly pro své územní obvody krajské národní výbory. O 
zápisu rozhodoval výkonný orgán krajského národního výboru (§ 7 odst. 3 zákona č. 22/1958 
Sb.). V této své podobě však zákon fungoval pouze do roku 1960, do vydání zákona č. 
65/1960 Sb., o národních výborech. Tímto zákonem se hlavním článkem řízení staly okresní 
národní výbory (§ 15 odst. 1 bod 2.). Vládní nařízení č. 71/1960 Sb., o rozšíření pravomoci a 
odpovědnosti národních výborů a o uspořádání a činnosti jejich orgánů (dále jen „vládní 
nařízení"), vydané na základě tohoto zákona potvrdilo, že základním článkem (výkonným 
orgánem státní památkové péče) se stává okresní národní výbor. Dle § 21 odst. 6 vládního 
nařízení „Rozhodují o kulturně politickém využití a ochraně památek i přírody v okrese a 
spravují významné památkové objekty". Krajským národním výborům zůstala pouze řídící 
činnost ve vztahu k okresním národním výborům a vytváření předpokladů pro to, aby okresní 
národní výbory úspěšně plnily své úkoly na všech úsecích hospodářství a kultury, které jsou 
jim svěřeny a dále řízení krajských středisek státní památkové péče a ochrany přírody (§ 28 a 
§ 35 vládního nařízení). Těmito předpisy byla provedena velmi závažná nepřímá novela i 
zákona o kulturních památkách č. 22/1958 Sb. Aby ustanovení některých právních předpisů v 
rezortu ministerstva školství a kultury byla v souvislosti s výše uvedenými novými právními 
předpisy o národních výborech vykládána jednotně, vydalo ministerstvo školství a kultury v 
dohodě s ministerstvem spravedlnosti podle § 19 odst. 2 zákona č. 65/1960 Sb., o národních 
výborech, instrukci ze dne 5. 10. 1961, čj. 44377/61 - Výklad ustanovení některých právních 
předpisů v oblasti kultury. Tato směrnice byla uveřejněna ve Věstníku ministerstva školství a 
kultury, roč. XVII, sešit 33-34 z 31. října 1961. V části A, která se zabývá státní památkovou 
péčí a státní ochranou přírody pak s odkazem na § 21 odst. 6 vládního nařízení stanoví, že „v 
důsledku tohoto ustanovení přísluší okresním národním výborům v zásadě veškerá působnost 
spojená s potřebami památkové péče a ochrany přírody." Od nabytí účinnosti zákona o 
národních výborech (12. června 1960) tedy již nikdy o zápisu kulturních památek do státních 
seznamů nemovitých kulturních památek a státních seznamů movitých kulturních památek 
nerozhodovaly krajské národní výbory, ale pouze okresní národní výbory.
Na základě výše uvedeného Ministerstvo kultury vydalo rozhodnutí č.j. MK 
57114/2014 OPP ze dne 23. 10. 2014, kterým podle § 142 odst. 1 správního řádu rozhodlo, že 
zápis domu č.p. 23 na st.p.č. 86 v k.ú. Chotiněves do seznamu kulturních památek je platný. 
Ministerstvo kultury v odůvodnění rovněž uvedlo, že rozhodnutí o přidělení č.e. 2 Místního 
národního výboru v Liběšicích č.j. 15/90 ze dne 11. 9. 1990 uvádí, že stavbě na stavební
2
parcele 86 v katastrálním území Chotiněves se určuje číslo evidenční 2. Toto rozhodnutí tedy 
identifikuje současný dům č.e. 2 na st.p.č. 86 v k.ú. Chotiněves jako dům č. p. 23, který byl 
zapsán do státního rejstříku státního seznamu kulturních památek pod číslem 2063.
Rozhodnutí Ministerstva kultury č.j. MK 57114/2014 OPP ze dne 23. 10. 2014 bylo 
doručeno oběma účastníkům shodně dne 30. 10. 2014 a následně bylo napadeno včas 
podaným rozkladem ze dne 14. 11. 2014, kterým se jeho podatel domáhá, aby napadené 
rozhodnutí bylo změněno tak, že se určuje, že objekt není kulturní památkou. Rozklad 
obsahuje následující odůvodnění:
„... Jde o nicotný právní akt (okresní národní výbory nebyly nikdy výkonným orgánem 
státní památkové péče), který nemá žádné právní účinky, na který by se mělo hledět jako by 
nikdy nebyly učiněny a v právním státě by byly zrušeny pouze z důvodu právní jistoty. 
Jediným výkonným orgánem, který byl jednoznačně pověřen zákonem č. 22/1958 Sb. 
provádět zápis do příslušného seznamu kulturních památek byl Krajský národní výbor (ŠKK 
ONV neměla ze zákona oprávnění tento zápis provést, okresní národní výbory byly pouze 
pověřeny řízením a správou kultury zákonem č. 65/1960 Sb.) Pro zápisy památek do 
příslušných státních seznamů v ust. § 7 odst. 1 zákona č. 22/1958 Sb. se památky zapisovaly z 
evidenčních důvodů do státních seznamů památek, který podle § 7 odst. 2 zákona č. 22/1958 
Sb. vedl výkonný orgán krajského národního výboru. Podle § 7 odst. 3 zákona č. 22/1958 Sb. 
se národní kulturní památky zapisovaly do příslušného seznamu na základě rozhodnutí vlády, 
že památka je národní kulturní památkou (§ 3). V ostatních případech rozhodoval o zápisu 
výkonný orgán krajského národního výboru. Ze znění zákona není pochyby, že pravomoc i 
působnost k vydání rozhodnutí o zápisu do státního seznamu měl pouze příslušný výkonný 
orgán krajského národního výboru. Tedy pokud o zápisu do příslušného státního seznamu 
nemovitých či movitých památek rozhodoval výkonný orgán okresního národního výboru, je 
nepochybné, že tento k tomuto právnímu úkonu neměl pravomoc ani působnost a tedy, že se 
jedná o nicotný právní akt, který nemá žádné právní účinky, na který se hledí jakoby nebyl 
nikdy učiněn a v právním státě by byl zrušen pouze z důvodů právní jistoty. Je nepochybné, 
že toto vládní nařízení č. 71/1960 Sb. nezměnilo a ani nemohlo změnit ust. § 7 odst. 3 zákona 
číslo 22/1958 Sb., tedy na jeho základě nemohla být založena pravomoc okresním národním 
výborům ve věci rozhodování o zápisu památky do příslušného státního seznamu památek. § 
28 vládního nařízení - pokud by nějakým výkladem vznikaly jakékoliv další pochybnosti 
(nepřímá novela i zákona o kulturních památkách), tak i v této době platil základní právní 
postulát, že zákon speciální má přednost před zákonem obecným. Je zcela nezpochybnitelné, 
že státní památková péče byla upravena zákonem speciálním, který zcela přesně a bez 
jakýchkoliv pochybností, stanovil pravomoc i působnost k vydání rozhodnutí o zápisu 
památky do příslušného státního seznamu památek a to výkonnému orgánu krajskému 
národnímu výboru po změně tohoto zákona. Rozhodně pravomoc a působnost k vydání tohoto 
rozhodnutí tento zákon, ale ani prováděcí předpis, nesvěřil výkonnému orgánu okresního 
národního výboru. Pokud tato rozhodnutí byla vydávána, navíc správním orgánem (okresní 
národní výbor) jsou tyto akty zcela nicotné - usnesení Ústavního soudu sp. II. ÚS 772/02 ze 
dne 5. 5. 2004 - zcela zjevně nesprávné právní akty. Přílohou žádosti byly dokumenty 
dokazující neexistenci památky, a to z evidence památkového krajského úřadu ZZ87, kde 
bylo evidováno, že chalupa vyhořela a je zaniklá, dále stránky Wikipedie, kdy venkovský 
dům č.p.23 je zaniklý. Dům jsme nekupovali jako kulturní památku, ani majitelé před námi, 
několikrát jsme se dotazovali na Okresním národním výboru, Městském úřadě Litoměřice - 
památkový odbor zda jsme památkou - po celých 21 let nám opakovaně úředníci sdělovali, že 
náš dům není kulturní památkou s odkazem na výše uvedené přílohy a znemožňovali nám 
čerpat dotace. Z uvedeného je nepochybné, že kulturní památka domu č.e.2 na st.p.č. 86 v k.ú.
3
Chotiněves, okr. Litoměřice byla zapsána nezákonně a tudíž žádáme o její vymazání ze 
seznamu kulturních památek."
V souladu s § 152 správního řádu bylo přezkoumáno rozkladem napadené rozhodnutí, 
jakož i řízení, které rozhodnutí předcházelo, a to zejména s přihlédnutím k námitkám 
v rozkladu uvedeným.
Shledal jsem, že předmětný dům č.e. 2 v Chotiněvsi byl zapsán jako památka na 
základě rozhodnutí ŠKK ONV č.j. 457/64 ze dne 10. 6. 1964. Dle § 7 odst. 2 zákona č. 
22/1958 Sb. tak sice mělo být učiněno na základě rozhodnutí příslušného krajského národního 
výboru, na což odkazuje i podatel rozkladu. V té době však platil zákon č. 65/1960 Sb., o 
národních výborech, který v § 45 uvádí, že „Vláda podrobněji upraví rozšíření pravomoci 
národních výborů, zejména okresních, městských a místních, stanoví pravomoc a 
odpovědnost národních výborů jednotlivých stupňů, vymezí úkoly při řízení jednotlivých 
úseků hospodářství a kultury a okruh hospodářských a rozpočtových organizací, které 
spravují národní výbory jednotlivých stupňů. Vláda též upraví zásady organizačního 
uspořádání národních výborů jednotlivých stupňů a jejich orgánů, postup při rozhodování 
národních výborů (jejich orgánů) o právních poměrech občanů a organizací, jakož i o výkonu 
těchto rozhodnutí orgány národních výborů nebo soudy. Vláda, popřípadě orgány jí pověřené 
učiní opatření potřebná k nerušenému přechodu na novou organizaci národních výborů a 
jejich orgánů."
Vláda, kterou k tomu zmocnil citovaný zákon č. 65/1960 Sb., výše uvedené učinila 
vládním nařízením č. 71/1960 Sb., o rozšíření pravomoci a odpovědnosti národních výborů a 
o uspořádání a činnosti jejich orgánů, podle jehož § 21 odst. 6 okresní národní výbory 
„Rozhodují o kulturně politickém využití a ochraně památek i přírody v okrese a spravují 
významné památkové objekty." Pokud je správní orgán oprávněn rozhodovat o památkové 
ochraně, která je v právním systému ukotvena statutem kulturní památky, pak je zajisté 
oprávněn rozhodovat, zda nějaká věc kulturní památkou bude. V § 76 odst. 1 vládního 
nařízení ě. 71/1960 Sb. je stanoveno, cit.: „Zrušují se předpisy, které odporují tomuto 
nařízení; ustanovení o dosavadních komisích sociálního zabezpečení rad národních výborů se 
nahrazují ustanoveními zákona o národních výborech a tohoto nařízení."
Podotýkám, že podatel rozkladu má sice pravdu, že i v době zápisu (10. 6. 1964) byl 
speciální předpis nadřízen obecnému, avšak v té době platil systém nepřímých novel, kdy 
novější zákon měnil zákon starší (viz uvedený § 76 citovaného vládního nařízení č. 71/1960 
Sb.). Dospěl jsem proto k závěru, že v důsledku výše popsané právní úpravy bylo v 
pravomoci ŠKK ONV zapsat předmětný objekt do seznamu kulturních památek.
Rovněž konstatuji, že v § 42 odst. zákona č. 20/1987 Sb. je uvedeno, že „Kulturní 
památky zapsané do státních seznamů kulturních památek podle dřívějších právních předpisů 
se považují za kulturní památky podle tohoto zákona.". Předmětný dům č.e. 2 v Chotiněvsi ve 
státním seznamu dle zákona č. 22/1958 Sb. prokazatelně zapsán byl, což je jedinou zákonnou 
podmínkou, aby byl považován za kulturní památku i podle zákona č. 20/1987 Sb., což bylo 
konstatováno i Nejvyšším správním soudem v rozsudku č.j. 3 As 26/2008-72 ze dne 16. 7. 
2008. Podotýkám, že význam slov „podle dřívějších právních předpisů" v ustanovení § 42 
odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb. je nutno vykládat jako „v režimu dřívějších právních předpisů" 
a nikoliv „v souladu s dřívějšími právními předpisy", neboť zda tak bylo učiněno v souladu s 
tehdejšími předpisy již nelze přezkoumávat, když lhůty k přezkumu již uplynuly a proto 
postačí, že je zjištěno, že tak bylo učiněno v režimu dřívějších právních předpisů, tj. před 1.1. 
1988.
Dále připomínám, že předmětný dům se stal kulturní památkou již od nabytí účinnosti 
zákona č. 22/1958 Sb. Rozhodnutí ŠKK ONV o zápisu mělo ve smyslu § 2 odst. 3 a § 7 odst.
4
1 zákona č. 22/1958 Sb. pouze deklaratomí charakter, přičemž právní účinky nevyvolával 
samotný zápis do státního seznamu kulturních památek, ani vyrozumění o zápisu dle § 5 
vyhlášky č. 116/1959 Ú.I., o evidenci kulturních památek. Zapisování kulturních památek v 
režimu zákona č. 22/1958 Sb. neprobíhalo podle tehdejších předpisů upravujících správní 
řízení, proto nebylo vedeno správní řízení a rozhodnutí ŠKK ONV nemuselo být oznamováno 
vlastníkům kulturní památky. Nicotnost či nezákonnost rozhodnutí vydaných v tehdejším 
procesním postupu nebyla soudy shledána, naopak soudy opakovaně potvrzují platnost takto 
proběhlých zápisů (viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně, č.j. 22A 21/2012-28 nebo 
rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 3 As 26/2008 -  72 ze dne 16. 7. 2008).
Konstatuji, že na skutečnost, že dům je kulturní památkou zapsanou v roce 1964, 
nemá vliv ani skutečnost, že původní majitel nesplnil své zákonem dané povinnosti a nesdělil 
kupujícímu, že dům je kulturní památkou.
Podotýkám, že pokud mají účastníci řízení za to, že předmětný objekt nevykazuje 
dostatečné památkové hodnoty dle § 2 zákona č. 20/1987 Sb., pak mohou ve smyslu § 8 
zákona č. 20/1987 Sb. podat žádost o zrušení jeho prohlášení za kulturní památku. Dále 
podatel rozkladu odkazuje na tabulku neprokázaného původu, kde se uvádí, že č.p. 23 
vyhořelo. Věc, která zcela nezanikla, však může pozbýt památkové ochrany pouze na základě 
rozhodnutí dle § 8 zákona č. 20/1987 Sb. o zrušení prohlášení věci za kulturní památku. 
Skutečnost, že dům č.e. 2 v Chotiněvsi zcela nezanikl, vyplývá z fotodokumentace i z tvrzení 
účastníků.
Dospěl jsem proto k závěru, že rozkladem napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu 
se zákonem č. 20/1987 Sb. a správním řádem, přičemž ani námitkami v rozkladu nebylo 
vyvráceno, že předmětný dům č.p. 13 je kulturní památkou, neboť byl ve smyslu § 42 odst. 1 
zákona č. 20/1987 Sb. zapsán do příslušného státního seznamu kulturních památek za 
účinnosti zákona č. 22/1958 Sb. Proto mi nezbylo než rozklad zamítnout a potvrdit rozkladem 
napadené rozhodnutí Ministerstva kultury.
K projednání podaného rozkladu byla svolána ustavená rozkladová komise, která věc 
komplexně posoudila a na základě výše uvedeného mně navrhla rozhodnout tak, jak je 
uvedeno ve výroku.
P o u č e n í :
Toto rozhodnutí je podle § 91 odst. 1 a § 152 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní 
řád, v platném znění, konečné a n e l z e  se proti němu dále odvolat.
Mgr. Daniel Herman, v. r. 
otisk úředního razítka ministr kultury
Za správnost vyhotovení:
JUDr. Petr Strupek, v. r.
Vlastimil Borecký, U Katovny 6, 412 01 Litoměřice 
Jarmila Borecká, U Katovny 6, 412 01 Litoměřice 
Na vědomí obdrží: Ministerstvo kultury, OPP/O, zde
Národní památkový ústav, generální ředitelství, Valdštejnské nám. 3, 118 01 Praha 1 
Národní památkový ústav, ú.o.p. v Ústí nad Labem, Podmokelská 1/38, 400 07 Ústí nad Labem 
Krajský úřad Ústeckého kraje, usek pam. péče, Velká Hradební 3118/48, 400 02 Ústí nad Labem 
Magistrát města Litoměřice, úsek státní památkové péče, Mírové náměstí 15/7, 412 01 Litoměřice
5

Originál dokumentu:

analogový

Typ/druh dokumentu:

Typ dokumentu:	publikace, listiny, spisové dokumenty
Druh dokumentu:	evidence kulturních památek
Bližší specifikace:	rozhodnutí/usnesení podle správního řádu

Jméno souboru:

G0318944.pdf

Formát souboru:

application/pdf

Autor záznamu:

Michl Lukáš

Popis dokumentu:

Chotiněves, venkovský dům - pův. čp. 23. Rozhodnutí podle § 152 správního řádu - rozklad.

Název pracoviště:

generální ředitelství

Velikost dokumentu (v bytech):

4013699 B

Rozměry obrazového dokumentu:

Autor originálu:

Herman Daniel; Ministerstvo kultury;

Klíčová slova:

Uživ. klíčová slova:

dokument ÚSKP;

Datum vzniku:

10.04.2015

Licence:

Typ:	neurčena - ochranu díla stanovuje obecně autorský zákon (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121)

Vazby dokumentu na aplikace IISPP

Bližší specifikace

Odkaz

Aplikace: Památkový katalog - právní stav

Druh záznamu: Právní stav

Ident. zázn.: Id právního stavu

Hodnota ident.: 158692

Bližší specifikace:

Název	venkovský dům
Číslo ÚSKP	46201/5-2063
Kód fáze ochrany	P
Fáze ochrany	památkově chráněno
Kód typu ochrany	KP
Typ ochrany	kulturní památka

Územní identifikace dokumentu

Územní rozsah:

objekt lokalizovaný

Definiční body

Def. bod

Název objektu

Část obce

Č. dom.

Ulice

Č. or.

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Def. bod: 1039752

Název objektu:

Část obce: Chotiněves

Č. dom.: č.ev. 2

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Chotiněves

Obec: Chotiněves

ORP: Litoměřice

Okres: Litoměřice

venkovský dům (právní stav 158692)

Přírůstkové body

Přír. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Lokality

Kód CZ

Název lokality

Reálný typ

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Kraj

Kód CZ: 5381

Název lokality: Chotiněves

Reálný typ: ves

Kat. území: Chotiněves

Obec: Chotiněves

ORP: Litoměřice

Okres: Litoměřice

Kraj: Ústecký kraj

venkovský dům (právní stav 158692)

Historické regiony

Kód RS

Název hist. regionu

Kód RS: 150

Název hist. regionu: Úštěk

venkovský dům (právní stav 158692)

Ke stažení Náhled Poslat žádost