Zavřít ( + - )

Metainformační systém NPÚ

Detail dokumentu

Tisk

Náhled:

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Textový obsah:

M K C R X 0 0 8 Q 4 B T
Mgr. Daniel Herman 
ministr kultury
V Praze dne 20. července 2015 
Č.j.rMK 42334/2015 OLP
R o z h o d n u t í
Podle ustanovení § 152 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění (dále též 
„správní řád“), jsem na základě rozkladu ze dne 18. 2. 2015, který podali
(dále též „podatelé rozkladu14), přezkoumal rozkladem napadené 
rozhodnutí Ministerstva kultury č.j. MK 64130/2014 OPP ze dne 22. 1. 2015, kterým se podle 
§ 8 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů (dále též 
„zákon č. 20/1987 Sb.“), neruší prohlášení za kulturní památku nájemního domu č.p. 420, 
Údolní 13, Brno - střed, na p. p. č. 754 a 755, k. ú. Město Brno, včetně p. p. č. 754, 755 a 756, 
k. ú. Město Brno, rejstř. č. ÚSKP ČR: 102347, okres Brno - město, Jihomoravský kraj (dále 
též „objekt44 nebo „dům44). Ve smyslu § 27 odst. 1 písm. a) správního řádu jsou účastníky 
řízení podatelé rozkladu a dále
420/13, 602 00 Brno;
Galerie Aspekt, s.r.o., IČO: 46961534, se sídlem Údolní
Společenství Údolní 13, IČO: 29317304, se sídlem Údolní 420/13, 602 00 Brno;
Podle § 152 odst. 5 písm. b), § 152 odst. 4 a § 90 odst. 5 správního řádu
1
jsem na základě návrhu rozkladové komise, ustavené podle § 152 odst. 3 správního řádu, 
rozhodl
n á s l e d o v n ě :
rozklad s e  z a m í t á  
a napadené rozhodnutí Ministerstva kultury 
č.j. MK 8833/2015 OPP ze dne 3. 2. 2015 
s e  p o t v r z u j e .
O d ů v o d n ě n í :
Rozkladem se jeho podatelé domáhají zrušení napadeného rozhodnutí a následně na 
základě nového posouzení věci vydání rozhodnutí, kterým se zrušuje prohlášení objektu za 
kulturní památku.
Ze správního spisu byly zjištěny následující podstatné skutečnosti:
Ministerstvo kultury obdrželo dne 11. 9. 2013 žádost Společenství Údolní 13 o 
zrušení prohlášení objektu za kulturní památku. K žádosti se připojila většina vlastníků 
bytových a nebytových jednotek. Žádost je odůvodněna takto: „[...] Zdůvodnění prohlášení 
domu za kulturní památku neobsahuje žádná odborná a umělecko-historická zhodnocení, či 
zařazení do dějin architektury a urbanismu města. Neuvádí, čím konkrétně je stavba 
„významným dokladem historie, životního způsobu a prostředí společnosti případně 
„projevem tvůrčích schopností a práce člověka a pro její hodnoty revoluční, historické, 
umělecké, vědecké a technické" dle dikce uvedeného zákona. Odůvodnění neobsahuje 
komplexní posouzení, v čem je tento dům palácový. Objekt postrádá dvorní křídlo, objekt v 
zahradě (tzv. „zámeček") a jeho dodatečné napojení na dům není v ničem originální. Dům byl 
v průběhu své historie několikrát dispozičně přebudován. V době 2. sv. války poškodil dvorní 
budovu - tzv. “zámeček", letecký granát a toto poškození nebylo nikdy zrekonstruováno do 
původní podoby. V poválečné době došlo i k řadě dalších změn původních prvků (zazděné 
dveře v čelní fasádě, instalace neautentických oken ve dvorní budově) a v době po prohlášení 
domu kulturní památkou i k vybudování bytů v půdním prostoru. Jeho současnou dispozici 
nelze proto považovat za palácovou. Tyto argumenty podporuje dále ukvapenost průběhu 
prohlášení a vydání rozhodnutí, které postrádá výše uvedené rozbory, zpracované v 
požadovaném rozsahu a komplexnosti. Hlavním motivem prohlášení domu kulturní památkou 
byla snaha iniciátorky, PhDr. Špatkové, bydlící v patře pod půdou, zabránit realizaci půdní 
vestavby, kterou v té době vlastník (Magistrát města Brna) doporučil (06-2006). Vše 
potvrzuje i časová posloupnost událostí. Provedená půdní vestavba zcela znehodnotila 
původní historický krov. Prohlášení proběhlo navíc krátce před změnou vlastníka formou 
prodeje stávajícím nájemníkům. Tito, mimo autorku podání, nesouhlasí se současným stavem 
a požadují přehodnocení tohoto rozhodnutí a navrácení domu do původního režimu. Svoje 
stanovisko deklarují přiloženými podpisy. Zrušení současné památkové ochrany výše 
uvedeného objektu požadujeme z důvodu: Nedostatečného a neodborného zdůvodnění, které 
nebylo ani v rámci reidentifikace památkového fondu uvedeno do souladu s požadavky 
Zákona o státní památkové péči. Nekoncepčního přístupu státní památkové péče k předmětu 
stávající památkové ochrany a pominutí těchto důvodů již provedenými stavebními úpravami. 
Dostatečného rozsahu památkové ochrany v rámci plošné ochrany Městské Památkové 
Rezervace (MPR) Brno."
2
V řízení se následně vyjádřil NPÚ, ú.o.p. v Brně dopisem č.j. NPÚ-371/69401/2013 
ze dne 22. 11. 2013, kterým vyjádřil nesouhlas se zrušením prohlášení objektu za kulturní 
památku, což odůvodnil takto: „Na základě místního šetření Vám v této věci sdělujeme 
následující: Žadatelé zpochybňují zdůvodnění prohlášení objektu za kulturní památku nejen 
vzhledem k četným dispozičním úpravám (jimiž objekt druhotně prošel a které pozměnily 
jeho vzhled), ale také na základě mylné interpretace odborného stanoviska, které je součástí 
prohlášení. Skutečnost, že předmětný objekt byl v minulosti několikrát stavebně upraven, byla 
zřejmá již v době rozhodnutí o prohlášení za kulturní památku (ze dne 20. 4. 2007), a na jeho 
různými adaptacemi poznamenané podobě příliš nezměnilo ani dodatečné vybudování bytů v 
půdním prostoru. Rovněž další úpravy, jimiž objekt od doby prohlášení prošel (především 
opravy technického rázu), nenarušily jeho charakter do té míry, aby bylo možné uvažovat o 
poškození památky. Zpochybňování uvedeného charakteru domu jako palácové stavby se 
zakládá na neúplném porozumění textu odborného stanoviska, v němž je budova popisována 
jako příklad palácového typu nájemního bytového domu z 1. třetiny 20. století - tedy 
funkčního bytového domu s jasným členěním jak vnitřních jednotek (bytů), tak také fasády do 
ulice Údolní (pomocí okenních os a arkýřů, odstupňovaných podlaží, akcentovaného portálu, 
řešením členité střechy s věžicemi a atikou atd.). Nejde zde tedy o půdorysnou palácovou 
dispozici, ale palácový typ obytného domu, což zmiňovaný objekt splňuje. Přestože jeho 
půdorysné řešení není obvyklé, vychází plně z dispoziční situace, v níž vznikal. Zástavbu na 
pozemku předmětného objektu zachycuje již stabilní katastr z r. 1876 města Brna, v letech 
1911 - 1912 prošel dům přestavbou, během níž vznikl pětipodlažní bytový dům, který byl 
rovněž spojen se starší budovou, tzv. zámečkem. Vzhledem k tomu, že od doby prohlášení 
objektu nedošlo ke změnám, které by pozměnily charakter stavby ze stavu, v jakém byla za 
památku prohlášena, není předkládaná žádost opodstatněná. Vzhledem k výše uvedeným 
skutečnostem nedoporučujeme návrh na zrušení prohlášení předmětného domu za kulturní 
památku.“
V řízení se dle § 8 odst. 2 zákona č. 20/1987 Sb. vyjádřil Magistrát města Brna, odbor
památkové péče (dále též „MMB-OPP") dopisem ze dne 15. 10. 2013, č.j.
MMB/0333572/2013, kterým se zrušením prohlášení objektu za kulturní památku vyjádřil 
nesouhlas z následujících důvodů: „Řadový secesní nájemní dům Údolní 13 v Brně z let 1911 
- 1 2 ,  sestávající z uličního a dvorního traktu, se nachází na území Městské památkové 
rezervace (MPR) Brno. Objekt byl prohlášen za kulturní památku rozhodnutím Ministerstva 
kultury ze dne 20. 4. 2007. V rámci svého rozhodnutí Ministerstvo kultury ČR dospělo k 
závěru, že dům je cenným dokladem nájemního domu z přelomu 19. a 20. století, který 
pozoruhodně spojuje prvky palácových staveb, nájemních domů a vilové architektury. Svou 
polohou na urbanisticky exponovaném místě se významně podílí na podobě MPR Brno. 
Interiér i exteriér domu obsahuje množství dochovaných uměleckořemeslných prvků. Splňuje 
proto podmínky pro prohlášení věci za kulturní památku ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 
20/1987 Sb. MMB-OPP ve svém vyjádření vycházel z prohlídky na místě samém provedené 
dne 27. 9. 2013 a ze skutečností známých mu z jeho úřední činnosti. Od prohlášení za kulturní 
památku dům neprošel zásadními stavebními zásahy, jedná se o následující úpravy: V uličním 
traktu byla realizována vestavba bytových jednotek do půdního prostoru. Půdní vestavba byla 
předmětem závazných stanovisek MMB-OPP z 19. 12. 2007 a zahájena na základě stavebního 
povoleníz 19. 3. 2008. Změna stavby před dokončením byla řešena závaznými stanovisky 
MMB-OPP z 12. 9. 2012. V dubnu 2013 byla výstavba půdních bytových jednotek (výsledně 
v počtu tří bytů) ukončena a MMB-OPP na základě místního šetření vydal dne 25. 4. 2013 
souhlasná závazná stanoviska k užívání stavby a ke kolaudačnímu souhlasu. Realizace půdní 
vestavby byla provedena v souladu s požadavky státní památkové péče uplatněnými v rámci 
závazných stanovisek na základě odborných vyjádření NPÚ v Brně. V současné době
3
probíhají práce i na obnově rozvodů inženýrských sítí v rámci uličního i dvorního traktu 
domu v souladu se závazným stanoviskem MMB-OPP z 9. 5. 2013. V rámci těchto prací bude 
rehabilitován stav ve vstupním prostoru domu a stávající nevhodně osazená elektrosknň bude 
přemístěna do suterénu. Dále probíhají udržovací práce, které spočívají ve výměně dřevěných 
kastlových oken v uličním průčelí za kopie a ve vnitrobloku ve výměně dřevěných oken a 
balkónových dveří za výplně otvorů z dřevěných lepených profilů, k čemuž bylo vydáno 
závazné stanovisko MMB-OPP z 25. 3. 2013. Jedná se o udržovací práce, které jsou 
prováděny v rámci podmínek závazného stanoviska MMB-OPP tak, aby nedošlo k 
nežádoucímu dotčení stavebně historických hodnot. Nad rámec vydaného závazného 
stanoviska MMB-OPP z 25. 3. 2013 byla provedena výměna původních dřevěných 
kastlových oken a dveří jihozápadního průčelí, tzv. Zámečku, orientovaného do zahrady. Tato 
výměna nebyla provedena v souladu s požadavky státní památkové péče. Bez závazného 
stanoviska byly v rámci tzv. Zámečku provedeny i vnitřní úpravy, které spočívají ve výměně 
podlahové krytiny, realizaci podhledů, odstranění původních dřevěných obložek vnitřních 
dveří a dalších úprav spojených s provozem galerie „Aspekt". Předmětem řízení o vydání 
závazného stanoviska MMB-OPP je nově žádost a dokumentace rozšíření stávajícího bytu do 
podkrovních prostor ve dvorním traktu domu, tzv. Zámečku, včetně prosvětlení prostor 
střešními okny, světlíky a světlovody, k čemuž již vydal NPÚ, ú.o.p. v Brně kladné odborné 
vyjádření dle § 14 zákona č. 20/1987 Sb.“ Své vyjádření MMB-OPP doplnil podáním ze dne 
3. 11. 2014, kde uvedl „[...] od doby prohlášení objektu nedošlo k takovému ovlivnění jeho 
hodnot, které by směřovalo ke zrušení prohlášení výše uvedené nemovitosti za kulturní 
památku."
V řízení se dále dle § 8 odst. 2 zákona č. 20/1987 Sb. vyjádřil Krajský úřad 
Jihomoravského kraje, odbor kultury a památkové péče, dopisem č.j. JMK 106392/2013 ze 
dne 10. 10. 2013, kterým vyjádřil nesouhlas se zrušením prohlášení objektu za kulturní 
památku s tímto odůvodněním: „Od doby prohlášení domu za kulturní památku, tj. od roku 
2007, došlo ke změně vlastníka nemovitosti. Původně dům patřil statutárnímu městu Brnu, 
poté jej odkoupili obyvatelé jednotlivých bytů, kteří založili společenství vlastníků jednotek. 
Ti nyní postupně dům opravují. Proběhly opravy rozvodů v domě, nyní se mění 
elektroinstalace, průběžně probíhá výměna okenních výplní. Není nám známo, že by během 
těchto prací postupovali majitelé nemovitosti v rozporu se závaznými stanovisky nebo bez 
nich. Cenné interiérové detaily jako původní zábradlí či štuková výzdoba zůstaly zachovány. 
Zároveň se uskutečnila plánovaná půdní vestavba, o kterou vedli tehdejší nájemníci v roce 
2007 spory a která byla impulsem k podání podnětu na prohlášení domu za kulturní památku. 
Pohledově z ulice Údolní se exteriér změnil ve střešní části o půlkruhové vikýře a střešní 
okna, jak dokládá přiložená aktuální fotografie. Při prohlídce domu nás zástupci Společenství 
vlastníků jednotek informovali o tom, že obdobné vikýře se již jednou na střeše nacházely. Na 
části střechy směřující do dvora a směrem k parku okolo hradu Špilberku, zdokumentované 
na přiložené fotografii číslo 2, jsou součástí půdní vestavby kromě střešních i ateliérová okna 
a balkónové dveře. Domníváme se, že provedené změny na nemovitosti nelze považovat za 
poškození či odstranění původně shledaných památkových hodnot. Proto nesouhlasíme se 
zrušením objektu za kulturní památku."
Dne 25. 2. 2014 proběhlo za účasti pracovníků Ministerstva kultury předem ohlášené 
ohledání věci na místě, během kterého byla pořízena podrobná fotodokumentace 
zpřístupněných interiérů a dvorních částí kulturní památky.
Dle § 8 odst. 2 zákona č. 20/1987 Sb., byli o podání žádosti písemně vyrozuměni též 
spoluvlastníci objektu, kteří nejsou podepsáni mezi žadateli o zrušení prohlášení za kulturní
4
památku. Dle § 36 odst. 3 správního řádu bylo účastníkům řízení umožněno, aby se před 
vydáním rozhodnutí vyjádřili k podkladům, které Ministerstvo kultury v průběhu řízení 
shromáždilo.
Následně Ministerstvo kultury vydalo rozkladem napadené rozhodnutí č.j. MK 
64130/2014 OPP ze dne 22. 1. 2015, kterým rozhodlo tak, že se neruší prohlášení objektu za 
kulturní památku. Rozhodnutí je odůvodněno takto:
„[...] v dané věci nebyl prokázán mimořádně závažný důvod pro zrušení prohlášení 
objektu za kulturní památku. K přetrvávajícímu architektonickému a urbanistickému významu 
dotčeného domu Ministerstvo kultury závěrem dodává: Monumentálně koncipované průčelí 
předmětného domu je hodnotnou a vzorovou ukázkou architektury činžovních domů na 
počátku 20. století, která svým moderně pojednaným a stylizovaným historizujícím 
tvaroslovím (neobarokní hmota, doplněná o střídmý neoklasicistní a pozdně secesní 
ornamentální detail) a svým vnějším palácovým charakterem (v ose stavby umístěný vstupní 
portál, dvojice věžovitých arkýřů po stranách, gradace střešních partií, mohutný centrální štít) 
výstižně demonstruje nejen architektův a stavebníkův vkus, ale i nebývalý stavební rozmach a 
velkoměstské ambice města Brna v období belle epoque. Svou polohou na urbanisticky 
značně exponovaném místě se objekt významně podílí na současné podobě MPR Brno, které 
je jakožto kulturní památka symbolickým i faktickým reprezentantem. Ve společných 
interiérech se dodnes dochovaly cenné uměleckořemeslné detaily (elegantně členěné 
prosklené kyvné dveře - tzv. lítačky, mramorový obklad a štuková výzdoba stěn a stropů u 
vstupní chodby - vestibulu, autentická dlažba s geometrickým černobílým rastrem, kované 
zábradlí schodiště, kovové nárožníky na rozích zdí, atd.). Tyto a další hodnotné původní 
vnitřní prvky, jakož i úspěšně prováděné systematické eliminování pozdějších rušivých 
zásahů (např. nedávná rehabilitace vstupní chodby odstraněním nevhodně osazené 
elektroskříně), by bylo odejmutím individuální památkové ochrany domu do budoucna vážně 
ohroženo. Dvorní objekt nazývaný pro svůj vilový charakter „Zámečkem" je svým 
dekorativně ztvárněným průčelím otevřen směrem k parkově upravenému svahu špilberského 
kopce. V souvislosti s poškozením za druhé světové války sice došlo k částečné purizaci jeho 
fasád a k novodobé přístavbě, ta je však v poměru k hlavní, architektonicky a památkově 
stěžejní hmotě zahradního průčelí opticky potlačená a marginální. Zmíněný dvorní trakt, 
respektive tzv. Zámeček s vlastní zahradou, které dodnes dominuje mohutný solitér staletého 
buku, byl na počátku 20. století s největší pravděpodobností upraven jako klidné, pohodlné a 
stylové obydlí pro majitele výše dotčeného činžovního domu. Objekt tzv. Zámečku zároveň 
představuje zajímavý pozůstatek starší zástavby, jež dříve příslušela, coby dvorní část, k 
dvojici měšťanských domů (neorenesanční a pozdně klasicistní), zbořených právě v 
souvislosti s výstavbou nového činžovního domu Údolní 420/13. Obě budovy jsou mezi 
sebou stavebně propojeny chodbou - krčkem, zajišťujícím rychlý a před nepřízní počasí 
chráněný kontakt s nájemním domem i pouličním ruchem. V bezprostředním sousedství a 
navíc v samotném centru města, tak vedle sebe ojedinělým způsobem koexistuje velký 
činžovní objekt a rodinná vila se zahradou. Vzhledem k výše uvedenému je patrné, že si 
dotčený soubor objektů Údolní 13, i přes některé necitlivé zásahy (zvláště v souvislosti s 
adaptací podkroví) nadále uchovává stěžejní znaky, pro které byl ve smyslu § 2 odst. 1 
zákona č. 20/1987 Sb. prohlášen za kulturní památku."
K námitce obsažené v žádosti o zrušení prohlášení objektu za kulturní památku, že 
„Zdůvodnění [prohlášení za kulturní památku] neobsahuje žádná odborná a 
uměleckohistorická zhodnocení, či zařazení do dějin architektury a urbanismu města [...]” 
Ministerstvo kultury v odůvodnění rozkladem napadeného rozhodnutí uvedlo, že „Prvotní
5
podnět od PhDr. MgA. Věry Špatkové Heřmanové, Ph.D. ze dne 23. 7. 2006 na prohlášení 
objektu Údolní 13 za kulturní památku prošel řádným posouzením ze strany odborné Územní 
komise NPÚ, ú.o.p. v Brně, pro posuzování návrhů na nová prohlášení za kulturní památku na 
svém 97. jednání dne 11. 9. 2006, a to s doporučujícím výsledkem. Text následného 
doplňujícího odborného návrhu, vypracovaného Národním památkovým ústavem, ú. o. p. v 
Brně, dne 22. 9. 2006, č.j. 10281/2006/ga/Ř, 488/2006/01, je, včetně dodaných obrazových 
příloh, zcela standardního řádného rozsahu. Nechybí v něm uměleckohistorický popis 
dotčeného objektu, zmínění architektonických, urbanistických a uměleckořemeslných kvalit 
domu, zasazení do historického kontextu stavebního vývoje města Brna, ani odůvodnění 
potřeby a smyslu individuální památkové ochrany: „Jde o nájemní secesní dům, postavený v 
letech 1911 -  12 na obdélném půdorysu. Objekt sestává ze dvou v mezipatře krčkem 
propojených traktů - pětipodlažního domu při ulici Údolní a dvorního třípodlažního, jehož 
zdobné průčelí, tzv. Zámeček, je orientováno do Špilberského parku. Dům se vyznačuje 
fasádou se dvěma rizality, zakončenými kuželovými věžicemi a centrální segmentově 
prohnutou lomenou atikou. Budova je završena vysokou valbovou střechou, se dvěma nižšími 
bočními úseky krytými sedlovou střechou. Fasáda je v ploše pojednána geometrickým 
plastickým členěním, u rizalitů a portálu se objevují rostlinné akcenty štukové výzdoby. 
Budova je završena vysokou valbovou střechou, se dvěma nižšími bočními úseky krytými 
sedlovou střechou. V interiéru domu se ve vestibulu dochovaly v původní podobě dvoukřídlé 
vstupní a dělící dřevěné dveře se skleněnou výplní, které propojují vestibul se schodišťovou 
halou. V půdním prostoru je zachována dřevěná střešní konstrukce krovu, doplněná o dřevěné 
žlaby, do nichž byla sváděna dešťová voda tak, aby čelní fasáda domu nebyla pohledově 
narušena okapy a rýnami. Dům byl v 90. letech 20. století přitížen betonovou krytinou, jejíž 
vliv negativně ovlivňuje statiku domu - v posledním patře jsou rozsáhlé praskliny zdivá. 
Podle doloženého statického posudku bude nutné, aby došlo ke statickému svázání domu. 
Objekt je součástí řady domů, které uzavírají ulici Joštovu, a je v závěru ulice dominantním 
prvkem, viditelným až od evangelického „Červeného41 kostela, v zimě pak z celé ulice 
Joštovy. Činžovní dům v Údolní ulici č. p. 13 spadá svou výstavbou do období velkého 
stavebního rozvoje na přelomu 19. a 20. století, kdy v roce 1895 vstoupil v platnost nový 
stavební řád a byl vypsán konkurs na Regulační plán města Brna. Z této doby pochází výrazné 
nájemní domy např. od architektů Vladimíra Fischera a Antonína Blažka na nově utvářených 
bulvárech Merhautové, Kotlářské, Štefánikově a jiných. Nájemní domy palácového typu, 
které vznikly na Údolní ulici v blízkosti domu ě. p. 13 pocházejí převážně z 90. let 19. století. 
Jejich stavitelem, a to i novorenesančního domu, který stál původně na místě dnešního domu, 
byl František Alois Dvořák (1852 - 1925). Architekt nebo stavitel pětipodlažního secesního 
domu na Údolní ulici dosud není znám, přesto však dům patří k výrazným brněnským 
architekturám své doby. Zajímavým prvkem je přístavba tzv. Zámečku napojeného úzkou 
spojovací chodbou na hlavní trakt domu. Tzv. Zámeček byl navržen jako jednopatrová 
neoklasicistní budova s výrazným půlkruhovým rizalitem obrácená do zahrady, volně 
navazující na parkové úpravy špilberského parku, prováděné v 70. letech 19. století 
významným brněnským zahradníkem Antonem Schebankem. NPÚ, ú.o.p. v Brně, na základě 
doporučení Územní komise NPÚ ú.o.p. v Brně, pro posuzování návrhů na nová prohlášení za 
kulturní památku doporučuje výše zmíněný dům jako doklad nájemního domu palácového 
typu se zajímavým propojením s architekturou vilového charakteru, u něhož je téměř intaktně 
dochována autenticita, k prohlášení za kulturní památku.“ V této souvislosti je třeba 
zdůraznit, že na doporučení prohlásit předmětný soubor Údolní 13 za kulturní památku se 
shodla jak odborná, tak i výkonná složka státní památkové péče (t. j. NPÚ ú.o.p. v Brně, 
MMB-OPP, Krajský úřad Jihomoravského kraje).“
6
Ohledně námitky obsažené v žádosti o zrušení prohlášení objektu za kulturní památku, 
že „Odůvodnění [prohlášení za kulturní památku] neobsahuje komplexní posouzení, v čem je 
tento dům palácový [...] Jeho současnou dispozici nelze proto považovat za palácovou.“ 
Ministerstvo kultury v odůvodnění rozkladem napadeného rozhodnutí uvedlo, že „ze strany 
žadatele jde o zřejmé nedorozumění v rámci interpretace v odborném návrhu NPÚ, ú.o.p. 
užitého uměleckohistorického pojmu „nájemní dům palácového typu“. Zmíněný termín není 
odvozen z historické a společenské funkce objektu, ani z půdorysné podobnosti dotčeného 
činžovního domu s tradičním dispozičním řešením starých městských paláců, ale z 
reprezentativního a velkoměstsky působícího charakteru novostavby z počátku 20. století.
Co se týče námitky obsažené v žádosti o zrušení prohlášení objektu za kulturní 
památku, že „Dům byl v průběhu své historie několikrát dispozičně přebudován. V době 2. sv. 
války poškodil dvorní budovu - tzv. „Zámeček11, letecký granát a toto poškození nebylo nikdy 
zrekonstruováno do původní podoby. V poválečné době došlo i k řadě dalších změn 
původních prvků (zazděné dveře v čelní fasádě, instalace neautentických oken ve dvorní 
budově) a v době po prohlášení domu kulturní památkou i k vybudování bytů v půdním 
prostoru.“, Ministerstvo kultury v odůvodnění rozkladem napadeného rozhodnutí uvedlo, že 
„Skutečnost, že byl předmětný objekt v minulosti několikrát stavebně upravován, byla v 
rámci posuzování hodnot souboru zřejmá již v průběhu řízení o prohlášení věci za kulturní 
památku. V souvislosti s rekonstrukcí po válečném poškození sice došlo k částečné purizaci 
fasád dvorního traktu a k novodobé přístavbě, ta je však v poměru k hlavní, architektonicky a 
památkově stěžejní hmotě „Zámečku“, respektive k dominující uliční budově, opticky 
potlačená a marginální. K nekonfliktnímu začlenění poválečné přístavby významně přispívá 
především užití tradičně členěných oken, ustupující výšková gradace stavby ve směru od 
zahrady a pnoucí zeleň, zklidňující kontury objektu. Zmíněný pozůstatek po úzkých dveřích 
bývalého obchodu, prolomených kdysi do reprezentativní uliční fasády, je až druhotným, 
dodatečným zásahem, pocházejícím patrně z období první republiky. Pozdější opětovné 
nahrazení dveří oknem tedy naopak rehabilitovalo původní stav parteru z doby výstavby a 
zlepšilo tak vzhled a symetrické vyznění domu (obnova pouze nebyla zcela důsledná a na 
místě dodnes zůstal dodatečně zazděný sklepní průduch a vystouplý sokl zrušeného vstupu, 
tedy zásahy snadno napravitelné). Rovněž instalace několika nevhodných okenních výplní ve 
dvorní části, pocházejících z utilitárních adaptací v osmdesátých letech 20. století, jsou 
záležitostí plně reverzibilní. Způsob provedení vestavby podkrovních bytových jednotek, při 
které byl znehodnocen původní historický krov činžovního domu, se Ministerstvu kultury jeví 
z památkového hlediska jako značně diskutabilní, dotčené úpravy však proběhly ve shodě se 
závaznými stanovisky MMB-OPP. Adaptace dotčených půdních prostor sice znamenala dílčí 
zásah do vzhledu a autenticity kulturní památky, celkový architektonický a urbanistický 
význam souboru však narušen nebyl a shledané památkové hodnoty této stavby nadále 
přetrvávají a převažují. V nedávné době se například podařilo přemístit nevhodně situovanou 
skříň elektrického rozvaděče ze vstupní domovní chodby s mramorovým obkladem a 
štukovými ornamenty do suterénu, společné prostory činžovního domu jsou vzorně 
udržované, stavebně technický stav objektu je velmi dobrý.“
K námitce obsažené v žádosti o zrušení prohlášení objektu za kulturní památku, že 
„ukvapenost průběhu prohlášení a vydání rozhodnutí, které postrádá výše uvedené rozbory, 
zpracované v požadovaném rozsahu a komplexnosti. Hlavním motivem prohlášení domu 
kulturní památkou byla snaha iniciátorky, PhDr. Špatkové, bydlící v patře pod půdou, zabránit 
realizaci půdní vestavby, kterou v té době vlastník (MMB) doporučil (06-2006). Vše 
potvrzuje i časová posloupnost událostí. Provedená půdní vestavba zcela znehodnotila 
původní historický krov. Prohlášení proběhlo navíc krátce před změnou vlastníka formou
7
prodeje stávajícím nájemníkům/4 Ministerstvo kultury v odůvodnění rozkladem napadeného 
rozhodnutí uvedlo, že „Předmětem řízení vedeném podle § 3 zákona č. 20/1987 Sb. je 
především zjišťování té skutečnosti, zda předmětná věc má nebo nemá znaky kulturní 
památky podle § 2 zákona č. 20/1987 Sb. Motivace k podání předmětných návrhů může být 
prakticky jakákoliv, neboť důležitá je pouze skutečnost, zda pro prohlášení za kulturní 
památku je dán či nikoliv příslušný zákonný důvod. Proto je námitka proti motivu podání 
návrhu irelevantní. Ministerstvo kultury si v dané věci vyžádalo v souladu s platnými 
předpisy všechny potřebné podklady a odborná vyjádření, do nichž bylo účastníkovi řízení 
umožněno nahlédnout, pořídit si z nich kopie a vznést případné připomínky. Poté 
Ministerstvo kultury zcela nestranně a objektivně zhodnotilo všechny předložené důkazy, a to 
jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a teprve na jejich základě rozhodlo o prohlášení 
objektu Údolní 13 za kulturní památku. Toto prohlášení není pojato jako jednostranné 
omezení vlastnického práva bez náhrady, protože zákon č. 20/1987 Sb. nabízí řadu 
fakultativních i obligatomích náhrad, vázaných na zachování a údržbu kulturní památky. 
Výše a způsob náhrad jsou dány povahou věci, zejména též odvisí od výše nákladů, jimiž 
obnova či údržba kulturní památky překračuje obvyklé náklady. Prohlášení za kulturní 
památku neproběhlo krátce před změnou vlastníka. Předmětný dům se stal kulturní památkou 
dne 28. 5. 2007. V majetku Statutárního města Brna byl až do dubna 2012.“
K námitce Jiří Švachuly, zástupce Galerie ASPEKT, s. r. o., uplatněné dne 25. 2. 2014 
během místního šetření ve věci dvorního vilového objektu tzv. Zámečku, že „[...] Označení 
Zámeček neodpovídá skutečnosti ani historii a je zavádějící. Tento zadní dům byl cca od roku 
1900 do roku 1917 v soukromém vlastnictví [a] užíván jako byt. Pak změnil několikrát účel, 
od konce 50. let zde byly zřízeny jesle [...]”. Ministerstvo kultury v odůvodnění rozkladem 
napadeného rozhodnutí uvedlo, že „Ministerstvo kultury si bylo samozřejmě již v rámci řízení 
o prohlášení dotčeného souboru objektů za kulturní památku plně vědomo, že mezi obyvateli 
činžovního domu vžité pojmenování „Zámeček14 neodkazuje k historické skutečnosti, ale 
vychází z vilového a reprezentativního charakteru této drobné stavby, orientované svým 
výstavným průčelím do kdysi parkově řešené zahrady, plynule navazující na stromovou 
výsadbu stoupajícího svahu vrchu Špilberk. Na rozdíl od stavebně mnohem mladšího 
ěinžovního domu sloužil přestavěný objekt tzv. Zámečku v první polovině 20. století k ryze 
individuálnímu bydlení, s největší pravděpodobností jako rodinná vila tehdejšího majitele 
domu Údolní 420/13. Na zajímavou architekturu a přírodní kontext tzv. Zámečku, pro 
příchozí poněkud nečekaně ukrytého ve dvorním traktu nájemního domu, se na svých 
oficiálních internetových stránkách překvapivě odvolává právě samotná Galerie ASPEKT, 
s.r.o., zastoupená panem Jiřím Švachulou: „Galerie Aspekt byla založena v roce 1990. Její 
sídlo je v letohrádku z konce 18. století, který se nachází v zahradách hradu Špilberk v Brně 
na Údolní 13. [...]” (zdroj: http://www.galerieaspekt.com/, vyhledáno dne 22. 1.2015)“.
Výše citované rozhodnutí Ministerstva kultury č.j. MK 64130/2014 OPP ze dne 22. 1. 
2015 bylo napadeno včas podaným rozkladem Jiřího Oulehly a Ludmily Oulehlové ze dne 18. 
2. 2015, když napadené rozhodnutí jim bylo doručeno ve dnech 10. a 11. 2. 2015. Rozkladem 
se jeho podatelé domáhají zrušení napadeného rozhodnutí a následně na základě nového 
posouzení věci vydání rozhodnutí, kterým se zrušuje prohlášení objektu za kulturní památku. 
Rozklad je odůvodněn následovně.
„Napadené rozhodnutí nebylo vydáno v souladu s právními předpisy z důvodu 
nezákonnosti správního řízení, které předcházelo jeho vydání. Tato nezákonnost spočívá ve 
skutečnosti, že správní orgán náležitě neposoudil podklady pro vydání rozhodnutí, zejména 
vyjádření a podklady poskytnuté jednotlivými příslušnými správními úřady a Národním
8
památkovým ústavem, ú.o.p. v Brně, kdy jsou rozpory v samotných vyjádřeních a podkladech 
a následně i v odůvodnění samotného rozhodnutí Ministerstva kultury, a to zejména:
V odůvodnění námitky Ad 1) se Ministerstvo kultury okazuje na text doplňujícího 
odborného návrhu NPÚ ú.o.p. v Brně, který v popisu stavby uvádí: „Objekt sestává ze dvou v 
mezipatře krěkem propojených traktů - pětipodlažního domu při ulici Údolní a dvorního 
třípodlažního jehož .... atd.“ a následně o pár odstavců dále je uváděno: “Tzv. Zámeček byl 
navržen jako jednopatrová neoklasicistní budova s výrazným půlkruhovým rizalitem obrácená 
do zahrady, ... atd.“. Zde je zřejmý rozpor v popisu stejné stavby, která má v souladu se 
zákonem č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění 
pozdějších předpisů a s ním souvisejících předpisů, zejména ČSN 734301 Obytné budovy, 
jedno nadzemní podlažní, dvě podzemní podlaží a podkroví.
Ve stejném textu, na který je odkazováno výše ad a) se uvádí: “Dům byl v 90. letech 
20. století přitížen betonovou krytinou, jejíž vliv negativně ovlivňuje statiku domu, v 
posledním patře jsou rozsáhlé praskliny zdivá. Podle doloženého statického posudku bude 
nutné, aby došlo je statickému svázání domu“ a následně v odůvodnění námitky Ad 4) 
ministerstvo uvádí: “ V nedávné době se například podařilo přemístit nevhodně situovanou 
skříň elektrického rozvaděče ze vstupní domovní chodby mramorovým obkladem a 
štukovými ornamenty do suterénu, společné prostory činžovního domu jsou vzorně 
udržované, stavebně technický stav objektu je velmi dobrý“. Tyto dva výroky jsou v přímém 
rozporu, přičemž skutečnost je taková, že střešní trámy jsou napadeny dřevomorkou - 
vypracován mykologický posudek v souvislosti s půdními vestavbami, kdy stávající trámy 
byly mohutně ošetřeny odstraněním napadených částí a následně nahrazeny novými kusy, 
nebo zpříložkovány. Stav stropních trámů nad 5. NP nad bytem manželů Špatkových je stále 
v havarijním stavu, jelikož nebyla umožněna vlastníky bytu jejich sanace. Původní dřevěné 
okapy v půdním prostoru nejsou zachovány. Vzhled více jak poloviny střechy je pozměněn v 
důsledku vybudování střešních oken, vikýřů, ateliérová okna a balkóny a nelze v souvislosti s 
ní mluvit o jakémkoliv zachování původních prvků. Většina bytových jednotek prošla již v 
dobách po roce 1989 rekonstrukcí, kdy v řadě z nich jsou pozměněny dispozice a začleněny 
novodobé funkční prvky. Uváděné úpravy (opravy rozvodů a výměna okenních výplní) 
neproběhly z důvodu zachování a obnovení historické hodnoty objektu, ale jako nezbytné 
udržovací práce k zajištění jejich funkčnosti. Dle našeho názoru v domě převažují novodobé 
prvky, kdy původní jsou v minoritě a v množství běžném v objektech budovaných v daném 
období, které nejsou kulturní památkou.
V popisu objektu lze se zněním uváděným památkovou péčí souhlasit, ovšem nikoliv 
v části, která zdůvodňuje památkovou hodnotu objektu. Tato část je přitom z hlediska 
omezení vlastnického práva zásadní, odůvodňuje totiž oprávněnost ingerence státních orgánů 
do soukromého vlastnictví, které je, obzvláště v podmínkách naši nedávné historie, 
ustanoveno jako jedno ze základních práv demokratického systému. Není tedy vyloučeno 
omezení vlastnického práva obecně, je ale nutné jeho náležité odůvodnění. To se v tomto 
případě dle našeho názoru nestalo. Památková péče uvádí, že objekt je architektonicky 
„zajímavý11 a že jeho „pojetí11 je „inspirováno jednak architekturou palácového typu ... se 
zajímavým propojením s architekturou vilového charakteru .“ V prvé řadě je potřeba říci, že 
objekty, které jsou opravdu, tedy objektivně architektonicky či historicky „zajímavé11 jsou 
zpravidla zpracovány v odborné literatuře, která se věnuje architektuře, urbanismu či stavebně 
historickému vývoji města. Namátkou třeba titul Brněnská architektura 1815 - 1915, průvodce 
od Prof. Pavla Zatloukala, či Brno secesní od Prof. Jana Sedláka. Ani jedna z těchto publikací 
objekt nezmiňuje. Pokud je významnost objektu popsána v některém jiném titulu a památková
9
péče jej opomíjí, lze toto označit za značně neprofesionální přístup. Lze se však spíše 
domnívat, že objekt nepředstavuje v historii a architektuře města nikterak výjimečnou roli a 
proto se o něm odborná literatura nezmiňuje.
Jako další odborné selhání památkové péče se jeví odkaz k „palácovému typu“ 
dispozičně, typologicky i architektonicky se totiž jedná o klasický činžovní (nájemní) dům. 
Tento konkrétní sice představuje stavebně - řemeslně solidní práci na vysoké úrovni, nicméně 
to lze prohlásit o většině objektů z tohoto období vzniku. Při nejlepší vůli lze tedy konstatovat 
pouze to, že dům je zástupcem standardní stavební produkce své doby. Z typologie klasických 
paláců nevychází a nemá s ní nic společného.
V městě Brně tuto typologii (dříve i funkční využití) zastupují např. kulturní památky 
Palác šlechtičen či Dům (fakticky palác) pánů z Kunštátu. V případě objektu Údolní 13 nelze 
ovšem hovořit ani o tzv. domě činžovním s palácovými znaky a prvky. Tuto specifickou 
historickou typologii (vídeňsko - brněnský dům typu Hof), v Brně zastupují např. kulturní 
památky na ulici Husova (Pražákův palác, Besední dům), nebo také objekt na ulici Česká 6 
(tzv. Palác Chlumeckých), typologicky ovšem pavlačový nájemní dům o čtyřech křídlech 
vymezujících nádvoří/dvůr, nebo např. dům na Šilingrově náměstí 2, taktéž vycházející z 
typologicko-objemového řešení palácového typu, nicméně fakticky se jednalo o nájemní dům 
se zdobnou fasádou průčelí evokuj ící průčelí paláce.
Ani v dalším bodě věty nelze se zdůvodněním památkové péče souhlasit. Uvádí, že 
objekt představuje zajímavé propojení s architekturou vilového charakteru. Není vysvětleno, z 
jakého důvodu odborníci památkové péče zaujímají toto stanovisko. Pokud se termínem 
„vilový11 odkazuje na zdobnost fasády lze v tomto bodě souhlasit, že je „dekorativně 
pojednaná, s prvky secese a neohistorismu“, nicméně ani v tomto ohledu objekt nepředstavuje 
výjimečný či ojedinělý stavební počin. Nepředstavuje ani stylově čistou, puristickou fasádu, a 
co do zdobnosti nedosahuje například kvalit průčelí řadových, památkově chráněných, 
nájemních domů na Jiráskově ulici, konkrétně v části mezi ulicemi Veveří a Jana Uhra.
Dále se ve zdůvodnění uvádí, že “zajímavým prvkem je vložený dvorní trakt s 
připojeným tzv. zámečkem o na něj navazující zahradní porter se zbytky historických úprav 
svahů pod Spilberkem, projektovaným brněnským městským zahradním architektem 
Antonínem Sebánkem ve druhé polovině 19. století“ Ani v těchto bodech nelze se 
zdůvodněním nutnosti památkové ochrany a tedy omezení vlastnického práva souhlasit. 
Původ označení dvorního křídla jako tzv. zámeček se nepodařilo v odborné literatuře dohledat 
a ani památková péče zdroj neuvádí, není tedy jasné proč, kdy a z jakých důvodů by mělo být 
dvorní křídlo označeno jako „zámeček." Typologicky nejde o ojedinělou záležitost, v historii 
se často dlouhých středověkých parcel později využívalo k dostavbě samostatného, druhého, 
dvorního objektu, tyto příklady můžeme nalézt u kulturních památek např. na ulicích Veveří 
či Orlí. Je pochopitelné, že v tomto případě orientace zadní fasády do parku, nikoli do dvora 
jak je tomu u výše jmenovaných příkladů došlo k hodnotnějšímu ztvárnění ve výraze a 
členitosti fasády. Z poslední věty památkového zdůvodnění se zdá, že architektonické úpravy 
parku, nijak nesouvisející s objektem, jsou historicky to nejcennější, jelikož u nich se 
památkové péči podařilo dohledat autorské určení; na rozdíl od objektu, o jehož prohlášení 
kulturní památkou ovšem jde především. Jako poněkud tristní se jeví fakt, že část dvorního 
objektu, která byla během 2. světové války zasažena leteckou bombou, nebyla stále uvedena 
do původního stavu, ten současný představuje z architektonického hlediska zcela nevhodné 
řešení, zřejmě bohužel jakési „zakonzervované provizorium."
10
Jako účelové se bohužel jeví načasování snah o prohlášení za kulturní památku. 
Iniciativa přichází v roce 2006, tedy ve stejné době jako stavební záměr půdní vestavby. 
Nakonec se ke zdárnému konci udály oba tyto záměry, takže poněkud paradoxně byl objekt 
prohlášen za kulturní památku, ovšem se zcela novodobým a nepůvodním krovem. Od té 
doby bylo provedeno ještě několik stavebních úprav, např. výměna oken všech čtyř fasád (do 
ulice byly provedeny okna jako kopie původních kastlových oken za dozoru památkové péče, 
do dvora a na obou fasádách dvorního objektu (vyjma oken neporušení části fasády do 
zahrady) byla okna, dle závazného stanoviska odboru památkové péče, vyměněna za okna 
lepených dřevěných profilů, tzv. euro profilů). Taktéž za dozoru památkové péče a v souladu 
se závazným stanoviskem proběhly opravy společných prostorů objektu.
Závěrem tedy nelze než zopakovat, že dům představuje solidní řemeslnou a stavební 
produkci své doby, nikterak, tedy ani pozitivně ani negativně, ovšem nevybočuje. Jeho 
hodnota je především urbanistická, spoluvytváří uliční frontu a díky svému mírnému 
převýšení nad vedlejší a ostatní objekty ulice je pravděpodobné, že do budoucna bude jakýmsi 
neformálním výškovým regulativem pro případné nástavby. Dále je důležité, že díky své 
monumentalitě kompozičně spoluvytváří ukončení významné městské třídy, urbanistické osy, 
Joštovy ulice (autorem urbanistické koncepce křížení os Husova Joštova je Joseph Esch). 
Ovšem k ochránění těchto hodnot (představovaných objemem a uliční fasádou) je dostačující, 
že se objekt nachází v městské památkové rezervaci. Díky tomu má (a bude mít) památková 
péče pravomoc kontrolovat kvalitu zpracování a materiálů uliční fasády. Tímto máme za to, 
že rozhodnutí se zakládá na nesprávných podkladech, jelikož předložené podklady jsou 
zavádějící a není v nich zachycen pravdivý stav věci. Je nesporné, že předmět daného řízení je 
vzhledem ke své povaze velmi složitý po stránce právní, odborné i technické, avšak 
odůvodnění rozhodnutí vymezuje důvody pro zachování kulturní památky, které by obecně 
vzato při posouzení většiny objektů postavených v dané době musely vést k prohlášení těchto 
staveb také za kulturní památky, což by vedlo z degradaci pojmu kulturní památka jako 
taková, kdy máme za to, že stavba, která se stane kulturní památkou je stavbou s velkým S a 
pro laickou veřejnost, obec i stát by měla být klenotem, který je třeba v co největší míře 
zakonzervovat pro příští generace, které z nich budou moci čerpat. Náš objekt však vlivem 
řady přestaveb již tyto vlastnosti nemá.“
Následně Ministerstvo kultury rozklad zaslalo k vyjádření ostatním účastníkům řízení. 
Účastníci řízení Iva Dubačová Jiří Fric, Mgr. Petra Fricová, Ing. Petr Komarovský, Ing. 
Adriána Komarovská, Daniela Pavlíková a Ondřej Švihálek reagovali na rozklad dopisy, kde 
shodně vyjádřili souhlas s podaným rozkladem takto: „Jako jeden z většiny vlastníků domu na 
adrese Údolní 420/13, Brno, jsem inicioval a souhlasil s podáním žádosti o zrušení památkové 
ochrany domu zaslané MK dne 3. 9. 2013. S následným rozhodnutím MK ze dne 22. 1. 2015 
nesouhlasím a plně podporuji zpracovaný rozklad ze dne 18. 2. 2015, zaslaný MK manželi 
Oulehlovými."
MgA. Zdeněk Špatka a PhDr. MgA. Věra Špatková Heřmanová, Ph.D. ve svém 
vyjádření vyslovili nesouhlas s podaným rozkladem, což odůvodnili takto: „Rozklad máme 
za nedůvodný a neopodstatněný, neboť Ministerstvo kultury se ve svém rozhodnutí 
bezezbytku vypořádalo se všemi námitkami uvedenými v žádosti o zrušení prohlášení 
dotčeného domu kulturní památkou. Rozklad tyto námitky pouze znovu opakuje; k žádosti o 
zrušení prohlášení nepřináší nic nového. Podobně jako tato žádost, je i rozklad postaven 
především na tvrzené odborné nedostatečnosti orgánů památkové péče, a to jak místně 
příslušných (NPÚ ú. o. p. v Brně, MMB-OPP, OPP KU JMK), tak Ministerstva kultury. 
Všechny jmenované orgány doporučily v r. 2006 dotčený dům k prohlášení a ve stejné shodě
11
nyní nesouhlasí s jeho zrušením. Po stránce formální je rozklad poněkud neurčitý a nejasný, 
použité citace, tvrzení a odkazy mnohdy postrádají obvyklá upřesnění poznámkovým 
aparátem, jsou nedatované, neodkazují k autorovi, k materiálu z něhož čerpají atp.). I k věcné 
stránce rozkladu je třeba říci, že není vždy korektní. Za všechny uveďme příklad, který se 
bezprostředně týká přímo nás. Podatelé tu (odst. 1, písm. b, str. 2) nad rámec rozkladu uvádějí 
tvrzení o „havarijním stavu dřevomorkou napadených stropních trámů" nad naším bytem, 
jejichž sanaci jsme údajně neumožnili. „Tyto dva výroky (Ministerstva kultury, pozn. aut.) 
jsou v přímém rozporu, přičemž skutečnost je taková, že střešní trámy jsou napadeny 
dřevomorkou - vypracován mykologický posudek v souvislosti s půdními vestavbami, kdy 
stávající trámy byly mohutně ošetřeny odstraněním napadených částí a následně nahrazeny 
novými kusy, nebo zpříložkovány. Stav stropních trámů nad 5. NP nad bytem manželů 
Spatkových je stále v havarijním stavu, jelikož nebyla umožněna vlastníky bytu jejich 
sanace". - Toto tvrzení je zcela nepravdivé. V době, kdy se tato otázka řešila, jsme nebyli 
vlastníky bytu. Nikdo se špetkou zdravého rozumu by si nekupoval byt se stropem v 
popsaném havarijním stavu. Žádný stavební úřad by nesměl ignorovat podobný stav ohrožení 
života, zdraví a majetku osob. Úvahy o přítomnosti dřevomorky v půdním prostoru se poprvé 
(a naposled) objevují v letech 2007/2008 účelově, v přímé souvislosti se záměrem realizace 
půdní vestavby. Z iniciativy naší a příslušného stavebního úřadu byly v roce 2008 o stavu 
stropních trámů pořízeny tři znalecké posudky, z nichž vyplývá, že předmětné dřevěné 
konstrukce neobsahují stopy či následky výskytu a působení dřevokazných hub a hmyzu. V 
srpnu 2012, kdy po čtyřech letech byly dalším stavebníkem obnoveny práce na dlouhodobě 
přerušené půdní vestavbě, jsme z důvodu ověření bezpečnosti statiky požádali stavební úřad o 
kontrolu stropních trámů nad naším bytem. Ten nám vyhověl, ale vzápětí nás informoval, že 
pozastavení stavebních prací zrušil s ohledem na písemné prohlášení tehdejšího přechodného 
vlastníka domu, BD Údolní 13. V něm se uvádí, že stav stropu nad naším bytem není dle 
vyjádření statika havarijní a vlastník tak souhlasí s pokračováním stavebních prací. Toto 
prohlášení podepsali za BD Ing. Komarovský a paní Oulehlová, dnešní podatelka rozkladu. 
Stavební úřad nás krátce poté informoval o dalším znaleckém posudku stavu stropních trámů 
nad naším bytem: „Stávající nosné dřevěné trámy nad 5. NP vynášejí kromě vlastní váhy 
pouze lehký tradiční stropní podhled vodorovná konstrukce není v havarijním stavu a 
nevyžaduje dle mého názoru zásadní rekonstrukci. Podobný, zpravidla horší stav, lze 
předpokládat také u vodorovných konstrukcí v nižších podlažích, které jsou navíc plně 
zatíženy.“ Ing. Vladislav Wicherek, znalec v oborech vady a poruchy staveb, 21. 8. 2012. 
Tolik pravda o stropních trámech nad naším bytem.
Závěrem bychom rádi krátce reagovali na to, jak je v rozkladu pojednáno „omezení 
vlastnického práva“ vlastníka prohlášené památky, přestože se napadené rozhodnutí na str. 6 
této problematice věnuje. Chtěli bychom v této souvislosti upozornit, že podatelé, kteří žádají 
o zrušení památkové ochrany našeho domu, neusilují tím o pouhé omezení našich 
vlastnických práv, nýbrž o to, abychom byli vlastnických práv ke kulturní památce zbaveni. 
Pokud by k tomu došlo, utrpěli bychom vážnou a nenapravitelnou újmu.
S rozhodnutím Ministerstva kultury nezrušit památkovou ochranu našeho domu se 
plně ztotožňujeme. Sdílíme obavy z vážného ohrožení jeho cenných historických hodnot, 
pokud by mu byla odňata individuální památková ochrana. Pro tento případ je již znovu 
připravována změna stavby, tzn. realizace nových průběžných balkónů (pavlačí) ve dvorním 
traktu, kterou ve svém odborném vyjádření z 31. 1. 2013 striktně odmítl Národní památkový 
ústav ú. o. p. v Brně.
12
V souladu s § 152 správního řádu bylo přezkoumáno rozkladem napadené rozhodnutí 
Ministerstva kultury, jakož i řízení, které rozhodnutí předcházelo, a to zejména s přihlédnutím 
k námitkám v rozkladu uvedeným.
Shledal jsem, že Ministerstvo kultury shromáždilo všechny potřebné podklady a na 
základě jejich řádného vyhodnocení dospělo k závěru, který v napadeném rozhodnutí 
dostatečně odůvodnilo, že ve smyslu § 8 zákona č. 20/1987 Sb. nebyl prokázán mimořádně 
závažný důvod pro zrušení prohlášení předmětného objektu za kulturní památku, neboť stále 
vykazuje znaky kulturní památky dle § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb., neboť i 
nadále existují památkové hodnoty, pro které byl objekt dne 20. 4. 2007 prohlášen za kulturní 
památku. Nositelem těchto dochovaných památkových hodnot je zejména monumentálně 
koncipované průčelí předmětného domu, které je hodnotnou a vzorovou ukázkou architektury 
činžovních domů na počátku 20. století, která svým moderně pojednaným a stylizovaným 
historizujícím tvaroslovím (neobarokní hmota, doplněná o střídmý neoklasicistní a pozdně 
secesní ornamentální detail) a svým vnějším palácovým charakterem (v ose stavby umístěný 
vstupní portál, dvojice věžovitých arkýřů po stranách, gradace střešních partií, mohutný 
centrální štít) dokazuje architektův a stavebníkův vkus a stavební rozmach a velkoměstské 
ambice města Brna v období belle epoque. Svou polohou na urbanisticky značně 
exponovaném místě se objekt významně podílí na současné podobě MPR Brno. Zdůrazňuji, 
že předmětem ochranného režimu městské památkové rezervace nejsou památkové hodnoty 
nacházející se v interiérech objektu. Tyto hodnoty spočívají v tom, že ve společných 
interiérech se dosud dochovaly cenné uměleckořemeslné detaily (elegantně členěné prosklené 
kyvné dveře - tzv. lítačky, mramorový obklad a štuková výzdoba stěn a stropů u vstupní 
chodby - vestibulu, autentická dlažba s geometrickým černobílým rastrem, kované zábradlí 
schodiště, kovové nárožníky na rozích zdí, atd. V interiérech navíc probíhá úspěšná eliminace 
pozdějších rušivých zásahů (např. rehabilitace vstupní chodby odstraněním nevhodně osazené 
elektroskříně). Další významné památkové hodnoty vykazuje dvorní objekt nazývaný pro 
svůj vilový charakter „Zámeček". Tento objekt je svým dekorativně ztvárněným průčelím 
otevřen směrem k parkově upravenému svahu špilberského kopce. V souvislosti s 
poškozením za 2. světové války sice došlo k částečné purizaci jeho fasád a k novodobé 
přístavbě, ta je však v poměru k hlavní, architektonicky a památkově stěžejní hmotě 
zahradního průčelí opticky potlačená a marginální. Zmíněný dvorní trakt, respektive tzv. 
Zámeček s vlastní zahradou, které dodnes dominuje mohutný solitér staletého buku, byl na 
počátku 20. století upraven jako klidné, pohodlné a stylové obydlí pro majitele výše 
dotčeného činžovního domu.
Lze shrnout, že stavebně - technický stav objektu je dobrý, stavební úpravy na této 
kulturní památce probíhají v souladu se závaznými stanovisky orgánů státní památkové péče a 
některé architektonické prvky se dokonce podařilo rehabilitovat do původní podoby. Tyto 
skutečnosti svědčí o tom, že ochranný režim kulturní památky nebrání vlastníkům objekt 
průběžně renovovat a upravovat tak, aby bylo dosaženo přijatelného kompromisu, který 
spočívá v zachování památkových hodnot objektu při splnění obvyklých uživatelských nároků 
na bydlení. Prohlášení věci za kulturní památku je tak konformní s Ústavou a Listinou 
základních práv a svobod - viz nález Ústavního soudu České republiky ÚS 35/94: „Prohlášení 
nemovitosti za kulturní památku není omezením vlastnického práva bez náhrady ve smyslu 
ustanovení čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Touto náhradou je třeba rozumět 
zejména poskytnutí odborné pomoci při obnově památky, poskytování podkladů a informací, 
zabezpečování projektových a stavebně restaurátorských prací při obnově vybraných 
kulturních památek a možnost žádat o poskytnutí fakultativního příspěvku na obnovu kulturní 
památky." Článek 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, který stanoví, že vlastnictví
13
zavazuje a nesmí ho být zneužito na újmu práv druhých, anebo v rozporu se zákonem 
chráněnými obecnými zájmy. Obecným zájmem je nepochybně i ochrana kulturních památek.
Podotýkám, že Ministerstvo kultury rozhodovalo jak v roce 2007 v rámci řízení o 
prohlášení objektu za kulturní památku, tak v roce 2015 v rámci žádosti o zrušení prohlášení 
téhož objektu za kulturní památku na základě podkladů a obdržených odborných stanovisek 
Národního památkového ústavu, ú. o. p. v Brně a příslušných orgánů státní památkové péče 
(Krajský úřad Jihomoravského kraje, Magistrát města Brna). Tato odborná stanoviska se vždy 
jednoznačně shodovala jak v případě doporučení prohlásit objekt za kulturní památku, tak v 
případě vyslovení nesouhlasu se zrušením prohlášení objektu za kulturní památku. 
S odbornou argumentací výše uvedených orgánů státní památkové péče se ztotožňuji.
Shledal jsem, že rozklad se opakovaně zabývá rozporováním podkladů pro řízení o 
prohlášení věci za kulturní památku z let 2006 -  2007. V rozkladu znovu vznesené námitky 
proti prohlášení objektu za kulturní památku byly již podrobně vyvráceny v rámci 
napadeného rozhodnutí, a to zejména v rámci vypořádání námitek uplatněných v žádosti o 
zrušení prohlášení objektu za kulturní památku. Zdůrazňuji, že řízení o prohlášení objektu za 
kulturní památku bylo ukončeno pravomocným rozhodnutím. Řízení o zrušení prohlášení věci 
za kulturní památku není opravným prostředkem rozhodnutí o prohlášení věci za kulturní 
památku. Pro přezkum rozhodnutí o prohlášení za kulturní památku již navíc uplynuly 
zákonem stanovené lhůty. Konkrétně je napadán zejména odborný návrh NPU, ú.o.p. v Brně 
ze dne 22. 9. 2006 na prohlášení objektu za kulturní památku, kterému podatelé rozkladu 
vytýkají nepřesnosti v popisu počtu pater tzv. Zámečku. K tomu uvádím, že jasnou a 
podrobnou představu o uspořádání objektu pracovníci Ministerstva kultury získali přímo in 
šitu v rámci ohledání věci na místě dne 25. 2. 2014. Hmotová kompozice a výškové 
uspořádání tzv. Zámečku je poměrně komplikováno z důvodu klesajícího terénu a 
nejednotného stavebního vývoje. Hlavní reprezentativní průčelí tzv. Zámečku je směrem do 
parku přízemní, zatímco hmota směrem do dvora má tři nadzemní podlaží, tedy přízemí, první 
a druhé patro. Takto komplikovaná situace proto může vést k nepřesnostem ohledně určení 
počtu pater, což však samo o sobě nemůže vést k odlišnému závěru ohledně hodnocení, zda 
objekt vykazuje či nevykazuje dostatečné památkové hodnoty, což je klíčová okolnost pro 
rozhodnutí o prohlášení a rovněž zrušení prohlášení objektu za kulturní památku. Podstatné je 
rovněž to, že námitkami uplatněnými v rozkladu nejsou vyvrácena konkrétní zjištění a závěry 
obsažené ve vyjádření NPÚ, ú.o.p. v Brně ze dne 22. 11. 2013, kterými jsou vyvrácena 
jednotlivá tvrzení obsažená v žádosti o zrušení prohlášení objektu za kulturní památku.
Dále uvádím, že rozkladem namítané úpravy objektu z doby před rokem 2007 byly 
provedeny ještě před jeho prohlášením za kulturní památku a byly v průběhu řízení o 
prohlášení za kulturní památku dostatečně známy z podkladů. Úpravy z doby po prohlášení 
objektu za kulturní památku probíhaly v souladu se závaznými stanovisky orgánů památkové 
péče. Výměny dožilých rozvodů, odpadů a jiných technických součástí stavby, které nejsou 
nositeli památkových hodnot, bývají při rekonstrukcích kulturních památek naprosto běžnou 
záležitostí, která je opodstatněná v rámci udržení obyvatelnosti, původní funkce a využití 
památky. Tvrzení v rozkladu o havarijním stavu stropních trámů neodpovídá dle znaleckých 
posudků skutečnosti a vyvrací jej i manželé Spatkovi ve svém vyjádření ze dne 5. 4. 2015.
Dospěl jsem proto k závěru, že rozkladem napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu 
se zákonem č. 20/1987 Sb. a správním řádem, přičemž ani námitkami v rozkladu nebyla 
vyvrácena prokázaná skutečnost, že předmětný objekt ve smyslu § 8 zákona č. 20/1987 Sb. 
svým charakterem a podstatou stále vykazuje v dostatečné míře památkové hodnoty
14
vymezené v § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb. Mám tak za to, že prohlášení 
předmětného objektu za kulturní památku důvodně a oprávněně nebylo zrušeno. Na základě 
výše uvedeného mi proto nezbylo než rozklad zamítnout a potvrdit rozkladem napadené 
rozhodnutí.
K projednání podaného rozkladu byla svolána ustavená rozkladová komise, která věc 
komplexně posoudila a na základě výše uvedeného mně navrhla rozhodnout tak, jak je 
uvedeno ve výroku.
P o u č e n í :
Toto rozhodnutí je podle § 91 odst. 1 a § 152 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní 
řád, v platném znění, konečné a n e l z e  se proti němu dále odvolat.
Mgr. Daniel Herman, v. r. 
otisk úředního razítka ministr kultury
Za správnost vyhotovení:
JUDr. Petr Strupek, v. r.
Alena Brandtnerová, Údolní 420/13, Bmo-město, 602 00 Brno 
Iva Dubačová, Údolní 420/13, Bmo-město, 602 00 Bmo 
Jiří Fric, Údolní 420/13, Bmo-město, 602 00 Bmo 
Mgr. Petra Fricová, Tábor 2675/55, Královo Pole, 612 00 Bmo 
Petter Andreas Frisell, Údolní 420/13, Bmo-město, 602 00 Brno 
Galerie Aspekt, s.r.o., Údolní 420/13, Bmo-město, 602 00 Brno 
Lenka Hadrabová, Údolní 420/13, Bmo-město, 602 00 Brno 
Milan Halavín, Příční 136/30, Zábrdovice, 602 00 Bmo 
Ing. Libor Kejda, Horákov 74, 664 04 Mokrá-Horákov 
Ing. Petr Komarovský, Údolní 420/13, Bmo-město, 602 00 Bmo 
Ing. Adriána Komarovská, Údolní 420/13, Bmo-město, 602 00 Bmo 
Ing. Roman Nekula, Údolní 420/13, Brno-město, 602 00 Brno 
Jiří Oulehla, Údolní 420/13, Bmo-město, 602 00 Brno 
Ludmila Oulehlová, Údolní 420/13, Bmo-město, 602 00 Bmo 
Ing. Nikol Palašová, Údolní 420/13, Bmo-město, 602 00 Brno 
Daniela Pavlíková, Údolní 420/13, Bmo-město, 602 00 Bmo 
Jiří Potůček, Údolní 420/13, Bmo-město, 602 00 Brno 
Ita Potučková, Údolní 420/13, Bmo-město, 602 00 Bmo 
Jaroslav Přikryl, Údolní 420/13, Bmo-město, 602 00 Bmo 
Společenství Údolní 13, Údolní 420/13, Bmo-město, 602 00 Brno 
MgA. Zdeněk Špatka, Údolní 420/13, Bmo-město, 602 00 Bmo
PhDr. MgA. Věra Špatková Heřmanová, Ph.D., Údolní 420/13, Bmo-město, 602 00 Bmo
Jiří Švachula, Údolní 420/13, Bmo-město, 602 00 Bmo
Ondřej Švihálek, Údolní 420/13, Brno-město, 602 00 Brno
Richard Tomášek, Novodvorská 1042/18, Nové Dvory, 67401 Třebíč
Mgr. Helena Žáková, Údolní 420/13, Brno-město, 602 00 Brno
Na vědomí obdrží: Ministerstvo kultury, OPP/O, zde
Národní památkový ústav, generální ředitelství, Valdštejnské nám. 3, 118 01 Praha 1 
Národní památkový ústav, ú.o,p. v Brně, nám. Svobody 8, 601 54 Bmo 
Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor památkové péče, Žerotínovo nám. 3/5, 601 82 Brno 
Magistrát města Brna, odbor památkové péče, Husova 12, 601 67 Bmo
15

Originál dokumentu:

analogový

Typ/druh dokumentu:

Typ dokumentu:	publikace, listiny, spisové dokumenty
Druh dokumentu:	evidence kulturních památek
Bližší specifikace:	rozhodnutí/usnesení podle správního řádu

Jméno souboru:

G0474457.pdf

Formát souboru:

application/pdf

Autor záznamu:

Michl Lukáš

Popis dokumentu:

Brno, činžovní dům. Rozhodnutí podle § 152 správního řádu - rozklad.

Název pracoviště:

generální ředitelství

Velikost dokumentu (v bytech):

12932983 B

Rozměry obrazového dokumentu:

Autor originálu:

Herman Daniel; Ministerstvo kultury;

Klíčová slova:

Uživ. klíčová slova:

dokument ÚSKP;

Datum vzniku:

20.07.2015

Licence:

Typ:	neurčena - ochranu díla stanovuje obecně autorský zákon (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121)

Vazby dokumentu na aplikace IISPP

Bližší specifikace

Odkaz

Aplikace: Památkový katalog - právní stav

Druh záznamu: Právní stav

Ident. zázn.: Id právního stavu

Hodnota ident.: 913114410

Bližší specifikace:

Název	činžovní dům
Číslo ÚSKP	102347
Kód fáze ochrany	P
Fáze ochrany	památkově chráněno
Kód typu ochrany	KP
Typ ochrany	kulturní památka

Aplikace: Památkový katalog - právní akt

Druh záznamu: Právní akt

Ident. zázn.: Id právního aktu

Hodnota ident.: 26680646

Bližší specifikace:

Název	rozhodnutí o rozkladem napadeném rozhodnutí Ministerstva kultury č.j.MK 64130/2014 OPP ze dne 22.1.2015
Číslo	MK 42334/2015 OLP
Datum nabytí právní moci
Typ ochrany	kulturní památka
ID právního stavu	913114410 Načítám data z navázané aplikace...

Územní identifikace dokumentu

Územní rozsah:

objekt lokalizovaný

Objekty paGIS

Kód paGIS

Název objektu

Část obce

Č. dom.

Ulice

Č. or.

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Kód paGIS: 1983078

Název objektu:

Část obce: Brno-město

Č. dom.: č.p. 420

Ulice: Údolní

Č. or.: 13

Kat. území: Město Brno

Obec: Brno

ORP: Brno

Okres: Brno-město

činžovní dům (právní stav 913114410)

Přírůstkové body

Přír. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Lokality

Kód CZ

Název lokality

Reálný typ

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Kraj

Kód CZ: 1080

Název lokality: Brno

Reálný typ: město statutární

Kat. území: Město Brno

Obec: Brno

ORP: Brno

Okres: Brno-město

Kraj: Jihomoravský kraj

činžovní dům (právní stav 913114410)

Kód CZ: 56552

Název lokality: Švábka I

Reálný typ: díl čtvrtě

Kat. území: Město Brno

Obec: Brno

ORP: Brno

Okres: Brno-město

Kraj: Jihomoravský kraj

činžovní dům (právní stav 913114410)

Historické regiony

Kód RS

Název hist. regionu

Kód RS: 6

Název hist. regionu: Brno

činžovní dům (právní stav 913114410)

Ke stažení Náhled Žádost o užití