Zavřít ( + - )

Metainformační systém NPÚ

Detail dokumentu

Tisk

Náhled:

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Textový obsah:

 
 
 
 
 
 
Archeologický atlas  
zříceniny hradu Gutštejn  
 
 
 
                                               Foto P. Sokol 2012 
 
 
Prostorová identifikace archeologických výzkumů 
v areálu hradu v letech 1997 - 2001 
 
 
Mgr. Petr Sokol 
Mgr. Žaneta Sedláková 
 
2015 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Tato práce, která vznikla tvůrčím zpracováním výsledků záchranných archeologických výzkumů, je 
chráněna autorským právem podle zákona 121/2000 Sb. Ve smyslu tohoto zákona jsou chráněny i 
jednotlivé části této práce jako např. náčrty, plány apod. Části práce nebo celou práci lze uveřejnit 
pouze se souhlasem autorů. 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Výsledek je financován z institucionální podpory Ministerstva kultury na dlouhodobý koncepční rozvoj 
výzkumné organizace – Národního památkového ústavu (výzkumný záměr Archeologie, cíl 1.2 
Průzkum archeologického potenciálu vybraných památkových území a objektů ČR, garant PhDr. 
Jaroslav Podliska, Ph.D.) 
 
 
Obsah 
 
1. Složení pracovního týmu        1 
2. Cíl a metody          2 
3. Geomorfologická a topografická charakteristika lokality    3 
4. Stručná historie lokality        4 
5. Historie archeologických výzkumů na lokalitě      5 
6. Atlas – textová soupisová část        7 
7. Závěr a vyhodnocení         19 
8. Literatura a prameny          20 
9. Seznam plánů a příloh         24 
 
CD-R: 
- vektorová data digitální verze mapy ve formátu souborové geodatabáze (*.gdb) a 
mapového projektu (*.mxd) 
- Archeologický atlas zříceniny hradu Gutštejn (.pdf) 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
1 
 
1. Složení pracovního týmu 
 
Vedoucí: Mgr. Petr Sokol 
GIS: Mgr. Žaneta Sedláková 
Evidence movitých archeologických nálezů: Mgr. Marcela Waldmannová, Mgr. Kateřina Kruftová 
 
        V Plzni 2015 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
2 
 
2. Cíl a metody 
Zřícenina hradu Gutštejn u Konstantinových Lázní v okrese Tachov je díky svému umístění a 
krajinnému kontextu považována za nejromantičtější hradní zříceninu západních Čech. Tato památka 
je od roku 1995 ve vlastnictví státu, spravovaná je Národním památkovým ústavem, který ihned 
zajistil základní dokumentaci zříceniny v podobě archivního průzkumu, stavebně historického 
průzkumu a studie statiky a konzervace zříceniny (Úlovec 1995; Durdík – Úlovec 1996; Rineš 1996). 
Došlo i na zaměření historické cesty z údolí směrem na hrad, geodeticky byly vytyčeny hranice zázemí 
hradu (Kamenická 2001, 2), umožňující následné vydělení jeho vlastní parcely z rozsáhlého lesního 
pozemku. V období let 1997–2001 probíhaly každoročně archeologické výzkumy ve vztahu k nejvíce 
narušeným úsekům zdí a pro zpřesnění dosavadních poznatků získaných stavebně-historickým 
průzkumem (Kamenická 1997; 1998; 1999a; 1999b; 2000a; 2000b; 2001a; 2001b; 2013). 
V roce 2011 byla dokončena celková stabilizace hradní zříceniny (Sokol 2012, kde také přehled 
vypracovaných projektů a průzkumů objektu). Výzkumy jsou dnes zpracovány její autorkou do 
nálezových zpráv, výsledky některých výzkumů byly i samostatně publikovány (Kamenická 1999a; 
2000a), postrádáme však zatím komplexní vyhodnocení výzkumů a ve vazbě na to i nové zpracování 
stavebního vývoje hradu.  
Atlas přináší podrobnější a aktualizovaný přehled archeologických terénních prací uskutečněných 
v prostředí památky v minulosti (konkrétně v letech 1997 – 2001), a to jak textovou, tak i grafickou 
formou.  Současně nabízí základní údaje o charakteru terénních zásahů, o rozsahu a okolnostech, za 
kterých byly provedeny, a o jejich výsledcích. Zemní práce spojené se zajištěním a opravami zříceniny 
na počátku 20. století předpokládáme, ale stejně jako očekávatelné nelegální výkopy nejsou 
v písemných i hmotných podchyceny a tedy ani prostorově identifikovány a do atlasu se nijak 
nepromítly.  
Movité nálezy z výzkumů jsou evidovány v databázi DEMUS. Veškeré tyto nálezy (41 banánových 
krabic) jsou součástí oficiální archeologické sbírky NPÚ a uloženy v jeho depozitáři. Součástí textové 
části atlasu je i uvedení inventárních čísel movitých archeologických nálezů pocházejících z každé 
akce (výzkumné sezóny), respektive těch nálezů, kterým bylo do doby vzniku atlasu přiděleno 
inventární číslo. Stručná charakteristika těchto nálezů (materiál, datace) je uvedena obvykle v části 
týkající se konkrétního zásahu. 
 
Formální stránka Archeologického atlasu zříceniny hradu Gutštejn vychází z Archeologického atlasu 
SH Švihov (Foster – Sedláková 2013), jenž byl zpracován podle atlasů zavedených archeologickým 
pracovištěm NPÚ ÚPOP v Olomouci, a následně vyhotovených Archeologických atlasů NKP zřícenina 
hradu Přimda (Sokol – Sedláková 2014) a SH Velhartice (Waldmannová – Sedláková 2014). Atlas je 
koncipován do dvou vzájemně propojených částí. Prostorová identifikace (mapové výkresy, 
geodatabáze) tvoří přílohu k textové části. Ta je rozčleněna do tří komponent (datových sad) – 
terénní zásahy, polohopis s výškopisem a nemovité nálezy. Terénní zásahy reprezentují polygony, 
které zachycují plošný rozsah jednotlivých zásahů, členěných do vrstev podle jednotlivých 
archeologických akcí (výzkumných sezón) 
 
Digitalizace terénní dokumentace a plánů a tvorba databáze byla provedena v programu ESRI® ArcGIS 
for Desktop verze 10.1. Půdorysy výzkumů, nemovitých nálezů a vrstva polohopisu a výškopisu jsou 
ukotveny do DKM k.ú. Okrouhlé Hradiště. Obrazová část atlasu nezachycuje vertikální stratigrafii, tj. 
hloubku zásahů pod úroveň terénu. Tyto informace, tj. popis nálezové situace, lze najít v textové části 
Atlasu, která je koncipována ve formě stručné anotace k odborné i formální stránce archeologické 
akce, podrobnějšího popisu situace, odkazů na literaturu či nálezové zprávy a případných 
inventárních čísel movitých nálezů. Atlas zachycuje kompletní výčet známých archeologických 
výzkumů od roku 1997 do roku 2001, tj. 5 akcí s celkem 23 jednotlivými plochami zásahů. Akce, 
řazené chronologicky, jsou označeny římskými číslicemi I – V. U polygonů, reprezentujících plochy 
jednotlivých zásahů, bylo zavedeno posloupné jednoduché číslování 1 – 23. Toto přečíslování bylo i 
3 
 
přes systematický charakter původního číslování provedeno s ohledem na zvolený způsob označování 
akcí a jednotlivých zásahů, uplatňovaný u všech výše uvedených atlasů. Původní číslování a rok 
provedení výzkumu je uveden v soupisu zásahů (Příl. 1), obsahující základní údaje ke každému 
výzkumu.  
Archeologický atlas zříceniny hradu Gutštejn by měl být aplikovaným systémem evidence 
archeologických akcí na území této nemovité kulturní památky. Atlas by měl sloužit jako oborový 
informační zdroj, jako podklad při přípravě stavebních projektů pro správu památkového objektu i 
jako nástroj pro státní správu. Přístup k Atlasu v pdf verzi je možný na webových stránkách NPÚ. 
Vektorová data včetně atributové tabulky jsou součástí tištěné verze v příloze na CD-ROM ve formátu 
souborové geodatabáze (.gdb) a mapového projektu (.mxd). Atlas včetně těchto dat bude uložen 
rovněž v metainformačním systému (MIS) NPÚ (http://iispp.npu.cz/mis_public/homepage.htm). CD-
ROM obsahuje i data geodetického zaměření. Využití atlasu pro širší veřejnost k propagaci objektu a 
výukovým potřebám umožňuje uživatelsky přístupná varianta internetové publikace na webu ArcGIS 
Online (http://arcg.is/1f1DbHj). 
Mapovým podkladem pro celý areál hradní zříceniny se stalo geodetické zaměření zhotovené v letech 
1995 pod vedením P. Flajžíka z Archeologického ústavu AV ČR v Praze (Durdík 1996). Za účelem nutné 
georeference tohoto zaměření bylo v roce 2015 NPÚ ÚOP v Plzni (P. Sokol) ve spolupráci s Katedrou 
archeologie ZČU v Plzni provedeno nové zaměření referenčních bodů, které umožnily usazení 
půdorysného plánu do mapy. Zdrojem výškopisu byla data leteckého laserového skenování, 
poskytnutá ČÚZK Praha. Zdrojovým podkladem byla dále digitální katastrální mapa (dále jen DKM).  
Kromě souhrnného grafického znázornění archeologických akcí se tak jedním z výstupů atlasu stal i 
nový plán hradní zříceniny, doplněný oproti stávajícímu o výškopis. 
 
 
3. Geomorfologická a topografická charakteristika lokality 
Zřícenina hradu na k.ú. Okrouhlé Hradiště, okres Tachov je situovaná v nadmořské výšce 425 m na 
úzké skalní ostrožně vybíhající z okolního terénu k západu nad soutok Hadovky s bezejmenným 
levobřežním přítokem. Hrad byl v krajině schován v údolí Hadovky, jehož stráně i vlastní předpolí 
polohu hradu převyšují. Původní přístup směřoval údolím a poté jižním svahem k východní straně 
hradu, kde se setkával s další cestou od severu z prostoru hospodářského dvora (dnes dvůr, dříve 
zámeček Daňkov). Podloží tvoří fylitické droby a břidlice břidlice.1 Ta byla i stavebním materiálem 
hradu, získávána byla i lámáním z plošiny předhradí a z příkopu. Zdi hradu jsou z velké části založeny 
na nakloněných břidličných deskách.  Půdní pokryv na ploše hradu i na svazích je minimální. Plocha 
hradu má nepravidelný pětiúhelníkovitý půdorys. Vstup směřoval od východu přes dnes již téměř 
zcela zaniklý šíjový příkop a malé ploché předhradí zčásti vylámané ve skále k dalšímu šíjovému 
příkopu, za nímž se dnes již zcela zaniklou branou vstupovalo do vlastního hradu. Přední část tvoří 
tzv. spodní hrad zahrnující spodní nádvoří s reliktem budovy v jv. části a cisternou při jižním okraji, 
prostorem vstupu do horního hradu před jižním palácem a jižní palác hradního jádra. Horní hrad, 
který zaujímá sz. část celého areálu, je tvořen severním palácem a sousedním bergfritem a úzkým 
nádvořím mezi severním a jižním palácem.  Z jihu se k hradnímu jádru přimyká parkán, do jehož 
východní, vstupní části byla vestavěna na celou šířku parkánu budova. Pod jižním palácem se 
v rozsahu jeho celého půdorysu nachází sklep s valenou klenbou. V prostoru hradu roste několik 
vysokých borovic, které spolu s jalovci na koruně věže již dlouhodobě vytváří typickou siluetu této 
památky.  
                                                          
1 Česká geologická služba, mapové aplikace. Dostupné z: 
http://www.geology.cz/app/ciselniky/lokalizace/show_map.php?mapa=g50&y=846332&x=1054271&r=2000&s
=1&legselect=0. Stav k 13. 4. 2015. 
4 
 
 
4. Stručná historie lokality 
Ač jde o hradní zříceninu poutající k sobě pozornost nejpozději od romantického období 19. století, 
hloubka poznání dějin hradu Gutštejna této pozornosti a oblibě neodpovídá. Nejde ani tak o důsledek 
absence odborného zájmu, jako spíše o možnosti pramenů. Dějinami hradu z hlediska písemných 
pramenů se v novější době zabýval především J. Úlovec a J. Jánský (Úlovec 1995; Úlovec – Jánský 
2000; Jánský 2009), stavebním vývojem pak T. Durdík (Durdík – Úlovec 1996; Durdík 2000; 2005; 
Durdík – Sušický 2005), před ním pak D. Menclová (Menclová 1972). Nejsystematičtěji se Gutštejnu 
věnovala E. Kamenická prostřednictvím několikaletého archeologického výzkumu, jehož výsledky 
však nejsou dosud v dostatečné míře publikovány (Kamenická 1997; 1998; 1999a; 1999b; 2000a; 
2000b; 2001a; 2001b; 2013). 
První písemná zmínka o Gutštejnu pochází z roku 1316 (predikát Jetřicha z Gutštejna). Založení hradu 
se předpokládá v době okolo roku 1300 nebo i dříve, v souvislosti s dělením majetku pánů z Krašova. 
Rod pánů z Gutštejna, patřící zejména v 15. století k nejvýznamnějším v Čechách, vlastnil hrad až do 
roku 1549 (Durdík – Úlovec 1996, 9-21). Jelikož Jan a Burian z Gutštejna patřili k čelným 
představitelům západočeského katolického panstva, byl hrad v dubnu 1422 obléhán a snad i dobyt 
husity (Durdík – Úlovec 1996, 17-18; Úlovec – Jánský 2000, 82; Jánský 2009, 150). Pro stavební vývoj 
hradu byla tato událost zřejmě značně důležitá. Vzhledem k tomu, že část bergfritu nad jižním 
vstupním otvorem obsahuje dřevěné prvky pocházející ze stromů skácených vždy v létě roků 1421 a 
1422 (Kamenická 2000, 7; Kyncl 2011), je zřejmé, že věž byla v uvedené úrovni opravena po 
zkušenostech s právě zmíněným obléháním (k tomu více Sokol 2012, 74).  
Další dendrochronologicky datovaná a výrazná přestavba hradu (nástavba věže a zřejmě i 
navazujícího severního paláce) proběhla koncem osmdesátých let 15. století. Tyto úpravy lze dávat 
do souvislosti s Burianem II. z Gutštejna, královským radou a hejtmanem Plzeňského, Rakovnického a 
Žateckého kraje, který měl prostředky na uzpůsobení rodového hradu nárokům odpovídajícím jeho 
společenskému postavení. Od doby jeho otce Buriana I. však již Gutštejn nepatřil k předním sídlům 
příslušníků hlavní větve rodu (těmi byly především Rabštejn, Nečtiny a Tachov) a ani gutštejnské 
panství s několika vesnicemi nejspíš už nehrálo žádnou velkou hospodářskou roli (Úlovec – Jánský 
2000, 81, 83). Burian II. se na rozdíl od svého otce Buriana I. postavil proti Jiřímu z Poděbrad. Po jeho 
smrti se však dává do služeb Vladislava Jagelonského proti panstvu stranícímu Korvínovi.  
Svou izolovanou polohou a povahou svých majitelů byl hrad zřejmě předurčen k tomu, aby se za 
potomků Buriana II. stal v závěru 15. a v první třetině 16. století zázemím pro lapkovské a politické 
aktivity odbojných pánů z Gutštejna a jejich spojenců. Zapojením do těchto aktivit (snad i včetně 
věznění rukojmí a ukrývání psanců) se Gutštejn tehdy stal nechvalně pověstným nejen v Čechách, ale 
– též díky německému původu spojenců pánů z Gutštejna - i v území daleko na západ od česko-
německé hranice (Úlovec – Jánský 2000, 84-95). Využití hradu k takovým účelům bylo usnadněno 
početnými obytnými a skladovacími prostory, jimiž celkově nevelký hrad v té době disponoval 
(severní a jižní palác, parkánové křídlo, rozsáhlý sklep). Posledním z Gutštejnů, kdo držel rodové sídlo, 
byl Viktorín, který je prodal roku 1549 Hanuši Elpognárovi z Unteršenfeldu. 
Hrad byl po svém prodeji v roce 1549 zřejmě v základní míře udržován minimálně do konce 
šedesátých let 16. století, kdy mizí z písemných pramenů (Durdík – Úlovec 1996, 21; Jánský 2009, 95-
96). Jeho největší stavební rozvoj probíhal během 15. století a výsledná podoba z konce tohoto 
století byla určující pro dnešní vzhled památky. Hrad byl bezpochyby díky své izolované poloze v řídce 
osídlené krajině ušetřen masivního rozebírání zdí na kámen; zříceniny jakožto zdroje stavebního 
materiálu využíval asi jen blízký dvůr Daňkov, existující v sousedství hradu od pozdního středověku. 
V 2. polovině 19. století se zřícenina v souvislosti se vznikem blízkých Konstantinových Lázní  stala 
oblíbeným výletním místem. 
5 
 
Stav hradní zříceniny coby výletního místa se postupně zhoršoval. V roce 1903 byla zřícenina 
Gutštejna opravena (společně s hradem Švamberkem/Krasíkovem) správou bezdružického panství. 
Opravy a doplňování zdiva probíhaly na několika místech v plošně omezeném rozsahu. Hradní 
zřícenina byla při tom vyklizena, což znemožnilo lepší poznání zánikového horizontu. Pravděpodobně 
došlo i k odstranění architektonických prvků a dalších dokladů stavebního vývoje, které byly v té době 
již součástí sutě, zčásti použité na úpravy terénu v areálu hradu. Po pozemkové reformě se stala 
státním majetkem a následně nebyla až do devadesátých let 20. století opravována (Durdík – Úlovec 
1996, 21-22; Kamenická 2001b, 1-3). Stavební zajištění hradní zříceniny, jejíž stupeň dochování 
zděných konstrukcí se  i díky vysoké návštěvnosti značně zhoršil oproti stavu na počátku 20. století,  
se uskutečnilo až v letech 1998 - 1999, poslední pak v letech 2009 – 2011 (k tomu podrobněji Sokol 
2012, 78-85). V současnosti je vnímána jako podstatný a charakteristický krajinotvorný prvek a 
významná součást kulturní krajiny (Kamenická 2001b, 1-2). 
Ani stavební vývoj hradu nelze považovat za dostatečně poznaný; vzhledem k míře dochování 
některých částí hradu bude sotva kdy spolehlivě v plnosti poznán. Pro konkrétnější časové a slohové 
zařazení chybí architektonické detaily i písemné prameny. Záleží tedy především na statigrafických 
vztazích; významná jsou dendrodata zjištěná k některým částem objektu. T. Durdíkem byla rozlišena 
řada stavebních fází, u nichž si však nemůžeme být vzhledem k fragmentárnosti zděných konstrukcí 
vždy jisti jak jejich vzájemnou souvztažností, tak i tím, zda nejde v některých případech spíše o 
projevy technologických etap jedné stavební fáze či lokální opravy. 
Vzhled hradu ve 14. století zůstává až na dílčí jednotlivosti neznámý, o dílčí poznatky jde i pro první 
polovinu 15. století. V ucelené formě lze vzhled hradu rekonstruovat nejspíše až pro konec 15. století, 
u některých částí až pro století šestnácté.  
 
5. Historie archeologických výzkumů na lokalitě 
Známá historie archeologických výzkumů v prostoru hradní zříceniny začíná až v roce 1997. Od 
tohoto roku do roku 2001 provádělo každoroční sezónní výzkumy, vždy formou několika sond, 
archeologické oddělení Památkového ústavu v Plzni, v roce 2001 už Státního památkového ústavu 
v Plzni (nyní Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Plzni) pod vedením Evy 
Kamenické.  Tato aktivita se odvíjela od převzetí objektu plzeňským Památkovým ústavem v roce 
1995. Zjišťovací výzkumy byly prováděny v rámci projektu vědy a výzkumu a jejich účelem bylo kromě 
získání archeologické dokumentace památky i ověření statiky v místě poruch zdiva a zpřesnění 
stavebně historického průzkumu. Sondy byly v areálu rozmístěny tak, aby mohla být sledována 
struktura a vzhled zástavby základních částí hradu, následnost jednotlivých hradních staveb a mohl 
být upřesněn rozsah původního hradu. Práce byly průběžně konzultovány s Tomášem Durdíkem, 
který byl garantem výzkumu. 
V prvním roce výzkumů, tedy v roce 1997, byly provedeny 4 sondy: 3 napříč jižním parkánem a jedna 
v destrukční proluce mezi severní hradbou spodního nádvoří a hradbou obíhající věž. V roce 1998 šlo 
již o 8 sond: dvě v sv. a jv. koutu parkánového křídla, jedna v objektu při jv. straně dolního hradu, 
další při jižní straně jižního paláce, dvě v prostoru vstupu do horního hradu a sklepa před jižním 
palácem, další pak v koutu severního paláce u věže a poslední u jižní hradby spodního nádvoří. 
V následujícím roce pokračovaly práce v poslední sondě z roku 1998 jejím rozšířením a poté dvěma 
sondami: u severní hradby spodního nádvoří a napříč severní částí tohoto nádvoří. V roce 2000 
následovalo 6 sond: rozšíření sondy z předchozího roku při severní hradbě spodního nádvoří, na 
spodním nádvoří při severní straně reliktu jižního objektu, před a v průchodu do horního hradu, 
v prostoru zaniklého sv. koutu brány do spodního nádvoří, vně této části zaniklé brány a vně 
protilehlé jv. strany zaniklé brány. V roce 2001 šlo o 2 sondy: u severní hradby spodního nádvoří a 
napříč příkopem mezi předhradím a spodním hradem.  
6 
 
V devíti sondách v prostoru spodního hradu a vstupu do horního hradu byla odkryta zdiva patřící 
zaniklým objektům (brána, budovy na spodním nádvoří, vstup do horního hradu, cisterna, úprava 
příkopu). Výzkum přinesl i poznatky ke způsobu založení zdiva dochovaných částí, k charakteru 
zásypu parkánu a příkopu nebo izolaci klenby sklepa a k vztahu mezi věží a severním palácem. 
Výzkum bylo získáno celkem 41 banánových krabic movitých nálezů, které se staly součástí sbírky 
NPÚ.  
Informace o případných nelegálních terénních zásazích nebo starších zásazích do terénu v průběhu 
oprav zříceniny jsou značně kusé. Zatímco opravy z 90. let 20. století se obešly bez terénních prací, 
v rámci oprav v roce 1903 došlo k odklizení sutě, o jehož rozsahu však nemáme podrobnější zprávy. 
Vzhledem k tomu, že Gutštějn byl již od romantismu oblíbeným výletním místem, lze předpokládat i 
zásahy do terénu ve snaze o nalezení cenností či zajímavých nálezů. Bohužel však o nich postrádáme 
jakékoli zprávy.  Stávající povrchy terénu tedy nelze považovat a priori za nedotčené. 
Samozřejmostí u hradní zříceniny jsou i náhodné nálezy či cílené povrchové sběry z plochy hradu i na 
svazích pod ním. Muselo k nim jistě docházet v minulosti bez jakékoli šance na jejich evidenci.  
Předpokládat je můžeme zejména na jižním hradním svahu v souvislosti s jeho erozí , a to i vlivem 
existence pěšiny.  
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
7 
 
6. Atlas – textová soupisová část 
 
Jednotlivé zásahy jsou řazeny chronologicky. Za číslem akce následuje číslo terénního zásahu (arabská 
číslice) a rok realizace. Součástí anotace jsou odkazy na literaturu či jiné informační zdroje. Pokud 
jsou známy informace o movitých archeologických nálezech, jsou uvedeny, včetně případných 
inventárních čísel. 
 
Akce I 
1 - 4 
1997 
 
Anotace 
Výzkum byl zaměřen na zjištění stavu zděných konstrukcí pod terénem v místech havárií a na zjištění 
archeologických situací v daných místech. V jižním parkánu byly vyhloubeny 3 sondy napříč tímto 
prostorem tak, aby směřovaly do havarijních míst parkánové hradby.  Cílem bylo zjištění stavu vnitřní 
líce parkánové hradby, způsobu založení jižního paláce, stavu skalního podloží při patě jižního paláce, 
případné doklady zástavby a využití parkánu a datace sídlištních a destrukčních vrstev v tomto 
prostoru. Čtvrtá sonda byla vyhloubena v destrukční proluce mezi severní hradbou dolního hradu a 
parkánem věže s cílem ověřit existenci napojení těchto zdiv nebo branky. 
Kamenická 1997; 1999b, 2-5. 
Popis situace 
Terén jižního parkánu se od jižního paláce prudce svažuje a následně již mírně klesá k parkánové 
hradbě. V západní části se pod palácem nachází suťový kužel. Šířka parkánu se pohybuje okolo 9 m.  
Sonda I (zásah 1) byla vyhloubena napříč západní částí parkánu mezi skaliskem pod jz. nárožím jižního 
paláce a parkánovou hradbou, jejíž šířka je 1,5 m, vnitřní líc byla dochována těsně pod povrchem 
terénu. Š. sondy 1 m, d. 10 m, průměrná hl. na skalní podloží 1 m. Horních 70 cm tvořila destrukce 
zdiva jižního paláce, pod ní se nacházela jednorázová vyrovnávací vrstva cca 60 cm tvořená úlomky 
břidlice promíchanými s hlínou, občasnými zlomky prejzů, kovanými hřeby a minimem zlomků 
keramiky. Níže byla 10-15 cm vysoká vrstva jemné sypké zeminy s úlomky prejzů, dlaždic, zvířecích 
kostí a několika zlomky keramiky. Tato vrstva z 15. století vyplňovala celou šířku parkánu. Hlouběji 
bylo již stesané skalní podloží, které ve vzdálenosti cca 2 m od parkánové hradby prudce spadá pod 
základ parkánové hradby. Zásyp zde byl odtěžen do hl. 2,5 m, aniž bylo dosaženo skály zabíhající pod 
základ hradby. Nerovnosti skalního podloží byly vyrovnány velkými kameny o celkové výšce 60 – 70 
cm. U hradby byl zásyp v rozsahu 1 m tvořen vysokou vrstvou drobných i větších zlomků břidlice, pod 
nimi pak žlutohnědá jílovitá hlína s pískem o výšce 30 cm, níže pak hnědá hlinitá vrstva s 3 atypickými 
zlomky keramiky a úlomky břidlice, nasypána byla k základům hradby. Š. základu hradby 1,7 m, 
lícované zdivo spojeno písčitou maltou s vyplaveným vápnem. 
Sonda II (zásah 2) vedla napříč parkánem v jeho východní části, podél východního úpatí suťového 
kužele. Š. 1 m, d. 8 m, průměrná hl. v severní části 1,6 m, v jižní části 1,2 m. Základová spára jižního 
paláce s předstupujícími plochými kameny byla nad terénem, podložní břidlice silně zvětralé. 
Svrchních 10-15 cm tvoří drn s humusem, pod ní od paty paláce v délce ca 4 m mohutnější 
8 
 
šedohnědá hlinitá vrstva, pod ní zbytky světlé hnědé vrstvy s množstvím úlomků břidlice a větších 
zlomků prejzů. Tato vrstva ve vzdálenosti 2 m od paláce má hl. 60-70 cm, ve vzdálenosti 5 m od 
paláce byla zřejmě odtěžena. Vrstva obsahuje prejzy poslední střešní krytiny paláce před zánikem na 
počátku 17. století. Níže uložená světle žlutá jílovitá vrstva, patrně uměle navršená, pokrývá téměř 
celou šířku parkánu. Obsahovala množství zlomků keramiky, kovů z přelomu 15. a 16. století (datace 
podle nalezených feniků). Ještě při úpatí skály níže šedožlutá sypká vrstva s maltou z doby přestaveb J 
paláce, pod ní obdobná maltová vrstva. Na podloží nasedala 10-20 cm vysoká vrstva drobných 
úlomků břidlice se světle hnědou hlínou, táhnoucí se přes celou šířku parkánu. U parkánové hradby 
byly v šířce ca 2 m vrstvy přerušeny zásahem do hl. 50 cm, vyplněných úlomky břidlic a velkými 
lomovými kameny. V hl. 1,5 začíná nelícovaný základ hradby. Skalní podloží je do vzdálenosti 2 m od 
paláce přitesáno, ve vzdálenosti 1,5 m od hradby začíná klesat, ve vzdálenosti  60 cm prudce spadá o 
1 m. Hl. od terénu na skalní podloží při vnitřní líci hradby je 2,3 m. Množství nálezů z tohoto místa 
náleží předběžně konce 15. století.  
Sonda III (zásah 3) procházela napříč jižním parkánem ve vzdálenosti ca 4 m od parkánového 
přístavku. Š. 1 m, d. ca 7 m, průměrná hl. 1 – 1,2 m. Pod vrstvou drnu 40 cm žlutá jílovitá vrstva jako 
v sondě II. V ní značné množství zlomků keramiky 15. – 16. století. V jižní třetině sondy se objevila 
tenká šedohnědá sypká vrstva se zlomky prejzů. Pod žlutou vrstvou následovala šedohnědá sypká 
s uhlíky, která překrývala rozměrný vkop u vnitřní líce parkánové hradby. Vkop byl vyplněn drobnými 
lomovými kameny a zlomky prejzů do hl. 80 cm od koruny hradby. Mimo vkop následovala až 
k podloží (tl. vrstvy 50-90 cm) světle hnědá sypká s úlomky prejzů a břidlice. Tato vrstva překrývala 25 
vysokou vrstvu z kamenů vyrovnávající skalní podloží a nasedající na rozšířený základ (o 20 cm) 
parkánové hradby. Obě vrstvy obsahují keramiku z 15. - 16. století. Pod vrstvou kamenů byl prostor 
mezi hradbou a skalním podložím vyplněn tmavohnědým sypkým materiálem s úlomky břidlice a 
množstvím keramiky. Tato výplň sahala téměř ke dnu sondy a přiléhala k nelícovanému základu 
hradby, který začínal v hl. 1,5 od její koruny. Při dně sondy zasahovala do zdiva žlutá jílovitá vrstva.  
Základová spára při vnější straně hradby je v hl. 2,8 m. Skalní podloží je značně zvětralé, 1,5 m od 
paláce spadá prudčeji o 1 m, pak uměle přitesáno do roviny do vzdálenosti ca 6 m od paláce. Nebyly 
zjištěny žádné stopy zástavby ani dlažba. 
Sonda IV (zásah 4)byla vyhloubena v proluce mezi oblým nárožím hradby pod věží a tehdy lícovaným 
západním ukončením severní hradby spodního (předního) hradu k ověření průběhu hradby, která je 
na starších plánech vedena až k zaoblené hradbě pod věží. Sonda měla rozměry 1,5 x 1 m, hl. 1,5 m. 
Nebyl zachycen žádný základ, výkop zasáhl jen do písčité vrstvy stejného charakteru, s lomovými 
kameny a zlomky keramiky 15. a 16. století.  
 
Nálezy 
DEMUS př. č. výzkumu 76/2011 , inv. č. sáčků 3950 - 4523 
Nálezy uloženy v NPÚ ÚOP v Plzni. 
 
 
Akce II 
5 - 12 
1998 
 
9 
 
 
Anotace 
Výzkum navázal na předchozí rok a byl opět zaměřen na zjištění stavu zděných konstrukcí pod 
terénem v místech havárií, na zjištění archeologických situací v daných místech a zpřesnění závěrů 
SHP. V případě jižního paláce šlo o ověření stavu rubu klenby sklepení, jejího zásypu a izolace. 
Vykopáno bylo 8 sond rozmístěných v parkánovém stavení (sondy V a VI) pro potvrzení předpokladu 
přítomnosti kuchyně, v jižním paláci (sonda VIII), severním paláci (sonda X), jižní části spodního hradu 
(sonda XI) pro ověření možnosti zaniklého příkopu před hradním jádrem, východní části spodního 
hradu (sonda VII) pro zmapování hospodářské části hradu a v prostoru vstupu ze spodního do 
horního hradu před jižním palácem a vstupu do sklepení (sondy IX A a IX B).  
Kamenická 1998; 1999b, 6-10. 
 
Popis situace 
Sonda V (zásah 5) o rozměrech 1 x 2,2 m byla umístěna do sv. koutu objektu vestavěného do jižního 
parkánu. Pod drnem byla ca 30 cm vysoká vrstva žlutohnědé zeminy s množstvím lomového kamene 
a zrnky malty. Do hloubky 1 m následovala žlutohnědá světlejší hutná hlína s ojedinělými úlomky 
kamene. Při dně sondy se nacházela světle hnědá hlinitopísčitá vrstva s menším množstvím nálezů. 
Vrstvy přiléhají ke zdivu vodorovně. V sondě nebyla zjištěna úprava povrchu interiéru. Základová 
spára jižní stěny horního hradu, tvořící severní profil sondy, byla založena na stesaném skalním 
podloží bez rozšířeného základu. Zdivo bylo spojováno šedobílou pevnou vápennou maltou. Skalní 
podloží ve východní stěně sondy bylo výrazně přitesáno pro založení starší obvodové parkánové 
hradby. Zdivo jižní stěny předsíně jižního paláce je k obvodové parkánové hradbě ve směru S – J 
přiloženo, jen místy je s ní provázáno. 
Sonda VI (zásah 6) o rozměrech 1,1 x 2,2 m byla situována do jv. koutu téhož objektu vestavěného do 
jižního parkánu. Do hloubky ca 50-60 cm byla vyplněna lomovým kamenem smíchaným s hnědou 
sypkou hlínou. U paty východní stěny se nacházela destrukce zdiva s jílovým pojivem. Níže 
následovala tuhá jílovitá vrstva se zlomky prejzů a menším množstvím lomového kamene. V hloubce 
80-100 cm byla hnědá hlinitá vrstva s několika kameny. V obou vrstvách byl nepatrný počet 
keramických zlomků z 15. století. Spodní žlutohnědá jílovitá hutná výplň od hloubky 1 m obsahovala 
množství keramiky, bronzové a železné předměty, drobnou z kosti vyřezávanou rukojeť ve tvaru 
zvířecí hlavičky a brakteátový městský haléř z let 1420-1437 (chebská ražba). Na skalním podloží byla 
ca 10 cm vysoká černohnědá vrstva kypřejší zeminy se zlomky keramiky. Tato vrstva přiléhala 
k základové spáře jižní obvodové hradby. Ve skalním podloží vytesaný žlábek směřoval 
k odvodňovacímu otvoru v jižní hradbě. Rozsedlina ve skále byla vyplněna drobnou kamennou drtí. 
Ve zdivu východní stěny je druhotně použitý pískovcový kvádr. Nad rozšířeným základem jižní stěny 
je vně ustupující široká spára, na níž navazuje zdivo mladší hradby. V průběhu 15. století zde zřejmě 
došlo k e zřícení nebo ubourání nároží jižní parkánové hradby, které bylo později doplněno do oblého 
tvaru. Spodní vrstvy s nálezy přiléhající k torzu nároží náleží do starších období hradu (14. století), 
parkánová hradba zde byla přestavěna (zbudována?) počátkem 15. století, pravděpodobně 
v souvislosti s husitskými válkami. 
Sonda VII (zásah 7) o rozměrech 3 x 1,2 m byla umístěna do sv. strany valového útvaru v jižní části 
dolního hradu, který je pozůstatkem zdi vybíhající od jv. obvodové hradby. Pod slabou vrstvou drnu 
se nacházela světlá žlutohnědá jílovitá vrstva s množstvím lomového kamene. Pod ní byla 50-60 cm 
vysoká žlutá jílovitá, velmi hutná vrstva s úlomky prejzů, malty, cihel a kamene. Následovalo několik 
propálených vrstviček se zlomky keramických nádob a kachlů 16. století, proložených vrstvičkami 
čistého jílu. Sonda byla na východní straně rozšířena kvůli nálezu větší vrstvy uhlíků – patrně šlo o 
10 
 
zbytek ohniště nebo stopy požáru hradby, okolí bylo propáleny do červena. Dno v hloubce 80 cm 
tvořilo téměř rovné skalní podloží. Zdivo západní stěny objektu bylo zachyceno ve značně torzálním 
stavu. Základ tvořily pohozené různě velké lomové kameny spojené hlínou, které mohly být i 
destrukcí starší stavby. Na nich byl uložen druhotně použitý pískovcový kvádr, který byl součástí 
ostění vstupu do objektu od západu. Na tomto kvádru byly 2 vrstvy cihlovokamenného zdiva 
v destruovaném stavu. Západní okraj sondy probíhal v místech vstupu do objektu, který byl vyplněn 
destrukcí z lomového kamene. Práh nebyl nalezen, šířka základu zdi byla 1-1,2 m, západní líc nebyl 
zachycen. Prohlubeň u západního profilu vyplňovala bílá malta zasahující pod destruovaný základ 
západní stěny objektu. Na maltě spočívaly vrstvičky s uhlíky. 
Sonda VIII (zásah 8) byla situována uprostřed interiéru jižního paláce při jeho jižní stěně pro zjištění 
skladby terénu nad klenbou sklepení. Svrchních ca 30 cm je tvořeno lomovým kamenem s tmavou 
sypkou hlínou, zřejmě jde o destrukci a vyrovnání terénu při úpravách na počátku 20. století. Pod 
těmito kameny je světle hnědá sypká vrstva s úlomky dlaždic a prejzů, pod ní žlutohnědá sypká se 
stejným obsahem, která dosahuje hloubky 60 cm. Níže je položena zhutnělá pevná jílová izolace o 
tloušťce 10 cm. Rub klenby pod ní je vyrovnán drobnými lomovými kameny (5-10 cm). Zlomky pálené 
dlažby v hloubce ca 40 cm od dnešního povrchu terénu ukazují na přibližnou úroveň dlažby přízemí 
interiéru paláce. 
Sonda IX A (zásah 9) měla ověřit situaci vstupu do prostoru horního hradu (předsíně jižního paláce) 
jihovýchodně pod věží. Zalícování ukončení V stěny pochází až z úprav na počátku 20. století. Sonda 
byla vyhloubena od úpatí skály na severní straně, na jihu sahala za toto novodobé ukončení 
východní stěny, odkryla tedy celou západní, dnes volnou plochu bývalého vstupu ve východní stěně. 
Pod drnem se nacházela drobná kamenná drť. V hloubce 20 cm se u paty skály na severní straně 
sondy objevilo torzo základu vstupu, tedy jeho severní části. Zachycen byl vnější líc zdiva, vnitřní líc se 
zřejmě nedochoval. 
Sonda IX B (zásah 10) o rozměrech 1,8 x 0,6 m byla vyhloubena mezi vystupujícím skalním podložím 
se vstupem do sklepení a jižní zdí předsíně jižního paláce. Pod drnem a světle šedou sypkou 
vrstvičkou se nacházela žlutá jílovitá vrstva přisedající k rozšířenému základu jižní zdi a obsahující 
zlomky světlé keramiky 15. století. V hloubce 15 cm pod povrchem byl základ asi 50 cm širokého, 
zřejmě staršího zdiva z velkých plochých lomových kamenů spojovaných jílovitovápenným pojivem. 
Zdivo probíhá rovnoběžně s jižní zdí ve vzdálenosti 20 – 30 cm od ní. Základ zdiva je založen na rovně 
přitesaném skalním podloží, který za vnější lící (tedy k jižní zdi předsíně paláce) strmě klesá dolů. 
Výplň v  mezeře mezi základem a jižní stěnou obsahovala keramiku 15. století. Prostor mezi vnitřním 
lícem základu a skalním podložím byl vyplněn světle hnědou sypkou zeminou s množstvím drobného 
lomového kamene. Nad základem bylo nalezeno několik lomových kamenů – mohlo jít o zbytky 
zadláždění po přestavbě v 15. století. Tehdy byla postavena celá jižní stěna, která se na spáru 
připojila k jv. nároží jižního paláce. 
Sonda X (zásah 11) o rozměrech 2 x 1,2 m byla vyhloubena v koutě mezi věží a stěnou 
severního paláce. Pod úrovní drnu bylo několik velkých lomových kamenů položených naplocho, snad 
zbytek zadláždění z poslední stavební fáze v této části. Pod kameny následovala 30 cm vysoká vrstva 
s lomovým kamenem a hnědou sypkou zeminou s kousky malty. Pod touto vrstvou v úrovni 
rozšířeného základu západní strany věže byla hnědá sypká písčitá hlína s úlomky kamene a cihel. Od 
rozšířeného základu věže následovala 60 cm vysoká světle žlutohnědá jílovitá hutná vrstva 
s minimem keramických zlomků. Zřejmě byla navršena jednorázově při přestavbách v 15. století po 
stavbě věže. V hloubce 120 cm od povrchu se nacházela 4 cm tlustá maltová kra s vyhlazeným 
povrchem, na níž je položen základ věže.  Tenké požárové vrstvičky proložené šedým jílem pod 
maltovou krou obsahují keramiku 14. století. Poslední vrstvu představuje 20 cm černohnědý sypký 
materiál s uhlíky, ležící na skalním podloží v hloubce 1,7 m. Všechny tyto spodní vrstvy zabíhají pod 
základové zdivo věže. V základu věže byl použit pískovcový kvádr 30 x 50 cm. Do rozšířeného 
zaobleného základu severní hradby je zaústěný odvodňovací otvor, prostupující celou hradbou.  
11 
 
Sonda XI (zásah 12) o rozměrech 6 x 0,8 m byla položena napříč spodním nádvořím v jeho jižní části 
před vstupem do parkánového křídla. Cílem bylo ověření existence příkopu chránícího původně 
hradní jádro. Asi ve dvou třetinách délky se sonda lomila šikmo k jižní obvodové hradbě. Pod drnem 
byla vrstva velkých lomových kamenů a cihel do hl. 60 – 80 cm. Na této destrukční vrstvě byla 
počátkem 20. století vyzděna severní část východní zdi parkánového křídla. Na dně sondy spočívaly 
žluté jílovité vrstvičky s keramikou 15. století. Skalní nepravidelné podloží bylo v hl. 80 – 90 cm, mírně 
klesalo k východu. Ve východní části sondy bylo složení obdobné.  Kamenitá destrukce se soustředila 
především v blízkosti západní zdi zaniklého objektu zachované ve formě valu. Při základu jižní hradby 
bylo odkryto zdivo o šířce 90 cm z lomového kamene na žlutý jíl. Líc směrem do nádvoří nebyl 
zachován, tato hrana zdiva se rozpadala, destrukce se svažovala k cisterně.  V délce ca 3 m se 
v profilu hlavní části sondy projevovalo zahloubení klesající k jihu. Po rozšíření sondy byla prokázána 
existence cisterny tesané ve skále, umístěné v nejnižším bodě nádvoří. Do hl. 1 m od skalního podloží 
tvořila výplň cisterny kamenitá suť, poté se ukázala drť z prejzů. Ve vybírání  však nebylo  dále 
pokračováno. 
 
Nálezy 
 DEMUS př. č. výzkumu 77/2011, inv. č. sáčků  4524 – 4758 
Nálezy uloženy v NPÚ ÚOP v Plzni. 
 
 
Akce III 
13 - 15 
1999 
 
Anotace 
Práce pokračovaly rozšířením sondy XI (zásah 12) v prostoru objevené cisterny o rozměrech ca 3,5 x 
3,5 m, hl. 3,6 m při jižní straně dolního nádvoří. Poblíž východního konce severní hradby spodního 
nádvoří byla umístěna sonda XII (zásah 13) za účelem odkrytí základů brány. Sonda XIII (zásah 14) 
byla položena napříč severní částí spodního nádvoří pro ověření existence hypotetického příkopu 
před horním hradem (hradním jádrem) a zachycení způsobu využití severní části spodního nádvoří. 
Kamenická 1999a; 1999c 
 
Popis situace 
Zásah 13 představovalo rozšíření sondy XI z roku 1998 v místě objevené cisterny u jižního okraje 
spodního nádvoří. Účelem sondy bylo odkrytí východní poloviny cisterny. Okraj cisterny tvořilo 
stesané skalní podloží di obvodového stupně širokého ca 50 cm, od něj stěny klesaly dolů. Svrchní 1 
m tvořila vrstva kamene se sypkou hlínou. Pod ní následovala vrstva velkých lomových kamenů (20-
30 cm) téměř bez příměsi hlíny. Tyto dvě kamenité vrstvy se ztenčují směrem k jihu.  V hl. ca 1,6 m od 
ústí cisterny následovala další destrukční vrstva, tvořená z 90% prejzy s maltou a hlinitopísčitou 
příměsí. Tato vrstva o výšce 60-70 cm se svažovala od jihu k severu. Při dně v hl. 3,5 m byly 
12 
 
rovnoměrně rozložené vrstvy hutných jílovitých usazenin s organickou příměsí, uhlíky, popelem, 
dřevem a keramickými zlomky. V zamokřeném prostředí při dnu cisterny se nacházely kulatiny o 
průměru ca 12 cm. Nálezy byly soustředěny v organických usazeninách 80 cm ode dna cisterny. Jižní 
stěna cisterny se nacházela za úrovní jižní obvodové hradby a byla vytesána, stejně jako ostatní stěny, 
ve skále. Základ stávající jižní hradby byl postaven až po zasypání cisterny, na východní 
straně napojen na starší úsek hradby. Při jižní hradbě byl odkryt blok zdiva z lomového kamene a 
žlutého jílu. Destrukce se svažovala k cisterně. V přilehlém žlutém jílu byly keramické zlomky 
z poloviny 15. století. Cisterna byla zřejmě čištěna a funkční až do 1. poloviny 16. století (podle 
keramiky a mincí), ani při dnu neobsahovala starší nálezy. 
Sonda XII (zásah 14) byla vyhloubena u východního okraje severní hradby dolního hradu v místech 
brány. Pod drnem a ca 20 cm zeminy se objevila koncentrace lomového kamene se žlutým jílovým 
pojivem, zřejmě zbytek základu brány nebo severní hradby. Sonda nebyla dále prohlubována 
z provozních důvodů. 
Sonda XIII (zásah 15) o rozměrech 1,2 x 10 m byla položena napříč severní částí spodního nádvoří ve 
směru Z – V, mezi věží a bránou. Ve východní části bylo mělké skalní podloží, na kterém se 
vyskytovaly nepatrné zbytky zdiva pojeného jílem, širokého 1,3 m a probíhajícího šikmo sondou. 4 m 
od východního konce sondy bylo odkryto jiné zdivo o šířce 1,2 m, probíhajícího souběžně s čelní 
hradbou horního hradu. Západní líc zdiva byla dobře dochovaná, tvořená 2 řádky lomového kamene, 
zdivo bylo spojeno vápennou maltou silně písčitou, drolivou, okrově žlutého zabarvení. Keramické 
zlomky z tohoto zdiva pochází z 15. století. Směrem k věži byla odkryta rozsáhlá destrukce zdiva 
z lomového kamene a křehké vápenné malty, torza zřícené čelní hradby horního hradu v úseku pod 
věží. Zeď o výšce 3 – 3,5 m byla zřejmě stržena záměrně. Destrukce byla po zdokumentování 
rozebrána.  Pod ní  byla tmavá hlinitá hutná vrstva s čočkami žlutého jílu, uložená na 5 – 6 cm vysoké 
vymazávce z narůžovělé malty, která zřejmě tvořila podlahu interiéru objektu, přistavěného pod věž 
v 15. století. Pod touto podlahou se nacházela tenká spáleništní vrstva se zlomky keramiky, níže pak 
několikanásobné, rovně uložené vrstvičky, které vyrovnaly skalní podloží. Šířku objektu od pravoúhle 
přitesaného skalního podloží pod věží směrem do nádvoří lze odhadnout na 4 m. Objekt existoval do 
16. století, kdy byl vyklizen, jeho východní stěna snesena a do jeho prostoru stržena čelní hradba 
horního hradu. Na odtesaném skalním prahu byl založen rozšířený základ čelní hradby horního hradu. 
Tento základ vystupuje před hradbu o 40 – 50 cm, jižním směrem hradba pak v plné dochované výšce 
předstupuje (zalamuje se) směrem do nádvoří a předzáklad zde tedy není. Zdivo nad úrovní 
předzákladu je v obou částech hradby provázané. Zeď byla zděna na maltu. Vrstvy nad předzákladem 
obsahovaly zlomky keramiky 15. století a zvířecí kosti. 
 
Nálezy 
DEMUS př. č. výzkumu 78/2011, inv. č. sáčků 4759 -  5052 
Nálezy uloženy v NPÚ ÚOP v Plzni. 
 
 
Akce IV 
16 – 21  
2000  
 
13 
 
 
 
Anotace 
Výzkum se v tomto roce soustředil na ověření půdorysu vstupní brány, zjištění zástavby v jejím okolí, 
stavu terénu před branou a upřesnění průběhu čelní hradby a způsobu přístupu do horního hradu. 
Vyhloubeno bylo 7 sond, přičemž 2 byly částí sondy jedné (sonda XV – zásah 18).  
Kamenická 2000a; 2000b, 2-6. 
 
Popis situace 
Zásah 16 představoval rozšíření sondy XII (zásahu 14 z roku 1999). Došlo k rozšíření i prohloubení 
této sondy na rozměry 3 x 2 m. Ve zdivu severní hradby nádvoří spodního hradu byla v úrovni předělu 
mezi vrstvami 1 a 2 patrná horizontální spára odlišující starší a mladší fázi této hradby. Východní část 
hradby včetně lícovaného ukončení je výsledkem novodobých úprav. Rozšířený základ hradby byl 
v hl. 1,7 m od současného povrchu terénu. V hl. 50 cm byl odkryt základ zdiva orientovaného S-J 
z lomového kamen pojeného vápennou maltou. Základ byl široký 90 cm, ve vzdálenosti 20-40 cm od 
hradby byl odbourán. Jde o zbytek západní zdi brány. Západní část sondy vlevo od základu brány: 
Svrchní úroveň terénu tvořila černá humusovitá vrstva s drnem (1), pod ní pak černohnědá sypká 
hlinitá vrstva 2. V jižní části sondy se pod vrstvou 2 objevila mladší fáze dlažby nádvoří (4), která se 
svažovala k severu, kde ji překrývala vrstva 3, světle hnědá sypká, s drobnými úštěpky kamene.  U 
hradby byla pod vrstvou 3 žlutá jílovitá vrstva 6, mezi ní a severním koncem dlažby se objevily zlomky 
prejzů v žluté jílovité hlíně (5). Pod vrstvou 6 byla při hradbě slabá vrstva břidličné drtě. V jižní části 
sondy pod dlažbou vystupovalo nad úroveň základu brány skalní podloží, které se pak k S prudce 
svažuje pod hradbu. Prostor mezi skálou a dlažbou vyplňovala tmavá hnědá hlinitá vrstva 8 
s lomovým kamenem, která překrývala i korunu základu brány. Při hradbě se do této vrstvy 
zahlubovala tmavá hlinitá vrstva 9 a vrstva zlomků kamene přímo u zdiva hradby. Obě tyto vrstvy 
shora překryla vrstva 7. Prostor mezi stěnou skály a základem hradby v hl. 1,3 – 2 m vyplňovala 
středně hnědá písčitá vrstva 11 s drobnými lomovými kameny. Východní část sondy vpravo od 
základu brány: Svrchní úroveň terénu opět tvořila černá humusovitá vrstva s drnem (1), pod ní pak 
suťová vrstva 2. Pod ní byla světle hnědá hlinitá vrstva 3 s prejzy, úlomky břidlice, dlaždic a kachlů. 
Níže byl mezi severní hradbou a dlažbou, stejně jako v západní části sondy, 1 m široký pruh žlutého 
jílu, vysoký ca 30 cm (4), který se směrem k jihu ztenčoval a ztrácel, částečně překrýval břidlicovou 
dlažbu. Jde zřejmě o stopu přestavby brány. Pod touto vrstvou je jednorázový mohutný zásyp 
z břidlicové drti o výšce 50-60 cm, téměř bez nálezů. Pod ní v části k hradbě je tenká středně hnědá 
vrstva 6 s úlomky kamene. Těsně nad dnem vnitřního prostoru bány byla 20-25 cm vysoká 
tmavohnědá hlinitá vrstva 7 s úlomky kamene, zvířecími kostmi a početnou keramikou z 15. století. 
Skalní podloží uvnitř brány bylo stesáno a vyrovnáno žlutavou maltou. Odkryto bylo u severní hradby 
v hl. 2 m. Při jižním okraji sondy bylo pod svrchní vrstvou 1odkryto zdivo ve směru Z-V, které patří 
mladší fázi brány. Zřejmě po dobývání hradu v 15. století nebyla západní zeď brány obnovena, ale 
byla zbudována tato nová, která směrem do nádvoří vymezila ca 2 m široký průchod. Prostor mezi 
novou zdí a severní hradbou byl zadlážděn z ploché břidlice, dlažba částečně překryla starší zdivo 
brány.  
Sonda XIV (zásah 17) o rozměrech 1,6 x 3,5 m byla umístěna na dolním nádvoří za vstupní bránu jižně 
od sondy XII. Její část zasáhla i do zvýšeného terénu v místě severní strany hospodářského objektu.  
V jz. části sondy se podařilo odkrýt vstup do této budovy, konkrétně jeho východní špaletu. Zdivo 
objektu bylo složeno ze středně velkých lomových kamenů (20-30 cm), pečlivě lícováno, spojeno 
žlutým jílovitopísčitým pojivem se zrnky vápna. Šířka základu byla 1,3. V interiéru objektu byla pod 
14 
 
humusovitou vrstvou s drnem (1) kamenná destrukce v tuhé jílovité vrstvě 2, pod ní 10-30 cm vysoká 
žlutá jílovitá vrstva 3 s drobnými úlomky prejzů. Na skalním podloží byla tenká světle hnědá vrstva 4 
tuhé hlíny. Skalní podloží vně objektu je přitesáno, stoupá směrem k východu. V délce 1,2 je 
ohlazené, před vstupem přechází v dlažbu. Východní část sondy v podobě úzkého pruhu měla uvěřit 
existenci jižní zdi mladší fáze brány, obdobně situaci v sondě XII, s negativním výsledkem. Zjištěno 
bylo neopracované podloží bez stop malty.  
Sondu XV (zásah 18) tvořily 2 části A a B o rozměrech 2 x 1,5 m a 1 x 2,2 m, hl. 1,2 a 1,3 m. 
Vyhloubena byla před a v průchodu do horního hradu pro zjištění způsobu úpravy tohoto vstupu. 
Levá špaleta zdiva ve vstupu je výsledkem oprav z roku 1905, pravé zdivo pod skálou nebylo na 
povrchu zřejmé. Objevilo se po skrytí 25 cm zeminy s drobnou sutí. Byla značně porušená, z nízkých 
břidlicových desek spojených písčitohlinitou maltou bez vápna. V čele bylo zdivo široké 60 cm, 
připojovalo se zboku na skálu. Výška zdiva byla 80 cm, špaleta vstupu byla šikmá, směřovala 
k jihozápadu. Stejným směrem byla otesána skála vlevo, na které byla založena přizdívka z roku 1905. 
Šířka vstupní šíje byla 1,2 m. Skalní podloží zde stoupá, přitesáno bylo do stupňů, značně již 
opotřebených. Výškový rozdíl mezi stupni je ca 15 cm, hrany jsou zaoblené. V šířce sondy byly 
odkryty 3 stupně. Při jižním okraji středního stupně je vyhloubena jamka o průměru 10 cm a hl. 5cm – 
zřejmě pro veřej vstupních dveří. Terén v místech vstupu (část A) měl následující složení: Pod tmavým 
hlinitým násypem 1 s drnem byla vrstva velkých lomových kamenů se stopami malty (2). Ve spodní 
úrovni je menší lomový kámen s břidlicovou drtí a žlutým pískem. Vstup i hradba nad ním kolem věže 
byly zřejmě rozebrány postupně, v sondě nebyly patrné stopy násilného zániku. Zásyp je navršen 
jednorázově při demolici stavby. Terén před vstupem (část B) měl toto složení: Pod tmavou hlinitou 
vrstvou 1 s drnem byla žlutavá písčitá 2 s lomovým kamenem. Následovala žlutá jílovitopísčitá vrstva 
3 s velkými lomovými kameny a maltou, pod ní žlutohnědá jílovitopísčitá sypká vrstva 4 s drobnými 
úlomky břidlice, pod ní zbytek dlažby z lomového kamene (5). U skalního podloží byla slabší tmavá 
hlinitá vrstva 6 s keramickými zlomky. 
Sonda XVI (zásah 19) o rozměrech 2 x 1,8 m byla umístěna do předpokládaného sv. segmentu brány, 
kde skutečně odkryla sv. kout brány. Odkryta byla čelní (východní) hradba hradu. Nároží brány 
předstupuje o 2,6 m před novodobé lícované ukončení severní hradby, zalomené je ca k JV pod 
úhlem ca 100°. Zdivo je zděno pečlivě a provázáno, skládáno je z velkých desek břidlice. Od skalního 
podloží je zachováno do výšky 1,5 m. V prostoru interiéru zaniklé brány byla při zdivu na severní 
straně sondy suť, pod ní vrstvička 2 žlutavého jílu, která přiléhá ke koruně odbouraného nároží. Pod 
ní je 3-5 cm vysoká propálená vrstvička 3, spolu s vrstvou 2 končí 1,2 od jižního líce hradby, kde je 
snížen terén nádvoří. Následovala mohutná žlutohnědá písčitohlinitá vrstva 4 s drobnými úlomky 
břidlice a prejzů vysoká 70 cm, pod ní žlutá jílovitopísčitá vrstva 5 o výšce 20 cm a půlmetrová vrstva 
6 břidlicové drtě a lomového kamene. Při skalnatém dnu sondy se nacházela 20 cm vysoká hnědá 
hlinitá kyprá vrstva 7 s množstvím zvířecích kostí keramických zlomků z 15. století, u dna byla i menší 
kamenná koule. Skalní podloží bylo hrubě přitesané, smírným stoupáním k západu. Vrstvy 4-6 jsou 
zásypem souvisejícím s mladší fází brány. Vrstva 2 odpovídá úrovni brány v její mladší fázi, 
obsahovala keramiku z přelomu 15. a 16. století. 
Sonda XVII (zásah 20) o rozměrech 2,6 x 1,2 m a celkové hl. 2 m byla vyhloubena zvnějšku před 
odbouraným sv. nárožím brány. To bylo odkryto pod 30 cm drnu a sutě. Základ zdiva je široký 1,6 m, 
poslední zachovalá vrstva zdiva je o 10 cm užší, zřejmě jde již o nadzemní část. Zdivo je pečlivě zděno 
z poměrně velkých desek břidlice, malta je v líci zcela vyplavena. Základ spočívá na velkých a silných 
břidlicových deskách spojených měkkou bělavou maltou. Tyto desky vystupují před základovou spáru 
o 80 cm a tvoří 15 cm vysoký stupeň. Tato podkladová vrstva vyplňovala celé dno sondy, založena 
byla na stesaném skalním podloží. Vodorovně přitesaný skalní stupeň předstupuje před líc hradby až 
o 1,6 m, mírně klesá, poté strmě spadá do příkopu. Těsně nad skalním podložím byly spáleništní 
vrstvy, na kterých byla nalezena velká žulová koule, nepravidelně opracovaná, snad do praku. Složení 
terénu v sondě vypadalo následovně: Pod černou humusovitou vrstvou s drnem byla žlutohnědá 
15 
 
jílovitá vrstva 2 se sutí velkých lomových kamenů (z hradby). Následovala žlutavá jílovitopísčitá vrstva 
3, poté drobná břidlicová drť (4), další žlutavá jílovitopísčitá vrstva 5, středně hnědá vrstva 6 s uhlíky, 
červenavá spálená vrstva 7, žlutá jílovitá 8, červenavá vypálená mazanice (9), černé spálené vrstvy 10, 
suť se světlým pískem a lomovými kameny (11), žlutohnědá jílovitá vrstva 12, tmavohnědá hlinitá 
vrstva 13, suť lomových kamenů (14), pod kterou se již nacházely břidlicové desky spojené maltou 
(16). Všechny vrstvy kromě svrchní spadají směrem do příkopu, svrchní méně, spodní prudčeji. 
Spálené vrstvy nad podložím obsahovaly keramiku z 15. století a prakovou kouli. Propálené a uhlíkaté 
vrstvičky přechází přes hranu skalního stupně a spadají do příkopu. Vnitřní hrana příkopu je v hl. 1,8 
od současného povrchu terénu.  
Sonda XVIII (zásah 21) o rozměrech 2,4 x 2,5 a hloubce 2,6 m byla umístěna před jižní část zaniklé 
brány přes přístupovou šíji přes příkop proti sondě XVII. Základ hradby zde je narušený kořeny 
stromů. V horní úrovni je dochován zbytek základu čelní hradby (4 vrstvy kamene), vnější líc hradby je 
sesuta vně. Základ byl založen na vodorovně stesaném skalním podloží.  Ve střední části skála prudce 
klesá k severu, kde pak probíhá vodorovně. V této úrovni se dochovalo u skalního podloží několik 
vrstev lícového zdiva do výšky 90 cm. Na rozdíl od sv. nároží zde chybí předstupeň, zdivo je založeno 
méně kvalitně.  Skladba vrstev v sondě byla následující: Pod tmavou hlinitou vrstvou1 s drnem byla 
světle hnědá písčitá vrstva 2, pod ní žlutá jílovitá vrstva 3, žlutá jílovitá vrstva 4 se zlomky prejzů a 
ojedinělých zvířecích kostí, žlutohnědá vrstva 5 s množstvím lomového kamene, hutná tmavohnědá 
hlinitá vrstva 6 s uhlíky a keramikou, spálená vrstva 7 a u dna pak sypká tmavohnědá hlinitá vrstva 8 
s uhlíky a keramikou, ojediněle s prejzy. Všechny vrstvy se svažují směrem do příkopu, jehož okraj 
nebyl zachycen. Vrstvy 3-5 lze považovat za stopy dozdívání/přestavby čelní hradby.  
Nálezy 
DEMUS př. č. výzkumu 79/2011, inv. č. sáčků 5053 - 5339 
Nálezy uloženy v NPÚ ÚOP v Plzni. 
 
 
Akce V 
22, 23 
2001 
 
Anotace 
Výzkum v tomto roce navazoval na předchozí sezónu, kterou bylo nutné z důvodu využití hradu 
filmaři ukončit dříve, než bylo plánováno. Soustředil se na prostor příkopu a nádvoří dolního hradu. 
Realizovány byly dvě sondy, obě byly kopány ručně až na skalní podloží. 
Kamenická 2013, 7-18. 
 
Popis situace 
Sonda XIX (zásah 22) o rozměrech 3 x 3 m byla umístěna na dolním nádvoří hradu při severní hradbě, 
pod okénkem v jejím přibližném středu. Svrchní úroveň terénu tvořily vrstvy s drtí lomových kamenů 
(vrstvy 1 a 2). Vrstva 1 o výšce 10-25 cm byla tvořena tmavým humusovitým materiálem s drnem, bez 
16 
 
nálezů. Vrstva 2 byla středně hnědá, o výšce 40 cm, vznikla po zániku hradu, keramika z konce 16. a 
z průběhu 17. století. V hloubce 30-50 cm byla ve zdivu hradby patrná stavební spára, vzniklá 
dodatečným obnovením na základu původní hradby. Pozdější vyzdění části hradby proběhlo v hl. 30 
cm pod současným terénem, základ byl založen z větších fylitových kamenů místního původu v šíři 
základu starší hradby. Spodní zdivo starší hradby je pečlivě lícované, z drobnějších plochých břidlic, 
spojeno bělavou maltou, značně již vyplavenou. Základová spára starší hradby probíhá v hl. 1,7 m od 
současného terénu, zdivo nasedá na nerovné skalní podloží spadající prudce k severu. Základový vkop 
hradby byl široký 40 cm a hluboký 70 cm. Vyplněn byl rezavohnědým sypkým písčitohlinitým 
materiálem (vrstva 8) s nálezy z konce 15. století, zahloubený byl do mohutné vrstvy žlutého jílu 
(vrstva 10), která zarovnávala plochu jižně od hradby a směrem do nádvoří se vytrácela. Nad tímto 
vkopem a jílovou vrstvou byla středně hnědá štěrková drť s úlomky kamenů (vrstva 5) bez nálezů, 
pocházející ze stavby starší hradby. Na tuto drť přiléhala k hradbě tenká požárová vrstvička (9) bez 
nálezů. Nad ní byla žlutohnědá jílovitá ulehlá vrstva 7 o výšce 10-20 cm s uhlíky a množstvím nálezů 
z časného 16. století. Výše byly uloženy žluté a žlutohnědé jílovité vrstvy 4 (pozvolna sílí směrem do 
nádvoří, bez keramiky) a 3 o výšce ca 20 cm se zlomky keramiky přelomu 16. a 17. století. Vrstvy 3 
(žlutohnědá hrudkovitá, narůstá směrem do nádvoří)a 3A (žlutavá jílovitá, blíž k hradbě) pod suťovou 
vrstvou 2 obsahovaly množství prejzů, zlomků cihel, hřeby, zlomky keramiky pochází z konce 16. a z 
1. poloviny 17. století. Tyto vrstvy přiléhají k hradbě těsně pod horní úrovní starší fáze hradby, 
v úrovni řady vypadlých kamenů ve vnitřní líci hradby. Ve východní části sondy v hl. 20 cm byla 
směrem do nádvoří odkryta souvislá vrstva lomového kamene, pravděpodobně dlažba z brány do 
nádvoří; stejná byla odkryta v sondě XII v roce 2000. 
Sonda XX (zásah 23) představovala příčný řez příkopem umístěný 1 m severně od vstupní pěšiny, 
který v šířce 1 m a délce 12 m navazoval na západní straně na sondu XVII z roku 2000. Podloží zde 
tvoří místy pevnější, místy rozvolněné deskovité břidlice. Výplně spodní úrovně příkopu se liší ve 
východní a západní části, na západní straně se kumuluje více zánikových vrstev, ve východní jsou při 
dnu jílovité vrstvy, zřejmě z doby po rozšíření příkopu nejspíše v 80. letech 15. století. V horní úrovni 
příkopu jsou již vrstvy jednotné. Od bermy na západní straně spadají do příkopu požárové vrstvy i 
stržené zdivo vstupní brány (4) – ploché lomové kameny o velikosti ca 40 x 50 cm ležely ve výplni 
příkopu do vzdálenosti 6 m. Zdivo brány bylo spojováno vápennou nažloutlou hrudkovitou maltou, 
vrstva obsahovala keramiku z 1. poloviny 17. století. Nad sutí se nacházela vrstva 2 (až 50 cm vysoká, 
středně hnědá hlinitá s množstvím menších lomových kamenů) a vrstva 3 (světle hnědá, jílovitá až 
sypká s vrstvou menších lomových kamenů položených naplocho k vyrovnání přístupové cesty s 
nálezy z 1. poloviny 17. století. Pod destrukcí brány je ca 50 cm další suti menších lomových kamenů 
ve středně hnědých hlinitých vrstvách (12, 13) o výšce 15-20 cm a 20 cm se zbytky malty, zlomky 
prejzů a cihel s nálezy z 16. století. Následovala 10-20 cm vysoká středně hnědá hlinitojílovitá vrstva 
14 s mazanicí a uhlíky a s nálezy z 1. poloviny 16. století, která se mírně svažovala ke středu sondy. 
Žlutočervená kratší vrstva 15 s kusy mazanice a hutná jílovitá vrstva 16 s mazanicí a množstvím 
nálezů přecházely od brány přes hranu příkopu. Obě vrstvy obsahovaly nálezy z 15. století. Pod nimi 
byla požárová 10-20 cm vysoká vrstvička 17 s nálezy z 15. století, rovněž přecházející z prostoru před 
bránou (na hraně příkopu na ní spočívala kamenná koule z bombardy, odkrytá v sondě XVII). Vrstva 
17 odpovídá vrstvě 10 v sondě XVII/2000. Vrstvy 15 - 17 byly přerušeny vrstvou 14, zřejmě po 
částečném vyčištění příkopu. K západní hraně příkopu pod vrstvou 17 přiléhá žlutohnědá, 20 cm 
vysoká středně hnědá písčitá vrstva 18 s lomovými kameny, množstvím malty, zlomků prejzů, omítek, 
cihel, s uhlíky a nálezy z 1. poloviny 15. století. Pod ní se nacházela žlutohnědá sypká až jílovitá vrstva 
19 s lomovou drtí a maltou, s nálezy z přelomu 14. a 15. nebo z počátku 15. století. Na dně západní 
části příkopu byla 10-20 cm vysoká tmavší hnědá hlinitá vrstva 20 s drtí lomových kamenů a nálezy 
počátku 15. století. Dno příkopu je uměle odtesáno, nerovné, skála rozvolněná.  V hl. 1,4 ve 
vzdálenosti 5,5 m od západního okraje příkopu byl velký kámen s menším skalním výběžkem pod ním, 
kolem s ulehlými žlutými jíly. Patrně jde o zbytek základu pilíře pro padací most. Mezi kamenem a 
skalním výčnělkem se nacházela tmavší hnědá hlinitá kyprá vrstva s uhlíky a červeným propálením. 
Nad východní hranou příkopu je plošinka, na které byl základ hradby o šířce 1,1-1,2 m, s lícováním na 
17 
 
straně do příkopu. Může jít i o zeď po nějakou dobu patřící jedné z budov předhradí. Východní strana 
příkopu se odtesána pod úhlem 45° v délce 1 m, pak dno příkopu pozvolna klesá ke středu. Dno je 
v hl. 2,5 m od současné úrovně předhradí, šířka příkopu je celkem 10 m. Na dně východní části (do 
třetiny, respektive poloviny šířky příkopu) se nachází ulehlé jílovité vrstvy 9 a 10, vzniklé brzy po 
rozšíření příkopu východním směrem (v západní části zůstaly starší vrstvy z 15. století) a obsahující 
nálezy z konce 15. století (9) a z 15. století (10). Na nich vznikla tenká (10-15 cm) vrstvička 8 s nálezy z 
16. století. Následovala vysoká vrstva 7, světle hnědá, jemně hlinitá až jílovitá s lomovým kamenem 
rovněž s nálezy z 16. století – počátek 17. století a s příměsí starších zlomků keramiky. Patrně jde o 
zbytky objektu stojícího na východním okraji příkopu. Vrstva byla rozdělena na spodní jílovitější 
úroveň 7A a horní 7. Na této vrstvě se už nacházelo stržené zdivo (4) vstupní brány. Kamenitá vrstva 
nad ním obsahovala keramiku z 1. poloviny 17. století.  
 
Nálezy 
DEMUS př. č. výzkumu 80/2001, inv. č. sáčků 5340 – 5575 
Nálezy uloženy v NPÚ ÚOP v Plzni. 
 
Sonda XIX  vrstva 2: 41 ks keramiky, 6 ks kachlů, 6 železných hřebů o délce 5-10 cm 
vrstva3: 53 zlomků keramiky, 6 malých železných hřebů 
vrstva 3A: 90 zlomků keramiky, 5 drobných hřebů, 11 zlomků zvířecích kostí 
vrstva 4: ojedinělé zlomky prejzů 
vrstva 7: 110 zlomků keramiky, 10 zlomků kachlů, 4 hřeby, 2 zlomky železného 
plechu, 33 zlomků zvířecích kostí 
vrstva 8: 80 zlomků keramiky, 2 zlomky kachlů, 2 menší hřeby, 7 zlomků zvířecích 
kostí 
Sonda XX vrstva 3: 15 zlomků keramiky, 1 zlomek prejzu 
  vrstva 4: 40 zlomků keramiky, 4 hřeby, 12 zlomků zvířecích kostí 
vrstva 7: 323 zlomků keramiky, 38 zlomků kachlů, 14 zlomků hřebenáčů, 14 drobných 
hřebů a čepel nože, 92 zlomků zvířecích kostí 
vrstva 7A: 375 zlomků keramiky, 3 prejzy, 4 zlomky kachlů, 18 hřebů, 60 zlomků 
zvířecích kostí 
vrstva 8: 33 zlomků keramiky, zlomky prejzů, 1 menší hřebík, zlomek tenkostěnného 
skla, 6 zlomků zvířecích kostí 
vrstva 9: 212 zlomků keramiky, 5 zlomků prejzů, menší hřeby, železná šipka, drobné 
kování, 41 zlomků zvířecích kostí 
vrstva 10: 19 zlomků keramiky, 2 zlomky prejzů, 3 drobné hřeby, železná šipka, 6 
zlomků zvířecích kostí 
18 
 
vrstva 12: 924 zlomků keramiky, 120 zlomků kachlů, 17 zlomků prejzů, 20 drobných 
hřebů, 1 zlomek skla, 39 zlomků zvířecích kostí, zlomek vodní dýmky 
vrstva 13: 291 zlomků keramiky, 28 zlomků kachlů, 10 zlomků prejzů, 7 hřebů, 
míšenský fenik 1482-1496, 43 zlomků zvířecích kostí 
vrstva 14: ca 500 zlomků keramiky, 99 zlomků kachlů, 20 zlomků prejzů, 4 hřeby, 
několik zlomků skla, 9 zvířecích kostí 
vrstva 15: 75 zlomků keramiky, 4 malé hřeby, 10 zlomků zvířecích kostí 
vrstva 16: 549 zlomků keramiky, 8 zlomků kachlů, množství hřebíků, zlomek skla, 88 
zvířecích kostí 
vrstva 17: 132 zlomků keramiky, 10 zlomků prejzů, 12 hřebů, kus měděného plechu, 
17 zvířecích kostí 
vrstva 18: 156 zlomků keramiky, 2 zlomky kameniny, 3 zlomky prejzů, 1 zlomek 
břidličné krytiny s otvorem, 30 hřebů, 2 zlomky olověného plechu (rámování 
okenních skel), 24 zvířecích kostí 
vrstva 19: 76 zlomků keramiky, 2 hřeby, 15 zlomků zvířecích kostí 
vrstva 20: 275 zlomků keramiky, 3 zlomky prejzů, množství zlomků kachlů, 1 kus 
spečeného železa, 51 zlomků zvířecích kostí 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
19 
 
7. Závěr a vyhodnocení 
Zásahy do terénu v areálu zříceniny hradu Gutštejn jsou známy od roku 1997, prozatím do roku 2001. 
Vždy jde o archeologické výzkumy prováděné archeologickým pracovištěm tehdejšího památkového 
ústavu v Plzni pod vedením Mgr. E. Kamenické. Výzkumy měly především ověřit, zpřesnit a doplnit 
poznatky SHP. Kromě těchto profesionálních výzkumů nejsou známy jiné zásahy do terénu hradní 
zříceniny, ačkoli je pro období zájmu o tento objekt od 19. století musíme předpokládat. 
Nejpravděpodobnější jsou takové zásahy v době oprav zříceniny v roce 1905, kdy probíhalo 
zpevňování některých úseků zdiva i metodou dozdívání a vyklízení prostoru zříceniny od sutě. Plošně 
rozsáhlá neodborná poškození terénu však pravděpodobná nejsou. Archeologické výzkumy v letech 
1997 – 2001 přinesly poznatky především ke skladbě terénu v jednotlivých částech hradu, k úpravám 
terénu (vyrovnávky, dlažba, úprava skalního podloží) a založení zdiv. Podstatná jsou zjištění o do té 
doby neznámých nebo jen předpokládaných objektech (cisterna, objekt na spodním nádvoří pod věží, 
brána, vstup do horního hradu), o stavebních fázích některých částí hradu (jižní hradba dolního 
hradu, brána, severní a východní hradba, věž), způsobech zániku některých objektů (brána, východní 
hradba pod věží, objekt na spodním nádvoří pod věží, vstup do horního hradu, cisterna) a o dataci 
těchto úprav a přestaveb. Bohatý nálezový fond (41 banánových krabic) dokládá využívání hradu a 
stavební činnost zejména pro 15. a 16. století, situace ze 14. století, kdy hrad již jistě existoval, byly 
mladšími aktivitami až na výjimky zničeny nebo nebyly dosud nalezeny.  
Vzhledem k tomu, že všechny dosud známé terénní zásahy jsou archeologické povahy a tedy 
s přesnou lokalizací, lze velmi dobře z hlediska poškození historických terénu hradního areálu vymezit 
plochy již zničené a ty ostatní, které zatím představují většinu. Archeologické výzkumy v podobě 23 
terénních zásahů zmapovaly v průběhu 5 let téměř všechny základní části hradního areálu (horní 
hrad, jižní parkán, dolní hrad), přičemž nejvíc pozornosti bylo věnováno dolnímu hradu (nádvoří, 
brána, předbraní, příkop) a jižnímu parkánu. Z hlediska poznání hradu by si do budoucna více 
pozornosti zasloužilo vlastní hradní jádro (horní hrad), zejména nádvoří, severní palác, bergfrit a 
dosud zcela archeologií nedotčený sklep pod jižním palácem. Archeologický výzkum se dosud také 
nevěnoval ploše předhradí (výzkum by zde byl z velké části limitovaný k povrchu vystupujícím skalním 
podložím) a způsobu jeho ohrazení na severní a na přístupové východní straně.  Dosavadní nálezy 
zděných konstrukcí pod úrovní terénu a úprav ploch (zejména dláždění) dávají však i přes dílčí 
charakter výzkumu základní představu o struktuře zástavby a poskytují informace o tom, kde lze při 
případných zemních pracích očekávat podobné nálezy. 
Výsledky archeologických výzkumů na své celkové zpracování čekají, prozatím dochází k jejich dílčímu 
vyhodnocování v souvislostech s řešením konkrétních otázek (keramika, bergfrit). Obecně lze 
konstatovat, že Gutštejn představuje nejen výraznou hradní stavbu z hlediska krajinného a 
památkového a žádaný turistický cíl, ale i v základní míře archeologicky poznanou hradní zříceninu. 
Vzhledem ke komplikovanému a nedostatečně poznanému stavebnímu vývoji i dějin objektu 
představuje archeologie důležitou, možná stěžejní oblast, která je schopna do budoucna toto poznání 
rozšířit a zpřesnit. Společně s jednotlivými nálezovými zprávami obsahujícími podrobnou 
dokumentaci představuje archeologický atlas k potenciálnímu pokračování výzkumů základní 
pomůcku.  
Z hlediska stavebních činností, které bude třeba v budoucnu při zajištění hradní zříceniny provádět, je 
atlas s prostorovou evidencí jednotlivých terénních zásahů a jejich charakteristikou 
neopominutelným podkladem pro plánování především těch činností, které mohou přinést narušení 
terénu. 
 
 
Výstup vznikl v rámci výzkumného cíle Archeologie (Terénní identifikace a dokumentace 
archeologických lokalit) financovaného z institucionální podpory Ministerstva kultury na dlouhodobý 
koncepční rozvoj výzkumné organizace (DKRVO). 
20 
 
8. Prameny, literatura a nálezové zprávy 
Prameny 
Sbírky archeologických nálezů z objektů ve správě Národního památkového ústavu, podsbírka ú. o. p. 
v Plzni. 
Literatura 
Durdík, Tomáš 2000: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha, Libri. 
Durdík, Tomáš 2005: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Dodatky 2. Praha, Libri. 
Durdík, Tomáš - Sušický, Viktor 2005: Zříceniny hradů, tvrzí a zámků, Západní Čechy. Praha, Agentura 
Pankrác. 
Jánský, Jiří 2009: Hroznatovci a páni z Gutštejna. Domažlice, Nakladatelství Českého lesa. 
Jánský, Jiří 2001: Kronika česko-bavorské hranice. 1. díl, (1400-1426). Domažlice, Nakladatelství 
Českého lesa. 
Kamenická, Eva 1999a: Archeologický výzkum hradu Gutštejna. Hláska, roč. 10, č. 3, s. 37-39. 
Kamenická, Eva 2000a: Hrad Gutštejn – závěrečná 4. etapa archeologického výzkumu v rámci 
programu „Věda a výzkum“. Hláska, roč. 11, č. 4, s. 60. 
Menclová, Dobroslava 1972: České hrady. 1. díl. Praha, Odeon. 
Procházka, Zdeněk 2004: Nové letopočty v dějinách hradů Plzeňského kraje, Příspěvek 
k dendrochronologickému datování a rozboru zdiva hradních zřícenin. In Dějiny staveb 2003. Plzeň, 
Petr Mikota, s. 144-175. 
Procházka, Zdeněk - Úlovec, Jiří 1988: Hrady, zámky a tvrze okresu Tachov. 1. díl. Tachov, Okresní 
muzeum v Tachově. 
Razím, Vladislav 2010: Zříceniny hradů a městské hradby v současné praxi památkové péče. Památky 
středních Čech, roč. 24, č. 2, s. 10-60. 
Sedláček, August 1905: Hrady, zámky a tvrze království Českého. Díl XIII. Plzeňsko a Loketsko. Praha. 
Schmidt, G. 1925: Burgen Westböhmens. Ein Handbüchlein für Wanderer, Heimat- und 
Geschichtsfreunde. Mies, s. 34-54. 
21 
 
Schubert, Alfréd 1998: Opravy hradů, městských hradeb a jiných neúplně dochovaných staveb, 
Požadavky památkové péče a jejich technické řešení. In Zříceniny historických staveb a jejich 
památková ochrana. Příloha časopisu Zprávy památkové péče, roč. 58. Praha, Státní ústav památkové 
péče, s. 47-54. 
Sokol, Jan - Durdík, Tomáš -  Štulc, Josef 1998: Ochrana, údržba a stavební úpravy zřícenin hradů. 
Praha, Státní ústav památkové péče. 
Sokol, Petr 2012: Gutštejn – průzkumy a stabilizace hradní zříceniny, Památky západních Čech 11, s. 
72-86. 
Úlovec, Jiří - Jánský, Jan 2000: Hrad Gutštejn. In Západočeský historický sborník. 6. Plzeň, Státní 
oblastní archiv v Plzni, s. 75-102. 
Vinař, Jan 1998: Opravy a zpevňování zdiva zřícenin. In Zříceniny historických staveb a jejich 
památková ochrana. Příloha časopisu Zprávy památkové péče, roč. 58. Praha, Státní ústav památkové 
péče, s. 58-69. 
Žižka, Jan 2011: K technologii a stavebním postupům při opravách torzálně dochovaných staveb. 
Památky středních Čech, roč. 25, č. 2, s. 18-31. 
 
Nepublikované zprávy, projekty, plány 
Bárta, Jan 2000: Hrad Gutštejn, okr. Tachov, Technologie opravy hradu. In FUCHS, Miroslav: Gutštejn 
– zřícenina hradu - stavební úpravy, Aktualizace statického zajištění. Praha. Národní památkový ústav, 
ú. o. p. v Plzni.  
Černý, Martin et al. 2011: Hrad Gutštejn, Bergfrit – dřevěná konstrukce ve stěnách 3. patra. Praha. 
Geodetické zaměření stávajícího stavu, technická zpráva. Národní památkový ústav, ú. o. p. v Plzni. 
Durdík, Tomáš 1996: Gutštejn, zřícenina hradu. Zaměření. Praha. Národní památkový ústav, ú. o. p. 
v Plzni. 
Durdík, Tomáš - Úlovec, Jiří 1996: Hrad Gutštejn, katastrální území Okrouhlé Hradiště, okr. Tachov. 
Praha. Stavebně historický průzkum. Národní památkový ústav, ú. o. p. v Plzni. 
Fuchs, Miroslav 2000: Gutštejn – zřícenina hradu - stavební úpravy. Aktualizace statického zajištění. 
Praha. Národní památkový ústav, ú. o. p. v Plzni. 
22 
 
Kamenická, Eva 1997: Hrad Gutštejn. Předběžná nálezová zpráva o zjišťovacím archeologickém 
výzkumu. Plzeň, Památkový ústav v Plzni. Národní památkový ústav, ú. o. p. v Plzni.  
Kamenická, Eva 1998: Hrad Gutštejn. Předběžná nálezová zpráva o předstihovém archeologickém 
výzkumu. Plzeň, Památkový ústav v Plzni. Národní památkový ústav, ú. o. p. v Plzni.  
Kamenická, E.va 1999b:  Archeologické výzkumy hradu Gutštejna, okr. TC, v r. 1997 – 1998. Rukopis. 
Plzeň, Památkový ústav v Plzni. Národní památkový ústav, ú. o. p. v Plzni. 
Kamenická, Eva 1999c: Gutštejn hrad. Nálezová zpráva archeologického výzkumu 1999. Plzeň, 
Památkový ústav v Plzni. Národní památkový ústav, ú. o. p. v Plzni.  
Kamenická, Eva 2000b: Gutštejn hrad, zjišťovací archeologický výzkum 2000, IV. etapa. Plzeň, 
Památkový ústav Plzeň. Nálezová zpráva. Národní památkový ústav, ú. o. p. v Plzni.  
Kamenická, Eva 2001a: Gutštejn hrad. Souhrnná zpráva z jednotlivých etap výzkumu. Plzeň, 
Památkový ústav v Plzni. Národní památkový ústav, ú. o. p. v Plzni.  
Kamenická, Eva 2001b: Komplexní průzkumy a dokumentace areálu zříceniny hradu Gutštejna a jeho 
postavení v krajinné památkové zóně. Plzeň, Státní památkový ústav v Plzni. Zpráva o projektu vědy a 
výzkumu. Národní památkový ústav, ÚOP v Plzni.  
Kamenická, Eva 2005: Průzkumy a dokumentace areálu zříceniny hradu Gutštejna a jeho postavení 
v krajinné památkové zóně. Plzeň, Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Plzni. 
Národní památkový ústav, ú. o. p. v Plzni.  
Kamenická, Eva 2013: Nálezová zpráva o zjišťovacím archeologickém výzkumu v předbraní hradu 
Gutštejna, řez příkopem (S XX) r. 2001. Národní památkový ústav, ú. o. p. v Plzni  
Kyncl, Tomáš 2011: Dendrochronologické datování dřevěných konstrukčních prvků hradu Gutštejn. 
Brno. Výzkumná zpráva č. 091-11. Národní památkový ústav, ú. o. p. v Plzni. 
Rineš, Jindřich 1996: Hrad Gutštejn, k. ú. Okrouhlé Hradiště, okr. Tachov. Praha. Studie statiky a 
zajištění konzervace ruiny hradu. Národní památkový ústav, ú. o. p. v Plzni.  
Sokol, Petr – Sedláková, Žaneta 2014: Archeologický atlas NKP zřícenina hradu Přimda. Prostorová 
identifikace výzkumů a terénních zásahů v areálu hradu v letech 1879 – 2012. Plzeň, Národní 
památkový ústav, ú. o. p. v Plzni. 
23 
 
Waldmannová, Marcela – Sedláková, Žaneta 2014: Archeologický atlas SH Velhartice. Prostorová 
identifikace archeologických výzkumů a dalších terénních zásahů v areálu hradu Velhartice v letech 
1980 – 2014. Plzeň, Národní památkový ústav, ú. o. p. v Plzni. 
Úlovec, Jiří 1995: Gutštejn, historie hradu a jeho držitelů. Průzkum archivního materiálu a literatury. 
Praha. Národní památkový ústav, ú. o. p. v Plzni. 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
24 
 
9. Seznam plánů a příloh 
Plány 
Plán 1. Lokalizace zříceniny hradu Gutštejn a zájmového území v rámci k. ú. Okrouhlé 
Hradiště  
Plán 2. Zákres kulturní památky zřícenina hradu Gutštejn a vymezení zájmového 
území v katastrální mapě 
Plán 3. Souhrnná prostorová identifikace archeologických výzkumů v areálu hradní 
zříceniny v letech 1997 – 2001 (akce I – V) 
Plán 4. Prostorová identifikace archeologických výzkumů v areálu hradní zříceniny 
v roce 1997 (akce I) 
Plán 5. Prostorová identifikace archeologických výzkumů v areálu hradní zříceniny 
v roce 1998 (akce II)  
Plán 6. Prostorová identifikace archeologických výzkumů v areálu hradní zříceniny 
v roce 1999 (akce III) 
Plán 7. Prostorová identifikace archeologických výzkumů v areálu hradní zříceniny 
v roce 2000 (akce IV) 
Plán 8. Prostorová identifikace archeologických výzkumů v areálu hradní zříceniny 
v roce 2001 (akce V) 
Plán 9. Nemovité nálezy (zdivo, cisterna) 
 
Přílohy 
Příloha 1. Soupis zásahů 
Příloha 2. Soupis nemovitých nálezů  
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 









číslo 
zásahu
číslo 
AKCE typ
Rok 
zahájení 
zásahu
Rok 
ukončení 
zásahu
přír. č. 
akce v 
DEMUS
staré 
označení část areálu bližší lokalizace
nálezce/vedoucí 
výzkumu instituce
zdroj lokalizace 
a digitalizace zdrojový plán přesnost lokalizace dokumentace
1 I sonda 1997 1997 I jižní parkán Z část J parkánu Kamenická, E. PÚ v Plzni nz Flajžík, P., ARU Praha 1995 známé rozměry i poloha nz
2 I sonda 1997 1997 II jižní parkán střední část J parkánu Kamenická, E. PÚ v Plzni nz Flajžík, P., ARU Praha 1995 známé rozměry i poloha nz
3 I sonda 1997 1997 III jižní parkán střední část J parkánu Kamenická, E. PÚ v Plzni nz Flajžík, P., ARU Praha 1995 známé rozměry i poloha nz
4 I sonda 1997 1997 IV spodní hrad S hradba v napojení na parkán horního hradu Kamenická, E. PÚ v Plzni nz Flajžík, P., ARU Praha 1995 známé rozměry i poloha nz
5 II sonda 1998 1998 V jižní parkán SV kout stavení Kamenická, E. PÚ v Plzni nz Flajžík, P., ARU Praha 1995 známé rozměry i poloha nz
6 II sonda 1998 1998 VI jižní parkán JV kout stavení Kamenická, E. PÚ v Plzni nz Flajžík, P., ARU Praha 1995 známé rozměry i poloha nz
7 II sonda 1998 1998 VII spodní hrad spodní nádvoří, JZ strana JV stavení Kamenická, E. PÚ v Plzni nz Flajžík, P., ARU Praha 1995 známé rozměry i poloha nz
8 II sonda 1998 1998 VIII jižní palác střední část J paláceu jižní stěny Kamenická, E. PÚ v Plzni nz Flajžík, P., ARU Praha 1995 známé rozměry i poloha nz
9 II sonda 1998 1998 IXA spodní hrad vstup do prostoru před J palácem Kamenická, E. PÚ v Plzni nz Flajžík, P., ARU Praha 1995 známé rozměry i poloha nz
10 II sonda 1998 1998 IXB spodní hrad střední část prostoru před J palácem Kamenická, E. PÚ v Plzni nz Flajžík, P., ARU Praha 1995 známé rozměry i poloha nz
11 II sonda 1998 1998 X horní hrad sev. palác, sv. kout u věže Kamenická, E. PÚ v Plzni nz Flajžík, P., ARU Praha 1995 známé rozměry i poloha nz
12 II sonda 1998 1998 XI spodní hrad J část spodního nádvoří u vstupu do J parkánu Kamenická, E. PÚ v Plzni nz Flajžík, P., ARU Praha 1995 známé rozměry i poloha nz
13 III sonda 1999 1999 XI spodní hrad J část spodního nádvoří u vstupu do J parkánu Kamenická, E. PÚ v Plzni nz Flajžík, P., ARU Praha 1995 známé rozměry i poloha nz
14 III sonda 1999 1999 XII spodní hrad spodní nádvoří při S. hradbě Kamenická, E. PÚ v Plzni nz Flajžík, P., ARU Praha 1995 známé rozměry i poloha nz
15 III sonda 1999 1999 XIII spodní hrad S část spodního nádvoří, V od věže Kamenická, E. PÚ v Plzni nz Flajžík, P., ARU Praha 1995 známé rozměry i poloha nz
16 IV sonda 2000 2000 XII spodní hrad spodní nádvoří při S hradbě Kamenická, E. PÚ v Plzni nz Flajžík, P., ARU Praha 1995 známé rozměry i poloha nz
17 IV sonda 2000 2000 XIV spodní hrad S strana JV objektu Kamenická, E. PÚ v Plzni nz Flajžík, P., ARU Praha 1995 známé rozměry i poloha nz
18 IV sonda 2000 2000 XV spodní hrad spodní nádvoří a vstup do prostoru před J palácem Kamenická, E. PÚ v Plzni nz Flajžík, P., ARU Praha 1995 známé rozměry i poloha nz
19 IV sonda 2000 2000 XVI spodní hrad SV kout brány Kamenická, E. PÚ v Plzni nz Flajžík, P., ARU Praha 1995 známé rozměry i poloha nz
20 IV sonda 2000 2000 XVII spodní hrad SV nároží brány Kamenická, E. PÚ v Plzni nz Flajžík, P., ARU Praha 1995 známé rozměry i poloha nz
21 IV sonda 2000 2000 XVIII spodní hrad JV předbraní Kamenická, E. PÚ v Plzni nz Flajžík, P., ARU Praha 1995 známé rozměry i poloha nz
22 V sonda 2001 2001 XIX spodní hrad spodní nádvoří, při S hradbě Kamenická, E. SPÚ v Plzni nz Flajžík, P., ARU Praha 1995 známé rozměry i poloha nz
23 V sonda 2001 2001 XX příkop napříč příkopem S od vstupu Kamenická, E. SPÚ v Plzni nz Flajžík, P., ARU Praha 1995 známé rozměry i poloha nz
Příloha 1
typ
druh nemovitého 
nálezu
číslo 
AKCE
číslo 
zásahu část areálu bližší lokalizace
nález/ 
předpoklad
zdroj lokalizace a 
digitalizace zdrojový plán
nález zdivo II 9 spodní hrad vstup do prostoru před J palácem nález nz Flajžík, P., ARU Praha 1995
nález zdivo II 10 spodní hrad střední část prostoru před J palácem nález nz Flajžík, P., ARU Praha 1995
nález cisterna III 13 spodní hrad J část spodního nádvoří u vstupu do J parkánu nález nz Flajžík, P., ARU Praha 1995
nález zdivo III 14 spodní hrad spodní nádvoří při S hradbě nález nz Flajžík, P., ARU Praha 1995
nález zdivo III 15 spodní hrad S část spodního nádvoří, V od věže nález nz Flajžík, P., ARU Praha 1995
nález zdivo III 15 spodní hrad S část spodního nádvoří, V od věže nález nz Flajžík, P., ARU Praha 1995
nález zdivo IV 16 spodní hrad spodní nádvoří při S hradbě nález nz Flajžík, P., ARU Praha 1995
nález dlažba IV 16 spodní hrad spodní nádvoří při S hradbě nález nz Flajžík, P., ARU Praha 1995
nález zdivo IV 17 spodní hrad S strana JV objektu nález nz Flajžík, P., ARU Praha 1995
nález zdivo IV 17 spodní hrad S strana JV objektu nález nz Flajžík, P., ARU Praha 1995
nález dlažba IV 17 spodní hrad S strana JV objektu nález nz Flajžík, P., ARU Praha 1995
nález dlažba IV 18 spodní hrad spodní nádvoří a vstup do prostoru před J paláce nález nz Flajžík, P., ARU Praha 1995
nález schody IV 18 spodní hrad spodní nádvoří a vstup do prostoru před J paláce nález nz Flajžík, P., ARU Praha 1995
nález zdivo IV 19 spodní hrad SV kout brány nález nz Flajžík, P., ARU Praha 1995
nález zdivo IV 20 spodní hrad SV nároží brány nález nz Flajžík, P., ARU Praha 1995
nález dlažba IV 20 spodní hrad SV nároží brány nález nz Flajžík, P., ARU Praha 1995
nález zdivo IV 21 spodní hrad JV předbraní nález nz Flajžík, P., ARU Praha 1995
nález dlažba V 22 spodní hrad spodní nádvoří při S hradbě nález nz Flajžík, P., ARU Praha 1995
nález zdivo V 23 příkop napříč příkopem S od vstupu nález nz Flajžík, P., ARU Praha 1995
Příloha 2

Originál dokumentu:

digitální

Typ/druh dokumentu:

Typ dokumentu:	mapy a plány území
Druh dokumentu:	speciální mapa, plán území
Bližší specifikace:	tématická mapa s odborným obsahem

Jméno souboru:

P0053221.pdf

Formát souboru:

application/pdf

Autor záznamu:

Lišková Lenka

Popis dokumentu:

Archeologický atlas zříceniny Hradu Gutštejn: Prostorová identifikace archeologických výzkumů v areálu hradu v letech 1997 - 2001.

Název pracoviště:

ÚOP v Plzni

Velikost dokumentu (v bytech):

8479075 B

Rozměry obrazového dokumentu:

Autor originálu:

Sedláková Žaneta; Sokol Petr;

Klíčová slova:

Kulturní památka nemovitá; Významná archeologická lokalita; Výzkum a vývoj; Území s archeologickými nálezy; Geografický informační systém;

Uživ. klíčová slova:

hrad; objekt ve správě NPÚ; zřícenina hradu;

Datum vzniku:

2015

Licence:

Typ:	neurčena - ochranu díla stanovuje obecně autorský zákon (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121)

Vazby dokumentu na aplikace IISPP

Bližší specifikace

Odkaz

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 15085528

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000128873
Název	zřícenina hradu Gutštejn
Číslo ÚSKP	18179/4-1822
ID právního stavu	128873 Načítám data z navázané aplikace...

Aplikace: Státní archeologický seznam ČR

Druh záznamu: ÚAN

Ident. zázn.: ID SAS

Hodnota ident.: 4867

Bližší specifikace:

Název	Hrad Gutštejn.
Kategorie	I

Územní identifikace dokumentu

Územní rozsah:

objekt lokalizovaný

Objekty paGIS

Kód paGIS	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Přírůstkové body

Přír. bod

Název objektu

Část obce

Č. dom.

Ulice

Č. or.

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Přír. bod: 72475

Název objektu: zřícenina hradu Gutštejn

Část obce: Okrouhlé Hradiště

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Okrouhlé Hradiště

Obec: Konstantinovy Lázně

ORP: Stříbro

Okres: Tachov

	zřícenina hradu Gutštejn (prvek 15085528)
	vloženo ručně

Lokality

Kód CZ

Název lokality

Reálný typ

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Kraj

Kód CZ: 11328

Název lokality: Okrouhlé Hradiště

Reálný typ: ves

Kat. území: Okrouhlé Hradiště

Obec: Konstantinovy Lázně

ORP: Stříbro

Okres: Tachov

Kraj: Plzeňský kraj

	zřícenina hradu Gutštejn (prvek 15085528)
	vloženo ručně

Historické regiony

Kód RS

Název hist. regionu

Kód RS: 190

Název hist. regionu: Bezdružice

	zřícenina hradu Gutštejn (prvek 15085528)
	vloženo ručně

Ke stažení Náhled Žádost o užití