Zavřít ( + - )

Metainformační systém NPÚ

Detail dokumentu

Tisk

Náhled:

1 2 3 4 5 6 7 8 9

Textový obsah:

/i&f ?9'(r
Ministerstvo kultury
Národní památkový ústav 
Došlo: 20.01.201612:10:19
<U N P U -310/5060/2016
Listu: 1 Příloh: 4
Maltézské náměstí 471/1 
118 11 Praha 1
Telefon: 257 085 111 
Fax: 224 318 155 
E-mail: epodatelna@mkcr.cz
Intex, a.s. Statutární město Liberec
Tanvaldská 345 nám. Dr. E. Beneše 1/1
463 11 Liberec 460 01 Liberec
Váš dopis značky Naše značka Vyřizuje/linka V Praze dne: 
MK 39948/2015 OPP Mgr. Alena Pavlůsková / 435 27. 8. 2015
Věc: Řízení o prohlášení vodárenské věže, kotelny,elektrárny a mostu ve Vratislavicích 
nad Nisou za kulturní památku - rozhodnutí
V příloze Vám zasíláme rozhodnutí Ministerstva kultury sp. zn. MK-S 4819/2015 OPP, 
č. j. MK 39948/2015 OPP ve výše uvedené věci.
1/ 2 .
/
Mgr. Petra Ulbrichová
vedoucí oddělení ochrany kulturních památek 
odboru památkové péče Ministerstva kultury
m in is t e r s t v o  k u l t u r y
Maltézské náměstí t 
U S  13. Praha 1 -M a U  
tČ :00023671
71/1
Strana
Příloha: Rozhodnutí Ministerstva kultury sp. zn. MK-S 4819/2015 OPP, č. j. MK 39948/2015 OPP 
ze dne 27. 8.2015.
Stejnopis rozhodnutí:
Národní památkový ústav, ústřední pracoviště
Národní památkový ústav, územní odb. pracoviště v Liberci
Magistrát města Liberec, úsek státni památkové péče
Krajský úřad Libereckého kraje, odbor kultury, památkové péče a cestovního ruchu
Ministerstvo kultury
Maltézské náměstí 471/1 Telefon: 257 085 111
118 11 Praha 1 Fax: 224 318 155
E-mail: epodatelna@mkcr.cz
Rozhodnutí nabylo právní moci: 
za správnost: , ? w  s  (yJ7L
V Praze dne 27. 8. 2015 
Č .j. MK 39948/2015 OPP 
Sp. zn. MK-S 4819/2015 OPP
R O Z H O D N U T Í
Ministerstvo kultury jako příslušný orgán státní správy na úseku státní památkové 
péče p r o h l a š u j e  podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb., o státní 
památkové péči, a zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, oba ve znění pozdějších předpisů, 
zauhlovací věž s vodojemem na p.č. 1484 vk.ú. Vratislavice nad Nisou, budovu kotelny 
s elektrárnou č. p. 125 na p.č. 444 vk.ú. Vratislavice nad Nisou, včetně uvedených parcel, 
spojovací můstek mezi zauhlovací věží a kotelnou s elektrárnou, a silniční most přes řeku 
Nisu mezi p.č. 460 a 445/1 v k.ú. Vratislavice nad Nisou, za kulturní památku.
V tomto řízení dle § 27 odst. 1 písm. b) zákona ě. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění 
pozdějších předpisů, jsou účastníky řízení: Intex, a.s., sídlem Tanvaldská 345, 463 11 Liberec, 
IČO 00174386, a Statutární město Liberec, sídlem nám. Dr. E. Beneše 1/1, 460 01 Liberec, 
IČO 00262978.
Nedílnou součástí výroku tohoto rozhodnutí je zákres umístění kulturní památky 
do kopie katastrální mapy.
Odůvodnění
Ministerstvo kultury obdrželo podnět Národního památkového ústavu, územního 
odborného pracoviště v Liberci, na prohlášení zauhlovací věže s vodojemem na p.č. 1484, 
budovy kotelny s elektrárnou č. p. 125 na p.č. 444, spojovacího můstku mezi zauhlovací věží 
a kotelnou s elektrárnou, v k.ú. Vratislavice nad Nisou, včetně uvedených parcel, a silniční 
most přes řeku Nisu mezi p.ě. 460 a 445/1 v k.ú. Vratislavice nad Nisou, za kulturní památku. 
Ministerstvo tento podnět vyhodnotilo a v uvedené věci zahájilo správní řízení.
popis dle NPÚ:
Soubor staveb navržených k památkové ochraně tvoří zauhlovací a vodárenská věž, 
stavebně propojená spojovacím můstkem s kotelnou a elektrárnou, a silniční most přes 
Lužickou Nisu, nacházející se v blízkosti věže. Autorem celého souboru staveb z let 1916 - 
1919 je významný architekt Leopold Bauer (viz dále).
Soubor je součástí výrobního areálu někdejší továrny na koberce Ignaz Ginzkey. 
Stavebníkem objektů byl Willy Ginzkey, syn zakladatele podniku a od roku 1907 jeho jediný 
majitel.
1
Historie výroby koberců v areálu sahá až do roku 1847, kdy si Ignaz Ginzkey, 
zakladatel později světově proslulé firmy, pronajímá první poschodí v domě čp. 111, a 
umísťuje v něm šest žakárových stavů na koberce (žakárové stavy umožňovaly vytvářet 
vazby s velkými vzory a proto byly používány právě na goblény nebo bohatě vzorované 
koberce). Další desetiletí jsou ve znamení trvalého vzestupu a rozšiřování podniku. To se 
odrazilo i ve stálém rozšiřování areálu. V roce 1861 je postavena barevna, o dva roky později 
první mechanická tkalcovna. Rozsáhlou výstavbu realizují Ginzkeyovi dědicové Willy a 
Ignaz v 80. a 90, letech 19. století. Roku 1907 je postavena kotelna, přádelna mykané příze a 
skladiště vlny. Roku 1910 je areál zavlečkován, o dva roky později je dokončena 
administrativní budova od architektů Maxe Kůhna a Henricha Fanty a v letech 1916 - 1919 
nová kotelna s elektrárnou a zauhlovací a vodárenská věž s vyhlídkovým ochozem. Lužickou 
Nisu tvořící jižní hranici areálu překlenul v blízkosti věže nový silniční most.
V roce 1924 je v západní části areálu postaven nový sklad, v té době pracovalo 
v podniku na 2300 zaměstnanců. Výroba koberců pokračovala s úspěchem i po válce. 
Průběžná modernizace technologií si vyžádala stavbu nových objektů - v roce 1959 
pro výrobu všívaných koberců Kovral, v 60. letech novou barevnu a úpravnu, v 80. letech pak 
objekt pro potiskování všívaných koberců.
V průběhu 90. let výroba koberců zanikla. V areálu sídlí několik soukromých firem, je 
využíván zčásti pro skladování a výrobní činnosti, avšak většina výrobních objektů včetně 
objektů navržených k památkové ochraně je nevyužita.
Zauhlovací a vodárenská věž
Železobetonová válcová věž o výšce cca 65 m je postavena na kruhovém půdorysu. Je 
tvořena čtyřmi postupně ustupujícími částmi. První spodní část má sokl z kamenných kvádrů, 
na který navazuje fasáda členěná lizénami opatřená hrubozmnou omítkou. V přízemí je 
situován vstup do věže s nadsvětlíkem, rámovaný masivním portálem se štítem a pilíři z hrubě 
opracovaných kamenných kvádrů. Nad římsou vynášenou konzolami následuje druhá část 
věže, posazená na stříšce z falcovaného plechu a prostoupená okenními otvory s půlkruhovým 
zakončením, zapuštěnými v půlkruhově zakončených vpadlinách s mnohačetně zalomeným 
lemováním. Pod okenními otvory se nacházejí obdélná nečleněná zrcadla. Druhá část vrcholí 
římsou vynášenou konzolami, nad kterou následuje třetí část. Ta má polygonální průřez a je 
celá opláštěná plechovými šablonami - v této části se nachází vodní rezervoár. Završuje ji 
opět římsa s konzolami, nad kterou se nachází otevřený vyhlídkový ochoz lemovaný 
kovovým zábradlí se svislou výplní. Celek věže vrcholí otevřenou lucernou polygonálního 
půdorysu pročleněnou půlkruhově zakončenými otvory. Oplechování je natřeno barvou tmavě 
zeleného odstínu.
V přízemních prostorách věže se nacházejí dva nosníky vynášející stop, resp. podlahu 
druhé části věže. Jednotlivá patra jsou přístupná točitým kovovým schodištěm procházející 
celou výškou věže. Ve věži se nacházelo důmyslné a ve své době velmi moderní 
technologické zařízení. Po vlečce z blízkého nádraží bylo přivezeno uhlí (kvůli množství 
hořlavého materiálu byla až do 60. let 20. století používána lokomotiva na stlačenou páru, 
sypalo se z vozů přes rošt do podzemního zásobníku pod věží. Odtud putovalo korečkovým 
dopravníkem do střední (druhé) části věže, kde jej bylo možné smíchat s výhřevnějším uhlím, 
které do věže nasála vývěva, umístěná v přízemí. Od ní vedlo potrubí, sající uhlí z vozů 
do trychtýře zásobníku ve střední (druhé) části. Zde bylo promícháno s uhlím z podzemního 
zásobníku a takto vzniklá směs transportována pásovým dopravníkem umístěním 
ve spojovacím můstku přímo do kotelny. V horní (třetí) části věže byl umístěn vodní 
rezervoár. Ten je stejně jako zásobník uhlí s trychtýřovitým ústím dosud zachován.
2
Spojovací můstek
Stavebně propojuje objekt věže s kotelnou, vedl jím pásový dopravník transportující 
uhlí. Můstek je z cihelného zdivá, dvouobloukový se středovým pilířem. Ten je, stejně jako 
opěry přilehlé k věži a kotelně, v polovině opatřen římsami. Prostor, v němž se 
nacházel pásový dopravník, je prosvětlen obdélnými okenními otvory prostřídanými se 
slepými okny. Můstek kryje sedlová střecha z falcovaného plechu a je omítnut hrubozmnou a 
hladkou omítkou. Dnes je v prostoru dopravníku vedeno teplovodní potrubí.
Kotelna a elektrárna
Sdružený objekt kotelny s elektrárnou je postaven na obdélném půdorysu, 
od zauhlovací věže jej odděluje místní komunikace, překlenutá spojovacím můstkem. 
Elektrárna je umístěna severně od kotelny v částečně odděleném objektu. Kotelna je opatřena 
valbovou střechou s pásovým světlíkem s průmyslovými mřížovými okny, obíhajícím kolem 
celé plochy střechy. Střechu krytou plechovými šablonami prostupují dva žaluziové 
hřebenové větráky s valbovými stříškami. Severní střešní plochou prochází cihelný tovární 
komín ve spodní části polygonálního, v horní části kruhového průřezu s profilovanou hlavicí. 
Fasáda je v jižním průčelí opatřena původní hrubozmnou omítkou v ploše a hladkou na 
římsách, šambránách a na geometrickém dekoru nad okenními otvory. Vysoká průmyslová 
okna jsou zapuštěna v mělkých obdélných vpadlinách. Západní a severní průčelí (část 
s elektrárnou) má novodobou hladkou omítku ve světle okrovém odstínu. Fasádu prostupují 
obdélná okna s průmyslovým zasklením různých velikostí a v nejvyšší úrovni okna typu 
volských ok.
Objekt má ocelový nýtovaný krov, v kotelně dochováno torzo přestavovaného a 
upravovaného kotle, v elektrárně pojízdný jeřáb typu kočka. Původní dvě turbosoustrojí se 
nedochovala.
Silniční most
Železobetonový most s horní mostovkou a plnými parapety překonává tok Lužické 
Nisy. Na parapetech spočívají zdvojené krycí desky. Oba konce mostu flankují masivní koule 
na čtyřhranných podstavcích.
Autorem stavem je Leopold Bauer (1872 - 1938). Bauer patřil k žákům Otto Wagnera 
na vídeňské Akademii. Jeho nadání a talent se projevil již  během studií nejen oficiálními 
cenami, ale také tím, že si jej Wagner vybral jako spolupracovníka do svého soukromého 
ateliéru. V roce 1913 byl jmenován profesorem architektury ve Vídni, kde působil jako 
nástupce Otto Wagnera do roku 1919. Bauer byl též činný ve Wiener Secession a od roku 
1902 redigoval časopis Via Sacrum. K jeho nej významnějším realizacím patří Rakousko- 
uherská banka ve Vídni (1911 - 1919) a obchodní dům Breda-Weinstein v Opavě (1927 - 
1928). Bauer se zabýval též sklářským výtvamictvím, pracoval např. pro Maxe Spauna 
v Klášterském Mlýně. Uplatnil se také jako návrhář koberců právě pro firmu I. Ginzkey.
Bauerovy realizace na našem území jsou z velké části památkově chráněny, jde však 
o stavby rodinného, obchodního či veřejného charakteru (obchodní dům Breda nebo někdejší 
Obchodní a hospodářská komora, dnes společenský dům v Opavě, vila čp. 369 v Lipové ulici 
a Reissigova vila čp. 67 v ulici Hlinky v Brně). Průmyslové stavby v navrženém souboru jsou 
v kontextu jeho tvorby na našem území zatím poměrně ojedinělé.
Magistrát města Liberec, odbor životního prostředí, jako příslušný správní orgán 
památkové péče, ve svém dopise ze dne 12. 5. 2015, č. j. MML/ZPPP/Ba/0905266/15- 
SZ075774/15/2, doporučil prohlášení předmětné věci za kulturní památku, a to s následujícím 
odůvodněním: „Soubor staveb je součástí výrobního areálu někdejší továrny na koberce
3
s historií sahající do roku 1847. Součástí areálu je  parcela p. č. 1484 (zauhlovací věž 
s vodojemem, p. p. č. 444 (kotelna a elektrárna č. p. 125), p. p. č. 440/1 (pilíř spojovacího 
můstku, p. p. č. 445/1 a 29/1 (silniční most a řeka Nisa). Výrobní areál je  postupně stavebně 
rozšiřován, kdy v letech 1916 - 1919 je dokončena nová kotelna s elektrárnou a zauhlovací a 
vodárenská věž s vyhlídkovým ochozem, včetně přemostění řeky Nisy. V průběhu 90. let 
minulého století výroba koberců definitivně zanikla. Historické a architektonické hodnoty 
areálu představuje zejména zauhlovací věž s kotelnou a elektrárnou u nichž jsou z části 
zachovány technologické prvky (zásobník na uhlí, vodojem). Celý areál je  jedinečným 
dokladem období rozmachu průmyslu obce a daného regionu. Stavby představují významný 
architektonický krajinotvorný prvek hodný památkové ochrany. “
Krajský úřad Libereckého kraje, odbor kultury a památkové péče, ve svém vyjádření 
zn. KULK 39021/2015 ze dne 20. 5. 2015, prohlášení uvedené věci za kulturní památku 
doporučil. „ Komplex budov, které jsou předmětem návrhu na prohlášení za kulturní památku, 
je umístěn v areálu továrny přiléhající k řece Nise, která protéká centrem městského obvodu 
Liberec - Vratislavice nad Nisou. Zauhlovací a vodárenská věž byla spolu s kotelnou a 
elektrárnou vystavěna mezi lety 1916 - 1919. Autorem budov je  renomovaný slezský architekt 
Leopold Bauer, který je  známý i jako autor obchodního domu Breda-Weinstein v Opavě nebo 
Reissigovy vily č. p. 67 v Brně.
Stavba zauhlovací a vodárenské věže společně s kotelnou úzce souvisí s firmou 
„I. Ginzkey - k. k. priv. Teppich- und Decken - Fabrik“. Firmu, zabývající se výrobou 
koberců, založil Ignaz Ginzkey v druhé polovině 19. století. S postupným rozvojem firmy a 
výroby docházelo i k rozvoji továrního komplexu. Ginzkey si objekty jižně od kostela 
na pravém břehu řeky Nisy nejprve pronajal a následně odkoupil. Ignaz a jeho následovníci 
vytvořili v centru tehdejší obce tovární areál, který se projevuje ve svých reliktech 
ve Vratislavicích dodnes. Některé budovy jako vodárenská zauhlovací věž společně s komínem 
elektrárny a kotelny tvoři dominanty v okolní krajině. Další budovy jako administrativní 
budova, tkalcovna a budova kotelny stále určují podobu obce jako industriálního sídla.
Zauhlovací a vodárenská věž společně s dalšími navrženými objekty k prohlášení je  
dokladem důležitého období v historii obce, které Znamenalo nárůst počtu obyvatel a 
rozšíření zástavby. Zároveň je  připomínkou významné firmy Ignaze Ginzkeyho která své 
koberce vyvážela téměř do celého světa, a jejíž zaměstnanci tvořili většinu obyvatel obce. 
Vodárenská a zauhlovací věž je dodnes považována za unikátní technické dílo své doby. “
Ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, 
ve znění pozdějších předpisů, byl o podání návrhu písemně vyrozuměn vlastník věcí 
navržených na prohlášení za kulturní památku, a v souladu s ustanovením § 36 odst. 3 zákona 
č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, mu bylo umožněno, aby se před 
vydáním rozhodnutí vyjádřil k podkladům, které Ministerstvo kultury v průběhu řízení 
shromáždilo. Vlastník se se spisem seznámil dne 24. 6. 2015 a do protokolu uvedl, že se 
vyjádří ve lhůtě jednoho měsíce. Dne 25. 6. 2015 Ministerstvo kultury obdrželo od advokátky 
účastníka řízení stanovisko, ve kterém účastník řízení opět uvedl, že se vyjádří podrobněji 
do 1 kalendářního měsíce, a následující námitky: „ V důsledku nálezu Ústavního soudu 
č. 240/2005 Sb. je  režim prohlašování kulturních památek již  v současné době podřízen 
v celém rozsahu právní úpravě správního řádu. Znamená to tedy, že nadepsaný správní orgán 
je povinen postupovat po procesní stránce důsledně podle obecné procesní úpravy.
Dle ustanovení § 3 správního řádu platí, že nevyplývá-li ze zákona něco jiného, 
postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a 
to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2 správního 
řádu.
4
Dle ustanovení § 2 zákona o státní památkové péči existují dva základní okruhy 
důvodů, pro které mohou být movité a nemovité věci, případně jejich soubory prohlášeny 
za kulturní památku.
V případě věcí, resp. jejich souborů, které se prohlašují podle písm. a) proto, že jsou 
významnými doklady historického vývoje, životního způsobu a prostředí společnosti 
od nejstarších dob do současnosti, jako projevy tvůrčích schopností a práce člověka 
z nejrůznějších oborů lidské činnosti, pro jejich hodnoty revoluční, historické, umělecké, 
vědecké a technické, je  nezbytné, aby tyto konkrétní věci, resp. soubory vykazovaly hodnoty, 
které zákon uvádí.
Naproti tomu u věcí, které se prohlašují podle písm. b), je rozhodující přímý vztah 
k významným osobnostem a historickým událostem, zatímco v případě jiných věcí téhož druhu 
(u průmyslových výrobků), které vztah k významným osobnostem či historickým událostem 
nemají, není k prohlášení za kulturní památku důvod.
V obecné rovině lze konstatovat, že předložený návrh nejenom, že neprokazuje, 
ale dokonce ani neuvádí, významné skutečnosti pro rozhodnutí ve věci dle § 2 zákona o státní 
památkové péči, zejména pak kulturní hodnotu dotčených věcí.
Průmyslová stavba není průmyslovým výrobkem, v návrhu na prohlášení věci 
za kulturní památku se naopak uvádí dva důvody pro prohlášení. Osobnost jednoho z našich 
nej významnějších architektů Leopolda Bauera, který je autorem těchto stavem a 
architektonická kvalita vlastního souboru staveb.
Magistrát města Liberce, odbor životního prostředí, oddělení památkové péče, dne 12.
5. 2015 v nadepsané věci podal své „ stanovisko “ ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 zákona 
o státní památkové péči, čj. MML/ZPPP/BaJ0905266/15-SZ075774/15/2, ve kterém 
doporučuje prohlášení areálu historické Vratislavické továrny na koberce za kulturní 
památku ČR v zamýšleném rozsahu a v souladu s výše uvedeným ustanovením zákona o státní 
památkové péči.
Krajský úřad Libereckého kraje, odbor kultury, památkové péče a cestovního ruchu, 
dne 20. 5. 2015 v nadepsané věci podal své „ stanovisko “ ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 
zákona o státní památkové péči, zn. KULK 39021/2015, ve kterém souhlasí s návrhem na 
prohlášení předmětných staveb za kulturní památku.
Zde pokládáme za důležité připomenout, že uvedené podklady pro řízení o prohlášení 
věci dle § 2 zákona o státní památkové péči za kulturní památku nejsou závaznými stanovisky 
ve smyslu §11 odst. 3 o státní památkové péči, ale ani vyjádřením ve smyslu § 154 správního 
řádu, kterým správní orgán osvědčuje určitou skutečnost. Jde pouze o podklad pro správní 
řízení ve smyslu § 49 odst. 1 správního řádu od jiného správního orgánu, jehož účelem je  
zprostředkovat doplňující informace o předmětu řízení. Neklamme se tedy jejich nevhodně 
zvoleným označením.
Co se týká obsahu uvedených vyjádření, tak buď neobsahují ničeho zásadního 
nad rámec samotného návrhu, nebo v nich jsou obsažena taková vyjádření, která pro 
posouzení, zda jsou naplněny předpoklady podle § 2 zákona o státní památkové péči, nejsou 
vůbec rozhodná.
Označení stanovisek Krajského úřadu a Magistrátu města Liberce jsou označena 
naprosto správně, neboť jsou zejména a především vyjádřeními podle § 3 odst. 1 zákona 
č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, který je v řízení 
o prohlášení věci za kulturní památku speciálním zákonem, nadřazeným správnímu řádu 
(zák. č. 500/2004 Sb.). Pro přesnost uveďme, že § 49 odst. 1 se týká ústního jednání, 
advokátka měla zřejmě na mysli § 50 odst. 1 správního řádu.
Vyjádření výše uvedených úřadů nemusí, a v případě vyčerpávajícího množství 
informací v návrhu ani nemohou, uvádět skutečnosti nad rámec návrhu na prohlášení věci 
za kulturní památku.
5
Nad rámec výše uvedeného upozorňujeme na možný střet zájmů, který spatřujeme 
v účastenství Statutárního města Liberec v tomto řízení a podaném vyjádření Magistrátu 
města Liberce. Jelikož se domníváme, že je  na základě výše uvedeného vyloučeno, aby se 
Magistrát města Liberce k dané věci dle § 3 odst. 1 zákona o památkové péči vyjadřoval, 
navrhujeme, aby nadepsaný správní orgán k uvedenému vyjádření při rozhodování ve věci 
nepřihlížel.
Statutární město Liberec je územně samosprávným celkem, zatímco Odbor památkové 
péče Magistrátu města Liberce je výkonným orgánem státní správy, jedná se tedy o dva různé 
subjekty, jak bylo již několikrát uznáno soudy různých instancí, včetně Ústavního soudu.
Závěrem uveďme, že v rámci našich plánů na rekultivaci celého areálu počítáme se 
zachováním a renovací dotčených staveb, jejichž jsme vlastníky. Domníváme se, že samotná 
přestavba celého areálu, kterou máme v plánu, přinese uvedenému regionu mnohem větší 
oživení, než zamýšlené prohlášení uvedených staveb za kulturní památku.
Pokud vlastník počítá se zachováním a opravou objektů navržených na prohlášení 
za kulturní památku, nepředstavuje prohlášení za kulturní památku žádnou překážku v tomto 
záměru, naopak může být výhodou, neboť bude mít vlastník nárok na bezplatné konzultace 
o správném postupu při obnově objektů, možnost získat na opravu dotace a při opravě 
kulturní památky získá rovněž úlevu na dani z nemovitosti.
Na základě výše uvedeného, proto navrhujeme, aby Ministerstvo kultury zastavilo 
ve smyslu ustanovení § 66 správního řádu řízení o prohlášení souboru věcí za kulturní 
památku. “
Podle § 66 odst. 2 zákona č. 200/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, 
„řízení vedené z moci úřední správní orgán usnesením zastaví, jestliže zjistí, že u některého 
správního orgánu již před zahájením tohoto řízení bylo zahájeno řízení v téže věci, nebo 
jestliže v řízení, ve kterém nemohou pokračovat právní nástupci, odpadl jeho důvod, zejména 
jestliže účastník zemřel nebo zanikl, anebo zanikla věc nebo právo, jehož se řízení týká. Toto 
usnesení se pouze poznamená do spisu. “ Je tedy zjevné, že řízení o prohlášení za kulturní 
památku nelze zastavit, dokud existuje věc, která má být prohlášena za kulturní památku, 
a musí být ukončeno rozhodnutím.
Dne 24. 7. 2015 obdrželo Ministerstvo kultury žádost vlastníka o další prodloužení 
lhůty k vyjádření se k podkladům rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že z žádosti nebylo jasné, 
co se účastník snaží doložit, rozhodlo se Ministerstvo kultury žádosti nevyhovět.
Po vyhodnocení podkladů jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dospělo Ministerstvo 
kultury k závěru, že zauhlovací věž s vodojemem na p.č. 1484, budova kotelny s elektrárnou 
č. p. 125 na p.č. 444, spojovací můstek mezi zauhlovací věží a kotelnou s elektrárnou, vše 
v k.ú. Vratislavice nad Nisou, včetně uvedených parcel, a silniční most přes řeku Nisu mezi 
p.č. 460 a 445/1 v k.ú. Vratislavice nad Nisou, pro své architektonické a 
společenskohistorické hodnoty splňují podmínky ustanovení § 2 odst. 1 pí srn. a) zákona 
20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, pro prohlášení věci za 
kulturní památku. Předmětná část průmyslového areálu byla navržena v jednotném stylu 
významným architektem Leopoldem Bauerem, který patří k hlavním ikonám rané modemy a 
moderního neoklasicismu počátku 20. století. V rámci nepočetných industriálních realizací 
tohoto slezského rodáka německého původu zaujímá vratislavická realizace zcela stěžejní a 
reprezentativní místo. Pro objednavatele továrníka Ignaze Ginzkeyho, s nímž Bauer profesně 
spolupracoval již dříve v souvislosti s výrobou svých autorských koberců, architekt navrhl 
dotčené stavby jako součást důmyslného rozsáhlejšího urbanistického záměru. Dominantou 
továrního souboru, ale i celých Vratislavic se tak stala monumentální železobetonová
6
zauhlovací a vodárenská věž, kterou Bauer stylizoval do podoby mohutného, takřka 
vemeovského majáku. Modernisticky stylizované tvarosloví věže je inspirováno raně 
křesťanskou a raně renesanční utopickou pevnostní architekturou. Pohledově přiznaný povrch 
betonu střední polygonální části, včetně vrchní pavilónové nástavby, navozuje vizuální dojem 
ve středomoří hojně využívaného pórovitého travertinu. Na věž navazuje působivě 
koncipovaný komunikační krček, vynesený dvojicí vysokých oblouků. Coby přímá funkční 
spojnice mezi zauhlovací věží a objektem elektrárny s kotelnou upomíná na Bauerem účelně a 
rafinovaně projektovanou technologickou návaznost jednotlivých výrobních procesů 
Ginzkeyho továrny. To vše s neodmyslitelným ohledem na zachování estetických hledisek. 
Výškovou a tvarovou protiváhu mohutné vodárenské a zauhlovací věže představuje štíhlý 
cihlový komín s kanelovanou základnou, vyrůstající z hmoty mansardové střechy 
klasicizujícího objektu elektrárny s kotelnou. Nedílnou součástí celkového urbanistického 
rozvrhu továrního areálu i objednavatelových a architektových neuskutečněných vizí je též 
příjezdový silniční most přes řeku Nisu. Významem architektury vratislavické textilky se dále 
obšírně zabývá obsáhlá monografie o Leopoldu Bauerovi od renomovaného historika umění a 
předního znalce architektury 19. a 20. století prof. Jindřicha Vybírala.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podle ustanovení § 152 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., 
správní řád, ve znění pozdějších předpisů, podat ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení rozklad. 
Lhůta pro podání rozkladu počíná běžet podle § 40 odst. 1 písm. a) správního řádu den 
následující po dni, kdy bylo toto rozhodnutí doručeno. Doručení písemnosti upravuje § 23 a 
§ 24 správního řádu, který stanoví, že nebyl-li adresát tohoto rozhodnutí zastižen, rozhodnutí 
se uloží v provozovně provozovatele poštovních služeb. Jestliže si adresát uložené rozhodnutí 
ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy bylo rozhodnutí k vyzvednutí v provozovně provozovatele 
poštovních služeb připraveno, nevyzvedne, považuje se rozhodnutí podle § 24 odst. 1 
správního řádu za doručené posledním dnem této lhůty (od tohoto dne běží v tomto případě 
lhůta pro podání rozkladu). Doručení písemnosti pomocí datové schránky upravuje § 17 
zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, 
který rovněž stanoví přednostní doručování dokumentů prostřednictvím datové schránky. 
Nepřihlásí-li se adresát do své datové schránky ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument 
dodán do datové schránky, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této 
lhůty. O rozkladu proti tomuto rozhodnutí rozhoduje ministr kultury. Rozklad se podává 
u Ministerstva kultury na výše uvedenou adresu.
Mgr. Petra Ulbrichová
vedoucí oddělení ochrany kulturních památek 
v odboru památkové péče Ministerstva kultury
7
U7T/I
Zákres umístění kulturní památky zauhlovací věž s vodojemem, budova kotelny 
s elektrárnou, spojovací můstek mezi zauhlovací věží a kotelnou s elektrárnou, a silniění 
most přes řeku Nisu ve Vratislavicích nad Nisou, nedílná součást výroku rozhodnutí 
Ministerstva kultury ě.j. MK 39948/2015 OPP ze dne 27. 8. 2015.
8

Originál dokumentu:

analogový

Typ/druh dokumentu:

Typ dokumentu:	publikace, listiny, spisové dokumenty
Druh dokumentu:	evidence kulturních památek
Bližší specifikace:	rozhodnutí o prohlášení za KP

Jméno souboru:

G0522150.pdf

Formát souboru:

application/pdf

Autor záznamu:

Michl Lukáš

Popis dokumentu:

Vratislavice nad Nisou, soubor staveb továrny na koberce Ignaz Ginzkey a Comp.. Rozhodnutí o prohlášení za KP.

Název pracoviště:

generální ředitelství

Velikost dokumentu (v bytech):

7379783 B

Rozměry obrazového dokumentu:

Autor originálu:

Ministerstvo kultury; Pavlůsková Alena;

Klíčová slova:

Kulturní památka nemovitá;

Uživ. klíčová slova:

dokument ÚSKP;

Datum vzniku:

27.08.2015

Licence:

Typ:	neurčena - ochranu díla stanovuje obecně autorský zákon (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121)

Vazby dokumentu na aplikace IISPP

Bližší specifikace

Odkaz

Aplikace: Památkový katalog - právní stav

Druh záznamu: Právní stav

Ident. zázn.: Id právního stavu

Hodnota ident.: 425630116

Bližší specifikace:

Název	soubor staveb továrny na koberce Ignaz Ginzkey a Comp.
Číslo ÚSKP	105775
Kód fáze ochrany	P
Fáze ochrany	památkově chráněno
Kód typu ochrany	KP
Typ ochrany	kulturní památka

Aplikace: Památkový katalog - právní akt

Druh záznamu: Právní akt

Ident. zázn.: Id právního aktu

Hodnota ident.: 11014798

Bližší specifikace:

Název	rozhodnutí o prohlášení za kulturní památku
Číslo	MK 39948/2015 OPP
Datum nabytí právní moci	30.12.2015
Typ ochrany	kulturní památka
ID právního stavu	425630116 Načítám data z navázané aplikace...

Územní identifikace dokumentu

Územní rozsah:

objekt lokalizovaný

Objekty paGIS

Kód paGIS	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Přírůstkové body

Přír. bod

Název objektu

Část obce

Č. dom.

Ulice

Č. or.

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Přír. bod: 265169

Název objektu: zauhlovací věž

Část obce: Liberec XXX-Vratislavice nad Nisou

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Vratislavice nad Nisou

Obec: Liberec

ORP: Liberec

Okres: Liberec

soubor staveb továrny na kober… (právní stav 425630116)

Lokality

Kód CZ

Název lokality

Reálný typ

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Kraj

Kód CZ: 18209

Název lokality: Vratislavice nad Nisou

Reálný typ: býv. městys

Kat. území: Vratislavice nad Nisou

Obec: Liberec

ORP: Liberec

Okres: Liberec

Kraj: Liberecký kraj

soubor staveb továrny na kober… (právní stav 425630116)

Kód CZ: 26160

Název lokality: Vratislavice nad Nisou I

Reálný typ: retrodíl hist. osady

Kat. území: Vratislavice nad Nisou

Obec: Liberec

ORP: Liberec

Okres: Liberec

Kraj: Liberecký kraj

soubor staveb továrny na kober… (právní stav 425630116)

Historické regiony

Kód RS

Název hist. regionu

Kód RS: 148

Název hist. regionu: Liberec

soubor staveb továrny na kober… (právní stav 425630116)

Ke stažení Náhled Žádost o užití