Zavřít ( + - )

Metainformační systém NPÚ

Detail dokumentu

Tisk

Náhled:

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Textový obsah:

Ministerstvo kultury
Národní památkový ústav 
Došlo: 17.03.201610:20:45
č i NPU-310/21506/2016
Listu: 1 Příloh: 15
Maltézské náměstí 471/1 
118 11 Praha 1
Telefon: 257 085 111 
Fax: 224 318 155 
E-mail: epodatelna@mkcr.cz
SOLO MATCHES a FLAMES, a.s. 
Nádražní 166 
342 01 Sušice
Váš dopis značky Naše značka
č.j. MK 39150/2014 OPP
Mgr. Martin Čihalík 
Nad Skálou 603 
783 53 Velká Bystřice
Vyřizuje / linka V Praze dne
Mgr. Tereza Maříková 8.8.2014
Věc: Soubor staveb podniku SOLO Sušice v k.ú. Sušice nad Otavou, okres Klatovy, 
Plzeňský kraj -  prohlášení a neprohlášení za kulturní památku
V příloze Vám zasíláme rozhodnutí Ministerstva kultury č. j. MK 39150/2014 OPP 
ve výše uvedené věci.
Ministerstvo K u i S i ) l j
odbor pam átkové péče 
M altézské náměstí 1 
118 01 Praha 1 - M a l á  Strana  
IČO: 00023671 (f
/ ů c
Mgr. Petra Ulbrichová
vedoucí oddělení ochrany kulturních památek 
v odboru památkové péče Ministerstva kultury
Příloha: lx rozhodnutí Ministerstva kultury č.j. MK 39150/2014 OPP 
Na vědomí po nabytí právní moci:
1. Národní památkový ústav, ústřední pracoviště
2. Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Plzni
3. Krajský úřad Plzeňského kraje, odbor kultury, památkové péče a cest. ruchu
4. Městský úřad Sušice, odbor školství, památkové péče a cestovního ruchu
5. Katastrální úřad pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Klatovy
6. Muzeum Šumavy Sušice
7. vlastní
Ministerstvo kultury
Maltézské náměstí 471/1 
118 11 Praha 1
vozhodnutf nabylo právní moci:
i/ ' ’//
za správnost: .. ^ 0 . . ~~
Telefon: 257 085 111 
Fax: 224 318 155 
E-mail: epodatelna@mkcr.cz
V Praze dne 8. 8. 2014 
Č.j.: MK 39150/2014 OPP
R O Z H O D N U T Í
Ministerstvo kultury jako příslušný orgán státní památkové péče rozhodlo o návrhu na 
prohlášení souboru staveb podniku SOLO Sušice v k.ú. Sušice nad Otavou, obec Sušice, 
okres Klatovy, Plzeňský kraj, za kulturní památku.
Účastníkem v tomto řízení je podle § 27 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., 
správní řád, v platném znění, vlastník nemovitostí: společnost SOLO MATCHES & 
FLAMES, a.s., se sídlem Nádražní 166, 342 01 Sušice, IČ: 25209795.
I. Ministerstvo kultury podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb., 
o státní památkové péči, v platném znění p r o h l a š u j e  soubor staveb bývalého 
podniku SOLO Sušice v k.ú. Sušice nad Otavou, obec Sušice, okres Klatovy, Plzeňský kraj, 
za kulturní památku.
Soubor tvoří:
1) bývalá provozní, později administrativní budova čp. 166/11 na pozemku st.p.č. 509/1
2) hlavní provozní budova (bez čp.) s křídly „švédské“ a „panský“ na pozemku 
st.p.č. 509/6
3) bývalá administrativní budova čp. 226/11 se zahradou a s pozemky st.p.č. 577, 
p.p.č. 2251/1,2251/5
4) tovární komín na pozemku p.č. 509/7
5) stará kotelna se strojovnou a starou krabičkárnou na pozemku st.p.č. 509/7
6) bednárna na pozemku st.p.č. 509/8 
vše v k.ú. Sušice nad Otavou.
II. Ministerstvo kultury podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb., 
o státní památkové péči, v platném znění n e p r o  h l a s u j e  soubor staveb bývalého 
podniku SOLO Sušice v k.ú. Sušice nad Otavou, obec Sušice, okres Klatovy, Plzeňský kraj, 
za kulturní památku.
Soubor tvoří:
7) nová krabičkárna na pozemku st.p.č. 509/7
8) sklad zápalek na pozemku st.p.č. 509/6
9) sklad surovin na pozemku st.p.č. 509/6
10) hoblírna na pozemku st.p.č. 509/12
11) nová kotelna a elektrárna na pozemku st.p.č. 509/26 
vše v k.ú. Sušice nad Otavou.
Nedílnou součástí tohoto rozhodnutí je kopie katastrální mapy se zákresem umístění 
kulturní památky.
O d ů v o d n ě n í :
Popis a charakteristika areálu podle návrhu NPU. ú.o.p. v Plzni, ze dne 3. 5. 2013 
a 17.2.2014:
Rozlehlý areál bývalé sirkárny SOLO Sušice je situován severovýchodně od 
městského jádra při Nádražní ulici, na ploše zhruba lichoběžníkového půdorysu, vymezené 
komunikacemi vedoucími na Hrádek a Dobršín. Popis zahrnuje objekty prohlášené (1-6) i 
neprohlášené (7-11) za kulturní památku:
1) bývalá provozní, později administrativní budova čp. 166/11
(na pozemku st.p.č. 509/1, k. ú. Sušice nad Otavou)
Objekt je situován v jihovýchodní části areálu při Nádražní ulici. Na jižní straně je 
drobným spojovacím krčkem propojen s býv. zahradnickým domkem čp. 226, na jihozápadě 
přímo sousedí s výrobní halou. Při jeho severním štítovém průčelí prochází hlavní vjezd do 
továrního areálu. Zděný patrový objekt na obdélném půdorysu o 14 x 3 okenních osách s delší 
osou probíhající rovnoběžně s Nádražní ulicí ve směru JZ-SV. Střecha sedlová s polovalbou 
na jižní straně, na obou stranách střechy vložena řada střešních oken, krytina pálená taška. 
Fasády původem klasicistní (později upravované), členěné horizontálně průběžným plochým 
parapetním pásem, oddělujícím obě podlaží; na fasádách se uplatňuje pásová rustika a 
rustikované lisény. V pravé části západního dvorního průčelí trojice vysokých štíhlých oken, 
rámovaná částečně rustikovanými lisénami, osvětlující prostor schodiště, okna jsou dělena do 
drobných čtvercových polí.
Hlavní vstup je situován v pravé ose uličního průčelí, za ním se nachází vstupní hala. 
Interiér je řešen v úrovni obou podlaží jako podélný trojtrakt se střední chodbou, z níž vedou 
vstupy do jednotlivých místností, umístěných při podélných stranách domu (většina místností 
plochostropá, v některých segmentové nebo plackové klenby do pasů). Ve střední části 
dispozice se při západním dvorním průčelí nachází ústřední prostor objektu - hala s 
trojramenným reprezentativním schodištěm do patra, osvětlená trojicí vysokých oken, 
dělených do čtvercových tabulek. Nad schodištěm plochý strop s výrazným obdélným 
štukovým rámem. Stupně schodiště jsou kamenné, zábradlí z kovových svislých trubek a 
plochých podélných pásů, madlo dřevěné. Vstupy do místností mají dochováno původní 
dřevěné deštění.
Objekt je nej starší budovou areálu, byl postaven v roce 1844 jako vůbec první účelová 
budova pro výrobu sirek v Sušici a celých Čechách. Stavba je původem klasicistní s 
pozdějšími stavebními úpravami.
2) hlavní provozní budova (bez čp.) s křídly „švédské“ a „panské“
(na pozemku st.p.č. 509/6, k. ú. Sušice nad Otavou)
Výrazná dominanta situovaná při křižovatce Nádražní a Hrádecké ulice. Rozlehlý 
čtyřpodlažní objekt na obdélném půdorysu s podélnou osou probíhající přibližně ve směru 
V-Z, krytý plochou střechou. Jižní široké průčelí se obrací do bývalé zahrady, při severním 
dvorním průčelí se napojuje dvojice zděných křídel - východní křídlo, zvané „švédské“ a 
západní křídlo, nazývané „panský“. Při východním průčelí navazuje nižší patrová správní 
budovačp.166.
2
Hlavní objekt provozní budovy je etážovou stavbou, tvořenou dvěma částmi, v 
interiéru propojenými, postavenými ve dvou odlišných časových etapách -  východní část 
realizována podle projektu sušického stavitele Franze Lenka z roku 1913, západní část byla 
připojena v roce 1951 podle návrhu architekta a stavitele Karla Houry z roku 1947.
Starší část provozní budovy (1913) zaujímá východní polovinu objektu. Fasády člení v 
úrovni 2. a 3. podlaží lisénové rámy, spočívající na průběžné podokenní římse oken 2. podlaží 
a rozdělující podélné fasády objektu na 7 vpadlých trojosých polí. Lisénové rámy doplňuje v 
horní části motiv zubořezu. Čtvrté podlaží je výsledkem mladší úpravy, je odděleno výrazně 
vysazenou širokou kordonovou římsou a rozděleno pilastry s profilovanými hlavicemi na 
sedm trojosých polí. Pilastry průběžně navazují na lisény spodních pater a prostupují 
profilovanou korunní římsou. Na dvorním průčelí jsou dochována původní vysoká obdélná 
okna se segmentovými záklenky, členěná do drobných obdélných tabulek; v jižním průčelí již 
byla původní okna nahrazena novodobými obdélnými okny. V severovýchodním nároží 
vložena hranolová výtahová věž.
Nosná konstrukce tvořena řadami nýtovaných sloupů, kterými jsou provlečeny 
masivní válcované nosníky průřezu „1“ - průvlaky. Sloupy a průvlaky spoluutvářejí podélné 
nosné rámy. Stropy vytvořeny válcovanými nosníky průřezu „I“, kolmo orientovanými na 
průvlaky. Mezi nosníky jsou železobetonové výplně s okosenými náběhy při ocelových 
nosnících. Obvodový plášť stavby z cihelného zdivá, omítky tvrdé. Strop posledního patra 
dřevěný trámový, podhledy patrně z dřevovláknitých desek. Střecha pokryta lepenkou, atiky 
oplechované.
Mladší část, postavená podle projektové dokumentace z roku 1947, tvoří západní 
polovinu objektu. Rozlehlý objekt na obdélném půdorysu o čtyřech podlažích a 8 x 3 
okenních osách, v interiéru propojený s navazující východní starší částí. Při severozápadním 
nároží se připojuje menší severní křídlo, obsahující prostor hlavního schodiště a hygienická 
zařízení. K západnímu průčelí přiléhá drobný přízemní přístavek s plochou střechou. Fasády 
horizontálně člení dvojice průběžných kordonových říms (mezi 1. a 2., 3. a 4. podlažím), mezi 
nimi v úrovni 2. a 3. podlaží probíhají jednoduché lisény, oddělující jednotlivé okenní osy - v 
každé trojice sdružených oken. V jihozápadním nároží je v úrovni 4. podlaží umístěna 
otevřená terasa s trubkovým zábradlím. Původní okna jsou rozměrná, obdélná, dělená do sítě 
drobných tabulek (s výjimkou nových oken ve 3. a 4. podlaží v jižním a západním průčelí). V 
severozápadním nároží umístěna hranolová výtahová věž.
Monolitická železobetonová konstrukce, jejíž hlavní nosný systém je tvořen příčnými 
rámy, vytvořenými čtyřmi řadami masivních hranolových sloupů, nesoucích masivní příčné 
průvlaky, na které jsou kolmo orientovaná žebra železobetonové stropní desky. Krajní sloupy 
nosného skeletu se spolupodílejí na členění fasády. Mezi sloupy a deskami stropů jsou 
vyzdívky s velkými mírně podélnými obdélnými okenními otvory.
Jednotlivá podlaží tovární haly propojují dvě schodiště. První dvouramenné je 
umístěno při nároží v severovýchodní části dispozice, druhé reprezentativnější se nachází v 
severozápadním drobném křídle (dvouramenné s kovovým trubkovým zábradlím, osvětlené 
rozměrnými skleněnými výplněmi z luxfer).
Východní dvorní křídlo (švédské) na širokém obdélném půdorysu o 13 x 9 osách je 
trojtraktové, s převyšujícím středním podélným traktem (se sedlovou střechou v severní a 
plochou v jižní části) a přilehlými postranními přízemními trakty s plochými střechami, 
doplněnými stanovými prosklenými světlíky. Okna rozměrná, obdélná, ve východním průčelí 
východního traktu se segmentovými záklenky, dělená do drobných obdélných tabulek.
Západní křídlo (panský) z roku 1915 je rozlehlá třípodlažní stavba na obdélném 
půdorysu, krytá plochou střechou. Fasády člení pouze pásová kordonová římsa mezi 1. a 2. 
podlažím a mohutná kordonová římsa mezi 2. a 3. podlažím, výrazně profilovaná, podložená 
pásem zubořezu. Obdélná okna ve spodních podlažích mají segmentové záklenky, okna 3.
3
podlaží jsou obdélná, výplně novodobé. Jedná se o podélnou monolitickou železobetonovou 
konstrukci složenou z hranolových sloupů, nesoucích podélný náběhovaný průvlak, z něhož 
vybíhají opět náběhovaná žebra stropních železobetonových desek. Všechny nosné prvky 
(sloupy, průvlak, žebra) nesou stopy po otiscích dřevěného bednění a mají okosené hrany. 
Obvodový plášť stavby cihelný.
Provozní budova byla postavena na místě starších továrních budov v několika 
stavebních etapách. Stavební vývoj objektu i celého areálu dokládá dvojice dobových 
vyobrazení sirkárny z 80. let 19. století a přibližně z 20. let 20. století. Dnešní východní část 
provozní budovy byla postavena na místě bývalého výrobního objektu podle návrhu 
sušického stavitele Franze Lenka z roku 1913, západní část byla připojena v poválečném 
období v roce 1951 (podle návrhu stavitele a architekta Karla Houry z roku 1947). Východní 
dvorní křídlo patří k nejstarším objektům areálu, je zachyceno na vyobrazení sušické sirkárny 
z 80. let 20. století, pravděpodobně počátkem 20. století prošlo dílčími stavebními úpravami. 
Západní křídlo je realizací stavitele Franze Lenka z roku 1915 na místě starší vyhořelé stavby.
3) bývalá administrativní budova (zahradní domek) čp. 226/11 se zahradou
(s pozemky st.p.ě. 577 (dům), p.p.č. 2251/1 a 2251/5 (zahrada), k. ú. Sušice nad Otavou)
Drobný přízemní objekt, situovaný na východní straně zahrady v jihovýchodní části 
navrhovaného areálu, přístupný z Nádražní ulice. Domek přiléhá k jižnímu průčelí tovární 
haly a správní budovy čp. 166, se kterou je propojen spojovacím krčkem.
Zděná přízemní stavba na obdélném půdorysu s podélnou osou probíhající ve směru 
JZ-SV, krytá sedlovou střechou s pálenou krytinou. Objekt o 7 x 2 okenních osách, při 
východním a západním průčelí s mělkým trojosým středním rizalitem, završeným širokým 
trojúhelným štítem; protilehlé štíty kryjí sedlové střechy, kolmo napojené na hlavní střechu 
objektu. Fasády z režného cihelného zdivá kontrastně doplňuje kamenem obložený nízký sokl 
a okrové štukové a kamenné články (parapetní římsa, nárožní bosáž, profilovaná ostění kolem 
oken, bosované klenáky oken a dveří, bosované lemování štítu). Hlavní vstup je umístěn v ose 
východního rizalitu, přístupný po širokém kamenném schodišti; vstupní dveře jsou klasicistní 
dvoukřídlé, dřevěné, kazetové. Okenní výplně dvojité, dělené na kříž (v krčku a na části 
dvorního průčelí již novodobé). Propojující přízemní trojosý krček ke správní budově má 
fasády zjednodušené.
Objekt je částečně podsklepený (segmentové klenby). Za vstupními dveřmi z uličního 
průčelí navazuje plochostropá chodba, opatřená bohatě profilovaným štukovým zrcadlem; v 
jejím závěru vlevo pokračuje krátké přímé schodiště ke dvornímu vchodu a ke vstupu do 
sklepa, vpravo za dvoukřídlými kazetovými dveřmi stoupá dřevěné točité schodiště do 
podkroví. Před schodištěm je kolmo situována kratší chodba, umožňující přístup do místností 
při nárožích domu. Prostory jsou plochostropé, druhotně byly vloženy novodobé příčky. Jižní 
část podkroví je upravena k bydlení, v severní části neupravený půdní prostor. Prostý 
vaznicový krov opatřený stojatou stolicí podélného vázání. V plných vazbách jsou vazné 
trámy nesoucí sloupky (spoj čep) s rozpěrou v horní části, sloupky nesou podélnou vaznici, 
přes kterou jsou osedlané krokve, které jsou v hřebeni spojeny na ostřih a v patě osedlané přes 
pozednici. Zavětrování v podélném směru zajištěno pásky z obou stran čepovanými do 
sloupků a do podélné vaznice. Zavětrování v příčném směru zajištěno šikmou vzpěrou 
čepovanou do vazného trámu (směrem k zhlaví) a do sloupku. Dřevo je ručně tesané, spoje 
převážně čepované, jištěné dřevěnými kolíky či kramlemi.
Objekt byl postaven v roce 1889 v historizujícím slohu podle návrhu plzeňského 
stavitele Eduarda Kroha jako administrativní budova sirkárny, k tomuto účelu sloužil do 
30. let 20. století, kdy tuto funkci převzal sousední objekt čp. 166.
4
4) tovární komín
(na pozemku st.p.č. 509/7, k.ú. Sušice nad Otavou)
Jedná se o komín s poměrně vysokým polygonálním podstavcem a vysokým 
kónickým válcovým dříkem, dnes bez hlavice. Hlavice byla ozdobně pojednaná 
geometrickými motivy provedenými v cihelném zdivu římsy. Patka podstavce má skosené 
náběhy troj úhelného tvaru. Stěny polygonu jsou hladké, nezdobené. Těleso podstavce pod 
jeho horním koncem obepíná kordonová římsa, na spodní straně s dekorativním 
geometrickým zdobením provedeným v cihelném zdivu (stejný motiv jako na již neexistující 
hlavici). Patku dříku komína zdobí geometrická mozaika provedená barvenými cihlami (žlutá 
a černá) v kombinaci s běžným režným cihelným zdivém. Jedná se o mohutný prstenec s 
motivem jakéhosi pletence, na který dosedají motivy kosočtverců. V samotné patce dříku 
užity cihelné tvarovky ze zaoblenými vnějšími hranami a segmentově probranými hranami. 
Atypické tvarovky užity rovněž ve vyzdění nároží polygonálního podstavce komína. Cca od 
poloviny výšky celého objektu je komínový dřík opásaný ocelovými sponami. Výška asi 45 
metrů. Původně 48 m vysoký cihelný komín byl v roce 2011 při bouřce v úrovni hlavice 
poškozen; následně byly z bezpečnostních důvodů cca 3 m odbourány.
5) stará kotelna se strojovnou a starou krabičkárnou
(na pozemku st.p.č. 509/7, k.ú. Sušice nad Otavou)
Dnes tvoří objekty srostlici staveb, v jejíž jihovýchodní části se nachází budova 
kotelny s dvojicí souběžných sedlových střech, ke kotelně ze západu přímo přiléhá strojovna, 
kterou obklopuje ze severu a západu objekt staré krabičkámy. Všechny stavby jsou zděné 
(cihelné), omítané.
Kotelna má hladké bílené omítky, průčelí členěná pouze prostou korunní římsou. 
Zděné troj úhelné štíty (na východě zanikají v budově krabičkámy) jsou neoddělené od průčelí 
a navýšené nad střechu. Krytina střech tvořena etemitovými na koso kladenými šablonami 
položenými na plné bednění, v hřebeni střechy provedeny odvětrávací pásové sedlové vikýře. 
Okenní otvory jsou na výšku obdélné, výplně ocelové, členěné do tabulek, osazené za lícem 
zdivá. V jižním průčelí v rozsahu dvou východních os je v přízemí proražen pravoúhlý vjezd s 
plechovými posuvnými vraty. K západnímu průčelí jižní části stavby přiléhá přízemní 
přístavba pro ekonomizér s plochou střechou. Do obou částí kotelny je v západním průčelí 
proražen pravoúhlý vjezd s plechovými vraty.
Interiér členěný na dva obdélné souběžné prostory oddělené středovou zdí pod 
úžlabím střech, patrně ve východní části býval pod masivním nosníkem v patě krovu volný 
prostor, dnes je v tomto místě novodobá průchozí vestavba. V západní části zdi zazděný 
pravoúhlý otvor. Prostor je otevřený do krovu, konstrukce obou střech je stejná, jedná se o 
vaznicový, podélně vázaný krov, opatřený stojatou stolicí. Jižní podélná a východní štítová 
stěna v patře členěna polopilíři, mezi kterými je slabší vyzdívka, do níž jsou vloženy okenní 
otvory se segmentovým záklenkem. Severní část má okenní otvory pouze ve východní štítové 
stěně a ze západu vjezd. Podlahy betonové. V severní stěně vstup do prostoru koupelen a 
šaten, půdorysně zarostlých do budovy staré krabičkámy a z východu přiléhajících ke 
koridom mezi kotelnou, krabičkárnou a budovou hoblímy. V těchto prostorech jsou stropy 
vytvořené z ocelových válcovaných nosníků s železobetonovými výplněmi s náběhy, stropy 
podporované ocelovými průvlaky nesenými nýtovanými sloupky.
Strojovna je sevřena mezi kotelnu na východě a starou krabičkámu na severu a na 
západě. Uplatňuje se tak pouze jižní patrové tříosé průčelí, členěné vysokým kamenným 
soklem, ukončeným římsou, na který dosedá mohutný lisénový rámec se zubořezem. Okenní 
otvory vysoké na výšku obdélné, výplně ocelové, členěné do tabulek a s ventilačkou, osazené 
za lícem zdivá (otvory v pravé ose zazděné). Otvory v soklu (po stranách vstupu) mírně 
obdélné. Ve střední ose bylo původně předložené (patrně kamenné) schodiště a vstup byl
5
umístěn v úrovni římsy soklu, stejně jako podlaha. Dispozičně se jednalo o jeden halový 
prostor se zvýšeným suterénem. Někdy později byla stavba nově přepatrovaná (snad druhá 
pol. 20. stol.) - vstup snížen na úroveň terénu a do přízemí vložena železobetonová 
monolitická konstrukce s žebrovým stropem, podporovaným podélným železobetonovým 
průvlakem na hranolových pilířích. Patro strojovny není odděleno od navazujících prostor 
jako přízemí a je zapojeno do půdorysu patra krabičkámy.
Stará krabičkáma je dnes objekt nad obdélným půdorysem, do nějž zarůstá částečně 
kotelna a strojovna. Střecha plochá, stejně jako nad strojovnou, členěná atikami, prosvětlená 
sedlovými světlíky kovové konstrukce, krytina živičná. Jižní podélné průčelí, navazující na 
předstupující průčelí strojovny, je tříosé hladké, členěné pouze nízkým, mírně předstupujícím 
soklíkem. V přízemí ve střední ose z poloviny zazděný velký okenní otvor, ukončený 
segmentem oblouku, výplň kovová, členěná do tabulek, osazená za lícem zdivá. V krajních 
osách po jednom pravoúhlém vjezdu s prkennými vraty - zde byly původně okenní otvory 
jako ve střední ose. V patře obdélné okenní otvory se segmentovým záklenkem, do nichž jsou 
vložena menší pravoúhlá novodobá nečleněná okna. Pod opadanou omítkou dobře vidět 
cihelné nadpražní segmentové pasy. K západnímu průčelí je připojena nižší přízemní část s 
plochou atikovou střechou, v severní části průčelí přistavěn schodišťový přístavek. Severní 
průčelí hladké, v přízemí o deseti a v patře o sedmi osách. V přízemí se střídají širší a užší 
okenní otvory zakončené segmentem oblouku, u některých zachovány plastické omítkové 
nadpražní pasy a kovové výplně s ventilačkou členěné do tabulek, osazené za lícem zdivá, 
místo některých otvorů provedeny novodobé vstupy či vjezdy. Ve východní části průčelí 
předstupuje hranolové schodišťové těleso s břízolitovou omítkou.
Přízemí má železobetonové trámové stropy, vystupující trámy jsou tvořeny 
válcovanými nosníky, deska železobetonová s náběhy, místy v příčném směru ocelové 
průvlaky podporované sloupky, prostor dodatečně přepažený zděnými příčkami. V 
předstupující severní části keramická podlaha a traverzové stropy, mezi nimiž jsou 
segmentová pole (zděné či betonové klenbičky ???). Patro přístupné schodišťovým 
přístavkem. V patře cca středem dispozice prochází podélná chodba, jejíž severní stěna je 
tvořena příčkou a jižní vyzdívkou vloženou do ocelového nosného skeletu. Po stranách 
chodby místnosti vytvořené příčkami. V místě západní obvodové zdi strojovny v příčném 
směru snad druhotně vložen masivní železobetonový rám. Jinak stropy opět železobetonové, 
trámové s válcovanými nosníky a náběhy. Ve východní části dispozice směrem ke koridoru 
prostory se zvýšenou úrovní podlah a dřevěnými dvojitými okny.
6) bednárna
(na pozemku st.p.č. 509/8, k.ú. Sušice nad Otavou)
Přízemní zděná (cihla) omítaná hala nad obdélným půdorysem, podélnou osou 
orientovaným cca ve směru S-J. Střecha plochá, atiková, patrně s živičnou krytinou, 
prosvětlená pěti prosklenými sedlovými světlíky kovové konstrukce. Průčelí členěna 
kamenným spárovaným soklem, na nějž dosedá lisénový rámec se zubořezem. V jednotlivých 
polích ve východním podélném průčelí vloženy vždy tři okenní otvory, ukončené segmentem 
oblouku a s nadpražním plastickým omítkovým pasem. Výplně otvorů kovové s ventilačkou 
členěné do tabulek a osazené za lícem zdivá. Lisény (polopilíře) nadvýšené nad korunu atiky, 
koruna klopena ve spádu pultové stříšky. Atika a nadvýšené polopilíře zakončeny 
jednoduchým odstupněným římsovým profilem. Západní průčelí bez otvorů. Jižní průčelí má 
v pravé krajní ose pravoúhlý vjezd s dvoukřídlými plechovými vraty, původně byl v severním 
průčelí protilehlý vjezd. K východní části severního průčelí připojena mladší přístavba, k níž 
přiléhá „markýza“ s jednou plnou stěnou kryjící nově proražený pravoúhlý vjezd s 
plechovými vraty. Této přístavbě předcházel dřevěný přístřešek sloužící k sušení prken. Na
6
jižním průčelí dochován obdélný štítek s číslem objektu (římskou číslicí); tímto způsobem 
byly označovány všechny budovy v areálu.
Vnitřní prostor nečleněný, pouze v severovýchodním koutu vestavěna kancelář. 
Podlaha betonová, stropy železobetonové, trámové, tvořené traverzami, mezi nimiž je 
železobetonová deska s náběhy; stropnice jsou v podélné středové ose stavby podporované 
průvlakem z válcovaného profilu, neseným štíhlými snýtovanými sloupky z válcovaných 
profilů.
7) nová krabičkárna
(na pozemku st.p.č. 509/7, k.ú. Sušice nad Otavou)
Přízemní zděná (cihla), omítaná budova postavená ve dvou fázích, se suterénem pod 
západní částí a s o polopatro navýšenou částí (sušička) v jihozápadním nároží, vystavěná nad 
obdélným půdorysem, podélnou osou orientovaná cca ve směru S - J. Střechy ploché, atikové, 
kryté patrně živičnou krytinou, přičemž západní polovina budovy má mírně nadvýšenou 
střechu. Prosvětlení sedlovými světlíky kovové konstrukce. Původně fasády členěny shodně 
jako u protilehlé budovy bednámy, dnes částečně provedeny v tvrdé omítce, na části jižního a 
u východního průčelí zachovány fragmenty původních fasád, v části jižního a v západním 
průčelí tvrdé omítky respektující základní členění - lisénové rámce se zubořezem pod 
vodorovnou stranou. Okenní otvory v západním průčelí pravoúhlé, výplně kovové dvoukřídlé 
s ventilačkou a poutcem, osazené za lícem zdivá a v soklu okna osvětlující suterén, původně 
okna stejná jako u bednámy, později místo některých oken vstupy. Východní podélná 
polovina objektu je přízemní se vstupem z úrovně terénu, západní podélná polovina je 
zvýšená o polopatro vytvořené navýšením suterénu nad úroveň terénu.
Interiéry mají převážně železobetonové trámové stropy tvořené traverzami, mezi nimiž 
jsou vloženy železobetonové desky s náběhy, stropnice jsou v podélné středové ose 
podporované průvlakem z válcovaných profilů, nesených štíhlými snýtovanými sloupky z 
válcovaných profilů. Ve východní části druhotně osazeny podhledy složené z trámkových 
roštů (zasekaných do náběhů ŽB desky) a heraklitových zespoda omítaných desek. Navýšená 
jihozápadní část stavby (sušička) má rovněž železobetonový trámový strop s deskou s náběhy, 
stropní konstrukcí prochází čtyři velké kruhové prostupy. Ve stěnách i v nadvýšení nad 
střechu jsou patrné (většinou zazděné) okenní otvory se segmentovým nadpražím. Podlahy 
betonové.
8) sklad zápalek
(na pozemku st.p.č. 509/6, k.ú. Sušice nad Otavou)
Budova nad obdélným půdorysem s okoseným jihozápadním nárožím. Objekt 
proveden jako kombinace dřevostavby a zděné budovy. Severní mladší část má plochou 
střechu se dvěma sedlovými světlíky kovové konstrukce, střecha má na západní a východní 
straně atiku. Zbytek budovy proveden převážně jako dřevostavba se dvěma souběžnými 
sedlovými střechami o malém sklonu. Krytina tvořena vlnitými deskami položenými na plné 
bednění. Jižní průčelí do Hrádecké ul. zcela obloženo vláknocementovými šablonami a 
ukončeno dvěma troj úhelnými štíty s výrazným přesahem střechy. Okenní otvory obdélné s 
výplněmi členěnými do tabulek. Protější štíty sedlových střech, navýšené nad část s plochou 
střechou, jsou bedněné svisle kladenými prkny. Stěny budovy pod výrazně předsazeným 
okapem, kryjícím rampu na západní straně, jsou obedněné svisle kladenými prkny s lištami 
kryjícími spáry. Rampa vytvořena zděnými pilířky, nesoucími trámový rošt s prostou 
prkennou podlahou, část rampy pod okapem je patrně ještě původní, rampa mezi sklady 
zřejmě novodobá, ale stejně konstrukčně provedena. Prodloužené krokve jsou podporované 
šikmými vzpěrami, nesoucími okapní vaznicí.
7
V interiéru dřevostavby vidět nosnou konstrukci, kterou tvoří rámy (obvodové stěny) 
složené ze svislých sloupků, zavětrovaných vodorovnými rozpěrami (v horní polovině výšky 
sloupků), horní strana rámuje zároveň patní vaznicí, přes kterou jsou osedlané krokve, místy 
v jednotlivých polích provedeno diagonální zavětrování. Konstrukce krovu vytvořena vždy 
dvěma dvojicemi souběžných vstřícných nad sebou situovaných vzpěr, plátovaných (mírně 
rybinové pláty) do sloupků obvodových stěn. Vzpěry podpírající krokve cca v polovině jejich 
délky a v hřebeni. V příčném směru jsou šikmé vzpěry zajištěné vodorovnými kleštinami, 
situovanými těsně pod vrcholem sloupků, spoje kleštin se vzpěrami a sloupky jištěny 
svorníky. Prostor v příčném směru přepažen prkennou příčkou.
9) sklad surovin
(na pozemku st.p.č. 509/6, k.ú. Sušice nad Otavou)
Objekt nad nepravidelným půdorysem s plochou atikovou střechou krytou 
pravděpodobně živicí, v podélném směru orientován ve směru S - J, na jihu se okapem stýká s 
okapem skladu zápalek. Obvodové stěny vyzděny z cihel, uvnitř železobetonová monolitická 
konstrukce, sestávající z žebrového stropu se středovým průvlakem neseným hranolovými 
sloupky - prvky konstrukce mají okosené hrany a pod sloupky jsou nevýrazná sedla. Na jihu 
železobetonová konstrukce zastřešuje rampu propojující sklad surovin a sklad zápalek. Jižní 
průčelí je druhotně upraveno pilovitě přizděnými stěnami se vstupy. Východní průčelí tvořeno 
předsunutou nižší částí stavby, jejíž fasáda je narušena pozdějšími zásahy - plechová vrata a 
dveře, patrně zazdění některých oken, v bočním průčelí plastová okna. Několik patrně 
původních okenních otvorů zachováno včetně kovové výplně členěné do tabulek osazené za 
lícem. Severní průčelí zčásti nevhodně novodobě doplněno a v západní polovině původní 
fasáda členěná lisénovým rámcem na kamenné podezdívce. Západní podélné průčelí členěno 
rovněž lisénovým rámcem, soklík kamenný s obdélnými podélně situovanými okénky 
odvětrávajícími podsklepení. Korunní římsa prostá, hladká, stupňovitá, lisénový rám v horní 
vodorovné části podložen jedním pravoúhlým odstupněním. V horní části lisénového rámu po 
jednom čtvercovém okenním otvoru, ve třech jižních rámech později proraženy na výšku 
obdélné okenní otvory. Směrem do Hrádecké ul. uzavírá prostor rampy mezi sklady plná zeď, 
členěná obdobně jako fasády skladu surovin.
10) hoblírna (na pozemku st.p.č. 509/12, k.ú. Sušice nad Otavou)
Objekt je situován v okapní orientaci při Nádražní ulici, vpravo od vjezdu do areálu, 
symetricky s administrativní budovou čp. 166. Zděná, omítaná budova nad obdélným 
půdorysem a s plochou střechou. Původní vzhled stavby z pol. 19. stol byl zcela potlačen 
pozdějšími úpravami, výsledná podoba objektu pochází z druhé pol. 20. stol. - plochá střecha, 
tvrdé břízolitové omítky, výplně otvorů atd. V interiéru jsou zjevné druhotné vestavby. V 
přízemí zčásti zachovány železobetonové monolitické stropy s průvlaky podporovanými 
sloupy a s žebry stropních desek, která mají okosené hrany. Jinak se zde vyskytují převážně 
traverzové stropy s železobetonovými výplněmi s náběhy. Na západní straně je na fasádě 
dochována jedna litinová konzola s otvory ve tvaru trojlistů.
11) nová kotelna a elektrárna (na pozemku st.p.č. 509/26, k.ú. Sušice nad Otavou)
Poměrně mohutná budova, složená z několika částí odlišného stáří - různě objemných 
kubických hmot, ze kterých vyrůstá cca 72 m vysoký kruhový kónický cihelný komín. V 
severní části nejvyšší stavení bývalé kotelny, ke které z jihu přiléhá bývalá elektrárna. Stavby 
jsou převážně železobetonové monolitické konstrukce, zčásti zděné nebo kombinované. 
Střechy ploché, atikové, u bývalé kotelny sedlová střecha o velmi nízkém sklonu sevřená 
atikami a tvořená dřevěnou bedněnou konstrukcí položenou na masivní železobetonová žebra.
8
Podnět k prohlášení souboru staveb bývalého podniku SOLO Sušice obdrželo 
Ministerstvo kultury dne 28. 3. 2013 od Muzea Šumavy Sušice. V podnětu muzeum navrhlo 
prohlásit za kulturní památku čtyři objekty (bývalou provozní, později administrativní budovu 
čp. 166/11, hlavní provozní budovu (bez čp.), zahradní domek čp. 226/11 a tovární komín). 
Hodnotu navrhovaného souboru posoudilo na základě tří kritérií -  hodnoty památkové, 
historické a symbolické. Ministerstvo kultury podnět vyhodnotilo, shledalo jej důvodným a 
zahájilo ve věci správní řízení. Vlastník převzal dopis s vyrozuměním dne 5. 4. 2013.
Ministerstvo kultury současně požádalo o posouzení podnětu ze zákona příslušné 
úřady a odbornou organizaci. Národní památkový ústav, ú.o.p. v Plzni, ve svém vyjádření ze 
dne 3. 5. 2013 prohlášení souboru dotčených staveb za kulturní památku doporučil a 
památkovou ochranu zdůvodnil takto: „ Sirkařství bylo charakteristické pro celou Šumavu a 
Pošumaví, využívalo místních surovin a levné pracovní síly. Z bývalých drobnějších sirkáren v 
Pošumaví se však žádná nedochovala. Vybraný soubor staveb podniku SOLO je dokladem 
historického vývoje, životního způsobu a prostředí významného segmentu sušické společnosti 
od 40. let 19. století až do ukončení výroby v roce 2008. Vznik sušické sirkárny v roce 1839ji 
činí nejstarším podnikem svého druhu na území Cech, její následný rozvoj výrazně proměnil 
původně agrární charakter městečka a přinesl mu nebývalý rozvoj. Výroba sirek byla pro 
obyvatelstvo Sušická a jeho okolí výhodným zdrojem obživy a vytvářela možnost vyššího 
výdělku. Do konce 19. století sušická sirkárna ovládla světový trh, stala se největší v celém 
Rakousko-Uhersku a kromě švédských podniků i největší sirkárnou na světě (její produkce 
našla odbytiště na evropských i zámořských trzích, včetně Orientu). Je tak dokladem 
prosperity a hospodářského rozvoj města Sušice v období od roku 1844 do současnosti.
Vybrané objekty jsou cenným příkladem kvalitního architektonického řešení postupně 
rostlého průmyslového areálu, zahrnujícího správní a výrobní budovy i část původní parkově 
upravené zahrady. Sušická sirkárna dokládá vývoj průmyslového komplexu, budovaného od 
40. let 19. století až do poloviny 20. století - v navrhovaném areálu jsou zastoupeny objekty z 
různých časových období a slohů (klasicistní budova čp. 166, historizující správní domek čp. 
226, předválečná provozní budova a západní křídlo, průmyslová provozní budova z 50. let 20. 
století). Na zpracování projektové dokumentace k většině objektů či na provádění jejich 
výstavby se podíleli významní místní stavitelé Franz Lenk (1850-1923, zařazen do 
Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Cechách, kol. autorů, nakl. 
Academia, 2004) a Karel Hourá (1902-1989).
Od poloviny 19. století postupně rostoucí komplex sirkárenských budov výrazným 
způsobem ovlivnil urbanismus nově vznikající severní části města při rozcestí historických 
tras ze Sušice do Hrádku a Dobršína. Jednotlivé stavby na čestní síť přirozeně reagovaly 
(přímo u rozcestí stojí právě inkriminované správní a výrobní budovy s bývalou zahradou a 
mimo řešený návrh stojícím úřednickým domem čp. 382/11, zv. Daliborka) a další rozvoj 
přirozeně korigovaly zejména v Nádražní ulici (bývalý dům sociálních služeb SOLO čp. 
565/11, podnikové bytové domy čp. 356/11, 357/11, 442/11, 519/11, 520/11 nebo vilové objekty čp. 
138/11 a 291/11.
Navrhovaný soubor budov, spolu se 45 m vysokým továrním komínem, je  výraznou 
dominantou města. Objekty jsou, až na zanedbatelné výjimky (např. plastová okna v přístavbě 
z roku 1951), zachovány v podstatě v autentické podobě, včetně původních konstrukcí, v téměř 
nenarušeném dispozičním řešení a s celou řadou zajímavých architektonických detailů a 
umělecko-řemeslných prvků, nevhodné novodobé úpravy jsou poměrně snadno odstranitelné. 
V současnosti není v Sušici prohlášena jediná technická památka ani objekt průmyslové 
architektury, přestože město bylo ve své době celosvětově proslulé svojí průmyslovou 
produkcí. V roce 2009 za kulturní památku prohlášený výše zmíněný bývalý dům sociální péče 
akciové spol. SOLO čp. 565/11 (rejstř. č. ÚSKP 103531) není technickou ani průmyslovou 
památkou, předmětem návrhu na prohlášení je  tak od roku 2009 jen bývalá sušická továrna
9
na obuv Schwarzkopf V areálu SÓLA stojí další hodnotné objekty (elektrárna, sklad dřeva), 
které však nejsou předmětem tohoto návrhu. “
Rovněž Krajský úřad Plzeňského kraje (odbor kultury, památkové péče a cestovního 
ruchu) ve svém vyjádření ze dne 16. 5. 2013 prohlášení souboru staveb za kulturní památku 
doporučil: „Předmětný soubor objektů významným způsobem odkazuje na historický a 
urbanistický vývoj areálu bývalé sušické sirkárny a zároveň je  hodnotnou ukázkou 
industriální architektury konce 19. a první poloviny 20. století. Kromě stavebně-historických 
hodnot daných objektů je třeba zdůraznit zejména výjimečnou kulturní historii bývalé 
sirkárny, která se ve své době stala mezinárodně uznávaným fenoménem a významně ovlivnila 
demografický a urbanistický vývoj města Sušice. Zároveň se jedná o jediný dochovaný 
industriální areál tohoto druhu v regionu, který v minulosti býval sirkařstvím proslulý. Jsme 
si vědomi určitých obtíží spojených s budoucím využitím takto rozsáhlého komplexu, současně 
však jsme toho názoru, že případné prohlášení areálu, nebo jeho vybrané reprezentativní 
části za kulturní památku je  vhodné vzhledem k uchování historického odkazu a významu 
bývalé sirkárny SOLO Sušice. Z výše uvedených důvodů souhlasíme s prohlášením předmětné 
věci za kulturní památku. “
Dne 2. 5. 2013 se k podnětu vyjádřil Městský úřad Sušice (odbor školství, památkové 
péče a cestovního ruchu) a s prohlášením souboru staveb za kulturní památku nesouhlasil. Ve 
svém vyjádření uvádí, že objekty čp. 166/11 i čp. 226/11 se nacházejí v dobrém stavebně- 
technickém stavu, avšak z hlediska architektonického se nejedná o stavby výjimečně 
ztvárněné. Provozní budova není v uspokojivém stavu a veškeré technologické zařízení z ní 
bylo odstraněno. Dále se domnívá, že areál má svou hodnotu historickou, symbolickou a 
památkovou, avšak nikoli tak vysokou, aby mohl být prohlášen za kulturní památku. Uvádí, 
že pokud by areál byl technickou kulturní památkou, měl by naplňovat tento účel, tedy nadále 
fungovat. Dále zohledňuje podnikatelský záměr majitele nemovitostí, upozorňuje na 
potenciální omezení vlastnických práv a mizivou dostupnost dotací. Závěrem shrnuje:,,., výše 
uvedené důvody jsou překážkou prohlášení souboru staveb podniku SOLO Sušice v k. ú. Sušice 
nad Otavou za kulturní památku.
Zdejší odbor chápe snahu zachovat ve městě odkaz sirkařství, které Sušici proslavilo. 
Sušický fenomén může přežít i na základě neprohlášení předmětného areálu za kulturní 
památku.
Dle informací zdejšího odboru se v současné době zpracovává stavebněhistorický 
průzkum nemovitostí, který shromáždí maximum informací o předmětném areálu. Sbírku 
mapující výrobu zápalek, mj. část originálního strojového vybavení z konce 19. století, 
zápalkové krabičky či nálepky má k dispozici Muzeum Šumavy v Sušici. Z kapacitních důvodů 
je  veřejnosti prezentována jen část sbírky.
Pod zdejší odbor spadá organizačně i Městské informační centrum. Na základě 
letitých poznatků lze konstatovat, že by návštěvníci města nejvíce přivítali vznik muzea 
sirkařství, které Sušice nemá. Formou interaktivní expozice by mohla být tématika sirkařství 
vhodným způsobem přiblížena současné generaci právě v některé z bývalých 
administrativních budov. “
Dopisem ze dne 24. 5. 2013 Ministerstvo kultury vyzvalo vlastníka, aby se v souladu 
s ust. § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., seznámil s podklady, které v průběhu řízení 
obstaralo. Vlastník se k podkladům vyjádřil dopisem doručeným dne 18. 6. 2013. Ve svém 
vyjádření vyslovil nesouhlas s prohlášením areálu za kulturní památku. Návrh na prohlášení 
považuje vlastník za ryze účelový, který má zabránit investičnímu záměru společnosti. 
Domnívá se, že žádný z prvků průmyslového areálu nesplňuje podmínky § 2 zákona
10
č. 20/1987 Sb., neboť nedosahuje význačnější historické a kulturní hodnoty, ani nemá vztah 
k žádné významné osobnosti či historické události. Architektonické pojetí považuje za 
obvyklé, průměrné až podprůměrné kvality, které má v ČR bohaté zastoupení. Prohlášením za 
kulturní památku by došlo k porušení zásady správního řízení legitimního očekávání 
účastníka. Dále poukazuje na skutečnost, že areál není funkční, objekty jsou opuštěné a 
prázdné, bez vybavení, nedochovala se žádná technologie a některé budovy jsou v havarijním 
stavu. Poukazuje, že fenoménu sirkařství se i Muzeum Šumavy Sušice věnuje pouze okrajově. 
Pokládá otázku, jak je možné, že Národní památkový ústav nepodal návrh na prohlášení již 
před několika lety, kdy byl dokončen výzkumný úkol č. IV (odborné poznávání, vědecké 
hodnocení, dokumentování a evidence kulturního dědictví 19. a 20. století -  průzkum 
dokončen v roce 2011). Účastník ve svém vyjádření neguje stanovisko NPÚ, ú.o.p. v Plzni. 
Vyvrací hodnoty jednotlivých objektů, tak jak je popsala odborná organizace, zejména 
provádí výčet nevhodných zásahů na stavbách provedených. Kritizuje vyjádření Krajského 
úřadu Plzeňské kraje a závěrem shrnuje: „Domníváme se, že navrhovatel, NPÚ ÚOP v Plzni a 
KÚ Plzeňského kraje pouze účelově zneužívají zákona č. 20/1987Sb. ve znění pozdějších 
předpisů a nereflektují současný stav budov a celého areálu. NPÚ ÚOP v Plzni navíc 
průzkum města Sušice zaměřený právě na tuto část kulturního dědictví provedl již  v roce 2009 
a jeho výsledkem návrh na prohlášení za kulturní památku nebyl.
Je rovněž nutné brát na zřetel, že v případě prohlášení části areálu za kulturní 
památku se nestane památkou jen hmotová struktura, ale i interiéry s rozsáhlými utilitárními 
dispozičními zásahy. Rovněž upozorňujeme na fakt, že návrh na prohlášení za kulturní 
památku části areálu byl podán až ve chvíli, kdy bylo veřejně známo, že vlastník plánuje jeho 
částečnou demolici. K této problematice viz stanovisko veřejného ochránce práv. Z výše 
uvedených důvodů společnost SOLO MATCHES & FLAMES, a.s. nesouhlasí s návrhem na 
prohlášení průmyslového areálu za kulturní památku. “
K výše uvedeným námitkám účastníka podotýkáme, že Ministerstvo kultury v řízení o 
prohlášení věci za kulturní památku pouze hodnotí, zdali dotčená věc naplňuje ust. § 2 zákona 
č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči. Navrhovaný soubor staveb bývalého podniku SOLO 
Sušice se dosahuje význačných hodnot historických, kulturních, architektonických i 
urbanistických, jak je důkladně popsáno v odůvodnění tohoto rozhodnutí na str. 22-28. 
Domněnka, že návrh byl podán účelově, je pouhou spekulací, neboť Ministerstvo kultury 
v tomto řízení evidentně památkové hodnoty dotyčných staveb prokázalo. Nadto 
poukazujeme na Rozsudek Nejvyššího správního soudu 6 a 133/99, který řeší totožnou 
argumentaci, totiž že důvod podání návrhu byl ryze účelový, neboť touto formou mělo být 
zabráněno demolici objektu. Nejvyšší správní soud však dospěl k závěru, že motivace podání 
návrhu může být prakticky jakákoliv, neboť jako relevantní se jeví zjištění, zda pro prohlášení 
za kulturní památku byl dán zákonný důvod. Navíc dodává, že účelem zákona o státní 
památkové péči je ochrana kulturních památek, takže nemůže být viděno v rozporu s tímto 
účelem zákona, že návrh na prohlášení objektů za kulturní památku byl podán jako jeden 
z prostředků k jejich ochraně.
Stavebně technický stav jednotlivých objektů (prohlášených za kulturní památku) je 
odlišný, přesto lze konstatovat, že žádný z nich není v tak závažném stavu, aby jeho obnova 
z památkového hlediska nebyla možná (nebo by znamenala výstavu repliky).
K námitce, že budovy jsou opuštěné, bez využití a bez původní technologie, 
poznamenáváme, že v současné době funguje celá řada památek průmyslového dědictví, které 
neslouží svému původnímu účelu a status kulturní památky nebrání jejich novému využití a 
konverzi. Naopak je dnes nové poslání technických staveb vítáno. Existuje velké množství 
industriálních objektů, které jsou ze zákona památkově chráněné a které prodělaly zdařilou 
konverzi a přizpůsobily se novému účelu. Za mnohé jmenujme např. Ústřední jatka a dobytčí 
trh v Praze-Holešovicích (dnes sklady a obchody), čistírna odpadních vod v Praze-Bubenči
11
(dnes Ekotechnické muzeum), vodárenský areál v Praze-Vinohradech (dnes sídlo 
administrativy), Elbelova kartounka v České Lípě (dnes výroba příze a potahových látek), 
Feigl a Widrich, barevna a apretura v Chrastavě (dnes výroba podšívek a vycpávek), J. Phil. 
Schmidt a synové, přádelna v Liberci - Novém Městě (dnes sklady), Scheiblerova huť 
v Jablonci nad Nisou (dnes výroba skleněné bižuterie), Pivovar hrabat Lažanských z Bukové 
v Chýši (dnes rodinný minipivovar a restaurace), elektrická ústředna a elektrocentrála 
koksovny Karolina a Žofínské huti v Ostravě (dnes sportoviště a prostory pro kulturní a 
společenské akce Trojhalí Karolina). Nebo známý příklad z Velké Británie, kde byly slavné 
londýnské doky úspěšně adaptovány pro jiné účely (luxusní byty, restaurace, obchody, hotely, 
administrativní sídla aj.). V neposlední řadě Ministerstvo kultury upozorňuje na rozhodnutí, 
kterým byl prohlášen za kulturní památku soubor budov bývalé továrny na sukna Friedricha 
Pollaka v obci Fulnek. Toto rozhodnutí bylo posléze napadeno rozkladem odůvodněným 
nízkou perspektivou jejich dalšího využití a špatným stavebně-technickým stavem objektů. 
Nicméně toto rozhodnutí bylo potvrzeno následným rozhodnutím ministra kultury. 
V návaznosti na výše uvedené Ministerstvo kultury nesouhlasí s tvrzením, že by absence 
původního technologického vybavení a ztráta původní funkčnosti objektu byla v tomto 
případě podstatným důvodem pro neprohlášení areálu za kulturní památku. Ministerstvo 
kultury rovněž po prostudování podkladů konstatuje, že architektura i konstrukční řešení 
hlavní provozní budovy i dalších objektů areálu umožňuje velkou škálu možností vnitřní 
náplně.
K námitce, proč nepodal Národní památkový ústav návrh na prohlášení bezprostředně 
po dokončení výzkumného úkolu č. IV v roce 2011, upozorňujeme, že výstupem „Územního 
plošného a oborového výzkumu industriálního dědictví“ bylo zmapování technických staveb 
po jednotlivých územních částech a následná dokumentace nej hodnotnějších objektů. 
Výzkumný úkol probíhal na území celé České republiky a v každé lokalitě bylo vytipováno 
množství kvalitních objektů. U těch nej hodnotnějších se postupně zpracovává podrobnější 
dokumentace, která je pak předstupněm pro podání návrhu na prohlášení za kulturní památku. 
Jen za Plzeňský kraj bylo prozatím vytipováno kolem třiceti objektů hodných k prohlášení za 
kulturní památku. Od dokončení výzkumného úkolu Národní památkový ústav, ú.o.p. v Plzni, 
zpracoval cca pět návrhů na prohlášení staveb průmyslového dědictví za kulturní památku 
(mimo řady návrhů netechnických staveb). Konkrétně ve výstupu „Dokumentace 
průmyslového dědictví v obvodu správní obce Sušice“ (Ing. Pavel Domanický, 2010) je 
sušická sirkárna zmiňována jako nej významnější památka celého správního obvodu. Jak již 
bylo uvedeno výše, výsledkem úkolu bylo zmapování konkrétních oblastí, následná 
dokumentace, která je předstupněm podání návrhu. Z popisu je patrné, že jde o proces 
postupný a není v silách odborné organizace ani Ministerstva kultury zpracovat veškeré 
výstupy současně. K námitce ohledně pozornosti Muzea Šumavy Sušice k fenoménu 
sirkařství podotýkáme, že tato skutečnost není předmětem řízení o prohlášení věci za kulturní 
památku.
Ministerstvo kultury vyhodnotilo výše uvedené podklady a z důvodů rozporuplných 
stanovisek předložilo předmětný návrh k posouzení „Komisi Ministerstva kultury pro 
hodnocení návrhů na prohlášení nemovitých věcí za kulturní památku“. Jednání komise 
proběhlo dne 25. 9. 2013 a jeho závěrem bylo jednoznačné doporučení prohlášení areálu za 
kulturní památku: „Sirkárna SOLO Sušice založená koncem 30. let 19. století patřila po celou 
svojí historii ke klíčovým podnikům svého druhu jak v Rakousko-Uhersku, tak pozdějším 
Československu a její význam byl bezesporu celoevropský. Pro město Sušice má bezesporu 
zásadní kulturněhistorický význam, neboť slovní spojení SOLO Sušice je  obecně známým 
symbolem tohoto města. Rozsáhlý areál sirkárny dodnes dokumentuje postupné narůstání a 
proměny výroby od 40. let 19. století do 50. let 20. století. K prohlášení za kulturní památku
12
byla vybrána jeho nej hodnotnější část, která vykazuje nejvyšší památkové hodnoty, a přesto že 
jde o území relativně malé, zahrnuje klíčové objekty ze všech rozhodujících období vývoje 
továrny. V tomto ohledu má vybraná část továrny rovněž zcela zásadní urbanistický význam. 
Všechny vybrané objekty se dochovaly v autentické stavební a architektonické podobě z doby, 
kdy ještě běžela výroba. Skutečnost, že se původní výrobní vybavení nedochovalo, nemá 
zásadní vliv na dochovanou hodnotu této památky průmyslového dědictví. Proto komise 
doporučuje prohlášení vybraného souboru za kulturní památku. “
Ministerstvo kultury následně vyzvalo vlastníka, aby se vyjádřil k novému podkladu. 
Na zápis zjednání komise reagovala společnost SOLO MATCHES & FLAMES, a.s., 
dopisem ze dne 17. 10. 2013. Účastník zásadně nesouhlasí se závěry komise, považuje je za 
velmi stručné a povrchní. Jako důkaz svého tvrzení předkládá účastník Stavebně historický 
průzkum areálu SOLO MATCEIES & FLAMES, a.s., jenž zpracoval Mgr. Martin Čihalík v 
roce 2013. V dopise účastník nejprve rozporuje tezi komise, že „vybrané objety se dochovaly 
v autentické stavební a architektonické podobě z doby, kdy ještě běžela výroba. “ Účastník 
tvrdí, že veškeré objekty areálu podléhaly stavebním úpravám až do doby, kdy byl provoz 
sirkárny v roce 2008 ukončen. Domnívá se, že tyto přestavby a úpravy znehodnotily kulturní 
hodnoty (např. plastová okna, prolomení střechy pro okna, apod.).
K uvedeným námitkám Ministerstvo kultury poznamenává, že závěr komise toto 
stanovisko naopak potvrzuje, když uvádí, že objekty se uchovaly v autentické podobě z doby, 
kdy ještě běžela výroba, tedy s úpravami provedenými až do roku 2008. Nutno podotknout, že 
veškeré novodobé úpravy jednoznačně nelze považovat za vhodné nebo korespondující 
s původním charakterem staveb. Přesto však budovy areálu dokumentují postupné stavební 
proměny, jež reagovaly na postupné rozšiřování a inovace provozu. I když lze řadu úprav a 
přestaveb označit za nevhodné či necitlivé, v rámci celku nejsou natolik negradující, aby 
znamenaly výrazný úbytek památkových hodnot. Objekty se dochovaly ve svém hmotovém 
řešení, převážné většině konstrukcí, s množstvím zajímavých architektonických prvků a řadou 
řemeslných detailů.
Účastník dále nesouhlasí s vyjádřením komise, že absence výrobního vybavení nemá 
vliv na dochovanou hodnotu památky průmyslového dědictví. Cituje principy zakotvené 
v Chartě industriálního dědictví, ze kterých vyplývá, že u objektů, které aspirují na statut 
kulturní památky industriálního charakteru, je velmi podstatným hodnotícím parametrem 
zachování původní funkčnosti takového objektu (viz rozhodnutí MK ČR č.j. MK 15977/2011 
OLP ze dne 4. 4. 2011).
Ktéto námitce Ministerstvo kultury uvádí, že ministr kultury ve svém rozhodnutí č.j. 
MK 15977/2011 OLP ze dne 4. 4. 2011 připouští, že u objektů, které aspirují na statut 
kulturní památky industriálního charakteru, je zachování původní funkčnosti podstatným 
hodnotícím parametrem. Nicméně tento parametr není jediným hodnotícím aspektem. 
V řízení o prohlášení věci za kulturní památku podle § 2 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., o 
státní památkové péči, v platném znění, jsou též posuzovány hodnoty architektonické, 
urbanistické, historické, kulturní, technické, estetické, uměleckořemeslné, konstrukční, míra 
autenticity či celistvosti díla, hodnota stáří, souvztažnost s okolím, etc. Památkové hodnoty se 
nevztahují apriori k naplňování funkčnosti v okamžiku rozpoznání památkových hodnot, 
nýbrž k naplňování funkčních i estetických kritérií v době vzniku objektu. Je zcela běžné, že 
stavby jako kostely, kláštery, zámky, paláce dnes neslouží původnímu účelu -  reprezentaci a 
kultu -  nýbrž mají jiné využití, ať již kulturní nebo administrativní, obytné a podobně. To 
však neznamená, že by se nejednalo o kulturní památky a že by tyto objekty nemohly být 
památkově chráněné. Například premonstrátský klášter Hradisko v Olomouci neslouží jako 
klášter již od josefínských reforem v 18. století. Nyní v něm sídlí nemocnice. Přesto je 
uvedená stavba národní kulturní památkou. Proto ani v případě bývalé sušické sirkárny, která 
již neslouží svému původnímu účelu, nelze tuto skutečnost spojovat se zánikem památkových
13
hodnot. Transformace a konverze totiž představuje typickou součást památkové péče a 
existence nemovité památky jako takové nejen v případě technických objektů, nýbrž obecně. 
Sušická sirkárna splňuje svými atributy celou řadu kritérií pro prohlášení věci za kulturní 
památku. Zachování původní funkčnosti je dnes ve většině případů industriálních objektů 
problematické a naopak nové využití objektů je mnohdy pro stavbu samotnou jedinou 
možnou záchranou před totálním zánikem. Zdařilou konverzi prodělala celá řada památkově 
chráněných objektů průmyslového dědictví (konkrétní příklady viz výše na str. 11-12).
Účastník dále odmítá argument komise o urbanistickém významu budov. Ministerstvo 
kultury k této námitce uvádí, že urbanistická hodnota areálu je pouze jedním z hodnotících 
aspektů. V řízení o prohlášení věci za kulturní památku podle § 2 odst. 1 zákona č. 20/1987 
Sb., o státní památkové péči, v platném znění, jsou též posuzovány hodnoty architektonické, 
historické, kulturní, uměleckořemeslné, konstrukční, míra autenticity či celistvosti díla, 
hodnota stáří, souvztažnost s okolím, etc. Přičemž hodnota urbanistická je v případě areálu 
sušické sirkárny rovněž nesporná. Ač došlo k zástavbě prostoru mezi historickým středem 
města a továrnou až postupně, dnes již tvoří areál kompaktní součást městské zástavby. 
Soubor staveb bývalé sirkárny výrazně ovlivnil urbanismus nově vznikající části města. Jako 
dvě hlavní osy půdorysné struktury zůstaly zachovány dvě historické cesty ze Sušice do 
Hrádku a do Dobršína. Pozdější zástavba tyto historické stopy respektovala a převážná část 
staveb továrny byla situována právě v klínu mezi těmito cestami a dnes již nezměnitelně 
formuje toto území. Nepopiratelná je rovněž urbanistická vazba na bývalý dům sociálních 
služeb SOLO čp. 565/11 (kulturní památka od roku 2009) a další související objekty situované 
v blízkosti navrženého areálu (úřednický dům čp. 382/11, podnikové bytové domy čp. 356/11, 
357/11, 442/11, 519/11, 520/11 nebo vilové objekty čp. 138/11 a 291/11). Hlavní dominantu 
samotného areálu dnes představuje čtyřpodlažní provozní budova obracející se svým průčelím 
k městu. Vnitřní prostorová kompozice ostatních staveb dokumentuje postupně se vyvíjející 
podnik, který reagoval na změny provozu stavebními proměnami komplexu. Nezanedbatelnou 
pohledovou dominantu pak tvoří tovární komín. Významné je nejen půdorysné rozložení 
staveb v rámci vlastního areálu, ale i poloha celého komplexu v návaznosti na půdorysné 
uspořádání města.
Účastník ve svém vyjádření dokonce polemizuje o významnosti pojmu SOLO Sušice. 
Domnívá se, že vztahovat tento pojem k opuštěným budovám je nepatřičné. K této námitce 
Ministerstvo kultury konstatuje, že význam sušického sirkařství je zcela nesporný a 
nezpochybnitelný. Spojení SOLO Sušice je význačným pojmem nejen na území ČR, ale 
pojmem celosvětově uznávaným a proslulým (více viz vyhodnocení v závěru rozhodnutí na 
str. 22-24).
Závěrem účastník řízení udává, že závěr komise považuje za nedostatečný a 
neodpovídající skutečnosti a požaduje jeho doplnění. Zároveň žádá, aby se komise seznámila 
s předloženým stavebně historickým průzkumem. Stavebně historický průzkum „Areál SOLO 
Matches and Flames a.s.“, vypracovaný v roce 2013 panem Mgr. Martinem Čihalíkem, 
podává stručnou historii, charakteristiku objektů, stavební vývoj a závěrečné posouzení. Za 
jediný hodnotný považuje dům čp. 226: „ Tovární objekty areálu jsou opuštěné, bez vnitřního 
vybavení a technologií. Dlouholeté nevyužití některé jeho části přivedlo k havarijnímu stavu. 
Celý komplex továrních budov vyrůstal postupně s rozvojem výroby za použití tehdejších 
běžných architektonických prvků a průměrného architektonického výrazu, nej markantnějším 
příkladem může být přestavba dnešní administrativní budovy v roce 1940. Soudobý běžný 
architektonický projev byl implementován do historické architektury, která teď představuje 
pouze kulisu evokující stavbu z roku 1844.
Od 20. století představují budovy typizovaný projev průmyslové výroby bez ohledu ke 
konkrétnímu druhu výroby. Po zrušení výroby a demontáži technologických provozů ztratil 
areál význam sirkárny a nepředstavuje po stavební stránce reminiscenci na objekty konkrétně
14
určené pro výrobu sirek, jako paměť na historickou tradici, ale soubor továrních hal 
vyrostlých v různém časovém horizontu a využívající pouze stavební místo po demolovaných 
historických objektech.
Jediným zajímavým objektem s dochovanými autentickými prvky z doby výstavby je  
domeček - původní kancelářský objekt. I  po stránce stavebně technické je  z uvedených staveb 
nejlépe zachován a podle dochované fotodokumentace lze odvodit, že plán zahradních úprav 
dle uvedeného projektu byl realizován. “
S poukazem na výše uvedené Ministerstvo kultury usnesením ze dne 12. 11. 2013 
svolalo místní šetření přímo do areálu staveb bývalého podniku SOLO Sušice. K ohledání na 
místě samém došlo dne 21. 11. 2013. Prohlídky celého komplexu se zúčastnili zástupce 
vlastníka, specialista na problematiku architektury průmyslového dědictví (současně člen 
komise), zástupce Muzea Šumavy Sušice a Ministerstva kultury.
Specialista na problematiku architektury průmyslového dědictví posléze předložil 
získané poznatky z místního šetření na dalším zasedání „Komise Ministerstva kultury pro 
hodnocení návrhů na prohlášení nemovitých věcí za kulturní památku44. Jednání proběhlo 
bezprostředně poté dne 22. 11. 2013. Členové komise se usnesli na následujícím stanovisku: 
„Dne 21. 11. 2013 se uskutečnilo ohledání věci za účasti pracovnice MK, člena komise, 
zástupce Muzea Šumavy Sušice a odborného zástupce účastníka řízení. Komise se seznámila 
s výsledky tohoto šetření a dospěla k přesvědčení, že je  nezbytné podrobněji upřesnit vymezení 
rozsahu té části areálu, která má být předmětem ochrany. Komise požaduje doplnit podklady 
o stavební vývoj celého areálu, aby bylo možné kvalifikovaně upravit rozsah navrženého 
souboru. “
V závislosti na závěru komise požádalo Ministerstvo kultury příslušnou odbornou 
organizaci o doplnění podkladů. Národní památkový ústav, ú.o.p. v Plzni, v dopisu ze dne 
17. 2. 2014 předložil zpracovaný stavební vývoj celého areálu a rozšířil původní návrh o 
charakteristiku dalších sedmi objektů. Památkovou ochranu doporučil rozšířit o dalších pět 
staveb (starou kotelnu se strojovnou a starou krabičkámou na pozemku st.p.č. 509/7, 
bednámu na pozemku st.p.č. 509/8, novou krabičkámu na pozemku st.p.č. 509/7, sklad 
zápalek na pozemku st.p.č. 509/6 a sklad surovin na pozemku st.p.č. 509/6). Dva objekty 
(hoblímu na st.p.č. 509/12 a novou kotelnu a elektrárnu na st.p.č. 509/26) k památkové 
ochraně nedoporučil. V závěru svého vyjádření velmi podrobně zdůvodnil památkové 
hodnoty navrženého areálu, jež můžeme stručně shrnout v následujících bodech: Jedná se o 
významný doklad industriálního dědictví dokumentující historii výroby zápalek od 40. let 19. 
stol. do pol. 20. stol. Areál sirkárny dokládá historický vývoj, životní způsob a prostředí 
významného segmentu sušické společnosti. Jde o nej starší podnik svého druhu na území 
Čech, největší podnik v celém Rakousko-Uhersku a krom švédských podniků i na světě, který 
měl odbytiště produkce po celém světě. Objekty dokumentují jednotlivé stavební etapy a 
vývoj sirkárny. Projekty budov byly realizovány podle kvalitních návrhů - Eduard Kroh, 
František Lenk, Karel Hourá. Architektonické řešení staveb odpovídá době svého vzniku - 
soudobé objekty byly řešeny ve shodném stylu. V rámci města vykazuje areál výrazné 
urbanistické hodnoty. Většina objektů se zachovala v původních konstrukcích a s hodnotnými 
architektonickými detaily. Novodobé zásahy a úpravy budov nejsou v rámci celku natolik 
degradující. Areál představuje první technickou památku v Sušici.
Takto rozpracovaný návrh Národního památkového ústavu, ú.o.p. v Plzni, předložilo 
Ministerstvo kultury dne 21. 3. 2014 na zasedání „Komise Ministerstva kultury pro 
hodnocení návrhů na prohlášení nemovitých věcí za kulturní památku44. Závěr jednání byl 
následující: „Komise oceňuje podrobnější rozpracování rozšířeného návrhu, které umožnilo
15
kvalifikované posouzení celého areálu i jednotlivých objektů ve vzájemné souvislosti. Nový 
výběr především reaguje na výtku neúplnosti doložení technologických toků stavebním 
vývojem celého areálu. Kromě tohoto hlediska považuje komise za nezbytné brát v úvahu míru 
dochování jednotlivých objektů navržených k prohlášení. Komise shledala, že tyto hodnoty se 
nejvýrazněji dochovaly u bývalé provozní, později administrativní budovy č.p. 166/11, hlavní 
provozní budovy (bez č.p.) s křídly, zahradního domku č.p. 226/11 se zahradou, továrního 
komínu (na pozemku p.č. 509/6), které obsahoval původní návrh, a z doplněných objektů u 
staré kotelny se strojovnou a starou krabičkárnou (na pozemku p.č. 509/7) a bednárny (na 
pozemku p.č. 509/8). Zbývající navržené objekty (nová krabičkárna, sklad zápalek a sklad 
surovin), které sice tvoří organickou součást areálu, ale v důsledku pozdějších zásahů a 
neúdržby již  ztratily podstatnou část původních památkových hodnot, komise k prohlášení za 
kulturní památku nedoporučuje. Stejně jako řadu dalších objektů továrny, které ani nebyly do 
návrhu zahrnuty. V tomto zúženém, ale jasně definovaném výběru představují navržené 
objekty výraznou historickou stopu v urbanismu města Sušice, ale i ve vazbě na historickou 
souvislost protější kulturní památky — domu sociální péče akciové spol. SOLO č.p. 565/11. 
Výše uvedené skutečnosti a nově získané poznatky plně potvrdily celkové hodnoty areálu, jak 
je komise konstatovala již  na jednání dne 25.9.2013 k původně podanému rozsahu. Toto
hodnocení plně platí i pro rozsah areálu, který komise doporučuje nyní..........(navazuje citace
zápisu ze dne 25.9.2013).... Komise zároveň čerpala i z etapových výsledků programu 
aplikovaného výzkumu NAK1 -  Industriální topografie České republiky, která potvrzuje 
mimořádný význam areálu v celostátním měřítku. “
V souladu s ustanovením § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., vyzvalo Ministerstvo 
kultury účastníka řízení, aby se seznámil s novými podklady v řízení. Vlastník na nové 
podklady reagoval dopisem ze dne 16. 4. 2014. S návrhem Národního památkového ústavu, 
ú.o.p. v Plzni, nesouhlasil a jednotlivým bodům zdůvodnění vytýká (Ministerstvo kultury pro 
přehlednost okruhy námitek označilo body):
A) Soubor staveb nenese žádný faktický doklad výroby sirek. Veškeré technologie a vybavení 
bylo demontováno. Parková úprava zahrady neodpovídá původnímu řešení. V této části 
parkové úpravy došlo k razantní změně již stavbou kruhového objezdu a vytržením úřednické 
vily od areálu souboru staveb sirkárny.
B) Architektura jednotlivých budov v souboru staveb odpovídá slohové formě období jejich 
vzniku a nevyniká nad průměr kvality industriálních objektů.
C) Tuto pasáž chápe účastník pouze jako historický exkurz do výroby sirek v 19. století v 
Evropě. Stavby - tovární budovy, nejsou specificky konstruované pro jedno průmyslové 
odvětví a nelze konstatovat, že tato část souboru staveb je  charakteristická pro výrobu 
zápalek.
D) Účastník má za to, že signifikantním znakem konkrétní výroby jsou zachované technologie. 
Je dochována historická plánová dokumentace prokazující snahu majitelů provést v prvních 
desetiletích 20. století naprosto razantní přestavbu, která by vedla právě k jednoznačné 
identifikaci jednotlivých bloků pro výrobu různých komponentů.
E) Konstatování, že budovy jsou postaveny ve stylu daného období, resp. odráží vliv 
architektury konkrétního období nijak nespecifikuje kvality tohoto provedení z historického 
hlediska tyto prvky nejsou ničím výjimečným v architektuře 19. a 20. století. Jde o naprosto 
běžnou dobovou produkci.
F) Účastník konstatuje, že továrna vznikla na samém okraji města a město k ní “dorostlo “ 
převážně panelovou zástavbou druhé poloviny 20. století.
G) Konstatování absence technických památek ve městě není důvodem pro prohlášení za 
kulturní památku, pokud objekt nevykazuje hodnoty kulturní památky.
16
H) Komise Ministerstva kultury CR ve svém stanovisku přejímá závěry ze svého jednání ze 
dne 25.9.2013 a tuto argumentaci používá i k návrhu na rozšíření. Komise tedy žádným 
způsobem nereflektovala námitky účastníka.
I) Posouzení stavebně technického stavu je provedeno pouze vizuálně bez bližší znalosti 
konkrétních budov. Toto posouzení zpracovávali pouze zaměstnanci NPÚ ÚOP v Plzni na 
pozicích památkářů z odborů evidence a péče o památkový fond, nikoli odborníci zabývající 
se stavebnětechnickým stavem historických konstrukcí.
J) Dle účastníka žádný z prvků průmyslového areálu nesplňuje podmínky dle ust. 2 zákona č. 
20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, pro prohlášení 
průmyslového areálu za kulturní památku, neboť žádný z prvků souboru staveb - 
průmyslového areálu nedosahuje významné historické a kulturní hodnoty, ani nemá vztah k 
žádné významné osobnosti či historické události, tudíž neexistuje dostatečně silný veřejný 
zájem na jeho zachování, který by odůvodňoval a ospravedlňoval zákonný zásah státu do 
ústavně zaručeného práva vlastníka na volnou dispozici s vlastním majetkem.
K) Soubor staveb bývalé sirkárny je zástupcem zcela obvyklé, průměrné až podprůměrné 
architektury daného historického období (tato byla zcela znehodnocena pozdějšími 
přestavbami a úpravami), která má bohaté zastoupení v celé České republice, aniž by takové 
budovy byly prohlášeny za kulturní památky, např. soubor staveb Zbrojovky Brno. Soubor 
staveb sirkárny nevyniká žádnými zvláštními prvky, které by jej činily jakýmkoli způsobem 
unikátní a hodným ochrany. Památková hodnota byla v průběhu času navíc natolik významně 
snížena, že nemůže být prokázáno naplnění podmínek pro prohlášení souboru staveb za 
kulturní památku. Správní orgán musí být při hodnocení důkazů schopen zdůvodnit potřebu 
zachování soboru staveb jako kulturní památku. Prohlášením souboru staveb sirkárny za 
kulturní památku by tedy byla jednoznačně porušena zásada správního řízení, tj. legitimního 
očekávání účastníka, tzn. že stejné či obdobné případy budou posuzovány a rozhodovány 
správními orgány shodně.
L) Národní památkový ústav, Valdštejnské náměstí 3, 118 01 Praha 1 prováděl za období od 
1.1.2005 do 31.12.2011 na území České republiky výzkumný záměr č. IV, který řešil otázku 
dokumentace, hodnocení a památkovou ochranu stavebního fondu 19. a 20. století a 
technických památek s kontinuitou vývoje ze staršího období. Závěry tohoto výzkumu byly 
shrnuty do závěrečné zprávy pod názvem „ Odborné poznávání, vědecké hodnocení, 
dokumentování a evidence kulturního dědictví 19. a 20. století“, a to k datu leden 2012. 
Základním cílem výzkumného záměru bylo dosáhnout takového stavu, aby dochované 
průmyslové kulturní dědictví (průmyslové a technické památky) bylo řádně poznáno a náležitě 
prezentováno, mělo příslušnou legislativní ochranu a byly stanoveny zásady památkové 
obnovy. Metodika spočívala v postupném zpracování území podle územních jednotek a 
výzkum byl strukturován na 3 stupně. Prvý stupeň, tj. základní dokumentace, zahrnovala 
všechny informace získané v daném území (rešerše literatury, terénní průzkumy, archivní 
průzkumy) a tyto informace sloužily jako podkladový materiál pro hodnocení získaných údajů. 
Druhý stupeň, tzv. katalogová dokumentace, rozpracovávala do jednotlivého katalogového 
listu významné lokality vybrané ze základní dokumentace podle historické, sociologické, 
technické a architektonické hodnoty. Třetí stupeň, tj. návrh na prohlášení věci za kulturní 
památku, představoval další stupeň hodnocení a výběru a jeho výsledkem mělo být podání 
návrhu příslušné regionální komisi na prohlášení věci za kulturní památku.
V roce 2009 byl prováděn i plošný průzkum Města Sušice a v tomto bylo pak pokračováno i v 
roce 2010. Soubor staveb bývalé sirkárny SOLO Sušice byl tedy před pěti lety předmětem 
výzkumného úkolu. Po vyhodnocení jeho historické, sociologické, technické a architektonické 
hodnoty, nebyl podán návrh na prohlášení soboru staveb sirkárny SOLO Sušice na prohlášení 
za kulturní památku. Je nutné zdůraznit, že na základě tohoto výzkumného úkolu byly
17
průběžně podávány návrhy na prohlášení staveb za kulturní památky. Takto byl naplňován 
účel a smysl prováděného výzkumného záměru č. IV.
M) Vlastník souboru staveb bývalé sirkárny SOLO Sušice tedy při nakládání se svým 
vlastnictvím legitimně vycházel z toho, že ve své dispozici s tímto majetkem nemůže být již  
omezen prohlášením tohoto majetku za kulturní památku. Proto dne 25.11.2010 a následně 
dne 30.1.2012 uzavřel smlouvy o uzavření budoucích kupních smluv s budoucím kupujícím 
společností FUERTES DEVELOPMENT, s.r.o., IČ: 26893223, se sídlem Kuřím, Tleskačova 
1660/2, PSČ 664 34 se záměrem budoucího kupujícího připravit pozemky a stavby bývalé 
sirkárny SOLO Sušice na výstavbu obchodního centra pro konečného uživatele, tj. pro 
společnost Kaufland Česká republika v.o.s. Před uzavřením těchto smluv provedl budoucí 
kupující podrobnou analýzu právního stavu nabývacích titulů k nemovitostem včetně 
prověření územního plánu v dané lokalitě a v souvislosti s tímto šetřením byl budoucím 
prodávajícím ujištěn i o tom, že soubor staveb sirkárny SOLO Sušice byl sice předmětem 
výzkumného úkolu Národně památkového ústavu, ale po prověření hodnoty staveb z 
historického hlediska nebyl podán návrh na prohlášení za kulturní památku. Budoucí kupující 
od doby uzavření předmětných smluv zajistil zpracování veškeré dokumentace pro účely 
územního řízení a v zájmu plnění uzavřených smluv stavebního již vynaložil značné finanční 
prostředky.
K jednotlivým námitkám účastníka řízení Ministerstvo kultury uvádí:
Ad A) K otázce ohledně absence technologického vybavení viz komentář na str. 10-11, 13, 
24. Samotné technologické toky dokládá stavební vývoj areálu. K námitce ohledně parkové 
úpravy zahrady podotýkáme, že se v celém rozsahu nedochovala. Pozůstatky parkové úpravy 
se dnes nacházejí pouze na části vymezené pozemky p.č. 2251/1 a 2251/5.
Ad B) Viz odůvodnění na str. 25-28.
Ad C) Aě nejsou jednotlivé stavby areálu vyloženě charakteristické pro výrobu zápalek, byly 
stavby pro tuto činnost postaveny a své funkci sloužily od svého vzniku až do nedávné 
minulosti (do roku 2008). Faktem zůstává, že se jedná o nejstarší a jedinou dochovanou 
sirkárnu v Cechách.
Ad D) K otázce nedochovaného technologického vybavení viz str. 10-11, 13, 24.
Ad E) K architektonické hodnotě jednotlivých objektů viz str. 25-28.
Ad F) K urbanistické hodnotě areálu namítáme, že město nedorostlo k sirkárně jen výstavbou 
panelových domů. Naopak bezprostřední okolí areálu dotváří celá řada staveb vybudovaných 
v souvislosti s provozem podniku. Jak již bylo uvedeno výše, nesporná je vazba továrního 
areálu na bývalý dům sociálních služeb SOLO čp. 565/11 (kulturní památka vedená pod r.č. 
103531) a k dalším souvisejícím objektům situovaným v těsné blízkosti podniku (úřednický 
dům čp. 382/11, podnikové bytové domy čp. 356/11, 357/11, 442/11, 519/11, 520/11 nebo vilové 
objekty čp. 138/11 a 291/11).
Ad G) Absence prohlášených technických památek skutečně není a nemůže být důvodem pro 
prohlášení věci za kulturní památku. Ministerstvo kultury v řízení o prohlášení věci za 
kulturní památku pouze hodnotí, zdali dotyčné věci splňují znaky a hodnoty podle § 2 zákona 
č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči. Posuzovány jsou hodnoty architektonické, 
urbanistické, historické, kulturní, technické, estetické, uměleckořemeslné, konstrukční, míra 
autenticity či celistvosti díla, hodnota stáří, souvztažnost s okolím, etc. Více viz v závěru 
odůvodnění.
Ad H) Komise své stanovisko tentokrát vztahovala k rozšířenému návrhu odborné organizace. 
Z původního závěru přejala hodnocení významnosti podniku SOLO Sušice v historickém 
kontextu. Viz citace na str. 15-16.
Ad I) Místního šetření nebo prohlídky místa se zúčastnili nejen pracovníci NPÚ, ú.o.p. 
v Plzni, ale také pracovník Muzea Šumavy Sušice, specialista v oboru technických památek i 
pracovník Ministerstva kultury.
18
Ad J) K celkovému vyhodnocení viz odůvodnění rozhodnutí na str. 22-28.
Ad K) K zásadě legitimního očekávání účastníka viz komentář na str. 11.
Ad L) K výzkumnému úkolu NPÚ viz komentář na str. 12.
Ad M) V tomto řízení nejsou posuzovány podnikatelské záměry vlastníka, ale jen dochované 
hodnoty uvedených objektů ve smyslu § 2 zákona č. 20/1987 Sb., kterým je vymezen předmět 
tohoto řízení. Ministerstvo kultury si je vědomo velmi složité problematiky industriální 
architektury (technických památek), od základního výzkumu, přes interpretaci získaných 
faktů, až po možnosti následného jiného využití. Je proto zcela nezbytné posuzovat jednotlivé 
podněty na prohlášení za kulturní památky individuálně, s přihlédnutím ke specifikům 
navržených objektů a v této souvislosti zkoumat, do jaké míry se dochovaly jejich případné 
památkové hodnoty historické, architektonické, urbanistické, technické, uměleckořemeslné, 
aj. Prohlášení za kulturní památku není pojato jako jednostranné omezení vlastnického práva 
bez náhrady. Zákon o státní památkové péči nabízí řadu kompenzací ve formě finančních 
příspěvků na zachování, obnovu či údržbu kulturní památky nebo bezplatnou odbornou 
pomoc. Výše a způsob náhrad jsou dány povahou věci, zejména též odvisí od výše nákladů, 
jimiž obnova či údržba kulturní památky překračuje obvyklé náklady, (viz Nález ústavního 
soudu České republiky ÚS 35/94). V případě obnovy kulturní památky se rovněž poskytuje 
bezplatná odborná pomoc a poskytují se podklady a informace dle § 14 odst. 7 zákona č. 
20/1987 Sb. Ve srovnání s celou řadou kulturních památek v České republice nelze 
argumentovat tím, že obnova mimo zájem památkové péče či demolice objektů je jediným 
řešením budoucí podoby místa.
K rozšířenému návrhu se rovněž vyjádřil Krajský úřad Plzeňského kraje (odbor 
kultury, památkové péče a cestovního ruchu) a ve svém vyjádření ze dne 9. 5. 2014 
doporučuje prohlásit za kulturní památku areál v takovém rozsahu, jak navrhuje odborná 
organizace:,, Rozšíření památkové ochrany pouze na některé vybrané objekty doporučujeme 
vzhledem k zachování uceleného souboru staveb v rámci industriálního areálu, který bude 
vůči okolní zástavbě vymezen jako architektonický, historický a logický celek, jehož budoucí 
využití bude realizovatelné a udržitelné. Z toho důvodu doporučujeme k původnímu návrhu na 
prohlášení věci za kulturní památku přidat ty objekty, které spolu s původně navrženými tvoří 
nejcennější část areálu z historického i architektonického hlediska. Jednoznačně souhlasíme, 
že významný kulturní a historický odkaz bývalého podniku SOLO Sušice by měl zůstat 
uchován nejen v muzejních sbírkách a historických pramenech, ale i prostřednictvím 
prezentace vybraných hodnotných objektů. “
Rovněž Městský úřad Sušice (odbor školství, památkové péče a cestovního ruchu) se 
vyjádřil k rozšířenému návrhu. V dopisu ze dne 30. 4. 2014 uvádí, že nesouhlasí 
s prohlášením souboru staveb podniku SOLO Sušice za kulturní památku, a to v plném 
rozsahu. Po provedeném místním šetření podává informace, že objekty skladu zápalek a 
skladu surovin se nacházejí v přijatelném stavebně technickém stavu. U ostatních budov lze 
identifikovat známky lokálního poškození omítek působením vlhkosti, porušeného systému 
odvodu srážkové vody, dožívání střešního pláště a poškození či absence okenních a dveřních 
výplní. Svůj nesouhlas s prohlášením všech dotčených objektů pak zdůvodňuje následovně: 
„Podnikatelský záměr současného vlastníka týkající se zbudování obchodního centra bude po 
možném prohlášení areálu za kulturní památku zmařen. Návrh na prohlášení areálu za 
kulturní památku byl podán účelově. Zdejší odbor upozorňuje na fakt, že prohlášením dojde k 
omezení vlastnických práv vlastníka nemovitostí.
Zdejší odbor se domnívá, že pokud dojde k prohlášení předmětného areálu za kulturní 
památku, jeho stavebně-technický stav se bude dále zhoršovat a celý areál bude chátrat, i za 
předpokladu uložených opatření. Pro majitele fakt prohlášení areálu za kulturní památku
19
bude výrazně demotivující. Je třeba si uvědomit, že pokud by vlastník nemovitostí měl zájem 
pojmout obnovu objektů s citem pro jedinečnost, zrealizuje příkladnou obnovu i bez vlastního 
aktu prohlášení za kulturní památku.
Zdejší odbor konstatuje, že takto rozsáhlý areál s možným statutem kulturní památky 
nemá velikostně v oblasti působnosti obce s rozšířenou působností Sušice obdoby. V době, kdy 
se dotace Ministerstva kultury v rámci dotačního programu obnovy kulturních památek 
prostřednictvím obcí s rozšířenou působností pohybují okolo jednoho milionu Kč pro celou 
oblast působnosti ORP Sušice a kdy dotační program Zachování a obnova kulturních 
památek Plzeňského kraje disponuje dvěma miliony KC pro celou oblast Plzeňského kraje, 
nemůže zdejší odbor zaručit ani případnou finanční podporu z prostředků na obnovu 
kulturních památek. “
Připomínky Městského úřadu Sušice se shodují s argumenty účastníka. S těmito 
konkrétnímu námitkami se Ministerstvo kultury vyrovnalo výše v bodě Ad M) na str. 19.
K posledně zmíněným stanoviskům příslušných úřadů (k rozšířenému návrhu) se 
dopisem doručeným dne 16. 6. 2014 vyjádřil účastník řízení. Stručně rekapituluje obě 
stanoviska. S vyjádřením Krajského úřadu Plzeňského kraje nesouhlasí a považuje jeho 
argumentaci za nedostatečnou, zejména z důvodů, že neprovedl šetření na místě. Z vyjádření 
krajského úřadu není jasné, jak dospěl k závěru realizovatelného a udržitelného využití 
stávajících budov. Naopak s vyjádřením Městského úřadu Sušice se účastník ztotožňuje. 
Domnívá se, že žádný z prvků průmyslového areálu nesplňuje podmínky § 2 zákona č. 
20/1987 Sb.: „ ...neboť žádný z prvků průmyslového areálu nedosahuje význačnější historické 
a kulturní hodnoty, ani nemá vztah k žádné významné osobnosti či historické události, tudíž 
neexistuje dostatečně silný veřejný zájem na jeho zachování, který by odůvodňoval a 
ospravedlňoval zásah státu do ústavně zaručeného práva vlastníka na soukromé vlastnictví a 
práva svobodně s majetkem disponovat. Prohlášení průmyslového areálu za kulturní památku 
by bylo protiústavním aktem a omezujícím zásahem do vlastnického práva Účastníka. “ Dále 
účastník rekapituluje svá tvrzení uvedená ve svých předchozích vyjádřeních (areál je 
zástupcem průměrné až podprůměrné architektury, prohlášením by byla porušena zásada 
legitimního očekávání účastníka, návrh byl podán účelově jako nástroj blokace záměru 
realizace stavby účastníka, návrh měl být podán po ukončení výzkumného úkolu, účastník 
nabízí možnost zřízení muzea SOLO Sušice v budově bývalého ředitelství, účastník je nucen 
vynakládat vzhledem ke správnímu řízení neúčelně finanční prostředky na udržování areálu, 
na pořízení územní studie účastník vynaložil značné finanční prostředky). Závěrem shrnuje: 
„Je rovněž nutné brát na zřetel, že v případě prohlášení části areálu za kulturní památku se 
nestane památkou jen hmotová struktura, ale i interiéry s rozsáhlými utilitárními dispozičními 
zásahy. Rovněž upozorňujeme na fakt, že návrh na prohlášení za kulturní památku části 
areálu byl podán až ve chvíli, kdy bylo veřejně známo, že vlastník plánuje jeho částečnou 
demolici. K této problematice viz stanovisko veřejného ochránce práv.
Z výše uvedených důvodů Účastník nesouhlasí se stanoviskem Krajského úřadu 
Plzeňského kraje k rozšíření návrhu na prohlášení průmyslového areálu za kulturní památku 
a plně se ztotožňuje s vyjádřením Městského úřadu v Sušici. “
K tomuto vyjádření účastníka Ministerstvo kultury opětovně upozorňuje, že v řízení o 
prohlášení věci za kulturní památku pouze posuzuje, zdali dotyčná věc splňuje znaky a 
hodnoty podle § 2 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči. Posuzovány jsou hodnoty 
architektonické, urbanistické, historické, kulturní, technické, estetické, uměleckořemeslné, 
konstrukční, míra autenticity či celistvosti díla, hodnota stáří, souvztažnost s okolím, etc. 
S dalšími námitkami uvedenými v tomto dopise se Ministerstvo kultury vyrovnalo již výše na 
str. 19.
2 0
Dne 8. 7. 2014 obdrželo Ministerstvo kultury od účastníka řízení dopis, ke kterému 
přiložil stanovisko pana prof. Ing. arch. Vladimíra Šlapety, DrSc. V posudku se vyjadřuje 
k celému rozlehlému areálu sušické sirkárny. Dospívá k tomuto závěru: „ Stavba tohoto 
průmyslového komplexu vznikaly postupně od čtyřicátých let devatenáctého až do druhé 
poloviny dvacátého století, což lze vyčíst i z jejich podoby, která -  až na jedinou výjimku, tzv. 
domeček, nepřesahují utilitární výrobní charakter a nevykazují výraznější architektonické 
hodnoty. Jsou na nich použity dobově standardní stavební metody s typizovanými prvky 
průměrné hodnoty.
Nesporně nejcennějším objektem komplexu SOLO je tzv. domeček, který by si zasloužil 
zachování a nalezení vhodné funkce, např. jako muzeum výroby sirek nebo event. jako 
pamětní síň sušického rodáka Františka Stupky. Takové využití by měl vést i k obnově parkové 
úpravy zahrady na nároží Nádražní a Hradecké ulice.
Na druhé straně lokalita toho průmyslového komplexu v blízkosti historického centra 
města má mimořádnou hodnotu a proto vyžaduje v budoucnosti citlivý a k drobnému měřítka 
města ohleduplný přístup k budoucímu využití. To se týká zejména objektu původní 
administrativní budovy tzv. Fuerthovy sirkárny, který sám o sobě je - vzhledem k množství 
provedených úprav v minulosti -  bezcenný, avšak jeho měřítko by mělo být v budoucí zástavbě 
respektováno zejména s ohledem na původních lázní, situovaných na druhé straně Nádražní 
ulice.
Ostatní objekty tohoto průmyslového komplexu, výše zmíněné v tomto posouzení, 
nevykazují architektonické kvality, které by zasluhovaly památkové ochrany. Všechny objekty 
jsou v povážlivě špatném stavu, na mnoha místech se propadají stropy, některé vnitřní 
prostory jsou kontaminovány používanými chemikáliemi.
Vzhledem k tomu, že veškeré technologické zařízení bylo demontováno a 
odtransportováno, komplex také postrádá i historickou technologickou stopu výroby sirek. 
Podle usancí ICOMOS se má přihlížet při event. návrzích památkové ochrany také ke 
skutečnosti, zda je pro stavbu nebo komplex staveb nalezena vhodná, odpovídající funkce a 
také dostatečné ekonomické zajištění nezbytných rekonstrukcí. Tato podmínka v případě 
areálu SOLO Matches and Flames, a.s. není garantována.
Závěr: Z celého areálu SOLO Matches and Flames, a.s. lze doporučit kpamátkové 
ochraně pouze tzv. domeček, který by si zasloužil rekonstrukci a konverzi k muzejním účelům 
a také obnovu zahrady. Nové urbanistické řešení území tohoto výrobního komplexu by mělo 
reflektovat hmotu původní Fuerthovy sirkárny, později konvertované a přestavěné na 
administrativní budovu, a to tak, aby její hmota konvenovala s budovou bývalých lázní na 
protější straně Nádražní ulice, která je památkově chráněna. “
Posudek pana prof. Ing. arch. Vladimíra Šlapety DrSc. podává stručný popis některých 
staveb areálu a svým zhodnocením se shoduje se závěrem stavebně historického průzkumu 
Mgr. Martina Čihalíka. Za jediný hodnotný objekt areálu považuje tzv. domeček. Tuto 
skutečnost však pouze konstatuje bez širšího odůvodnění. Rovněž ve svém posudku 
doporučuje obnovení parkové úpravy zahrady a upozorňuje na mimořádnou urbanistickou 
hodnotu celého továrního areálu ve vazbě město. Podotýká, že k budoucí podobě této lokality 
je nutné přistupovat obzvláště šetrným způsobem. K poukazu na mezinárodní dokumenty 
ICOMOS uvádíme, že zachování původní funkčnosti je pouze jedním z hodnotících aspektů. 
V řízení o prohlášení věci za kulturní památku podle § 2 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., o 
státní památkové péči, v platném znění, jsou též posuzovány hodnoty architektonické, 
urbanistické, historické, kulturní, technické, estetické, uměleckořemeslné, konstrukční, míra 
autenticity či celistvosti díla, hodnota stáří, souvztažnost s okolím, etc. Naopak připomínáme, 
že již Mezinárodní charta o zachování a restaurování památek a sídel z roku 1964 hovoří ve 
svém čl. 1., že pojem historické památky se vztahuje: „nejen na velké výtvory, ale i na díla 
skromná, která získala časem kulturní význam. “ Ministerstvo kultury rovněž konstatuje, že
21
památková ochrana průmyslových staveb je poměrně mladým oborem, který si teprve 
nedávno vybudoval své místo mezi odbornou veřejností. Posun ve vnímání průmyslové 
architektury jako důležité součásti našeho kulturního dědictví odbornou i širší veřejností 
postupně narůstá, jak potvrzuje i frekvence odborných aktivit organizací zabývajících se 
památkovou ochranou, vznik nových studijních oborů v rámci vysokoškolského studia a 
aktivní zapojení odborných organizací v České republice do činnosti mezinárodní organizace 
pro ochranu průmyslového dědictví TICCIH (The International Committee for Conservation 
of the Industrial Heritage, zal. 1973 v Ironbridge ve Velké Británii), která je vědeckým 
poradním partnerem Mezinárodní rady pro památky a sídla (ICOMOS) ohledně industriálního 
dědictví. Charta industriálního dědictví TICCIH, která byla přijata v Nižním Tagilu roku 2003 
a na kterou se odvolává ve svých závěrech i posudek prof. Ing. arch. Vladimíra Šlapety DrSc., 
doporučuje v co největší možné míře uchovat funkční celistvost industriálních památek. 
Ačkoli má její text pouze proklamativní charakter, i tak z něj nelze vyvodit, že neuchová-li se 
plně funkční areál továrny na zápalky, nemá soubor vybraných nejhodnotnějších staveb 
památkovou hodnotu. Stanovisko poradní komise Ministerstva kultury, v níž zasedá i odborný 
pracovník Výzkumného centra průmyslového dědictví Fakulty architektury ČVUT v Praze, 
který je členem výboru TICCIH, se zcela ztotožňuje s vybraným souborem staveb, které 
Ministerstvo kultury prohlásilo za kulturní památku.
Posléze se křížení vyjádřilo Muzeum Šumavy Sušice. V dopise ze dne 7. 7. 2014 
sděluje, že trvá na svém původním stanovisku, kde navrhlo za památku prohlásit jen čtyři 
objekty celého areálu (bývalou provozní, později administrativní budovu čp. 166/11, hlavní 
provozní budovu (bez čp.), zahradní domek čp. 226/11 a tovární komín). S rozšířenou verzí 
(návrhem Národního památkového ústavu, ú.o.p. v Plzni), zásadně nesouhlasí a nepovažuje ji 
za vhodnou a smysluplnou. Vzhledem k době trvání řízení navrhlo svolat opětovné místní 
šetření. Ministerstvo kultury (v souladu s ustanovením § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb.) 
vyzvalo účastníka řízení, aby se seznámil snovým podkladem. Vlastník převzal dopis 
s výzvou dne 22. 7. 2014 a na nový podklad již nereagoval.
Ministerstvo kultury zhodnotilo všechny předložené podklady jednotlivě 
i ve vzájemných souvislostech a rozhodlo o prohlášení i neprohlášení souboru staveb podniku 
SOLO Sušice v k.ú. Sušice nad Otavou, obec Sušice, okres Klatovy, Plzeňský kraj, za 
kulturní památku, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. Ministerstvo kultury 
především dospělo k názoru, že soubor staveb uvedený ve výrokové části rozhodnutí č. I. je 
nositelem významných historických, urbanistických a architektonických hodnot a vykazuje 
památkové hodnoty a znaky kulturní památky ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 citovaného 
zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči. Naopak soubor staveb uvedený ve výrokové 
části rozhodnutí č. II. nevykazuje dostatečné hodnoty a znaky kulturní památky, aby mohl 
splňovat ustanovení § 2 odst. 1 citovaného zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči.
Ministerstvo kultury rozhodlo o prohlášení souboru staveb bývalého podniku SOLO 
Sušice za kulturní památku, a to v rozsahu šesti objektů: 1) bývalá provozní, později 
administrativní budova čp. 166/11, 2) hlavní provozní budova (bez čp.) s křídly „švédské41 a 
„panský44, 3) bývalá administrativní budova čp. 226/11 se zahradou, 4) tovární komín, 5) stará 
kotelna se strojovnou a starou krabičkámou, 6) bednáma. Vybrané objekty představují stavby 
areálu nej význačnější, nejzachovalejší, dokumentující jednotlivé stavební etapy postupně 
rostlé továrny a zároveň zastupující rozmanité funkční typy. Zmíněný soubor staveb 
představuje významný doklad historického vývoje, životního způsobu a prostředí společnosti 
od doby založení továrny (40. léta 19. století) takřka až do současnosti (do roku 2008), kdy
2 2
výroba zápalek v Sušici skončila. Představuje významný doklad průmyslového dědictví a je 
projevem tvůrčí schopnosti a technické vyspělosti našich předků.
V prvé řadě nutno vyzdvihnout historický význam sušického sirkařství a samotný, po 
celá léta světově proslulý, pojem SOLO Sušice. Dobou vzniku se sušická sirkárna řadí mezi 
nej starší továrny svého druhu v Čechách a město Sušici lze právem považovat za kolébku 
sirkařství. Továrna svým nebývalým úspěchem a rozvojem získala již v průběhu 19. století 
světové renomé. Stala se největší svého druhu v celém Rakousko-Uhersku a kromě švédských 
sirkáren i největší na světě. Její produkce našla odbytiště nejen na evropských trzích, ale i v 
zámoří. Výroba sirek ve zdejší továrně byla nepřetržitě provozována bezmála 170 let. 
Vybrané stavby pak reprezentují charakteristické etapy proměn továrního areálu od 40. let 19. 
století do poloviny století 20.
Historie sušické sirkárny se píše od roku 1839. Výrobu fosforových zápalek zde 
zahájil sušický rodák truhlář Vojtěch Scheinost (1814-1894). Vzhledem k nedostatku 
finančních prostředků navázal v roce 1840 spolupráci se sušickým židovským obchodníkem 
Bernardem Fúrthem (1796-1849). Spojení obou schopných mužů přinášelo skvělé výsledky - 
Fúrth se stal v roce 1843 majitelem podniku a Scheinost jeho ředitelem a technickým 
vedoucím. Výroba měla v počátcích manufakturní charakter (převažovala ruční práce, 
případně se používaly jednoduché stroje podle Scheinostova návrhu), postupně se přecházelo 
k výrobě průmyslové. V prvních letech byla výroba rozptýlena v domech po celém městě, v 
roce 1844 bylo vydáno povolení ke stavbě továrny při silnici na Dobršín, kde se později 
rozrostl celý průmyslový areál. V roce 1844 byla jako první postavena hlavní budova 
s klasicistní fasádou při dnešní Nádražní ulici (čp. 166/11), vůbec první účelová budova pro 
výrobu sirek v Čechách. Za ní souběžně v letech 1847-1849 rostly další budovy (např. kolmé 
křídlo tzv. „švédské“ ), ve kterých mj. probíhala výroba fosforu (fosfor se začal vyrábět z 
vlastních zdrojů, neboť dovoz byl velmi drahý). Po roce 1870 podél silnice přibyla hoblíma, 
původní kotelna, loupáma a krabičkáma. V roce 1865 Scheinost pro spory s Fůrthovou 
rodinou z továrny odchází a zakládá vlastní sirkárnu, zvanou hořejší továrna, situovanou v 
severní části města. Tzv. dolní továrnu dále vedli Fúrthovi dědicové pod názvem Bernard 
Fúrth, c. k. priv. Továrna na zápalky. Obě sušické sirkárny ovládly do konce 19. století 
světový trh. Fůrthova sirkárna se stala největší v celém Rakousko-Uhersku a mimo švédských 
podniků i největší sirkárnou na světě. Sušické sirky pronikly nejen na evropský trh, ale také 
do zámoří a Orientu. Jako reakce na světovou konkurenci byl v roce 1903 vytvořen koncem 
SOLO, továrny na zápalky a leštidla, akc. spol. se sídlem ve Vídni, který sdružoval všechny 
sirkárny monarchie. Podoba původní sušické sirkárny je patrná z vyobrazení, zachycující 
areál v 80. letech 19. století. Ze zde zachycených objektů dodnes stojí bývalé ředitelství čp. 
166/11, za ním paralelně situované „švédské“ křídlo a vlevo navazující bývalá administrativní 
budova čp. 226/11 se zahradou, postavená v roce 1889 podle projektu plzeňského stavitele 
Eduarda Kroha. Stavební rozvoj průmyslového areálu pokračoval během 20. století. Po roce 
1903 došlo k výstavbě dalších výrobních objektů (stará a nová krabičkáma, loupáma, 
bednáma). V roce 1913 vypracoval městský stavitel v Sušici Franz Lenk (1850-1923) projekt 
na řešení nové čtyřpodlažní provozní budovy, kolmo navazující na bývalé ředitelství. V roce 
1915 následovala výstavba západního křídla při Hrádecké ulici, zvaného jednoslovně 
„panský“, na místě vyhořelého objektu rovněž podle návrhu Franze Lenka. Po 1. světové 
válce přešla společnost Solo do majetku Spojených československých sirkáren a v souvislosti 
s konjunkturou došlo i k rozšíření výroby. Přízemní dům čp. 226, postavený roku 1889 
z režných cihel podle návrhu plzeňského stavitele Eduarda Kroha, sloužil jako správní budovy 
sirkárny do 30. let 20. století, kdy tuto funkci převzala původní továrna čp. 166. Dvacátá léta 
rovněž znamenala výstavbu zaměstnaneckých bytových domů čp. 356, 357, 442, 519, 520, 
jejich provedení vedla firma místního stavitele Františka Holečka. Podle upraveného návrhu 
z roku 1920 postavila také Holečkova firma úřednický dům čp. 382, zvaný Daliborka.
23
V letech 1929-1931 byl naproti sirkárně v Nádražní ulici postaven dům sociální péče čp. 565 
(kulturní památka od roku 2009) firmou Karla Houry. V samotném areálu závodu přibylo 
roku 1928 skladiště surovin při Hrádecké ulici, navržené firmou Hrůza & Rosenberg, další 
skladištní budovu postavil roku 1935 Karel Hourá, západním směrem se nacházela pila, 
sklady prken a řemeslné dílny. Po druhé světové válce vznikl n.p. Solo Sušice. V roce 1951 
byla postavena západní část hlavní provozní budovy podle návrhu Karla Houry z roku 1947, 
přičemž v interiéru došlo ve všech podlažích k propojení obou objektů. Rokem 1969 začala 
modernizace výroby, která končila roku 1986 instalací švédské automatické linky na výrobu 
zápalek, závod se rozšiřoval východním směrem k nádraží. V tradiční produkci pokračovala 
po roce 1991 nová akciová společnost, která výrobu roku 2008 ukončila a přemístila do Indie.
Historické stroje užívané při výrobě zápalek byly v průběhu let často obměňovány a 
poslední, převážně novodobé stroje, byly v roce 2008 z budov odstraněny a odvezeny do 
Indie. Ač se žádné technologické vybavení nedochovalo, samotné stavby dokumentují 
postupné etapy vývoje sirkárny i zapojování nových technologií do procesu výroby. Ve 
výběru staveb jsou zastoupeny budovy správní, provozní i energetické. Rozličné zastoupení 
staveb pak podává ucelenou představu o chodu podniku i technologických tocích.
Mimo hodnot historických disponuje areál rovněž významnými hodnotami 
urbanistickými. Továrna začala vyrůstat severně od jádra města, na rozcestí dvou historických 
cest do Dobršína a do Hrádku. Tyto dvě hlavní půdorysné osy zůstaly zachovány do 
současnosti (dnes nesou pojmenování Nádražní a Hrádecká ulice). Jádro továrny je situováno 
v klínu těchto dvou cest, související budovy se pak rozrůstaly v bezprostředním okolí. K 
zástavbě prostoru mezi historickým středem města a továrnou došlo až postupně a dnes již 
tvoří areál kompaktní součást městské zástavby. Soubor staveb bývalé sirkárny výrazně 
ovlivnil urbanismus nově vznikající části města. Nepopiratelná je rovněž vazba továrny na 
bývalý dům sociálních služeb SOLO čp. 565/11 (kulturní památka od roku 2009) a další 
související objekty situované v blízkosti areálu (úřednický dům čp. 382/11, podnikové bytové 
domy čp. 356/11, 357/11, 442/11, 519/11, 520/11 nebo vilové objekty čp. 138/11 a 291/11). Hlavní 
dominantu samotného areálu dnes představuje čtyřpodlažní provozní budova, obracející se 
svým průčelím k městu. Výrazně se pohledově uplatňuje a co do rozsahu zaujímá v rámci 
továrny klíčové postavení. Vnitřní prostorová kompozice staveb areálu dokumentuje postupně 
se vyvíjející podnik, který reagoval na změny provozu stavebními proměnami areálu. 
Nezanedbatelnou pohledovou dominantu pak tvoří i tovární komín. Významné je nejen 
půdorysné rozložení staveb v rámci areálu, ale i poloha celého komplexu v návaznosti na 
urbanistickou strukturu města.
V souvislosti se sušickou továrnou na zápalky nelze nezmínit i určitou analogii 
s Baťovou továrnou na boty ve Zlíně. Kromě světové proslulosti obou firem a expedicí 
výrobků do zahraničí lze najít i jistou paralelu v urbanismu měst, ač v jiném měřítku. 
Výstavba sušické továrny, na rozdíl od Baťova Zlína, probíhala v delším časovém období, a 
zastupuje tak rozmanitá architektonická pojetí. Obě výstavby však zahrnují, pomineme-li 
stavby související bezprostředně s provozem továrny, i objekty vystavěné přímo pro 
zaměstnance (bytové domy, úřednické vily, dům sociální péče,...). Lze konstatovat, že 
Baťova výstavba zásadním způsobem formovala strukturu města Zlína. Obdobně, jen 
v menším měřítku, ovlivnila výstavba sirkárny oblast nacházející se severně od historického 
jádra města Sušice.
Mimořádný význam sušické továrny potvrzuje také výstup z nedávno provedeného 
výzkumného úkolu Národního památkového ústavu -  „Územní plošný a oborový výzkum 
industriálního dědictví“. V „Dokumentaci průmyslového dědictví v obvodu správní obce 
Sušice“ je areál zmiňován jako jedna z nej význačnějších památek průmyslového dědictví. 
Rovněž výsledky programu aplikovaného výzkumu NAKI -  Industriální topografie České 
republiky (Plzeňský kraj, 2013) potvrzují mimořádný význam sirkárny v celostátním měřítku.
2 4
Pádným důvodem pro prohlášení vybraných staveb komplexu za kulturní památku je taktéž 
absence Městské památkové zóny, která v Sušici pokrývá bohužel jen historické jádro města.
Nesporné jsou rovněž architektonické hodnoty vybraných staveb areálu. Jednotlivé 
objekty reprezentují odlišná časová období výstavby a zastupují tak širokou škálu 
architektonických stylů. I když se ve většině případů nejedná o zcela mimořádné pojetí, 
představují stavby kvalitní architekturu stavěnou pro průmyslové účely. Na zpracování 
projektové dokumentace k většině objektů či na provádění výstavby se podíleli významní 
architekti a stavitelé, jejichž jména jsou zastoupena v Encyklopedii architektů, stavitelů, 
zedníků a kameníků v Čechách (kol. autorů, nakl. Academia, 2004). Jedná se např. o 
plzeňského architekta Eduarda Kroha (1848-1906), podepsaného pod řadou realizací v Plzni, 
nebo sušické architekty Franze Lenka (1850-1923) a Karla Houru (1902-1989).
V roce 1844 byla postavena první budova čp. 166/11 (1), která sloužila pro výrobu 
sirek, později pro účely administrativní jako sídlo ředitelství. Jedná se o nejstarší stavbu 
sušické sirkárny a zároveň nej starší účelovou budovu pro výrobu sirek v celých Čechách.
V počátcích sušického sirkařství neexistovala žádná mechanizace a výroba nepožadovala 
speciální prostory. Tomu také odpovídaly první plány budovy. Původně klasicistní budova ale 
prošla v následujících letech celou řadou stavebních úprav. Fasáda si zachovala některé 
klasicistní prvky v podobě pásové rustiky, lisén a průběžného parapetního pásu. V souvislosti 
s přeměnou funkčního vyžití objektu z provozní budovy na administrativní, proběhla v roce 
1940 přestavba domu podle projektu Karla Houry, která výrazně zasáhla do vnitřní dispozice. 
Došlo k vybudování ústředního prostoru haly s trojramenným schodištěm do patra, 
osvětleného trojicí vysokých oken. Kamenné schodiště je lemované kovovým zábradlím 
s dřevěným madlem. Nad schodištěm je zachován plochý strop zdobený štukovým rámem.
V interiéru se též dochovala dřevěná deštění některých dveřních vstupů. Vnitřní dispozice 
byla pozměněna, úpravy interiéru se promítly i do vnějšího vzhledu fasády. Průjezd domu byl 
zrušen a zaslepen a vchod posunut k nároží. Objekt prošel i úpravami ve druhé polovině 
20. století. Přestavěn byl vstup a podkroví objektu bylo zcela novodobě adaptováno pro další 
kancelářské potřeby či umístění techniky (vložením příček a novými střešními okny). Ač 
budova prošla celou řadou úprav a její architektonické ztvárnění není nadmíru výjimečné, lze 
konstatovat, že se budova dochovala ve svém hmotovém řešení, většině historických 
konstrukcí, s hodnotnými architektonickými prvky (členění fasády) a uměleckořemeslnými 
součástmi v interiéru (schodiště se zábradlím, některé výplně okenních a dveřních otvorů 
včetně zárubní,..). Přesto u této stavby nutno zdůraznit především hodnotu historickou a 
symbolickou - jedná se o první provozní budovu pro výrobu sirek nejen v Sušici, ale v celých 
Čechách. Stavba je dnes nej starším pamětníkem výroby sirek i provozu sirkárny.
Na počátku 20. století, v souvislosti se zaváděním mechanizace do výroby, vyvstal 
požadavek na rozšíření podniku. Na místě starší budovy tak vyrostla současná hlavní 
dominanta továrny - provozní budova bez čp. (2). Jedná se o velmi rozlehlý čtyřpodlažní 
objekt krytý plochou střechou. Hlavní budovu tvoří dvě části, v interiéru propojené, postavené 
ve dvou odlišných časových obdobích. Východní část byla realizována podle projektu 
sušického stavitele Franze Lenka roku 1913. Západní část byla připojena až roce 1951 podle 
návrhu architekta Karla Houry z roku 1947. Vnitřně byly tyto dvě stavby prostorově 
propojeny (odstraněním západní stěny starší části budovy) a uvnitř vznikly rozlehlé prostory. 
Část budovy z roku 1913 lze jistě považovat z památkového hlediska za hodnotnější. 
Nicméně tvoří dnes s východní částí (i zadními křídly) vnitřně propojenou budovu na jednom 
pozemku a dle památkového zákona není možné za kulturní památku prohlásit pouze část 
věci, ale vždy věc celou. Tedy i s jejími méně hodnotnými částmi. Na severní průče...

Originál dokumentu:

analogový

Typ/druh dokumentu:

Typ dokumentu:	publikace, listiny, spisové dokumenty
Druh dokumentu:	evidence kulturních památek
Bližší specifikace:	rozhodnutí o prohlášení za KP

Jméno souboru:

G0529628.pdf

Formát souboru:

application/pdf

Autor záznamu:

Michl Lukáš

Popis dokumentu:

Sušice, býv. sirkárna SOLO. Rozhodnutí o prohlášení a neprohlášení za KP.

Název pracoviště:

generální ředitelství

Velikost dokumentu (v bytech):

28479813 B

Rozměry obrazového dokumentu:

Autor originálu:

Maříková Tereza; Ministerstvo kultury;

Klíčová slova:

Kulturní památka nemovitá;

Uživ. klíčová slova:

dokument ÚSKP;

Datum vzniku:

08.08.2014

Licence:

Typ:	neurčena - ochranu díla stanovuje obecně autorský zákon (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121)

Vazby dokumentu na aplikace IISPP

Bližší specifikace

Odkaz

Aplikace: Památkový katalog - právní stav

Druh záznamu: Právní stav

Ident. zázn.: Id právního stavu

Hodnota ident.: 624328487

Bližší specifikace:

Název	býv. sirkárna SOLO
Číslo ÚSKP	105813
Kód fáze ochrany	R
Fáze ochrany	památkově chráněno, rozsah revidován
Kód typu ochrany	KP
Typ ochrany	kulturní památka

Aplikace: Památkový katalog - právní akt

Druh záznamu: Právní akt

Ident. zázn.: Id právního aktu

Hodnota ident.: 11971214

Bližší specifikace:

Název	rozhodnutí o prohlášení a neprohlášení za kulturní památku
Číslo	MK 39150/2014 OPP
Datum nabytí právní moci	26.09.2014
Typ ochrany	kulturní památka
ID právního stavu	624328487 Načítám data z navázané aplikace...

Územní identifikace dokumentu

Územní rozsah:

objekt lokalizovaný

Definiční body

Def. bod

Název objektu

Část obce

Č. dom.

Ulice

Č. or.

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Def. bod: 2173337

Název objektu:

Část obce: Sušice II

Č. dom.: č.p. 166

Ulice: Nádražní

Č. or.:

Kat. území: Sušice nad Otavou

Obec: Sušice

ORP: Sušice

Okres: Klatovy

býv. sirkárna SOLO (právní stav 624328487)

Přírůstkové body

Přír. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Lokality

Kód CZ

Název lokality

Reálný typ

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Kraj

Kód CZ: 15721

Název lokality: Sušice

Reálný typ: město

Kat. území: Sušice nad Otavou

Obec: Sušice

ORP: Sušice

Okres: Klatovy

Kraj: Plzeňský kraj

býv. sirkárna SOLO (právní stav 624328487)

Kód CZ: 64414

Název lokality: Dolní Předměstí (P)

Reálný typ: retrodílec území (dominantní)

Kat. území: Sušice nad Otavou

Obec: Sušice

ORP: Sušice

Okres: Klatovy

Kraj: Plzeňský kraj

býv. sirkárna SOLO (právní stav 624328487)

Kód CZ: 15726

Název lokality: Dolní Předměstí

Reálný typ: městská čtvrť

Kat. území: Sušice nad Otavou

Obec: Sušice

ORP: Sušice

Okres: Klatovy

Kraj: Plzeňský kraj

býv. sirkárna SOLO (právní stav 624328487)

Historické regiony

Kód RS

Název hist. regionu

Kód RS: 97

Název hist. regionu: Sušice

býv. sirkárna SOLO (právní stav 624328487)

Ke stažení Náhled Poslat žádost