Zavřít ( + - )

Metainformační systém NPÚ

Detail dokumentu

Tisk

Náhled:

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Textový obsah:

Ministerstvo kultury
Národní' památkový ústav 
Došlo: 20.04.201610:58:01
čj: NPU-310/30892/2016
Listu: 1 Příloh: 14
Maltézské náměstí 471/1 
118 11 Praha 1
Telefon: 257 085 111 
Fax: 224 318 155 
E-mail: epodatelnafemkcr.cz
JUDr. Stanislav Kadečka Ph.D., advokát 
zástupce účastníků řízení 
Teplého 2786 
530 02 Pardubice
Váš dopis značky Naše značka Vyřizuje/linka V Praze dne: 30.12.2015
MK 76018/2015 OPP Dvořáková Jana Ing. / 431 
MK-S 3248/2013 OPP
Věc: řízení o prohlášení souboru staveb SOLO Sušice za kulturní památku -
2. prvoinstanční rozhodnutí
V příloze Vám zasíláme 2. prvoinstanční rozhodnutí Ministerstva kultury sp. zn. MK- 
S 3248/2013 OPP, č. j. MK 76018/2015 OPP ze dne 30. 12. 2015 ve výše uvedené věci.
Mgr. Petra Ulbrichová
vedoucí oddělení ochrany kulturních památek 
odboru památkové péče Ministerstva kultury
118 11 Prah
Příloha: - rozhodnutí Ministerstva kultury pod sp. zn. MK-S 3248/2013 OPP, č. j. MK 
76018/2015 OPP, ze dne 30. 12.2015
Stejnopis rozhodnutí:
Národní památkový ústav, ústřední pracoviště
Národní památkový ústav, územní odbor. prac. Plzni
Krajský úřad Plzeňského kraje, odbor kultury, památkové péče a cest. ruchu
Městský úřad Sušice, úsek státní památkové péče
Katastrální úřad pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Klatovy
vlastní
Ministerstvo kultury
Maltézské náměstí 1 
118 11 Praha 1
telefon: 257 085 111 
fax: 224 318 155 
e-mail: epodatelna@mkcr.cz
Rozhodnutí nabylo právní moci: ť  MK Č Ř X 0 0 9 9 Á v j
J T r  a  JT, L> V Praze dne 30. 12. 2015
za správnost: Č. j. MK 76018/2015 OPP
"  Sp. zn. MK-S 3248/2013 OPP
R O Z H O D N U T I
V tomto správním řízení je dle § 27 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní 
řád, v platném znění (dále jen správní řád), účastníkem řízení vlastník výše uvedených 
nemovitostí -  společnost N166, a.s., Cejl 494/25, 602 00 Brno -  Zábrdovice, IČ 04114761, 
kterou zastupuje na základě plné moci ze dne 28. 7. 2015 JUDr. Stanislav Kadečka, Ph.D., se 
sídlem AK Teplého 2786, 530 00 Pardubice, ČAK 11294.
I.
Ministerstvo kultury jako příslušný orgán státní správy na úseku státní památkové 
péče podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči 
(dále jen „památkového zákona“), a zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní 
řád“), oba v platném znění,
p r o h l a š u j e
soubor „SOLO Sušice“, v rozsahu těchto staveb a pozemků:
1) bývalá provozní, později administrativní budova ě. p. 166/11 na pozemku st. p. ě. 
509/1,
2) bývalá administrativní budova ě. p. 226/11 se zahradou a pozemky st. pare. ě. 577 a 
pare. ě. 2251/5,
3) tovární komín na pozemku pare. ě. 509/7,
vše v k. ú. Sušice nad Otavou, za kulturní památku.
Nedílnou součástí I. části výroku je zákres předmětné kulturní památky do kopie 
katastrální mapy, umístěný v příloze tohoto rozhodnutí.
I I .
Ministerstvo kultury jako příslušný orgán státní správy na úseku státní památkové 
péče podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, 
a zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, oba ve znění pozdějších předpisů,
n e p r o h l a š u j e
z původně navrženého rozsahu tyto stavby:
1
4) hlavní provozní budova bez č. p. s křídly „švédské44 a „panský44 na pozemku st. p. č. 
509/6 a pozemek pare. č. 2251/1,
5) stará kotelna se strojovnou a starou krabičkárnou bez č. p. na pozemku st. pare. 
č. 509/7,
6) bednárna na pozemku st. pare. č. 509/8,
vše v k. ú. Sušice nad Otavou, za kulturní památku.
Odůvodnění
Rozhodnutím Ministerstva kultury č. j. 39150/2014 OPP ze dne 8. 8. 2014 (ve
spise pod č. 33) byla ve výrokové části I. prohlášena za kulturní památku část staveb 
a pozemků souboru „SOLO Sušice“. Proti této výrokové části podal účastník řízení rozklad 
(ve spise pod č. 34). Druhoinstanční orgán rozkladu vyhověl a rozhodnutí Ministerstva 
kultury č. j. 39150/2014 OPP ze dne 8. 8. 2014 v rozsahu výrokové části I. zrušil 
rozhodnutím Ministra kultury č. j. 9357/2015 OLP ze dne 13. 32. 2015 (ve spise pod 
č. 43) a věc vrátil prvoinstančnímu orgánu. Předmětem pokračujícího řízení je tedy pouze 
soubor v rozsahu výrokové části I. rozhodnutí Ministerstva kultury č. j. MK 39150/2014 OPP 
ze dne 8. 8. 2014.
Rozhodnutí ministra kultury uložilo prvoinstančnímu orgánu konkrétně toto:
„podrobně objasnit, které dochované architektonické prvky a typické znaky 
jednotlivých objektů a z jakých důvodů svým významem vedou správní orgán k závěru, 
že navzdory celkovému stavebně technickému stavu objektů a současné absenci 
technického a strojního vybavení, tyto objekty vykazují dostatečné památkové 
hodnoty. “
- „vyhodnotit, zda veřejný zájem na památkové ochraně jednotlivých dotčených 
nemovitostí skutečně převažuje nad soukromým zájmem vlastníka těchto nemovitostí 
na jejich využití v rámci podnikatelského záměru “
„provést vypořádání jednotlivých tvrzení a vyhodnocení obsažených v posudku Mgr. 
Martina Čihalíka a prof. Ing. Arch. Vladimíra Šlapety, DrSc. “
- řádně zjistit ve smyslu § 3 správního řádu a vyhodnotit stavebně technický stav 
jednotlivých objektů souboru, aby bylo možné „ učinit kvalifikovaný závěr o tom, zda 
skutečný stav jednotlivých částí objektů umožňuje zachování “.
Již v průběhu druhoinstančního řízení účastník ohlásil, že doplní kvalifikované podklady 
k technickému stavu svých nemovitostí. Dne 6. 3. 2015 zaslal účastník řízení Zprávu 
o stavebně technickém posouzení a hodnocení stavebních objektů v areálu SOLO Sušice, 
kterou vypracoval Ústav stavebního zkušebnictví VUT v Brně k datu 20. 2. 2015 (ve spise 
pod č. 44). Vzhledem k tomu, že tento posudek vymezil velmi úzce účel hodnocení pouze na: 
„zhodnocení stavu konstrukcí pro pokračování tovární výroby s prodloužením cyklu 
životnosti o mnoho desítek let“ -  pominul tedy celou škálu možných jiných způsobů využití 
staveb areálu, ministerstvo následně zadalo znalecký posudek u Ing. Jana Vinaře, 
autorizovaného inženýra pro pozemní stavby, statiku a dynamiku staveb, aby prověřil 
možnosti zachování, záchrany a využitelnosti objektů z hlediska jejich stavebně technického 
stavu. Ing. Vinař má bohaté zkušenosti se záchranou kulturních památek a zároveň se dlouhá 
léta zabývá publikační a pedagogickou činností zaměřenou na obor historické konstrukce, 
jejich obnova a údržba. S objekty se seznámil při ohledání věci dne 6. 5. 2015 za účasti 
zástupců účastníka řízení, který přizval i spoluautory posudku VUT v Brně. Dříve, nežli se 
zde budeme zabývat závěry obou posudků technického stavu, pro přehled uvádíme popis 
a charakteristiku předmětných staveb, jak je popsal v návrhu ze dne 3. 5. 2013 a 17. 2. 2014 
NPU, ú.o.p. v Plzni (ve spise pod č. 5 a 19):
2
1) bývalá provozní, později administrativní budova čp. 166/11
(na pozemku st.p.č. 509/1, k. ú. Sušice nad Otavou)
Objekt je situován v jihovýchodní části areálu při Nádražní ulici. Na jižní straně je 
drobným spojovacím krčkem propojen s býv. zahradnickým domkem čp. 226, na jihozápadě 
přímo sousedí s výrobní halou. Při jeho severním štítovém průčelí prochází hlavní vjezd do 
továrního areálu. Zděný patrový objekt na obdélném půdorysu o 14 x 3 okenních osách s delší 
osou probíhající rovnoběžně s Nádražní ulicí ve směru JZ-SV. Střecha sedlová s polovalbou 
na jižní straně, na obou stranách střechy vložena řada střešních oken, krytina pálená taška. 
Fasády původem klasicistní (později upravované), členěné horizontálně průběžným plochým 
parapetním pásem, oddělujícím obě podlaží; na fasádách se uplatňuje pásová rustika 
a rustikované lisény. V pravé části západního dvorního průčelí trojice vysokých štíhlých oken, 
rámovaná částečně rustikovanými lisénami, osvětlující prostor schodiště, okna jsou dělena do 
drobných čtvercových polí.
Hlavní vstup je situován v pravé ose uličního průčelí, za ním se nachází vstupní hala. 
Interiér je řešen v úrovni obou podlaží jako podélný trojtrakt se střední chodbou, z níž vedou 
vstupy do jednotlivých místností, umístěných při podélných stranách domu (většina místností 
plochostropá, v některých segmentové nebo plackové klenby do pasů). Ve střední části 
dispozice se při západním dvorním průčelí nachází ústřední prostor objektu - hala 
s trojramenným reprezentativním schodištěm do patra, osvětlená trojicí vysokých oken, 
dělených do čtvercových tabulek. Nad schodištěm plochý strop s výrazným obdélným 
štukovým rámem. Stupně schodiště jsou kamenné, zábradlí z kovových svislých trubek 
a plochých podélných pásů, madlo dřevěné. Vstupy do místností mají dochováno původní 
dřevěné deštění.
Objekt je nejstarší budovou areálu, byl postaven v roce 1844 jako vůbec první účelová 
budova pro výrobu sirek v Sušici a celých Čechách. Stavba je původem klasicistní 
s pozdějšími stavebními úpravami.
2) bývalá administrativní budova (zahradní domek) čp. 226/11 se zahradou
(s pozemky st.p.č. 577 (dům), p.p.č. 2251/5 (zahrada), k. ú. Sušice nad Otavou)
Drobný přízemní objekt, situovaný na východní straně zahrady v jihovýchodní části 
navrhovaného areálu, přístupný z Nádražní ulice. Domek přiléhá k jižnímu průčelí tovární 
haly a správní budovy čp. 166, se kterou je propojen spojovacím krčkem.
Zděná přízemní stavba na obdélném půdorysu s podélnou osou probíhající ve směru 
JZ-SV, krytá sedlovou střechou s pálenou krytinou. Objekt o 7 x 2 okenních osách, při 
východním a západním průčelí s mělkým trojosým středním rizalitem, završeným širokým 
trojúhelným štítem; protilehlé štíty kryjí sedlové střechy, kolmo napojené na hlavní střechu 
objektu. Fasády z režného cihelného zdivá kontrastně doplňuje kamenem obložený nízký sokl 
a okrové štukové a kamenné články (parapetní římsa, nárožní bosáž, profilovaná ostění kolem 
oken, bosované klenáky oken a dveří, bosované lemování štítu). Hlavní vstup je umístěn v ose 
východního rizalitu, přístupný po širokém kamenném schodišti; vstupní dveře jsou klasicistní 
dvoukřídlé, dřevěné, kazetové. Okenní výplně dvojité, dělené na kříž (v krčku a na části 
dvorního průčelí již novodobé). Propojující přízemní trojosý krček ke správní budově má 
fasády zjednodušené.
Objekt je částečně podsklepený (segmentové klenby). Za vstupními dveřmi z uličního 
průčelí navazuje plochostropá chodba, opatřená bohatě profilovaným štukovým zrcadlem; 
v jejím závěru vlevo pokračuje krátké přímé schodiště ke dvornímu vchodu a ke vstupu do 
sklepa, vpravo za dvoukřídlými kazetovými dveřmi stoupá dřevěné točité schodiště do 
podkroví. Před schodištěm je kolmo situována kratší chodba, umožňující přístup do místností 
při nárožích domu. Prostory jsou plochostropé, druhotně byly vloženy novodobé příčky. Jižní 
část podkroví je upravena k bydlení, v severní části neupravený půdní prostor. Prostý 
vaznicový krov opatřený stojatou stolicí podélného vázání. V plných vazbách jsou vazné 
trámy nesoucí sloupky (spoj čep) s rozpěrou v horní části, sloupky nesou podélnou vaznici,
3
přes kterou jsou osedlané krokve, které jsou v hřebeni spojeny na ostřih a v patě osedlané přes 
pozednici. Zavětrování v podélném směru zajištěno pásky z obou stran čepovanými do 
sloupků a do podélné vaznice. Zavětrování v příčném směru zajištěno šikmou vzpěrou 
čepovanou do vazného trámu (směrem k zhlaví) a do sloupku. Dřevo je ručně tesané, spoje 
převážně čepované, jištěné dřevěnými kolíky či kramlemi.
Objekt byl postaven v roce 1889 v historizujícím slohu podle návrhu plzeňského 
stavitele Eduarda Kroha jako administrativní budova sirkárny, k tomuto účelu sloužil do 
30. let 20. století, kdy tuto funkci převzal sousední objekt čp. 166.
3) tovární komín (na pozemku st.p.č. 509/7, k.ú. Sušice nad Otavou)
Jedná se o komín s poměrně vysokým polygonálním podstavcem a vysokým 
kónickým válcovým dříkem, dnes bez hlavice. Hlavice byla ozdobně pojednaná 
geometrickými motivy provedenými v cihelném zdivu římsy. Patka podstavce má skosené 
náběhy trojúhelného tvaru. Stěny polygonu jsou hladké, nezdobené. Těleso podstavce pod 
jeho horním koncem obepíná kordonová římsa, na spodní straně s dekorativním 
geometrickým zdobením provedeným v cihelném zdivu (stejný motiv jako na již neexistující 
hlavici). Patku dříku komína zdobí geometrická mozaika provedená barvenými cihlami (žlutá 
a černá) v kombinaci s běžným režným cihelným zdivém. Jedná se o mohutný prstenec 
s motivem jakéhosi pletence, na který dosedají motivy kosočtverců. V samotné patce dříku 
užity cihelné tvarovky ze zaoblenými vnějšími hranami a segmentově probranými hranami. 
Atypické tvarovky užity rovněž ve vyzdění nároží polygonálního podstavce komína. Cca od 
poloviny výšky celého objektu je komínový dřík opásaný ocelovými sponami. Výška asi 45 
metrů. Původně 48 m vysoký cihelný komín byl v roce 2011 při bouřce v úrovni hlavice 
poškozen bleskem; následně byly z bezpečnostních důvodů cca 3 m odbourány.
4) hlavní provozní budova (bez čp.) s křídly „švédské44 a „panské44 (na pozemku st.p.č. 
509/6, k. ú. Sušice nad Otavou)
Výrazná dominanta situovaná při křižovatce Nádražní a Hrádecké ulice. Rozlehlý 
čtyřpodlažní objekt na obdélném půdorysu s podélnou osou probíhající přibližně ve směru 
V-Z, krytý plochou střechou. Jižní široké průčelí se obrací do bývalé zahrady, při severním 
dvorním průčelí se napojuje dvojice zděných křídel - východní křídlo, zvané „švédské44 
a západní křídlo, nazývané „panský44. Při východním průčelí navazuje nižší patrová správní 
budova čp. 166.
Hlavní objekt provozní budovy je etážovou stavbou, tvořenou dvěma částmi, 
v interiéru propojenými, postavenými ve dvou odlišných časových etapách -  východní část 
realizována podle projektu sušického stavitele Franze Lenka z roku 1913, západní část byla 
připojena v roce 1951 podle návrhu architekta a stavitele Karla Houry z roku 1947.
Starší část provozní budovy (1913) zaujímá východní polovinu objektu. Fasády člení 
v úrovni 2. a 3. podlaží lisénové rámy, spočívající na průběžné podokenní římse oken 
2. podlaží a rozdělující podélné fasády objektu na 7 vpadlých trojosých polí. Lisénové rámy 
doplňuje v horní části motiv zubořezu. Čtvrté podlaží je výsledkem mladší úpravy, je 
odděleno výrazně vysazenou širokou kordonovou římsou a rozděleno pilastry s profilovanými 
hlavicemi na sedm trojosých polí. Pilastry průběžně navazují na lisény spodních pater 
a prostupují profilovanou korunní římsou. Na dvorním průčelí jsou dochována původní 
vysoká obdélná okna se segmentovými záklenky, členěná do drobných obdélných tabulek; 
v jižním průčelí již byla původní okna nahrazena novodobými obdélnými okny. 
V severovýchodním nároží vložena hranolová výtahová věž.
Nosná konstrukce tvořena řadami nýtovaných sloupů, kterými jsou provlečeny 
masivní válcované nosníky průřezu „1“ - průvlaky. Sloupy a průvlaky spoluutvářejí podélné 
nosné rámy. Stropy vytvořeny válcovanými nosníky průřezu „I“, kolmo orientovanými na 
průvlaky. Mezi nosníky jsou železobetonové výplně s okosenými náběhy při ocelových 
nosnících. Obvodový plášť stavby z cihelného zdivá, omítky tvrdé. Strop posledního patra 
dřevěný trámový, podhledy patrně z dřevovláknitých desek. Střecha pokryta lepenkou, atiky 
oplechované.
4
Mladší část, postavená podle projektové dokumentace z roku 1947, tvoří západní 
polovinu objektu. Rozlehlý objekt na obdélném půdorysu o čtyřech podlažích a 8 x 3 
okenních osách, v interiéru propojený s navazující východní starší částí. Při severozápadním 
nároží se připojuje menší severní křídlo, obsahující prostor hlavního schodiště a hygienická 
zařízení. K západnímu průčelí přiléhá drobný přízemní přístavek s plochou střechou. Fasády 
horizontálně člení dvojice průběžných kordonových říms (mezi 1. a 2., 3. a 4. podlažím), mezi 
nimi v úrovni 2. a 3. podlaží probíhají jednoduché lisény, oddělující jednotlivé okenní osy -  
v každé trojice sdružených oken. V jihozápadním nároží je v úrovni 4. podlaží umístěna 
otevřená terasa s trubkovým zábradlím. Původní okna jsou rozměrná, obdélná, dělená do sítě 
drobných tabulek (s výjimkou nových oken ve 3. a 4. podlaží v jižním a západním průčelí). 
V severozápadním nároží umístěna hranolová výtahová věž.
Monolitická železobetonová konstrukce, jejíž hlavní nosný systém je tvořen příčnými 
rámy, vytvořenými čtyřmi řadami masivních hranolových sloupů, nesoucích masivní příčné 
průvlaky, na které jsou kolmo orientovaná žebra železobetonové stropní desky. Krajní sloupy 
nosného skeletu se spolupodílejí na členění fasády. Mezi sloupy a deskami stropů jsou 
vyzdívky s velkými mírně podélnými obdélnými okenními otvory.
Jednotlivá podlaží tovární haly propojují dvě schodiště. První dvouramenné je 
umístěno při nároží v severovýchodní části dispozice, druhé reprezentativnější se nachází 
v severozápadním drobném křídle (dvouramenné s kovovým trubkovým zábradlím, osvětlené 
rozměrnými skleněnými výplněmi z luxfer).
Východní dvorní křídlo (švédské) na širokém obdélném půdorysu o 13 x 9 osách je 
trojtraktové, s převyšujícím středním podélným traktem (se sedlovou střechou v severní 
a plochou v jižní části) a přilehlými postranními přízemními trakty s plochými střechami, 
doplněnými stanovými prosklenými světlíky. Okna rozměrná, obdélná, ve východním průčelí 
východního traktu se segmentovými záklenky, dělená do drobných obdélných tabulek.
Západní křídlo (panský) z roku 1915 je rozlehlá třípodlažní stavba na obdélném 
půdorysu, krytá plochou střechou. Fasády člení pouze pásová kordonová římsa mezi 1. a 2. 
podlažím a mohutná kordonová římsa mezi 2. a 3. podlažím, výrazně profilovaná, podložená 
pásem zubořezu. Obdélná okna ve spodních podlažích mají segmentové záklenky, okna
3. podlaží jsou obdélná, výplně novodobé. Jedná se o podélnou monolitickou 
železobetonovou konstrukci složenou z hranolových sloupů, nesoucích podélný náběhovaný 
průvlak, z něhož vybíhají opět náběhovaná žebra stropních železobetonových desek. Všechny 
nosné prvky (sloupy, průvlak, žebra) nesou stopy po otiscích dřevěného bednění a mají 
okosené hrany. Obvodový plášť stavby cihelný.
Provozní budova byla postavena na místě starších továrních budov v několika 
stavebních etapách. Stavební vývoj objektu i celého areálu dokládá dvojice dobových 
vyobrazení sirkárny z 80. let 19. století a přibližně z 20. let 20. století. Dnešní východní část 
provozní budovy byla postavena na místě bývalého výrobního objektu podle návrhu 
sušického stavitele Franze Lenka z roku 1913, západní část byla připojena v poválečném 
období v roce 1951 (podle návrhu stavitele a architekta Karla Houry z roku 1947). Východní 
dvorní křídlo patří k nejstarším objektům areálu, je zachyceno na vyobrazení sušické sirkárny 
z 80. let 20. století, pravděpodobně počátkem 20. století prošlo dílčími stavebními úpravami. 
Západní křídlo je realizací stavitele Franze Lenka z roku 1915 na místě starší vyhořelé stavby. 
5) stará kotelna se strojovnou a starou krabičkárnou (na pozemku st.p.č. 509/7, k. ú. 
Sušice nad Otavou)
Dnes tvoří objekty srostlici staveb, v jejíž jihovýchodní části se nachází budova 
kotelny s dvojicí souběžných sedlových střech, ke kotelně ze západu přímo přiléhá strojovna, 
kterou obklopuje ze severu a západu objekt staré krabičkámy. Všechny stavby jsou zděné 
(cihelné), omítané.
Kotelna má hladké bílené omítky, průčelí členěná pouze prostou korunní římsou. 
Zděné trojúhelné štíty (na východě zanikají v budově krabičkámy) jsou neoddělené od průčelí 
a navýšené nad střechu. Krytina střech tvořena etemitovými na koso kladenými šablonami
5
položenými na plné bednění, v hřebeni střechy provedeny odvětrávací pásové sedlové vikýře. 
Okenní otvory jsou na výšku obdélné, výplně ocelové, členěné do tabulek, osazené za lícem 
zdivá. V jižním průčelí v rozsahu dvou východních os je v přízemí proražen pravoúhlý vjezd 
s plechovými posuvnými vraty. K západnímu průčelí jižní části stavby přiléhá přízemní 
přístavba pro ekonomizér s plochou střechou. Do obou částí kotelny je v západním průčelí 
proražen pravoúhlý vjezd s plechovými vraty.
Interiér členěný na dva obdélné souběžné prostory oddělené středovou zdí pod 
úžlabím střech, patrně ve východní části býval pod masivním nosníkem v patě krovu volný 
prostor, dnes je v tomto místě novodobá průchozí vestavba. V západní části zdi zazděný 
pravoúhlý otvor. Prostor je otevřený do krovu, konstrukce obou střech je stejná, jedná se 
o vaznicový, podélně vázaný krov, opatřený stojatou stolicí. Jižní podélná a východní štítová 
stěna v patře členěna polopilíři, mezi kterými je slabší vyzdívka, do níž jsou vloženy okenní 
otvory se segmentovým záklenkem. Severní část má okenní otvory pouze ve východní štítové 
stěně a ze západu vjezd. Podlahy betonové. V severní stěně vstup do prostoru koupelen 
a šaten, půdorysně zarostlých do budovy staré krabičkámy a z východu přiléhajících ke 
koridoru mezi kotelnou, krabičkámou a budovou hoblímy. V těchto prostorech jsou stropy 
vytvořené z ocelových válcovaných nosníků s železobetonovými výplněmi s náběhy, stropy 
podporované ocelovými průvlaky nesenými nýtovanými sloupky.
Strojovna je sevřena mezi kotelnu na východě a starou krabičkámu na severu a na 
západě. Uplatňuje se tak pouze jižní patrové tříosé průčelí, členěné vysokým kamenným 
soklem, ukončeným římsou, na který dosedá mohutný lisénový rámec se zubořezem. Okenní 
otvory vysoké na výšku obdélné, výplně ocelové, členěné do tabulek a s ventilačkou, osazené 
za lícem zdivá (otvory v pravé ose zazděné). Otvory v soklu (po stranách vstupu) mírně 
obdélné. Ve střední ose bylo původně předložené (patrně kamenné) schodiště a vstup byl 
umístěn v úrovni římsy soklu, stejně jako podlaha. Dispozičně se jednalo o jeden halový 
prostor se zvýšeným suterénem. Někdy později byla stavba nově přepatrovaná (snad druhá 
pol. 20. stol.) - vstup snížen na úroveň terénu a do přízemí vložena železobetonová 
monolitická konstrukce s žebrovým stropem, podporovaným podélným železobetonovým 
průvlakem na hranolových pilířích. Patro strojovny není odděleno od navazujících prostor 
jako přízemí a je zapojeno do půdorysu patra krabičkámy.
Stará krabičkáma je dnes objekt nad obdélným půdorysem, do nějž zarůstá částečně 
kotelna a strojovna. Střecha plochá, stejně jako nad strojovnou, členěná atikami, prosvětlená 
sedlovými světlíky kovové konstrukce, krytina živičná. Jižní podélné průčelí, navazující na 
předstupující průčelí strojovny, je tříosé hladké, členěné pouze nízkým, mírně předstupujícím 
soklíkem. V přízemí ve střední ose z poloviny zazděný velký okenní otvor, ukončený 
segmentem oblouku, výplň kovová, členěná do tabulek, osazená za lícem zdivá. V krajních 
osách po jednom pravoúhlém vjezdu s prkennými vraty - zde byly původně okenní otvory 
jako ve střední ose. V patře obdélné okenní otvory se segmentovým záklenkem, do nichž jsou 
vložena menší pravoúhlá novodobá nečleněná okna. Pod opadanou omítkou dobře vidět 
cihelné nadpražní segmentové pasy. K západnímu průčelí je připojena nižší přízemní část 
s plochou atikovou střechou, v severní části průčelí přistavěn schodišťový přístavek. Severní 
průčelí hladké, v přízemí o deseti a v patře o sedmi osách. V přízemí se střídají širší a užší 
okenní otvory zakončené segmentem oblouku, u některých zachovány plastické omítkové 
nadpražní pasy a kovové výplně s ventilačkou členěné do tabulek, osazené za lícem zdivá, 
místo některých otvorů provedeny novodobé vstupy či vjezdy. Ve východní části průčelí 
předstupuje hranolové schodišťové těleso s břízolitovou omítkou.
Přízemí má železobetonové trámové stropy, vystupující trámy jsou tvořeny 
válcovanými nosníky, deska železobetonová s náběhy, místy v příčném směru ocelové 
průvlaky podporované sloupky, prostor dodatečně přepažený zděnými příčkami.
V předstupující severní části keramická podlaha a traverzové stropy, mezi nimiž jsou 
segmentová pole (zděné či betonové klenbičky). Patro přístupné schodišťovým přístavkem.
V patře cca středem dispozice prochází podélná chodba, jejíž severní sténaje tvořena příčkou
6
a jižní vyzdívkou vloženou do ocelového nosného skeletu. Po stranách chodby místnosti 
vytvořené příčkami. V místě západní obvodové zdi strojovny v příčném směru snad druhotně 
vložen masivní železobetonový rám. Jinak stropy opět železobetonové, trámové 
s válcovanými nosníky a náběhy. Ve východní části dispozice směrem ke koridoru prostory se 
zvýšenou úrovní podlah a dřevěnými dvojitými okny.
6) bednárna (na pozemku st.p.č. 509/8, k.ú. Sušice nad Otavou)
Přízemní zděná (cihla) omítaná hala nad obdélným půdorysem, podélnou osou 
orientovaným cca ve směru S-J. Střecha plochá, atiková, patrně s živičnou krytinou, 
prosvětlená pěti prosklenými sedlovými světlíky kovové konstrukce. Průčelí členěna 
kamenným spárovaným soklem, na nějž dosedá lisénový rámec se zubořezem. V jednotlivých 
polích ve východním podélném průčelí vloženy vždy tři okenní otvory, ukončené segmentem 
oblouku a s nadpražním plastickým omítkovým pasem. Výplně otvorů kovové s ventilačkou 
členěné do tabulek a osazené za lícem zdivá. Lisény (polopilíře) nadvýšené nad korunu atiky, 
koruna klopena ve spádu pultové stříšky. Atika a nadvýšené polopilíře zakončeny 
jednoduchým odstupněným římsovým profilem. Západní průčelí bez otvorů. Jižní průčelí má 
v pravé krajní ose pravoúhlý vjezd s dvoukřídlými plechovými vraty, původně byl v severním 
průčelí protilehlý vjezd. K východní části severního průčelí připojena mladší přístavba, k níž 
přiléhá „markýza“ s jednou plnou stěnou kryjící nově proražený pravoúhlý vjezd 
s plechovými vraty. Této přístavbě předcházel dřevěný přístřešek sloužící k sušení prken. Na 
jižním průčelí dochován obdélný štítek s číslem objektu (římskou číslicí); tímto způsobem 
byly označovány všechny budovy v areálu.
Vnitřní prostor nečleněný, pouze v severovýchodním koutu vestavěna kancelář. 
Podlaha betonová, stropy železobetonové, trámové, tvořené traverzami, mezi nimiž je 
železobetonová deska s náběhy; stropnice jsou v podélné středové ose stavby podporované 
průvlakem z válcovaného profilu, neseným štíhlými snýtovanými sloupky z válcovaných 
profilů.
Rozlehlý areál bývalé sirkárny SOLO Sušice je situován severovýchodně od 
městského jádra při Nádražní ulici, na ploše zhruba lichoběžníkového půdorysu, vymezené 
komunikacemi vedoucími na Hrádek a Dobršín.
Dne 6. 3. 2015 zaslal účastník řízení Zprávu o stavebně technickém posouzení 
a hodnocení stavebních objektů v areálu SOLO Sušice, kterou vypracoval Ústav 
stavebního zkušebnictví VUT v Brně k datu 20. 2. 2015 (ve spise pod č. 44). Citujeme zde 
závěry:
„Na základě požadavků objednatele bylo provedeno hodnocení stavebně-technického 
a statického stavu konstrukcí objektů v areálu SOLO Sušice, kterých se týkalo prohlášení za 
kulturní památku. Všechny objekty byly posuzovány na základě podrobné prohlídky takovým 
způsobem, aby mohly být bez jakéhokoliv omezení užívány k původnímu účelu (výroba, 
skladování) s plánovaným značným prodloužením životnosti (ačkoliv se jedná o stavby 
technologické, kde je dle CSN EN 206 plánována životnost 50 let, v případě prohlášení za 
památku se jistě plánuje zachování objektů na mnohem delší dobu). Hodnocení podle CSN 
ISO 13822 a ČSN 73 0038 vycházelo jednak z kritérií bezpečnosti pro uživatele, jednak 
z hledisek plné provozní a funkční způsobilosti, tzn. nikoliv pouze zakonzervování stavu 
objektů bez možnosti jejich plného využití. Hodnocení každého objektu včetně podrobné 
fotodokumentace je  uvedeno v samostatných částech č. 1. až 6. této zprávy, výsledky zkoušek 
jsou uvedeny v části 7. Zde jsou shrnuty pouze hlavní závěry :
1) Administrativní budova (bývalá neistarší výrobní budova)
Na první pohled je budova v relativně uspokojivém stavu. Při podrobné prohlídce však 
byla zjištěna celá řada závažných problémů, které brání jeho provozní a funkční způsobilosti:
• Výrazný pokles celé budovy směrem k jihovýchodnímu rohu, způsobený složitými 
základovými poměry a velmi pravděpodobně i nedostatečnými základy; trhliny ve zdivu navíc 
snižují bezpečnost stavby.
7
• Výrazné deformace podlah na chodbách v 1. NP a zejména ve 2. NP (současně 
snižují bezpečnost stavby).
• Deformace dveřních otvorů a zárubní tamtéž.
• Výrazné trhliny v klenbách a klenebních pasech, v minulosti neodborně opravované 
(snižují bezpečnost).
• Nadměrné průhyby a malá tuhost stropních konstrukcí nad 1. NP, které zcela jistě 
nevyhovují na 2. MS použitelnosti (současně snižují bezpečnost).
• Značná vlhkost smíšeného svislého zdivá v 1. NP vzlínající z podzákladí vlivem 
nefunkční hydroizolace.
• Zatékání do objektu střechou, krytina je na hranici životnosti.
• Nefunkční topení, špatný stav veškerých instalací — elektro, voda, odpady apod.
• Spatný stav okenních a dveřních výplní, které jsou již  téměř za hranicí životnosti.
• Naprosto nejasné konstrukční řešení střešní vestavby (3.NP).
Z inženýrského hlediska se doporučuje objekt odstranit, modernizace objektu je  možná 
pouze za ceny značných nákladů v řádu mnoha desítek miliónů korun.
2) Hlavní výrobní budova. která vytváří srostlici několika vzájemně propojených
budov:
2A) Starší část výrobní budovy, postavená dle projektu z roku 1913;
Starší část hlavní výrobní budovy z roku 1913 je  bývalým provozem, odstraněním 
výrobních technologií a neprováděnou údržbou natolik devastována, že je  v havarijním stavu 
a vstup do ní je  vysloveně nebezpečný. Případné znovuuvedení budovy do provozu je 
nereálné, ovšem hypoteticky by obnášelo minimálně:
• Výměnu všech vodorovných nosných konstrukcí (železobetonových desek),
• kompletní výměnu střechy (nosná konstrukce i ostatní součásti),
• statická opatření týkající se základů konstrukce,
• zesílení obvodového zdivá,
• dekontaminaci zdivá od provozních kapalin a chemikálií,
• kompletní výměnu všech instalací — elektro, voda, odpady apod.
• výměnu a úpravu komunikačně-dopravních prostředků (výtahů, vjezdů)
• systém opatření týkající se zateplení objektu
• vykácení stromů (topolů) při jižní fasádě.
Zachování budovy je z výše uvedených důvodů nereálné, neboť by bylo spojeno 
s finančními náklady přesahujícími cenu nové budovy i výstavbu repliky původní budovy. 
Posuzovatelé proto doporučují její demolici.
2B) Mladší část výrobní budovy, postavená v roce 1951
U mladší části výrobní budovy z roku 1951 lze konstatovat podobné poruchy, jako 
u části starší. Budova je částečně stářím, ale zejména bývalým intenzivním provozem, 
neprováděnou údržbou a odstraněním výrobního zařízení natolik devastována, že její 
zachování je nereálné. Posuzovatelé doporučují její demolici.
2C) Křídlo výrobní budovy, tzv. švédské
Objekt již není provozuschopný a jeho nosné konstrukce vzhledem k závažným 
poruchám a nízké kvalitě betonu železobetonového skeletu nejsou bezpečné pro jakýkoliv 
způsob užívání. Stav železobetonového skeletu je havarijní, statické zajištění by se neobešlo 
bez kompletní výměny svislých i vodorovných nosných prvků — ovšem až po sanaci základů. 
Objekt dle názoru posuzovatelů není vhodný k rekonstrukci. Byla by nadměrně nákladná a ve 
výsledku zřejmě nepříliš účinná - opravené dílo by pak nemělo výtvarnou hodnotu. Výstavba 
repliky by vyšla výrazně levněji. Doporučuje se objekt odstranit.
2D) Křídlo výrobní budovy, tzv. panský
Křídlo výrobní budovy, tzv. panský, se dochovalo v relativně nezměněné podobě. 
V objektu byla zjištěna řada poruch, jako např. propadlý světlík střešní konstrukce, liniové 
výrazné trhliny v deskách a žebrech železobetonového skeletu, záteky vody a provozních 
kapalin. Po provedení zkoušek betonu hlavní nosné konstrukce z roku 1915 však bylo navíc
8
zjištěno, že beton je  po sto letech prakticky za hranici životnosti. Stav nosných 
železobetonových konstrukcí (vodorovných i svislých) tak byl překvalifikován na havarijní. 
Objekt není provozuschopný a nosné konstrukce nejsou bezpečné pro jakýkoliv způsob 
užívání. Posuzovatelé doporučují jeho demolici.
3) Domeček, respektive původní administrativní, později obytnou budova z roku
1889
Budova domečku je vizuálně v relativně dobrém stavu. Zřejmě však bude nutné na 
základě architektonického návrhu zčásti zmenšit/odbourat spojovací krček, který je  
v nej horším stavu díky zatékání vody. Poměrně náročné technicky i finančně bude odvlhčení 
zdivá včetně vytvoření nové hydroizolace.
Opravy zmíněných závad by se neměly odkládat, zejména je nezbytné ihned opravit 
střešní plášť, svody (srážková voda musí být odvedena od stavby a svedena do kanalizace) 
a odstranit divokou vegetaci v okolí stavby. Objekt se doporučuje zachovat.
4) Tovární komín
Komín kotelny postavený v roce 1907 místo původního zbořeného komína již  není 
provozuschopný a jeho současný stav není bezpečný z hlediska budoucího užití. V nedávné 
minulosti byl vážně poškozen bleskem a při následné opravě zkrácen o 3 metry, přičemž byla 
odstraněna jeho ozdobná koruna. Vzhledem ke stavu komínu nelze v žádném případě zpětně 
vytvořit repliku ozdobné koruny. Zbývající část komínu je mírně nakloněna, v horní části 
rovněž prohnuta ve směru od západu k východu.
Komín dle názoru posuzovatelů není vhodný k rekonstrukci. Jeho oprava by totiž byla 
velmi nákladná, neboť by zahrnovala zpevnění základů, přespárování zdivá po celé výšce 
komínu, vyměnění poškozených cihel, statické zajištění zajištěných svislých trhlin v patě dříku 
a statické zajištění (nebo ubourání) prohnuté horní části komínu. Z výše uvedených důvodů se 
doporučuje komín odstranit.
5) Budovy kotelny, bývalé strojovny a staré krabičkárny, tvořící nesourodou srostlici.
Pro účely této zprávy jsou členěny na dvě části:
SA) Kotelna
Objekt bývalé kotelny dnes není provozuschopný, navíc byl řadou zásahů v minulosti 
změněn. Jeho svislé nosné konstrukce z cihelného zdivá jsou ve špatném stavu, který z části 
souvisí s nevhodnými zásahy v minulosti (proražení otvorů), zčásti se zatékáním vody.
Ještě v horším stavu jsou konstrukce obou věšadlových krovů. Hlavní trámy jsou 
výrazně zkroucené a vykazují značné průhyby. Poškozenou krytinou do objektů zatéká, část 
trámů je  napadená hnilobou. Dle názoru posuzovatelů objekt není vhodný k rekonstrukci - 
jedná se o běžný starý průmyslový objekt, jakých lze porůznu nalézt celou řadu, bez 
původních technologií a několikrát zásadně přestavěny ve 20. století. Není vyřešen ani účel 
rekonstrukce. Oprava by byla nadměrně nákladná a ve výsledku nepříliš účinná. Doporučuje 
se objekt odstranit.
SB) Bývalá strojovna a stará krabičkárna
V případě bývalé strojovny a staré krabičkárny se jedná o konglomerát hlavní stavby 
a dalších bezcenných přístaveb a nadstaveb. Celkově jde o zcela zdevastovaný, za mezí 
životnosti (již dávno). Objekt jako celek není provozuschopný a není bezpečný. Oprava by 
byla velmi obtížně proveditelná a nadměrně nákladná (ještě výrazně dražší, než v případě 
administrativní budovy). Zcela nejasná je  otázka budoucího účelu využití této budovy. Objekt 
dle názoru posuzovatelů není vhodný k rekonstrukci. Naopak, doporučuje se objekt urychleně 
odstranit, neboť některé jeho části hrozí zřícením.
6) Bednárna.
Bednárna není dle názoru posuzovatelů vhodná k rekonstrukci - je  všeobecné 
zchátralá a není provozuschopná. Zejména stav střechy je velmi špatný - prakticky havarijní, 
takže nosná konstrukce není bezpečná (při větším množství sněhových srážek hrozí zřícením). 
Jedná se o běžný halový průmyslový objekt, jakých lze porůznu nalézt celou řadu. Oprava by
9
byla nadměrně nákladná a ve výsledku zřejmě nepříliš účinná. Otázkou je  možnost budoucího 
využití objektu. Doporučuje se objekt odstranit.
Celkové zhodnocení
Ze stavebně-technického a statického hlediska je většina nosných konstrukcí funkčně 
naprosto nezpůsobilých, a to jak z hlediska bezpečnosti pro uživatele, tak i z hlediska 
provozuschopnosti. Pokud by tedy mělo dojít k opravám/zásahům do staveb, pak by to 
znamenalo především současné stropy a střechy odstranit a navrhnout a provést stropy 
a střechy nové. Nelze vyloučit, že ve velmi omezeném rozsahu by bylo možné některé stropy 
a střechy zesílit. Zesílení se bude týkat také části svislých nosných konstrukcí. Značně 
problematická by však byla náhrada nevyhovujících železobetonových skeletů v křídlech 
švédské a panský, která by se týkala jak vodorovných, tak i svislých nosných konstrukcí. 
Jakékoliv opravy však nemají smysl bez předchozí sanace základových konstrukcí. Vzhledem 
k rozdílné době výstavby částí jednotlivých objektů, které tak jsou založeny různým způsobem 
a v rozdílných úrovních, však bude sanace základů obtížná a účinnost diskutabilní.
Pro uvedení staveb do plné funkční a provozní způsobilosti by však kromě sanace 
základových konstrukcí, výměny všech stropních konstrukcí a střech a výměny a zesílení části 
svislých nosných konstrukcí bylo zapotřebí provést ještě celou řadu opatření, počínaje 
dekontaminací všech konstrukcí od provozních chemikálií a strojních olejů, odsolení 
a odvlhčení zdivá (včetně nové hydroizolace), výměnu podlah a omítek, kompletní 
rekonstrukci všech vedení a sítí (elektro, voda, topení, odpady, apod.), výměnu prakticky 
všech výplní okenních a dveřních otvorů, nehledě na opatření pro snížení energetické 
náročnosti budov. Vzhledem k nejasnému budoucímu využití objektů je velmi obtížné stanovit 
částku nutnou na uvedení dotčených budov do plně bezpečného, funkčního 
a provozuschopného stavu. Zpracovatelé tak tuto částku pouze odhadují v řádu mnoha stovek 
miliónů korun českých.
Závěrem lze konstatovat, že naprosto desolátní stav většiny objektů v areálu SOLO 
Sušice (tzn. stav nejen havarijní, ale navíc takový, že je  v podstatě zapotřebí vyměnit celou 
nosnou konstrukci, tedy vytvořit repliku) musel být zřejmý již  v roce 2013, kdy byl podán 
návrh na prohlášení budovy památkou, a rovněž při následných prohlídkách v průběhu roku 
2014. Lze se domnívat, že žádné z prohlídek nebyl přítomen autorizovaný inženýr pro statiku 
a dynamiku staveb nebo zkoušení a diagnostiku staveb, neboť by musel tento stav rozpoznat.
Znalecký posudek Ing. Jana Vinaře, autorizovaného inženýra pro pozemní 
stavby, statiku a dynamiku staveb (ve spise pod č. 51), ustanoveného pro vypracování 
písemného znaleckého posudku, který se s objekty seznámil při ohledání věci dne 6. 5. 2015 
za účasti zástupců účastníka řízení a vlastníkem přizvaných spoluautorů posudku VUT 
v Brně, dospěl na základě svých dlouholetých zkušeností s obnovou kulturních památek 
k odlišnému závěru (označení Zpráva pojmenovává Zprávu VUT Brno):
„ Ve zjištění poruch se shodujeme se Zprávou. V hodnocení závažnosti poruch a z toho 
vyplývajících nutných oprav a stavebních zásahů se však lišíme. Uvedené závady a statické 
problémy nejsou v žádném případě důvodem k likvidaci objektů. Příčinou poruch objektů 1, 
2b, 4, 5, 6 nejsou závady v nosných konstrukcích, zásahy do nosných konstrukcí těchto objektů 
budou omezené a rozhodně nepředstavují hlavní položku nákladů na opravu a nové využití.
Hlavní příčinou devastace objektů je zatékání střechami. U všech objektů je proto 
třeba střechy neprodleně opravit. U všech objektů je  možno střechy opravit definitivním 
způsobem, bez ohledu na budoucí využití. Většinou postačí výměna nebo oprava krytiny, 
pouze u objektu 2a (hlavní provozní budova) je  nutná obnova konstrukce střechy.
Největší statický problém představují železobetonové skelety z doby, kdy se tato 
konstrukce postupně zaváděla (1913-1915). Kvalita betonu a způsob vyztužení neodpovídají 
současným předpisům, proto je třeba využití přizpůsobit zjištěné únosnosti, případně počítat 
se zesílením, případně částečným nahrazením konstrukce. Tento problém se týká stropních 
desek staré části objektu 2a i objektu 6 (bednárna), části objektu 2b a 5 (kotelna) a celého
10
skeletu objektu 2c. Zpráva [3] konstatuje, že „sanace betonu této kvality je prakticky 
neproveditelná, neboť jej nelze zesílit ani lepením, ani předepnutím Tento problém není 
možno přehlížet. Je třeba si uvědomit, že skutečnosti uvedené ve Zprávě [3] naopak zvyšují 
význam zachování železobetonových objektů areálu sirkárny jako technické památky.
Při jejich posuzování je nutno postupovat stejně jako při posuzování jiných 
historických staveb zbudovaných technologií odlišnou od technologií současných. Především 
je  nutný podrobný archivní i technický průzkum. Je nutno zjistit, jaké místo zaujímá stavba 
v historii českého železobetonu, je  nutno podrobně dokumentovat konstrukci a její poruchy 
a zjistit kvalitu materiálů. Následovat by měla rekonstrukce statického výpočtu z doby vzniku 
a porovnání s výpočtem podle současných norem, přičemž je třeba do výpočtu zavést zjištěné 
parametry. Při zjišťování příčin vzniku trhlin je  nutno vzít v úvahu dynamické namáhání od 
provozu továrny a vliv smrštění cihelného zdivá vnějších stěn při stavbě. Výsledkem bude 
zjištění současné únosnosti konstrukce, porovnání se současnými požadavky na bezpečnost 
konstrukce, prověření možností případného zesílení a určení možností využití. Tento postup 
vyžaduje velmi kvalifikovaný přístup a spolupráci vysokých škol a zkušebních pracovišť. 
Výsledkem bude záchrana a možnost využití objektu, jehož kapacita je  mimořádná. Investice 
do kvalifikovaného posouzení stavby bude mít vysokou návratnost.
Dalším problémem areálu je  kontaminace chemikáliemi používanými při výrobě sirek. 
Kontaminované konstrukce (většinou podlahy a povrchy stěn) jsou naštěstí omezeny jen na 
některé prostory. Dekontaminaci je proto bezpodmínečně nutné provést před stavebními 
úpravami, měla by být provedena na základě samostatného projektu, aby se objem 
kontaminovaného materiálu, který bude likvidován, snížil. Bourání areálu nebo jednotlivých 
objektů by množství materiálu k dekontaminaci výrazně zvýšilo.
Zpráva [3] doporučuje zbourání posuzovaných objektů s výjimkou domečku 3. 
Hlavním argumentem je výše nákladů na opravu a nemožnost obnovit tovární provoz. 
Smyslem prohlášení areálu za památku je zachování objektů bez obnovení původního využití. 
Nalezení vhodného využití areálu složeného z velmi různorodých objektů bude vyžadovat 
určité úsilí. Pravděpodobně bude nutné hledat různé uživatele. Vzhledem ke vzájemným 
vazbám a stavebnímu i funkčnímu propojení má zásadní význam zachování všech objektů 
navržených k prohlášení za kulturní památku.
Do tě doby, než se to podaří, je  třeba areál udržovat a zabránit devastaci. Především 
je  nutné odstranění havarijních stavů. U jednotlivých objektů jsme proto uvedli opatření, 
která je  nutné provést v nejbližší době. Je to především oprava střech, regulace vegetace 
v celém areálu a údržba odvodnění.
Odvodnění celého areálu je zásadní záležitost, doporučujeme, aby byl zpracován 
projekt odvodnění, který by se měl realizovat v souběhu s opravami jednotlivých objektů.
Nezbytným podkladem dalších projektů je  zaměření současného stavu všech objektů 
a stavebně- historický průzkum zpracovaný podle metodiky NPU. “
Konkrétně k jednotlivým stavbám posudek uvádí:
1. bývalá provozní, později administrativní budova č. p. 166/11:
Poruchy a jejich příčiny
Ve fasádách jsou svislé a šikmé trhliny. Nejvýraznější jsou trhliny ve dvorní fasádě, 
při schodišti a při provozní budově. Trhliny ve fasádách se projevují i v parapetech 
a okenních záklencích v patře. V klenbách přízemí dvorního traktu i v klenbách patra 
jsou trhliny. Zpráva [3] dokumentuje nepravidelný pokles stropů v patře. Ve dvorním 
traktu jsou omítky a zdivo narušeny vzlínající vlhkostí. V patře a v podkroví na 
několika místech zatéká. Ve Zprávě [3] jsou dokumentovány geologické poměry 
areálu. Na základě geologických map je možno předpokládat, že budova je založena 
na hlinitopísčitých nebo jílovitých sedimentech, které jsou citlivé na promočení. 
Příčinou vzniku trhlin v nosném zdivu a klenbách je  nerovnoměrné sedání. K sedání 
mohlo dojít v průběhu existence objektu v důsledku promočení základové půdy, při 
změně nosných konstrukcí (například při zakládání železobetonového schodiště),
11
přitížením základů při stavbě a zvýšení sousední provozní haly apod. Trhliny se 
pravděpodobně objevují v místech spár ve zdivu, které vznikly při změně šířky 
okenních otvorů (viz například obr. 1.21 ve Zprávě [2]). Z rozdílné šířky trhlin je  
zřejmé, že příčin jejich vzniku může být víc. Rozsah a velikost trhlin má charakter 
běžný u objektů tohoto stáří a konstrukce. Sklon a pronesení podlahy v patře může být 
důsledek sedání, ale deformace pravděpodobně vznikla tak, že při přestavbě v roce 
1940 byly ponechány starší narušené dřevěné stropy. Hlavní příčinou zvýšené vlhkosti 
ve dvorním traktu je nevyhovující odvodnění dvora. Střešní svody jsou vyústěny na 
terén (viz obr. 1.6 ve Zprávě [3]), dvůr není udržován, nemá vyhovující spády 
a povrch (foto 441). Zpráva [3] uvádí jako příčinu vysoké vlhkosti nefunkční 
hydroizolaci. Vzhledem k době vzniku stavba hydroizolaci pravděpodobně neměla. Je 
zřejmé, že odvodnění stavby a jejího okolí se proti původnímu stavu zhoršilo.
Příčinou zatékání jsou závady v oplechování a v krytině. V havarijním stavu je střešní 
plášť.
Nutné opravy
Je nutná oprava střechy a odvodnění ve dvoře. Je nutné zakreslit trhliny, změřit jejich 
šířky a provést analýzu příčin jejich vzniku. Oprava bude spočívat v hloubkovém 
vyspárování trhlin. Doporučujeme zjistit způsob založení a posoudit základy. 
Nepředpokládáme nutnost podchytávání nebo zesilování základů. Nutné je  zajistit 
dokonalé odvodnění. Doporučujeme prověřit stávající dešťovou kanalizaci, 
pravděpodobně bude nutná její rekonstrukce. Kanalizace by měla sloužit pro celý 
areál, nezbytným podkladem pro její návrh bude geologický průzkum. Nosné 
konstrukce budovy jsou vyhovující. Je nutné provést průzkum konstrukce stropů, 
zjištěný pokles si pravděpodobně vynutí částečnou výměnu stropních trámů. Je nutné 
prověřit konstrukci krovu a její stav. Ostatní nosné konstrukce jsou ve vyhovujícím 
stavu. V relativně dobrém stavu jsou i povrchy a ostatní stavební prvky, jako okna, 
dveře apod. Pokud nebude zásadně změněno využití, bude mít obnova objektu spíše 
charakter velké údržby.
Možnosti využití
Stávající využití je vyhovující. Objekt je  možno využít pro kanceláře, bydlení, případně 
i pro obchodní účely.
Doporučený postup
Je nezbytné ihned opravit závady v krytině a odstranit závady v odvodnění dvora. Pro 
nové využití je třeba provést průzkumy uvedené v kapitole Poruchy a jejich příčiny 
a po vyhodnocení průzkumů zpracovat jednoduchý projekt opravy a případných 
dílčích stavebních úprav.
2. bývalá administrativní budova č. p. 226/11 se zahradou a pozemky st. pare. č. 577, 
pare. č. 2251/5
Nejstarší část hlavní budovy z roku 1913 má ocelovou konstrukci. Nýtované 
příhradové sloupy nesou podélné průvlaky, na kterých jsou příčné nosníky z I  profúů, 
do kterých jsou uloženy železobetonové desky s náběhy. Železobetonové desky jsou 
pravděpodobně poddimenzované z hlediska průhybu. Z hlediska současných norem 
nevyhovuje vyztužení a kvalita betonu. Poslední podlaží má svařované sloupy, 
konstrukce střechy je  dřevěná. Střecha je  kryta lepenkou. Střední část budovy se 
železobetonovým skeletem vznikla přestavbou v roce 1951. Konstrukce je dobře 
dimenzována.
Hlavní příčinou závad je zatékání střechou. Dřevěná konstrukce střechy je na několika 
místech napadena houbou. Voda ze střechy protéká všemi patry, působí korozi výztuže 
i ocelové konstrukce. Stav střechy a její nosné konstrukce je  havarijní. 
V železobetonových deskách jsou někde neodborně provedené prostupy, ve kterých 
byla bez náhrady přerušena výztuž. Železobetonové desky jsou v místech, kde stály 
stroje, prosycené oleji, možná i chemikáliemi z provozu sirkárny. V důsledku zatékání
12
střechou je na několika místech narušeno i zdivo obvodových stěn. Zatéká krytinou 
v místech, kde je narušená dřevěná konstrukce, ale zejména nevhodně provedeným 
oplechováním atik. Omítky a někde i zdivo v přízemí je  v důsledku neudržovaných 
terénů narušeno vzlínající vodou.
Nutné opravy
Je nutná rekonstrukce střechy - výměna velké části dřevěné konstrukce, nová krytina, 
změna detailů oplechování. V místech, kde je  beton prosycen oleji a kde je  korozí 
narušena výztuž, bude pravděpodobně nutné vybourání stropních desek. U ocelové 
části budovy je  nutno posoudit možnost zesílení železobetonových desek, případně je  
nahradit novými. Místa, kde je  obvodové zdivo narušeno zatékající vodou, je  nutno 
přezdít. Je nutné odstranění vegetace rostoucí v těsné blízkosti stavby, úprava 
a údržba terénu. Je nutná dekontaminace v místech, kde jsou konstrukce znečištěny 
chemikáliemi.
Možnosti využití
Halové prostory dávají široké možnosti využití pro výrobu, obchodní a skladové 
prostory, ale i pro administrativu, kulturní využití apod. Možnosti využití budou 
záviset na únosnosti skeletu. Předpokládáme, že pro uvedené využití (s výjimkou těžké 
výroby) stávající konstrukce po opravě vyhoví.
Doporučený postup
Je třeba bezodkladně zabránit zatékání střechou. V úvahu přichází definitivní obnova 
střechy nebo provizorní zakrytí (například krytinou z vlnovek z tvrzené lepenky na 
bednění o malém spádu položeném na stávající střechu). V obou případech je nutná 
provizorní výdřeva míst, kde je  dřevěná konstrukce narušena hnilobou. V další fázi je  
třeba detailně posoudit nosnou konstrukci a určit její únosnost jako základní 
podmínku budoucího využití. Zajištění a obnova nosné konstrukce by měla být 
provedena až poté, co bude nalezeno nové využití. Do té doby je třeba objekt udržovat 
tak, aby do něj nezatékalo a nebyl poškozován vzlínavou vodou.
3. tovární komín na pozemku pare. č. 509/7
Komín byl postaven současně s novou kotelnou v roce 1907. V roce 2011 byl snížen 
asi o 3 m a jeho vrchol byl opraven.
Poruchy a jejich příčiny: Zpráva [3] upozorňuje na existenci trhlin a zvětralých cihel 
(zejména ve spodní části), konstatuje, že trhliny, vyklonění a prohnutí komína jsou 
důsledkem namáhání větrem i tepelným namáháním od provozu a jsou u komínů 
obvyklé. Stav komínu není havarijní.
Nutné opravy: Je nutná oprava vnějšího pláště komína, která bude spočívat ve 
vyspárování trhlin a výměně nebo zpevnění zvětralých a navětralých cihel.
Možnosti využití: Komín nebude využíván. Komín je  výraznou dominantou, která 
charakterizuje areál sirkárny, proto jeho zachování má zásadní důležitost.
Doporučený postup: Současně s nalezením nového využití areálu je třeba hledat 
způsob začlenění komína do provozního i prostorového řešení. Doporučujeme opravu 
komína provést v souvislosti s úpravami celého areálu.
4. hlavní provozní budova bez č. p. s křídly „švédské“ a „panský“
Nejstarší část hlavní budovy z roku 1913 má ocelovou konstrukci. Nýtované 
příhradové sloupy nesou podélné průvlaky, na kterých jsou příčné nosníky z 1 profilů, 
do kterých jsou uloženy železobetonové desky s náběhy. Železobetonové desky jsou 
pravděpodobně poddimenzované z hlediska průhybu. Z hlediska současných norem 
nevyhovuje vyztužení a kvalita betonu. Poslední podlaží má svařované sloupy, 
konstrukce střechy je dřevěná. Střecha je kryta lepenkou.
Střední část budovy se železobetonovým skeletem vznikla přestavbou v roce 1951. 
Konstrukce je dobře dimenzována. Hlavní příčinou závad je zatékání střechou. 
Dřevěná konstrukce střechy je na několika místech napadena houbou. Voda ze střechy 
protéká všemi patry, působí korozi výztuže i ocelové konstrukce. Stav střechy a její
13
nosné konstrukce je  havarijní. V železobetonových deskách jsou někde neodborně 
provedené prostupy, ve kterých byla bez náhrady přerušena výztuž. Železobetonové 
desky jsou v místech, kde stály stroje, prosycené oleji, možná i chemikáliemi z provozu 
sirkárny. V důsledku zatékání střechou je na několika místech narušeno i zdivo 
obvodových stěn. Zatéká krytinou v místech, kde je narušená dřevěná konstrukce, ale 
zejména nevhodně provedeným oplechováním atik. Omítky a někde i zdivo v přízemí je  
v důsledku neudržovaných terénů narušeno vzlínající vodou.
Nutné opravy
Je nutná rekonstrukce střechy - výměna velké části dřevěné konstrukce, nová krytina, 
změna detailů oplechování. V místech, kde je  beton prosycen oleji a kde je  korozí 
narušena výztuž, bude pravděpodobně nutné vybourání stropních desek. U ocelové 
části budovy je nutno posoudit možnost zesílení železobetonových desek, případně je  
nahradit novými. Místa, kde je obvodové zdivo narušeno zatékající vodou, je nutno 
přezdít. Je nutné odstranění vegetace rostoucí v těsné blízkosti stavby, úprava 
a údržba terélu. Je nutná dekontaminace v místech, kde jsou konstrukce znečištěny 
chemikáliemi.
Možnosti využití
Halové prostory dávají široké možnosti využití pro výrobu, obchodní a skladové 
prostory, ale i pro administrativu, kulturní využití apod. Možnosti využití budou 
záviset na únosnosti skeletu. Předpokládáme, že pro uvedené využití (s výjimkou těžké 
výroby) stávající konstrukce po opravě vyhoví.
Doporučený postup
Je třeba bezodkladně zabránit zatékání střechou. V úvahu přichází definitivní obnova 
střechy nebo provizorní zakrytí (například krytinou z vlnovek z tvrzené lepenky na 
bednění o malém spádu položeném na stávající střechu). V obou případech je nutná 
provizorní výdřeva míst, kde je dřevěná konstrukce narušena hnilobou. V další fázi je  
třeba detailně posoudit nosnou konstrukci a určit její únosnost jako základní 
podmínku budoucího využití. Zajištění a obnova nosné konstrukce by měla být 
provedena až poté, co bude nalezeno nové využití. Do té doby je  třeba objekt udržovat 
tak, aby do něj nezatékalo a nebyl poškozován vzlínavou vodou. 
křídlo „švédské“
Křídlo „ švédské“ bylo postaveno v roce 1844, bylo upraveno v roce 1914 a ve 
2. polovině 20. století. Z nejstarší etapy pocházejí cihelné klenby, při dalších 
stavebních fázích byly použity litinové sloupy, železobetonový skelet, ocelové nosníky 
i hurdisky. Krov vyšší části je dřevěný.
Poruchy a jejich příčiny: V havarijním stavu je  krytina plochých střech, na které roste 
bujná vegetace, a zdivo patra promočené zatékáním atikou (foto 451). 
V železobetonových konstrukcích z počátku 20. století jsou trhliny. Jejich vznik může 
souviset s nedostatečným vyztužením a kvalitou betonu. Některé prostory jsou 
kontaminovány chemikáliemi z výroby sirek.
Nutné opravy: Je nutná výměna krytiny a oplechování. Je nutná dekontaminace 
prostorů, kde se pracovalo s chemikáliemi. Je nutná analýza příčin poruch a na jejím 
základě oprava nejstarší železobetonové konstrukce (pravděpodobně bude nutné 
zesílení). Nové využití si pravděpodobně vyžádá stavební úpravy.
Možnosti využití: Objekt je  vhodný pro výrobní, obchodní a skladové provozy. 
Doporučený postup: Nejdříve doporučujeme provést definitivní obnovu střechy, 
následně dekontaminaci. Na základě posouzení nosné konstrukce by mělo být 
navrženo její případné zesílení. Po určení nového využití je nutno zpracovat projekt 
stavebních úprav. 
křídlo „panský“
Současný stav: Křídlo bylo postaveno roku 1915, upraveno bylo v 70. letech 20. 
století. Obvodové nosné stěny jsou cihelné, vnitřní skelet je železobetonový.
14
Železobetonová konstrukce je velmi subtilní, trámy mají náběhy, jsou profilované. Je 
zřejmá snaha o úspornost a současně o estetické řešení konstrukce (foto 455).
V přízemí jsou valené cihelné klenby a klenby do travers. Střecha je kryta lepenkou. 
Na střeše jsou světlíky.
Poruchy a jejich příčiny: V havarijním stavu je  střešní krytina, kterou zatéká (zejména 
kolem světlíků), žlaby jsou zarostlé. Došlo ke zřícení konstrukce v místě světlíku. 
Železobetonová konstrukce je velmi subtilní. Z hlediska dnešních norem nevyhovuje 
pevnost betonu a pravděpodobně i vyztužení. Konstrukce je místy promočena, dochází 
ke korozi železa. V žebrech a deskách jsou podélné trhliny. Zpráva [3] uvádí jako 
příčinu pokles obvodových zdí. To se nám nezdá pravděpodobné, protože trhlina 
probíhá v celé délce objektu - jde tedy o poruchu systémovou, která má příčinu 
v konstrukci. Pokles základů neprobíhá nikdy stejnoměrně - ve stropech by vznikly 
trhliny diagonální a ve stěnách svislé smykové trhliny a šikmé tahové. Trhliny tohoto 
charakteru jsme však nezjistili. Vznik trhlin může souviset s nedostatečným vyztužením 
a kvalitou betonu, kterou Zpráva [3] doložila u staré části výrobní budovy (2a) 
pevnostními zkouškami, u křídla (2c) doplněnými zkouškami ultrazvukem. Vnější 
omítky jsou v relativně dobrém stavu.
Nutné opravy: Je nutná výměna krytiny a oplechování. Je nutná analýza příčin poruch 
a na jejím základě oprava železobetonové konstrukce (pravděpodobně bude nutné 
zesílení). Nové využití si pravděpodobně vyžádá stavební úpravy.
Možnosti využití: Objekt je  vhodný pro výrobní, obchodní a skladové provozy i pro 
využití kulturní (výstavní prostory, muzeum). Využití bude záviset na možnosti zesílení 
nosné konstrukce.
Doporučený postup: Nejdříve doporučujeme provést definitivní obnovu střechy. Na 
základě posouzení nosné konstrukce by mělo být navrženo její případné zesílení. Po 
určení nového využití je nutno zpracovat projekt stavebních úprav. Doporučený postup 
při posuzování železobetonové konstrukce viz Závěr.
5. stará kotelna se strojovnou a starou krabičkárnou bez č. p.
Původní kotelna byla postavena roku 1886, roku 1907 byla přestavěna a spojena se 
strojovnou a starou krabičkánou. Kotelna byla při změnách způsobu vytápění 
stavebně upravována. Kotelnu tvoří dvě haly otevřené do krovu, jejich stropy byly při 
přestavbách odstraněny. Strojovna a stará krabičkárna vznikly funkčním propojením 
několika objektů s různou konstrukcí. V objektu se vyskytují nýtované ocelové 
příhradové sloupy, které nesou železobetonové desky s náběhy na ocelových nosnících, 
i novější železobetonový skelet. Střecha je plochá.
Poruchy a jejich příčiny: Stav zdivá i krovů kotelny je relativně dobrý. Bylo zjištěno 
lokální napadení houbou. Budova krabičkárny je značně narušena vodou zatékající 
střechou, která je naprosto nevhodně odvodněna. Ve velkých plochách je  narušeno 
cihelné zdivo vnějších stěn, lokálně promočeny jsou i stropy, kde místy došlo 
i k průsaku olejů ze strojů. Stav krytiny a odvodnění je havarijní. U železobetonových 
stropů z počátku 20. století je třeba počítat s problémy s kvalitou betonu (viz Závěr).
V přízemí je prostor, ve kterém došlo ke kontaminaci chemikáliemi užívanými při 
výrobě sirek.
Nutné opravy: Je nutná oprava krovu a krytiny kotelny a likvidace ohnisek houby. Je 
nutná výměna střešní krytiny a změna detailů odvodnění krabičkárny. Je nutná 
dekontaminace ve vymezené části objektu. Je nutné přezdění narušených částí 
cihelného zdivá. Po obnově střechy a odvodnění je  třeba nechat zdivo vyschnout — 
přezdívání se omezí na místa, kde je  ze zdivá vyplavená malta a cihly jsou plošně 
zvětralé do hloubky. Jinde postačí výměna nebo plentování jednotlivých cihel.
Možnosti využití: Volný halový prostor kotelny má velký potenciál využití. Velmi 
atraktivní by mohlo být zřízení víceúčelového sálu s galeriemi, případně sálu 
divadelního. Spojení s budovou krabičkárny dává možnost umístění provozních
15
prostorů. Stejně vhodným využitím by mohlo být zřízení obchodní galerie nebo 
obchodního domu s přilehlými sklady. Objekt 5 je  svou členitostí vhodný pro konverzi, 
při které budou možné i větší zásahy do dispozičního, prostorového i konstrukčního 
uspořádání zdůvodněné potřebami nového využití. Žádoucí je  zachovat a obnovit 
původní architekturu fasád, využít monumentální prostor kotelny a zachovat zajímavé 
autentické prvky.
Doporučený postup: Co nejdříve je  nutná obnova střešní krytiny a odvodnění. 
Následovat by měla dekontaminace vymezených prostorů. Podkladem pro návrh 
konverze by měl být pasport památkově cenných prvků, rekonstrukce původních fasád 
a analýza konstrukčního systému, který je výsledkem složitého stavebního vývoje.
6. Bednárna
Stavba vznikla roku 1907. Stěny jsou cihelné, plochou střechu nesou nýtované 
příhradové sloupy, ocelové průvlaky a železobetonové desky.
Poruchy a jejich příčiny: Stav krytiny a odvodnění střechy je havarijní, železobetonové 
desky jsou narušeny zatékáním, ocelová konstrukce koroduje i v důsledku vzlínavé 
vlhkosti. Stavba je poškozována neregulovanou vegetací.
Nutné opravy: Je nutná obnova krytiny a odvodnění a korekce dřevin. Dešťové svody 
je  nutno zaústit do kanalizace. U železobetonových desek je třeba počítat s problémy 
s kvalitou betonu (viz Závěr).
Možnosti využití: Objekt je  využitelný na sklady, případně garáže, ale i pro využití 
kulturní, například výstavní sál. Doporučujeme zvolit využití, které nemá nároky na 
trvalé vytápění. Oprava objektu může být relativně jednoduchá a rychlá.
Doporučený postup: Co nejdříve je nutná obnova střešní krytiny, odstranění náletů 
a odvodnění.
Ke znaleckému posudku Ing. Vinaře účastník řízení zaslal dne 7. 9. 2015 vyjádření Ústavu 
stavebního zkušebnictví VUT Brno (ve spise pod č. 54). Vyjádření uvádí, že oba posudky 
se v mapování stavu značně shodují. V návrhu oprav se však liší zásadně. ÚSZ VUT na 
základě svých zkušeností odhaduje nezbytné uvedení budov do provozuschopného stavu, 
odpovídajícího všem platným normám, na 1 miliardu korun českých, konkrétně uvádí: 
„Souhlasíme s Ing. Vinařem, že vše lze opravit, případně - jak on sám připouští - za cenu 
nahrazení některých prvků nebo konstrukčních celků. Ovšem zásadně a důrazně trváme na 
tom, že zejména v případě železobetonových konstrukcí by se rekonstrukce neobešla bez 
vestavění zcela nových konstrukcí, anebo postavení replik původních objektů (v kontextu 
nejen se stavem nosných konstrukcí, ale i se stavem ostatních částí objektů, jak jsme uvedli 
v našem posudku z února 2015). V každém případě by postavení replik těchto objektů vyšlo 
levněji, než sanace objektů stávajících. (...) Dle našich zkušeností je  železobeton specifický 
materiál, který podléhá degradaci zcela jiným způsobem, než tradiční materiály. Stavby ze 
železobetonu byly vesměs postaveny účelově, s nízkou plánovanou životností, bez statických 
rezerv. Vzhledem k vysokému stupni degradace a špatnému až havarijnímu stavu objektů je 
nutný přepočet konstrukcí podle současně platných norem (...), které jsou přísnější, než byly 
předpisy v době výstavby. Vzhledem ke kombinaci výše uvedených skutečností nelze 
rekonstrukce železobetonových objektů provádět polovičatým nebo dokonce kosmetickým 
způsobem; finanční náklady jsou tudíž značné, v případě takto rozsáhlého areálu obrovské. 
Domníváme se, že najít využití pro budovy, u nichž bezprostředně hrozí zřícení, dispozičně 
naprosto nevyhovujících, kontaminovaných chemikáliemi, navíc v kontextu města Sušice 
(s omezeným rozpočtem, zadluženého, s vyšší mírou nezaměstnanosti, bez kvalitního 
dopravního spojení, s množstvím jiných okamžitě využitelných průmyslových objektů), je 
naprosto nereálné. “
Zároveň zaslal účastník řízení své vyjádření v dopise ze dne 6. 9. 2015, Zn. 603/14
(ve spise pod č. 55). V odstavci I. vyjadřuje námitky k postupu ministerstva při ustanovení
16
znalce a kjeho posudku, především namítá, že se v usnesení o ustanovení znalce (ve spise 
pod č. 47) ministerstvo nezabývalo splněním podmínek, daných v § 24 zákona o znalcích. 
Dále namítá, že posudek Ing. Vinaře „ neobsahuje náležitosti znaleckého posudku tak, jak jsou 
závazně upraveny v prováděcí vyhlášce Ministerstva spravedlnosti k zákonu o znalcích 
č. 37/1967 Sb. “ Těmto námitkám dává Ministerstvo kultury zapravdu a posudek Ing. Vinaře 
bude hodnotit nikoli jako znalecký posudek ve smyslu zákona o znalcích, nýbrž jako odborný 
podklad, podobně jako Zpráva ÚSZ FAST VUT Brno.
V odstavci II. se vyjádření zabývá závěry obou posudků, které se různí. Zde se zcela 
přiklání k závěrům ÚSZ FAST VUT Brno, který uvádí: „zejména v případě železobetonových 
konstrukcí by se rekonstrukce neobešla bez vestavění zcela nových konstrukcí, anebo 
postavení replik původních objektů “ a upozorňuje, na základě citace z rozhodnutí ministra 
kultury o rozkladu ze dne 13. 2. 2015, že novodobé kopie nemohou vykazovat památkové 
hodnoty dle § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb.
Účastník řízení dále zaslal v dopise ze dne 19. 10. 2015 (ve spise pod ě. 57) 
Znalecký posudek Posouzení znečištění areálu bývalého podniku Solo Sušice a možností 
dekontaminace objektů od Ing. Yvone Zahradníčkové, soudního znalce. Posudek z října 
2015 dospěl ve shrnutí k těmto závěrům:
Objekty 1 a 3 (administrativní budova a bývalá administrativní budova) nevykazují 
kontaminaci.
- Ponechání objektů 2, 4, 5 a 6 (hlavní provozní budova bez č. p. s křídly „ švédské “ 
a „panský", komín, stará kotelna se strojovnou a starou krabičkárnou bez č. p. 
a bednárna) v místě bez dekontaminace je  značným rizikem pro životní prostředí 
a zdraví lidí. Akutní je  situace zejména u azbestové střešní krytiny. Kontaminace 
stavebních konstrukcí ropnými látkami v současném rozsahu zabraňuje případnému 
dalšímu využití kontaminovaných prostor, stejně je  tomu v případě hlavičkové masy 
a těžkých kovů v komíně.
- Jediným reálným řešením sanace areálu je fyzické odstranění (odbourání) 
kontaminovaných prvků ze staveb tak, aby nedošlo ke smíšení s ostatními částmi 
stavby. Biologické, fyzikální a chemické způsoby dekontaminace jsou navrženy 
a vyzkoušeny pro sanaci zemin a v prostředí stavebních materiálu nebudou vzhledem 
ke své podstatě účinné. Teoreticky uvažované ruční odstranění kontaminace je  
vzhledem k jejímu rozsahu (ropné látky v hlavní provozní budově - 50% podlah 
v přízemí, 1. NP a 2. NP, rovněž poměrně rozsáhlá kontaminace podlahy a vjezdu 
u bednárny), případně umístění (hlavičková masa v přízemí čtyřpodlažního objektu) 
značně rizikové pro pracovníky, velmi nákladné (odhadem desítky mil. Kč) a dle mého 
názoru v praxi neproveditelné.
Odborná demolice objektů těžkou mechanizací se jeví jako varianta nej ekonomičtější, 
nejšetrnější k životnímu prostředí, nejbezpečnější a v neposlední řadě také 
nejrychlejší. To je významné zejména kvůli minimalizaci šíření kontaminantů ze 
stavebních konstrukcí do okolního prostředí, které potenciálně hrozí při dalším 
ponechání v současném stavu.
Doplňujeme, že u všech objektů zpráva uvádí rozsah kontaminace, u komína uvádí 
kontaminaci těžkými kovy u cihel, tvořících vnitřní plášť komína.
Na základě žádosti ministerstva doplnil Národní památkový ústav, ú. o. p. v Plzni 
ve spolupráci s Metodickým centrem pro průmyslové dědictví při NPÚ ÚOP v Ostravě
v dopise ze dne 15. 10. 2015, pod č. j. NPÚ-341/73060/2015 (ve spise pod č. 58). Uvádějí, že 
problematiku rovněž konzultovali s Ing. Martinem Vonkou, Ph.D. ze stavební fakulty ČVUT 
v Praze a zároveň členem Svazu českých komínářů a autorem odborné publikace Tovární 
komíny, vydané Výzkumným centrem průmyslového dědictví FA ČVUT v Praze 2014. 
V dopise se vyjadřují k otázce, nakolik je oprava komína náročná takto: „Dle našeho názoru
17
je předložený posudek (Zpráva VUT v Brně) pro zodpovězení této otázky nedostatečný. Pro 
kvalifikované a kvalitní posouzení stavu komína je třeba provést řádný stavebnětechnický 
průzkum, fyzicky ohledat plášť komína jak vně, tak uvnitř a zpracovat náležitou zprávu 
o stavu komína, ze které vyplynou další návrhy pro jeho sanaci. Na tomto základě lze pak 
stanovit cenu opravy. Dle názoru Ing. Martina Vonky, PhD. v předloženém posudku popsané 
poruchy v žádném případě nesvědčí o narušení statiky komína a demolici na základě tohoto 
materiálu nelze doporučit. Na stránkách společnosti KODA (které provozuje občanské 
sdružení Svazu českých komínářů) je uváděn technický stav komína po ubourání v roce 2011 
jako velmi dobrý.
Obecně lze říct, že demolice je  dražší než oprava a zakonzervování komína. Kromě 
vlastních demoličních prací (s ohledem na polohu komína uvnitř zastavěného území nelze 
provést demolici odstřelem, ale je  třeba rozebírat stavbu postupně) je  třeba při likvidaci 
komína počítat také s poměrně velkou finanční částkou na skládkování sutě a také na 
případnou likvidaci tzv. nebezpečného odpadu (pro část zdivá, která přišla do styku se 
škodlivými spalinami). V publikaci doktora Vonky Tovární komíny se uvádí, že demolice 
běžného komína s výškou 20-30 metrů a s hmotností 100 -  150 tun se pohybuje v částkách 
statisíců korun, přičemž základní sanace, oprava a zakonzervování se může pohybovat 
v prakticky podobných částkách, v mnoha případech i nižších. Např. demolice 51 metrů 
vysokého komína v areálu DOPLA PAP, a.s. v Sušici (bývalá tzv. Horní sirkárna Vojtěcha 
Scheinosta) provedená v roce 2012 přesáhla částku 1 mil. Kč.
Na území naší republiky jsou známy příklady komínů, dochovaných ve výrazně horším 
stavebně-technickém stavu, které byly úspěšně opraveny. K nim lze zařadit např. komín 
pivovaru Frýdlant (vyhnutí z osy, široká trhlina, ...), komín v pivovaru Lobeč (sanace zdivá, 
kompletní přezdění hlavice, oprava narušeného povrchu, vyspárování a usazení stahovacích 
pasů) či komín bývalého dolu Alexandr v Ostravě-Kunčinkách (vyklonění z osy, popraskaný 
a zvětralý povrch, rozebrání a znovuosazení hlavice, provedení sanace zdivá po celé výšce, 
odstranění náletové vegetace). Jako příklad úspěšné konverze lze uvést komín ve Staré Huti 
u Dobříše. Přestože komín není kulturní památkou, byl z podnětu obce na podzim roku 2011 
opraven. Komín je vysoký 32 m, rozpočet činil 243 tis. Kč. Během opravy komína bylo 
provedeno ubourání a oprava horní části dříku, osazení krycí desky, montáž stahovacích 
pasů, údržba ocelové výstroje, odstranění náletů na podstavci komína a usazení základu 
čapího hnízda na hlavu komína. Vzorové opravy komínových těles najdeme například také 
v areálu Battistovy cihelny v Praze (oprava provedena v roce 2005), v bývalých městských 
lázních v Liberci (2012) nebo v pivovaru v Plaších (2013). NPÚ i nadále podporuje návrh na 
prohlášení celého areálu SOLO Sušice včetně továrního komína. Komín byl nedílnou součástí 
parní kotelny a strojovny a jako takový také jádrem celé sirkárny, bez komína a navazující 
kotelny by továrna nikdy nemohla fungovat. Kromě jeho praktické funkce stojí za pozornost 
také estetické ztvárnění s nadstandardně provedenou dekorativní výzdobou. Jedná se 
o zásadní a nedílnou součást průmyslového areálu, která se výrazně uplatňuje i v dálkových 
pohledech a je výraznou dominantou města. “
Účastník řízení byl následně v souladu s § 36 odst. 3 správního řádu, informován 
v dopise ze dne 23. 10. 2015, pod zn. MK-S 3248/2013 OPP, č. j. MK 64343/2015 OPP, 
o tom, že již byly shromážděny všechny podklady pro rozhodnutí a byl vyzván, aby se 
vyjádřil jak k nim, tak ke způsobu jejich zjištění, případně navrhl jejich doplnění v zákonem 
stanovené lhůtě. Této možnosti využil a s podklady se seznámil dne 4. 11. 2015. Informoval 
o změně vlastnického subjektu -  ze společnosti SOLO MATCHES et FLAMES, a.s. na nově 
vzniklou společnost N I66, a.s., uvedenou ve výroku tohoto rozhodnutí a zastoupenou v řízení 
rovněž JUDr. Stanislavem Kadečkou, předložil kopii plné moci k zastoupení ze dne 28. 7. 
2015, originál doplnil následně - 10. 11. 2015. Do protokolu uvedl, že se do 15ti dnů písemně 
vyjádří. Ohlášené vyjádření účastníka zaslal dne 24. 11. 2015, v dopise ze dne 22. 11. 2015, 
pod zn. 603/14 (ve spise pod č. 63). V něm opětovně nesouhlasí s prohlášením souboru za
18
kulturní památku. V odstavci I. především poukazuje na v řízení prokázaný stavebně 
technický stav a rozsáhlou kontaminaci chemickými látkami. Opětně odkazuje na 
stavebněhistorický průzkum Mgr. Čihalíka z roku 2013 a posouzení prof. Šlapety (oboje ve 
spise pod č. 30) a na jejich vypořádání, v souladu s rozhodnutím ministra kultury. Dále 
namítá, že Zpráva VUT v Brně (ve spise pod č. 44) vyvozuje závěry, dle nichž by náprava 
stavebnětechnických a statických nedostatků znamenala vytvoření replik či kopií nynějších 
budov. Odkazuje též na závěry znaleckého posudku Ing. Zahradníčkové, který doporučuje 
demolici. V odstavci II. se vyjadřuje k doplnění NPÚ ze dne 15. 10. 2015 (ve spise pod č. 58), 
který podezírá z tendenčnosti, neboť na žádost ministerstva jsou v něm uvedeny pouze 
případy úspěšných oprav komínových těles a nikoli „objektivní zhodnocení známých případů 
zachování či nutné demolice staveb komínů a souvisejících okolností. “ Dále poukazuje na 
stav komína, popsaný ve Zprávě VUT a na jeho „ značné zasažení konstrukce těžkými kovy“.
Ministerstvo kultury zvážilo všechny shromážděné podklady jednotlivě i ve 
vzájemných souvislostech. Přehled všech podkladů, shromážděných v počátku řízení -  od 
okamžiku jeho zahájení do okamžiku vydání prvního prvoinstančního rozhodnutí, jehož 
výroková část I. byla zrušena a výroková část II. je pravomocná, je uveden v rozhodnutí 
Ministerstva kultury ze dne č. j. 39150/2014 OPP ze dne 8. 8. 2014, které je uložené v příloze 
tohoto rozhodnutí jako doplněk odůvodnění tohoto rozhodnutí. Odkazujeme zde na něj, pokud 
jde o prokázání architektonických, urbanistických a především historických hodnot souboru, 
tyto hodnoty byly prokázány dostatečně, což druhoinstanční rozhodnutí Ministra kultury č. 
j. 9357/2015 OLP ze dne 13. 32. 2015 (ve spise pod č. 43) nijak nezpochybňuje. V této fázi 
řízení se správní orgán především zabýval tím, co mu uložilo druhoinstanční rozhodnutí 
Ministra kultury č. j. 9357/2015 OLP.
Na prvním místě tedy bylo řádně zjistit ve smyslu § 3 správního řádu a vyhodnotit 
stavebně technický stav jednotlivých objektů souboru, aby bylo možné „ učinit kvalifikovaný 
závěr o tom, zda skutečný stav jednotlivých částí objektů umožňuje zachování neboť fyzické 
zachování objektů je pro jejich prohlášení klíčovou otázkou. Zde je základním podkladem 
Zpráva USZ VUT v Brně. Tento materiál je zpracován vysoce odborně, dal si však do zadání, 
že budovy zkoumá z hlediska využití pro tovární výrobu s perspektivou mnoha desítek let. 
Cit.: „Právě stanovení účelu hodnocení je klíčové pro postup hodnocení konstrukce. 
V případu objektů SOLO Sušice je situace komplikovaná diametrálně rozdílným pohledem 
vlastníka objektu (již několik let plánovaná demolice) a některých orgánů památkové péče -  
zachování většiny objektů, ovšem zatím bez jakékoli studie budoucího smysluplného využití (s 
výjimkou navrhovaného muzea sirek). Účel hodnocení tak byl stanoven obecně -  zhodnocení 
stavu konstrukcí pro případné budoucí využití k podrobnému účelu jako před rokem 2008, 
tedy k tovární výrobě, s prodloužením cyklu životnosti o mnoho desítek let. “ A právě pro toto 
příliš úzké vymezení účelu (u památkově chráněných staveb je zcela obvyklé, že se mění účel 
jejich využití oproti původnímu), bylo nutné doplnit řízení posudkem dalším, který by 
zohlednil zkušenost s obnovou a konverzí památkově chráněných objektů. Proto byl požádán 
Ing. Vinař, autorizovaný inženýr pro pozemní stavby, statiku a dynamiku staveb se 
zkušenostmi se záchranou památkově chráněných objektů, aby prověřil možnosti zachování, 
záchrany a využitelnosti objektů z hlediska jejich stavebně technického stavu. Jeho posudek 
se shoduje se Zprávou VUT, pokud jde o technický stav objektů. Prověřuje však i možnosti 
obnovy. Z jeho zprávy jednoznačně vyplývá, že stav bývalé provozní, později administrativní 
budovy je opravitelný standardní cestou, poruchy odpovídají stáří a technologii budovy 
a rozsahem odpovídají spíše velké údržbě než zásadní rekonstrukci. Podrobně je ocitováno 
výše. Pokud jde o komín, uvádí, že stav není havarijní, a že trhliny, vyklonění a prohnutí 
komína jsou u komínů obvyklé. Oprava vyžaduje vyspárování trhlin a výměnu či zpevnění 
zvětralých a navětralých cihel vnějšího pláště -  tedy pláště, který není kontaminován těžkými 
kovy. Stav bývalé administrativní budovy se zahradou -  „domečku“ je relativně dobrý 
a opravitelný, jak se shoduje posudek se Zprávou VUT.
19
Ze Zprávy i z posudku vyplývá, že největší problém případné obnovy jsou konstrukce 
ze železobetonu, především železobetonové skelety z let 1913-1915. Doporučení posudku 
Ing. Vinaře jsou vskutku velmi náročná a nákladná, počítají s nezbytnou náročnou detailní 
diagnostikou stavu železobetonových konstrukcí, jejich zesílením a částečným nahrazením. 
S přihlédnutím k prokázanému rozsahu kontaminace ve znaleckém posudku Ing. 
Zahradníčkové, který shledal vysokou kontaminaci řady objektů a nezbytné nahrazení 
kontaminované hmoty replikou, nezbylo ministerstvu, nežli dát za pravdu závěrům Zprávy 
VUT v Brně, že velká část konstrukcí by po nezbytné opravě byla replikou bez památkové 
hodnoty.
Kontaminace se netýká bývalé administrativní budovy č. p. 226/11 a bývalé provozní, 
později administrativní budovy č. p. 166/11. Pokud jde o komín, posudek shledal těžkými 
kovy kontaminovaný vnitřní cihelný plášť komína, a jako dekontaminaci navrhuje demolici 
i u komína. Závěr je logický vzhledem k zadání -  dekontaminovat. Ovšem vzhledem 
k životnímu prostředí již tak logický není, kontaminace je soustředěna dovnitř komína 
a životní prostředí neohrožuje. Naopak -  zatímco nyní jsou těžké kovy uzavřeny v komíně, 
bouráním komína by se uvolnily do okolí a suť by musela být nákladně likvidována ve 
speciálním režimu. Podotýkáme, že míra kontaminace tohoto komína je u takto starých 
továrních komínů obvyklá a obecně není důvodem k jejich bourání. Nezbytná oprava komína 
se týká vnějšího pláště, který kontaminován není. Úvahy správního orgánu doplňujeme 
o obecné úvahy z odborné publikace M. Vonky: Tovární komíny. Funkce, konstrukce, 
architektura, VC PD FA ČVUT 2014. K ekonomii zachování továrních komínových těles: 
„ Demolice takových to komínů, včetně odvozu kontaminovaného zdivá v kategorii nebezpečný 
odpad na skládku, se může pohybovat v částkách od desítek tisíc až statisíce korun -  je  to 
velice individuální a právě odvislé od množství nebezpečného odpadu. A jejich základní 
sanace, oprava a zakonzervování se pak může pohybovat v prakticky podobných částkách, ba 
v mnoha případech i nižších. Co se ale nedá penězi vyjádřit, je hodnota, kterou zachovaný 
komín vnáší do místa. “ K významu zachování komínů, jak jej chápe odborná veřejnost: 
„ Komín je  dokladem průmyslové historie místa a jako zpravidla nejviditelnější část na to 
dokáže účinně a silně upozornit. Již nekouřící vertikály jsou po dlouhá léta součástí našeho 
prostředí, navíc mají komíny vždy výraznou město a krajinotvornou funkci a jsou rovněž 
orientační body. “
Po prostudování všech shromážděných podkladů, týkajících se stavebně technického 
stavu staveb souboru, a jejich zvážení jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, dospělo 
ministerstvo k závěru, že hlavní provozní budova bez č. p. s křídly „švédské44 a „panský44 
na pozemku st. p. č. 509/6, stará kotelna se strojovnou a starou krabičkárnou bez č. p. na 
pozemku st. pare. č. 509/7 a bednárna na pozemku st. pare. č. 509/8, jsou v natolik špatném 
technickém stavu, že velmi náročná obnova by vytvořila z velké zčásti repliku, která nemůže 
být nositelkou památkové hodnoty. Z tohoto důvodu výše uvedené tři budovy, podrobně 
uvedené v části II. výroku tohoto rozhodnutí neprohlašuje za kulturní památku ve smyslu 
ustanovení § 2 odst. 1 písm a) a b) zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění 
pozdějších předpisů.
Dále se ministerstvo zabývalo hodnotami tří staveb, uvedených v části I. výroku tohoto 
rozhodnutí. Konstatovalo, že jde o administrativní objekty a komín, a proto nemá pro 
stanovení jejich památkové hodnoty žádný význam, že neobsahují technologické vybavení 
pro výrobu sirek. Dále se ministerstvo zabývalo objasněním architektonicky hodnotných 
prvků všech tří staveb výrokové části I. a posouzením Mgr. Čihalíka a prof. Šlapety, jak 
ukládá druhoinstanční rozhodnutí Ministra kultury č. j. 9357/2015 OLP.
Bývalá provozní, později administrativní budova čp. 166/11 na pozemku st. p. 
č. 509/1, která je nejstarší budovou areálu, byla postavena v roce 1844 jako vůbec první 
účelová budova pro výrobu sirek v Sušici a celých Čechách. Její historická hodnota je tedy
2 0
vysoká. Popis budovy je uveden výše -  cit. dle NPÚ. Původně klasicistní stavba určená 
především výrobě byla ve 40. letech 20. století výrazně pozměněna pro účely administrativy 
rozrůstající se firmy. Obě stavební etapy jsou pro budovu zcela charakteristické, drobné 
pozdější úpravy nesetřely charakter obou předešlých stavebních etap. Přestavba budovy podle 
projektu Karla Hourá z roku 1940 byla pojata velmi střídmě a přitom výtvarně vkusně -  
stylově by bylo možné označit ji za klasicizující modemu s historizujícími odkazy na starší -  
klasicistní - etapu v řešení fasád (římsy, šambrány, pásová rustika atd.), jak prozrazuje 
dokumentace ve stavebně historickém průzkumu Mgr. Čihalíka. Přestavbě dominuje vestavba 
reprezentačního schodiště -  zdůrazněného travertinovým obkladem soklu schodiště 
a střídmým a v detailech i liniích elegantním řešením zábradlí (kombinace schodišťových 
sloupů a kovových polí), i osvětlení schodiště trojicí výtvarně řešených vertikálních oken, 
které celému schodišťovému prostoru dodávají moderní eleganci.
K hodnotným architektonickým prvkům se řadí též klasicistní rozvrh budovy, klenby 
v přízemí, řešení fasád -  moderní úprava 40. let 20. století je doplněna historizujícími prvky - 
(římsy, šambrány, vyznačení bosáže atd.), rozměr a rytmus oken, zajímavým a hodnotným 
architektonickým prvkem dvorní fasády je i trojice vertikálních schodišťových oken a jejich 
zasazení do fasády podélné budovy. Hodnotnými prvky jsou nesporně i dřevěné špaletové 
okenní výplně, dveře, zárubně, kování ze 40. let minulého století. Pozdější stavební úpravy 
nepřinesly objektu žádné architektonicky hodnotné prvky.
Bývalá administrativní budova č. p. 226/11 se zahradou a pozemky st. pare. 
č. 577, pare. č. 2251/1 a 2251/5, tzv. „domeček44 byl postaven v roce 1889 v historizujícím 
slohu podle návrhu plzeňského stavitele Eduarda Kroha jako administrativní budova sirkárny, 
k tomuto účelu sloužil do 30. let 20. století, kdy tuto funkci převzal sousední objekt čp. 166/11. 
Podrobný popis dle NPÚ je uveden výše. Ačkoli sloužil administrativě tehdy již rozrostlé 
továrny, je komponován zčásti jako rodinný dům, tomu odpovídá i okolní zahrada a oplocení. 
Jde o kvalitní dobovou architekturu, fasády z režných cihel doplněné kamenným obkladem 
soklu a hodnotnými štukovými a kamennými články (parapetní římsa, nárožní bosáž, 
profilovaná ostění oken, bosované klenáky oken a dveří, bosované lemování štítu). K dalším 
hodnotným prvkům patří původní výplně oken a dveří, štuková zrcadla stropů i původní krov. 
Architektonická hodnota „domečku14 je nesporná, je respektována všemi shromážděnými 
podklady.
Tovární komín na pozemku pare. č. 509/7 z roku 1869 rovněž není stavbou pouze 
utilitární, architektonicky hodnotným je zde jak zdobný polygonální podstavec, ukončený 
římsou se zubořezy, tak geometrický mozaikový vzor ze žlutých a černých cihel jako prstenec 
na navazujícím dříku. Je sice škoda, že 3 metry vysoká a obdobně zdobná hlavice musela být 
nedávno ubourána, i tak si však komín uchoval dominantní výšku 45 m a charakteristické 
tvarosloví, odkazující k době svého vzniku.
Stavebněhistorický průzkum Mgr. Čihalíka (ve spise pod č. 30), zpracovaný pro 
účastníka řízení v roce 2013 ve svém hodnocení k výše uvedeným třem stavbám na str. 11-13 
uvádí: 1) k č.p. 166: „Způvodní stavby z roku 1847 (1844 -pozn. MK) zůstaly de factopouze 
obvodové stěny, část vnitřní dispozice a dvě klenby. Veškeré ostatní prvky ustoupily změně 
provozu z továrny na administrativní budovu po rekonstrukci v roce 1940, tato etapa je  
dochována v interiéru téměř intaktně -  dveře, zárubně, kování, okenní výplně. Fasáda do 
ulice byla v roce 1940 vyjma zvětšení oken upravena v historizujícím duchu, část dvorní 
fasády s prosvětlením schodišťové haly je  pojata v soudobých moderních formách. Střešní 
krajina byla znehodnocena v 90. letech 20. století vestavbou a prolomením střešních oken. “
2) K „domečku44: „Původně určen pro kancelářské prostory, ve 30. letech 20. století, 
resp. po roce 1940 definitivně upraven na byty. Spojovací krček rozšířen do dnešní podoby 
v roce 1914. Vyjma spojovacího krčku, který byl necitlivě upraven v průběhu 2. poloviny 20. 
století je  domeček zachován ve velmi autentické podobě, včetně výplní dveřních i okenních 
otvorů, s minimálním množstvím druhotných zásahů. Představuje příklad zajímavé
21
historizující architektury, jejíž vzory lze hledat převážně v sousedním Německu. Ke stavbě 
není dochována původní plánová dokumentace, ale existuje alespoň projekt zahradních úprav 
před hlavním průčelím. “
3) Ke komínu: „Funkčně nepatřil do souboru uvedených budov. Souvisí se stavbou 
kotelny v roce 1869. Je v havarijním stavu. “
A ocitujme zde ze Závěru hodnocení Mgr. Čihalíka, kde se dotýká architektury č. p. 
166/11: „Celý komplex továrních budov vyrůstal postupně s rozvojem výroby za použití 
tehdejších běžných architektonických prvků a průměrného architektonického výrazu, 
nej markantnějším příkladem může být přestavba dnešní administrativní budovy v roce 1940. 
Soudobý běžný architektonický projev byl implementován do historické architektury, která teď 
představuje pouze kulisu evokující stavbu z roku 1844. (...) Jediným zajímavým objektem 
s dochovanými autentickými prvky z doby výstavby je  domeček -  původní kancelářský objekt. 
I po stránce stavebně technické je  z uvedených staveb nejlépe zachován a podle dochované 
fotodokumentace lze odvodit, že plán zahradních úprav dle uvedeného projektu byl 
realizován. “
Nahlédnutím do plánu přízemí Karla Houry z roku 1940 zjistíme, že přestavba 
uchovala více, než uvádí Mgr. Čihalík. V podstatě navázala na nosný systém starší budovy 
a její dispoziční rozvrh. S minimem prostředků pak dispozici objektu přizpůsobila moderním 
požadavkům -  na místo centrálního průjezdu, kterým se vstupovalo do areálu, vložila nové 
reprezentačně pojaté schodiště a ke štítové zdi situovala vrátnici. Z odborných debat v poradní 
komisi i ze zkušeností pracovníků správního orgánu vyplynul jednoznačný závěr, že 
přestavba z roku 1940 je kvalitní dobovou architekturou, která kontextuálně navazuje na starší 
etapu a přidává k ní novou hodnotu (viz. výše). Mgr. Čihalík ji hodnotí velmi subjektivně, 
pouze jako běžnou architekturu implementovanou do hodnotné starší vrstvy. Hodnocení Mgr. 
Čihalíka pomíjí, že v současné době se proměňuje pohled odborné veřejnosti na hodnoty 
tradičnějších proudů architektury 2. pol. století, jako je neoklasicismus, obloučkový 
dekorativismus atd. Projednání v poradní komisi ministerstva objektivně potvrdilo, že 
přestavba Karla Houry je kvalitní architektonický počin své doby, jak po stránce výtvarné, tak 
po stránce řemeslného provedení. Je zde zároveň vysoká hodnota historická, neboť jde
0 nejstarší výrobní budovu areálu SOLO Sušice. Vzhledem k tomu, že přestavba z původně 
výrobní budovy učinila budovu administrativní, nesnižuje nijak její památkovou hodnotu 
absence původního historického technologického vybavení. Podstatnou stavební etapou je zde 
právě přestavba z roku 1940. Její hodnotu nesnižuje ani novodobá vestavba podkroví, 
adaptovaného na kanceláře, která sice objektu nepřidává žádnou architektonickou hodnotu, 
avšak ani neubírá, neboť díky střešním oknům zachovává tvar střechy.
Prof. Slapeta si v úvodu svého posouzení (ve spise pod č. 30) všímá urbanistického 
rozvrhu areálu: „Areál SOLO Sušice je umístěn na sever od historického jádra města: jeho 
užší, čelní fronta je orientována k náměstí u rondelu na nároží Hradecké a Nádražní ulice. 
Protáhlou čelní „kulisu“ k tomuto náměstí vytváří tovární budova, sestavená ze starší 
a novější části, provedené v roce 1951 a komponovaná ve směru východ-západ. Do původně 
parkovéě upravené zahrady na nároží vyúsťuje tzv. domeček /dům pro bydlení zaměstnanců/ 
z režného zdivá a sedlovou střechou z osmdesátých let devatenáctého století. Nádražní ulici 
pak lemuje původní jednopatrová výrobna Fuerthovy sirkárny s valbovou střechou, postavená 
v klasicistním stylu, později — na počátku 2. světové války — ovšem radikálně přestavěná 
k administrativním účelům. S měřítkem této dnes administrativní budovy koresponduje
1 měřítko bývalých lázní z meziválečné doby na protější straně ulice, které původně patřily 
komplexu SOLO a které jsou dnes památkově chráněny. Uliční frontu areálu SOLO dále 
lemuje v severním směru tzv. hoblírna, která dnes už není součástí komplexu a je  v pronájmu. 
Uvnitř bloku, definovaném na jihu tovární budovou a administrativní budovou podél 
Nádražní ulice jsou pak hřebínkovým způsobem řazeny další objekty -  „švédské“, „panské", 
kotelna a komín a v severním směru dále stará krabičkárna, nová krabičkárna /bednárna/
2 2
loupárna a sušárny a podél Hradecké ulice sklad zápalek a sklad surovin. “ Dále se posouzení 
věnuje velmi stručně některým objektům, k administrativní budově č. p. 166 uvádí: „Byla 
postavena v druhé polovině 40. let devatenáctého století. Dvojpodlažní protáhlý objekt, který 
měl původně symetrický vstup uprostřed uličního průčelí, byl podstatně přestavěn a upraven 
v roce 1940, kdy byl přenesen vstup s recepcí na severní konec. Podstatných změn doznala 
i dispozice stavby, původně sloužící výrobním účelům. Z této doby pochází také schodiště. 
Později došlo k dalším dispozičním úpravám a k úpravě podkroví pro další administrativní 
prostory. “ K domečku uvádí: „ Tzv. domeček navazuje krčkem na administrativní budovu 
a sloužil původně k administrativě, později byl upraven pro bydlení zaměstnanců. Stavba je 
komponována se symetrickým vstupem. Na kamenný sokl navazuje tělo stavby z režného 
spárovaného zdivá. Jde o typickou ukázku obydlí v průmyslové oblasti, vycházející 
z anglických vzorů“. K budově kotelny a komína uvádí pouze jejich situování. Samotnému 
posouzení se prof. Šlapeta věnuje v závěru -  na str. 3-4 posudku, cit.: „Nesporně 
nejcennějším objektem komplexu SOLO je tzv. domeček, který by si zasloužil zachování 
a nalezení vhodné funkce, např. jako muže výroby sirek nebo event.. jako pamětní síň 
sušického rodáka profesora Františka Stupky. Takové využití by mělo vést i k obnově parkové 
úpravy zahrady na nároží Nádražní a Hradecké ulice.. Na druhé straně lokalita toho 
průmyslového komplexu v blízkosti historického centra města má mimořádnou hodnotu 
a proto vyžaduje v budoucnosti citlivý a k drobnému měřítku města ohleduplný přístup 
k budoucímu využití. To se týká zejména objektu původní administrativní budovy tzv. 
Fuerthovy sirkárny, který sám o sobě je  — vzhledem k množství provedených úprav v minulosti 
-  bezcenný, avšak jeho měřítko by mělo být v budoucí zástavbě respektováno zejména 
s ohledem na původních lázní, situovaných na druhé straně Nádražní ulice. Ostatní objekty 
tohoto průmyslového komplexu, výše zmíněné v tomto posouzení, nevykazují architektonické 
kvality, které by zasluhovaly památkové ochrany. (...) Posudek v závěru uvádí: „Z celého 
areálu SOLO Matches and Flames, a.s. lze doporučit kpamátkové ochraně pouze tzv. 
domeček, který by si zasloužil rekonstrukci a konverzi k muzejním účelům a také obnovu 
zahrady. Nové urbanistické řešení území tohoto výrobního komplexu by mělo reflektovat 
hmotu původní tzv. Fuerthovy sirkárny, později konvertované a přestavěné na administrativní 
budovu, a to tak, aby její hmota konvenovala s budovou bývalých lázní na protější straně 
Nádražní ulice, která je  památkově chráněna. “
Prof. Šlapeta se hodnocení budov areálu věnuje jen velmi stručně. I tento posudek, 
obdobně jako stavebně historické posouzení Mgr. Čihalíka (oba posudky zadané účastníkem 
řízení), spatřuje památkovou hodnotu ve shodě se záměry účastníka řízení pouze u tzv. 
„domečku“, mylně však uvádí, že byl určen pro bydlení zaměstnanců. Ačkoli domeček má 
charakter rodinného domku dle anglických vzorů, byl určen pro účely administrativy, teprve 
v roce 1940 byl adaptován na bydlení. Budovu č. p. 166/11 hodnotí bez podrobněji 
propracované argumentace jako bezcennou s poukazem na její přestavbu. Opět zde musíme 
poukázat na subjektivitu takového hodnocení, kvalitami přestavby se posudek nezabývá, 
neboť za hodnotu považuje pouze původnost. K tomuto typu argumentace dodáváme, že řada 
původně gotických staveb byla přestavěna v období baroka či později a o jejich památkové 
hodnotě nikdo nepochybuje. Obecně platí, že pokud jde o kvalitní přestavbu, pak objektu 
architektonickou hodnotu neubírá, naopak. Na rozdíl od Mgr. Čihalíka si však prof. Šlapeta 
všímá i vysoké urbanistické hodnoty budovy č. p. 166/11, vzhledem k její dominantní poloze-  
jde o nejstarší budovu areálu, přístupného z ulice Nádražní. Reflektuje i její vztah k protější 
budově vně areálu, kterou je kulturní památka - „Dům sociální péče akc. Spol. SOLO“, 
postavený v roce 1930 a za kulturní památku prohlášený v roce 2009. Kompozice hmot obou 
objektů zjevně navazuje, obě stavby jsou na protáhlém, obdélném půdoryse se sedlovou 
střechou. Obě vycházejí z tvarosloví meziválečné modemy a neoklasicismu. Dodejme, že na 
objekt ě. p. 166/11 navazuje spojovacím krčkem při jižní štítové stěně tzv. domeček a při 
severní štítové stěně hlavní vstup do areálu SOLO. Nedaleko tohoto vstupuje situován komín, 
který jako nejvyšší stavba areálu je orientačním bodem a jako takový zdálky signalizuje
23
polohu areálu. Jde o významnou urbanistickou provázanost všech tří staveb z výrokové části 
I. a protější kulturní památkou. Tato vysoká urbanistická hodnota všech tří staveb výrokové 
části jedna významně přispívá k jejich památkovým hodnotám.
Prof. Slapeta i Mgr. Čihalík ve svém posouzení zmiňují špatný technický stav budov 
areálu, v době, kdy posudky zpracovávali, však ještě nebyli k dispozici odborné posudky 
technického stavu. Jak je podrobně prokázáno výše, obě administrativní budovy jsou 
v poměrně dobré kondici, odpovídající zanedbané údržbě v posledních letech. Jejich stav je 
opravitelný poměrně nenáročnými způsoby. U komína je stavebně technický stav závažnější, 
jak je však prokázáno výše, i zde je stav opravitelný, přičemž oprava (vyspárování 
a nahrazení poškozených cihel pláště novými) ušetří vysoké náklady na odborné bourání 
komínového tělesa i na likvidaci kontaminované suti.
Závěrem se ministerstvo zabývalo též úvahami o možnostech budoucího využití všech 
tří prohlašovaných staveb. Pokud jde o obě administrativní stavby, jejich možnosti využití 
jsou široké. Tzv. domeček lze využít jak k bydlení, tak k administrativě či jako sídlo malé 
firmy. Návrhy posudků, dodaných účastníkem řízení, které odrážejí pouze názor účastníka 
řízení, že v domečku by mohlo být umístěno muzeum sirkařství či pamětní síň prof. Stupky, 
se jeví po prohlídce prostor přímo na místě jako velice nepromyšlené. Místnosti domečku jsou 
totiž kapacitou zcela nedostatečné, odpovídají menšímu bytu a v takto stísněných prostorách 
nelze umístit žádnou moderní expozici, ani zázemí muzea pro návštěvníky (např. školní 
výpravy). Pro účely muzea se ovšem jeví jako velmi vhodná sousední administrativní budova 
Č. p. 166/11 -  rozměrné prostory umožňují vybudovat moderní interaktivní expozici z historie 
sirkařství, včetně moderního zázemí muzea (kavárna, obchod s pamětními předměty apod.). 
Samozřejmě lze tuto budovu užít i tradičně -  pro administrativní účely. Historický význam 
světového fenoménu „SOLO Sušice“ by si však důstojné představení v moderních muzejních 
expozicích s interaktivními prvky rozhodně zasloužil. Je ovšem na vlastníkovi, jak o využití 
obou budov rozhodne.
K poslednímu ze tří prohlašovaných staveb -  komínu - uvádíme: praxe posledních let 
prokázala, že nefunkční komínová tělesa lze velmi dobře využít -  jako umístění loga firem, 
reklamy či stožáru pro telekomunikační zařízení. V tomto konkrétním případě se přímo nabízí 
možnost zakomponovat komín do nového využití areálu jako jakýsi signální bod -  spojující 
v přítomnosti minulost i budoucnost místa. Jeho urbanistický význam je mimořádný -  jde 
o významný orientační bod, především je však zdálky viditelnou stavbou, jednoznačně 
lokalizující a reprezentující zaniklou tovární výrobu světově proslulé firmy SOLO, která má 
v historii průmyslu českých zemí významné místo. Její nesporný historický význam byl 
podrobně popsán a prokázán v odůvodnění rozhodnutí Ministerstva kultury č. j. 39150/2014 
OPP ze dne 8. 8. 2014 (ve spise pod č. 33). Řada podkladů, shromážděných v průběhu 
prvoinstančního řízení před vydáním prvního rozhodnutí ve věci, se kjeho významu 
kvalifikovaně vyjadřuje, nemá zde smysl všechny citovat, odkazujeme v této věci na 
rozhodnutí Ministerstva kultury č. j. 39150/2014 OPP ze dne 8. 8. 2014 (ve spise pod č. 
33), které dostatečně prokázalo vysokou kultumě-historickou hodnotu fenoménu SOLO 
Sušice. Pro názornost zde za všechny citujeme z odborného stanoviska Národního 
památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Plzni, ze dne 3. 5. 2013, č. j. 
NPÚ-341/24724/2013 (ve spise pod č. 5): „Sirkařství bylo charakteristické pro celou Šumavu 
a Pošumaví, využívalo místních surovin a levné pracovní síly. Z bývalých drobnějších 
sirkáren v Pošumaví se však žádná nedochovala. Vybraný soubor staveb podniku SOLO je  
dokladem historického vývoje, životního způsobu a prostředí významného segmentu sušické 
společnosti od 40. let 19. století až do ukončení výroby v roce 2008. Vznik sušické sirkárny 
v roce 1839 j i  činí nejstarším podnikem svého druhu na území Čech, její následný rozvoj 
výrazně proměnil původně agrární charakter městečka a přinesl mu nebývalý rozvoj. Výroba 
sirek byla pro obyvatelstvo Sušická a jeho okolí výhodným zdrojem obživy a vytvářela 
možnost vyššího výdělku. Do konce 19. století sušická sirkárna ovládla světový trh, stala se 
největší v celém Rakousko-Uhersku a kromě švédských podniků i největší sirkárnou na světě
24
(její produkce našla odbytiště na evropských i zámořských trzích, včetně Orientu). Je tak 
dokladem prosperity a hospodářského rozvoj města Sušice v období od roku 1844 do 
současnosti. “
Právě tento vysoký kultuměhistorický význam spolu s architektonickou 
a urbanistickou hodnotou staveb, uvedených ve výroku I. tohoto rozhodnutí -  tedy obou 
administrativních budov a komína prokazuje, že veřejný zájem na ochraně tohoto torza areálu 
závodu SOLO je vysoký, neboť jde o uchování kulturního dědictví v oboru průmyslové 
výroby. Ačkoli je možné uchovat pouze torzo bývalé továrny, tyto tři stavby významně 
reprezentují zaniklý areál -  jde o architektonicky kvalitní stavby ve významné urbanistické 
poloze. Budova č. p. 166/11 je historicky nejstarší budovou areálu a nadto je při hlavním 
vstupu do areálu -  tvoří tedy jakousi „tvář“ areálu. Budova „domečku“ je rovněž velmi 
kvalitní architekturou v urbanisticky významné nárožní poloze, obrácené k městu, zvýrazněné 
zahradou s oplocením, pokud bude rekonstruována parková úprava zahrady podle původního 
návrhu, jak doporučuje Mgr. Čihalík ve svém posouzení, bude urbanistické i architektonické 
vyznění souboru důstojně zvýrazněno. Tovární komín nedaleko hlavní brány areálu je stavbou 
dominantní, architektonicky ušlechtile tvarovanou, se zdobným dekorem. Je symbolem slavné 
minulosti místa, jasným signálem pro okolí. Právě komín je nositelem zprávy o zdejším 
úspěšném rozmachu průmyslové výroby v 19. a 20. století. Opravitelnost všech tří staveb není 
extrémně náročná, míra dochovanosti cenných prvků je vysoká. Ve vzájemné souvislosti 
všech tří navzájem navazujících staveb spolu s pozemkem se zahradou a oplocením, tvoří 
historicky, architektonicky i urbanisticky významnou část areálu zaniklé továrny. Možnosti 
nového využití všech tří staveb jsou vysoké, včetně komína, jak je předestřeno v předchozích 
úvahách, lze konstatovat, že je možné je využít v rámci podnikatelského záměru.
Ostatní podklady, shromážděné v první části prvoinstančního řízení, z nichž 
ministerstvo ve svých úvahách vycházelo, jsou uvedeny včetně úvah správního orgánu 
a vypořádání námitek účastníka řízení v prvním prvoinstančním rozhodnutí ve věci - 
rozhodnutí Ministerstva kultury č. j. 39150/2014 OPP ze dne 8. 8. 2014 (ve spise pod 
č. 33), jehož znění je uvedeno v příloze 2 tohoto rozhodnutí a jehož odůvodnění je zároveň 
nedílnou součástí Odůvodnění tohoto druhého prvoinstančního rozhodnutí ve věci. Doplňme 
zde pouze námitku, předloženou účastníkem řízení ve vyjádření ze dne 22. 11.2015, která se 
týká komína. Jak je citováno výše, účastník namítá, že ministerstvo požádalo Národní 
památkový ústav o doplnění pouze úspěšných příkladů oprav komínů, konkrétně o: „doplnění 
podkladů o příklady úspěšně opravených komínových těles, které byly v podobném technickém 
stavu jako komín bývalé továrny SOLO Sušice. (...) Dopl...

Originál dokumentu:

analogový

Typ/druh dokumentu:

Typ dokumentu:	publikace, listiny, spisové dokumenty
Druh dokumentu:	evidence kulturních památek
Bližší specifikace:	rozhodnutí o prohlášení za KP

Jméno souboru:

G0529640.pdf

Formát souboru:

application/pdf

Autor záznamu:

Michl Lukáš

Popis dokumentu:

Sušice, býv. sirkárna SOLO. Rozhodnutí o prohlášení a neprohlášení za KP.

Název pracoviště:

generální ředitelství

Velikost dokumentu (v bytech):

26505980 B

Rozměry obrazového dokumentu:

Autor originálu:

Dvořáková Jana; Ministerstvo kultury;

Klíčová slova:

Kulturní památka nemovitá;

Uživ. klíčová slova:

dokument ÚSKP;

Datum vzniku:

30.12.2015

Licence:

Typ:	neurčena - ochranu díla stanovuje obecně autorský zákon (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121)

Vazby dokumentu na aplikace IISPP

Bližší specifikace

Odkaz

Aplikace: Památkový katalog - právní stav

Druh záznamu: Právní stav

Ident. zázn.: Id právního stavu

Hodnota ident.: 624328487

Bližší specifikace:

Název	býv. sirkárna SOLO
Číslo ÚSKP	105813
Kód fáze ochrany	R
Fáze ochrany	památkově chráněno, rozsah revidován
Kód typu ochrany	KP
Typ ochrany	kulturní památka

Aplikace: Památkový katalog - právní akt

Druh záznamu: Právní akt

Ident. zázn.: Id právního aktu

Hodnota ident.: 11971075

Bližší specifikace:

Název	rozhodnutí o prohlášení a neprohlášení za kulturní památku
Číslo	MK 76018/2015 OPP
Datum nabytí právní moci	28.01.2016
Typ ochrany	kulturní památka
ID právního stavu	624328487 Načítám data z navázané aplikace...

Územní identifikace dokumentu

Územní rozsah:

objekt lokalizovaný

Objekty paGIS

Kód paGIS

Název objektu

Část obce

Č. dom.

Ulice

Č. or.

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Kód paGIS: 2173337

Název objektu:

Část obce: Sušice II

Č. dom.: č.p. 166

Ulice: Nádražní

Č. or.:

Kat. území: Sušice nad Otavou

Obec: Sušice

ORP: Sušice

Okres: Klatovy

býv. sirkárna SOLO (právní stav 624328487)

Přírůstkové body

Přír. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Lokality

Kód CZ

Název lokality

Reálný typ

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Kraj

Kód CZ: 15721

Název lokality: Sušice

Reálný typ: město

Kat. území: Sušice nad Otavou

Obec: Sušice

ORP: Sušice

Okres: Klatovy

Kraj: Plzeňský kraj

býv. sirkárna SOLO (právní stav 624328487)

Kód CZ: 64414

Název lokality: Dolní Předměstí (P)

Reálný typ: retrodílec území (dominantní)

Kat. území: Sušice nad Otavou

Obec: Sušice

ORP: Sušice

Okres: Klatovy

Kraj: Plzeňský kraj

býv. sirkárna SOLO (právní stav 624328487)

Kód CZ: 15726

Název lokality: Dolní Předměstí

Reálný typ: městská čtvrť

Kat. území: Sušice nad Otavou

Obec: Sušice

ORP: Sušice

Okres: Klatovy

Kraj: Plzeňský kraj

býv. sirkárna SOLO (právní stav 624328487)

Historické regiony

Kód RS

Název hist. regionu

Kód RS: 97

Název hist. regionu: Sušice

býv. sirkárna SOLO (právní stav 624328487)

Ke stažení Náhled Žádost o užití