Zavřít ( + - )

Metainformační systém NPÚ

Detail dokumentu

Tisk

Náhled:

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Textový obsah:

¦/Of 730 -Z W /  ^ 0 3  ///0&
M K C R X 0 0 A  I B O  L
M g r .  D a n i e l  H e r m a n
m in is tr  k u ltu ry
V Praze dne 28. listopadu 2016 
Č.j.: MK 75372/2016 OLP
R o z h o d n u t í
Podle ustanovení § 152 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění (dále též 
„správní řád“), jsem na základě rozkladu č.j. MMB/293327 ze dne 27. 7. 2016, který podalo 
Statutární město Brno, IČ: 44992785, se sídlem Dominikánské náměstí 196/1, 602 00 Bmo. 
(dále též „podatel rozkladu" nebo „účastník"), přezkoumal rozkladem napadené rozhodnutí 
Ministerstva kultury č.j. MK 41516/2016 OPP ze dne 27. 6. 2016 (dále též „napadené 
rozhodnutí"), kterým Ministerstvo kultury jako příslušný orgán státní správy na úseku státní 
památkové péče podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb., o státní 
památkové péči (dále též „zákon č. 20/1987 Sb.), a správního řádu prohlašuje za kulturní 
památku areál bývalé káznice a věznice s kaplí Nanebevzetí Panny Marie, s pozemky p. č. 1 a 
p. č. 2/1, vše k. ú. Zábrdovice, Cejl 469/71 (budova bývalého zemského trestního soudu), 
Soudní 469/2, Bratislavská 249/68, okres Bmo - město, Jihomoravský kraj (dále též „areál"). 
Ve smyslu § 27 odst. 1 písm. b) správního řádu je účastníkem řízení podatel rozkladu a dále 
společnost R.C.P.R. - Reality, s.r.o., IČ: 26946769, se sídlem Vrázova 1567/13, 616 00 Bmo - 
Zabovřesky. Podle ustanovení § 152 odst. 5 písm. a), § 152 odst. 4 a § 90 odst. 1 písm. c) 
správního řádu jsem na základě návrhu rozkladové komise, ustavené podle § 152 odst. 3 
správního řádu, rozhodl
t a k t o :
rozkladem napadené rozhodnutí Ministerstva kultury 
č.j. MK 41516/2016 OPP ze dne 27. 6. 2016 
se  mě n í  tak, že jeho výroková část zní následovně:
„Ministerstvo kultury jako příslušný orgán státní správy na úseku státní památkové 
péče podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, 
a zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, oba ve znění pozdějších předpisů, p r o h l a š u j e  
areál bývalé káznice a věznice s kaplí Nanebevzetí Panny Marie, s pozemky p. č. 1 a p. č. 2/1, 
vše k. ú. Zábrdovice, Cejl 469/71 (budova bývalého zemského trestního soudu), 
Soudní 469/2, Bratislavská 249/68, okres Bmo - město, Jihomoravský kraj, za kulturní 
památku. V tomto řízení dle § 27 odst. 1 písm. b) zákona ě. 500/2004 Sb., správní řád, ve 
znění pozdějších předpisů, je účastníkem řízení: společnost R.C.P.R. -  Reality, s. r. o., 
IČ: 26946769, se sídlem Vrázova 1567/13, 616 00 Bmo -  Žabovřesky a dále Statutární město
to fá  1/77 /  'K M  . &  • ^  ^
1
Brno, IČ: 44992785, se sídlem Dominikánské náměstí 196/1, 602 00 Brno. Nedílnou součástí 
výroku tohoto rozhodnutí je orientační zákres umístění kulturní památky do kopie katastrální 
mapy a padesát devět identifikačních fotografií kulturní památky."
O d ů v o d n ě n í :
Rozkladem se jeho podatel domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci 
Ministerstvu k novému projednání, případně aby bylo napadené rozhodnutí změněno tak, že 
se předmětný areál prohlašuje za kulturní památku dle § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 20/1987 
Sb., tj. nikoliv dle § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb.
Ze správního spisu byly zjištěny následující podstatné skutečnosti:
Ministerstvo kultury obdrželo dne 12. 1. 2016 návrh Národního památkového ústavu, 
územního odborného pracoviště v Brně, na prohlášení areálu bývalé káznice a věznice s kaplí 
Nanebevzetí Panny Marie, s pozemky p. ě. 1 a p. č. 2/1, vše k. ú. Zábrdovice, Cejl 469/71, 
Soudní 469/2, Bratislavská 249/68, okres Brno - město, Jihomoravský kraj, za kulturní 
památku. Ministerstvo tento podnět vyhodnotilo a v uvedené věci zahájilo správní řízení.
V návrhu (podnětu) Národního památkového ústavu č.j. NPÚ-371/2464/2016 ze dne
12. 1. 2016 je k areálu uvedeno následující: „[...] Předmětná soustava objektů utváří městský 
blok vymezený ulicemi Cejl, Soudní a Bratislavská. Budovy stojí na dvou parcelních číslech 
(1 a 2/1) v katastrálním území Zábrdovice, tři popisná čísla souvisejí se třemi vchody z ulic (z 
Cejlu je přístupná trojkřídlá budova bývalého soudu, z ulice Soudní je možné vstoupit do 
ústřední a nejstarší části areálu a z Bratislavské je vchod do nejmladší úřední budovy). 
Patrové a dvoupatrové budovy jsou postaveny kolem čtyř pravoúhlých nádvoří. V jižní části 
areálu do ulice Cejl směřující trojkřídlý dvoupatrový blok má trojosé nárožní rizality, 
výraznou korunní římsu nesenou konzolami a trojdílný hlavní vchod s průjezdem. Vjezd na 
nádvoří z ulice Cejl je pravoúhlý, boční vstupy pro pěší mají půlkruhové záklenky lemované 
jednoduše profilovanou římsou. Hlavní jižní fasáda je jinak hladká a obsahuje celkem 21 
pravoúhlých okenních os. Ze západu i z východu jsou k jižnímu křídlu přistavěny o patro 
nižší jednoosá křídla. Boční západní fasáda tohoto stavebně samostatného bloku je pětiosá a 
hladká. Hladké jsou rovněž dvorní fasády opatřené řadami okenních os. Pouze nad vjezdem je 
půlkruhový bosovaný záklenek - jediný pozůstatek původní bohatě členěné fasády. Veškeré 
okenní výplně jsou z počátku našeho století, dvoje vstupní dveře z ulice Cejl jsou z konce 19. 
nebo z počátku 20. století. Areál severně pokračuje nejstarší částí, kterou je pravoúhlý patrový 
blok postavený kolem dvou nádvoří. Na tuto část navazují dvě krátká křídla sahající až k ulici 
Bratislavská, mezi kterými je částečně dvoupatrové křídlo uzavírající celý areál od severu. 
Bývalá hlavní jižní fasáda otevřená nyní do jižního dvora při ulici Cejl má třináct os. V třetí 
ose od západu je v přízemí půlkruhově zaklenutý vjezd, v sedmé přízemní ose pravoúhlý 
vstup a v jedenácté přízemní ose opět půlkruhově zaklenutý vjezd. Všechny tyto původní 
vstupy jsou lemovány bosováním. Jinak je fasáda, až na jednoduchý sokl a profilovanou 
korunní římsu, hladká. Západní průčelí do ulice Soudní je až na korunní římsu hladké, v 
přízemí je celkem šestnáct nepravidelně rozmístěných os, které jsou přibližně dodrženy i v 
patře. Poslední tři osy na severu již náleží severnímu křídlu, které je o něco vyšší. Všechny 
otvory jsou pravoúhlé. Severní křídlo směřující do ulice Bratislavská je osově rozvrženo na 
tři části. Střední sedmiosý rizalit je dvoupatrový, boční části pouze patrové. Fasády jsou 
až na profilovanou korunní římsu hladké, otvory jsou pravoúhlé. Podobně je severní křídlo 
řešeno i z dvorní jižní části. Ústřední dvoupatrový rizalit výrazně předstupuje před boční části 
křídla. Hlouběji do nádvoří navíc vystupuje hranolová schodišťová hala. Východní část 
fasády má okenní otvory se segmentovým záklenkem, všechny ostatní otvory jsou pravoúhlé.
2
Hladké fasády mají profilovanou korunní římsu, východní část dokonce i jednoduché 
šambrány kolem oken a suprafenestry. Výplně jsou z několika časových fází, většina je však 
ze 3. čtvrtiny 20. století. Zbylé dvorní fasády (při severním, západním a východním nádvoří) 
jsou až na výjimky a korunní římsu hladké. Kolem oken západní fasády východního dvora 
jsou pravoúhlé šambrány. Jednoduchými šambránami jsou opatřeny rovněž okna kaple 
umístěné ve středním křídle mezi západním a východním nádvořím. Kaple má segmentově 
zaklenutá okna, zbytek okenních otvorů je pravoúhlý. V jižním křídle jsou dva půlkruhově 
sklenuté vjezdy, v severním křídle nejstarší části jeden (mezi západním a severním nádvořím). 
Na severním, západním a východním nádvoří jsou postaveny různé přístavby (sklad, garáže, 
výtah apod.) nebo pouze lehké přístřešky kovové konstrukce. Okenní a dveřní výplně 
exteriéru jsou z několika časových fází - většina z doby kolem poloviny 20. století, menší část 
starší (z 2. poloviny 19. století) Celá soustava budov má sedlové střechy zvalbené nad 
nárožími. Střechy bez vikýřů jsou opatřeny řadou komínů. Některé z komínů jsou členěny 
profilovanými římsami. Z interiéru trojkřídlé budovy při ulici Cejl stojí za podrobnější popis 
vjezd. Segmentově valené zaklenutí je neseno překlady podpíranými původně dvěma 
trojicemi kandovaných dórských sloupů. Do dnešních dnů je dochována pouze západní 
trojice, do východního prostoru je vestavěna recepce. Zbytek prostor je s nejvyšší 
pravděpodobností plochostropý, vzhledem k funkci budovy (ubytovna) nebyl kompletně 
dokumentován a prozkoumán. Vyjma jednoho valené sklenutého sklepa pod středním křídlem 
mezi centrálními nádvořími je soustava sklepů pouze pod severním křídlem při ulici 
Bratislavská. Sklepní prostory jsou opatřeny stájovými klenbami. Přízemí ústřední nejstarší 
části (šest křídel kolem západního a východního dvora) je řešeno v podstatě pravidelně. V 
každém z křídel je průběžná chodba, ze které jsou přístupné všechny další prostory sestávající 
především z různých typů cel. Prostory jsou zaklenuty valenými klenbami s různě řešenými 
výsečemi. Většina výsečí je pětibokých, některé jsou styčné. Menší část prostor je sklenuta 
plackovými a neckovými klenbami, výjimečně i klenbou křížovou. Dveře do jednotlivých cel 
jsou vždy pravoúhlé, většina okenních otvorů je umístěna v segmentově zaklenutých 
špaletách. V centrálním křídle mezi západním a východním nádvořím je umístěna kaple 
sahající přes obě podlaží. Kaple s velkou kruchtou je zaklenuta třemi poli plackové klenby 
nesené přízedními pilastry s profilovanými hlavicemi a patkami, okna jsou v segmentově 
sklenutých špaletách. Vstup do kaple je vyplněn pozdně barokními dveřmi se zbytky 
dekorativního kování, podobné dveře pak vedou i do bývalé sakristie, nyní příčkou předělené 
ve dva prostory. Krátká křídla směřující k ulici Bratislavské půdorysně navazují na starší část 
areálu, ale jsou plochostropé. Ploché stropy má i severní křídlo při samotné ulici. Do patra 
vede několik schodišť - tři schodiště z nej starší části areálu jsou dvouramenná, zaklenutá 
valené. V severním křídle jsou dvoje schodiště do suterénu, východní je dvouramenné, 
západní oble zalomené. V centrální části je dvouramenné schodiště do patra. Výplně přízemí 
jsou z několika časových fází, přičemž jsou dochovány i dveře (výjimečně okna) z doby 
výstavby. Zejména mladší trojkřídlí při ulici Bratislavská má výplně i ze 3. čtvrtiny 20. 
století. Půdorys patra v podstatě kopíruje přízemí s tím rozdílem, že část prostor je 
plochostropých. Jedná se o řadu cel v jižním a severním křídle nejstarší části areálu. Trojkřídlí 
při ulici Bratislavská je stejně jako v přízemí plochostropé celé. Rovněž v patře jsou 
dochovány původní pozdně barokní dveře do cel, oproti přízemí však byla větší část výplní 
v průběhu času nahrazena novějšími. Ze všech schodišť vedoucích do patra se dá pokračovat 
výše (v případě nejstarší části areálu na půdu, v severním křídle při Bratislavské do druhého 
plochostropého patra). Tesaný krov je pozdně barokní krokevní hambalkový s dvěma patry 
hambalků a ležatou stolicí, v severním křídle u ulice Bratislavská je mladší vaznicový krov z 
2. poloviny 19. století. Některé prvky staršího krovu (ležaté sloupky, středové sloupky) jsou 
zdobeny jednoduchým architektonickým členěním (profilované patky a hlavice).
3
Dějiny objektu: Věznice byla zřízena na základě dvorského dekretu ze dne 4. srpna 
1770, jenž přikazoval vybudovat zemskou káznici pro celou Moravu. Výstavba probíhala v 
letech 1772 až 1776 dle projektu, jenž byl řešen zcela v souladu s dobovou vzorníkovou 
literaturou. V několika následujících letech krátce po dostavbě však objekt nesloužil svému 
původnímu účelu, do nově vystavěných prostor byl roku 1778 přemístěn sirotčinec z bývalé 
brněnské jezuitské koleje. Teprve roku 1784 byla budova předána vězeňské správě a byla 
určena pro odsouzené za méně závažné trestné činy. K dílčím klasicistním úpravám stavby 
došlo na samém konci 18. století dle projektu Karla Jacobiho z Eckholmu (1743 - 1801), 
ředitele moravského Provinčního stavebního ředitelství v Brně. Věznice byla rozdělena na 
mužské a ženské oddělení. V objektu se nacházelo 16 cel, byty zaměstnanců, kanceláře, kaple 
a pracovní dílny pro vězně (tkalcovna a přádelna lnu, dílna na předení vlny, krejčovská a 
obuvnická dílna), prádelna, sušárna a další provozní místnosti. Na nádvořích byly umístěny 
kryté studny. Další přestavba komplexu proběhla ve 40. letech 19. století, kdy bylo podle 
projektu Josefa Seiferta a Josefa Jacobiho přistavěno křídlo s průčelím do ulice Bratislavské 
a trojkřídlý blok s reprezentativním vstupem z ulice Cejl. Od roku 1850 v této části objektu 
sídlil brněnský zemský trestní soud. V dané době proběhly patrně rovněž interiérové úpravy, 
jež vedly k navýšení počtu cel. V roce 1855 do nich byli převezeni poslední vězni ze 
Spilberku. Na počátku 20. století proběhla další rekonstrukce objektu a rovněž došlo k 
přestavbě patrového křídla a úředního domu směrem do ulice Bratislavská. Mimo jiné byly 
upraveny jednací sály, byly vytvořeny nové kanceláře a byty pro přednostu věznice, 
kontrolora a inspektora. V roce 1916 byl na Cejlu několik týdnů neoprávněně držen básník 
Petr Bezruč. V období 1. republiky v objektu zasedal krajský soud, ve věznici se nacházela 
oddělení pro ženy, muže a mladistvé, kapacita byla přibližně čtyři sta vězňů. V protektorátním 
období v objektu nadále sídlil český krajský trestní soud, který byl doplněn ještě Německým 
zemským soudem. Část budovy byla zabrána pro ženské oddělení gestapa. To využívalo sedm 
cel, přičemž jedna z nich (cela č. 7) byla celou transportní, kam byly umísťovány ženy 
před transportem do jiné věznice či do koncentračního tábora. Počet žen vězněných gestapem 
se v průměru pohyboval kolem 70 osob. Věznice nebyla, na rozdíl např. od Kounicových 
kolejí, využívána k popravám. Jedinou výjimku tvoří případ odbojářů Aloise Zavadila 
a Květoslava Kolaříka, kteří byli dne 12. března 1945 na Cejlu oběšeni (dosud jsou na půdě 
zachovány popravčí háky). Objekt byl dvakrát poškozen během náletů ve dnech 25. srpna a 
20. listopadu 1944. Budova byla zasažena čtyřmi bombami, další dvě dopadly v její těsné 
blízkosti. V důsledku bombardování došlo zejména ke značnému poškození střech, zcela 
zničena pak byla vězeňská knihovna a vzdělávací prostory. Následné opravy proběhly jen v 
nejnutnějším rozsahu, byla položena nová krytina a zasklena okna. Další dílčí úpravy 
proběhly až v roce 1946, kdy došlo k opravám kaple, cel v prvním patře a k obnovení 
vybombardovaných vzdělávacích prostor s knihovnou. Po ukončení války v objektu nadále 
působila věznice Krajského soudu v Brně. V jeho prostorách byli rovněž v průběhu let 1945 - 
1949 drženi a popravováni retribuční vězni odsouzení Mimořádným lidovým soudem. Po 
únorovém převratu byli na Cejlu vězněni odpůrci komunistického režimu: účastníci třetího 
odboje, vojenské osoby, osoby z bezpečnostních sborů a politicky angažované osoby z celého 
Československa. Až do zrušení roku 1956 prošly prostorami věznice stovky politických 
vězňů, mezi jinými například básníci Jan Zahradníček, Václav Renč, Zdenek Rotrekl nebo 
pozdější předseda Ústavního soudu Zdeněk Kessler. Mnozí z odsouzených byli v prostorách 
věznice rovněž popraveni. Po zrušení věznice byly prostory až do roku 2007 využívány jako 
depozitář Moravského zemského archivu. [...]
Památková hodnota areálu: Unikátnost brněnské káznice v Zábrdovicích tkví v 
několika navzájem propojených rovinách. Těmi jsou překvapivě autenticky dochované 
prostory z 3. čtvrtiny 18. století a po staletí vrstvené historické hodnoty sahající až do doby 2. 
poloviny 20. století. Areál byl stavěn postupně v několika etapách. Centrální část areálu
4
vznikala v letech 1772 - 1776 podle neznámého projektu, na konci 18. století byla upravena 
inženýrem Karlem Jacobim z Eckholmu (1743 - 1801). K další přestavbě komplexu došlo ve 
40. letech 19. století, kdy byl dle projektu Josefa Seiferta a Josefa Jacobiho přistavěn 
trojkřídlý blok s reprezentativním vstupem z dnešní ulice Cejl (tento objekt sloužil potřebám 
soudu). Na počátku 20. století pak proběhla rekonstrukce objektu a přístavba patrového křídla 
a úředního domu směrem do ulice Bratislavská. Nejstarší a nejrozsáhlejší pozdně barokní část 
areálu je zachována prakticky z doby svého vzniku, a to nejen ve své hmotě včetně krovů, ale 
i v takových detailech jakými jsou do cel vedoucí dřevěné dveře s kovanými pásovými 
závěsy, do kaple směřující dvoukřídlé dveře s rozvilinovým kováním a další dveřní 
(výjimečně okenní) výplně. Na vězeňskou funkci objektu z nejstarší doby upomínají četné 
kované mříže, kukátka do jednotlivých cel a dílen a podobně. Na východní fasádě dvora při 
Cejlu jsou dochovány bosáže kolem vjezdů a vchodu. Vzhledem ke kontinuálně pokračující 
původní funkci byly vězeňské prostory pouze drobně upravovány - jedná se především o 
zámky, systémy zaznamenání počtu vězněných nebo závory. Cenný je prostor kaple, který se 
ale dochoval bez interiérového vybavení. Velká kruchta sloužila pro ženské vězenkyně, 
které byly za všech okolností odděleny od mužů. Dobře je Zachovalý rovněž pozdně barokní 
krov poškozený pouze lokálně vyřezávkami (plošně dřevokazným hmyzem a houbami). 
Ve velké části areálu jsou dochovány historické povrchy podlahy (dlažba na chodbách 
nebo prkenná podlaha cel, pod kterou je starší dlažba z pálených dlaždic). Areál je narušen 
pouze lokálně - část prostor mladších částí má nové stropy a výplně otvorů (z 2. poloviny 
20. století), na vnitřních nádvořích jsou utilitární přístavby. Výrazněji je upravena budova 
při ulici Cejl, ze které je částečně dochován především cenný průjezd s kandovanými 
dórskými sloupy. Z fasády byla v 1. polovině 20. století odstraněna bosáž a později byl 
přezděn vjezd.
Výjimečnou hodnotou prostor je jejich historická paměť. Lidé zbaveni svobody 
zde byli vězněni od 3. čtvrtiny 18. století až do 50. let 20. století. Objekt tedy svému účelu 
sloužil za vlády Habsburků, v období první republiky, v průběhu obou světových válek (v 
roce 1916 zde byl krátce držen Petr Bezruč) i po únoru 1948. Především v posledních 
desetiletích existence byla káznice svědkem zmaření desítek lidských životů. Popravovalo se 
tu za Protektorátu i krátce po něm, kdy objekt sloužil jako retribuční věznice. Na tyto události 
poukazují například háky na půdě. Od roku 1948 byli na Cejlu vězněni odpůrci 
komunistického režimu (mimo jiné Jan Zahradníček, Zdeněk Rotrekl, Zdeněk Kessler či Petr 
Křivka). Autentičnost prostor podtrhují četné vzkazy vězněných (ve sklepě, na dveřích cel 
korekcí, v běžných celách a jinde) nebo amatérská výzdoba kaple ve stylu socialistického 
realismu (na místě oltáře je nástěnná malba s vojáky, matkou s dítětem apod.). Káznice na 
Cejlu je unikátní málo známou stavbou, která vzhledem ke své původní funkci nemá v České 
republice srovnání. Shodou dějinných okolností unikla výrazné přestavbě a je tak výmluvným 
svědkem dějin vězeňství ve střední Evropě. Neopomenutelná je rovněž hodnota areálu jako 
důležitého pietního místa a nikoli na posledním místě je nutné vyzdvihnout jeho mimořádný 
význam urbanistický, stěžejní pro celou rozsáhlou městskou zástavbu v okolí ulice Cejl.“
Dne 14. 1. 2016 se na základě předchozí telefonické domluvy seznámil se spisem 
Ministerstva kultury zástupce Statutárního města Brna, náměstek primátora města Brna, 
pan Bc. Matěj Hollan. Dotčenému byly následně předány kopie požadovaných podkladů 
pro rozhodnutí a bylo dohodnuto svolání společného ohledání věci na místě za účasti 
pracovníků Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Brně, dále 
příslušných orgánů státní památkové péče (Krajský úřad Jihomoravského kraje, Magistrát 
města Brna) a druhého účastníka řízení, společnosti R.C.P.R. -  Reality, s. r. o. (vlastník 
budovy bývalého zemského trestního soudu).
5
Ohledání věci na místě proběhlo v řádně stanoveném termínu dne 1. 2. 2016. 
Byla provedena prohlídka celého areálu Cejl 469/71, Soudní 469/2 a Bratislavská 249/68, 
pořízena vlastní fotodokumentace a písemný záznam o ohledání věci. Společnosti R.C.P.R. -  
Reality, s. r. o. byly předány kopie podkladů požadované v dopise ze dne 27. 1. a 28. 1. 2016.
Krajský úřad Jihomoravského kraje, úsek státní památkové péče, ve svém vyjádření 
č.j. JMK 7444/2016 ORR ze dne 20. 1. 2016 prohlášení uvedeného souboru za kulturní 
památku doporučil, což odůvodnil takto: „V případě bývalé káznice a věznice na ulici Cejl 
v Brně - Zábrdovicích se jedná o mimořádně hodnotný pozdně barokní a historizující stavební 
komplex s jedinečným významem zejména pro dějiny vězeňství, který disponuje i značnými 
hodnotami architektonickými a urbanistickými. Nejstarší a nejrozsáhlejší pozdně barokní část 
areálu je zachována v podstatě z doby svého vzniku, a to nejen ve své hmotě, ale i v takových 
detailech, jakými jsou např. do cel vedoucí dřevěné dveře s kovanými pásovými závěsy, 
do kaple směřující dvoukřídlové dveře nebo četné kované mříže, kukátka do jednotlivých cel 
a dílen apod. Cenným dokladem pro historii 20. století, kdy zde byly vězněny mnohé známé 
osobnosti (např. Petr Bezruč, generál Radola Gajda, Jan Zahradníček, Zdeněk Rotrekl, 
Zdeněk Kessler či Petr Křivka), jsou háky v půdních prostorách, četné vzkazy vězněných 
na stěnách či dveřích nebo amatérská výzdoba kaple ve stylu socialistického realismu.“
Magistrát města Brna, úsek státní památkové péče, jako příslušný správní orgán 
památkové péče, ve svém dopise ze dne 10. 2. 2016, č.j. MMB/0021352/2016, doporučil 
dotčený areál prohlásit za kulturní památku v rozsahu nemovitostí Bratislavská č. p. 249, 
na pozemku p.č. 2/1, k.ú. Zábrdovice, spolu s pozemkem p.č. 2/1, k.ú. Zábrdovice, 
přičemž nedoporučil prohlásit za kulturní památku budovu bývalého zemského trestního 
soudu Cejl a Soudní č. p. 469, spolu s pozemkem p. č. 1, k. ú. Zábrdovice, což odůvodnil 
takto: „Areál bývalé káznice a věznice s kaplí Nanebevzetí Panny Marie, tvořící blok 
vymezený ulicemi Cejl, Soudní a Bratislavská, se nachází na území ochranného pásma 
Městské památkové rezervace Brno, ustanoveném rozhodnutím Odboru kultury NVmB č. j. 
KULT/402/90/Sev ze dne 6. 4. 1990. Předmětem řízení o prohlášení věci za kulturní památku 
je celý areál v rámci pozemků pare. č. 1 a 2/1, k.ú. Zábrdovice. Tento areál vznikl postupně v 
několika stavebních etapách a byl koncipován jako jeden provozní celek. Nyní je však 
rozdělen na dvě samostatné fyzicky oddělené části: Nemovitost Cejl 71 / Soudní 2, č.p. 469, 
na pozemku pare. č. 1, k.ú. Zábrdovice, původní soudní budova s reprezentativním průjezdem 
z ulice Cejlu do areálu věznice, přistavěná ve 40. letech 19. století ke staršímu komplexu 
budov, je od roku 2008 ve vlastnictví spol. R.C.P.R - Reality, s.r.o., Vrázova 13, 616 00 Brno 
a je využívána pro ubytovací účely. V souvislosti s provozem ubytovny byla budova v roce 
2008 a 2011 stavebně upravena a modernizována, v rámci čehož došlo k výměně původních 
oken za plastová a celkovému zateplení fasády, která již byla dříve zbavena své původní 
architektonické výzdoby. Nemovitost Bratislavská 68, č. p. 249, pozemek pare. č. 2/1, k. ú. 
Zábrdovice, pozdně barokní, klasicistně upravená část areálu věznice, včetně přístavby 
úředního domu do ulice Bratislavské z počátku 20. století, je od roku 1991 ve vlastnictví 
statutárního města Brna, Dominikánské nám. 1, 601 67 Brno. Tato část areálu je, kromě 
dílčích stavebních úprav a účelových přístaveb v nádvořích, zachována v téměř autentické 
podobě z doby svého vzniku, v současné době je vyklizena a je přístupná nově zřízeným 
vstupem z ulice Soudní. Svému původnímu účelu sloužila do 50. let 20. století, po zrušení 
věznice byla až do roku 2007 využívána jako depozitář Moravského zemského archivu. Z 
hlediska stavebnětechnického vykazuje tato nevyužívaná část areálu dlouhodobou neúdržbu a 
je nezbytné provést sanační práce zejména v souvislosti se zatékáním do konstrukcí a další 
opatření k zamezení postupujících degradačních procesů. Záměrem statutárního města Brna je 
postupné oživování areálu a vzhledem k aktuálnímu projektu na částečné prozatímní využití 
objektu věznice s kaplí jako „Kreativní centrum" (výstavní prostory, kulturně vzdělávací
6
akce, atd.) byla v srpnu 2015 vypracována spol. SAURA s.r.o. dokumentace sanačních prací, 
které předcházel stavebnětechnický průzkum z roku 2013. V současné době jsou sanační 
práce v rámci akce „Bratislavská 68 - sanační opravy objektu a opravy vybraných prostor" v 
realizaci. Předmětem úprav je odstranění havarijního stavu (zatékání do budovy střechou, 
nefunkční elektroinstalace, rozbité výplně oken, zavlhání zdivá, atd.). Opravena bude ěást 
dvorní budovy a kaple, upraveny stávající vstupy z ulice Soudní a Bratislavské. Dále půjde o 
úpravy dvorních ploch včetně odstranění druhotných přístřešků. V návaznosti na provedené 
práce bude řešena změna užívání. Stavebně-historické vyhodnocení celého areálu bývalé 
káznice a věznice s kaplí Nanebevzetí Panny Marie je podrobně shrnuto v odborných 
podkladech vypracovaných v rámci návrhu na prohlášení věci za kulturní památku Národním 
památkovým ústavem územním odborným pracovištěm v Brně. Odbor památkové péče MMB 
se ztotožňuje se závěry Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v 
Brně, že z hlediska kulturně historického jde o významné pietní místo a unikátní ojediněle 
Zachovalý doklad dějin vězeňství na území České republiky od 3. čtvrtiny 18. století do 50. let 
20. století. Zejména se jedná o nejstarší část věznice a káznice s kaplí na pozemku pare. č. 
2/1, k.ú. Zábrdovice, která se zachovala ve své stavebně historické podstatě včetně 
autentických detailů souvisejících s vězeňskou funkcí. Tento cenný doklad kulturně 
historických hodnot opravňuje prohlášení za kulturní památku dle zákona č. 20/1987 Sb., o 
státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, a proto Odbor památkové péče MMB 
prohlášení areálu bývalé káznice a věznice s kaplí Nanebevzetí Panny Marie, v rozsahu 
nemovitostí č. p. 249, na pozemku pare. č. 2/1, k.ú. Zábrdovice, spolu s pozemkem pare. č. 
2/1, k.ú. Zábrdovice, doporučuje. Odbor památkové péče MMB současně upozorňuje, že by 
prohlášením nemělo být v rámci obnovy a nového využití předmětných nemovitostí 
zamezeno vybudování nového odpovídajícího zpřístupnění areálu z ulice Bratislavské, a to 
náhradou za historické, dnes již znemožněné komunikační propojení z ulice Cejl. Touto 
koncepcí by byla zřejmě dotčena přístavba v ulici Bratislavské vybudovaná počátkem 20. 
století, tedy nejmladší stavební fáze areálu. S ohledem na rozdělení areálu z hlediska 
vlastnických vztahů a s tím související fyzické oddělení obou nemovitostí, kdy nelze 
prakticky předpokládat opětovné sjednocení areálu v jeho původním rozsahu a zejména s 
poukazem na stavební zásahy, které byly v nedávné době v rámci nemovitosti č. p. 469, 
pozemek pare. č. 1, k ú. Zábrdovice, realizovány, Odbor památkové péče MMB nedoporučuje 
prohlášení této části areálu spolu s pozemkem pare. č. 1, k.ú. Zábrdovice, za kulturní památku 
ve smyslu zákona č. 20/1987 Sb.“
Ministerstvo kultury k vyjádření Odboru památkové péče Magistrátu města Brna ze 
dne 10.2.2016 uvedlo v napadeném rozhodnutí následující: „Ministerstvo kultury se 
neztotožňuje s argumentací Magistrátu města Brna, úseku státní památkové péče, ve věci 
nedoporučení prohlášení části předmětného historického souboru, respektive budovy 
bývalého zemského trestního soudu Cejl 469/71 a Soudní 469/2, za kulturní památku. Na 
základě provedeného vlastního ohledání věci na místě dne 1. 2. 2016 rozporujeme tvrzení 
výše zmíněného stanoviska, že u dotčeného objektu nedávno došlo k „celkovému zateplení 
fasády", neboť obložení tepelnou izolací proběhlo pouze u drobného přístavku - krčku 
přimknutého k levému nárožnímu rizalitu při styku ulic Cejl a Soudní. Ze starších fotografií 
z 90. let 20. století je zároveň zřejmé, že nynější okna nenahradila „původní" šestitabulkové 
a osmitabulkové okenní výplně, ale pouze mladší utilitárně členěná okna z druhé poloviny 
20. století. Jedná se navíc o zásahy reverzibilní povahy, neboť způsob dělení okenních výplní 
a odstraněné „pevnostní" architektonické tvarosloví je případně dobře rekonstruovatelné 
na základě dobových fotografií, pohlednic a existující podrobné archivní plánové 
dokumentace z roku 1854 a 1860. Kromě provedené purizace fasády má budova bývalého 
trestního soudu nadále zachovanou většinu historických konstrukcí (zdi, klenby, schodiště, 
krov) a zcela neporušena zůstala rovněž základní hmotová a výšková kompozice stavby,
7
odpovídající archivním plánům z roku 1860. Již v době výstavby velmi jednoduchá, 
racionální a architektonicky nenáročná vnitřní dispozice objektu odpovídala jeho původnímu 
určení a funkci. Realizované dílčí modernizace interiéru z tohoto pohledu neznamenaly 
zásadnější ochuzení památkových hodnot stavby. Status památkové ochrany vlastníkovi nijak 
nebrání v dosavadním využívání budovy jako ubytovacího zařízení. Ministerstvo kultury dále 
uvádí, že prohlášení věci za kulturní památku není pojato jako jednostranné omezení 
vlastnického práva bez náhrady, protože zákon o státní památkové péči nabízí řadu 
fakultativních i obligatomích náhrad, vázaných na zachování a údržbu kulturní památky 
(možnost bezplatných odborných konzultací, čerpání dotací na plánovanou opravu a obnovu, 
atd.). Výše a způsob náhrad jsou dány povahou věci, zejména též odvisí od výše nákladů, 
jimiž obnova či údržba kulturní památky překračuje obvyklé náklady.
Dále podotýkáme, že monumentálně koncipované podlouhlé průčelí do ulice Cejl 
(autorem stavitel a průkopník památkové péče Josef Seifert; *1808 - f 1857) 
s charakteristickým osovým trojčlenným portálem (srov. s Fórsterovým -  Arnoldovým 
portálem Chlapeckého biskupského semináře z let 1857 -  1859, Veveří 462/15, Brno) 
s průjezdem lemovaným dvěma páry dórských sloupů, s postranními rizality a nápadně 
vyloženou konzolovou korunní římsou, představuje dodnes, i přes pozdější zjednodušení 
fasády, jednu ze stěžejních architektonických dominant postupně revitalizované 
čtvrti současného širšího centra města Brna. Objekt je z památkového hlediska nejenom 
hodnotnou typologickou ukázkou soudní budovy z období krátce po polovině 19. století, 
ale také cenným reprezentantem brněnského pozdního klasicismu s prvními ohlasy rané 
neorenesance (srov. s Fróhlichovou architekturou Městského dvora z let 1853 - 1855, 
Silingrovo náměstí 265/2, Brno). Po urbanistické stránce zároveň dotčená stavba vhodným 
způsobem začlenila a zarovnala od uliční čáry ustoupený blok staré káznice s okolní 
jednotnou linií ulicové zástavby. Vedle výše zmíněných hodnot architektonických 
a urbanistických dále nelze opomenout význam historický, neboť objekt bývalého zemského 
trestního soudu je také důležitým památným místem moderních dějin 20. století. V jeho zdech 
se konaly jak poválečné retribuční procesy (zasedání mimořádných lidových soudů), 
tak následné poúnorové vypořádávání se s nepohodlnými představiteli a jednotlivci z řad 
tehdejší nekomunistické části společnosti.
Z architektonického, urbanistického i historického hlediska je dotčená soudní budova, 
stejně jako historizující dostavba úředního, bytového a obslužného objektu z roku 1903, zcela 
nedílnou a logickou součástí historického areálu bývalé káznice a věznice. Ve stanovisku 
uvedené nynější rozdělení areálu z pohledu vlastnických vztahů a s tím související oddělení 
obou na sebe navazujících nemovitostí nemá vliv na posuzování Národním památkovým 
ústavem shledaných památkových hodnot souboru. Dopravní dostupnost jednotlivých 
vnitřních dvorů staré káznice lze řešit např. znovuzřízením věcného břemene pro průchod 
a průjezd k vnitřním křídlům areálu skrze rozlehlý dvůr objektu Cejl 469/71 a dodnes 
existující klenuté vjezdy staré káznice.1'
Na svém 7. jednání ze dne 8. 4. 2016 posoudila architektonické a urbanistické hodnoty 
předmětného souboru odborná Komise Ministerstva kultury pro hodnocení návrhů 
na prohlášení nemovitých věcí za kulturní památku, přičemž prohlášení celého areálu Cejl 
469/71, Soudní 469/2 a Bratislavská 249/68 za kulturní památku jednoznačně doporučila, a to 
s následujícím odůvodněním: „Komise se seznámila s prezentovanými památkovými 
hodnotami exteriéru i interiéru nejen nejstarší části areálu, ale i pozdně klasicistní dostavby 
jižní části (soudní budovy), stejně jako ještě mladší severní části. Komise konstatuje, že celý 
tento areál vykazuje srovnatelné památkové hodnoty a proto by měl být v tomto rozsahu 
prohlášen za kulturní památku. V případě nejstarší části areálu jde o typologicky na našem
8
území zcela unikátní objekt klasicistní káznice dochovaný v mimořádném stupni autenticity 
jak z období výstavby, tak z hlediska stop pozdějšího využívání budov. V tomto kontextu 
mají celorepublikový význam stopy a doklady z doby totality, včetně amatérské výzdoby 
kaple. Jižní soudní budova byla sice kolem poloviny 20. století v uliční fasádě zčásti 
modernizována, avšak kromě tohoto reverzibilního zásahu vykazuje zcela srovnatelnou míru 
významu jako starší část. Ve svém původním řešení patří budova mezi přední díla pozdního 
klasicismu na Moravě a tvoří předstupeň pozdější mimořádně významné urbanistické 
realizaci brněnské okružní třídy. Památkové hodnoty vykazuje rovněž mladší severní část 
areálu, která obdobně jako část jižní, zapojila původně solitérní objekt káznice do historické 
urbanistické struktury předměstí Cejl. V rámci tohoto předměstí má celý areál klíčový 
urbanistický význam. Předměstí Cejl patří k nejstarším brněnským předměstím, jeho 
urbanistická struktura má nepochybně středověký základ."
Dle § 3 odst. 2 zákona č. 20/1987 Sb. byli o podání návrhu písemně vyrozuměni 
vlastníci věci navržené na prohlášení za kulturní památku, a dle § 36 odst. 3 správního řádu 
jim bylo umožněno, aby se před vydáním rozhodnutí vyjádřili k podkladům, které 
Ministerstvo kultury v průběhu řízení shromáždilo. Společnost R.C.P.R. -  Reality, s. r. o. 
(vlastník budovy bývalého zemského trestního soudu) této možnosti nevyužila. Za Statutární 
město Brno nahlédl do spisu dne 21. 4. 2016 náměstek primátora města Brna, Bc. Matěj 
Hollan, kterému byly předány kopie vyžádaných podkladů rozhodnutí.
Dne 5. 5. 2016 obdrželo Ministerstvo kultury následující vyjádření Statutárního města 
Brna č.j. MMB/149453/2016 ze dne 4. 5. 2016, jehož přílohou bylo nově vypracované 
stavebně -  historické vyhodnocení objektů Bratislavská 249/68, včetně provedení 
dendrochronologického datování dřevěných konstrukčních prvků krovů (zadavatelem 
Statutární město Brno, Magistrát města Brna, odbor správy majetku): „[...] Statutární město 
Brno (SMB) jakožto vlastník objektu bývalé městské káznice, č. p. Bratislavská 68, se tímto 
na základě výzvy Ministerstva kultury vyjadřuje k procesu zpamátnění.
1. Sanační opravy objektu: SMB si je plně vědomo historické a paměťové hodnoty 
objektu. To dokládá i aktuálně probíhajícím stavebně - historickým průzkumem a sanačními 
pracemi, které probíhají za účasti územního odborného pracoviště Národního památkového 
ústavu v Brně a Odboru památkové péče Magistrátu města Brna. Zájem města o památkovou 
hodnotu objektu dokládá i to, že ještě před samotným podáním návrhu na zápis objektu do 
Ústředního seznamu kulturních památek byl součástí zadání pro zhotovitele sanačních prací 
požadavek k ochraně autenticky dochovaných prostor a prvků. Podklad sanačního projektu 
pro zachování autentických detailů a originální povrchové substance přikládáme k tomuto 
dopisu (viz příloha č. 1). Sanační práce probíhají v objektu pod vedením Odboru správy 
majetku MMB v rámci veřejné zakázky malého rozsahu s názvem „Bratislavská 68 - sanační 
opravy objektu a opravy vybraných prostor", a to za účelem zprovoznit vytipované prostory 
areálu a současně zamezit havarijnímu stavu a dalšímu chátrání areálu. Cílem je zajištění 
provozu ve vybraných prostorách a umožnění jeho opakovaného a krátkodobého užívání pro 
kulturní a společenské akce (historické prohlídky, přednášky, divadelní představení). Práce 
probíhají dle projektové dokumentace zpracované společností SAURA, s. r. o., se sídlem 
Minoritská 10 Brno z 08/2015.
2. Kreativní centrum - popis projektu: SMB si uvědomuje jak „dávnou" historii 
pozdně barokní stavby, tak dějinné události, které se v objektu káznice odehrály, a i proto je 
záměrem města objekt i okolní lokalitu pozitivně oživit a vytvořit v objektu tzv. kreativní 
centrum. SMB se pro využití objektu bývalé káznice pro potřeby kulturních a kreativních 
průmyslů inspirovalo v mnoha zahraničních městech - Lipsko, Birmingham, Londýn, Lodž, 
kde starým, již nevyužívaným budovám (brownfieldy) dali nový smysl existence. Inspirovali
9
jsme se i transformacemi bývalých věznic, například v partnerském městě Utrechtu nebo 
Ljubljani. Projekt Kreativního centra Brno je podpořen Studií proveditelnosti (Jihomoravské 
inovační centrum a Kancelář strategie města, 2014), viz http://kb.creos.cz/data/editor/File/ 
mapovani_kko_brno_2014_final_med.pdf, a jeho cílem je vytvořit centrum tvůrčích profesí 
poskytnutím soukromých pracovních prostor, ale i prostory přístupné široké veřejnosti 
i vzdělávacím institucím (např. ateliery, knihovna, artotéka, multifunkční sály, světelná 
laboratoř, dílny, regionální filmová kancelář, prostory pro činnost neziskových organizací, 
expozice o historii objektu a okolní čtvrti, residenční prostory, obchody aj.). Cílem projektu 
Kreativního centra Brno je zabránit odlivu talentovaných lidí z Brna, podpořit zaměstnanost, 
nalákat do Brna investory spolupracující s kreativními odvětvími a prostřednictvím aktivit 
kreativního centra pomoci revitalizovat a oživit objekt v majetku města, respektive 
deprivovanou část města, ve které se objekt nachází. Zájem o prostory byl ověřen nejen studií, 
ale zároveň i předběžným otevřením pro vytipované akce v letech 2010 - 2015: 
Dny evropského dědictví, prohlídky, divadelní představení, mše, Ghettofest. Je důležité 
zmínit, že projekt Kreativního centra v objektu bývalé káznice tematicky spadá pod 
schválenou Integrovanou strategii rozvoje Brněnské metropolitní oblasti pro uplatnění 
nástroje ITI. Nástroj ITI (integrované územní investice) umožňuje vybraným strategickým 
projektům využít snazší cestu k získání dotačních prostředků z fondů EU a tím i k realizaci. 
Hledání nové náplně pro objekt, který již rozhodně nebude nikdy sloužit svému původnímu 
účelu, je zásadní, protože bez této nové náplně nelze káznici zpřístupnit široké veřejnosti. 
Jelikož se jedná o finančně velmi náročný projekt - střízlivé odhady finanční náročnosti jsou 
400 milionů a výše - je nutné sehnat na projekt kofinancování z Evropských fondů. 
Dedikování kreativním průmyslům je proto zvoleno i z důvodu možnosti čerpání prostředků z 
Operačního programu podnikání a inovace pro konkurenceschopnost (OPPIK), který 
poskytuje pro tyto účely 50% kofinancování. Jiné operační programy pro účely nákladné 
opravy budovy v současné době v České republice využít nejde (v kontextu možného 
prohlášení za památku podotýkáme, že v rámci tohoto operačního období nelze čerpat peníze 
na kulturu vyjma národních kulturních památek a památek UNESCO). Parametry projektu 
byly již diskutovány se zástupci OPPIK, byl již nastaven finanční a časový harmonogram. 
Vzhledem k harmonogramu je nutné striktně dodržet všechny termíny v souvislosti s realizací 
projektu, protože možnost využít nástroj ITI je limitována horizontem roku 2020. Pokud 
město finance z OPPIKU nezíská, nebude schopno objekt z vlastních finančních prostředků 
opravit tak, aby mohl být důstojně využíván. Projekt Kreativního centra, který je vzorovým 
projektem vybraným mezinárodní sítí měst EUROCITIES do sítě Regions and cities of 
culture, bude realizován ve spolupráci s vysokými a středními školami, zástupci kreativních 
průmyslů, zástupci konfederace politických vězňů, knihovnou Jiřího Mahena, a dalšími 
partnery.
3. Veřejná mezinárodní architektonická soutěž na Kreativní centrum: Objekt, jako je 
káznice, si zasluhuje mimořádný přístup. Má-li sloužit pro účely kulturních a kreativních 
průmyslů, je na místě, aby budoucí podoba Kreativního centra vzešla z mezinárodní 
architektonické soutěže, které se, jak doufáme, zúčastní nejlepší české i renomované světové 
ateliery. Z důvodu dodržení časového harmonogramu její záměr jednomyslně odhlasovala na 
svém zasedání Rada města Brna dne 26. 4. 2016 (viz příloha č. 2). V podkladech pro 
architektonickou soutěž bude jasně specifikována památková ochrana, co konkrétně je třeba 
ponechat v intaktním stavu, kde jsou možné zásahy a jakého rozměru, a to na základě 
stavebně - historického průzkumu, rozhodnutí Ministerstva kultury a debat s pamětníky a 
historiky. Projekt Kreativního centra samozřejmě počítá s reflexí původní funkce objektu a s 
citlivým přístupem k jeho architektonické hodnotě. Rozhodně počítáme se zachováním tzv. 
cel smrti či barokní kaple se stalinistickou výmalbou. Počítáme rovněž s vytvořením 
expozice, která bude prezentovat vězeňství v průběhu totalitních režimů 20. století a
1 0
seznamovat veřejnost s historií objektu. V současné době pro tento účel hledáme relevantního 
partnera. Zachování paměti místa proto bude i součástí zadání architektonické soutěže.
4. Lokalita: Důležitý pro projekt je i kontext lokality - káznice se nachází v největší 
české sociálně vyloučené oblasti (,,Bronx“) a podle zpracované DNA lokality bude pro 
zušlechtění oblasti projekt Kreativního centra Brno velmi přínosný - jak přivedením 
kreativních lidí a nápadů do lokality, tak existencí nízkoprahových center pro obyvatele. 
Čerpáme přitom také ze zahraničních zkušeností na oživování vyloučených lokalit, záměr 
kreativního centra je schválen i ve Strategickém plánu sociálního začleňování (viz 
https://www.bmo.cz/fileadmin/user_upload/sprava_mesta/magistrat_mesta_bma/OSP/dokum 
enty/SPSZ_mesta_Bma_2016-2019_final.pdf, str. 45), který vznikl na základě memoranda o 
spolupráci s vládní Agenturou pro sociální začleňování.
5. Ohrožení realizace projektu Kreativního centra: Dle doposud poskytnutých 
informací se důvodně obáváme neúměrného vzrůstu finančních nákladů v případě požadavku 
na zachování plné autentičnosti celé stavby. Konkrétně se jedná zejména o barokní krov, který 
je zachován ve velkém rozsahu, podle dendrologického posudku stavebně - historického 
průzkumu, který má MK ČR k dispozici, je však ve velmi špatném stavu. Rozsah krovu je 
opravdu mimořádný, a pokud bychom měli tvořit repliku krovu původními tesařskými 
postupy, vzrostou náklady na opravu o desítky milionů. Tyto náklady ale nejsou, bohužel, 
uznatelnými položkami pro kofínancování z operačního programu! SMB například konkrétně 
navrhuje, že určitá malá část krovů se zachová v barokní podobě jako ukázka původního 
stavu, a zbytek se přestaví podle potřeb. Bude tak uchována historie a současně bude 
umožněno smysluplné a finančně dostupné využití objektu do budoucna. Objekt také 
potřebuje sanaci vlhkosti, vybudování nových rozvodů energií, úpravu stěn, aby mohl být 
využíván pro kanceláře, ateliery a další prostory tak, aby zde byly co nejnižší náklady na 
energii a celý projekt byl udržitelný. V rámci přestavby káznice na Kreativní centrum bychom 
také rádi více objekt zpřístupnili a napojili ho na veřejný prostor - dnes je objekt uzavřený a s 
okolím nekomunikuje - což je zvlášť škoda v kontextu dané lokality. Rádi bychom proto 
zbourali či probourali část objektu na ulici Bratislavská, který vznikl až v minulém století a 
nevykazuje dle našeho mínění žádnou architektonickou a urbanistickou hodnotu nutnou 
zvláštního zřetele, čímž by vznikl veřejný či poloveřejný prostor, který by přispěl k 
zušlechtění celé sociálně vyloučené lokality a otevřel káznici / Kreativní centrum více světu. 
Nesouhlasíme s tím, že tato novodobá dostavba káznice vykazuje urbanistické či 
architektonické hodnoty, které by bylo potřeba uchovávat v intaktním stavu. V tomto mimo 
jiné odkazujeme na závěry stavebně - historického průzkumu, který reflektuje nevyhovující 
stav objektu a doporučuje pro jeho zpřístupnění učinit některé zásahy (viz příloha č. 3).
6. Návrh SMB v případě zpamátnění objektu: SMB proto žádá, aby součástí 
případného rozhodnutí o zpamátnění bylo zohlednění finanční a urbanistické stránky tak, aby 
bylo reálné opravit káznici bez navýšení o desítky milionů, a přizpůsobit ji pro potřeby 
kreativních průmyslů a komunikující s okolní lokalitou. V opačném případě se obáváme, že 
zpamátnění nepovede k ochraně památkové hodnoty, ale k další devastaci objektu, na jehož 
záchranu nebude mít SMB dostatek financí. SMB konstatuje, že pokud by objekt vykazoval 
skutečně tak značné památkové hodnoty z hlediska architektonického a urbanistického, 
nemohlo by se stát, že se jeho prohlášení za památku řeší až nyní. Objekt je obrovský a jeho 
případné architektonické či urbanistické hodnoty jistě nemohly uniknout pozornosti 
památkářů na konci 80. let, kdy se zapisovaly do ústředního seznamu stovky památek na 
území města. Pozornosti by jistě neunikl ani při tzv. reidentifikaci kulturních památek, 
prováděné Národním památkovým ústavem v letech 2005 - 2011. Jeho prohlášení za památku 
se začalo řešit až ve chvíli, kdy SMB projevilo snahu zabránit dalšímu chátrání objektu.
11
Vzhledem k historickému odkazu událostí z doby nesvobody chápeme snahu politických 
vězňů objekt prohlásit za kulturní památku připomínající dobu nesvobody. SMB se rozhodně 
nebrání za každou cenu jeho zpamátnění. Na základě výše uvedeného však jednoznačně 
doporučujeme, aby důvodem památkové ochrany bylo ustanovení § 2 odst. 1 písm. b) zákona 
o státní památkové péči, tedy vztah místa k významným historickým událostem s ohledem na 
pietu místa. Také žádáme, aby případnému prohlášení za památku podle tohoto písmena 
předcházelo projednání textu návrhu rozhodnutí o zpamátnění se SMB, aby se tím předešlo 
případným nedorozuměním a dalším procesním postupům.
7. Názor SMB na památkovou ochranu objektu na Bratislavské: Nad rámec vyjádření 
vlastníka sdělujeme, že se shodujeme s názorem Odboru památkové péče Magistrátu města 
Brna neprohlásit za kulturní památku sousední nemovitost s vchodem z ulice Cejl, která je již 
zcela přetvořena pro jiné účely a její zpamátnění by bylo zbytečnou komplikací v celém 
procesu i následném užívání objektu."
Ministerstvo kultury k vyjádření Statutárního města Brna ze dne 4.5.2016 
a k obdrženému stavebně -  historickému a stavebně - technickému vyhodnocení objektů 
Bratislavská 249/68, včetně provedení dendrochronologického datování dřevěných 
konstrukčních prvků krovů, uvedlo v odůvodnění napadeného rozhodnutí následující:
„Ačkoliv Ministerstvu kultury nepřísluší posuzovat budoucí využití bývalé věznice a 
káznice, a není to ani předmětem tohoto řízení, považujeme Statutárním městem Brnem 
plánované zpřístupnění dotčeného souboru široké veřejnosti a připravovanou rekonstrukci 
zchátralých pozdně barokních, klasicistních a historizujících objektů ke kulturním, 
společenským, tvůrčím a osvětovým účelům (tzv. Kreativní centrum), s vhodně pojatou 
připomínkou pohnuté historie, za jednu z mála realizovatelných a přitom k historickému 
kontextu důstojných konverzí, zabraňujících dalšímu chátrání tohoto rozlehlého, hodnotného 
a dlouhá léta neprávem přehlíženého souboru. Citlivě zrekonstruovaný a udržovaný areál 
s jasnou a dlouhodobě vymezenou funkční náplní je v zájmu samotné památkové péče.
Podotýkáme, že ve smyslu ustanovení § 14 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové 
péči, ve znění pozdějších předpisů, se k obnově kulturní památky a případným dispozičním 
úpravám pro potřeby nového využití objektů vyjadřuje, formou závazného stanoviska, 
příslušný úřad obce s rozšířenou působností, v tomto případě Magistrát města Brna, odbor 
památkové péče, a to po předchozím písemném vyjádření odborné organizace státní 
památkové péče. Domníváme se, že vzhledem k původnímu unifikovanému využívání velké 
části vnitřních prostor jako samostatných vězeňských cel, dílen -  robotáren a skladů, 
a vzhledem k druhotnému charakteru některých vestavěných dělících příček, lze v rámci 
stavebních úprav, při zachování stávajících klenebních konstrukcí a dalších hodnotných 
prvků, uvažovat o možnosti propojování vybraných místností mezi sebou. Takový postup 
naproti tomu rozhodně nelze zvolit např. u tzv. cel smrti, jež vyžadují z pohledu památkové 
péče i z důvodů pietních uchování syrové autentické výpovědní hodnoty a vyžadují tedy ryze 
konzervační přístup. Dalším cenným historickým svědectvím je rovněž amatérská figurální 
výmalba bývalé kaple Nanebevzetí Panny Marie v duchu socialistického realismu, 
včetně torza politického hesla na kruchtě, vystihující absurdní a nelidskou povahu totalitního 
komunistického režimu (kaple sloužila po únoru 1948 k ideologické převýchově vězněných). 
Předmětem zvýšeného památkového dohledu by měly být také masivní dřevěné dveře 
do vězeňských cel s vyrytými nápisy internovaných, vzkazy vězňů na zdech, číselníky 
k zaznamenání počtu vězněných, kukátka do cel, zděné střílnovité pozorovací průzory 
do dílen - špehýrky, repasovatelné široké prkenné podlahy, historické interiérové dlažby, 
objevená valounová výdlažba v nádvořích, studny, dále četné kované mříže, bodce pod okny, 
pozdně barokní dveře v kapli, pozdně barokní okenní výplně kaple s typickým středovým
1 2
oblounem, výmalba v sakristii a další cenné prvky a detaily, zmíněné však v obdrženém 
pasportu stavebně -  historického průzkumu pouze velmi povšechně, bez podrobnějšího 
popisu a vyhodnocení (viz s. 63 -  65). Pozornost by měla být dále věnována v podkrovních 
prostorách situovanému popravišti z období protektorátu (čtyři háky ukotvené na krovovém 
trámu) a dále nově lokalizovanému popravišti z druhé poloviny čtyřicátých let a počátku 
padesátých let 20. století (při oknech cely číslo 64 na tzv. ženském dvoře staré káznice). 
Dle informací ze stavebně -  historického průzkumu zároveň nelze vyloučit, že se veřejné 
popravy oběšením vykonávaly také na nádvoří budovy bývalého zemského trestního soudu 
Cejl 469/71 (viz s. 27).
Nad nejstarší částí bývalé káznice a věznice se dodnes nacházejí původní pozdně 
barokní jedlové krovy z doby výstavby, pokácené dle provedené dendrochronologické 
analýzy vletech 1771 -  1775. Ačkoliv se v kontextu města Brna jedná o velmi hodnotný 
a především co do rozsahu značně ojedinělý příklad původní barokní tesané krovové 
konstrukce s dvěma patry hambálků, navíc v kvalitním tesařském zpracování s celou řadou 
cenných tesařských detailů (např. ozdobné konzolové profilace v místě rozšíření sloupku 
v plné vazbě, pečlivě řešené spoje, četné tesařské značky, atd.), v ministerstvem obdrženém 
stavebně -  historickém průzkumu chybí jakýkoliv podrobnější popis, včetně zhodnocení 
řemeslných detailů i pozdně barokní jedlové konstrukce jakožto celku. Stavebně -  historický 
průzkum v této věci pouze pasivně odkazuje k závěrům stavebně -  technického průzkumu 
objektu bývalé káznice z roku 2013, kde je stav krovu a pálené střešní krytiny sumarizačně 
vyhodnocen jako havarijní a vzhledem ke konstatované absenci památkové ochrany v celém 
rozsahu doporučen k likvidaci. V této souvislosti je třeba podotknout, že zmíněný stavebně -  
technický průzkum objektu probíhal ještě před zahájením řízení o prohlášení areálu 
za kulturní památku, tedy v době, kdy byla zvažována možnost nástavby historického areálu 
o dvě až tři nová nadzemní podlaží. Z provedeného vlastního ohledání věci na místě dne 1. 2. 
2016 je přitom zřejmé, že na rozdíl od dožilé střešní krytiny se z památkového hlediska velmi 
hodnotný pozdně barokní krov nachází v mnohem lepší kondici, neboť jeho silné poškození 
není plošné, ale je lokálního charakteru, soustředěné zejména do oblastí úžlabí a nároží vazeb 
a zhlaví některých vazných trámů, tedy do míst, kde docházelo k masivnímu dlouhodobému 
zatékání srážkových vod v důsledku narušené střešní krytiny a klempířských prvků. 
Tyto poškozené části jsou opravitelné provedením výměn a protéz, jak je ostatně 
konstatováno v obdrženém stavebně -  technickém průzkumu: „[...] Budou provedeny 
výměny, případně zesílení krokví silně napadených hnilobou a dřevokazným hmyzem. 
Smyslem tohoto postupu je zajištění funkce základního nosného trojúhelníku plné vazby - 
tedy krokve / vazný trám - pro bezproblémovou funkci krytiny. Vzhledem k tomu, že až na 
výjimky se poškození krokví nenachází nad úrovní prvního hambálků, bude plně dostačující 
provést výměnu silně napadených krokví pouze protézami [...]“. Kmožnostem obnovy 
památkově hodnotného krovu Ministerstvo kultury dále uvádí, že prohlášení věci za kulturní 
památku není pojato jako jednostranné omezení vlastnického práva bez náhrady, protože 
zákon o státní památkové péči nabízí řadu fakultativních i obligatorních náhrad, vázaných na 
zachování a údržbu kulturní památky (možnost bezplatných odborných konzultací, čerpání 
dotací na plánovanou opravu a obnovu, atd.). Výše a způsob náhrad jsou dány povahou věci, 
zejména též odvisí od výše nákladů, jimiž obnova ěi údržba kulturní památky překračuje 
obvyklé náklady. Status kulturní památky nebrání budoucímu citlivému a smysluplnému 
využití podkroví.
V záležitosti architektonicky nejmladší historizující úřední, bytové a obslužní budovy 
Bratislavská 249/68 z roku 1903 sdělujeme, že se jedná o objekt, který je v rámci 
posuzovaného areálu bývalé káznice a věznice jeho nedílnou historickou, pamětní a stavební 
součástí. Budova s převýšeným ústředním rizalitem a nižšími bočními křídly z urbanistického
13
a hmotového hlediska úspěšně dotvořila vývojový mezistav, vzniklý v roce 1833 přístavbou 
zadní dvojice navzájem protilehlých vybíhajících křídel. Postupně rozšiřovaný areál tak 
teprve na počátku 20. století získal svoji definitivní historickou podobu na způsob uzavřeného 
městského bloku, reagujícího ve shodě s uliční čárou na vzniklou činžovní zástavbu při dnešní 
ulici Bratislavská. I přes utilitární purizaci historizujícího průčelí (ke zjednodušení 
architektonického tvarosloví však došlo u všech uličních fasád souboru -  tedy včetně staré 
káznice), z něhož je autenticky dochována pouze profilovaná korunní římsa, kamenný sokl, 
spodní kamenná část slohově ztvárněného vstupního portálu, štuková úprava levého krajního 
komínového tělesa a část dvorních fasád, se ústřední rizalit dotčené úřední budovy dodnes 
výrazným způsobem pohledově a městotvorně uplatňuje v přilehlých ulicích. V jednoduše 
řešeném a dobře adaptovatelném interiéru patří k nej hodnotnějším prvkům kovové zábradlí 
s florálním motivem, historizující keramická dlažba a původní dvoukřídlové rámové výplně 
dveří. Podotýkáme, že dopravní dostupnost jednotlivých vnitřních dvorů staré káznice 
lze v budoucnu řešit např. znovuzřízením věcného břemene pro průchod a průjezd k vnitřním 
křídlům areálu skrze rozlehlý dvůr objektu Cejl 469/71 a dodnes existující klenuté vjezdy 
staré káznice. Posouzení možnosti případného probourání nových vchodů či průjezdů 
v postranních křídlech objektu z roku 1903 není předmětem tohoto řízení (viz ustanovení § 14 
zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, dle kterého se 
k obnově kulturní památky vyjadřuje formou závazného stanoviska příslušný úřad obce 
s rozšířenou působností, v tomto případě Magistrát města Brna, odbor památkové péče, 
a to po předchozím písemném vyjádření odborné organizace státní památkové péče).
Předmětem řízení vedeného podle § 3 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, 
ve znění pozdějších předpisů, bylo především zjišťování té skutečnosti, zda dotčený soubor 
má nebo nemá znaky kulturní památky podle § 2 citovaného zákona č. 20/1987 Sb. 
Ministerstvo kultury k tomu dále uvádí, že motivace k podání návrhu může být obecně 
prakticky jakákoliv, neboť důležitá je pouze ta skutečnost, zda pro prohlášení za kulturní 
památku je dán či nikoliv příslušný zákonný důvod. Proto je námitka proti pozdnímu shledání 
památkových hodnot souboru irelevantní (tzv. reidentifikace kulturních památek navíc pouze 
aktualizovala Národním památkovým ústavem shromážděné informace ke stávajícím 
kulturním památkám evidovaným v Ústředním seznamu kulturních památek České 
republiky). Ministerstvo kultury si v daném řízení vyžádalo v souladu s platnou legislativou 
všechny potřebné podklady a odborná vyjádření, která téměř ve shodě poukazují 
na nadregionální význam bývalého vězeňského komplexu, jehož interiéry byly dlouhá 
desetiletí skryty jak odborné tak široké veřejnosti. Je třeba dodat, že historický význam 
souboru z pohledu dějin vězeňství (1784 — 1956) a především ve vztahu k mapování 
a upomínání zločinů nacismu a komunismu se neustále prohlubuje v návaznosti na nová 
archivní zjištění historiků, kteří se zabývají dějinami totalitních režimů 20. století. 
O architektonických a urbanistických hodnotách pak svědčí mimo jiné prestižní zařazení 
rozlehlého areálu mezi nej hodnotnější stavby města Brna 19. století v knize Brněnská 
architektura 1815 -  1915 od renomovaného historika architektury prof. Pavla Zatloukala 
(Brno 2006): „Starší rozlehlý objekt, který v letech 1778 - 1786 sloužil jako sirotčinec, 
byl poprvé klasicistně přestavěn již v roce 1784 (autorem a provádějícím stavitelem současně 
byl Valentin Stiebock). Radikální přestavba spojená s přístavbou křídla, které linii hlavního 
průčelí vyrovnalo se stavební čarou okolní zástavby na Cejlu, proběhla však až v letech 1843 
- 1846. Stavitel Josef Jakob ji uskutečnil na základě návrhu architekta zemského stavebního 
ředitelství Seiferta. Devastační úpravy 2. poloviny 20. století sice do značné míry setřely 
subtilnost původních detailů, Seifertova základní idea je nicméně nadále čitelná: kubické 
hmoty průčelní fronty (3 + 15 + 3), traktované mělkými postranními rizality, stále zatěžuje 
masivně profilovaná korunní římsa. Roli ústředního akcentu pak plní osový portál, za nímž je 
trojčlenný průjezd vymezen kandovanými dórskými sloupy - jeden z řady příkladů užití
14
charakteristického prvku dobové brněnské stavební kultury. Architektonický aparát byl 
redukován na minimum. Charakteristické pojetí kasárenského stylu pozdního klasicismu 
architekt nicméně právě za pomoci mocné korunní římsy posouval na práh raně 
neorenesančních aspirací. Za zmínku snad stojí i skutečnost, že spokojenost zemských stavů 
s jeho podílem na přestavbě „zemské robotárny“ byla tak vysoká, že mu hned v prvním roce 
vynesla zvláštní pochvalu spojenou s odměnou. V roce 1868 uskutečnil částečnou přestavbu 
Moritz Kellner von Briinnheim."
Na základě vyhodnocení shromážděných podkladů Ministerstvo kultury vydalo 
rozkladem napadené rozhodnutí č.j. MK 41516/2016 OPP ze dne 27. 6. 2016, kterým se 
předmětný areál prohlašuje za kulturní památku dle § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb. 
Ministerstvo kultury v odůvodnění napadeného rozhodnutí mj. uvedlo následující:
„Po vyhodnocení výše uvedeného jednotlivě i ve vzájemných souvislostech dospělo 
Ministerstvo kultury k následujícímu závěru: Rozlehlý, postupně rostlý, ve svém půdorysném 
jádru pozdně barokní areál bývalé káznice a věznice, vymezený ulicemi Cejl, Soudní a 
Bratislavská, se nachází v dynamicky se rozvíjejícím širším historickém centru města Brna, 
v tradiční blokové zástavbě z přelomu 19. a 20. století, jejíž dlouho zanedbávaný stavební 
fond je v současnosti plošně revitalizován a upravován. O výstavbě nejstarší a v interiérech 
dodnes velmi autenticky dochované části káznice na starobylém brněnském předměstí Cejl 
bylo rozhodnuto dvorským dekretem v roce 1770. K realizaci novostavby s ústřední kaplí 
Nanebevzetí Panny Marie a s racionálním rozdělením stavby na mužské a ženské oddělení, 
která je zároveň hodnotnou ukázkou stavitelství veřejných budov na konci 18. století a 
cenným hmotným příspěvkem k dějinám vězeňství, tak docházelo v době, kdy ještě velká část 
tehdejších věznic a nápravných zařízení nevznikala systematicky tzv. „na zelené louce“, ale 
nejrůznějšími přestavbami starších objektů, většinou dosloužilých středověkých hradů, 
zrušených vojenských pevností a následně také sekularizovaných klášterů. Ani umístění nové 
káznice s pracovními dílnami -  robotárnami do živě se vyvíjejícího předměstského prostředí 
protoindustriálního Brna jistě nebylo náhodné. Teprve v průběhu 19. a počátkem 20. století 
byl dotčený areál z urbanistického a architektonického hlediska dotvořen do podoby dnešního 
uceleného městského bloku s reprezentativním řešením pohledově exponovaných průčelí 
do dnešních ulic Cejl a Bratislavská.
Právě monumentálně koncipované podlouhlé průčelí do ulice Cejl (Cejl 469/71, 
autorem stavitel a průkopník památkové péče Josef Seifert; *1808 - 11857)
s charakteristickým osovým trojčlenným portálem (srov. s Fórsterovým -  Arnoldovým 
portálem Chlapeckého biskupského semináře z let 1857 -  1859, Veveří 462/15, Brno) 
s průjezdem lemovaným dvěma páry dórských sloupů, s postranními rizality a nápadně 
vyloženou konzolovou korunní římsou, představuje dodnes, i přes pozdější zjednodušení 
fasády, jednu ze stěžejních architektonických dominant širšího centra města Brna. Objekt je 
z památkového hlediska nejenom hodnotnou typologickou ukázkou soudní budovy z období 
krátce po polovině 19. století, ale také cenným reprezentantem brněnského pozdního 
klasicismu s prvními ohlasy rané neorenesance (srov. s Fróhlichovou architekturou 
Městského dvora z let 1853 - 1855, Šilingrovo náměstí 265/2, Brno). Po urbanistické stránce 
zároveň dotčená stavba vhodným způsobem začlenila a zarovnala od uliční čáry ustoupený 
blok staré káznice s okolní jednotnou linií ulicové zástavby. Vedle výše zmíněných hodnot 
architektonických a urbanistických dále nelze opomenout význam historický, neboť objekt 
bývalého zemského trestního soudu je také důležitým památným místem moderních dějin 
20. století. V jeho zdech se konaly jak poválečné retribuční procesy (zasedání mimořádných 
lidových soudů), tak následné poúnorové vypořádávání se s nepohodlnými představiteli 
a jednotlivci z řad tehdejší nekomunistické části společnosti. Z architektonického,
15
urbanistického i historického hlediska je dotčená soudní budova, stejně jako historizující 
dostavba úředního, bytového a obslužného objektu z roku 1903 (Bratislavská 249/68), 
zcela nedílnou a logickou součástí historického areálu bývalé káznice a věznice (podrobněji 
viz výše).
Z hlediska památkové péče a zachování jedinečného historického svědectví 
o zločinech nacismu a komunismu patří mezi stěžejní hodnoty souboru zejména tzv. cely 
smrti, amatérská figurální výmalba bývalé kaple Nanebevzetí Panny Marie v duchu 
socialistického realismu, včetně torza politického hesla na kruchtě (kaple sloužila po únoru 
1948 k ideologické převýchově vězněných). Předmětem zvýšeného památkového zájmu 
by měly být také masivní dřevěné dveře do vězeňských cel s vyrytými nápisy internovaných, 
vzkazy vězňů na zdech, číselníky k zaznamenání počtu vězněných, kukátka do cel, zděné 
střílnovité pozorovací průzory do dílen - špehýrky, historické konstrukce pozdně barokních 
jedlových krovů, repasovatelné široké prkenné podlahy, historické interiérové dlažby, 
objevená valounová výdlažba v nádvořích, studny, dále četné kované mříže, bodce pod okny, 
pozdně barokní dveře v kapli, pozdně barokní okenní výplně kaple s typickým středovým 
oblounem, výmalba v sakristii a další cenné prvky a detaily. Pozornost by měla být dále 
věnována v podkrovních prostorách situovanému popravišti z období protektorátu (čtyři háky 
ukotvené na krovovém trámu) a dále nově lokalizovanému popravišti z druhé poloviny 
čtyřicátých let a počátku padesátých let 20. století (při oknech cely číslo 64 na tzv. ženském 
dvoře staré káznice). Kromě dnes anonymních, pozapomenutých, nebo méně známých hrdinů 
prošly zdmi této věznice v pohnutých dobách nesvobody také mnohé veřejně známé osobnosti 
(např. Ferenc Kazinczy, Ferenc Verseghy, Petr Bezruč, Radola Gajda, Peter Demetz, Petr 
Křivka -  zde popraven, Jan Křižan -  zde popraven, Leopold Doležal -  zde popraven, Jaromír 
Vrba -  zde popraven, Jan Alois Zahradníček, Zdeněk Rotrekl, Václav Renč, Zdeněk Kessler 
a další).
Ačkoliv Ministerstvu kultury nepřísluší posuzovat budoucí využití bývalé věznice 
a káznice, a není to ani předmětem tohoto řízení, považujeme Statutárním městem Brnem 
plánované zpřístupnění dotčeného souboru široké veřejnosti a připravovanou rekonstrukci 
zchátralých pozdně barokních, klasicistních a historizujících objektů ke kulturním, 
společenským, tvůrčím a osvětovým účelům (tzv. Kreativní centrum), s vhodně pojatou 
připomínkou pohnuté historie, za jednu z mála realizovatelných a přitom k historickému 
kontextu důstojných konverzí, zabraňujících dalšímu chátrání tohoto rozlehlého, hodnotného 
a dlouhá léta neprávem přehlíženého souboru. Citlivě zrekonstruovaný a udržovaný areál 
s jasnou a dlouhodobě vymezenou funkční náplní je v zájmu samotné památkové péče. 
V této souvislosti uvádíme, že vzhledem k původnímu unifikovanému využívání velké části 
vnitřních prostor jako samostatných vězeňských cel, dílen -  robotáren a skladů, a vzhledem 
k druhotnému charakteru některých vestavěných dělících příček, lze v rámci stavebních 
úprav, při zachování stávajících klenebních konstrukcí a dalších hodnotných prvků, uvažovat 
o možnosti propojování vybraných místností mezi sebou (podrobněji viz výše). 
Dále dotčeným účastníkům řízení sdělujeme, že prohlášení věci za kulturní památku není 
pojato jako jednostranné omezení vlastnického práva bez náhrady, protože zákon o státní 
památkové péči nabízí řadu fakultativních i obligatomích náhrad, vázaných na zachování 
a údržbu kulturní památky (možnost bezplatných odborných konzultací, čerpání dotací 
naplánovanou opravu a obnovu, atd.). Výše a způsob náhrad jsou dány povahou věci, 
zejména též odvisí od výše nákladů, jimiž obnova či údržba kulturní památky překračuje 
obvyklé náklady.
Pro své hodnoty historické, architektonické a urbanistické dotčený areál bývalé 
káznice a věznice s kaplí Nanebevzetí Panny Marie, s pozemky p.č. 1 a p.č. 2/1, vše
16
k. ú. Zábrdovice, Cejl 469/71 (budova bývalého zemského trestního soudu), Soudní 469/2, 
Bratislavská 249/68, okres Brno - město, Jihomoravský kraj, splňuje podmínky ustanovení 
§ 2 odst. 1 písm. a) zákona 20/1987 Sb. pro prohlášení věci za kulturní památku."
Výše citované rozhodnutí Ministerstva kultury bylo dne 12. 7. 2016 doručeno podateli 
včas podaného rozkladu ze dne 27. 7. 2016, kterým se domáhá zrušení tohoto rozhodnutí a 
vrácení věci Ministerstvu k novému projednání, případně aby bylo napadené rozhodnutí 
změněno tak, že se předmětný areál prohlašuje za kulturní památku dle § 2 odst. 1 písm. b) 
zákona č. 20/1987 Sb. Rozklad obsahuje následující odůvodnění:
„Závěry Ministerstva kultury při odůvodnění památkové ochrany v podstatě přejímají 
argumentaci obsaženou v návrhu Národního památkového ústavu. Krajský úřad 
Jihomoravského kraje se vyjádřil sdělením ze dne 20. 1. 2016, č. j. JMK 7444/2016, přestože 
ohledání věci na místě bylo provedeno až dne 1. 2. 2016. Tyto souvislosti navozují dojem, že 
o prohlášení předmětných budov bylo de facto rozhodnuto již před zahájením řízení."
„V části popisující pozdně barokní krovy je rozhodnutí vnitřně rozporné. Rozhodnutí 
na jednu stranu zpochybňuje obsah stavebně - historického průzkumu („chybí jakýkoliv 
podrobnější popis, včetně zhodnocení řemeslných detailů i pozdně barokní jedlové konstrukce 
jako celku") i závěr o havarijním stavu krovu, jak jej popisuje stavebně - technický průzkum z 
roku 2013, na druhou stranu ze stavebně - technického průzkumu cituje na podporu svého 
závěru, že poškození je pouze lokálního charakteru. Dle sdělení autora stavebně - technického 
průzkumu je z tohoto průzkumu však citováno chybně. Potřeba pouhého lokálního vyspravení 
se vázala toliko k sanačním pracím zabraňujícím dalšímu chátrání objektu a zajištění jeho 
bezpečnosti, nikoliv k celkové záchraně a zpřístupnění Káznice. Pro tyto účely je nutné udělat 
generální opravu krovu, který je navíc, dle sdělení autora tehdejšího dendrologického 
posouzení, dnes ještě v daleko horším stavu, než v době vypracování posudku. K odstranění 
tohoto rozporu by měla být vypracována buď aktualizace stavebně - technického průzkumu, 
nebo znalecký posudek, který by rozdílné závěry ministerstva z vlastního ohledání krovu dne
l. 2. 2016 a předložených písemností a znalostí stavu rozsoudil. Město Brno proto opětovně 
navrhuje - aniž by tím zpochybňovalo samotný fakt zpamátnění -  aby se v původní podobě 
zachovala jen určitá menší část krovů, které by byly zachovány (generálně opraveny) v 
původní podobě, a zbytek by se uzpůsobil potřebám budoucího využití Káznice. Tím by byla 
zachována původní historická podoba Káznice a současně by bylo možné půdní prostory 
využít, neboť v současných prostorových dispozicích by i po nákladné opravě nebylo 
prakticky možné předmětné prostory využít."
„Rozhodnutí ministerstva nebere dále náležitě v potaz fakticky chybějící dostupnost 
vnitřních dvorů káznice v průběhu případných sanačních a stavebních prací. Odkaz 
na možnost zřízení věcného břemene k průchodu a průjezdu dle občanskoprávních předpisů je 
nepatřičný -  zřízení služebnosti závisí na dobré vůli druhého účastníka řízení (vlastníka 
budovy Cejl 71 / Soudní 2) a tedy na budoucí nejisté události. Vlastník sousední budovy 
využívá plochu dvora mezi oběma budovami jako parkoviště a jistě není v jeho zájmu 
snižovat (na úkor zřízení průjezdu pro město Brno) jeho kapacitu a užitelnost plochy. Odkaz 
na možnost probourání nových vchodů či průjezdů nepřípustně předjímá obsah závazného 
stanoviska Odboru památkové péče Magistrátu města Brna, které ještě nebylo vydáno."
„Přestože prohlášení věci za kulturní památku je deklarováno jako omezení 
vlastnického práva za náhradu, ve skutečnosti je náhrada v podstatě marginální (bezplatné 
odborné konzultace Národního památkového ústavu jsou poskytovány ve veřejném zájmu na 
ochranu památky, nikoliv v zájmu vlastníka; výše dotací jsou vzhledem k předpokládaným 
nákladům zanedbatelné, dotace jsou fakultativní, zde by navíc eventuální dotaci mělo
17
poskytovat město Brno de facto samo sobě; daňové úlevy jsou rovněž zanedbatelné a 
veřejnoprávní korporace se netýkají) a nijak neřeší okamžité náklady spojené s tzv. obnovou 
kulturní památky. Rozsah předmětných nemovitostí v podstatě znemožňuje financovat jejich 
komplexní a systematickou obnovu, pokud budou prohlášeny za kulturní památku v takovém 
rozsahu, jak je uvedeno ve výroku napadeného rozhodnutí. Tím, jak od začátku 
upozorňujeme, může dojít k paradoxní situaci, kdy bude objekt zpamátněn, avšak vlastníkovi 
znemožní jeho smysluplné užívání a bude tedy trvale pro veřejnost uzavřen.“
„Domnívám se, že Ministerstvo kultury ve svém rozhodnutí dostatečně nezvážilo 
proporcionalitu omezení konkrétního vlastnického práva ve prospěch veřejného zájmu, 
i proto ještě znova navrhuji, zda by nebylo po zohlednění výše uvedených námitek vhodné 
prohlásit objekt za památku podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 20/1987 Sb. tak, aby byla 
jasně deklarována a zafixována historická hodnota objektu, ale zároveň bylo dbáno na to, aby 
bylo vlastníkovi umožněno jej při vynaložení přijatelných finančních prostředků zpřístupnit a 
využívat. S ohledem na shora uvedené skutečnosti navrhuji, aby napadené rozhodnutí bylo 
zrušeno a věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí ve věci.“
V souladu s § 152 správního řádu bylo přezkoumáno rozkladem napadené rozhodnutí 
Ministerstva kultury, jakož i řízení, které rozhodnutí předcházelo, a to zejména s přihlédnutím 
k námitkám v rozkladu uvedeným.
Úvodem konstatuji, že z rozkladu a z předchozích podání jeho podatele vyplývá, že 
předmětem jeho sporu s Ministerstvem kultury není, zda má být areál prohlášen za kulturní 
památku, nýbrž zda tak má být učiněno z důvodů uvedených v ustanovení písm. a) nebo 
v ustanovení písm. b) § 2 odst. 1 zákona ě. 20/1987 Sb. s tím, že první variantu preferuje 
Ministerstvo kultury a druhou podatel rozkladu. Právě toto zákonné vymezení důvodu pro 
prohlášení za kulturní památku je v nyní řešeném případě klíčové, neboť bude základním 
východiskem pro příslušný orgán státní památkové péče při vydávání závazných stanovisek 
dle § 14 zákona č. 20/1987 Sb. ve věci zamýšlené rekonstrukce a adaptace tohoto dlouhodobě 
chátrajícího areálu pro účely veřejně prospěšného multikulturního komunitního zařízení s 
názvem Kreativní centrum Brno. Ostatně z tohoto důvodu je jednou z alternativ petitu 
rozkladu návrh, aby bylo napadené rozhodnutí změněno tak, že se předmětný areál prohlašuje 
za kulturní památku dle písm. b) a nikoliv dle písm. a) § 2 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb. 
Vedle tohoto zákonného určení je v rozhodnutí o prohlášení za kulturní památku 
východiskem pro příslušný orgán státní památkové péče při vydávání závazných stanovisek 
dle § 14 zákona č. 20/1987 Sb. vždy rovněž vyjmenování cenných částí a prvků prohlašované 
věci, neboť tyto jsou nositeli památkových hodnot věci s tím, že ostatní nevyjmenované části 
nejsou při vydávání závazného stanoviska relevantní. Důvodem je i to, že za kulturní památku 
lze prohlásit pouze celou věc a nikoliv jen její část. Součástí kulturní památky proto bývají 
rovněž méně hodnotné nebo zcela nehodnotné části věci.
S ohledem na obsah podaného rozkladu jsem se proto zabýval hodnocením, zda areál 
vykazuje památkové hodnoty dle písm. a) nebo dle písm. b) § 2 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb. 
a dále určením cenných částí a prvků areálu, které jsou nositeli jeho památkových hodnot, jež 
je nutno zachovat.
Na základě posouzení obsahu správního spisu jsem dospěl k závěru, že areál vykazuje 
jednoznačně památkové hodnoty vymezené v § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 20/1987 Sb. s tím, 
že památkové hodnoty naplňující definici § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb. 
se v rámci areálu nevyskytují v takové intenzitě, aby toto zákonné ustanovení mohlo být 
uvedeno ve výroku rozhodnutí o prohlášení areálu za kulturní památku. Z tohoto důvodu jsem 
proto rozhodl o změně rozkladem napadeného rozhodnutí tak, jak je uvedeno ve výroku
1 8
tohoto mého rozhodnutí o rozkladu. K tomuto závěru jsem dospěl na základě následujících 
zjištění a hodnotících úvah:
Mám za to, že památkové hodnoty předmětného areálu vyplývají z jeho původní 
funkce káznice a věznice. Věznice byla zřízena na základě dvorského dekretu ze dne 4. 8. 
1770, jenž přikazoval vybudovat zemskou káznici pro celou Moravu. Výstavba probíhala v 
letech 1772 až 1776 dle projektu, jenž byl řešen zcela v souladu s dobovou vzorníkovou 
literaturou. Této funkci areál sloužil vletech 1784 až 1956. Zdůrazňuji, že tato primární 
funkce měla určující vliv i na další postupný architektonický vývoj areálu a zcela logicky pak 
i na vznik nej významnější a rozhodující památkové hodnoty areálu ve smyslu § 2 odst. 1 
písm. b) zákona č. 20/1987 Sb., tj. vztahu areálu k historickým událostem, které se zde 
odehrály a osobnostem, které zde byly vězněny. Areál tedy svému účelu sloužil v době 
habsburské monarchie, v období první republiky, v průběhu nacistické okupace, v době 
poválečného retribuěního soudnictví a konečně v době nejkrutějšího stalinistického období 
komunistické diktatury až do roku 1956 s tím, že poté areál sloužil až do roku 2007 jako 
depozitář Moravského zemského archivu. Areál je význačný tím, že kromě dnes anonymních, 
pozapomenutých, nebo méně známých hrdinů prošly zdmi této věznice také mnohé veřejně 
známé osobnosti dějin. Namátkou lze zmínit následující osobnosti:
Uherští Jakobíni: Ferenz Kazinczy (1759 -  1831) - uherský spisovatel, překladatel, 
novinář, kulturní organizátor, účastník jakobínského povstání v Uhrách. Vězněn od 23. 1. 
1796 do 22. 6. 1799; Ferenc Verseghy (1757 -  1822) známá osobnost maďarského 
osvícenství, překladatel, estetik, hudební vědec, básník a jazykovědec, byl stoupencem 
osvícenského klasicismu. Vězněn od dubna 1798 do 28. 8. 1803; Mihály Landerer (1760 -  
1807) - známý uherský tiskař, vězněn 5 let do 11. 11. 1800. Další významnou skupinou vězňů 
byli v roce 1822 italští povstalci, tzv. karbonáři a v roce 1847 polští povstalci. Ve věznici na 
Cejlu byl vězněn v roce 1916 básník Petr Bezruč (1867 -  1958). Generál Radola Gajda (1892 
-  1948) byl 6 měsíců vězněn za účast na Židenickém puči. Peter Demetz (1922) německy 
píšící česko-židovský překladatel a spisovatel byl vězněn v době nacistické okupace. Odbojáři 
Květoslav Kolařík a Alois Zavadil byli dne 12. 3. 1945 oběšeni na popravčích hácích na 
krovech. V poválečných letech byli na Cejlu vězněni a popraveni mnozí představitelé 
nacistické moci, členové Gestapa, konfidenti a kolaboranti. Následně byli na Cejlu vězněni a 
popraveni za protistátní činnost v letech 1948 -  1956, např. protikomunistický odbojář major 
František Boháč (1914 -  1951) popraven 14. 6.1951. Dále členové protikomunistické 
odbojové organizace Hory Hostýnské Antonín Daněk (1927 -  1950) popraven 14. 10. 1950 a 
Karel Daněk (1923 -  1950) popraven 14. 10. 1950; Zdeněk Kessler (1926 - 2003) první 
předseda Ústavního soudu České republiky, vězněn v letech 1953 -  1960 za organizování 
činnosti bývalých členů Čs. strany národně socialistické. Petr Křivka (1897 - 1951) - 
významný účastník protinacistického i protikomunistického odporu. Za války se proslavil 
odvážným útěkem z Kounicových kolejí. Po válce působil v ostraze prezidenta Beneše, 
později se zapojil do odboje proti komunistickému režimu. Popraven 21. 7. 1951. Jan Křižan 
(1915-1951) otec bývalého poradce Václava Havla a scénáristy a spisovatele Jiřího Křižana. 
Uvězněn za neúspěšný pokus uniknout na Západ, popraven 14. 6. 1951. Rudolf Pohl (1912 -  
1951) odsouzen za přípravu teroru a diverze, nedovolené držení zbraně a vysílačky, 
shromažďování zbraní, rozšiřování letáků, popraven 14. 6. 1951. Jaromír Vrba (1920 -  1950) 
partyzán, hrdina československého protinacistického i protikomunistického odboje (Hory 
Hostýnské), popraven 19. 12. 1950. Posledním popraveným na Cejlu byl dne 30. 8. 1952 
Leopold Doležal (1913 -  1952), který spolupracoval s odbojovou skupinou Majerová a spol. 
Na Cejlu byli v letech 1948 - 1956 vězněni významní představitelé české katolické poezie. 
Např. ve vykonstruovaném procesu proti katolické inteligenci (tzv. Zelená internacionála) 
v dubnu 1952 vynesen rozsudek smrti pro Josefa Kepku, šest rozsudků na doživotí, jeden
19
rozsudek na 25 let, dále ztráty veškerého jmění a všech čestných práv občanských u všech 
odsouzených. Jan Alois Zahradníček (1905 - 1960) básník, novinář, překladatel, v červenci 
1952 byl odsouzen k 13 letům vězení, vykonaným též na Cejlu, a to ve vykonstruovaném 
procesu s uměle sestavenou protistátní skupinou, v níž byli mj. Josef Knap, František Křelina, 
Bedřich Fučík, Václav Prokůpek, Zdeněk Kalista, Ladislav Kuncíř. V období svého věznění 
vytvořil mj. básně s názvem Čtyři léta. Na Cejlu byl vězněn též Zdeněk Rotrekl (1920 -  2013) 
básník, spisovatel, kritik, scénárista, nositel Řádu T. G. Masaryka III. třídy. Ve 
vykonstruovaném tajném procesu s brněnskými vysokoškolskými funkcionáři byl dne 17. 11. 
1949 odsouzen k trestu smrti, změněnému později na doživotní vězení. Václav Renč (1911 -  
1973) básník, dramatik, překladatel, představitel spirituálního proudu české literatury tzv. 
katolické moderny, v procesu se Zelenou internacionálou odsouzen na 25 let vězení. Vedle 
těchto význačných osobností bylo na Cejlu vězněno a popraveno mnoho dalších aktivních 
účastníků protikomunistického odboje a rovněž osob odsouzených ve vykonstruovaných 
procesech za domnělou protistátní činnost.
Právě touto výjimečnou hodnotou spočívající ve vztahu areálu k historickým 
událostem a osobnostem ve smyslu § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 20/1987 Sb. areál vyniká 
mezi ostatními památkami a odlišuje se od nich. Z architektonického hlediska nelze upřít 
areálu jeho určité hodnoty, avšak zde jsou pouze materiálním nositelem a hmotnou 
připomínkou vztahu areálu k historickým událostem a osobnostem. Příslušný orgán státní 
památkové péče při vydávání závazného stanoviska dle § 14 zákona č. 20/1987 Sb. by tak měl 
brát především zřetel na skutečnost, že zachovat pro budoucí generace v plném rozsahu je 
především nezbytné to, co činí areál z výše uvedených důvodů památkově cenným. Proto je 
nezbytné v rozhodnutí o prohlášení za kulturní památku vyjmenovat cenné části a prvky 
prohlašované věci, neboť tyto jsou nositeli památkových hodnot věci s tím, že ostatní 
nevyjmenované části nejsou při vydávání závazného stanoviska relevantní. Ohledně nyní 
řešeného areálu podotýkám, že existuje jistě mnoho objektů např. s dochovanými pozdně 
barokními krovy, avšak v tomto případě je z hlediska památkové péče nutno zachovat 
materiální nositele jedinečného historického svědectví, a to především o zločinech nacismu a 
komunismu ve vztahu k výše uvedeným významným osobnostem ve smyslu § 2 odst. 1 písm. 
b) zákona č. 20/1987 Sb. Těmito nositeli památkových hodnot jsou zejména tzv. cely smrti, 
korekce, amatérská figurální výmalba bývalé kaple Nanebevzetí Panny Marie v duchu 
socialistického realismu, včetně torza politického hesla na kruchtě (kaple sloužila po únoru 
1948 k ideologické převýchově vězněných), pozdně barokní dveře v kapli a pozdně barokní 
okenní výplně kaple s typickým středovým oblounem, podkrovní popraviště z období 
protektorátu se čtyřmi háky ukotvenými na krovovém trámu, kde byli dne 12. 3. 1945 oběšeni 
odbojáři Alois Zavadil a Květoslav Kolařík, a dále nově lokalizované popraviště z druhé 
poloviny čtyřicátých let a počátku padesátých let 20. století (při oknech cely číslo 64 na tzv. 
ženském dvoře staré káznice). Nenaruší-li to zásadním způsobem výstavbu a zřízení 
Kreativního centra, měly by být pokud možno dochovány, vždy alespoň jako jeden příklad, 
další cenné prvky a autentické detaily (dřevěné dveře s vyrytými nápisy internovaných, 
vzkazy vězňů na zdech, číselníky k zaznamenání počtu vězněných, kukátka do cel, zděné 
střílnovité pozorovací průzory do dílen - špehýrky, studna, bodce pod okny, kované mříže a 
alespoň z malé části široké prkenné podlahy, historické interiérové dlažby a valounová 
výdlažba v nádvořích).
Dodávám, že při vydávání závazného stanoviska dle § 14 zákona č. 20/1987 Sb. musí 
příslušný orgán též přihlédnout o okolnosti, že Kreativní centrum Brno bude využívat 
podkroví budov areálu. K tomu uvádím, že byť jsou z hlediska vztahu k významným 
historickým osobnostem a událostem ve smyslu § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 20/1987 Sb. 
v rámci krovů nejvýznačnější výše uvedené popravčí háky ukotvené na krovovém trámu,
2 0
které je nezbytné zachovat, bylo by též vhodné zachovat v areálu (po provedení nezbytných 
oprav) úsek pozdně barokních tesaných krovů, a to alespoň v rozsahu budovy podél Soudní 
ulice, neboť zde se střecha s těmito krovy pohledově uplatňuje z veřejného uličního prostoru. 
Takto bude možné i pro budoucí generace zachovat původní podobu barokních krovů alespoň 
v tomto jednom křídle (desítky metrů dlouhém). V ostatních křídlech může být umožněna 
výměna krovu, aby byl prostor lépe využitelný pro provoz a ekonomiku budoucího centra. 
V těchto ostatních křídlech by však bylo vhodné vyjmout a vhodným způsobem veřejně 
vystavit alespoň ty nejlépe dochované příklady částí ležatých a středových sloupků, které jsou 
zdobeny jednoduchým architektonickým členěním (profilované patky a hlavice) a případně 
další hodnotné typické dílčí prvky pozdně barokní tesařské práce.
Při vydávání závazného stanoviska dle § 14 zákona č. 20/1987 Sb. musí příslušný 
orgán též přihlédnout k nutnosti zajistit dopravní obslužnost areálu, tj. umožnit zřídit nový 
vjezd do dvorů areálu, neboť dosavadní vjezd z ulice Cejl je ve vlastnictví jiného subjektu, 
nehledě na to, že svými rozměry neumožňuje průjezd větších nákladních vozidel. Nelze ani 
předpokládat, že bude soudem umožněno zřízení služebnosti umožňující používat tento 
dosavadní vjezd, když areál ve vlastnictví podatele rozkladu přiléhá též k ulici Soudní a 
Bratislavská a lze tedy na jiných místech vybudovat nový vjezd. Zde přichází v úvahu 
památkově citlivé zřízení nového vjezdu průrazem v prostoru nejmladšího (památkově 
nejméně hodnotného) křídla areálu přiléhajícího k ulici Bratislavské, aby do areálu mohla 
zajíždět auta, včetně nákladních. Dále pro využití prostor káznice pro kancelářské účely a 
zasedací místnosti musí být umožněn posun či vybourání příček mezi vytipovanými celami 
vhodnými pro tyto účely a jejich vzájemné propojení, a to pokud možno při zachování 
stávajících klenebních konstrukcí a dalších hodnotných prvků. Samozřejmě nikoliv v případě 
tzv. cel smrti a dalších výše uvedených částí areálu, které jsou nej významnějšími nositeli 
památkových hodnot dle § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 20/1987 Sb. Dále pro využití prostor 
káznice pro studia a ateliery by mělo být umožněno citlivé zvětšení okenních otvorů, 
převážně v místech, která se pohledově neuplatňují z uličního prostoru. Konečně pak pro 
využití areálu jako pracovního místa s celodenním provozem, a z důvodu energetické 
náročnosti a s ohledem na ekonomiku projektu by mělo být umožněno památkově ohleduplné 
řešení zateplení fasády, střechy a oken objektů v areálu, a to vzhledem k tomu, že fasády již 
nejsou původní.
Netřeba připomínat, že prvořadým cílem státní památkové péče je zachování shora 
uvedených památkových hodnot areálu pro budoucí generace. Podmínkou pro jejich 
zachování však je, že areál nalezne nové smysluplné využití a nebude tak docházet k dalšímu 
chátrání opuštěného areálu. Proto příslušný orgán státní památkové péče (Odbor památkové 
péče Magistrátu města Brna) z hlediska své pravomoci při vydávání závazných stanovisek dle 
§ 14 zákona č. 20/1987 Sb. nesmí klást zbytečné a nepřiměřené překážky vlastníkovi areálu - 
Statutárnímu městu Brno při rekonstrukci a adaptaci areálu pro účely veřejně prospěšného 
Kreativního centra Brno, které má sloužit jako centrum podpory tvůrčích profesí (design, 
herní průmysl, audiovizuální průmysl, architektura, výtvarné umění, literatura aj.) 
poskytnutím soukromých pracovních prostor (studia, ateliery, inkubační programy podpory 
podnikání), ale i prostor přístupných široké veřejnosti (multifunkční sál, dílny, filmová 
kancelář, komunitní zahrada, kavárna, prostory pro činnost neziskových organizací, 
coworkingová kancelář, obchody, expozice o historii místa a vězněných osobnostech) a tím 
tak pozvednout tamní deprivovanou část města Brna -  sociálně vyloučenou lokalitu v oblasti 
ulice Cejl (tzv. Bronx). Toto nové využití areálu podle mého soudu přispěje k záchraně areálu 
a k uchování jeho památkových hodnot dle § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 20/1987 Sb.
2 1
Z výše uvedeného zřetelně vyplývá, že z hlediska sociálně-ekonomického, kulturního 
a společenského je dán jednoznačný veřejný zájem na rekonstrukci a adaptaci areálu pro účely 
shora popsaného veřejně prospěšného multikulturního komunitního centra. Nejde tedy o střet 
veřejného zájmu na ochraně kulturního dědictví se zájmy čistě soukromými (komerčními), 
nýbrž jde o vzájemně prospěšnou synergii vícero veřejných zájmů, kdy rekonstrukce a 
adaptace chátrajícího a nevyužitého areálu přispěje nejen k záchraně jeho památkových 
hodnot (což je ve veřejném zájmu na ochraně kulturního dědictví), ale zároveň tato nová 
veřejně prospěšná funkce areálu povede k všestrannému zlepšení sociálních a kulturních 
podmínek této deprivované části města Brna, což ve výsledku alespoň částečně přispěje i ke 
zlepšení neuspokojivé ekonomické situace tamního obyvatelstva. Právě tyto široké 
celospolečenské dopady by měl mít příslušný orgán státní památkové péče na zřeteli při 
vydávání závazného stanoviska.
S ohledem na ustálenou judikaturu správních soudů konstatuji, že památková ochrana 
není na překážku rekonstrukci objektu ani odstraňování stavebních závad. K běžné údržbě 
objektu provozně-technického charakteru není zapotřebí závazného stanoviska orgánu 
památkové péče podle § 14 zákona č. 20/1987 Sb. Dodávám, že dokonce i školy a nemocnice 
běžně fungují v objektech, které jsou kulturními památkami, a to při současném dodržování 
všech hygienických, technických a bezpečnostních norem, které se týkají provozu v oblasti 
školství a zdravotnictví, jež jsou v určitých parametrech přísnější než normy, které se vztahují 
na objekty sloužící k bydlení, poskytování ubytovacích služeb, pohostinství, apod. Dodávám, 
že ani v případě rozsáhlejších stavebních úprav či rekonstrukce není třeba mít obavy z 
možného neflexibilního, necitlivého či přehnaně přísného postupu orgánu státní památkové 
péče (zde Magistrát města Brna, odbor památkové péče) a odborné organizace státní 
památkové péče (zde NPÚ, ú.o.p. v Brně). V této souvislosti připomínám, že z ustálené 
soudní judikatury vyplývá, že příslušný orgán státní památkové péče nesmí při svém 
rozhodování dle § 14 zákona č. 20/1987 Sb. postupovat tak, aby zbytečným stanovováním 
finančně či technicky nesplnitelných požadavků bránil vlastníkům v citlivé rekonstrukci a 
konverzi jednotlivých objektů areálu a tyto objekty tak mohly být plně využívány a nechátraly 
a mohly tak být zachovány pro budoucí generace, což je v tomto případě prvořadým cílem 
státní památkové péče. Tyto závěry vyplývají mj. z ustálené judikatury Nejvyššího správního 
soudu tak, jak byly vyjádřeny např. v jeho rozhodnutích č.j. 7 As 188/2012-25 ze dne 13. 3. 
2013 a č.j. 7 As 43/2009-52 ze dne 13. 8. 2009. Nejvyšší správní soud setrvale odmítá v 
oblasti památkové ochrany neproporcionální praxi orgánů státní památkové péče při vydávání 
závazných stanovisek, tj. že správní orgán musí při vydávání závazných stanovisek na úseku 
státní památkové péče vždy velmi pečlivě vážit, zda omezení vlastnického práva, kterým je i 
závazné stanovení toho, jakým způsobem vlastník památkově chráněné nemovitosti smí, ěi 
naopak nesmí, tuto nemovitost opravit, upravit či přebudovat, je proporcionální veřejnému 
zájmu na zachování památkové hodnoty dané nemovitosti či lokality, v níž se nachází. Test 
proporcionality v užším smyslu může v určitých případech vést k tomu, že zájem na 
zachování původních prvků kulturní památky bude muset ustoupit jiným zájmům, například 
nebude-li bez stavebních úprav (dostaveb, přístaveb, změny prostorových dispozic, změny 
sanitárních a dalších rozvodů, nahrazení původních poškozených prvků stavby replikami aj.) 
nemovitá kulturní památka provozovatelná. Lze tedy shrnout, že je prvořadým zájmem státní 
památkové péče, aby kulturní památka našla smysluplné využití tak, aby nezůstala bez využití 
a předešlo se tomu, aby jako opuštěná chátrala či dokonce zanikla. Závazná stanoviska proto 
nesmí klást zbytečné a bezdůvodné překážky pro nezbytné stavební úpravy, které umožní 
smysluplné využití kulturní památky při zachování jejích památkových hodnot.
Výše uvedené závěry vyplývající z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu 
tedy svědčí o tom, že při citlivě zvoleném proporcionálním postupu orgánu státní památkové
2 2
péče při vydávání závazného stanoviska dle § 14 zákona č. 20/1987 Sb. lze účinně eliminovat 
negativní dopady památkové ochrany do majetkových práv vlastníků kulturních památek, a to 
do takové míry, že v rozkladu vyjádřené obavy z možného budoucího postupu orgánů státní 
památkové péče nemohou být relevantním důvodem pro neprohlášení staveb za kulturní 
památku. Bude tedy nutno dle § 14 zákona č. 20/1987 Sb. dospět ke kompromisní podobě 
projektu rekonstrukce a adaptace, která bude pokud možno co nejlépe vyhovovat požadavkům 
státní památkové péče, ale zároveň nebude pro vlastníka finančně nedostupná nebo technicky 
nerealizovatelná. Není v zájmu státní památkové péče, aby přehnaně přísnými a rigidními 
požadavky bylo fakticky zabráněno nezbytné rekonstrukci areálu. Právě v tomto konkrétním 
případě lze důvodně očekávat, že bude nalezen nezbytný kompromis ve vztahu k případně 
konkurujícímu veřejnému zájmu na ochraně kulturního dědictví v souvislosti s rekonstrukcí 
areálu. Shora zmíněný kompromis je dosažitelný o to víc, že jedinými partnery pro jeho 
dosažení budou Statutární město Brno a Magistrát města Brna, odbor památkové péče. 
Závěrem znovu zdůrazňuji, že základním vodítkem pro orgán státní památkové péče, který 
vydává závazné stanovisko, musí být rozhodnutí o prohlášení areálu za kulturní památku, a to 
ve znění tohoto mého rozhodnutí o rozkladu.
K projednání podaného rozkladu byla svolána ustavená rozkladová komise, která věc 
komplexně posoudila a na základě výše uvedeného mně navrhla rozhodnout tak, jak je 
uvedeno ve výroku.
P o u č e n í :
Toto rozhodnutí je podle § 91 odst. 1 a § 152 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní 
řád, v platném znění, konečné a n e l z e  se proti němu dále odvolat.
Mgr. Daniel Herman, v. r. 
otisk úředního razítka ministr kultury
Za správnost vyhotovení:
JUDr. Petr Strupek, v. r.
Statutární město Brno, Dominikánské nám. 196/1, 602 00 Brno 
R.C.P.R. - Reality, s.r.o.,Vrázova 1567/13, 616 00 Brno 
Na vědomí obdrží: Ministerstvo kultury, OPP/O, zde
Národní památkový ústav, generální ředitelství, Valdštejnské nám. 3, 118 01 Praha 1 
Národní památkový ústav, ú.o,p. v Brně, nám. Svobody 8, 601 54 Brno 
Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor památkové péče, Žerotínovo nám. 3/5, 601 82 Brno 
Magistrát města Brna, odbor památkové péče, Husova 12, 601 67 Brno
23

Originál dokumentu:

analogový

Typ/druh dokumentu:

Typ dokumentu:	publikace, listiny, spisové dokumenty
Druh dokumentu:	evidence kulturních památek
Bližší specifikace:	rozhodnutí/usnesení podle správního řádu

Jméno souboru:

G0530695.pdf

Formát souboru:

application/pdf

Autor záznamu:

Michl Lukáš

Popis dokumentu:

Brno, bývalá káznice a věznice s kaplí Nanebevzetí Panny Marie. Rozhodnutí podle § 152 správního řádu - rozklad.

Název pracoviště:

generální ředitelství

Velikost dokumentu (v bytech):

22534438 B

Rozměry obrazového dokumentu:

Autor originálu:

Herman Daniel; Ministerstvo kultury;

Klíčová slova:

Kulturní památka nemovitá;

Uživ. klíčová slova:

dokument ÚSKP;

Datum vzniku:

28.11.2016

Licence:

Typ:	neurčena - ochranu díla stanovuje obecně autorský zákon (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121)

Vazby dokumentu na aplikace IISPP

Bližší specifikace

Odkaz

Aplikace: Památkový katalog - právní stav

Druh záznamu: Právní stav

Ident. zázn.: Id právního stavu

Hodnota ident.: 13067346

Bližší specifikace:

Název	bývalá káznice a věznice s kaplí Nanebevzetí Panny Marie
Číslo ÚSKP	105970
Kód fáze ochrany	P
Fáze ochrany	památkově chráněno
Kód typu ochrany	KP
Typ ochrany	kulturní památka

Aplikace: Památkový katalog - právní akt

Druh záznamu: Právní akt

Ident. zázn.: Id právního aktu

Hodnota ident.: 14045092

Bližší specifikace:

Název	rozhodnutí o rozkladem napadeném rozhodnutí Ministerstva kultury
Číslo	MK 75372/2016 OLP
Datum nabytí právní moci	30.11.2016
Typ ochrany	kulturní památka
ID právního stavu	13067346 Načítám data z navázané aplikace...

Územní identifikace dokumentu

Územní rozsah:

objekt lokalizovaný

Definiční body

Def. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Přírůstkové body

Přír. bod

Název objektu

Část obce

Č. dom.

Ulice

Č. or.

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Přír. bod: 289917

Název objektu: bývalá káznice

Část obce: Zábrdovice

Č. dom.: č.p. 249

Ulice: Bratislavská

Č. or.: 68

Kat. území: Zábrdovice

Obec: Brno

ORP: Brno

Okres: Brno-město

bývalá káznice a věznice s kap… (právní stav 13067346)

Lokality

Kód CZ

Název lokality

Reálný typ

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Kraj

Kód CZ: 1080

Název lokality: Brno

Reálný typ: město statutární

Kat. území: Město Brno

Obec: Brno

ORP: Brno

Okres: Brno-město

Kraj: Jihomoravský kraj

bývalá káznice a věznice s kap… (právní stav 13067346)

Kód CZ: 56510

Název lokality: Dolní Cejl I (S)

Reálný typ: dílec čtvrtě

Kat. území: Zábrdovice

Obec: Brno

ORP: Brno

Okres: Brno-město

Kraj: Jihomoravský kraj

bývalá káznice a věznice s kap… (právní stav 13067346)

Historické regiony

Kód RS

Název hist. regionu

Kód RS: 6

Název hist. regionu: Brno

bývalá káznice a věznice s kap… (právní stav 13067346)

Ke stažení Náhled Poslat žádost