Zavřít ( + - )

Metainformační systém NPÚ

Detail dokumentu

Tisk

Náhled:

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Textový obsah:

M m fá t-340/ ?#•??€>/L017-
M K C R X 0 0 B  J S N L
Mgr. Daniel Herman
m inistr kultury
V Praze dne 20. září 2017 
Č.j.: MK 57164/2017OLP
R o z h o d n u t í
Podle ustanovení § 152 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění (dále též 
„správní řád“), jsem na základě rozkladu ze dne 17. 4. 2017, který podala společnost N166, 
a.s., IČ 041 14 761, se sídlem Cejl 494/25, 602 00 Brno - Zábrdovice, zastoupena na základě 
plné moci ze dne 28. 7. 2015 JUDr. Stanislavem Kadečkou, Ph.D., advokátem, se sídlem 
KVB advokátní kancelář s.r.o., Teplého 2786, 530 02 Pardubice (dále též „podatel rozkladu41, 
„vlastník11 nebo „účastník11), přezkoumal rozhodnutí Ministerstva kultury č.j. MK 16642/2017 
OPP ze dne 21. 3. 2017, kterým se podle § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb., o státní 
památkové péči, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon č. 20/1987 Sb.“), za kulturní 
památku prohlašuje části souboru „SOLO Sušice11, v rozsahu těchto staveb a pozemků: 1) 
pozemek zahrady pare. č. 2251/5 (dále též „zahrada11), 2) tovární komín na pozemku pare. č. 
2854 (dříve st. pare. č. 509/7) (dále též „komín11), vše v k. ú. Sušice nad Otavou. Ve smyslu 
ustanovení § 27 odst. 1 písm. b) správního řádu je jediným účastníkem řízení podatel 
rozkladu, neboť je jediným vlastníkem předmětné zahrady a komína. Podle § 152 odst. 5 
písm. a), § 152 odst. 4 a § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu jsem na základě návrhu 
rozkladové komise, ustavené podle § 152 odst. 3 správního řádu, rozhodl
t a k t o :
rozkladem napadené rozhodnutí Ministerstva kultury 
č.j. MK 16642/2017 OPP ze dne 21. 3. 2017 
s e  m ě n í  tak, že jeho výroková část zní následovně:
„Ministerstvo kultury jako příslušný orgán státní správy na úseku státní památkové 
péče podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči 
(dále jen „památkového zákona11), a zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní 
řád11), oba v platném znění, neprohlašuje další části souboru „SOLO Sušice11, v rozsahu 
těchto staveb a pozemků: 1) pozemek zahrady pare. č. 2251/5, 2) tovární komín na pozemku 
pare. č. 2854 (dříve st. pare. č. 509/7), vše v k. ú. Sušice nad Otavou, za kulturní památku. V 
tomto správním řízení je dle § 27 odst. 1 písm. b) správního řádu účastníkem řízení vlastník 
výše uvedených nemovitostí -  společnost N I66, a.s., Cejl 494/25, 602 00 Brno -  Zábrdovice, 
IČ 04114761, kterou zastupuje na základě plné moci ze dne 28. 7. 2015 JUDr. Stanislav 
Kadečka, Ph.D., se sídlem AK Teplého 2786, 530 00 Pardubice, ČAK 11294.“
1
O d ů v o d n ě n í :
Účastník se podaným rozkladem domáhá následujícího: „Rozhodnutí Ministerstva 
kultury ze dne 21. 3. 2017, č.j. MK 16642/2017 OPP, se mění tak, že 1) pozemek zahrady 
pare. č. 2251/5 a 2) tovární komín na pozemku pare. č. 2854 (dříve pare. č. st. 509/7), vše v 
k.ú. Sušice nad Otavou, se neprohlašuje za kulturní památku. Pouze v případě, že by snad dle 
názoru ministra kultury přece jen nebyly naplněny předpoklady pro změnu napadeného 
rozhodnutí -  k čemuž by však dle našeho přesvědčení již dojít nemělo - , účastník řízení 
alternativně zdvořile navrhuje, aby ministr kultury rozhodnutí Ministerstva kultury ze dne 21.
3. 2017, č.j. MK 16642/2017 OPP, zrušil a věc vrátil k novému projednání orgánu prvního 
stupně."
Ze správního spisu byly zjištěny následující podstatné skutečnosti, které se týkají 
rozkladem dotčených nemovitostí, tj. předmětné zahrady a komína:
Ohledně podrobné rekapitulace dosavadního průběhu řízení odkazuji na odůvodnění 
rozhodnutí č.j. MK 9357/2015 OLP ze dne 13. 2. 2015, kterým jsem na základě rozkladu 
společnosti společnost SOLO MATCHES and FLAMES, a.s. ze dne 20. 8. 2014 zrušil 
rozkladem napadenou I. výrokové části v prvním rozhodnutí Ministerstva kultury č.j. MK 
39150/2014 OPP ze dne 8. 8. 2014, kterým byly za kulturní památku prohlášeny v něm 
vyjmenované stavby v areálu podniku SOLO Sušice, mezi něž náleží i nyní řešená zahrada a 
komín.
Následně jsem rozhodnutím č.j. MK 34117/2016 OLP ze dne 18. 5. 2016 zrušil 
v pořadí druhé prvoinstanční rozhodnutí Ministerstva kultury č.j. MK 76018/2015 OPP ze dne 
30. 12. 2015, a to v rozsahu rozkladem napadené části výroku I. odst. 2 vymezené slovy „se 
zahradou a pozemkem pare. č. 2251/5, v k.ú. Sušice nad Otavou", a výroku I. odst. 3, kterým 
byl za kulturní památku prohlášen tovární komín na pozemku pare. č. 509/7, k.ú. Sušice nad 
Otavou, a v tomto rozsahu jsem věc vrátil Ministerstvu kultury k novému projednání, a to 
z následujících důvodů:
„Shledal jsem, že napadené rozhodnutí neobsahuje dostatečné odůvodnění, kde by 
bylo řádně objasněno, v čem spočívají památkové hodnoty ve smyslu § 2 odst. 1 písm. a) 
zákona č. 20/1987 Sb„ které dle názoru Ministerstva kultury vykazují ty části souboru areálu 
SOLO Sušice, jejichž prohlášení za kulturní památku bylo napadeno rozkladem, tj. zahrada a 
pozemek pare. č. 2251/5 a rovněž tovární komín na pozemku pare. č. 509/7.
Konstatuji, že k předmětné zahradě a pozemku je v odůvodnění uvedeno pouze, že 
„Ačkoli sloužil administrativě tehdy již rozrostlé továrny, je komponován zčásti jako rodinný 
dům, tomu odpovídá i okolní zahrada a oplocení." A dále, že „Budova „domečku" je rovněž 
velmi kvalitní architekturou v urbanisticky významné nárožní poloze, obrácené k městu, 
zvýrazněné zahradou s oplocením, pokud bude rekonstruována parková úprava zahrady podle 
původního návrhu, jak doporučuje Mgr. Čihalík ve svém posouzení, bude urbanistické i 
architektonické vyznění souboru důstojně zvýrazněno." Shledal jsem, že Ministerstvo kultury 
se v odůvodnění napadeného rozhodnutí velmi podrobně věnuje popisu památkových hodnot 
bývalé administrativní budovy č. p. 226/11 - tzv. „domečku", který se na předmětné zahradě 
nachází. Na druhou stranu však Ministerstvo kultury v odůvodnění napadeného rozhodnutí 
dostatečně neobjasňuje památkové hodnoty samotné zahrady (včetně oplocení) a tedy 
relevantní důvody ve smyslu § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb. pro prohlášení věci za
2
kulturní památku. Naopak z odůvodnění napadeného rozhodnutí spíše vyplývá, že mimořádné 
hodnoty nyní již zahrada příliš nevykazuje s tím, že je v tomto směru nutno, aby byla 
rekonstruována její parková úprava podle původního návrhu.
Co se týče předmětného továrního komína, shledal jsem, že Ministerstvo kultury se v 
odůvodnění napadeného rozhodnutí poměrně důkladně zabývá jeho stavebně technickým 
stavem, kontaminací toxickými látkami a možnostmi odstranění jeho stavebně technických 
závad. Důvody ve smyslu § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb. pro prohlášení 
předmětného komínu za kulturní památku Ministerstvo kultury shledává převážně v jeho 
urbanistickém významu, jako dominanty areálu, která se uplatňuje v panoramatu města. K 
tomu uvádím, že stejný či dokonce výraznější urbanistický význam má i druhý novější komín 
v areálu, který je mohutnější a vyšší, ten však za kulturní památku prohlášen nebyl. Mám tak 
za to, že s ohledem na tyto okolnosti je nutno podrobněji zkoumat a vyhodnotit, zda jsou 
vedle urbanistických hodnot dány i architektonické památkové hodnoty předmětného komína, 
které svým významem naplňují požadavky § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb.
Dále konstatuji, že přílohou podání ze dne 8. 4. 2016, kterým byl rozklad doplněn, je 
posudek - „Posouzení míry znečištění horninového prostředí v okolí komína u staré kotelny". 
V závěru posudku je uvedeno, že komín je zdrojem kontaminace, která se šíří do okolní půdy 
vně komína s tím, že může zasáhnout i podzemní vody. Posudek doporučuje odstranit komín 
jako zdroj kontaminace a odtěžit zasaženou zeminu. Mám za to, že tento nový důkaz je nutno 
odborně vyhodnotit, nejlépe na základě oponentního znaleckého či odborného posudku tak, 
aby bylo potvrzeno, zda a v jakém rozsahu se kontaminace vyskytuje, zda a nakolik má 
tendenci se rozšiřovat a konečně, zda existuje taková metoda sanace či izolace této 
kontaminace, která by umožňovala zachovat existenci komína. To však nelze učinit v rámci 
řízení o rozkladu, neboť by toto nové posouzení účastník nemohl napadnout řádným 
opravným posudkem a byla by tak porušena zásada dvouinstančnosti správního řízení.
Na základě výše uvedeného mi proto nezbylo než rozkladem napadené rozhodnutí 
zrušit a věc vrátit Ministerstvu kultury k novému projednání a rozhodnutí. Ministerstvo 
kultury následně důkladně prověří a vyhodnotí památkové hodnoty předmětné zahrady a 
komína, tedy zda jsou skutečně splněny podmínky § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb. 
Následně Ministerstvo kultury své nové rozhodnutí v tomto směru řádně odůvodní ve smyslu 
§ 68 odst. 3 správního řádu tak, aby bylo přezkoumatelné, včetně vypořádání posudku 
dodaného v rámci doplnění rozkladu."
Po vrácení věci Ministerstvu kultury k novému projednání došlo k následujícímu 
vývoji řízení:
Na žádost Ministerstva kultury zaslalo své odborné stanovisko k sanaci komína 
Metodické centrum průmyslového dědictví Národního památkového ústavu, územního 
odborného pracoviště v Ostravě, v dopise ze dne 27. 7. 2016, č. j. NPÚ-381/54901/2016. V 
něm uvádí, že na základě výše uvedeného posudku od fy L.N.O. a na základě konzultace s 
Ing. Vonkou, Ph.D. z ČVUT, který se problematikou komínů dlouhodobě zabývá, dospěli k 
tomuto stanovisku:
„1. Nebylo jednoznačně prokázáno, že komín je zdrojem zjištěného znečištění. 
Posudek pracuje s vyhodnocením čtyř sond z bezprostředního okolí komína. Nebyla 
zjišťována průměrná kontaminace areálu, ani odebrány vzorky spodní vody, nebo vody z 
okolí.
3
2. Pokud zjištěná kontaminace skutečně pochází z topeniště a komína, je 
pravděpodobnějším a rozhodujícím zdrojem znečištění spíše kouřový kanál (v posudku 
označován jako „topeniště") než vlastní komín. Původcem znečištění by pak byl zřejmě 
popílek (dehet není rozpustný ve vodě). V takovém případě je řešením odtěžení popílku a 
zastřešení komína, které zabrání dalšímu pronikání vody do komínového tělesa. Je tedy 
možno shrnout, že pokud kontaminace skutečně pochází z kouřovodu a komína, lze dalšímu 
znečišťování zabránit technicky realizovatelnými opatřeními. Demolice představuje vždy 
krajní a v tomto případě zbytečné řešení. Vzhledem k tomu, že předložený posudek vykazuje 
jisté nedostatky (malý počet vzorků a jejich zhodnocení -  viz výše, nepřesnosti v označení 
technologických částí komína apod.), doporučujeme zadání oponentního posudku nebo 
stavebně-technického průzkumu. Podotýkáme, že k řízení o prohlášení komína SOLO Sušice 
jsme se vyjadřovali pro NPÚ, ú. o. p. v Českých Budějovicích v říjnu 2015 s následujícím 
závěrem, na kterém trváme: „Závěrem dodáváme, že zachování komína a jeho prohlášení 
kulturní památkou doporučujeme. Komín je dominantou celého areálu, jeho nedílnou součástí 
a dokladem historie podniku i města. Je dokladem vysoké úrovně stavitelství své doby, 
orientačním bodem města. Starší a nepoužívané tovární komíny dnes mizí závratným tempem 
a naše společnost tak přichází o cennou část kulturního dědictví. V případě podniku SOLO 
Sušice, který město uvedl do celosvětového povědomí, je značnou předností zachování 
podstaty areálu, která je schopna dokladovat podstatné části výrobního procesu i jednotlivé 
etapy jeho vývoje. Neexistence komínu by výrazně ochudila vnímání celku a narušila jeho 
logiku."
Na dotazy Ministerstva kultury (za účelem hlubší orientace v problematice sanací 
továrních komínů) zaslal své stanovisko k otázkám ministerstva vědecký pracovník Fakulty 
stavební ČVUT v Praze Ing. Martin Vonka, Ph.D., v dopise ze dne 31. 8. 2016.
Za účelem orientace v problematice kontaminace spodních vod Ministerstvo kultury 
oslovilo Ministerstvo životního prostředí dopisem ze dne 26. 7. 2016, kde položilo tyto 
otázky: 1) Je posudek míry znečištění horninového prostředí, provedený dle vyhlášky č. 
294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky, dostatečný pro posouzení míry 
rizik pro spodní vody?; 2) Jakým závazným postupem (podle jaké legislativy) lze prokázat 
riziko pro spodní vody, na základě kterého je založena povinnost odpovědných orgánů uložit 
majiteli zabezpečující opatření?; 3) Jaký certifikát je potřeba pro zpracování analýzy rizik 
kontaminace spodních vod?; 4) Existují i jiné -  nedestruktivní -  metody ochrany spodních 
vod před prosakováním kontaminace nežli odstranění kontaminované zeminy (obecně)?
V odpovědi Ministerstva životního prostředí, Odboru environmentálních rizik a 
ekologických škod ze dne 26. 8. 2016, č. j. 52571/ENV/16, je uvedeno následující:
„1. Zda je uvedený posudek dostačující, nelze na základě Vaší otázky odpovědně 
posoudit, jelikož neznáme jeho text. Pokud ale posudek neobsahuje žádné analýzy 
podzemních vod, nelze jej obecně pro účely posouzení jejich kontaminace akceptovat. 2
2. Nástrojem, kterým je ověřováno riziko plynoucí z kontaminace zemin, půd, 
stavebních konstrukcí, povrchových a podzemních vod, je metodický pokyn MŽP Č. 1/2011 
„Analýza rizik kontaminovaných území", který je volně k dispozici na internetových 
stránkách MŽP. Pokud máte podezření, že ke kontaminaci podzemních vod došlo, je třeba 
ohlásit tuto skutečnost příslušnému oblastnímu inspektorátu České inspekce životního 
prostředí nebo odboru životního prostředí v Sušici. V současné době je možné, aby např.
4
Městský úřad v Sušici požádal MŽP o poskytnutí dotace na zpracování analýzy rizik z 
operačního programu Životní prostředí.
3. Tato zpráva musí být zhotovena osobou s Osvědčením odborné způsobilosti podle 3 
odst. 3 zákona č. 62/1988 Sb., o geologických pracích, ve znění pozdějších předpisů, 
projektovat, provádět a vyhodnocovat geologické práce v oboru: 1) hydrogeologie - práce 
uvedené v 2 odst. 1 písm. c) zákona ě. 62/1 988 Sb..
4. Takové metody samozřejmě existují, ale jednak jsou nákladné a ne vždy efektivní. 
Nejefektivnějším způsobem, jak kontaminaci podzemních vod eliminovat, je odstranění 
ohnisek kontaminace odtěžbou. Posouzení možností, jak konkrétně postupovat na lokalitě 
SOLO Sušice, která je podle našich informací kontaminací zasažena, bude možné až na 
základě zpracování Analýzy rizik a průzkumu rozsahu a typu kontaminace horninového 
prostředí a podzemních vod.“
Účastník řízení byl v souladu s § 36 odst. 3 správního řádu, informován v dopise ze 
dne 13. 9. 2016, pod zn. MK-S 3248/2013 OPP, č. j. MK 57394/2016 OPP, o tom, že již byly 
shromážděny všechny podklady pro rozhodnutí, a byl vyzván, aby se vyjádřil jak k nim, tak 
ke způsobu jejich zjištění, případně navrhl jejich doplnění v zákonem stanovené lhůtě. Této 
možnosti využil a s podklady se seznámil prostřednictvím svého zmocněnce dne 20. 9. 2016. 
Následně zaslal své vyjádření v dopise ze dne 7. 10. 2016, které doplnil v dopise ze dne 21. 
10. 2016, kde vyjadřuje řadu námitek. Především namítá, že shromážděné dokumenty se 
památkové hodnotě samotného pozemku zahrady pare. č. 2251/5 nevěnují. Předpokládá proto, 
že pozemek se zahradou žádnou památkovou hodnotu nevykazuje. Dále uvádí, že 
druhoinstanční rozhodnutí uložilo vedle urbanistických hodnot zkoumat, zda komín vykazuje 
i architektonické památkové hodnoty, a v tomto směru ministerstvo žádné nové podklady 
nedoplnilo. Dále uvádí, že dle mínění účastníka je zkoumání podzemní vody za účelem 
prokázání její kontaminace nadbytečné a že zcela postačuje předpoklad vlivu kontaminací 
zasaženého horninového prostředí na okolní vody. Především však namítá, že doplněné 
podklady byly zpracovány bez konkrétního seznámení se s aktuálním stavem komína na místě 
samém s tím, že opomíjí, že stavebnětechnický stav komína je s ohledem na praskliny i 
naklonění závadný. Dále namítá, že ministerstvo nepořídilo oponentní posudek k posudku 
spol. L.N.O., dodaný účastníkem až v průběhu druhoinstančního řízení.
Ministerstvo kultury následně vydalo rozkladem ze dne 17. 4. 2017 napadené 
rozhodnutí č.j. MK 16642/2017 OPP ze dne 21. 3. 2017, kterým podle § 2 odst. 1 písm. a) 
zákona č. 20/1987 Sb., za kulturní památku prohlásilo části souboru „SOLO Sušice41, v 
rozsahu těchto staveb a pozemků: 1) pozemek zahrady pare. č. 2251/5 (dále též „zahrada44), 2) 
tovární komín na pozemku pare. č. 2854 (dříve st. pare. č. 509/7) (dále též „komín"), vše v k. 
ú. Sušice nad Otavou. V jeho odůvodnění Ministerstvo kultury uvedlo následující 
vyhodnocení předmětných nemovitostí s přihlédnutím k obsahu shromážděných podkladů a 
vypořádání námitek účastníka:
„Ministerstvo kultury se v tomto pokračujícím řízení nejprve zabývalo technickým 
stavem komína, neboť míra dochování původní hmoty stavby má vliv na její památkovou 
hodnotu. Na základě výše uvedených podkladů lze konstatovat, že technický stav 
předmětného komína je opravitelný, aniž by utrpěla jeho památková hodnota, jak potvrzují 
výše citované zkušenosti Ing. Vonky i Ing. Vinaře. Stav komína není havarijní, oprava 
vyžaduje vyspárování trhlin a výměnu či zpevnění zvětralých a navětralých cihel vnějšího 
pláště -  tedy pláště, který není kontaminován těžkými kovy. Tuto skutečnost nezpochybňuje
5
ani posudek VUT, dodaný výše, který opravu komína pouze považuje za příliš nákladnou, 
nikoli za neřešitelnou. Podotýkáme, že řízení o prohlášení věci za kulturní památku se zabývá 
stanovením památkové hodnoty, nikoli stanovením nákladů na její opravu, ekonomické 
důvody nejsou pro toto řízení relevantní. Na okraj však dodáváme, že oprava komína se v 
porovnání k hodnotě celého areálu nejeví příliš nákladnou, nehledě na to, že bourání komína 
spolu s likvidací kontaminovaného materiálu může být -  jak upozorňuje Ing. Vonka - 
nákladnější nežli jeho oprava. Doplňujeme, že komín, který zabírá jen minimum plochy 
areálu, lze zapojit funkěně i esteticky do nového využití areálu.
Posouzení znečištění areálu od Ing. Yvone Zahradníčkové, který dodal účastník řízení, 
prokázal u komína kontaminaci těžkými kovy a z tohoto důvodu navrhl v rámci 
dekontaminace areálu komín zbourat spolu s ostatními kontaminovanými stavbami. Posudek 
ovšem nezvážil, že kontaminace komína je soustředěna pouze do vnitřního cihelného pláště, 
kde ji lze bezpečně uzavřít tak, aby neohrožovala životní prostředí (zastřešit, vyspárovat 
zvenčí, odstranit popílek, popř. provést izolaci dna a zlikvidovat kontaminovaný kouřovod, 
jak uvádí Metodické centrum NPU ú.o.p. v Ostravě a Ing. Vonka, PhD.). Proti řešení 
dekontaminace zbouráním komína svědčí i fakt, že z hlediska životního prostředí jsou zde 
vysoká rizika, spojená s bouráním, při kterém by se těžké kovy, které jsou nyní uzavřené 
uvnitř komína, uvolnily do okolí a suť by následně musela být nákladně likvidována ve 
speciálním režimu. Doplňme, že míra kontaminace tohoto komína je u takto starých továrních 
komínů obvyklá a obecně není důvodem k jejich bourání. Nezbytná oprava komína se týká 
vnějšího pláště, který kontaminován není. Úvahy správního orgánu doplňujeme o obecné 
úvahy z odborné publikace M. Vonky: Tovární komíny. Funkce, konstrukce, architektura, VC 
PD FA ČVUT 2014. K ekonomii zachování továrních komínových těles: „Demolice 
takovýchto komínů, včetně odvozu kontaminovaného zdivá v kategorii nebezpečný odpad na 
skládku, se může pohybovat v částkách od desítek tisíc až statisíce korun -  je to velice 
individuální a právě odvislé od množství nebezpečného odpadu. A jejich základní sanace, 
oprava a zakonzervování se pak může pohybovat v prakticky podobných částkách, ba v 
mnoha případech i nižších. Co se ale nedá penězi vyjádřit, je hodnota, kterou zachovaný 
komín vnáší do místa.“(str. 108) K významu zachování komínů, jak jej chápe odborná 
veřejnost: „Komín je dokladem průmyslové historie místa a jako zpravidla nejviditelnější část 
na to dokáže účinně a silně upozornit. Již nekouřící vertikály jsou po dlouhá léta součástí 
našeho prostředí, navíc mají komíny vždy výraznou město a krajinotvornou funkci a jsou 
rovněž orientační body. A hlavně nikdy nebyly jen pouhou funkční konstrukcí, ale staly se 
součástí životního prostoru lidí, kteří na něm mimo jiné zanechávali v minulosti svoji stopu.“ 
(str. 114) K citovanému významu komínů ministerstvo uvádí, že jde o hodnoty, které jsou 
zakotveny ve znění § 2 odst. 1 písm. a) zákona o státní památkové péči, neboli - i komíny jsou 
„doklady historického vývoje, životního způsobu a prostředí společnosti od nej starších dob do 
současnosti, jako projevy tvůrčích schopností a práce člověka z nejrůznějších oborů lidské 
činnosti". V tomto řízení jde pouze o posouzení, zda předmětný komín splňuje podmínku 
významnosti -  tedy zda jde o významný doklad historického vývoje, životního způsobu a 
prostředí společnosti atd.
Posudek míry znečištění horninového prostředí v okolí komína firmy L.N.O., s.r.o., 
dodaný účastníkem řízení doporučuje komín odstranit, aby se kontaminace z komína nešířila 
a nezamořila spodní vody. Ministerstvo pro účely tohoto řízení zjišťovalo, nakolik ze závěrů 
tohoto posudku plyne nutnost komín odstranit. Posudek prokázal jistou míru kontaminace 
zeminy v okolí komína, neprokázal však kontaminaci spodní vody, ani riziko ohrožení od 
těžkých kovů v komínovém tělese. Na základě výše uvedené odpovědi Ministerstva životního 
prostředí lze s jistotou říci, že předložený posudek neprokázal kontaminaci spodních vod,
6
neboť neobsahuje žádný vzorek spodní vody a nebyl zhotoven osobami s certifikátem, 
potřebným pro kvalifikované prokázání kontaminace spodních vod. Druhoinstanční 
rozhodnutí č. j. MK 34117/2016 OLP ze dne 18. 5. 2016, prvoinstančnímu orgánu doporučilo 
„tento nový důkaz odborně vyhodnotit, nejlépe na základě oponentního znaleckého či 
odborného posudku tak, aby bylo potvrzeno, zda a nakolik má tendenci se rozšiřovat a 
konečně, zda existuje taková metoda sanace či izolace této kontaminace, která by umožňovala 
zachovat existenci komína." Ministerstvo má za to, že pro účely tohoto řízení zjistilo všechny 
podstatné skutečnosti, když se namísto hledání znalce a pořizování dalších nákladných 
podkladů obrátilo na nejvyšší orgán oboru, který zajišťuje ochranu vod a je znalý legislativy - 
Ministerstvo životního prostředí. Jeho dopis dává jednoznačnou odpověď na otázku, 
podstatnou pro toto řízení -  tedy zda z předloženého posudku vyplývá nutnost komín v 
souladu s veřejným zájmem na ochraně vod zbourat. V souladu se zásadou ekonomie 
správního řízení považuje Ministerstvo kultury dopis MZP za dostatečný, neboť předmětem 
tohoto řízení není zjistit míru rizik kontaminace spodní vody nýbrž zjistit památkovou 
hodnotu předmětného souboru. Na ni by mohla mít vliv zákonná povinnost komín zbourat, 
nic takového však z předloženého posudku kontaminace zeminy nevyplývá. Nezbytnost 
komín odstranit na základě kontaminace zeminy v jeho okolí by mohla prokázat pouze 
„Analýza rizik kontaminovaných území", zpracovaná dle metodického pokynu MZP č. 
1/2011. Doporučujeme tedy účastníku řízení, pokud má podezření na kontaminaci spodních 
vod pod areálem, aby se obrátil na příslušný oblastní inspektorát České inspekce životního 
prostředí nebo odboru životního prostředí v Sušici, který pořídí nákladnou analýzu rizik. 
Jedině takto odborně provedená analýza pak může vyhodnotit skutečná rizika a zvážit 
možnosti nápravy. Pokud tato analýza shledá, že jedinou možností pro naplnění veřejného 
zájmu na ochraně spodních vod je komín odstranit, příslušný odbor životního prostředí k 
tomu má zákonné nástroje i v případě, že komín bude kulturní památkou. Prohlášení komína 
za kulturní památku tedy nebrání případnému řešení prokázaných rizik kontaminace spodních 
vod, a proto není nutné se v rámci řízení o prohlášení souboru „SOLO Sušice" zabývat 
zjišťováním rizik kontaminace spodních vod. Pro účely tohoto řízení je podstatné, že z 
posudku firmy L.N.O., s.r.o. nevyplývá povinnost komín zbourat. Tolik tedy k technickému 
stavu komína a k záměru odstranit ho z důvodu možnosti kontaminace spodních vod.
Dále se ministerstvo zabývalo památkovou hodnotou předmětného komína a pozemku 
ve vztahu k souboru „SOLO Sušice". Ministerstvo kultury konstatuje, že nyní jsou 
pravomocně za kulturní prohlášeny dvě stavby souboru továrny „SOLO Sušice" - původně 
provozní, později administrativní budova č. p. 166/11 na pozemku st. p. č. 509/1, která je 
nejstarší budovou areálu. Byla postavena v roce 1844 jako vůbec první účelová budova pro 
výrobu sirek v Sušici a celých Čechách. Je původem klasicistní s pozdějšími stavebními 
úpravami. Druhou stavbou je administrativní budova č. p. 226/11 na pozemku st. pare. č. 577, 
nazývaná též „domeček". Byla postavena v roce 1889 v historizujícím slohu podle návrhu 
plzeňského stavitele Eduarda Kroha jako administrativní budova sirkárny, k tomuto účelu 
sloužila do 30. let 20. století, kdy tuto funkci převzal sousední objekt č. p. 166. Jde o nejstarší 
dochované stavby areálu, které na sebe bezprostředně navazují, tvoří souvislý pás při ulici 
Nádražní, v sousedství hlavní brány do areálu, která je historickým vstupem již od doby 
vybudování prvních továrních budov v roce 1844, jak dokládá dobové vyobrazení továrny z 
konce 19. století. Součástí tohoto pásu při Nádražní ulici je i pozemek pare. č. 2251/5, se 
zahradní úpravou. Poblíž hlavní brány se nalézá i tovární komín na pozemku pare. č. 2854, 
postavený spolu s budovou staré kotelny ke konci 19. století. Tento soubor je sice pouhou 
částí areálu, jde však architektonicky, urbanisticky i historicky o nej významnější část 
souboru, tvořící jakési „průčelí" areálu. Při ulici je pozemek lemován novodobým oplocením, 
které je bez architektonické hodnoty, a proto se nepodílí na architektonických hodnotách
7
souboru. Architektonické hodnoty obou budov již byly prokázány ve druhém 
druhoinstančním rozhodnutí MK 76018/2015 OPP ze dne 30. 12. 2015. Typologicky tedy 
předmětný komín náleží k této nejstarší etapě vývoje továrních komínů, podstavec je zděn z 
cihelných tvarovek, navazující dřík kruhového půdorysu je již zděn z radiálek, či česky 
komínovek. Jeho konstrukce dbá nejen na funkčnost, nýbrž i na kvalitní výtvarný projev, 
daný formou i ryze zdobnými prvky. Komín z roku 1907 je zároveň charakteristickým pro 
firmu Ant. Dvořáka a K. Fischera, která dle publikace Ing. Vonky patřila , bezesporu mezi 
nejvýznamnější stavitele" nejen komínů, (str. 56) Předmětný komín je uveden v této 
publikaci na fotografii na str. 62 jako typický komín této firmy, s tvaroslovím a 
ornamentálním zdobením, typickým pro firmu Ant. Dvořák a K. Fischer. Jeho architektonická 
hodnota je dána kvalitním ztvárněním, architektonicky hodnotným prvkem je zde jak zdobný 
polygonální podstavec, ukončený římsou se zubořezy, tak geometrický mozaikový vzor ze 
žlutých a černých cihel jako prstenec na navazujícím dříku. Je sice škoda, že 3 metry vysoká a 
obdobnou mozaikou zdobená hlavice musela být nedávno ubourána, i tak si však komín 
uchoval dominantní výšku 45 m a charakteristické tvarosloví, odkazující k době svého 
vzniku. Tato doba byla obdobím velkého světového úspěchu podniku, nazvaného v roce 1903 
SOLO. Komín i přes ubourání hlavice v roce 2011 nepozbyl svou architektonickou a 
urbanistickou hodnotu. Pro svoji historickou (pochází z doby nej výraznějšího rozkvětu 
podniku), ale i architektonickou a urbanistickou hodnotu (kvalitní tvarosloví a polohu blízko 
hlavního vstupu do areálu), byl tento komín zařazen do souboru již v návrhu Muzea Šumavy. 
V areálu SOLO Sušice sice stojí komíny dva, druhý vyšší komín (50 m) je součástí objektu 
nové kotelny a elektrárny ze 40. let 20. století. Tato budova (kotelny s elektrárnou i komínem) 
nebyla prohlášena za kulturní památku již v prvním prvoinstančním rozhodnutí ze dne 8. 8.
2014. Na okraj v souladu s požadavkem druhoinstančního rozhodnutí ministra kultury ze dne
18. 5. 2016 dodáváme, že komín elektrárny je obdobně jako stavba elektrárny stavbou ryze 
utilitární, jde o hladký kónický válec bez jakýchkoli architektonických zdobných prvků a i 
jeho historická hodnota je vzhledem k jeho stáří nižší oproti předmětnému komínu. Komín na 
pozemku pare. č. 2854, který je součástí prohlášeného souboru, vykazuje vyšší historickou, 
architektonickou a tedy i urbanistickou hodnotu, neoddělitelnou od historické a urbanistické 
hodnoty celého areálu. Je dominantou celého areálu. Architektonickou hodnotu, která byla 
podrobně uvedena výše, nesnižuje podstatně ani to, že hlavice komína byla nedávno 
ubourána, jde jen o poměrně nízkou ztrátu původní hmoty a podoby komína, vyvolanou 
havarijním stavem po poškození bleskem. Jak bylo shledáno již v rozhodnutí MK 39150/2014 
OPP ze dne 8. 8. 2014, mimo hodnot historických disponuje soubor rovněž významnými 
hodnotami urbanistickými. Továrna začala vyrůstat severně od jádra města, na rozcestí dvou 
historických cest do Dobršína a do Hrádku. Tyto dvě hlavní půdorysné osy zůstaly zachovány 
do současnosti (dnes nesou pojmenování Nádražní a Hrádecká ulice). Jádro továrny je 
situováno v klínu těchto dvou cest, související budovy se pak rozrůstaly v bezprostředním 
okolí. K zástavbě prostoru mezi historickým středem města a továrnou došlo až postupně a 
dnes již tvoří areál kompaktní součást městské zástavby. Soubor staveb bývalé sirkárny 
výrazně ovlivnil urbanismus nově vznikající části města. Nepopiratelná je rovněž urbanistická 
vazba továrny na bývalý dům sociálních služeb SOLO čp. 565/11 (kulturní památka od roku 
2009) v ulici Nádražní, naproti areálu, a další související objekty situované v blízkosti areálu 
(úřednický dům čp. 382/11, podnikové bytové domy čp. 356/11, 357/11, 442/11, 5 19/11, 520/11 
nebo vilové objekty čp. 138/11 a 291/11). Nezanedbatelnou pohledovou dominantu pak tvoří i 
kvalitně architektonicky komponovaný tovární komín z roku 1907. Z urbanistického hlediska 
se na památkové hodnotě souboru významně podílí i pozemek pare. č. 2251/5 se zahradní 
úpravou, které tvoří směrem od centra města předpolí průčelním budovám areálu -  budově č. 
p. 166/11 a především budově č. p. 226/11, která poté, co administrativní funkci přejala 
sousední budova č. p. 166/11, sloužila k ubytování zaměstnanců. Tomuto obytnému domu -
8
kulturní památce, tvoří pozemek přirozené doplnění zahradou. Urbanisticky je pozemek na 
pohledově mimořádně exponovaném místě -  v místě, kde se ulice Nádražní spojuje s ulicí 
Hrádeckou, pozemek tvoří spolu s oplocením nároží areálu a zároveň zázemí zahrady 
obytného domu č. p. 226/11. Novodobé oplocení na pozemku sice postrádá architektonickou i 
historickou hodnotu, nedegraduje však urbanistickou hodnotu pozemku, která je neoddělitelná 
od obou již prohlášených budov souboru, s nimiž tvoří urbanistický celek. K němu náleží i 
předmětný komín, reprezentující tovární areál podniku SOLO i z dálkových pohledů jako 
pohledová dominanta celého areálu.
V souladu s § 2 odst. 2 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, všechny věci 
prohlášeného souboru samostatně nemusí vykazovat hodnoty, potřebné pro prohlášení za 
kulturní památku. I v tomto případě předmětný pozemek samostatně nevykazuje významné 
zahradní úpravy, jeho význam je definován výše výlučně ve vztahu k historické, 
architektonické a urbanistické hodnotě souboru „SOLO Sušice". Totéž lze říci i o 
předmětném komínu, který ovšem jako všechny stavby souboru (ě.p. 226/11 a ě. p. 166/11) 
architektonické i urbanistické kvality vykazuje, především však celý soubor vykazuje 
vysokou hodnotu historickou -  jako doklad světově proslulého úspěšného podniku s více než 
stoletou historií na území České republiky. Dodáváme, že komín je po prokázané nutnosti 
zbourat kontaminované výrobní stavby podniku stavbou, která srozumitelně, jednoznačně a 
výrazně reprezentuje spolu s oběma již prohlášenými stavbami zaniklou světově proslulou 
továrnu. Právě vysoká historická hodnota souboru, význam podniku SOLO pro rozvoj 
regionu Sušická, včetně skutečnosti, že město Sušici se díky tomuto podniku dostalo do 
světového povědomí, je v souladu s ustanovením § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb., o 
státní památkové péči, hlavním důvodem k prohlášení celého souboru „SOLO Sušice" za 
kulturní památku. Mimořádný význam sušické továrny potvrzuje také výstup z výzkumného 
úkolu Národního památkového ústavu - „Uzemní plošný a oborový výzkum industriálního 
dědictví". V „Dokumentaci průmyslového dědictví v obvodu správní obce Sušice" je areál 
zmiňován jako jedna z nej význačnějších památek průmyslového dědictví. Rovněž výsledky 
programu aplikovaného výzkumu NAKI - Industriální topografie České republiky (Plzeňský 
kraj, 2013) potvrzují mimořádný význam sirkárny v celostátním měřítku.
K námitce, že ministr kultury ve svém prvním druhoinstančním rozhodnutí, kdy šlo o 
řadu objemných továrních budov ve špatném technickém stavu, uložil vyhodnotit, zda veřejný 
zájem na památkové ochraně jednotlivých dotčených nemovitostí převažuje nad soukromým 
zájmem vlastníka těchto nemovitostí na jejich využití v rámci podnikatelského záměru, 
uvádíme, že toto rozhodnutí se řídí druhým rozhodnutím pana ministra ze dne 18. 5. 2016, 
které takový požadavek nevznáší. Přesto konstatujeme, že vzhledem k velké rozlehlosti areálu 
a neprohlášení naprosté většiny staveb z důvodu jejich špatného technického stavu, jsou 
možnosti využití celého velkého areálu značné. Prohlášený soubor zabírá poměrně malou část 
areálu. Bude-li mít účastník řízení vůli, pozemek se zahradou i komín důstojně zapojí do 
svého podnikatelského záměru. Komín zabírá jen minimální plochu, jeho zapojení do nové 
podoby areálu je výzvou pro podnikatele a architekty. Pozemek se zahradou je důstojným 
předpolím architektonicky hodnotných budov souboru, které již jsou kulturní památky. Jeho 
plocha zabírá jen poměrně malou část areálu a je v zájmu uchování architektonické i 
urbanistické hodnoty souboru aby i nadále na něm zůstala zachována zeleň se zahradní 
úpravou. Zda pozemek se vzrostlou zelení účastník řízení zapojí do nového podnikatelského 
využití areálu (zda bude přístupný veřejnosti či pouze pracovníkům areálu) je věcí 
podnikatelského záměru nového využití areálu. Dále účastník namítá, že dle ministerstva je 
hlavní význam komína urbanistický, který není jmenován ve znění § 2 odst. 1 písm. a) zákona 
o státní památkové péči. K této námitce uvádíme, že se účastník mýlí hned dvakrát: jednak
9
prohlášení komína není zdůvodněno pouze jeho hodnotou urbanistickou, nýbrž především 
historickou hodnotou celého souboru. Dále uvádíme, že urbanismus je disciplína, která je 
součástí oboru architektury a architektura náleží mezi umělecké obory. Obě disciplíny jsou 
tedy zakotveny pod hodnotami, jmenovanými v § 2 odst. 1 písm. a) zákona o státní 
památkové péči, jako hodnoty umělecké. K námitce, že využití komína jako nosiče reklamy či 
telekomunikačního zařízení je vyloučené, pokud by byl kulturní památkou, uvádíme, že 
takové příklady existují a záleží na citlivém provedení.11
Výše citované rozhodnutí Ministerstva kultury č.j. MK 16642/2017 OPP ze dne 21. 3. 
201 bylo doručeno právnímu zástupci účastníka dne 30. 3. 2017 a ten jej pak napadl 
rozkladem ze dne 17. 4. 2017. Rozklad je mj. odůvodněn následovně:
„Jelikož je účastník řízení i nadále pevně přesvědčen, že ani tovární komín a ani 
zahrada nesplňují zákonem stanovené předpoklady pro prohlášení za kulturní památku, 
podává tímto ve smyslu ustanovení § 152 a § 81 správního řádu ve znění pozdějších předpisů 
prostřednictvím právního zástupce řádně a včas rozklad proti rozhodnutí Ministerstva kultury 
ze dne 21. 3. 2017, č.j. MK 16642/2017 OPP, které v celém rozsahu napadá pro jeho 
nesprávnost a nezákonnost.
I. Ministerstvo kultury opomíjí ve věci továrního komína detailní odborné posudky a 
staví své rozhodnutí na obecných vyjádřeních zpracovaných bez detailní znalosti věci a 
neposkytujících tak základ pro prohlášení věci za kulturní památku dle zákonných požadavků 
Ministr kultury v rozhodnutí o rozkladu ze dne 18. května 2016 uložil ohledně továrního 
komína na pozemku pare. č. 2854 v k.ú. Sušice nad Otavou Ministerstvu kultury, aby 
podrobněji zkoumalo a vyhodnotilo, zda vykazuje architektonické památkové hodnoty. Dále 
mělo ministerstvo vyhodnotit problematiku kontaminace v okolí komína, a to nejlépe na 
základě oponentního znaleckého či odborného posudku tak, aby bylo potvrzeno, zda a v 
jakém rozsahu se kontaminace vyskytuje, zda a nakolik má tendenci se rozšiřovat a konečně, 
zda existuje taková metoda sanace či izolace této kontaminace, která by umožňovala zachovat 
existenci komína. Jak vyplyne z dalšího textu této části, těmto -  nadřízeným orgánem 
uloženým, a tedy závazným -  úkolům se Ministerstvu kultury dostát nepodařilo. I tak je však 
stav věci naprosto zřejmý a lze na jeho základě i v řízení o rozkladu rozhodnout o 
neprohlášení komína za kulturní památku.
Co se týče údajných památkových hodnot komína, byly účastníkem řízení do spisu 
založeny již v úvodu celého řízení dva stěžejní podklady, a to konkrétně „Stavebně historický 
průzkum areálu SOLO MATCHES & FLAMES, a.s.“ zpracovaný Mgr. Martinem Čihalíkem 
v roce 2013 a „Posouzení památkové hodnoty areálu11 zpracované prof. Ing. arch. Vladimírem 
Šlapetou, DrSc. v červenci 2014. Mgr. Čihalík uvádí, že „Celý komplex továrních budov 
vyrůstal postupně s rozvojem výroby za použití tehdejších běžných architektonických prvků a 
průměrného architektonického výrazu.11 Prof. Šlapeta pak dospívá k závěru, že podoba staveb 
průmyslového komplexu SOLO Sušice -  až na jednu výjimku (tzv. domeček) -  nepřesahuje 
utilitární výrobní charakter a nevykazuje výraznější architektonické hodnoty a že u těchto 
staveb byly použity dobově standardní metody s typizovanými prvky průměrné hodnoty.
Aniž by se ministerstvo těmito stěžejními závěry odborných podkladů též ve vztahu ke 
stavbě komína zabývalo, činí přesně opačný závěr, tj. že se snad má jednat o významný - 
hodnotný prvek, jenž je nutné památkově chránit. Opírá se přitom v mnohém toliko o obecné 
úvahy o historii komínů (či „komínářství"). Vyhodnocení hodnot komína, který je předmětem 
aktuálního řízení, jak to učinili Mgr. Čihalík a prof. Šlapeta, pak již s ohledem na nízkou míru
10
detailnosti rozhodně nevyznívá přesvědčivě ve smyslu převážení zájmu na památkové 
ochraně. Jistě takto nepostačuje, že komín v areálu SOLO Sušice byl postaven v roce 1907 z 
cihel, s jejichž užíváním bylo započato již téměř o 35 let dříve (srov. s. 12 napadeného 
rozhodnutí). V souvislosti s identifikací specifických památkových hodnot určité věci nelze 
dále souhlasit s ministerstvem, pokud uvádí (srov. s. 9 napadeného rozhodnutí), že v řízení o 
prohlášení za kulturní památku „jde pouze o posouzení, zda předmětný komín splňuje 
podmínku významnosti -  teda zda jde o významný doklad historického vývoje, životního 
způsobu a prostředí společnosti atd.“ Dle ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona o státní 
památkové péči totiž platí, že: „Za kulturní památky podle tohoto zákona prohlašuje 
ministerstvo kultury České republiky nemovité a movité věci, popřípadě jejich soubory, které 
jsou významnými doklady historického vývoje, životního způsobu a prostředí společnosti od 
nejstarších dob do současnosti, jako projevy tvůrčích schopností a práce člověka z 
nejrůznějších oborů lidské činnosti, pro jejich hodnoty revoluční, historické, umělecké, 
vědecké a technické." Neboli, rozhodně nestačí „pouhá významnost", neboť tato musí být 
spojena se zákonem taxativně vypočtenými hodnotami. Ty však u řešeného komína chybí -  a 
náhradou není ministerstvem zmiňovaná urbanistická hodnota, s níž zde citované ustanovení 
zjevně nepočítá - , což plyne zejména z odborných podkladů doložených účastníkem řízení. 
Opak se ministerstvu doložit nepodařilo; role komína jako reprezentativního prvku areálu 
SOLO Sušice je navíc iluzí ve chvíli, kdy již bylo vydáno rozhodnutí povolující odstranění 
průmyslových staveb v dané lokalitě (a to s výjimkou budov prohlášených za kulturní 
památku a jinak jen továrního komína). Komín tak měl význam toliko jako součást dříve 
fungujícího průmyslového areálu, který dnes již neexistuje, čímž i zachování daného komína 
postrádá smyslu. Pokud již ministerstvo argumentuje (bez podkladu v zákoně) urbanistickou 
hodnotou komína nacházejícího se v bývalém areálu SOLO Sušice, činí tak navíc v rozporu s 
vlastním pravomocným rozhodnutím, kterým druhý, zřetelně vyšší a pro pohled od města 
výraznější komín v tomto areálu za kulturní památku neprohlásilo.
V této souvislosti účastník řízení připomíná též rozhodnutí Ministerstva kultury ve 
věci komínu v areálu uhelného hlubinného dolu Jindřich v obci Karviné (sp.zn. MK-S 
9014/2009 OPP), který pocházel přibližně z roku 1900 (stejně jako předmětný komín v 
objektu SOLO Sušice). Ze souvisejícího odůvodnění rozhodnutí se podává, že: „Komín, který 
v současné době stojí na zrekultivované louce, již žádným způsobem neodkazuje na původní 
důlní areál. Likvidací všech objektů areálu dolu Jindřich komín ztratil svoje cenné historické, 
funkční, urbanistické, případně i estetické vazby na tento areál. Komín se nenachází v dobrém 
stavebně -  technickém stavu." Komín v areálu SOLO Sušice se také rozhodně nenachází v 
dobrém stavebně -  technickém stavu. V situaci, kdy areál SOLO Sušice není kulturní 
památkou a kdy je velká většina objektů určena pravomocným rozhodnutím k odstranění, 
není nikterak jasné, v čem by měla spočívat zvláštní historická, urbanistická, funkční nebo 
jiná hodnota komínu (např. oproti příkladu uvedenému výše).
Druhým zásadním tématem pro další řízení, jak jej vymezil ministr kultury ve svém 
rozhodnutí o rozkladu ze dne 18. 5. 2016, byla kontaminace okolní zeminy s původem ve 
stavbě komínu. V této záležitosti účastník řízení již dříve předložil jako rozhodující podklad 
pro rozhodnutí posudek nazvaný„Posouzení míry znečištění horninového prostředí v okolí 
komína u staré kotelny. Areál SOLO Sušice.", zpracovaný v březnu 2016 společností L.N.O., 
s.r.o. (IČ 607 14 018, se sídlem Podpěrova 439/2, 621 00 Brno).
Rozhodujícím podkladem přitom obdobně nemůže být ani vyjádření Metodického 
centra průmyslového dědictví Národního památkového ústavu, ú. o. p. v Ostravě, ze dne 27. 
7. 2016, na které se ministerstvo obrátilo se sugestivními dotazy a které žádná zjištění na
11
místě nečinilo. Toto tak také evidentně není ministrem kultury předpokládaný oponentní 
posudek. Metodické centrum staví výhrady na nezjištění průměrné kontaminace areálu, 
přičemž předmětem zájmu v tomto řízení již není celý areál, ale toliko okolí komína, z jehož 
konstrukce se uvolňují látky nebezpečné pro životní prostředí, vč. podzemních vod. Není 
přitom třeba disponovat zvláštní odborností na to, aby bylo zřejmé, že zjištěná kontaminace 
půdy zásadně ovlivňuje právě i kvalitu podzemních vod.
Jak je zřejmé z celého dosavadního průběhu řízení, podrobné a specializované 
zkoumání této stavby bylo na místě samém provedeno toliko odborníky z Vysokého učení 
technického v Brně, Fakulty stavební, Ústavem stavebního zkušebnictví, kteří své závěry 
vyjádřili ve „Zprávě o stavebně technickém posouzení a hodnocení stavebních objektů v 
areálu SOLO Sušice" ze dne 20. 2. 2015 (dále jen „Zpráva VUT“). Jednoznačné doporučení 
pak zní, že s ohledem na zřetelné závady stavby je namístě provést její odstranění. Tím by 
bylo řešeno též riziko spjaté s přítomností kontaminantů. V napadeném rozhodnutí však 
ministerstvo učinilo zcela opačný závěr, tj. že odstranění není třeba. Podkladem pro tento 
závěr je posudek (nikoli však znalecký! -  viz s. 17 rozhodnutí Ministerstva kultury vydaného 
v řešené věci dne 30. 12. 2015 pod č.j. MK 76018/2015 OPP) vyhotovený Ing. Janem 
Vinařem, který však mj. zřetelně nevykazuje takovou míru podrobnosti zkoumání věci jako 
Zpráva VUT. Veškeré další podklady, na které ministerstvo odkazuje (dopis Národního 
památkového ústavu, ú. o. p. v Plzni ze dne 15. 10. 2015, stanovisko Ing. Martina Vonky, 
Ph.D., ze dne 31.8. 2016), byly zpracovány bez znalosti aktuálního stavu stavby továrního 
komína. Jsou tak opět jen jakousi obecnou úvahou na téma komínu v bývalém areálu SOLO 
Sušice, případně na téma komínů nacházejících se na jiných místech v ČR, a to bez 
konkrétního popisu, proč právě jejich rekonstrukce má být ilustrativní pro možnost zachování 
zcela konkrétního komínu v Sušici. Rozhodně tak na základě shromážděných podkladů -  či 
na základě obecných zkušeností jejich autorů -  nelze negovat závěry Zprávy VUT, která byla 
vypracována po provedení specializovaných zkoušek. Ostatně, při aktuálním seznámení se se 
stavem komína by ministerstvo zjistilo, že se v jeho plášti objevují další podstatné trhliny, 
kteréžto logicky nelze vyhodnotit v rámci obecných úvah o stavu komínů v ČR. Ve vztahu ke 
komínu stojícímu samostatně (mimo ostatní budovy prohlášené za kulturní památku) pak 
ministerstvo stále neuvedlo relevantní argumentaci týkající se jeho další využitelnosti, jak toto 
předpokládá ministr kultury již v rozhodnutí o rozkladu ze dne 13. 2. 2015. Původní náměty 
plynoucí z rozhodnutí Ministerstva kultury ze dne 30. 12. 2015 účastník řízení rozporo val 
jako nereálné v rámci předchozího rozkladu i v rámci svého vyjádření ze dne 20. 10. 2016. Na 
tyto námitky však ministerstvo v nyní napadeném rozhodnutí reaguje pouze konstatováním, 
že existují příklady využití komína jako nosiče reklamy či telekomunikačního zařízení a že 
záleží na citlivém provedení. O jaké příklady se jedná a zda takto využité komíny jsou 
kulturní památkou, se však z vlastního rozhodnutí nepodává. Je třeba i na tomto místě znovu 
zdůraznit, že komín je uprostřed areálu a zásadně brání podnikatelským záměrům účastníka 
řízení, neboť nelze v areálu postavit rozměrově větší objekt a vše by muselo být stavěno s 
odstupem dále od komína. Vlastník je takto ve svém vlastnickém právu výrazně omezen 
komínem, který je uprostřed jeho areálu, je do budoucna zjevně nevyužitelný a navíc je pro 
okolí nebezpečný. Jak přitom plyne z rozhodnutí ministra kultury o rozkladu ze dne 13. 2- 
2015, je nutné otázku omezení vlastnického práva účastníka řízení (včetně finančních dopadů) 
detailně vypořádat, což ministerstvo neučinilo (viz též dále). I.
II. Napadené rozhodnutí ve vztahu k pozemku se zahradou ani v nejmenším 
neobsahuje přesvědčivé důvody pro jeho prohlášení za kulturní památku a zasahuje tak do 
ústavně garantovaného vlastnického práva. V rámci dosavadního řízení o prohlášení za 
kulturní památku ministr kultury v případě pozemku pare. č. 2251/5, k.ú. Sušice nad Otavou,
12
se zahradou jednoznačně v rozhodnutí o rozkladu ze dne 18. května 2016 (srov. s. 12) určil, 
že je úkolem ministerstva objasnit památkové hodnoty samotné zahrady (včetně oplocení), a 
tedy relevantní důvody ve smyslu § 2 odst. 1 písm. a) zákona o státní památkové péči. Také 
tento úkol však zůstal zcela evidentně nenaplněn, neboť napadené rozhodnutí se zaměřuje 
toliko na popis údajného urbanistického významu řešeného pozemku ve vztahu k dalším 
objektům v bývalém areálu podniku SOLO Sušice, přičemž jinak žádné památkové hodnoty u 
daného pozemku jako takového neshledává. Popsaný přístup ministerstvo volí s odkazem na 
ustanovení § 2 odst. 2 zákona o státní památkové péči. O využitelnosti tohoto ustanovení v 
původním znění lze přitom pochybovat již jen na základě náhledu komentářové literatury -  
dle aktuálního znění právní úpravy (účinného od 1. 1. 2014) má se zřejmě na mysli 
ustanovení § 2 odst. 3 zákona o státní památkové péči. Varhaník, J. - Malý, S.: Zákon o státní 
památkové péči -  komentář. Wolters Kluwer, verze pro ASPI dle právního stavu k 1. 7. 
2014), dle níž: „Toto ustanovení nedává smysl. Je zjevně reliktem předchozí právní úpravy (§ 
2 odst. 2 zák. o kult. pam.), nevhodně přejatým do zákona, v němž je institucionalizace 
kulturních památek řešena zcela odlišně." Pokud by mělo být dané ustanovení (samozřejmě v 
účinném znění) přeci jenom využito, pak rozhodně ne způsobem, který zvolilo ministerstvo. 
Lze snad připustit, že pokud jsou určité věci či stavby v rámci jediného souboru spjaty tak 
těsně, že je nelze oddělit a považovat za památkově hodnotné bez tohoto propojení, lze do 
souboru zahrnout i památkově nehodnotné věci. Z praxe se takto podává v již odkazované 
literatuře příklad, kdy má být za kulturní památku prohlášena sbírka, kdy z muzeologického 
hlediska hodnota spočívá ve sbírce jako celku, nikoli tedy v jednotlivých sbírkových 
předmětech. V řešené věci však zachování či další případné užívání -  již za kulturní památku 
prohlášených- administrativních budov č.p. 166/11 na pozemku p.č. st. 509/1 a č.p. 226/11 na 
pozemku pare. č. st. 577 (vč. tohoto pozemku), není nikterak podmíněno prohlášením celého 
pozemku pare. č. 2251/5 se zahradou za kulturní památku. Vazba mezi památkovou hodnotou 
historických administrativních budov (funkce bydlení ani v případě budovy č.p. 226/11 v 
současné době nepřichází do úvahy) a zahradou, k níž se žádná historická hodnota evidentně 
neváže, zřetelně chybí. Pro ilustraci účastník řízení přikládá snímek katastrální mapy s 
ortofoto pozemku se zahradou, z něhož je patrné, jakou celkovou rozlohu má řešený pozemek 
a jak toliko jeho malá část má jakousi, byť zanedbatelnou souvislost s budovou č.p. 226/11 na 
pozemku pare. č. 577 v k.ú. Sušice nad Otavou. Je třeba připomenout, že se nejedná o jakkoli 
zajímavou zahradu, jako spíše o běžný pozemek, který se shodou okolností nachází v 
bývalém areálu SOLO Sušice.
Stejně tak úvahy o roli zahrady jako určitého předpolí těmto průčelním budovám jsou 
zcela liché, a to již jen z důvodu, že budovy jsou obráceny k ulici Nádražní, zatímco zahrada 
je směřována k ulici Hrádecké. Pokud již tato zahrada tvoří směrem od centra města jakési 
předpolí, pak primárně k jedné z továrních staveb, u níž již bylo pravomocně rozhodnuto o 
neprohlášení za kulturní památku. Nelze též opomíjet, že předmětná „zeleň" se v daném místě 
nerozprostírá toliko na pozemku pare. č. 2251/5, ale též na přímo navazujícím -  nikterak v 
terénu neodděleném pozemku pare. č. 2251/1, k.ú. Sušice nad Otavou. O tomto pozemku již 
bylo pravomocně rozhodnuto tak, že se neprohlašuje za kulturní památku (srov. výrok II. 
rozhodnutí Ministerstva kultury ze dne 30. 12. 2015, č.j. MK 76018/2015 OPP). Neboli, jeden 
pozemek se zelení má být kulturní památkou v situaci, kdy u druhého pro to nebyl shledán 
nejmenší důvod. Situování těchto pozemků vůči centru města Sušice je v zásadě shodné, 
přístup ministerstva, které hovoří o „opticky se uplatňujícím pásu zeleně" však značně a 
zejména nedůvodně odlišný. To, že zřetelně jen minimální, bezprostředně navazující část 
pozemku pare. č. 2251/5 bude případně třeba užít v souvislosti se zachováním kulturních 
památek (shora označených budov), jistě nemůže být důvodem pro prohlášení celého 
takového -  památkově nehodnotného -  pozemku za kulturní památku, s čímž je spojeno
13
značné omezení vlastnického práva účastníka řízení, který rozhodně nemá zájem na obnově 
zahrady.14
V souladu s § 152 správního řádu bylo přezkoumáno rozkladem napadené rozhodnutí 
Ministerstva kultury, jakož i řízení, které rozhodnutí předcházelo, a to zejména s přihlédnutím 
k námitkám v rozkladu uvedeným.
Připomínám, že v rozhodnutí č.j. MK 9357/2015 OLP ze dne 13. 2. 2015 jsem uvedl 
mj. následující:
,,S ohledem na závěry Nejvyššího správního soudu (NSS) v rozsudku č.j. 7 As 
43/2009-52 ze dne 13. 8. 2009 by rovněž mělo být podrobněji pojednáno o tom, jaké typové 
možnosti dalšího využití mohou mít jednotlivé objekty souboru v režimu památkové ochrany 
s ohledem na jejich konkrétní strukturu a dochované památkové hodnoty, tj. dochované 
autentické architektonické prvky a konstrukce, které je nutno v případě rekonstrukce 
zachovat. Nestačí pouze odkázat na příklady úspěšně realizovaných konverzí industriálních 
objektů v ČR a v zahraničí, neboť jejich podmínky a okolnosti realizace mohou být zcela 
odlišné a nepřenositelné na nyní řešený případ. Ministerstvo kultury mělo též 
přezkoumatelným způsobem vyhodnotit, zda veřejný zájem na památkové ochraně 
jednotlivých dotčených nemovitostí skutečně převažuje nad soukromým zájmem vlastníka 
těchto nemovitostí na jejich využití v rámci podnikatelského záměru, tj. nad jeho vlastnickými 
právy, resp. nad právy vlastníka nabytými v dobré víře. Dodávám, že jsem si vědom rovněž 
existence rozsudku NSS č.j. 2 As 120/2011-173 ze dne 31. 10. 2013, který je v kolizi s 
rozsudkem NSS č.j. 7 As 43/2009-52 ze dne 13. 8. 2009 v řešení otázky, zdaje nezbytné v 
oblasti státní památkové péče individuálně vyhodnocovat, zda v konkrétním případě 
převažuje veřejný zájem na ochraně kulturního dědictví nad soukromými zájmy vlastníků 
dotčených věcí (resp. jejich vlastnickými právy a dalšími právy nabytými v dobré víře). Ze 
závěrů Ústavního soudu v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 21/04 ze dne 26. 4. 2005, publikovaného pod 
č. 240/2005, však vyplývá, že právě za účelem umožnění posuzování, zda v řízení o 
prohlášení věci za kulturní památku převažuje veřejný zájem na ochraně kulturního dědictví 
nad zájmy vlastníků dotčených věcí, byla zrušena část ustanovení § 44 památkového zákona, 
kterým byla vyloučena aplikace správního řádu v tomto typu řízení.11
Mám tak za to, že v tomto řízení je na místě aplikovat zásady vyplývající z rozsudku 
NSS č.j. 7 As 43/2009-52 ze dne 13. 8. 2009, kde se uvádí, že „Památková ochrana tedy 
nesmí volit extrémní řešení nezohledňující v potřebné míře i jiné konkurující legitimní zájmy, 
práva či hodnoty, a musí usilovat o co nejmenší omezení vlastnických práv dotčených 
vlastníků nemovitostí, která ještě vedou k dosažení cíle této ochrany.11 Konstatuji, že 
v rozkladem napadeném rozhodnutí se Ministerstvo kultury aplikací tohoto rozsudku blíže 
nezabývalo. S*
S přihlédnutím k citovanému rozsudku NSS č.j. 7 As 43/2009-52 ze dne 13. 8. 2009 
jsem v nyní řešeném případě shledal, že předmětný komín vykazuje určitou míru
památkových hodnot tak, jak je podrobně popsáno v rozkladem napadeném rozhodnutí. Mám
za to, že tyto památkové hodnoty by při absenci konkurující legitimních zájmů účastníka
mohly být svým významem dostatečné ve smyslu § 2 odst. 1 písm. a) pro prohlášení tohoto
komína za kulturní památku. Avšak vzhledem ke konkrétním okolnostem tohoto případu jsem
dospěl k závěru, že tyto památkové hodnoty jsou již sníženy, že ve svém souhrnu nemohou
převážit nad konkurujícími legitimními zájmy účastníka. K tomuto závěru jsem dospěl na
14
základě těchto okolností, které snižují památkový význam komína či zvyšují význam 
konkurujících legitimních zájmů účastníka:
Podotýkám, že Ministerstvu kultury se zcela nepodařilo vyvrátit závěry uvedené 
v stavebně historickém průzkumu zpracovaném Mgr. Martinem Cihalíkem v roce 2013, kde 
se uvádí, že „Celý komplex továrních budov vyrůstal postupně s rozvojem výroby za použití 
tehdejších běžných architektonických prvků a průměrného architektonického výrazu.“ a v 
„Posouzení památkové hodnoty areálu" zpracovaném prof. Ing. arch. Vladimírem Slapetou, 
DrSc. v červenci 2014, kde se uvádí, že „podoba staveb průmyslového komplexu SOLO 
Sušice -  až na jednu výjimku (tzv. domeček) -  nepřesahuje utilitární výrobní charakter a 
nevykazuje výraznější architektonické hodnoty a že u těchto staveb byly použity dobově 
standardní metody s typizovanými prvky průměrné hodnoty." Tyto závěry se týkají i 
památkových hodnot předmětného komína. Nelze mít za to, že by tyto hodnoty zcela 
absentovaly, avšak nebylo prokázáno, že by tento komín převyšoval běžný průměr staveb 
tohoto typu staveb v období svého vzniku. Architektonickou hodnotu komína snižuje rovněž 
skutečnost, že jeho zdobená hlavice byla ubourána. Urbanistický význam, jako dominanty 
areálu, která se uplatňuje v panoramatu města, předmětný komín vykazuje menší než novější 
komín v areálu, který je mohutnější a vyšší, byť je méně dekorativní, avšak je rovněž cihelný.
Dále je pak v rozsudku NSS č.j. 7 As 188/2012-25 ze dne 13. 3. 2013 uvedeno, že 
„Smyslem a účelem památkové ochrany je nepochybně mimo jiné zachování historicky 
cenných stavebních či jiných strukturních nebo funkčních prvků nemovité kulturní památky v 
jejich původním provedení, je-li to technicky možné a lze-li to po jejím vlastníku 
s přihlédnutím k poměrům kulturní památky (zejména hygienickým, ekonomickým, 
provozním a dalším) a s ohledem na její památkový význam spravedlivě požadovat."
K tomu konstatuji, že z hlediska shora citované judikatury NSS se předmětný komín 
nachází uprostřed areálu a brání podnikatelským záměrům účastníka, jak je podrobně popsáno 
v rozkladu, neboť nelze v areálu postavit rozměrově větší objekt a výstavba by musela být 
provedena s větším odstupem od komína. Vlastník je takto ve svém vlastnickém právu 
výrazně omezen komínem, který je uprostřed jeho areálu, je do budoucna zjevně nevyužitelný 
a navíc je pro okolí nebezpečný -  a to z hlediska jeho nedobrého stavebně technického stavu a 
z hlediska kontaminace jejímž je zdrojem, což vyplývá z účastníkem dodaných podkladů, 
jejichž závěry nebyly Ministerstvem kultury přesvědčivě vyvráceny - viz „Zpráva o stavebně 
technickém posouzení a hodnocení stavebních objektů v areálu SOLO Sušice" ze dne 20. 2. 
2015 zpracovaná odborníky z Vysokého učení technického v Brně, Fakulty stavební, 
Ústavem stavebního zkušebnictví, kde je doporučeno, že s ohledem na zřetelné závady 
komína je namístě provést jeho odstranění. Dále pak v „Posouzení míry znečištění 
horninového prostředí v okolí komína u staré kotelny. Areál SOLO Sušice." zpracované v 
březnu 2016 společností L.N.O., s.r.o., kde je na základě odborné analýzy konstatováno u 5 
podstatných ukazatelů překročení právní úpravou daných limitů znečištění. Za vysoce 
pravděpodobný původ takovéto kontaminace bylo označeno vymývání kontaminantů z 
komína a topeniště do okolní půdy, přičemž do budoucna je očekávatelné další šíření 
kontaminace, a to včetně zasažení podzemní vody. Za vhodné řešení vzniklé situace -  a to s 
výhledem na předcházení dalšímu šíření kontaminace -  bylo navrženo odstranění zdroje 
znečištění, tj. komína. Dále ve vyjádření Ministerstva životního prostředí ze dne 26. 8. 2016, 
č.j. 52571/ENV/16, je mj. uvedeno, že nejefektivnější metodou odstranění ohnisek 
kontaminace je označeno jejich odtěžení. V tomto se nelze než ztotožnit s argumentací 
podatele rozkladu, že odtěžení kontaminované zeminy v bezprostředním okolí továrního
15
komína, který je stavebnětechnicky rizikový a v němž je původ kontaminace, nelze provést 
při zachování vlastní stavby.
Na základě vyhodnocení shromážděných podkladů a rozkladem napadeného 
rozhodnutí jsem dospěl k závěru, že Ministerstvem kultury nebylo v rámci řízení prokázáno, 
že jsou splněny podmínky pro prohlášení předmětného komína za kulturní památku, a to 
z hlediska zásady proporcionality tak, jak vyplývá např. z rozsudku NSS ě.j. 7 As 188/2012- 
25 ze dne 13. 3. 2013.
Vzhledem k výše popsaným okolnostem jsem rozhodl, že se napadené rozhodnutí 
mění tak, že se předmětný komín za kulturní památku neprohlašuje.
Co se týče prohlášení pozemku zahrady pare. č. 2251/5 za kulturní památku, pak 
konstatuji, že v rozkladem napadeném rozhodnutí Ministerstvo kultury uvedlo, že „Toto 
řízení posuzuje památkovou hodnotu souboru ze stavu k datu zahájení řízení, a tedy 
památkovou hodnotu pozemku neodvozuje od zaniklého původního stavu zahrady, nýbrž od 
současného, kdy zahrada je oploceným travnatým pozemkem se vzrostlými stromy a 
nevykazuje žádné rysy zahradní architektury, je pouze opticky se uplatňujícím pásem zeleně, 
který tvoří předpolí budov souboru a je tedy významnou součástí celku." a dále že 
„Urbanisticky je pozemek na pohledově mimořádně exponovaném místě -  v místě, kde se 
ulice Nádražní spojuje s ulicí Hrádeckou, pozemek tvoří spolu s oplocením nároží areálu a 
zároveň zázemí zahrady obytného domu č. p. 226/11. Novodobé oplocení na pozemku sice 
postrádá architektonickou i historickou hodnotu, nedegraduje však urbanistickou hodnotu 
pozemku, která je neoddělitelná od obou již prohlášených budov souboru, s nimiž tvoří 
urbanistický celek."
K výše uvedeným skutečnostem uvádím, že Ministerstvo kultury neprokázalo, že 
pozemek zahrady vykazuje samostatné památkové hodnoty ve smyslu § 2 odst. 1 písm. a) 
zákona č. 20/1987 Sb. a toliko svým zahradním charakterem vytváří příznivé prostředí (tzv. 
předpolí) pro objekty, které byly již pravomocně prohlášeny za kulturní památku -  tj. bývalá 
provozní, později administrativní budova č.p. 166/11 na pozemku p.č. st. 509/1 a 
administrativní budova č.p. 226/11 na pozemku pare. č. st. 577 spolu s pozemkem parc.č. st. 
577. Vzhledem k tomu, že pozemek zahrady ani jeho oplocení nejsou samostatnými nositeli 
památkových hodnot, avšak tvoří prostředí kulturních památek (nachází se v jejich 
bezprostředním okolí), pak může být ochrana pozemku nebo jeho části zajištěna již na 
základě ustanovení § 14 odst. 1 zákona ě. 20/1987 Sb., kterým je stanoveno, že zamýšlí-li 
vlastník kulturní památky provést údržbu, opravu, rekonstrukci, restaurování nebo jinou 
úpravu kulturní památky nebo jejího prostředí, je povinen si předem vyžádat závazné 
stanovisko obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Dále je předmětný pozemek zahrady 
chráněn ze strany příslušného stavebního úřadu v rámci územního plánování a stavebního 
řízení, když případné budoucí zamýšlené využití předmětného pozemku bude muset být vedle 
výše uvedeného posouzení dle § 14 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb. rovněž podrobeno 
posouzení, zdaje v souladu s následujícími ustanoveními zákona č. 183/2006 Sb., o územním 
plánování a stavebním řádu (stavební zákon): Ust. § 18 odst. 4 stavebního zákona, kterým je 
stanoveno, že „Uzemní plánování ve veřejném zájmu chrání a rozvíjí přírodní, kulturní a 
civilizační hodnoty území, včetně urbanistického, architektonického a archeologického 
dědictví". A dále ust. § 90 písm. b) stavebního zákona, kterým je stanoveno, že „v územním 
řízení stavební úřad posuzuje, zda je záměr žadatele v souladu s cíli a úkoly územního 
plánování, zejména s charakterem území, s požadavky na ochranu architektonických a 
urbanistických hodnot v území.".
16
Vzhledem k výše uvedeným okolnostem jsem rozhodl, že se napadené rozhodnutí 
mění tak, že se předmětný pozemek zahrady za kulturní památku neprohlašuje.
K projednání podaného rozkladu byla svolána ustavená rozkladová komise, která věc 
komplexně posoudila a na základě výše uvedeného mně navrhla rozhodnout tak, jak je 
uvedeno ve výroku.
P o u č e n í :
Toto rozhodnutí je podle § 91 odst. 1 a § 152 odst. 4 zákona ě. 500/2004 Sb., správní 
řád, v platném znění, konečné a n e l z e  se proti němu dále odvolat.
Mgr. Daniel Herman, v. r. 
otisk úředního razítka ministr kultury
Za správnost vyhotovení:
JUDr. Petr Strupek, v. r.
JUDr. Stanislav Kadečka, Ph.D., advokát, Teplého 2786, 530 02 Pardubice
N I66, a.s., Cejl 494/25, 602 00 Brno
Na vědomí obdrží: Ministerstvo kultury, OPP/O, zde
Národní památkový ústav, generální ředitelství, Valdštejnské nám. 3, 118 01 Praha 1 
Národní památkový ústav, ú.o.p. v Plzni, Prešovská 7, 306 37 Plzeň
Krajský úřad Plzeňského kraje, odbor kultury a památkové péče, Škroupova 18, 306 13 Plzeň 
Městský úřad Sušice, úsek státní památkové péče, Náměstí Svobody 138, 342 01 Sušice
17

Originál dokumentu:

analogový

Typ/druh dokumentu:

Typ dokumentu:	publikace, listiny, spisové dokumenty
Druh dokumentu:	evidence kulturních památek
Bližší specifikace:	rozhodnutí/usnesení podle správního řádu

Jméno souboru:

G0538474.pdf

Formát souboru:

application/pdf

Autor záznamu:

Michl Lukáš

Popis dokumentu:

Sušice, býv. sirkárna SOLO. Rozhodnutí podle § 152 správního řádu - rozklad.

Název pracoviště:

generální ředitelství

Velikost dokumentu (v bytech):

15040730 B

Rozměry obrazového dokumentu:

Autor originálu:

Herman Daniel; Ministerstvo kultury;

Klíčová slova:

Kulturní památka nemovitá;

Uživ. klíčová slova:

dokument ÚSKP;

Datum vzniku:

20.09.2017

Licence:

Typ:	neurčena - ochranu díla stanovuje obecně autorský zákon (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121)

Vazby dokumentu na aplikace IISPP

Bližší specifikace

Odkaz

Aplikace: Památkový katalog - právní stav

Druh záznamu: Právní stav

Ident. zázn.: Id právního stavu

Hodnota ident.: 624328487

Bližší specifikace:

Název	býv. sirkárna SOLO
Číslo ÚSKP	105813
Kód fáze ochrany	R
Fáze ochrany	památkově chráněno, rozsah revidován
Kód typu ochrany	KP
Typ ochrany	kulturní památka

Aplikace: Památkový katalog - právní akt

Druh záznamu: Právní akt

Ident. zázn.: Id právního aktu

Hodnota ident.: 16371354

Bližší specifikace:

Název	rozhodnutí o rozkladem napadeném rozhodnutí Ministerstva kultury který se mění výroková část
Číslo	MK 57164/2017 OLP
Datum nabytí právní moci	22.09.2017
Typ ochrany	kulturní památka
ID právního stavu	624328487 Načítám data z navázané aplikace...

Územní identifikace dokumentu

Územní rozsah:

objekt lokalizovaný

Definiční body

Def. bod

Název objektu

Část obce

Č. dom.

Ulice

Č. or.

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Def. bod: 2173337

Název objektu:

Část obce: Sušice II

Č. dom.: č.p. 166

Ulice: Nádražní

Č. or.:

Kat. území: Sušice nad Otavou

Obec: Sušice

ORP: Sušice

Okres: Klatovy

býv. sirkárna SOLO (právní stav 624328487)

Přírůstkové body

Přír. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Lokality

Kód CZ

Název lokality

Reálný typ

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Kraj

Kód CZ: 15721

Název lokality: Sušice

Reálný typ: město

Kat. území: Sušice nad Otavou

Obec: Sušice

ORP: Sušice

Okres: Klatovy

Kraj: Plzeňský kraj

býv. sirkárna SOLO (právní stav 624328487)

Kód CZ: 64414

Název lokality: Dolní Předměstí (P)

Reálný typ: retrodílec území (dominantní)

Kat. území: Sušice nad Otavou

Obec: Sušice

ORP: Sušice

Okres: Klatovy

Kraj: Plzeňský kraj

býv. sirkárna SOLO (právní stav 624328487)

Kód CZ: 15726

Název lokality: Dolní Předměstí

Reálný typ: městská čtvrť

Kat. území: Sušice nad Otavou

Obec: Sušice

ORP: Sušice

Okres: Klatovy

Kraj: Plzeňský kraj

býv. sirkárna SOLO (právní stav 624328487)

Historické regiony

Kód RS

Název hist. regionu

Kód RS: 97

Název hist. regionu: Sušice

býv. sirkárna SOLO (právní stav 624328487)

Ke stažení Náhled Poslat žádost