Zavřít ( + - )

Metainformační systém NPÚ

Detail dokumentu

Tisk

Náhled:

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Textový obsah:

40f'W3
Ministerstvo kultury
Maltézské náměstí 471/1 
118 11 Praha 1
Národní památkový ústav 
Došlo: 27.03.2017 10:11:54
č i NPU-310/23947/2017
Listů: 1 Příloh: 5
01000937890
Telefon: 257 085 111 
Fax: 224 318 155 
E-mail: epodatelna@mkcr.cz
Váš dopis značky Naše značka Vyřizuje/linka V Praze dne: 14.6.2016
MK 27756/2016 OPP Dvořáková Jana lng. / 431 
MK-S 998/2015 OPP
Věc: řízení o prohlášení souboru „vila č. p. 448 v Podolí44, který sestává z budovy č. p. 
448 na pozemku pare. č. 1113, pozemků pare. č. 1113 a 1114, oplocení na pozemku pare. 
č. 1114, tarasních zdí na pozemcích pare. č. 1114 a 1094/1, k. ú. Podolí, Praha 4 -  
rozhodnutí
V příloze Vám zasíláme rozhodnutí Ministerstva kultury sp. zn. MK-S 998/2016 OPP, 
č. j. MK 27756/2016 OPP ze dne 29. 7. 2014 ve výše uvedené věci.
Mgr. Petra Ulbrichová
vedoucí oddělení ochrany kulturních památek 
odboru památkové péče Ministerstva kultury
Příloha: - rozhodnutí Ministerstva kultury pod sp. zn. MK-S 998/2016 OPP, č. j. MK
27756/2016 OPP, ze dne 19. 4. 2016
’ M IN IS T E R S T V O  KULTURY
Maltézské náměstí 471/1 
118 11 Praha 1 - Malá Strana
Stejnopis rozhodnutí: ič 00023671
Národní památkový ústav, ústřední pracoviště 
Národní památkový ústav, územní odbor. prac. v hl. m. Praze 
Magistrát hl. m. Prahy, odbor památkové péče 
vlastní
0
Ministerstvo kultury
Maltézské náměstí 1 
118 11 Praha 1
/shodnutí nabylo p rá v n í m o c i:
ra sp rá v n o st:
K/ú'
telefon: 257 085 111 
fax: 224 318 155
e-mail: epodatelna@mkcr.cz
V Praze dne 19. 4. 2016 
Č.j.M K 27756/2016 OPP 
Sp. zn. MK-S 998/2016 OPP
R O Z H O D N U T Í
Ministerstvo kultury jako příslušný orgán státní správy na úseku státní památkové 
péče podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, 
a zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, oba v platném znění,
p r o h l a š u j e
soubor „vila č. p. 448 v Podolí“, který sestává z budovy č. p. 448 na pozemku pare. 
č. 1113, pozemků pare. č. 1113 a 1114, oplocení na pozemku pare. č. 1114, tarasních zdí 
na pozemcích pare. č. 1114 a 1094/1, k. ú. Podolí, Praha 4, za kulturní památku.
V tomto řízení dle § 27 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném 
znění, (dále jen správní řád) je účastníkem řízení vlastník výše uvedeného souboru -  
společnost Prague British College, a.s. (dříve EMBECKO, a.s.), se sídlem Podolská 448/54, 
Podolí, 147 00 Praha 4, IČ 28209206, zastoupená
Nedílnou součástí výroku je zákres předmětné kulturní památky do kopie katastrální 
mapy, umístěný v příloze tohoto rozhodnutí, který slouží k rychlé orientaci.
Odůvodnění
Ministerstvo kultury obdrželo 27. 1. 2015 od Národního památkového ústavu, 
územního odborného pracoviště v Praze, podnět k prohlášení souboru „vila č. p. 448 
v Podolí“ za kulturní památku. Soubor sestává z: budovy č. p. 448 na pozemku pare. č. 1113, 
pozemků pare. č. 1113 a 1114, oplocení na pozemku pare. č. 1114, tarasních zdí na 
pozemcích pare. č. 1114 a 1094/1, k. ú. Podolí, Praha 4. Ministerstvo kultury podnět 
Národního památkového ústavu vyhodnotilo, shledalo ho důvodným a na jeho základě 
zahájilo řízení o prohlášení předmětného souboru za kulturní památku. Garáž v severní části 
pozemku pare. č. 1113 není předmětem návrhu.
Popis (NPÚ): „ Vila je situována při Podolské ulici při úpatí Kavčích hor, jižně od zaniklé 
Podolské cementárny-nynějšího Plaveckého stadionu Podolí. Patrová nepodsklepená budova 
s podkrovím má výrazně členitý půdorys i rozvržení hmot, při severním průčelí je  převýšená 
dvoupatrová věžička. Konstrukce domu je zděná z cihel, na betonových základových pasech. 
Celý objekt je  osazen do architektonicky komponované tarasní zdi pod svahem. Na hlavním
1
uličním průčelí se mj. uplatňují prvky z mramoru (ostění, lizény), u ostatních průčelí jsou 
lizény provedeny v omítce. Charakteristickým prvkem výzdoby průčelí jsou dále obloučkové 
vlysy, profilované šambrány, podokenní i nadokenní římsy, průběžné profilované římsy. 
Okenní a dveřní otvory přízemí mají segmentové ukončení, v patře jsou okna obdélná. Okenní 
otvory převýšeného druhého patra věžičky mají půlkruhový záklenek. Okna jsou dřevěná 
špaletová, v líci fasády ven otvíravá. V ose všech štítů jsou prolomena kruhová okénka 
s profilovanými šambránami. Před hlavním vstupem předstupuje schodiště a portikus 
s balkonem v patře. Dochovány jsou okenní výplně, dveře, litinové zábradlí, aj. Sedlové 
střechy nízkého sklonu mají plechovou krytinu s nátěrem. Plochy střech jsou prolomeny 
několika střešními okny.
Tarasní zdi a pozemky:
Architektonicky pojaté tarasní zdi s nikami přiléhají k vile na severní i jižní straně. Zdi tak 
oddělují v místě výrazného terénního rozdílu východní část původní zahrady (pare. č. 1094/1, 
pozemky s lesním porostem) od západních ploch před vilou (pare. č. 1113, 1114, nyní 
částečně travnatý povrch s několika vzrostlými stromy a částečně zpevněné pochozí 
a parkovací plocha). Vlastní tarasní zdi se nacházejí na části pozemku pare. č. 1094/1. “
Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v hl. m. Praze ve svém 
podání ze dne 26. 1. 2015, č. j . NPÚ-311/5546/2015, mimo výše uvedený popis budovy uvádí 
kjejí historii a památkové hodnotě: „Jedná se o tzv. ředitelskou vilu Podolské cementárny 
(Podolská cementárna byla v provozu v letech 1871-1941. Na jejím místě později v letech 
1959-1965 vznikl Plavecký stadion Podolí). Vila čp. 448 byla postavena v poslední třetině 19. 
století (původní plány nejsou ve stavebním archivu uloženy, vlastní cementárna pocházela 
z r. 1871, vila čp. 448 je  doložena na fotografii z r. 1897). Autorství se prozatím nepodařilo 
určit. Jedná se o historizující stavbu s patrným vlivem industriální architektury. Garáž na 
severní části pozemku pare. č. 1113 byla postavena v r. 1932. (...) V roce 1950 vilu od 
tehdejších Československých keramických závodů, n. p. získal Ústřední národní výbor hl. m. 
Prahy. Vletech 1950-1951 byla adaptována pro potřeby mateřské školy. Další úpravy 
proběhly v r. 1996 (úpravy dispozic, oprava fasád, pravděpodobně úpravy a výměny 
konstrukce částí krovu, nové zastropení nad prvním patrem (?), aj.). Následně v budově sídlila 
„Czech British School “ (The British International School). Do r. 2014 dům vlastnila Městská 
část Praha 4, nyní nový vlastník (EMBECKO, a.s.) žádá o demolici. Vila čp. 448 neleží 
v památkové zóně ani v památkové rezervaci, je  pouze v ochranném pásmu Pražské 
památkové rezervace, což nezajišťuje žádnou ochranu objektu. Fotodokumentace interiérů 
nebyla zatím pořízena. Vila je celkově v relativně dobrém stavu, místy poškození omítek. 
Tarasní zdi rovněž v relativně dobrém stavu, na jižní tarasní zdi je více patrné poškození 
omítek a vliv vlhkosti. (...) Z hlediska památkové péče areál vily čp. 448 představuje 
historicky i architektonicky významnou památku v rámci Podolí i v širším kontextu hlavního 
města Prahy. Jedná se o stavebně dobře dochovaný příklad architektury poslední třetiny 19. 
století, navíc spjatý s významným průmyslovým podnikem a dokládající novodobý stavební 
vývoj lokality. “
K historii podolské cementárny stanovisko uvádí: „Cementárna v Podolí: Počátky 
cementárny v Podolí jsou spjaty s firmou Ferdinand Bárta a Comp., ustavenou v roce 1868. 
Výstavba vlastní cementárny proběhla v letech 1870-1871. Později docházelo k průběžné 
modernizaci výroby spojené se stavebními změnami. Vápenec byl získáván z přilehlého lomu 
v Podolí a z lomu v Braníku. Od 90. let 19. století se užíval oficiální název „Podolská 
cementárna “. K definitivnímu ukončení provozu došlo počátkem 40. let 20. století (1941- 
1942). V první polovině 50. let 20. století byly objekty cementárny demolovány, později zde 
vletech 1959-1965 vznikl Plavecký stadion Podolí. Vila čp. 448 je  dnes vedle terénních
2
pozůstatků podolského a branického lomu a tovární vlečky poslední stavebně dochovanou 
připomínkou zaniklé Podolské cementárny. “
Účastník řízení byl o zahájení řízení vyrozuměn podle § 3 odst. 2 zákona č. 20/1987 
Sb., o státní památkové péči, v platném znění (dále jen: o státní památkové péči) dopisem 
Ministerstva kultury ze dne 30. 1. 2015, pod zn. MK-S 998/2016 OPP, č. j. MK 7777/2015 
OPP, a byl informován o svých právech a povinnostech v řízení.
Na žádost ministerstva zaslal své stanovisko Odbor památkové péče Magistrátu hl. 
m. Prahy, v dopise ze dne 30. 9. 2015, č. j. S-MHMP 173239/2015, v němž doporučuje 
prohlásit soubor za kulturní památku, neboť jde o „historicky i architektonicky významnou 
stavbu v rámci Podolí i v širším kontextu hl. m. Prahy. Jedná se o stavebně dobře dochovaný 
příklad architektury poslední třetiny 19. století, navíc spjatý s významným průmyslovým 
podnikem a dokládající novodobý stavební vývoj lokality. “ Stanovisko dále uvádí k historii 
a architektonickým a urbanistickým hodnotám souboru: „Historizující vila spatrným vlivem 
industriální architektury je  situována při Podolské ulici při úpatí Kavčích hor, jižně od 
zaniklé Podolské cementárny. Podolská cementárna byla v provozu vletech 1871-1941 a na 
jejím místě později v letech 1959-1965 vznikl Plavecký stadion Podolí. Patrová 
nepodsklepená budova s podkrovím má členitý půdorys i hmoty, při severním průčelí je  
převýšená dvoupatrová věžička. Celý objekt je osazen do architektonicky komponované 
terasní zdi pod svahem. Na hlavním uličním průčelí se mj. uplatňují prvky ze sliveneckého 
mramoru (ostění, lizény), u ostatních průčelí jsou lizény provedeny v omítce. Dochovány jsou 
i okenní výplně, dveře, litinové zábradlí schodiště, aj. V celkovém industriálním charakteru 
budovy se odráží historická souvislost s areálem zaniklé Podolské cementárny. Podle 
dostupných podkladů zůstává i po dříve provedených adaptacích zachováno základní 
dispoziční členění interiérů, zachovány jsou mj. zrcadlové klenby přízemí, litinové zábradlí, 
schodiště. Vila je  celkově v relativně dobrém stavu, na jižní tarasní zdi je více patrné 
poškození omítek a vliv vlhkosti. “
Za účelem seznámení se všemi částmi souboru a pořízení aktuální fotodokumentace 
svolalo Ministerstvo kultury usnesením č. j. MK 62614/2015 OPP ze dne 15. 10. 2015 
ohledání věci. Proběhlo dne 4. 11. 2015. Byly zpřístupněny všechny požadované interiéry 
a pořízena aktuální fotodokumentace i fotodokumentace předložených výkresů. Pracovnici 
ministerstva byla rovněž předána kopie znaleckého posudku o stavu objektu č. p. 448 
z roku 1996 Ing. Petra Hůly, znalce z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí 
a stavebnictví, odvětví stavby obytné, průmyslové a zemědělské. Jak uvádí úvod tohoto 
posudku, jeho účelem je „popis současného stavu objektu a propočet nákladů nutných 
k opětovnému zprovoznění objektu “. Tento materiál velmi stručně popisuje technický stav 
před nedávnou rekonstrukcí a nezbytné opravy, které se však zásadně nedotýkají stavební 
podstaty objektu -  např. uvádí, že je nutné provést vysušení objektu, novou elektroinstalaci či 
vytápění objektu. Stěny a stropy byly shledány v dobrém stavu, repase omítek doporučena 
z 20%. Posudek uvádí, že nejzávažnější poruchou je vlhkost zdivá v l.NP a částečně i v 2. 
NP, způsobená nevětráním a nevytápěním objektu.
Ministerstvo poté věc předložilo své poradní komisi pro hodnocení návrhů na 
prohlášení nemovitých věcí za kulturní památku. Komise na jednání dne 6. 11. 2015 
doporučila prohlášení souboru za kulturní památku. Zápis uvádí: „Komise doporučuje 
prohlášení této vily za kulturní památku. Její hodnota spočívá především v asymetrickém 
hmotovém řešení v kombinaci s architektonickým t\>aroslovím, které je  charakteristické spíše 
pro jiné typologické druhy staveb. Hodnotu vily zvyšují architektonizované opěrné zdi
3
zahradních teras. V interiéru se dochovaly původní klenby i schodiště se zábradlím a několik 
původních repasovaných dveří. Areál vily je  poslední připomínkou urbanistické situace 
širšího okolí, změněné po zrušení podolské cementárny novodobou výstavbou. “
Účastník řízení byl informován v souladu s § 36 odst. 3 správního řádu v dopise 
ministerstva č. j. MK 4390/2016 OPP ze dne 19. 1. 2016 o tom, že již byly shromážděny 
všechny podklady pro rozhodnutí a byl vyzván, aby se vyjádřil jak k nim., tak ke způsobu 
jejich zjištění, případně navrhl jejich doplnění v zákonem stanovené lhůtě. Této možnosti 
využil a se spisem se seznámil prostřednictvím svého zástupce dne 29. 1. 2016 a dne 15. 2. 
2015 prostřednictvím nově zmocněného zástupce, který do protokolu uvedl, že se vyjádří 
písemně v dohodnuté lhůtě. Ohlášené vyjádření zaslal v dopise ze dne 22. 2. 2016 spolu 
s přiloženým posouzením Ing. Arch. Kroulíka, které nechal účastník vypracovat pro účely 
tohoto řízení. Dopis vyjadřuje na pěti stranách námitky účastníka řízení proti prohlášení 
souboru za kulturní památku, především čerpá z posudku Arch. Kroulíka.
Posouzení Arch. Kroulíka je datované dnem 3. 3. 2015. Zabývá se na 29ti stranách 
historií stavby, jejím současným stavem, analýzou architektonických hodnot ve vztahu 
k probíhajícímu řízení o prohlášení souboru. Historie stavby je již výše shrnuta v citaci 
z návrhu NPU. V části 1) c) -  Stavební vývoj objektu charakterizuje architektonický styl vily 
takto: „Renesancistní architektura vily vycházela z dobového stylu industriálních staveb, 
charakterizovaného členitými hmotami a užitím vaznicových krovů s nízkým sklonem 
a výraznými přesahy střech. Tento styl vycházel ze stavební tradice rakouského Podunají, 
navazující na tradici severoitalskou (tzv. vlašský krov). Do českých zemí se šířil od počátků 
industrializace prostřednictvím typových projektů, platných pro celou rakouskou část 
monarchie, zpočátku zejména na drážních stavbách. Z industriální sféry částečně pronikal 
i do individuální zástavby. Rakousko-italskému původu tohoto industriálního stavebního stylu 
odpovídaly i prvky architektonického dekoru, používané zejména na významnějších objektech, 
odkazující zejména k rané severoitalské renesanci. “ (str. 9). Přehled stavebních úprav 
popisuje, že stavební změny objektu oproti původní podobě se týkají pouze interiéru vily - 
viz. popis interiéru na str. 20: „ Přízemí je  převážně klenuté, pouze prostora při jižním rizalitu 
je  plochostropá. Klenby jsou zrcadlové s výjimkou prostory při jihovýchodním nároží a bývalé 
zadní části chodby, které jsou klenuté nízkou valenou klenbou. Plochý strop je  z trapézového 
plechu na ocelových nosnících, krytý sádrokartonovým podhledem. Vnitřní nosné zdi jsou 
zčásti odstraněny, klenby jsou v těchto místech nesou ocelové profúy. Původní dispozice je 
značně narušena vybouráním části dělicích zdí, změnou situování části dveřních otvorů 
a vestavbami nových příček podle potřeb moderních funkcí. Všechny dveře jsou dřevěné, 
novodobé, v přední části objektu osazené v prosklených příčkách. Nové jsou rovněž všechny 
povrchy podlah, tvořené keramickou dlažbou nebo podlahovou textilií, i omítky. Původem 
z doby výstavby objektu je  žulové schodiště do patra včetně dekorativního litinového zábradlí, 
opatřeného novým dřevěným madlem. Původní jsou také vnitřní okna, kompletně opatřená 
shodně s vnějšími okny novodobými olivami. Patro je v celém rozsahu plochostropé, druhotně 
snížené v důsledku osazení stropů na úrovni snížené až k nadpraží oken kvůli zvětšení světlé 
výšky podkroví. Stropy, provedené v ocelové konstrukci kryté sádrokartonovým podhledem, 
jsou shodné s plochostropou částí přízemí. Míra narušení původního dispozičního řešení 
vybouráním dělících zdí, změnou osazení dveřních otvorů a vestavbami sociálního zařízení je  
srovnatelná s přízemím, rovněž nové jsou všechny povrchy podlah a omítek. Novodobé 
dřevěné dveře a původní vnitřní okna jsou řešena shodně s přízemím, pouze v nikách všech tří 
průchodů z podesty schodiště jsou zachována původní profdovaná dřevěná ostění. Podkrovní 
vestavbu bylo možno realizovat pouze snížením úrovně osazení podlahy a odstraněním 
původní konstrukce krovu, ze kterého zůstaly zachovány jen krokve, nově osazené na
4
ocelových vaznicích. Na místě původního schodiště na půdu bylo vystavěno nové schodiště 
s ocelovou konstrukcí krytou kamenným obkladem. Prosvětlení podkroví zajišťují četná 
pravidelně osazená střešní okna. V původních okenních otvorech jsou vsazena nová okna se 
zdvojeným zasklením, jejichž křídla zachovávají původní členění. Interiér podkroví má 
v celém rozsahu novodobý charakter. “
Posouzení v závěru shrnuje: „ V původní tvarové podobě se z větší části zachovaly pouze 
exteriéry objektu včetně pravidelně komponovaných opěrných zdí. Naproti tomu interiéry byly 
modernizačními přestavbami pozměněny natolik, že ztratily svůj autentický historický 
charakter. Novodobé přestavby, které byly vyvolány konverzí obytné stavby na školské 
zařízení, byly prováděny v utilitárním pojetí, sledujícím v první řadě maximální využití 
objemu objektu pro optimální splnění provozních potřeb. Jisté ohledy se naopak projevily při 
zásazích do exteriéru, zejména citlivé provedení nových okenních křídel s dvojsklem. Objekt 
bý\>alé ředitelské vily podolské cementárny má z větší části zachovanou svou historickou 
podobu v urbanistické kompozici pozemku včetně architektury opěrných zdí, členitého 
hmotového řešení a tektoniky průčelí. Naproti tornu interiéry novodobými modernizačními 
přestavbami z podstatné části ztratily historický charakter. V širším urbanistickém kontextu je  
vila pozůstatkem starší zástavby, dnes nahrazené novodobou vícepodlažní městskou 
zástavbou, z jejíhož kontextu se výrazně vymyká. Objekt nelze považovat přímo za poslední 
pozůstatek bývalé podolské cementárny, s jejímž areálem, vzdáleným cca 200 m souvisela 
pouze prostřednictvím majetkových a funkčních vazeb. Vila, vystavěná podolskou 
cementárnou v proluce mezi starší drobnou řadovou uliční zástavbou pro bydlení ředitele 
podniku, se nijak významně nevymyká z kontextu Industriální architektury své doby. Ani 
architektonické řešení není ničím pozoruhodné, od objektů bývalé cementárny, zachycených 
na historické fotografii, se odlišuje pouze propracovanějším architektonickým detailem. 
Náročnější výtvarné řešení relativně reprezentativní stavby je rovněž zakotveno v běžné 
dobově stavitelské produkci, která se řídila široce používanými typovými projekty a vzorníky. 
Protože originální plánová dokumentace se v archívu nedochovala, nelze určit autora stavby. 
V daných souvislostech byl s největší pravděpodobností autorem projektu stavitel, který 
projektoval výrobní objekty pro vlastní cementárnu. Jedná se tedy o řemeslně kvalitně 
provedené stavitelské dílo, z hlediska dobového kontextu architektury a místa však spíše 
průměrné a výrazně narušené modernizačními novodobými přestavbami. “
Během hodnocení Ministerstvo kultury zvážilo výše uvedené jednotlivě i ve 
vzájemných souvislostech. Konstatovalo ve shodě se stanovisky Národního památkového 
ústavu, odboru památkové péče Magistrátu hl. m. Prahy i poradní komise MK, že jde 
o architektonicky i urbanisticky kvalitní dílo vilové architektury 2. poloviny 19. století, které 
je pozoruhodné právě zvoleným tvaroslovím industriální architektury své doby, jež je v tomto 
případě úspěšně aplikováno na objekt reprezentativního vilového charakteru. Posudek Arch. 
Kroulíka zpřesňuje inspirační zdroje zvoleného stylu, když uvádí: „Renesancistní architektura 
vily vycházela z dobového stylu industriálních staveb, charakterizovaného členitými hmotami 
a užitím vaznicových krovů s nízkým sklonem a výraznými přesahy střech. Tento styl vycházel 
ze stavební tradice rakouského Podunají, navazující na tradici severoitalskou (tzv. vlašský 
krov). ... “ -  viz výše. Jde o kvalitní architektonické zpracování v působivé urbanistické 
situaci těsného sousedství strmého kopce a pobřežní cesty na pohledově exponovaném místě 
Podolského nábřeží. Vila se výrazně uplatňuje i na dálkových pohledech z protějšího břehu. 
Upomíná na zaniklou stopu původní zástavby, mezi níž od svého počátku vynikala svou 
reprezentativností. Od areálu továrny byla zvolena určitá vzdálenost jistě nejen z důvodů 
reprezentativních, ale i praktických -  vzhledem ke zvýšené prašnosti výroby cementu. 
Urbanistická souvislost souboru s areálem bývalé Podolské cementárny sice zanikla, ale 
historická souvislost trvá, zánikem industriálního areálu naopak vzrostl její význam jako
5
historické stopy, jak je podrobně uvedeno v návrhu NPÚ -  viz. výše. Zvolená architektonická 
kompozice hmot objektu vily a teras, upravujících svažitý terén, vykazuje vysokou kvalitu ve 
vzájemném vyvážení jednotlivých objemů a zvolených prvků. Stavební úpravy exteriéru vily 
nijak nesnižují tyto kvality, obdobně bývají ošetřeny i kulturní památky. Interiér doznal vyšší 
míru stavebních zásahů (viz. výše -  posudek Arch. Kroulíka).
Poradní komise ministerstva složená se zástupců širší odborné veřejnosti soubor 
doporučila prohlásit přes stavební změny v interiérech vily z poslední přestavby pro jeho 
celkovou vysokou architektonicko-historickou hodnotu (viz. výše). Architektonicko- 
historická hodnota souboru spočívá i v ojedinělosti zvoleného stylu, právě touto stylovou 
ojedinělostí stavba významně dokládá stylovou pluralitu a pestrost dobových 
architektonických proudů na bývalých pražských předměstích.
K námitkám, které vznesl účastník řízení v závěrečném vyjádření uvádíme:
K námitce na str. 2-3, že návrh byl podán účelově ve vztahu k řízení o odstranění 
staveb, které bylo vedeno na odboru památkové péče Magistrátu hl. m. Prahy pod č. j. S- 
MHMP 1785834/2014, ministerstvo uvádí, že pohnutky navrhovatele nemají pro řízení 
význam, neboť předmětem řízení o prohlášení věci za kulturní památku je pouze zkoumání 
zákonného důvodu pro zrušení prohlášení věci za kulturní památku (viz rozsudek Nejvyššího 
správního soudu 6A 106/2002). Odborná organizace státní památkové péče památkovou 
hodnotu souboru vysokou, proto soubor navrhla k prohlášení. Vysokou památkovou hodnotu 
potvrzuje i Odbor památkové péče MHMP ve svém doporučení soubor prohlásit. Tzv. 
„účelovost44 podání návrhu, kterou účastník řízení namítá, je pouze naplněním principů, pro 
něž byla odborná organizace zřízena.
Dále účastník namítá (str. 3-4, odst. 2), že soubor nikdy nebyl součástí areálu podolské 
cementárny a souvisel s ním jen prostřednictvím majetkové držby a není historickou stopou 
industriální zástavby. K této námitce již výše ministerstvo uvedlo, že urbanistická souvislost 
s areálem cementárny zanikla jejím zbořením, historická však trvá, jde o cennou historickou 
stopu podolské zástavby 2. pol. 19. století. Obdobně je příkladem cenné historické stopy např. 
poslední stavba zaniklé osady Podskalí - nedaleká budova bývalé celnice Na Výtoni.
Dále účastník namítá (str. 4, odst. 3), že architektonické řešení stavby není významné, 
neboť vila nebyla předmětem zájmu odborné veřejnosti do zahájení řízení o prohlášení a není 
znám autor projektu. K této námitce uvádíme, že památková péče je oborem, který se neustále 
vyvíjí. U architektury 19. století se památková ochrana donedávna soustředila spíše na větší 
územní celky, kde byla volena forma plošné ochrany. Solitéry individuálního bydlení, jako je 
tento, se spolu s industriální architekturou dostávají do popředí zájmu odborné veřejnosti 
postupně, teprve v poslední době se jim dostává zvýšené pozornosti mimo jiné vyvolané 
i nevratnými ztrátami zbořených hodnotných staveb.
Dále účastník namítá (str. 4-5, odst. 4), že intaktnost je vážně narušena stavebními 
změnami v interiéru a drobnými zásahy v exteriéru. S touto námitkou se ministerstvo ve svém 
hodnocení vypořádalo výše, přes stavební úpravy si soubor uchoval vysokou architektonickou 
hodnotu, která spočívá především v architektonickém řešení exteriéru -  kompozici hmot 
i zdobných prvcích fasád, schodiště atd.
Dále účastník řízení i arch. Kroulík namítá, že u tohoto souboru se nepodařilo doložit 
autorství. K této námitce uvádíme, že obecně platí, že samotná skutečnost, že není doložen 
autor stavby z 19. století, nemá vliv na její architektonickou hodnotu a nesnižuje zásadním 
způsobem památkovou hodnotu stavby. V tomto případě byla vysoká architektonická 
a historická hodnota prokázána dostatečně -  viz. výše.
V závěru na str. 5-6 účastník uvádí: „Je přitom s ohledem na inkviziční zásadu 
s podivem, že žádná z výše uvedených skutečností není ve správním spise obsažena, přestože 
nadepsaný orgán měl možnost je  při osobní prohlídce objektu zjistit. Výstupem této osobní
6
prohlídky je však jen stručný záznam konstatující, že prohlídka proběhla, nicméně ve 
správním spise není zdokumentován skutečný stav nemovitostí, zejména jejich interiéru, který, 
jak výše uvedeno, nemá v důsledku řady zásadních rekonstrukcí žádnou historickou hodnotu. 
Ostatně této prohlídky se na straně nadepsaného úřadu účastnila jediná osoba, přestože -— 
jak je účastníkovi známo — rozhodování u nadepsaného správního orgánu probíhá na úrovni 
vícečlenné komise, jejíž jednání již proběhlo. Správní spis tedy obsahuje jen doklady o stavu 
exteriéru budovy dodané navrhovatelem, Národním památkovým ústavem, které pro 
posouzení její hodnoty nejsou dostačující, naopak dokládají, že zájem navrhovatele na 
prohlášení budovy za kulturní památku je  založen čistě na její exteriérové „ líbivosti ", nikoli 
na expertním a objektivním posouzení její hodnoty z hlediska památkové péče. Žádný z členů 
komise tak neměl možnost se seznámit se skutečným stavem předmětné budovy, kromě jejího 
„ líbivého “ exteriéru, jak je  popsán ve značně tendenčním návrhu Národního památkového 
ústavu. To účastník řízení považuje za nedostačující podklad pro jakékoli rozhodování o tom, 
zda předmětná nemovitost splňuje či nesplňuje zákonem definované znaky kulturní památky. 
Současně považuje účastník řízení za nesystémové, že rozhodování této komise probíhá ještě 
předtím, než jsou ve správním řízení shromážděny všechny podklady. “
K námitce, týkající se prohlídky vily a práce poradní komise ministerstvo uvádí, že 
Komise Ministerstva kultury pro hodnocení návrhů na prohlášení nemovitých věcí za 
kulturní památku je poradním orgánem ministerstva, nerozhoduje o prohlášení věci za 
kulturní památku. Správní orgán se na ni obrací pouze v případech, kdy se vyskytnou otázky, 
na něž hledá odpověď u odborné veřejnosti. Dle příkazu ministra kultury 5. 15/2007, čl. 
7 odst. 10 je jednání komise neveřejné a probíhá v budově ministerstva. Členové komise se 
neseznamují v průběhu řízení s předloženými stavbami přímo na místě. Mají k dispozici ty 
podklady z řízení, které popisují věc a její historii. Nejde o rozhodování ve věci samé, nýbrž
0 odborné rady a doporučení, o které může správní orgán požádat kdykoli v průběhu řízení. 
Ohledání věci ve smyslu správního řádu provedla pracovnice správního orgánu, pověřená 
vedením tohoto správního řízení, tedy i k ohledání věci. V protokolu je uvedeno: „Dnešního 
dne se uskutečnilo ohledání věci v řízení o prohlášení za kulturní památku souboru „ vila č. p. 
448 v Podolí". Byly zpřístupněny všechny požadované interiéry a pořízena jejich aktuální 
fotodokumentace a předána kopie znaleckého posudku o stavu objektu z roku 1996. “ Vše 
podstatné je tedy zaznamenáno, skutečný stav vily je zdokumentován v pořízené 
fotodokumentaci a znalecký posudek z roku 1996, který předali zástupci účastníka řízení, byl 
vložen do spisu. Dokumentuje míru stavebních zásahů při poslední přestavbě objektu. 
Skutečný stav objektu byl tedy zdokumentován pro účely tohoto řízení dostatečně a byl
1 podkladem pro jednání komise. K pořízené fotodokumentaci účastník žádnou námitku 
nevznesl. Posouzení arch. Kroulíka žádná nová zásadní fakta, která by nebyla v průběhu 
řízení známa, nepřinesl, pouze k nim uvedl řadu podrobností.
Z výše uvedených důvodů Ministerstvo kultury dospělo k závěru, že pohledově 
exponovaný soubor je architektonicky i urbanisticky vysoce kvalitním dokladem 
reprezentativního rodinného bydlení ředitele průmyslového areálu v období 2. pol. 19. století, 
zároveň dokládá stylovou pestrost architektonických proudů své doby. Proto splňuje 
podmínky pro prohlášení věci za kulturní památku ve smyslu ustanovení § 2 zákona 
č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů.
P o u č e n í
Proti tomuto rozhodnutí lze podle ustanovení § 152 odst. 1 zákona ě. 500/2004 Sb., 
správní řád, v platném znění, podat ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení rozklad. Lhůta pro 
podání rozkladu počíná běžet podle § 40 odst. 1 písm. a) správního řádu den následující po
7
dni, kdy bylo toto rozhodnutí doručeno. Doručení písemnosti upravuje § 23 a § 24 správního 
řádu, který stanoví, že nebyl-li adresát tohoto rozhodnutí zastižen, rozhodnutí se uloží 
v provozovně provozovatele poštovních služeb. Jestliže si adresát uložené rozhodnutí ve lhůtě 
10 dnů ode dne, kdy bylo rozhodnutí k vyzvednutí v provozovně provozovatele poštovních 
služeb připraveno, nevyzvedne, považuje se rozhodnutí podle § 24 odst. 1 správního řádu za 
doručené posledním dnem této lhůty (od tohoto dne běží v tomto případě lhůta pro podání 
rozkladu). Doručení písemnosti pomocí datové schránky upravuje § 17 zákona č. 300/2008 
Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, který rovněž stanoví 
přednostní doručování dokumentů prostřednictvím datové schránky. Nepřihlásí-li se adresát 
do své datové schránky ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do datové 
schránky, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této lhůty. O rozkladu 
proti tomuto rozhodnutí rozhoduje ministr kultury. Rozklad se podává u Ministerstva kultury 
na výše uvedenou adresu.
Mgr. Petra Ulbrichová
vedoucí oddělení ochrany kulturních památek 
v odboru památkové péče Ministerstva kultury
V příloze: zákres předmětné kulturní památky do kopie katastrální manv -  nedílná součást
výroku tohoto rozhodnutí
8
Pr
ah
a 
4 
- P
od
ol
í
Příloha: Zákres kulturní památky -  souboru „vila č. p. 448 v Podolí“, do kopie 
katastrální mapy -  nedílná součást výroku rozhodnutí Ministerstva kultury č. j. MK 
27756/2016 OPP ze dne 14.6.2016.
a  E 
L *  E o.
to
9
N
ár
od
ní
 p
am
at
K
ov
y 
us
ta
v 
uz
em
ní
 o
db
or
né
 p
ra
co
vi
št
ě 
v 
P
ra
ze
 
N
a 
P
er
št
ýn
é 
12
 
11
0 
00
 P
ra
ha
 1
 
26
 0
1 
20
15

Originál dokumentu:

analogový

Typ/druh dokumentu:

Typ dokumentu:	publikace, listiny, spisové dokumenty
Druh dokumentu:	evidence kulturních památek
Bližší specifikace:	rozhodnutí o prohlášení za KP

Jméno souboru:

G0539303.pdf

Formát souboru:

application/pdf

Autor záznamu:

Michl Lukáš

Popis dokumentu:

Praha - Podolí, vila. Rozhodnutí o prohlášení za KP.

Název pracoviště:

generální ředitelství

Velikost dokumentu (v bytech):

7881513 B

Rozměry obrazového dokumentu:

Autor originálu:

Dvořáková Jana; Ministerstvo kultury;

Klíčová slova:

Kulturní památka nemovitá;

Uživ. klíčová slova:

dokument ÚSKP;

Datum vzniku:

14.06.2016

Licence:

Typ:	neurčena - ochranu díla stanovuje obecně autorský zákon (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121)

Vazby dokumentu na aplikace IISPP

Bližší specifikace

Odkaz

Aplikace: Památkový katalog - právní stav

Druh záznamu: Právní stav

Ident. zázn.: Id právního stavu

Hodnota ident.: 183074987

Bližší specifikace:

Název	vila
Číslo ÚSKP	105973
Kód fáze ochrany	P
Fáze ochrany	památkově chráněno
Kód typu ochrany	KP
Typ ochrany	kulturní památka

Aplikace: Památkový katalog - právní akt

Druh záznamu: Právní akt

Ident. zázn.: Id právního aktu

Hodnota ident.: 14801368

Bližší specifikace:

Název	rozhodnutí o prohlášení za KP
Číslo	MK 27756/2016 OPP
Datum nabytí právní moci	02.03.2017
Typ ochrany	kulturní památka
ID právního stavu	183074987 Načítám data z navázané aplikace...

Územní identifikace dokumentu

Územní rozsah:

objekt lokalizovaný

Definiční body

Def. bod

Název objektu

Část obce

Č. dom.

Ulice

Č. or.

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Def. bod: 608399

Název objektu:

Část obce: Podolí

Č. dom.: č.p. 448

Ulice: Podolská

Č. or.: 54

Kat. území: Podolí

Obec: Praha

ORP: Praha

Okres: Praha

vila (právní stav 183074987)

Přírůstkové body

Přír. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Lokality

Kód CZ

Název lokality

Reálný typ

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Kraj

Kód CZ: 3360

Název lokality: Dvorce

Reálný typ: urbanizované sídlo

Kat. území: Podolí

Obec: Praha

ORP: Praha

Okres: Praha

Kraj: Hlavní město Praha

vila (právní stav 183074987)

Kód CZ: 55171

Název lokality: Dvorce I

Reálný typ: díl hist. osady

Kat. území: Podolí

Obec: Praha

ORP: Praha

Okres: Praha

Kraj: Hlavní město Praha

vila (právní stav 183074987)

Historické regiony

Kód RS

Název hist. regionu

Kód RS: 371

Název hist. regionu: Praha

vila (právní stav 183074987)

Ke stažení Náhled Poslat žádost