Zavřít ( + - )

Metainformační systém NPÚ

Detail dokumentu

Tisk

Náhled:

1 2 3 4 5 6 7 8 9

Textový obsah:

Ministerstvo kultury
Národní památkový ústav 
Do 2018-03-14 10:18:11
NPU-310/21221/2018
List 1 4
Maltézské náměstí 471/1 
118 11 Praha 1
Telefon: 257 085 111
Fax: 224 318 155
E-mail: epodatelnafemkcr.cz
Váš dopis značky Naše značka Vyřizuje/linka V Praze dne: 5.2.2018
MK 9763/2018 OPP Dědková Olga Mgr. / 428
Věc: řízení o prohlášení vily č. p. 262 v ul. U Ovčína, obec Dobříš, okres Příbram, 
Středočeský kraj, za kulturní památku -  rozhodnutí
V příloze Vám zasíláme rozhodnutí Ministerstva kultury č. j. MK 9763/2018 OPP, sp. 
zn. MK-S 15214/2016 OPP, ve výše uvedené věci.
Mgr. Ing. Eva Trejbalová 
vedoucí oddělení ochrany kulturních památek 
v odboru památkové péče Ministerstva kultury
ministerstvo kultury
Maltézské náměstí 471/1 
118 11 Prah:a 1 -  Malá Strana  ^
|Č; 00023671 121
Příloha: Rozhodnutí Ministerstva kultury č. j. MK 9763/2018 OPP, sp. zn. MK-S 15214/2016 
OPP ze dne 5. 2. 2018
Stejnopis rozhodnutí:
Národní památkový ústav, generální ředitelství
Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště středních Čech v Praze
Městský úřad Dobříš, úsek památkové péče
Krajský úřad Středočeského kraje, Odbor kultury a památkové péče
Vlastní
Ministerstvo kultury
91
M K C R X 0 0 C 3 D Z 5
Maltézské náměstí 471/1 Telefon: 257 085 111
118 11 Praha 1 Fax: 224 318 155
E-mail: epodatelna@mkcr.cz
Rozhodnutí nabylo právní moci: .................
za správnost.........-J-......
V Praze dne 5. 2. 2018 
č.j. MK 9763/2018 OPP 
sp. zn. MK-S 15214/2016 OPP
R O Z H O D N U T Í
Ministerstvo kultury jako příslušný orgán státní správy na úseku státní památkové
péče
n e p r o h l a š u j e
podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, a zákona 
č. 500/2004 Sb., správní řád, oba ve znění pozdějších předpisů, vilu č. p. 262, která se 
nachází na pozemku st. pare. č. 279, včetně uvedeného pozemku, ul. U Ovčína, k. ú. 
Dobříš, obec Dobříš, okres Příbram, Středočeský kraj,
z a  k u l t u r n í  p a m á t k u .
V tomto řízení dle § 27 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění 
pozdějších předpisů, je účastníkem řízení:
Odůvodnění
Ministerstvo kultury na základě podnětů Okrašlovacího spolku města Dobříše a 
Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště středních Čech v Praze,
1
zahájilo řízení o prohlášení vily č. p. 262, která se nachází na pozemku st. pare. č. 279, včetně 
uvedeného pozemku, ul. U Ovčína, k. ú. Dobříš, obec Dobříš, okres Příbram, Středočeský 
kraj, za kulturní památku. Řízení se netýkalo utilitární budovy (dříve kůlna a garáž) na 
pozemku st. pare. č. 279 v k. ú. Dobříš.
Odůvodnění: „ Památkovou hodnotu dobříšské vily č. p. 262 v ulici U Ovčína je možné 
definovat jako urbanisticko-historickou. Dum byl vystavěn na počátku 19. století s největší 
pravděpodobností jako obydlí vrchnostenského úředníka a tato původní dispozice se dodnes, 
bez vážnějších zásahů, dochovala (k dispozici máme dokonce i pojmenování jednotlivých 
místností z roku 1877). Z památkového hlediska však není důležitý jen vlastní dům, ale také 
jeho urbanistický vztah k zámku, kostelu a hospodářskému dvoru. Dům byl vystavěn v mírném 
odstupu od jmenovaných budov, avšak na jejich velmi dobrý dohled. Hlavním průčelím byl 
orientován přímo proti vstupu do colloredo-mansfeldského zámku a proti hospodářskému 
dvoru. Je situován na mírném návrší a zaručuje nejen poměrně dobrý výhled přes rybník, ale 
také rozhled, a tedy i „přehled“ pro své obyvatele, a naopak i neustálý dohled zámeckého 
pána. Vrchnostenské obytné domy v takto exponované poloze vůči vlastnímu šlechtickému 
sídlu a navíc s dochovanou dispozicí nejsou prozatím památkově chráněny (s největší 
pravděpodobností nejsou často dochovány).
Do jisté míry lze památkovou hodnotu domu spatřovat i v desetiletém užívání 
Václavem Palivcem, který byl jeho vlastníkem v letech 1920 - 1930, tedy v době svého 
působení ve funkci generálního ředitele Dobříšských železáren. Není však zřejmé, nakolik byl 
dům Palivcem vůbec využíván. V téže době získal totiž mj. i správcovský dům ve Staré Huti u 
rybníka Strž, později darovaný Karlu Čapkovi. Vzhledem k tomu, že Palivec byl ve 30. letech 
na kariérním vrcholu a jeho majetek rostl, je  pravděpodobné, že již  v této době počítal s koupí 
většího sídla (prokazatelně již pro sebe hledal nějaké zámecké sídlo) a do dobříšského domu 
záměrně neinvestoval. Z období 20 - 30. let jsou zachována okna s kováním (kličky), 
jednoduché táflování a pravděpodobně i několik dveří se zárubněmi v přízemi.
Co se týče nynější novobarokní podoby domu z roku 1935, nelze ji, ze stylového 
hlediska, hodnotit jako památkově výjimečnou. Historizující styl pro své stavby podnikatelé 
před 2. světovou válkou sice používali, nicméně architekt v tomto případě architektonické 
tvarosloví pouze pasivně kopíroval, nemodifikoval je tvůrčím způsobem a jako takové je  tedy v 
tak pozdním období nelze klasifikovat jako památkově významné.
Vzhled interiérů částečně poznamenaly nevhodné úpravy z 2. poloviny 20. století; 
výměna podlah, obklady stěn, nahrazení některých zárubní s dveřmi a kompletní adaptace 
bytu v mansardě. “
Účastníci řízení byli o zahájení správního řízení o prohlášení předmětné stavby za 
kulturní památku vyrozuměni podle § 3 odst. 2 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové 
péči, ve znění pozdějších předpisů, dopisem Ministerstva kultury ze dne 21. 2. 2017, č. j. MK 
14235/2017 OPP, a byli informováni o svých právech a povinnostech v řízení.
Účastník řízení se k řízení vyjádřil dopisem ze dne 9. 3. 2017,
ve kterém s prohlášením předmětného stavby za kulturní památku nesouhlasil s odůvodněním: 
„Začala bych citaci ze závěru Vašeho dopisu: nynější novobarokní podobu domu nelze 
hodnotit jako památkově výjimečnou. Já i ostatní vlastníci si myslíme to samé, je to průměrný 
dům ve zuboženém stavu, ovšem na velmi hezkém místě.
Dále ve Vašem dopise zmiňujete hodnotu domu jako urbanisticko-historickou. Z 
urbanistického hlediska, tedy pro zachování urbanistického řešení území, by vůbec nemělo 
vadit nahrazení stávajícího objektu objektem novým, který bude zachovávat urbanistické 
principy daného území. Historická hodnota domu je velice sporná, spíše žádná. Je to zřejmé i
2
z Vašeho dopisu, kde píšete, že Václav Palivec sice byl vlastníkem objektu, ale není zřejmé, že 
objekt někdy využíval, možná tam ani nikdy nebyl.
Objekt č. p. 262 určený k demolici je prázdný a zcela vybydlený, dlouhodobě zde 
nebyly prováděny údržbové práce, protože bývalý majitel žil v zahraničí. Skutečný stav tomuto 
faktu odpovídá. Dům je  ve velmi špatném stavebně - technickém stavu a je  na mnoha místech 
viditelně poškozen. Statika nosných konstrukcí domu je  zcela narušena, velké trhliny na 
mnoha místech (viz foto) hovoří samy za sebe. Hlavně římsy a vikýře jsou postiženy borcením, 
které nelze opravit. Z důvodu statických poruch se nájemníci byli nuceni vystěhovat. V tomto 
stavu je  objekt hrozící zřícením nebezpečím pro své okolí.
Dům má dále zastaralou, neflexibilní dispozici, nevyhovuje pro potřeby trvalého 
bydlení nových vlastníků. Zároveň ho není možné racionálně přestavět či dostavět, aby těmto 
potřebám vyhovoval. Jedná se o několikrát přestavěný objekt, bez stavebně historické 
hodnoty, který nemá smysl zachraňovat za extrémně vysokých nákladů a ještě k němu lepit 
nějaké přístavky dle vyjádření památkářů.
Rozpadající se dům je  na hezkém místě nad rybníkem, ovšem od zámku velmi daleko a 
argumentovat, že má se zámkem cokoli společného je liché. Možná jedině, že místní zedník, 
který v roce 1935 provedl nekvalitní přestavbu tohoto domu, chodil kopírovat stavební detaily 
rokokového Dobříšského zámku z roku 1750. Toto hezké místo si samozřejmě po demolici 
domu bude zasluhovat vhodně navržený objekt, který nahradí stávající ruinu. Toto je úkolem 
pro architekty, aby navrhli objekt zapadající do kontextu místa.
Základy nemají dostatečnou hloubku založení a kromě toho nejsou kompaktní (kámen 
a beton). Nízké založení způsobuje značné pohyby domu a tím vznikají statické trhliny. 
Prohloubení základů obvodových zdí je možné jen obtížně, neboť jsou obvodové stěny 
degradované vlivem vlhkosti z důvodu absence vnější obvodové hydroizolace. Prohloubení 
základů středových nosných zdí je prakticky nemožné. Dům zřejmě prošel nějakým požárem, 
vazba krovu je ohořelá a právě proto jsou možná narušeny vikýře.
Dále objekt nevyhovuje hygienickým podmínkám z důvodu vlhkosti. Je nedostatečně 
zaizolován. Vzhledem k absenci podzemního podlaží vlhkost vzlíná rovnou do obytných 
místností v přízemí. Dodatečné provedení obvodových hydroizolací by nijak nezlepšilo kvalitu 
již degradovaných cihelných stěn. Již samotné odkopání objektu z exteriéru až na úroveň 
základů pro možnost provedení dodatečné izolace je velmi problematické. Jak již  bylo 
konstatováno, základy jsou velmi mělké, je tedy nebezpečí jejich posunutí v případě, kdy bude 
odstraněna zemina vytvářející zemní protitlak. Stejně tak by zdegradované cihelné stěny při 
odstranění zeminy, a tedy i účinného zemního tlaku, zajišťující statickou rovnováhu, mohly 
ztratit svoji stabilitu a mohlo by dojít k jejich zřícení a tedy i celého objektu.
Objekt je na hranici své statické únosnosti a bezpečnosti. Statické poruchy se navíc 
poměrně rychle zvětšují. Při jakémkoli zásahu do statiky domu, který se jakoukoli 
rekonstrukcí předpokládá, může dojít k redistribuci sil do míst, která zvýšené nároky nad 
současný rámec zatížení již nebudou schopny přenést. Může tím dojít k dílčímu kolapsu 
přetížených částí a ve svém důsledku k celkové destrukci domu. Z uvedených důvodů je 
rekonstrukce objektu vyloučená. Investor se proto rozhodl objekt zbourat a postavit nový, 
vhodně zapadající do okolí.
Závěrem lze říci, že snaha prohlásit tento dům za kulturní památku je  naprosto mylná 
a nezakládá se na žádných faktech. To také plyne z Vašeho dopisu, kde uvádíte:
a) nynější novobarokní domu nelze hodnotit jako památkově výjimečnou
b) V. Palivec sice byl vlastníkem objektu, ale není zřejmé, že objekt někdy využíval.
Jako majitelé zcela odmítáme, aby byl tento dům prohlášen kulturní památkou a
zároveň se domníváme, že na základě neexistujících argumentů toto ani nelze uskutečnit a 
budeme se bránit všemi zákonnými prostředky.
3
Jako majitelé jsme si ovšem dobře vědomi charakteru místa stavby a jsme rozhodnuti 
zde realizovat ve spolupráci s orgány památkové péče rodinný dům pro své vlastní bydlení, 
který nebude ničím narušovat okolí a povznese toto dlouhodobě zanedbané místo. “
Na žádost Ministerstva kultury v souladu s ustanovením § 3 odst. 1 zákona č. 20/1987 
Sb., ve znění pozdějších předpisů, zaslal své stanovisko k řízení Městský úřad Dobříš, odbor 
výstavby a životního prostředí, který ve svém dopise ze dne 15. 3. 2017, ě. j. MDOB 
11946/2017/Moch, zn. MDOB/3219/2017/VŽP, uvedl, že prohlášení předmětné stavby 
s pozemkem za kulturní památku nelze bez výhrad doporučil s odůvodněním: „ Vila č. p. 262 
v Dobříši je umístěna na území památkového ochranného pásma zámku Dobříš, rejstř. č. 
3344. V bezprostřední blízkosti vily se nachází kulturní památka - oplocení vily továrníka 
Bartoše č. p. 262, rejstř. č. ÚSKP 105249.
Bartošova vila je zajímavým kulturně historickým dokladem stavby bývalého 
úřednického domu zachyceného v mapě stabilního katastru roku 1839 a přestavěného 
továrníkem Vladimírem Bartošem v roce 1935 v novobarokním stylu. Dům je vystavěn na 
mírném návrší tak, že hlavním průčelím směřuje k rybníku Koryto, zámeckému areálu a 
panském dvoru. Je výrazným architektonickým prvkem při pohledu od zámku přes rybník 
Koryto a svou polohou ve vztahu k zámku, panskému dvoru a kostelu má jistě nezanedbatelný 
urbanistický význam.
Z dokladů uložených v archivu Městského úřadu Dobříš vyplývá, že stavebně technický 
stav objektu nebyl dobrý již v době, kdy dosavadní vlastníci vilu darovali v roce 1958 
Československému státu a dále po celou 2. polovinu 20. století. V roce 1967 stavba utrpěla 
škody menším požárem, jehož známky jsou dodnes patrné. Po odchodu nájemníků na počátku 
21. století zůstala budova nevyužitá a i to se podepsalo na jejím celkovém stavu.
Dům je vlivem dlouhodobé neúdržby značně zchátralý; na hranici stavu, který by se 
dal označit jako havarijní. Proto prohlášení Bartošovy vily kulturní památkou nelze bez 
výhrad doporučit. “
V řízení se dále vyjádřil Krajský úřad Středočeského kraje, Odbor kultury a 
památkové péče, který ve svém vyjádření ze dne 17. 3. 2017, č. j. 031517/2017/KUSK, sp. zn. 
SZ_031517/2017/KUSK, prohlášení předmětné stavby s pozemkem za kulturní památku 
nedoporučil. Dále uvedl: „Třípodlažní vila se nachází nad břehem rybníka Koryto, v ulici U 
Ovčína, na území památkového ochranného pásma zámku Dobříš. Dle záznamů ze stabilního 
katastru, archivních plánů ze SOA Chodovec a historických fotografií se jednalo původně o 
objekt cca z pol. 19. století, který byl postaven poblíž dobříšského zámku pravděpodobně jako 
sídlo vrchnostenského úředníka. Dům byl původně dvoupodlažní, s valbovou střechou a s 
jednoduchým členěním fasád ve stylu klasicismu. Ve 20. letech 20. století zakoupil dům 
Václav Palivec (1882-1964), syn kočího Colloredo-Mansfeldů, který se později stal správcem 
Colloredo-Mansfeldských nemovitostí. Byl také mecenášem kulturního života, stýkal se s 
Karlem Čapkem (Václav Palivec byl bratrem Čapkova švagra Josefa Palivce) a řadou 
osobnosti z oblasti filmu. V tomto období bylo kolem domu vystavěno v rondokubistickém 
stylu nové oplocení s brankou. Toto oplocení bylo prohlášeno v roce 2013 za kulturní 
památku (č. r. ÚSKP 105249). V roce 1930 zakoupil dům od Palivce továrník Vladimír 
Bartoš. Dle dostupných údajů se jedná zřejmě o syna podnikatele Stanislava Bartoše, který v 
Praze založil kloboučnickou firmu působící v pražském Platýze a později vybudoval rozsáhlou 
kloboučnickou továrnu v Horkách. Vladimír Bartoš provedl zásadní přestavbu domu ve stylu 
novobaroka, autor přestavby není znám. Namísto sedlové střechy byla provedena mansardová 
střecha s vestavěným podlažím. Původní fasáda byla nahrazena novobaroknífasádou.
V poválečných letech přešel objekt do vlastnictví státu, vila byla načleněna na bytové 
jednotky se společným sociálním zázemím. V 60. letech byla půda zasažena požárem. V roce
4
1985 proběhla modernizace bytu v mansardě. Od cca poč. 21 století zůstal objekt nevyužívaný 
a chátral. V interiérech jsou dochované dveřní, okenní výplně a dřevěné schodiště cca z 1. 
třetiny. 20. století. Jiné významné historické prvky interiéru se nedochovaly. Pozemek bývalé 
zahrady je  zanedbaný. V současnosti je objekt ve špatném stavebně-technickém stavu, obnova 
je  však možná.
V roce 2013 byla hodnotitelskou komisí NPÚ UOPSC doporučena k prohlášení za 
kulturní památku pouze rondokubistická branka s oplocením kolem vily. Ani podrobnější 
informace o historii a stavu objektu, oproti informacím v roce 2013, nedokládají skutečnosti, 
které by byly zásadními k doporučení prohlášení objektu za kulturní památku.
Objekt zřejmě bývalého úřednického domu, pokud by byl dochován ve své původní 
formě z 19. století, tj. s především s původním tvarem střechy, vzhledem fasád by byl jistě z 
hlediska památkové péče hodnotnou stavbou prezentující výstavbu zázemí šlechtických sídel. 
Tyto skutečnosti však již nejsou dochovány. Razantní přestavba ve stylu novobaroka zcela 
změnila ráz domu i přestože v zásadě zůstala zachována část dispozičního uspořádání, viz. 
srovnání plánů přízemí v dokumentu NPÚ. Úpravy exteriéru i interiéru ve stylu novobaroka 
představují z architektonického hlediska průměrné řešení v duchu pseudohistorismu. 
Přestavba nikterak nevyniká úrovní architektonického řešení, pojetím interiérů ani 
uměleckořemeslným zpracováním v porovnání s jinými vilovými objekty v tomto stylu. K 
dalším stavebním úpravám došlo ve 2. pol. 20. století. Původní charakter domu z 19. století z 
převážné části zanikl. Památkové hodnoty dosud spočívají pouze v dochovaném obvodovém a 
interiérovém zdivu z 19. století a situování ve vztahu k dobříšskému zámku, což však nelze 
pokládat za dostatečný důvod k prohlášení za kulturní památku. V průběhu 20. století došlo i 
ke změnám parcelace, což dokládají katastrální mapy, viz. příloha. Historická parcelace tak 
nenávratně zanikla. Stavba se oproti minulosti, viz. příloha, nachází mimo bezprostřední 
pohledové vazby se zámkem. Z úrovně parteru není od zámku viditelná, v okolí rybníku 
Koryto se dlouhodobě nachází vzrostlá zeleň. Pouze dochovanou souvztažnost přebudovaného 
objektu vily se zámkem nelze pokládat za dostatečný důvod k prohlášení za kulturní památku. 
Památkovou hodnotu v míře pro prohlášení za kulturní památku nenaplňuje ani novodobě 
přeparcelovaný pozemek bývalé zahrady u vily, viz. porovnání katastrálních map ze 
současnosti, z 60. let 20. století i stabilního katastru. Předmět návrhu již  nemá dostatečnou 
míru autenticity a vypovídající památkovou hodnotu prezentující historii stavebního vývoje 
lokality u dobříšského zámku pro rozsahu prohlášení za kulturní památku. Ochrana 
památkových hodnot v této lokalitě, ve vztahu k zámku, je zajištěna dle Rozhodnutí rady ONV 
v Příbrami č. 627 o zřízení památkového ochranného pásma kolem zámku Dobříš, ze dne 20. 
9. 1979. V bodě 2) tohoto ustanovení je  uvedeno: „ Území mezi břehem rybníka Koryto a ulicí 
U ovčína je  třeba udržovat v jeho dosavadním charakteru, t. j. volnou a nižší zástavbou 
prolnutou vyšší zelení. “
Účastníci řízení byli v souladu s § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, 
informováni v dopise ze dne 23. 6. 2017, č. j. 41594/2017 OPP, o tom, že již byly 
shromážděny všechny podklady pro rozhodnutí a byli vyzváni, aby se vyjádřili jak k nim, tak 
ke způsobu jejich zjištění, případně navrhli jejich doplnění v zákonem stanovené lhůtě.
Účastníci řízení, zastoupení na základě plné moci byli
s podklady k rozhodnutí na Ministerstvu kultury seznámeni dne 12. 7. 2017.
Účastníci řízení se prostřednictvím k podkladům písemně
vyjádřili dopisem ze dne 21.9. 2017, ve kterém s prohlášením předmětné stavby za kulturní 
památku opět nesouhlasili a dále uvedli: „Po nahlédnutí do spisu se zcela potvrdil názor 
majitelů, že snaha prohlásit tento dům za kulturní památku je naprosto mylná a nezakládá se 
na žádných faktech.
5
Městský úřad Dobříš ve svém vyjádření konstatoval zchátralý až havarijní stav objektu 
a prohlášení památkou NEDOPORUČIL.
Krajský úřad Středočeského kraje Odbor kultury a památkové péče jasně prohlášení 
za kulturní památku NEDOPORUČIL. Ve svém vyjádření píše, cituji v několika bodech:
- v roce 2013 byla hodnotitelskou komisí doporučena k prohlášení za kulturní památku 
rondokubistická branka s oplocením, nebyli však žádné skutečnosti k doporučení prohlášení 
objektu vily za kulturní památku
- předmět návrhu nemá dostatečnou míru autenticity a vypovídající památkovou 
hodnotu pro prohlášení za kulturní památku
- novodobě přeparcelovaný pozemek nenaplňuje v dostatečné míře památkovou 
hodnotu nutnou pro prohlášení za kulturní památku
Podobně se vyjadřuje Ministerstvo kultury v dopise z 21. 2. 2017:
- nynější novobarokní podobu domu nelze hodnotit jako památkově výjimečnou.
- dále ve Vašem dopise zmiňujete hodnotu domu jako urbanisticko-historickou. Z 
urbanistického hlediska, tedy pro zachování urbanistického řešení území, by vůbec nemělo 
vadit nahrazení stávajícího objektu objektem novým, který bude zachovávat urbanistické 
principy daného území. Historická hodnota domu je  velice sporná, spíše žádná. Je to zřejmé i 
z Vašeho dopisu, kde píšete, že Václav Palivec sice byl vlastníkem objektu, ale není zřejmé, že 
objekt někdy využíval.
Objekt č. p. 262 určený k demolici je prázdný a zcela vybydlený, dlouhodobě zde 
nebyly prováděny údržbové práce, protože bývalý majitel žil v zahraničí. Skutečný stav tomuto 
faktu odpovídá. Dům je ve velmi špatném stavebně-technickém stavu a je  na mnoha místech 
viditelně poškozen. Statika nosných konstrukcí domu je  zcela narušena, velké trhliny na 
mnoha místech (viz foto) hovoří samy za sebe. Hlavně římsy a vikýře jsou postiženy borcením, 
které nelze opravit. Z důvodu statických poruch se nájemníci byli nuceni vystěhovat. V tomto 
stavu je  objekt hrozící zřícením nebezpečím pro své okolí.
Dům má dále zastaralou, neflexibilní dispozici, nevyhovuje pro potřeby trvalého 
bydlení nových vlastníků. Zároveň ho není možné racionálně přestavět či dostavět, aby těmto 
potřebám vyhovoval. Jedná se o několikrát přestavěný objekt, bez stavebně historické 
hodnoty, který nemá smysl zachraňovat za extrémně vysokých nákladů a ještě k němu lepit 
nějaké přístavky dle vyjádření památkářů.
Rozpadající se dům je  na hezkém místě nad rybníkem, ovšem od zámku velmi daleko a 
argumentovat, že má se zámkem cokoli společného je  liché. Možná jedině, že místní zedník, 
který v roce 1935 provedl nekvalitní přestavbu tohoto domu, chodil kopírovat stavební detaily 
rokokového Dobříšského zámku z roku 1750. Toto hezké místo si samozřejmě po demolici 
domu bude zasluhoval vhodně navržený objekt, který nahradí stávající ruinu. Toto je  úkolem 
pro architekty, aby navrhli objekt zapadající do kontextu místa.
Základy nemají dostatečnou hloubku založení a kromě toho nejsou kompaktní (kámen 
a beton). Nízké založení způsobuje značné pohyby domu a tím vznikají statické trhliny. 
Prohloubení základů obvodových zdí je  možné jen obtížně, neboť jsou obvodové stěny 
degradované vlivem vlhkosti z důvodu absence vnější obvodové hydroizolace. Prohloubení 
základů středových nosných zdí je  prakticky nemožné. Dům zřejmě prošel nějakým požárem, 
vazba krovu je  ohořelá a právě proto jsou možná narušeny vikýře.
Dále objekt nevyhovuje hygienickým podmínkám z důvodu vlhkosti. Je nedostatečně 
zaizolován. Vzhledem k absenci podzemního podlaží vlhkost vzlíná rovnou do obytných 
místností v přízemí. Dodatečné provedení obvodových hydroizolací by nijak nezlepšilo kvalitu 
jiz degradovaných cihelných stěn. Již samotné odkopání objektu z exteriéru až na úroveň 
základů pro možnost provedení dodatečné izolace je  velmi problematické. Jak již  bylo 
konstatováno, základy jsou velmi mělké, je  tedy nebezpečí jejich posunutí v případě, kdy bude
6
odstraněna zemina vytvářející zemní protitlak. Stejně tak by zdegradovaně cihelné stěny při 
odstranění zeminy, a tedy i účinného zemního tlaku, zajišťující statickou rovnováhu, mohly 
ztratit svoji stabilitu a mohlo by dojít k jejich zřícení a tedy i celého objektu.
Objekt je  na hranici své statické únosnosti a bezpečnosti. Statické poruchy se navíc 
poměrně rychle zvětšují. Při jakémkoli zásahu do statiky domu, který se jakoukoli 
rekonstrukcí předpokládá, může dojít k redistribuci sil do míst, která zvýšené nároky nad 
současný rámec zatížení již nebudou schopny přenést. Může tím dojít k dílčímu kolapsu 
přetížených částí a ve svém důsledku k celkové destrukci domu. Z uvedených důvodů je 
rekonstrukce objektu vyloučená. Investor se proto rozhodl objekt zbourat a postavit nový, 
vhodně zapadající do okolí.
Majitelé zcela odmítají (samozřejmě i na základě výše uvedeného), aby byl tento dům 
prohlášen kulturní památkou a zároveň se domnívají, že na základě neexistujících argumentů 
toto ani nelze uskutečnit a budou se bránit všemi zákonnými prostředky.
Majitelé jsou si ovšem dobře vědomi charakteru místa stavby a jsou rozhodnuti zde 
realizovat ve spolupráci s orgány památkové péče rodinný dům pro své vlastní bydlení, který 
nebude ničím narušovat okolí a povznese toto dlouhodobě zanedbané místo. Zároveň jsou si 
dobře vědomi své odpovědnosti za příkladnou rekonstrukci památkově chráněného oplocení s 
rondokubistickou brankou. “
Během hodnocení Ministerstvo kultury pečlivě zvážilo všechny výše uvedené 
podklady jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a rozhodlo o neprohlášení vily č. p. 262 s 
pozemkem st. pare. č. 279 v Dobříši za kulturní památku. V řízení se nepodařilo prokázat, že 
by předmětný objekt skutečně vykazoval takové památkové hodnoty, pro které by mohl být 
prohlášen za kulturní památku.
Během řízení bylo zjištěno, že dům byl postaven na počátku 19. století 
pravděpodobně jako obydlí vrchnostenského úředníka. Ovšem z původního objektu z 19. 
století se dochovalo pouze obvodové a interiérové zdivo. V současnosti má stavba 
novobarokní vzhled, který získala přestavbou v roce 1935, a který si uchovala i přes různé 
stavební úpravy provedené ve 2. polovině 20. století. Ministerstvo kultury konstatuje, že se 
tak jedná o budovu, která se svým vzhledem exteriéru i interiéru řadí mezi běžné vilové 
stavby 30. let 20. století. Urbanistické umístění této vily v rámci města (stojí v dohledové 
vzdálenosti od dobříšského zámku) ani historické souvislosti (vilu vlastnil Václav Palivec) 
Ministerstvo kultury nepovažuje za dostatečné důvody k prohlášení této stavby za kulturní 
památku. Uvedené skutečnosti samy o sobě, vzhledem k absenci architektonické výjimečnosti 
stavby nepostačují k tomu, aby stavba mohla být prohlášena za kulturní památku.
Mimořádnou památkovou hodnotu vyskytující se na daném území Ministerstvo 
kultury i nadále spatřuje v zajímavém a stylově výjimečném rondokubistickém oplocení 
s brankou, které již kulturní památkou je.
Ministerstvo kultury neprohlašuje za kulturní památku rovněž pozemek st. pare. č. 279 
v k. ú. Dobříš. Jeho památková hodnota tkví pouze v historické spojitosti s předmětnou 
stavbou a jeho prohlášení za kulturní památku bez této stavby je bezpředmětné.
Z výše uvedených důvodů Ministerstvo kultury dospělo k závěru, že vila č. p. 262 s 
pozemkem st. pare. č. 279 v Dobříši nesplňují podmínky ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) 
zákona 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, pro prohlášení 
věci za kulturní památku.
7
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podle ustanovení § 152 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., 
správní řád, ve znění pozdějších předpisů, podat ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení rozklad. 
Lhůta pro podání rozkladu počíná běžet podle § 40 odst. 1 písm. a) správního řádu den 
následující po dni, kdy bylo toto rozhodnutí doručeno. Doručení písemnosti upravuje § 23 a § 
24 správního řádu, který stanoví, že nebyl-li adresát tohoto rozhodnutí zastižen, rozhodnutí se 
uloží v provozovně provozovatele poštovních služeb. Jestliže si adresát uložené rozhodnutí ve 
lhůtě 10 dnů ode dne, kdy bylo rozhodnutí k vyzvednutí v provozovně provozovatele 
poštovních služeb připraveno, nevyzvedne, považuje se rozhodnutí podle § 24 odst. 1 
správního řádu za doručené posledním dnem této lhůty (od tohoto dne běží v tomto případě 
lhůta pro podání rozkladu). Doručení písemnosti pomocí datové schránky upravuje § 17 
zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, který 
rovněž stanoví přednostní doručování dokumentů prostřednictvím datové schránky. 
Nepřihlásí-li se adresát do své datové schránky ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument 
dodán do datové schránky, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této 
lhůty. O rozkladu proti tomuto rozhodnutí rozhoduje ministr kultury. Rozklad se podává u 
Ministerstva kultury na výše uvedenou adresu.
Mgr. Ing. Eva Trejbalová 
vedoucí oddělení ochrany kulturních památek 
v odboru památkové péčeMimsterstva kultury
\  \' ) 
J
8

Originál dokumentu:

analogový

Typ/druh dokumentu:

Typ dokumentu:	publikace, listiny, spisové dokumenty
Druh dokumentu:	evidence kulturních památek
Bližší specifikace:	rozhodnutí o neprohlášení za KP

Jméno souboru:

G0540389.pdf

Formát souboru:

application/pdf

Autor záznamu:

Michl Lukáš

Popis dokumentu:

Dobříš, oplocení s brankou u vily Vladimíra Bartoše. Rozhodnutí o neprohlášení za KP.

Název pracoviště:

generální ředitelství

Velikost dokumentu (v bytech):

7147244 B

Rozměry obrazového dokumentu:

Autor originálu:

Dědková Olga; Ministerstvo kultury;

Klíčová slova:

Kulturní památka nemovitá;

Uživ. klíčová slova:

dokument ÚSKP;

Datum vzniku:

05.02.2018

Licence:

Typ:	neurčena - ochranu díla stanovuje obecně autorský zákon (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121)

Vazby dokumentu na aplikace IISPP

Bližší specifikace

Odkaz

Aplikace: Památkový katalog - právní stav

Druh záznamu: Právní stav

Ident. zázn.: Id právního stavu

Hodnota ident.: 19469649

Bližší specifikace:

Název	vila
Číslo ÚSKP
Kód fáze ochrany	N
Fáze ochrany	neprohlášeno
Kód typu ochrany	KP
Typ ochrany	kulturní památka

Aplikace: Památkový katalog - právní stav

Druh záznamu: Právní stav

Ident. zázn.: Id právního stavu

Hodnota ident.: 432326911

Bližší specifikace:

Název	oplocení s brankou u vily Vladimíra Bartoše
Číslo ÚSKP	105249
Kód fáze ochrany	P
Fáze ochrany	památkově chráněno
Kód typu ochrany	KP
Typ ochrany	kulturní památka

Aplikace: Památkový katalog - právní akt

Druh záznamu: Právní akt

Ident. zázn.: Id právního aktu

Hodnota ident.: 19436433

Bližší specifikace:

Název	rozhodnutí o neprohlášení za KP
Číslo	MK 9763/2018 OPP
Datum nabytí právní moci	06.03.2018
Typ ochrany	kulturní památka
ID právního stavu	19469649 Načítám data z navázané aplikace... , 432326911 Načítám data z navázané aplikace...

Územní identifikace dokumentu

Územní rozsah:

objekt lokalizovaný

Definiční body

Def. bod

Název objektu

Část obce

Č. dom.

Ulice

Č. or.

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Def. bod: 2144081

Název objektu:

Část obce: Dobříš

Č. dom.: č.p. 262

Ulice: U Ovčína

Č. or.:

Kat. území: Dobříš

Obec: Dobříš

ORP: Dobříš

Okres: Příbram

vila (právní stav 19469649)

Přírůstkové body

Přír. bod

Název objektu

Část obce

Č. dom.

Ulice

Č. or.

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Přír. bod: 90399

Název objektu: branka s oplocením

Část obce: Dobříš

Č. dom.: č.p. 262

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Dobříš

Obec: Dobříš

ORP: Dobříš

Okres: Příbram

oplocení s brankou u vily Vlad… (právní stav 432326911)

Lokality

Kód CZ

Název lokality

Reálný typ

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Kraj

Kód CZ: 2524

Název lokality: Dobříš

Reálný typ: město

Kat. území: Dobříš

Obec: Dobříš

ORP: Dobříš

Okres: Příbram

Kraj: Středočeský kraj

	oplocení s brankou u vily Vlad… (právní stav 432326911)
	vila (právní stav 19469649)

Kód CZ: 68014

Název lokality: Malé Paseky

Reálný typ: městská čtvrť (neúřední)

Kat. území: Dobříš

Obec: Dobříš

ORP: Dobříš

Okres: Příbram

Kraj: Středočeský kraj

	oplocení s brankou u vily Vlad… (právní stav 432326911)
	vila (právní stav 19469649)

Historické regiony

Kód RS

Název hist. regionu

Kód RS: 377

Název hist. regionu: Dobříš

	oplocení s brankou u vily Vlad… (právní stav 432326911)
	vila (právní stav 19469649)

Ke stažení Náhled Poslat žádost