Zavřít ( + - )

Metainformační systém NPÚ

Detail dokumentu

Tisk

Náhled:

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Textový obsah:

m is® / f6?čo/j& n-
M K C R X 0 0 B R 3 E T
Mgr. Daniel Herman
ministr kultury
V Praze dne 1. listopadu 2017 
Č.j.: MK 68985/2017 OLP
R o z h o d n u t í
Podle ustanovení § 152 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění (dále též 
„správní řád“), jsem na základě rozkladu ze dne 27. 3. 2017 (doplněn podáním ze dne 20. 6. 
2017), který podala
zastoupená na základě plné moci
IČ: 66204810 (dále též
„podátelka rozkladu" nebo „účastnice") přezkoumal rozhodnutí Ministerstva kultury č.j. MK 
17400/2017 OPP, sp. zn. MK-S 571/2013 OPP ze dne 7. 3. 2017 (dále též „napadené 
rozhodnutí"), a to v rozsahu rozkladem napadené I. výrokové části, kterou byla podle § 2 
odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů 
(dále též „zákon č. 20/1987 Sb.“), za kulturní památku prohlášena zahrada obklopující stavbu 
č. p. 175 (tzv. Schnoblingovu vilu), k. ú. Strančice a Všestary u Říčan, obec Strančice a 
Všestary, okres Praha-východ, Středočeský kraj, která je tvořena pozemky pare. č. 277/1 a 
277/2 s úseky kamenných tarasních zdí (i se schodišti) na pozemku pare. č. 277/1, k. ú. 
Strančice a pozemky pare. č. 159/11 a 156 v k. ú. Všestary u Říčan (dále též „zahrada" nebo 
„dotčené pozemky"). Ve smyslu § 27 odst. 1 písm. b) správního řádu jsou účastníky řízení 
podatelka rozkladu a dále Středočeský kraj, Zborovská 81/11, 150 00 Praha -  Smíchov, IČ: 
70891095 a Dětské centrum Strančice, Hrdinů 175, 251 63 Strančice, IČ: 43750672.
Podle § 152 odst. 5 písm. b), § 152 odst. 4 a § 90 odst. 5 správního řádu jsem na 
základě návrhu rozkladové komise, ustavené podle § 152 odst. 3 správního řádu, rozhodl
n á s l e d o v n ě :
rozklad s e  z a m í t á
a rozkladem napadené rozhodnutí 
s e  p o t v r z u j e .
O d ů v o d n ě n í :
Rozkladem se jeho podatelka domáhá změny napadeného rozhodnutí tak, že se 
neprohlašují za kulturní památku dotčené pozemky vyjmenované v jeho I. výrokové části.
1
Ze správního spisu byly zjištěny následující podstatné skutečnosti:
Ohledně podrobné rekapitulace dosavadního průběhu řízení (včetně popisu zjištěného 
skutkového stavu, citace obsahu shromážděných podkladů a dalších položek příslušného 
správního spisu) odkazuji v plném rozsahu na text odůvodnění napadeného rozhodnutí (str. 2 
až 35).
Rozhodnutím Ministerstva kultury č.j. MK 17400/2017 OPP, sp. zn. MK-S 571/2013 
OPP ze dne 7. 3. 2017 (dále též „napadené rozhodnutí“) byla rozkladem napadenou I. částí 
výroku podle § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb. za kulturní památku prohlášena 
zahrada obklopující stavbu č. p. 175 (tzv. Schnoblingovu vilu), k. ú. Straněice a Všestary u 
Říčan, obec Straněice a Všestary, okres Praha-východ, Středočeský kraj. Ministerstvo kultury 
v uvedeném rozhodnutí (na str. 35 až 37) odůvodnilo I. výrokovou část takto:
„Během hodnocení Ministerstvo kultury pečlivě zvážilo všechny výše uvedené 
podklady jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a rozhodlo o prohlášení zahrady 
obklopující stavbu č. p. 175 (tzv. Schnoblingovu vilu) v k. ú. Straněice a Všestary u Říčan za 
kulturní památku, a to v takovém rozsahu, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
Ministerstvo kultury v prvé řadě konstatuje, že autorství projektu předmětné zahrady 
nepovažuje za nejpodstatnější památkovou hodnotu daného areálu. Mnohem významnějším 
faktem než to, kdo zahradu skutečně navrhl, je její mimořádný rozsah, nezpochybnitelně 
velmi kvalitní zahradní kompozice a rovněž míra zachování mnoha druhů původních 
vzácných okrasných stromů a keřů, díky kterým pozemky zahrady vykazují výjimečné 
památkové hodnoty, pro které se je Ministerstvo kultury rozhodlo prohlásit za kulturní 
památku.
Ministerstvo kultury dospělo k závěru, že předmětná vila se zahradou původně bývala 
soukromým letním sídlem Františka Schnoblinga, pražského podnikatele v oboru farmacie a 
kosmetiky. Zahrada ve Strančicích je významným dokladem zahradně-architektonické tvorby 
1. poloviny 20. století. Člověk, který zhotovil její návrh, patrně pod vlivem stavebníka, 
vytvořil analogii na zámecký park (práce s průhledy a vyhlídkami, organizace porostů a 
volných ploch, rybník), jakési malé Průhonice, jejichž blízkost a proslulost lze v zahradě 
postihnout (sortiment, alpinum). Současně však stavebník požadoval infrastrukturu typickou 
pro vilové zahrady - bazén, hřiště. Mimořádná je velikost zahrady, ta je skutečně spíše 
parkem, než vilovou zahradou (pro srovnání - zahrada vily ve Strančicích je asi dvakrát větší 
než zahrada vily Stiassny v Brně a asi sedmkrát větší než zahrada vily Tugendhat tamtéž). 
Velikost zahrady umožnila pozoruhodnou práci s porosty: zatímco západní část zahrady je 
tvořena převážně jehličnany, východní část tvoří listnatý háj. Střední palouk před zahradním 
průčelím vily (a la kočárový objezd) je lemován stabilními kulisami jehličin, které rovněž 
vytvářejí výraznou skupinu před hlavním průčelím. Vysokou hodnotu má použitý sortiment 
rostlin. Stromové patro je narušeno pouze mírně nevhodnými mladšími dosadbami, jejich 
dopad na autenticitu sortimentu stromů je nepatrný. Sortimentální skladba a rozložení 
jednotlivých taxonů v kompozici zahrady dokládá silné vlivy zásad hraběte Silva-Taroucca z 
nedalekých Průhonic. Nejvzácnějším exemplářem je jedle španělská (Abies pinsapo), dorostlá 
do velikosti, která je v našich podmínkách neobvyklá.
Zahrada je hmotným dokladem proměny způsobu života společnosti tíhnoucí k 
soudobému trávení volného času sportem, nezapomínající však na doby, kdy aristokracii 
vládla gloria splendens. Sídlo ve Strančicích je vlastně vila suburbana, vila v dostatečně 
reprezentační „zámecké" zahradě.
2
V koncepci zahrady Schnoblingovy vily je patrný vliv anglické a americké zahradní 
tvorby, usilující o ideální funkčnost díla (účelový rozvrh komponentů zahrady jako 
pokračování obytného prostoru) a zároveň vysokou estetickou hodnotu. Je třeba vyzdvihnout 
vynikající práce s terénem a vyvážené druhové zastoupení zeleně s respektem k přirozenému 
rázu okolní krajiny. Hodnotu zahrady zvyšuje skutečnost, že se dochovala v celistvém stavu 
bez nežádoucích degradujících zásahů (většina takto rozlehlých zahrad vilových staveb 
zanikla v důsledku nevhodné parcelace a zastavění ve 2. polovině 20. století).
Ministerstvo kultury se neztotožňuje s názorem účastníka řízení, že zahrada v 
důsledku změn a neúdržby celkově ztratila svůj původní charakter zahrady u rezidenčního 
venkovského sídla. Byť zanikly některé významné kompoziční prvky zahrady (jako např. 
tenisové kurty, bazén, pergola, květinové záhony, užitková část na jihovýchodní straně, 
parkové úpravy některých cest) a zahrada je na mnoha místech zanesena náletovými 
dřevinami, kompozice zahrady je stále dobře čitelná a v podstatné míře zachovaná. Náletové a 
„výplňové" dřeviny jsou dnes poměrně dobře odlišitelné od cílových dřevin návrhu.
Ne zcela dostačující údržba zahrady ve 2. polovině 20. století sice znamenala rozšíření 
náletových dřevin nebo zánik některých pohledových os, ale také díky tomu byla plocha 
zahrady ušetřena významnějších zásahů, které by oslabily její vypovídací hodnotu. Ani 
novodobé zásahy v uvedené době v zahradě provedené (v podobě užitkových či technických 
staveb či terénních úprav) historickou kompozici zahrady zásadně nepoškodily a její 
památkovou hodnotu nesnížily.
Ministerstvo kultury se ztotožňuje se všemi posudky, že park se nachází ve vysokém 
stavu zanedbanosti a zároveň si je vědomo skutečnosti, že pěstební zásahy v porostech 
zahrady jsou nevyhnutelné, a že obnova prvků (vegetačních a technických) zahradní 
kompozice je žádoucí. Nicméně Ministerstvo kultury nesouhlasí s námitkou účastníka řízení, 
že ve špatném stavu je park kompletně celý.
Zahrada bývalé Schnoblingovy vily je z hlediska rozsahu a míry zachování poměrně 
vzácným příkladem zahradně-architektonické kompozice z 1. poloviny 20. století na území 
České republiky. Jsou v ní patrné zahradní úpravy a zůstaly zachovány i její hlavní 
kompoziční celky včetně řady cenných okrasných původních dřevin, které se významně 
podílejí na hodnotách, které pozemky zahrady nesou, a pro které jsou prohlášeny za kulturní 
památku.
Svou jedinečnou kompozicí a dochováním rozmanitého druhového zastoupení 
vzácných stromů zahrada obklopující stavbu č. p. 175 (tzv. Schnoblingovu vilu) v k. ú. 
Strančice a Všestary u Říčan splňuje podmínky pro prohlášení věci za kulturní památku ve 
smyslu ustanovení § 2 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších 
předpisů.
Závěrem Ministerstvo kultury konstatuje, že nevylučuje po předchozí konzultaci s 
orgány státní památkové péče možnost umístit ve vhodně zvolené lokalitě nějaké další co 
nejméně nápadné a drobné stavby, které by byly v zahradě patřičně umístěny tak, aby co 
nejméně zatížily památkovou hodnotu zahrady či zásadním způsobem znehodnotily její 
celkovou kompozici.
Námitky účastníka řízení (jeho vlastní i námitky obsažené v podkladech, které vlastník 
v průběhu řízení dodal Ministerstvu kultury) týkající se současného stavu a vzhledu zahrady, 
historickým okolnostem jejího vzniku a poškození či zániku jejích krajinářských či přírodních 
hodnot jsou velmi dopodrobna vypořádány ve znaleckém posudku Mendelovy univerzity v
3
Brně, Zahradnické fakulty. Ministerstvo kultury jeho výstupy zhodnotilo a ztotožnilo se s 
nimi. Všechny ostatní námitky, které se netýkají majetku účastníka řízení, památkových 
hodnot posuzovaných věcí či nesouvisí s předmětem řízení a s jeho postupem Ministerstvo 
kultury považovalo za irelevantní a v řízení se jimi nezabývalo.
Výše citované rozhodnutí Ministerstva kultury následně napadla účastnice včas 
podaným rozkladem ze dne 27. 3. 2017 (doplněn podáním ze dne 20. 6. 2017). Rozklad 
obsahuje následující okruhy námitek (dodatečně správním orgánem očíslovány pro 
přehlednost):
1) „Budova č. p. 175 ve Strančicích je od roku 1959 po zásadní přestavbě s cca o 100 
% větší zastavěnou plochou kolaudována jako zdravotnické zařízení (kojenecký ústav), a 
tudíž se nejedná o tzv. Schnoblingovu vilu.“
2) „Prohlášení za kulturní památku části oplocených pozemků a části neoplocených 
pozemků bez hlavní budovy č. p. 175 ve Strančicích uprostřed zahrady je zcela nelogické a 
absurdní. Prohlášení samotné části „zahrady14 při zdravotnickém zařízení s mnohdy již 
nefunkčními pozdějšími „socialistickými6 *11 stavbami žumpy, chlorizační nádrže, přístavby 
kojeneckého ústavu jako kulturní památka bez vlastní stavby přestavěného zdravotnického 
zařízení uprostřed zahrady nemá obdobu v moderní historii!11
3) „Areál zahrnuje dvě samostatné budovy č. p. 175 ve Strančicích a č. p. 92 ve 
Všestarech se zvlášť přilehlými pozemky a nikoli tak, že všechny pozemky přináležejí jen k 
budově zdravotnického zařízení č. p. 175 ve Strančicích.11
4) „Prohlášení části oplocené i části neoplocené zahrady cca 70 let neudržované okolo 
zdravotnického zařízení přestavěného z původní obytné vily s nadzemními, převážně 
nefunkčními, pozdějšími stavbami žumpy, chlorizační nádrže, bazénu, betonovými panely v 
řádu stovek m2, s venkovským stožárovitým osvětlením apod., s veřejně přístupnou účelovou 
komunikací, územním plánem určeným k zástavbě, považuji za nedůvodné již prostým 
srovnáním s dosud prohlášenými samostatnými zahradami, a to (Park Petřín, Židovský 
hřbitov - zv. Židovská zahrada, Zahrada dolní panská - Český Krumlov; Zoologická zahrada - 
Dvůr Králové nad Labem; Květná zahrada - Kroměříž; Zahrada květná Pisárky - při domě č. 
170, Brno). Při prohlášení za kulturní památku nutno srovnávat unikátnost díla či přírodního 
útvaru i z pohledu obdobných věcí již prohlášených za kulturní památku.11
5) „Od 1. ledna 2014 jsou nemovité stavby ex lege součástí pozemku, byly 
rozhodnutím MK prohlášeny za kulturní památku i níže uvedené mnohdy již nefunkční 
nadzemní nemovité stavby žumpy, chlorizační nádrže, betonových ploch atd. bez ohledu na 
to, že samo rozhodnutí MK odkazuje jen na zídky a schodiště.11
6) „Rozhodnutí MK neoprávněně zasahuje do práva na ochranu osobnosti mého
dědečka Františka Schnoblinga tím, že zcela nedůvodně spojuje jméno Schnoblinga s nynější
budovou č. p. 175 ve Strančicích zdravotnického střediska, když stavba obytné vily byla v
roce 1959 zásadně přestavěna s cca o 100 % větší zastavěnou plochou tak, že se nejedná o 
totožné budovy. Jako dědička a vnučka původního vlastníka obytné vily č. 175 ve Strančicích 
tímto podáním uplatňuji právo na ochranu osobnosti původního vlastníka Františka
Schnoblinga tak, aby jeho jméno v rozhodnutí o prohlášení za kulturní památku budovy č. p.
175 ve Strančicích nebylo spojováno s nynější stavbou zdravotnického zařízení po 
rekolaudaci původní vily v roce 1959. Jako vnučka a dědička Františka Schnoblinga 
samozřejmě souhlasím s uvedením jména původního vlastníka původní obytné vily až do 
roku 1959, avšak spojování zdravotnického střediska rekolaudovaného na kojenecký ústav s
4
masivní přestavbou hlavní i vedlejších staveb již zasahuje práva na ochranu osobnosti 
Františka Schnoblinga."
7) „Rozhodnutí MK nepovažuji za věcně správné v závěru o jednoznačném autorství 
zahrady Otakara Fierlingera, když jeho autorství je nejvýše pravděpodobné. Jako dědička a 
vnučka původního vlastníka Františka Schnoblinga i jako současná majitelka s odkazem 
práva na ochranu osobnosti nesouhlasím, aby neprokazatelné autorství dnes již neexistující 
zahrady při zdravotnickém zařízení č. p. 175 ve Strančicích bylo spojováno s Otokarem 
Fierlingerem, nejvýše jen tak, že jeho autorství zahrady je pravděpodobné. Rozhodnutí o 
prohlášení za kulturní památku je natolik zásadní akt, kde autorství určité stavby či zahrady 
musí být nezpochybnitelné, i když chápu stereotypy minulosti, kdy jsou slavnějším 
osobnostem připisovány průlomové práce méně známých autorů. V řízení bylo prokázáno, že 
autorem zahrady byl Ing. Arch. Tomáš Šašek, který je podepsán pod nákresy zahrady pro 
účely stavebního řízení, když autorství Otokara Fierlingera nebylo nijak doloženo, takže se 
nejvýše jedná o pravděpodobné autorství a nikoli prokázané autorství. Rozhodnutí MK se tak 
nevypořádalo s antagonistickými závěry v řízení předloženého oponentního znaleckého 
posudku se znaleckou doložkou dle § 127a o.s.ř., to: „autoři nepředložili žádné přímé důkazy 
(signovaný projekt, osazovací plán, technické zprávy, fakturace, úředně ověřené listiny atp.), 
které by zcela jednoznačně dokazovaly, že autorem dotčené zahrady Františka Schnoblinga je 
Otokar Fierlinger. Zpracovatelé posudku postavili své tvrzení o autorství na nepřímém 
důkazu, a to pouze na článku O. Fierlingera, ve kterém však pisatel vysloveně nepotvrzuje své 
autorství a spíše v obecně popisné formě zde představuje sledovanou kompozici zahrady a 
otiskuje zde nesignovaný návrh na část úpravy zahrady Františka Schnoblinga. Z historické 
fotodokumentace je zcela zřejmé, že tvarosloví i realizace cest a ploch, celkové oplocení 
pozemků, ale i výsadby dřevin byly provedeny v době výstavby domu, tedy po 21. srpnu 1929 
kdy bylo vydáno stavební povolení, do termínu vlastní kolaudace - obývacího povolení, a to 
do 28. června 1930, což reflektuje i text uváděného článku O. Fierlingera a úpravy spíše 
souvisí s jednoznačně doloženou a v protokolu stavebního povolení uváděnou (vila, okrasná 
zahrada, oplocení) projektovou dokumentací vypracovanou Tomášem Šaškem. Další v 
posudku prezentované závěry týkající se současného stavu zahrady jsou uváděny pouze v 
obecné rovině, neopírající se o žádné výstupy z měření, průzkumů, hodnocení, případně 
znaleckých posudků či odborných vyjádření přizvaných znalců a odborných institucí, ale 
často doslovně citují pouze statě z článků spolupracovníků památkové péče včetně 
prezentovaných nepřesných údajů, účelových domněnek a konstrukcí. S ohledem na výše 
uvedené závěrem konstatuji, že znalecký posudek č. 05/2014 vypracovaný zástupci 
Mendelovy univerzity v Brně, Zahradnické fakulty není relevantním podkladem, na základě 
kterého by mělo MK ČR prohlásit stavby č. p. 175 s parkem v k. ú. Strančice a Všestary u 
Říčan, okres Praha - východ. Středočeský kraj, za kulturní památku.“
8) „Nedůvodného zahrnutí pozemků v k. ú. Všestary u Říčan ve funkčním celku s 
budovou č. p. 92 ve Všestarech a nesprávné výměry pozemků prohlašovaných za kulturní 
památku. Rozhodnutí MK je věcně nesprávné a neúplné v podstatné okolnosti, a to: a) 
časového hlediska původního stavu a aktuálního stavu, když předmětné nemovitosti byly 
znárodněny v roce 1949, k němuž je nutno zjistit původní stav budov a pozemků; b) hlediska 
původních pozemků, jejich stavebního určení a výměry pozemků tvořící funkční celek s 
budovou č. p. 175 ve Strančicích a s budovou č. p. 92 ve Všestarech; c) dvou funkčních 
celků budovy č. p. 175 ve Strančicích a až později dokoupené budovy č. p. 92 ve Všestarech, 
které sloužilo k jinému účelu s vlastními dokoupenými pozemky v k. ú. Všestary u Říčan. 
Velikost pozemků prohlášených rozhodnutím MK za kulturní památku neodpovídá 
skutečnosti.(Jak je patrno z původního plánu, kdy byla budova č. p. 175 ve Strančicích se 
zahradou v roce 1932 kolaudována, rozsah zahrady nebyl 8 ha aktuálně prohlášených
5
rozhodnutím MK za kulturní památku). Původní geometrický polohopisný plán ze dne 17. 2. 
1932 jasně vyznačuje velikost původního poz. pare. čís. kat. 277 v k. ú. Strančice o velikosti 
5,5197 hektarů včetně budov. (Na pozemku 277/1 v k. ú. Strančice se nacházela původní 
budova č. p. 175 ve Strančicích. V pozdějších letech na stejném pozemku bylo vytvořeno 
tenisové hřiště, které úpravami na katastru dostalo separátní číslo pozemku 277/2 (plocha 775 
m2). Celková velikost pozemku se novým číslováním pozemku nezměnila.) Pouze 
nezastavěnou část tohoto pozemku lze považovat za zahradní kompozici. Součet m2, které 
zabírají nadzemní nemovité „zjevně nekultumí“ stavby (žumpa, chlorinátor, vesnické 
osvětlení, betonové panely apod.), na pozemku 277/1 v k. ú. Strančice, je 8 407,21 m2. 
Parcela č. 277/1 -  57 844 m2 minus 8 407,21 m2 = 49 436,79 m2 současná velikost zelené 
plochy. Velikost zahrady nebyla mimořádná a nebyla „spíše parkem než vilovou zahradou.” 
Zpochybňuji tak závěr rozhodnutí MK, že jde o „mimořádný rozsah” zahradní kompozice. 
Jak je patrno z původního plánu z roku 1932, kdy byla stavba kolaudovaná, zahrada kolem 
domu neměla mimořádný rozsah. Další pozemek č. 256/2 je na této mapě z roku 1932 
samostatný, není zahrnut do zahradní kompozice a je osázen běžným stromovím, hlavně 
borovicemi, v současné době napadenými kůrovcem. Rozloha původní zahrady 55.197m2 
Ostatní pozemky byly dokoupeny později za jiným účelem, nebyly osázeny výjimečnými 
taxony ani jinak kultivovány. Věcně nesprávné je i prohlášení za kulturní památku 
pozemkové parcely č. 159/11 a č.156 v k. ú. Všestary u Říčan. Tyto parcely nebyly 
komponovány jako část zahrady při domu č. p. 175 ve Strančicích, nebyly nijak kultivovány, 
nejsou a nebyly na nich vysázeny vzácné křoviny a nebyly používány jako zahrada. Porost 
jsou domácí druhy dřevin. Parcely č. 159/11 (7172m2) a č. 156 o (15.046 m2) přináleží k 
budově Březová 92 na pozemku č. 207 (410 m2). Na pozemcích se též nachází samostatně 
stojící kůlna, která patří k budově Březová 92. Budovu Březová 92 Všestary Ministerstvo 
kultury zcela opomnělo vzít v úvahu, naopak přiřadilo pozemky ve Všestarech, které jsou k 
této budově přilehlé za kulturní památku.“
9) „Podstatné změny původního stavu zahrady při budově č. p. 175 ve Strančicích její 
zástavbou nadzemními nemovitými stavbami. Rozhodnutí MK je očividně nesprávné a 
neúplné opomenutím srovnání původního stavu zahrady při budově č. p. 175 ve Strančicích k 
roku 1949, a to nejenom parcelními čísly a výměrami pozemků, ale i jejich pozdější 
zástavbou hrubě měnícími rozsah a strukturu původní zahrady tak, že nutně - stejně jako 
budova č. p. 175 ve Strančicích, ztratila původní rozsah, kvalitu a význam. Rozhodnutí MK 
zcela opomíjí existenci nadzemních novodobých nemovitých staveb ničících každou zahradu, 
natož kulturní památku, i to, že uprostřed zahrady - kulturní památky zeje „díra" stavby 
zdravotnického zařízení s betonovými plochami. Na pozemku pare. č. 277/1 v k. ú. Strančice 
byly po znárodnění v 11/1949 zřízeny tyto nové nemovité stavby podstatně měnící původní 
charakter obytné vily po zásadní přestavbě na kojenecký ústav: přístavba nového křídla 
budovy č. p. 175, nadzemní stavba žumpy, nadzemní stavba chlorizační nádrže, nadzemní 
stavba dvou vodovodních šachet, nadzemní stavba nad studnou, sadové osvětlení, podél 
tohoto osvětlení je zpevněná asfaltová cesta, zakryté parkoviště při budově č. p. 175, panelová 
zpevněná plocha, pilíř pro elektroměr, revizní šachta kanalizace, revizní šachta kanalizace, 
další kanalizační šachta, zděný altán, opěrná betonová stěna.“
10) „Po zásadní přestavbě původní vily po jejím odnětí 11/1949 na kojenecký ústav 
pro 60 dětí a později na dětský domov pro 30 osob byly krásné pískové cesty a cestičky v 
uzavřeném areálu zásadně přestavěny na asfaltové s hlubokým podložím mající charakter 
veřejně přístupné účelové komunikace s parkovištěm a betonovými plochami s lemováním 
veřejným stožárovým osvětlením.44
6
11) „Pozemková parcela č. 277/2 v k. ú. Strančice byla ke dni odnětí zastavěna 
stavbou tenisového hřiště, které zaniklo/1
12) „Připojení původních samostatných nemovitých staveb k hlavní budově 
kojeneckého ústavu při jeho zásadní přestavbě v roce 1959.“
13) „Zpochybňuji oponentní Znalecký posudek č. 05/14 ve věci posouzení parku a 
stavby v k. ú. obcí Strančice a Všestary u Říčan, okres Praha-východ vypracovaný Ing. 
Romanem Zámečníkem a doc. Ing. Pavel Šimkem, Ph.D. zaměstnanců Mendelovy Univerzity 
v Brně, Zahradnická fakulta na výzvu MK. Znalecký posudek byl vypracovaný bez toho, aby 
bylo provedeno šetření současného stavu lesoparku na místě. Veškerý materiál v posudku 
pochází z literatury, archivních záznamů a informací získaných třetími osobami. Tvrzení o 
druhu a stavu současného porostu není odpovídající. Ing. Pavel Šimek mne požádal o můj 
souhlas vstupu na pozemky. V zájmu spravedlivého posouzení současného stavu terénu, 
dřevin a rozlohy jsem souhlasila s tím, že jsem ochotná spolupracovat a umožnit 
zaměstnancům Mendelovy univerzity přístup. Dostavil se pouze Ing. Roman Zámečník a 
spolu se mnou věnoval prohlídce areálu jednu hodinu. Udělal nějaké fotografie a nabídl mi, že 
Mendelova univerzita by měla zájem získat obnovu lesoparku jako univerzitní projekt, s tím 
že se podobného projektu v nedávné době zúčastnila v Brně. Považuji proto fyzicky zcela 
nemožné dojít ve Znaleckém posudku č.05/14 k závěrům týkajících se současného stavu 
objektu bez důkladného šetření na místě.“
14) „Nesouhlasím s jednostranným hodnocením důkazů v rozhodnutí MK v rozporu se 
zákonem. MK se ztotožnilo pouze se znaleckým posudkem Ing. Pavla Šimka a Ing Romana 
Zámečníka, zaměstnanců Mendelovy univerzity v Brně. Tento posudek si MK z Mendelovy 
univerzity v Brně objednalo a nepřihlédlo přitom k personální propojenosti mezi MK a Prof. 
Ing. Robertem Pokludou, děkanem Mendelovy univerzity, který je členem dozorčí rady 
Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví v.v.i. v Průhonicích. 
Výzkumný ústav Silva Taroucy spolupracuje na různých projektech s MK. Ing. Roman 
Zámečník v době, kdy aktivně pracoval na znaleckém posudku, byl současně zaměstnancem 
územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu (NPU), tedy organizace, 
která podala podnět MK k prohlášení souborů věcí (pozemků) za kulturní památku. Komise 
MK pro hodnocení návrhů na prohlášení nemovitých věcí za kulturní památku navrhla soubor 
za kulturní památku prohlásit. Členem této komise byl Prof. Ing. Architekt Karel Kibic 
pracovník NPÚ, organizaci, která podala podnět k prohlášení souboru věcí za kulturní 
památku. Znalecké posudky Ing Grulicha, které byly podloženy podrobnou dlouhodobou 
studií na místě a Dendrologickým posudkem Ing. Hammemíka ani posudek RNDr. Oldřicha 
Vacka, CSc. z Katedry zahradní a krajinné architektury České zemědělské univerzity v Praze, 
nebyly rozhodnutím MK dostatečně zohledněny/1
15) „MK ve svém rozhodnutí nezhodnotilo vyjádření Mgr. Kláry Zubíkové, ve kterém 
se Krajský úřad Středočeského kraje (dlouhodobý majitel pozemku a budov) podrobně 
vyjádřil k podnětu na prohlášení věci za kulturní památku, ve kterém mimo jiné uvádí: 
„Ochrana samotných cenných dřevin byť se v minulosti jednalo o součást kompozice 
zahradní architektury význačného teoretika tohoto oboru, není předmětem ochrany ve smyslu 
ust. § 2 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb„ o státní památkové péči. Na závěr soubor věcí prohlásit 
za kulturní památku nedoporučuje."
16) „Srovnání zámku v Průhonicích, na který navazuje zámecký park k letní vile 
přestavěné na kojenecký ústav se zahradou v obci Strančice, je zavádějící údaj rozhodnutí 
MK. Průhonický zámek je spolu s Průhonickým parkem o rozloze 250 ha národní kulturní 
památkou a součástí světového dědictví UNESCO. Délka parkových cest je přibližně 23 km.“
7
17) „Zpochybňuji závěr rozhodnutí MK, že zahrada se dochovala v celistvém stavu. 
Na ploše prohlášené za kulturní památku se nacházejí tyto nové nemovité nadzemní stavby: 
Uprostřed pozemku 277/1, který MK prohlašuje za kulturní památku, je umístěna stavba 
budovy 175, která se do současné doby nedochovala ve své historické podobě. Tato stavba 
zabírá celkem 1.194 m2, což je významný zásah do plochy zahrady a oslabuje její 
vypovídající hodnotu. Vedle středního palouku na “kočárovém objezdu” je umístěna stavba 
betonové žumpy postavená v šedesátých letech, nezbytná k obsluze budovy 175. K obsluze 
žumpy je potřeba průseková cesta mezi současnou vegetací o šířce nejméně 6 metrů s pevným 
podložím. Na “kočárovém objezdu” je dále umístěna stavba chlorinátoru s další odpadní 
jímkou. Dvě přístupové cesty, zpevněné asfaltové o šířce 2,30m lemuje řada sloupů s 
pouličním elektrickým osvětlením. Nad původní studnou je postavena betonová stavba s 
elektrickými vodními čerpadly. Oplocení pozemku není původní, jak uvádí rozhodnutí MK. 
Plot je poskládaný z drátěného oplocení a dřevěných latěk z různého materiálu. Betonové 
sloupky jsou z šedesátých let. Přestavěný bazén ztratil svůj původní účel a oslabuje kulturní 
hodnotu zahrady. Vedle středního palouku je stavba moderního zděného altánu, panelová 
zpevněná plocha, opěrná betonová stěna, přístupové cesty s pevným podložím a asfaltovaným 
povrchem, nové křídlo budovy přesahující pozemek 306 do pozemku 277/1.“
18) „Zpochybňuji závěr rozhodnutí MK, že ne celý park je špatném stavu. Od podání 
podnětu 21. 11. 2012 prohlásit pozemky ve Strančicích a Všestarech za kulturní památku 
uplynuly více než 4 roky. Žádala jsem opakovaně o urychlení řízení a upozorňovala na 
pokračující devastaci. Vichřicemi, polomy, hnilobou, houbami a v posední době i kůrovcem. 
Současný stav je jiný než v roce 2012.“
19) „Rozhodnutí MK je tak věcně nesprávné, když v řízení bylo provedeno poměrně 
obsáhlé dokazování, kterým nebylo prokázáno, že by kterákoli z nemovitostí splňovala přísné 
zákonné podmínky pro prohlášení za kulturní památku.“
20) „Návrh na prohlášení shora jmenovaných pozemků za kulturní památku podal 
NPÚ, odborné pracoviště pro Středočeský kraj. Tento návrh byl vypracován Mgr. Šárkou 
Koukalovou, pracovníkem Národního památkového ústavu, a Ing. Terezou Hrubou, 
pracovníkem Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví."
Výše uvedené body 14) a 20) rozkladu byly dále blíže upřesněny v doplnění rozkladu 
ze dne 20. 6. 2017 s takto: “ Ministerstvo kultury si vyžádalo znalecký posudek a nepřihlédlo 
k tomu že: 1/ Ing. Šárka Koukalová, která vypracovala podnět k prohlášení souboru věcí za 
kulturní památku, pracovala pro NPÚ, organizaci která podala podnět k prohlášení souboru 
věcí za kulturní památku; 2/ Ing. Zámečník, který znalecký posudek vypracoval, byl také 
zaměstnancem Národního památkového ústavu, organizaci která podala podnět k prohlášení 
souboru věcí za kulturní památku; 3/Ing. Tereza Hrubá, která vypracovala návrh na prohlášení 
souboru za kulturní památku, pracovala pro Výzkumný ústav Silva Taroucy, kde byl členem 
dozorčí rady prof. Ing. Robert Pokluda, děkan Mendelovy univerzity. Ministerstvo kultury se 
ztotožnilo pouze se znaleckým posudkem Ing. Pavla Šimka a Ing. Romana Zámečníka. 
Veškeré posudky jiných organizací odmítlo. Další fakta týkající se střetu zájmů: Komise MK 
pro hodnocení návrhů na prohlášení nemovitých věcí za kulturní památku dne 6. 2. 2013 
navrhla „soubor" za kulturní památku prohlásit. Členem této komise byl prof. Ing. arch. 
Karel Kibic, pracovník NPÚ, organizace, která podala podnět k prohlášení souboru věcí za 
kulturní památku. Mgr. Šárka Koukalová a Ing. Tereza Hrubá použily svůj návrh Ministerstvu 
kultury na prohlášení za kulturní památku jako příspěvek, který vznikl v rámci výzkumného 
cíle „Průzkum a prezentace architektury 19. a 20. století" financovaného z institucionální 
podpory Ministerstva kultury dlouhodobého koncepčního rozvoje (DKRVO) a rozpočtu NPÚ.
8
Ing. Roman Zámečník spolu s majitelkou pozemku provedl dne 23. 9. 2014 prohlídku areálu 
(která trvala 1 hodinu) a udělal nabídku, že Mendelova univerzita by měla zájem získat 
obnovu lesoparku jako univerzitní projekt s tím, že se podobného projektu MU v nedávné 
době zúčastnila v Brně. Zájem Ing. Romana Zámečníka o zadání projektu Mendelově 
Univerzitě v Brně poukazuje na záměr, který mohl narušit objektivitu znaleckého posudku. 
Ministerstvo kultury a Výzkumný ústav Silva Taroucy spolupracují na různých projektech. 
Národní památkový ústav je zřízen jako státní příspěvková organizace zřizovaná 
Ministerstvem kultury.41
V souladu s § 152 správního řádu bylo přezkoumáno rozklady napadené rozhodnutí 
Ministerstva kultury, jakož i řízení, které rozhodnutí předcházelo, a to zejména s přihlédnutím 
k námitkám v rozkladu uvedeným.
Shledal jsem, že Ministerstvo kultury shromáždilo všechny potřebné podklady a na 
základě jejich řádného vyhodnocení dospělo k závěru, který v napadeném rozhodnutí 
dostatečně odůvodnilo, že předmětná zahrada splňuje zákonem č. 20/1987 Sb. předepsané 
podmínky pro prohlášení za kulturní památku.
Shledal jsem, že z napadeného rozhodnutí a správního spisu vyplývá, že v řízení bylo 
řádně prokázáno, že památkové hodnoty předmětné zahrady spočívají především ve 
skutečnosti, že předmětná vila se zahradou původně bývala soukromým letním sídlem 
Františka Schnoblinga, pražského podnikatele v oboru farmacie a kosmetiky. Zahrada ve 
Strančicích je významným dokladem zahradně-architektonické tvorby 1. poloviny 20. století. 
Člověk, který zhotovil její návrh, patrně pod vlivem stavebníka, vytvořil analogii na zámecký 
park (práce s průhledy a vyhlídkami, organizace porostů a volných ploch, rybník), jakési malé 
Průhonice, jejichž blízkost a proslulost lze v zahradě postihnout (sortiment, alpinum). 
Současně však stavebník požadoval infrastrukturu typickou pro vilové zahrady - bazén, hřiště. 
Mimořádná je velikost zahrady, ta je skutečně spíše parkem, než vilovou zahradou (pro 
srovnání - zahrada vily ve Strančicích je asi dvakrát větší než zahrada vily Stiassny v Brně a 
asi sedmkrát větší než zahrada vily Tugendhat tamtéž). Velikost zahrady umožnila 
pozoruhodnou práci s porosty: zatímco západní část zahrady je tvořena převážně jehličnany, 
východní část tvoří listnatý háj. Střední palouk před zahradním průčelím vily (a la kočárový 
objezd) je lemován stabilními kulisami jehličin, které rovněž vytvářejí výraznou skupinu před 
hlavním průčelím. Vysokou hodnotu má použitý sortiment rostlin. Stromové patro je 
narušeno pouze mírně nevhodnými mladšími dosadbami, jejich dopad na autenticitu 
sortimentu stromů je nepatrný. Sortimentální skladba a rozložení jednotlivých taxonů v 
kompozici zahrady dokládá silné vlivy zásad hraběte Silva-Taroucca z nedalekých Průhonic. 
Nejvzácnějším exemplářem je jedle španělská (Abies pinsapo), dorostlá do velikosti, která je 
v našich podmínkách neobvyklá. Zahrada je hmotným dokladem proměny způsobu života 
společnosti tíhnoucí k soudobému trávení volného času sportem, nezapomínající však na 
doby, kdy aristokracii vládla gloria splendens. Sídlo ve Strančicích je vlastně vila suburbana, 
vila v dostatečně reprezentační „zámecké" zahradě. V koncepci zahrady Schnoblingovy vily 
je patrný vliv anglické a americké zahradní tvorby, usilující o ideální funkčnost díla (účelový 
rozvrh komponentů zahrady jako pokračování obytného prostoru) a zároveň vysokou 
estetickou hodnotu. Jde o doklad vynikající práce s terénem a vyvážené druhové zastoupení 
zeleně s respektem k přirozenému rázu okolní krajiny. Hodnotu zahrady zvyšuje skutečnost, 
že se dochovala v celistvém stavu bez nežádoucích degradujících zásahů (většina takto 
rozlehlých zahrad vilových staveb zanikla v důsledku nevhodné parcelace a zastavění ve 2. 
polovině 20. století).
K jednotlivým okruhům námitek uplatněným v rozkladu uvádím následující:
9
Ad 1) Konstatuji, že tato námitka se týká budovy č. p. 175, tj. netýká se majetku 
podatelky rozkladu a proto je tedy irelevantní. Přesto však k této námitce podotýkám, že 
vzhledem k tomu, že tuto námitku podatelka rozkladu uplatňovala již v průběhu řízení, 
přestalo Ministerstvo kultury od jisté doby označení „Schnoblingova vila“ používat a 
nahradilo jej termínem „stavba č. p. 175“. Ve výroku I. rozhodnutí je uvedeno, že se za 
kulturní památku prohlašuje zahrada obklopující stavbu č. p. 175. Označení „Schnoblingova 
vila“ je zde použité pouze v závorce a to z důvodu bližší identifikace zahrady. Ve výroku II. 
rozhodnutí je uvedeno, že se za kulturní památku neprohlašuje stavba č. p. 175. Označení 
„Schnoblingova vila“ se zde nevyskytuje. Za to, jak stavbu č. p. 175 označují ostatní úřady, 
nenese Ministerstvo kultury zodpovědnost.
Ad 2) Podotýkám, že v řízení o prohlášení za kulturní památku je rozhodující, zda 
věc má či nemá památkové hodnoty. V řízení se vždy posuzují památkové hodnoty věci či 
jejich souborů. Pokud se v řízení prokáže, že některá část souboru památkové hodnoty nemá, 
tak není nutné ji za kulturní památku prohlásit. V předmětném řízení bylo prokázáno, že 
stavba č. p. 175 památkové hodnoty, pro které by měla být prohlášena za kulturní památku, 
nevykazuje. Z tohoto důvodu tedy prohlášena za kulturní památku nebyla. Ministerstvo 
kultury ve výroku II. rozhodnutí o neprohlášení stavby č. p. 175 za kulturní památku 
konstatovalo, že předmětná stavba je důležitou součástí kompozice zahrady uplatňující se v 
navazujících průhledech, byt’ v současné době částečně zaniklých důsledkem zarůstání. 
Nicméně tato stavba se do současné doby nedochovala ve své historické podobě. K prvotní 
vile (postavené ve stylu pozdní modemy v klasicizujícím pojetí) byla v 60. letech 20. století 
přistavěna na jihozápadní straně novodobá zděná podlouhlá přízemní přístavba s rovnou 
střechou na obdélném půdorysu, která souvisela s úpravou původního objektu pro nové 
využití. Ministerstvo kultury připouští, že je u této přístavby patrná snaha přizpůsobit se 
původnímu klasicizujícímu pojetí vily, a že přístavba půdorysně vyvažuje protilehlé stavby v 
linii vily na severovýchodní straně (jednoduché zděné přízemní objekty bývalého domku 
zahradníka a garáže se střechami o nízkém sklonu, stavebně upravené v 2. polovině 20. 
století). Nicméně uvedená novodobá přístavba výrazně naddimenzovala původní hmotu vily a 
zásadním způsobem setřela její původní vzhled a změnila její celkový architektonický i 
umělecko-řemeslný výraz. Díky razantním novodobým stavebním zásahům došlo ke změně 
exteriéru i interiéru stavby a také k zániku původních stavebních prvků a detailů. Objekt má 
novodobé výplně otvorů, zanikly okenice, které dodávaly celé stavbě půvab a dojem 
venkovského sídla, fasáda objektu byla zateplena). Výrazným způsobem byla rovněž 
pozměněna vnitřní dispozice objektu, ve kterém nezůstalo žádné vnitřní zařízení. Zřetelně 
pozměněny jsou i bývalé navazující hospodářské části objektu. Skutečnosti, že ve hmotě 
zůstaly zachovány původní konstrukce vily, a že si objekt i po přestavbě uchovává základní 
princip spočívající v těsném vztahu k navazující zahradě, nepostačují k tomu, aby byl tento 
výrazně novodobě upravený objekt prohlášen za kulturní památku.
Ad 3) K této námitce uvádím, že stavba ě. p. 92 ve Všestarech s přilehlými pozemky 
do řízení o prohlášení za kulturní památku zahrnuta nebyla, protože nemá památkové 
hodnoty.
Ad 4) Připomínám, že předmětná zahrada byla prohlášena za kulturní památkou právě 
pro svou unikátnost spočívající v jejím rozsahu, době vzniku i míře zachování zahradně- 
architektonické kompozice z 1. poloviny 20. století. Proto se neztotožňuji s názorem 
podatelky rozkladu, že by při posuzování památkových hodnot předmětné zahrady nedošlo ke 
srovnávání s ostatními zahradami již prohlášenými za kulturní památku. Srovnávání je ovšem 
problematické s ohledem na dobu vzniku předmětné zahrady -  20. a 30. léta 20. století, 
jelikož z uvedené doby se příliš zahrad do současnosti nedochovalo. Nicméně v řízení bylo
10
zjištěno, že zahrada u stavby č. p. 175 dosahuje významu podobně koncipované památkově 
chráněné zahrady Hany a Edvarda Benešových v Sezimově Ústí z počátku 30. let 20. století. 
Zároveň konstatuji, že podatelkou rozkladu jmenované zahrady nepředstavují obdobné věci. 
Srovnání se zahradami uvedenými odvolatelem není na místě, jelikož se jedná o zahrady či 
parky veřejné (nenáležející k vilovým stavbám) nebo o zahrady či parky z jiného časového 
období nebo odlišné svou rozlohou.
Ad 5) Konstatuji, že za kulturní památku se prohlašuje věc v právním smyslu -  to 
znamená pozemek (v tomto řízení pozemky pare. č. 277/1 a 277/2 v k. ú. Strančice, pozemky 
pare. č. 159/11 a 156 v k. ú. Všestary u Říčan), na který je nutno pohlížet se všemi jeho 
součástmi dle obě. zákoníku (s výjimkou staveb, pro které má památkový zákon speciální 
úpravu). Nicméně podatelkou rozkladu uvedené součásti pozemku (jako např. žumpa, 
chlorizační nádrž atd.) nejsou nositelem památkových hodnot a jako k takovým k nim bude 
přistupováno v rámci památkové ochrany. V napadeném rozhodnutí Ministerstva kultury byly 
uvedeny pouze součásti pozemku (úseky kamenných tarasních zdí (i se schodišti) na pozemku 
pare. č. 277/1), které památkové hodnoty mají.
Ad 6) Podotýkám (obdobně jako v bodě Ad 1), že označení „Schnoblingova vila“ ve 
výroku I. napadeného rozhodnutí bylo použito pouze v závorce za termínem stavba č. p. 175 a 
to z důvodu bližší identifikace zahrady. Ministerstvo kultury tím rozhodně nemělo v úmyslu 
znevážit původního majitele stavby č. p. 175 či jeho potomky. Ovšem vstřícný přístup 
Ministerstva kultury k dané problematice (náhrada označení „Schnoblingova vila“ termínem 
„stavba č. p. 175“) nic nemění na skutečnosti, že stavba č. p. 175 byla kdysi skutečně 
postavena (byť v menších rozměrech) pro Františka Schnoblinga.
Ad 7) Konstatuji, že autorství projektu předmětné zahrady nelze považovat za 
nejpodstatnější památkovou hodnotu daného areálu zahrady. Mnohem významnějším faktem 
než to, kdo zahradu skutečně navrhl, je její mimořádný rozsah, nezpochybnitelně velmi 
kvalitní zahradní kompozice a rovněž míra zachování mnoha druhů původních vzácných 
okrasných stromů a keřů, díky kterým pozemky zahrady vykazují výjimečné památkové 
hodnoty, pro které se je Ministerstvo kultury rozhodlo prohlásit za kulturní památku. Návrh a 
posléze realizovaná zahrada F. Schnoblinga byla několikrát publikována v tehdejším 
odborném tisku. Autorem všech článků byl O. Fierlinger, který nejdříve publikoval samotný 
návrh zahrady s podrobným popisem budoucí kompozice a posléze ve dvou případech 
uveřejnil několik fotografií již realizované zahrady s krátkými popisy. Součástí článku z roku 
1929/30 je návrh zahrady, který je označen autorovým jménem (O. Fierlinger) s popisem 
návrhu venkovského sadu. Součástí návrhu je Fierlingerovo pojednání o kompozici, ve 
kterém, sobě vlastním způsobem, popisuje budoucí podobu zahrady, při jejímž návrhu se 
inspiroval americkou krajinářskou architekturou. V článku z roku 1933/34 je publikováno 
několik desítek fotografií a vyobrazení zahrad navržených O. Fierlingerem s výslovným 
zdůrazněním, že všechny uvedené zahrady jsou jeho dílem. V knize Zahrady z roku 1934 
tvoří stejný článek O. Fierlingera kapitolu knihy, ve které je taká výslovně uvedeno, že 
všechny reprodukované zahrady jsou dílem O. Fierlingera. Z uvedených tří dobových a 
autorských zdrojů O. Fierlingera nezpochybnitelně vyplývá, že návrh zahrady F. Schnoblinga 
ve Strančicích v roce 1929 vytvořil O. Fierlinger. Z dobových vyobrazení je zřejmé, že podle 
jeho návrhu byla zahrada také v plném rozsahu v roce 1931 realizována. O. Fierlingera 
považují za autora návrhu, podle kterého byla také zahrada realizována, též současní autoři 
Mgr. Š. Koukalová, Ing. T. Hrubá a Ing. R. Zámečník, kteří se zahradě ve Strančicích 
věnovali ve svých statích. Autorství návrhu zahrady F. Schnoblinga připisované Otokaru 
Fierlingerovi se nepodařilo podatelce rozkladu a ani soudnímu znalci J. Grulichovi vyvrátit. 
Na základě uvedených údajů je zřejmé, že autorem návrhu zahrady F. Schnoblinga ve
11
Strančicích je Otokar Fierlinger. Podle jeho návrhu byla zahrada také realizována. Ing. J. 
Grulichovi se nepodařilo také doložit dokumenty, ze kterých by bylo zřejmé, že autorem 
návrhu zahrady F. Schnoblinga je Ing. Tomáš Šašek. V žádném z dobových dokumentů, na 
které se znalec odvolává, není totiž uvedeno, že autorem návrhu zahrady je Ing. Tomáš Šašek. 
Prokazatelně z těchto dokumentů vyplývá, že Tomáš Šašek je autorem projektu vily F. 
Schnoblinga a několika podružných objektů. Plán, resp. náčrt vedení cest s hmotami zeleně 
provedený měkkou tužkou do katastrální mapy Straněic s půdorysem vily, který soudní znalec 
Grulich v textu nazývá: „Nákres vedení cest, rozvržení ploch i výsadeb (detailní tvarosloví, 
cest, umístění kurtu a hmotové rozvržení výsadeb - solitér i skupin)14 a později ho v grafické 
části posudku účelově dokonce označuje za: „Projekt zahrady Ing. Tomáše Šaška předložený 
ke stavebnímu řízení11 není návrhem zahrady F. Schnoblinga. Tento plán není signovaný 
Tomášem Šaškem, jak uvádí znalec Grulich. Jeho autorem totiž Ing. Tomáš Šašek není. Tento 
návrh nemohl být předložen ke stavebnímu řízení, protože byl vyhotoven až v roce 1947. Ve 
skutečnosti jde o „Plán sklípku na uložení zeleniny, rostlin a brambor na pare. č. kat. 277 ve 
Strančicích lékárníka Fr. Schnoblinga11 vyhotovený v roce 1947 architektem stavitelem 
Karlem Schmeisserem s uvedením jeho podpisu a firemního razítka. Na tomto plánu je 
nakreslen půdorys a řez stavby sklípku v měřítku 1 : 100 a vedle je znázorněna situace 
(1:2880) stavby v katastrální mapě s půdorysem vily a dvou menších objektů, včetně budoucí 
polohy sklípku. Tužkou je do této situace načrtnuta čestní síť zahrady včetně hrubých hmot 
vegetace. K dispozici je jediný publikovaný návrh zahrady, který byl vyhotoven před rokem 
1930 Otokarem Fierlingerem. Publikován byl včetně podrobného popisu v jeho článku 
Krajinářská architektura v Americe v periodiku Volné Směry, 1929-30. O významu tohoto 
návrhu svědčí také to, s jakou přesností byl následně realizován. Návrh zahrady vyhotovený 
O. Fierlingerem pro F. Schnoblinga se nikterak nevymyká jeho rukopisu.
Ad 8) K této námitce uvádím, že stavba č. p. 92 v k. ú. Všestary u Říčan byla vždy 
součástí areálu, neboť se původně jednalo o tzv. hostinský dům sloužící k ubytování hostů. 
Objekt byl propojen komunikací s vilou a začleněn do celkového zahradního programu. Tato 
stavba společně s nejbližšími přilehlými pozemky k prohlášení za kulturní památku navržena 
nebyla, protože v současné době již nemá žádné památkové hodnoty. Pozemky pare. č. 
159/11 a 156 v k. ú. Všestary u Říčan se staly kulturní památkou, protože se na nich mimo 
jiné nacházel ovocný sad se zeleninovou a květinou zahradou, který byl nedílnou součástí 
původní kompozice. Ani z hlediska památkového významu nelze opomenout, že zahrada má 
mimořádný rozsah. V řízení bylo na základě všech dostupných podkladů doloženo, že šlo o 
jednu z největších soukromých realizací vilového typu v tehdejší Československé republice. 
Předmětná zahrada byla navrhována pro významného československého farmaceutického 
průmyslníka v nebývalém rozsahu a v náročnosti výrazně převyšující tehdejší produkci v 
oblasti zahradní tvorby. V průběhu 30. let 20. století byla dokonce několikrát fotografována 
vyhledávaným a dnes velmi ceněným fotografem J. Sudkem, který pro O. Fierlingera cíleně 
fotografoval zahrady realizované podle jeho návrhu. Dále konstatuji, že námitku týkající se 
neshodné velikosti pozemků, dokládanou geometrickým polohopisným plánem ze dne 17. 2. 
1932 mohl účastník řízení vznést během řízení jako jeden z podkladů pro rozhodnutí. 
Účastník řízení však toto neučinil. Zřetelná rozdílnost celkových rozměrů plochy zahrady 
však z tohoto nového podkladu nevyplývá.
Ad 9) K této námitce uvádím, že v ní vyjmenované novodobé stavby dodatečně 
vybudované na pozemcích zahrady nesnižují památkové hodnoty celé zahrady natolik 
závažně, aby tato zahrada nemohla být prohlášena za kulturní památku. Jejich vznik 
historickou kompozici zahrady zásadně nepoškodil. Vzhledem k tomu, že uvedené užitkové či 
technické stavby či terénní úpravy nejsou nositelem památkových hodnot, bude k nim v rámci
12
památkové ochrany jako k takovým náležitě přistupováno. Z hlediska památkové péče tedy 
nebude možno bránit jejich případnému odstranění.
Ad 10) Podotýkám, že nelze slučovat pojem zrušení zahrady s pojmem postupné 
degradace zahrady způsobené zejména zarůstáním. Povrchové a šířkové úpravy příjezdových 
cest zásadním způsobem nesnižují unikátní hodnoty zahrady. Určité rozšíření cest a jejich 
zpevňování má samozřejmě opodstatnění ve vztahu k funkční změně, kterou objekt ve 2. pol. 
20. století prošel. Souvisí také s vývojem vozového parku. K šířkovým a povrchovým 
úpravám cest bylo a stále je i v současné době přistupováno také ve stávajících památkově 
chráněných areálech. Povrchové a šířkové změny komunikací není možné považovat za 
změny nevratné a za změny ohrožující kompoziční poměry v zahradě. Většina cest v zahradě 
je stále dobře čitelná, porostlá souvislým travním drnem. K identifikaci čestní sítě i v 
současnosti napomáhá doposud dobře zřetelná promyšlená terénní modelace i vzhled porostů 
na jejím povrchu.
Ad 11) Konstatuji, že zánik tenisového hřiště nesnižuje památkové hodnoty celé 
zahrady natolik závažně, aby tato zahrada nemohla být prohlášena za kulturní památku.
Ad 12) Připomínám, že výrazné naddimenzování původní hmoty vily, které zásadním 
způsobem setřelo její původní vzhled a změnilo její celkový architektonický i umělecko- 
řemeslný výraz, bylo jedním z důvodů neprohlášení stavby č. p. 175 za kulturní památku. 
Předmětná zahrada vykazuje památkové hodnoty i navzdory tomu, že její původní plocha je 
dnes umenšena o rozměry rozsáhlé novodobé přístavby k č. p. 175.1 tak si zahrada uchovává 
unikátní rozlehlost.
Ad 13) Podotýkám, že Mendelova univerzita v Brně, Zahradnická fakulta je znalecká 
organizace vedená v Seznamu ústavů kvalifikovaných pro znaleckou činnost. Samozřejmou 
součástí znaleckého posuzování předmětné zahrady touto znaleckou organizací je i znalost 
pramenů a odborné literatury, na základě které byl rovněž vypracován dodaný znalecký 
posudek. Znaleckou organizací uvedené odborné posouzení předmětné zahrady (jehož 
nedílnou součástí je zjištění historie zahrady, její stylové zařazení, posouzení kompozice 
zahrady v kontextu dobové produkce, rozlišení pozdějších změn oproti původní koncepci, 
posouzení současného stavu zahrady a její hodnoty apod.) logicky vychází z pramenů a 
odborné literatury, ale i zároveň ze zkušeností odborných pracovníků této znalecké organizace 
získaných přímo v terénu při výkonu odborných prací pro vědecké účely nebo při 
dokumentačních činnostech. Konkrétní dobu odborných pracovníků strávenou přímo v terénu 
lze považovat za interní záležitost znalecké organizace. Dále konstatuji, že znalecký posudek 
vypracovaný Mendelovou univerzitou v Brně, Zahradnickou fakultou, jsem shledal jako 
dostatečný a po odborné stránce za kvalitně zpracovaný. Připomínám, že podatelka rozkladu 
byla v průběhu řízení vyrozuměna o zamýšleném ustanovení vybrané organizace za znalce v 
řízení, a bylo jí umožněno se k výběru vyjádřit. K vybrané organizaci však nevznesla 
námitky. K námitce podjatosti znaleckého ústavu obecně odkazuji na rozsudek Městského 
soudu v Praze sp. zn. 8 Ca 277/2008 ze dne 28. 6. 2010, podle kterého „Podjatost znalce může 
dle názoru soudu reálně nastat toliko u znaleckého posudku zpracovaného jedním nebo 
několika soudními znalci, kdežto u ústavního znaleckého posudku zpracovaného institucí, 
která má svoji právní subjektivitu, je dle názoru soudu pojmově vyloučena.“
Ad 14) Dospěl jsem k závěru, že nelze akceptovat tvrzení podatelky rozkladu o 
jednostranném hodnocení důkazů v rozhodnutí, které by bylo v rozporu se zákonem. 
Podotýkám, že dle § 50 odst. 4 správního řádu hodnotí správní orgán podklady, zejména 
důkazy, podle své úvahy; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně 
toho, co uvedli účastníci. To ale neznamená libovůli a správní orgán důvody toho proč byla
13
zahrada u stavby č. p. 175 prohlášena za kulturní památku a stavba č. p. 175 za kulturní 
památku neprohlášena dostatečně odůvodnil v rozhodnutí. Nezjistil jsem žádné relevantní 
skutečnost, které by mohly vyvrátit, že ze strany Ministerstva kultury nedošlo k nestrannému 
posouzení všech dodaných podkladů. Dále jsem neshledal jako důvodnou námitku podatelky 
rozkladu, kterou namítá možnou podjatost osob, které vypracovávaly podklady v řízení. Jako 
důvod podjatosti podatelka rozkladu uvádí, že prof. Ing. R. Pokluda, děkan Mendelovy 
Univerzity je členem dozorčí rady Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné 
zahradnictví, který spolupracuje na různých projektech s Ministerstvem kultury, a že Ing. R. 
Zámečník a prof. Ing. Arch. Karel Kibic (člen Komise Ministerstva kultury pro hodnocení 
návrhů na prohlášení nemovitých věcí za kulturní památku) byli v průběhu řízení zaměstnanci 
Národního památkového ústavu, tedy organizace, která podala podnět na prohlášení souboru 
za kulturní památku. K těmto námitkám poukazuji na skutečnost, že znalecká organizace 
může zadat vypracování znaleckého posudku komukoliv dle vlastního uvážení. Dále 
zdůrazňuji, že námitku (např. týkající se možné podjatosti osob vypracovávajících podklady v 
řízení) má účastník povinnost vznést v řízení, jakmile se o ní dozví. Podatelka rozkladu však 
toto před vydáním rozkladem napadeného rozhodnutí neučinila, ačkoliv jí bylo umožněno 
v souladu s § 36 odst. 3 správního řádu seznámit se s podklady napadeného rozhodnutí.
Ad 15) Podotýkám, že nelze slučovat stanovisko vlastníka (Středočeský kraj) se 
stanoviskem orgánu státní památkové péče (Krajský úřad Středočeského kraje, odbor kultury 
a památkové péče), který není vlastníkem pozemků ani budov v areálu. Jmenovaný orgán 
státní památkové péče sice soubor k prohlášení za kulturní památku nedoporučil, nicméně 
jedná se pouze o jedno ze stanovisek, která Ministerstvo kultury obdrželo, a která pak ve 
vzájemných souvislostech vyhodnocovalo. Dále uvádím, že na samotné cenné dřeviny, které 
jsou nedílnou součástí pozemku, lze vztahovat památkovou ochranu, ovšem ta se týká hodnot 
urbanistických a kompozičních, nikoli hodnot ochrany přírody. Bude tedy nutno zachovat 
kompozici zahrady, nikoliv konkrétní strom či keř, neboť rostliny mají přirozeně omezenou 
životnost, avšak nová výsadba na jejich místě by měla odpovídat původnímu druhu a 
umístění, aby bylo možno co nejlépe zachovat památkově cennou kompozici zahrady.
Ad 16) Uvádím, že termín „Průhonice14 byl v rozhodnutí uveden ve spojení se slovy 
„jakési malé“ a to v rámci argumentace, že člověk, který zhotovil návrh předmětné zahrady, 
patrně pod vlivem stavebníka, vytvořil analogii na zámecký park (práce s průhledy a 
vyhlídkami, organizace porostů a volných ploch, rybník), jakési malé Průhonice (zámecký 
park Průhonice), jejichž blízkost a proslulost lze v zahradě postihnout (sortiment, alpinum).
Ad 17) Konstatuji, že na celistvost předmětné zahrady je v napadeném rozhodnutí 
poukazováno s ohledem na skutečnost, že většina podobně rozlehlých zahrad vilových staveb 
v České republice (pocházejících z téže doby) již zanikla v důsledku nevhodné parcelace a 
zastavění ve 2. polovině 20. století. Tento fakt zvyšuje hodnotu předmětné zahrady, která 
nejen že se dochovala, ale navíc je i relativně v celistvém stavu a bez výraznějších 
nežádoucích degradujících zásahů. Ohledně vypořádání námitky týkající se novodobých 
technických či užitkových staveb umístěných v zahradě odkazuji na vypořádání v části Ad 9). 
Připomínám, že v oplocení zahrady, novodobém bazénu a altánu Ministerstvo kultury 
památkové hodnoty nespatřuje.
Ad 18) Podotýkám, že probíhající řízení o prohlášení za kulturní památku nebránilo 
podatelce rozkladu v údržbě zahrady a nadto poukazuji na skutečnost, že podatelka rozkladu 
měla již ode dne doručení vyrozumění o zahájení řízení o prohlášení za kulturní památku 
povinnost chránit zahradu před poškozením či zničením tak, jak vyplývá z § 3 odst. 3 zákona 
č. 20/1987 Sb.
14
Ad 19) Shledal jsem, že v řízení bylo dostatečně prokázáno, že předmětná zahrada 
svou jedinečnou kompozicí a dochováním rozmanitého druhového zastoupení vzácných 
stromů splňuje podmínky pro prohlášení věci za kulturní památku ve smyslu ustanovení § 2 
zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů.
Ad 20) K námitce odkazuji na vypořádání v bodě Ad 14) a nadto dodávám, že Mgr. 
Šárka Koukalová, má jako pracovník Národního památkového ústavu, ú. o. p. středních Cech 
v Praze, v popisu práce vypracovávat podněty na prohlášení věci za kulturní památku. Ke 
skutečnosti, že se na autorizaci podnětu podílela rovněž Ing. Tereza Hrubá, opět podotýkám, 
že je interní záležitostí Národního památkového ústavu, komu zadá spolupráci na vypracování 
podnětu na prohlášení věci za kulturní památku.
Dospěl jsem proto k závěru, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se 
zákonem č. 20/1987 Sb. a správním řádem, přičemž ani námitkami v rozkladu nebyla 
vyvrácena prokázaná skutečnost, že předmětná zahrada vykazuje památkové hodnoty 
vymezené v § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb., což je podmínkou pro prohlášení věci 
za kulturní památku. Mám tak za to, že předmětná zahrada byla důvodně a oprávněně 
prohlášena za kulturní památku.
K projednání podaného rozkladu byla svolána ustavená rozkladová komise, která věc 
komplexně posoudila a na základě výše uvedeného mně navrhla rozhodnout tak, jak je 
uvedeno ve výroku.
P o u č e n í :
Toto rozhodnutí je podle § 91 odst. 1 a § 152 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní 
řád, v platném znění, konečné a n e l z e  se proti němu dále odvolat.
Mgr. Daniel Herman, v. r. 
otisk úředního razítka ministr kultury
Za správnost vyhotovení:
JUDr. Petr Strupek, v. r.
Středočeský kraj, Zborovská 81/11, 150 21 Praha 5 
Dětské centrum Strančice, Hrdinů 175, 251 63 Strančice 
Na vědomí obdrží: Ministerstvo kultury, OPP/O, zde
Národní památkový ústav, generální ředitelství, Valdštejnské nám. 3, 118 01 Praha 1 
Národní památkový ústav, ú.o.p. středních Čech v Praze, Sabinova 373/5, 130 11 Praha 3 
Krajský úřad Středočeského kraje, odbor kultury a památkové péče, Zborovská 81/11, 150 21 Praha 5 
Městský úřad v Říčanech, úsek památkové péče, Masarykovo nám. 53/40, 251 01 Říčany
15

Originál dokumentu:

analogový

Typ/druh dokumentu:

Typ dokumentu:	publikace, listiny, spisové dokumenty
Druh dokumentu:	evidence kulturních památek
Bližší specifikace:	rozhodnutí/usnesení podle správního řádu

Jméno souboru:

G0540715.pdf

Formát souboru:

application/pdf

Autor záznamu:

Michl Lukáš

Popis dokumentu:

Strančice, zahrada Schnöblingovy vily. Rozhodnutí podle § 152 správního řádu - rozklad - zahrada obklopující stavbu č. p. 175 (tzv. Schnöblingovu vilu).

Název pracoviště:

generální ředitelství

Velikost dokumentu (v bytech):

12905512 B

Rozměry obrazového dokumentu:

Autor originálu:

Herman Daniel; Ministerstvo kultury;

Klíčová slova:

Kulturní památka nemovitá;

Uživ. klíčová slova:

dokument ÚSKP;

Datum vzniku:

01.11.2017

Licence:

Typ:	neurčena - ochranu díla stanovuje obecně autorský zákon (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121)

Vazby dokumentu na aplikace IISPP

Bližší specifikace

Odkaz

Aplikace: Památkový katalog - právní stav

Druh záznamu: Právní stav

Ident. zázn.: Id právního stavu

Hodnota ident.: 613354655

Bližší specifikace:

Název	zahrada Schnöblingovy vily
Číslo ÚSKP	106160
Kód fáze ochrany	Z
Fáze ochrany	již není památkově chráněno
Kód typu ochrany	KP
Typ ochrany	kulturní památka

Aplikace: Památkový katalog - právní akt

Druh záznamu: Právní akt

Ident. zázn.: Id právního aktu

Hodnota ident.: 18061721

Bližší specifikace:

Název	rozhodnutí o rozkladem napadeném rozhodnutí Ministerstva kultury o prohlášení kulturní památkou
Číslo	MK 68985/2017 OLP
Datum nabytí právní moci
Typ ochrany	kulturní památka
ID právního stavu	613354655 Načítám data z navázané aplikace...

Územní identifikace dokumentu

Územní rozsah:

objekt lokalizovaný

Definiční body

Def. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Přírůstkové body

Přír. bod

Název objektu

Část obce

Č. dom.

Ulice

Č. or.

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Přír. bod: 303821

Název objektu: zahrada Schnöblingovy vily

Část obce: Strančice

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Strančice

Obec: Strančice

ORP: Říčany

Okres: Praha-východ

zahrada Schnöblingovy vily (právní stav 613354655)

Lokality

Kód CZ

Název lokality

Reálný typ

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Kraj

Kód CZ: 15357

Název lokality: Strančice

Reálný typ: ves

Kat. území: Strančice

Obec: Strančice

ORP: Říčany

Okres: Praha-východ

Kraj: Středočeský kraj

zahrada Schnöblingovy vily (právní stav 613354655)

Historické regiony

Kód RS

Název hist. regionu

Kód RS: 369

Název hist. regionu: Říčany

zahrada Schnöblingovy vily (právní stav 613354655)

Ke stažení Náhled Poslat žádost