Zavřít ( + - )

Metainformační systém NPÚ

Detail dokumentu

Tisk

Náhled:

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Textový obsah:

/ty & r
Ministerstvo kultury
Maltézské náměstí 471/1 
118 11 Praha 1
Národní památkový ústav 
Do 2018-03-01 10:32:39
NPU-310/17715/2018
List 1 5
Telefon: 257 085 111 
Fax: 224 318 155 
E-mail: epodatelna@mkcr.cz
Jakub Kokeš CZ s. r. o., Frimlova 342/35, Liberec V-Kristiánov, Liberec 460 05
Váš dopis značky Naše značka Vyřizuje/linka V Praze dne:
MK 3566/2018 OPP Mgr. Kateřina Krčmářová / 429 17. 1 .2018
MK-S 5278/2015 OPP
Věc: Prohlášení za kulturní památku: Soubor železniční stanice v Hrubé Vodě, jehož 
součástí je p. p. č. 1177 s nádražní budovou ěp. 20 s čekárnou, verandou a služebním 
obytným objektem; p. p. č. 1176 se stavbou bývalé vodárny čp. 48, vše k. ú. Hrubá Voda, 
okr. Olomouc, Olomoucký kraj.
V příloze Vám zasíláme rozhodnutí Ministerstva kultury sp. zn. MK-S 5278/2015 
OPP, č. j. MK 3566/2018 OPP ve výše uvedené věci.
Mgr. Ing. Eva Trejbalová 
vedoucí oddělení ochrany kulturních památek 
odboru památkové péče Ministerstva kultury
MINISTERSTVO KULTURY
Maltézské náměstí 471/1 
118 11 Praha 1 - Malá Strana 
ÍČ: 00023671 H !
Příloha: Rozhodnutí Ministerstva kultury sp. zn. MK-S 5278/2015 OPP, č. j. MK 3566/2018 OPP ze 
dne 17. 1 .2018.
Stejnopis rozhodnutí:
Národní památkový ústav, ústřední pracoviště
Národní památkový ústav, územní odb. pracoviště v Olomouci
Magistrát města Olomouc, odbor památkové péče
Krajský úřad olomouckého kraje, odbor kultury a památkové péče
Ministerstvo kultury
Maltézské náměstí 471/1 
118 11 Praha 1
Telefon: 257 085 111 
Fax: 224 318 155 
E-mail: epodatelna@mkcr.cz
Rozhodnutí nabylo právní moci:
za sorávnost:
V Praze dne 17. 1. 2018 
Č.j.MK 3566/2018 OPP 
Sp. zn. MK-S 5278/2015 OPP
R O Z H O D N U T Í
Ministerstvo kultury jako příslušný orgán státní správy na úseku státní památkové 
péče p r o h l a š u j e  podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb., o státní 
památkové péči, a zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, oba ve znění pozdějších předpisů, 
Soubor železniční stanice v Hrubé Vodě, jehož součástí je p. p. č. 1177 s nádražní budovou 
čp. 20 s čekárnou, verandou a služebním obytným objektem; p. p. č. 1176 se stavbou bývalé 
vodárny čp. 48, vše k. ú. Hrubá Voda, okr. Olomouc, Olomoucký kraj, za kulturní památku.
V tomto řízení dle § 27 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění 
pozdějších předpisů, je účastníkem řízení: Jakub Kokeš CZ s. r. o., Frimlova 342/35, Liberec 
V-Kristiánov, Liberec 460 05, IČ 27338002;
Nedílnou součástí výroku tohoto rozhodnutí je zákres umístění kulturní památky 
do kopie katastrální mapy a dvě identifikační fotografie.
Odůvodnění
Ministerstvo kultury obdrželo dne 21. 4. 2015 podnět na prohlášení
Nádražní budovy v Hrubé Vodě za kulturní památku, Národního památkový ústav, územní 
odborné pracoviště v Olomouci tento podnět posoudilo a vypracovalo řádný návrh doplněný o 
objekt bývalé vodárny. Ministerstvo tento podnět vyhodnotilo a v uvedené věci zahájilo 
správní řízení.
Návrh NPÚ ÚOP v Olomouci, včetně popisu navržených věcí:
„Popis památky:
1
Návrh na prohlášení železniční stanice Hrubá Voda za kulturní památku zahrnuje dva 
objekty. Samotnou železniční stanici a objekt bývalé vodárny.
Železniční stanice se skládá z výpravní typové budovy 4. třídy, k níž je  ze západu 
připojena krytým vchodem o něco větší budova s čekárnami a z druhé strany rozlehlá letní 
veranda s navazujícím služebním objektem, původně lampárny. Všechny části propojuje 
na kolejové straně nástupištní veranda kovové konstrukce.
Jednopatrová částečně podsklepená výpravní budova s polovalbovou střechou krytou 
plechem, orientována podélně s kolejemi, postavená z pálených cihel na kamenné podezdívce. 
Obě podélné fasády členěny 3 osami. V přízemí jižní strany uprostřed umístěn mírně vyvýšený 
vstup se segmentovým záklenkem, vyplněn novodobými dvoukřídlými dveřmi. Okenní otvor 
v přízemí vpravo rozšířen a vyplněn trojdílným oknem, nalevo od dveří obdélné okno 
dvoukřídlé šestitabulkové. V prvním patře obdélná okna čtyřkřídlá, šestitabulková. Stejná 
zůstala zachována i v patře severní strany. V přízemí nástupištní strany vstup s rovným 
nadpražím situován v pravé ose, dveře novodobé typizované. V prostřední ose rozšířený otvor 
pro sdružené okno s dvojím dělením tvaru písmene T, v levé ose trojdílné okno. V přízemí 
ke kolejní straně zůstaly dvě místnosti sloužit drážnímu provozu, zbytek přízemí a celé patro 
tvoří bytová jednotka.
Jednopatrová podsklepená budova s čekárnami krytá valbovou střechou s plechovou 
krytinou, vystavěná z pálených cihel. Uliční fronta šestiosá v rytmu 2+2+2 s předstupujícím 
středovým rizalitem o dvou osách, zakončeným štítem (tvaru půlkruhového oblouku s bočními 
pilířovými tělesy se zkosenými vrcholy, vrchol štítového oblouku odskočený s půlkruhovým 
ukončením. Štít vyplňuje dělené termální okno.). V levé přízemní ose situován vstup 
s půlkruhovým záklenkem, dvě osy v přízemí rizalitu spojeny do jediného okenního otvoru 
se segmentovým záklenkem, stejně řešeny i dvě pravé krajní osy. Okenní otvory v patře 
obdélné. Nároží v patře zkosená. Protilehlá severní fasáda členěna v přízemí otvory 
se segmentovými záklenky, okenní otvory v patře obdélné. Jižní fasádu člení tři osy. V přízemí 
tři okna se segmentovými záklenky, v patře jedno obdélné menší okno v prostřední ose. 
Vpřízemí navazuje na zeď ke kolejní straně vyzděná boční stěna verandy, členěná jednou osou 
- vstup se segmentovým záklenkem, zazděný. V přízemí situované toalety, místnost čekárny a 
hala zpřístupňující vstup do bytové jednotky v patře. Toaleta i čekárna dochované v intaktní 
podobě. Stěny čekárny mají téměř po celém obvodu do výše zhruba l,5m dřevěné zelené 
obložení. Na stěnách ve vykrajovaných zrcadlech v omítce florální tapetový dekor. Fabionový 
strop po obvodu s profilovanou lištou. Pod podlahovou krytinou z pvc zachované dřevěné 
parkety. Propojení mezi starší výpravní budovou a novější budovou s čekárnami zajišťuje 
přízemní krytá chodba s monumentální sloupovou edikulou kolem vstupu z uliční strany. 
Chodbu kryje sedlová střecha s vyvýšenou konstrukcí do ulice, která navazuje na štít 
srovnávající převýšení s vedlejší výpravní budovou (budova s čekárnami je  ještě o něco vyšší). 
V trojúhelníkovém štítě je proraženo termální okno trojúhelníkového tvaru které přirozeně 
osvětluje celou chodbu. Sloupová edikula výrazně předstupuje před frontu obou budov. 
Nad dřevěnou sedlovou stříškou s pohledově exponovanou dřevěnou konstrukcí dekorativně 
upravenou, nesenou dvěma 3/4 sloupy, jsou dva stupňovitě uspořádané štíty. Vyšší ustoupený 
zvýrazněný dvěma pilastry zvedajícími se do výše vrcholu štítu a přeťatými korunní římsou. 
Oba protilehlé vstupy do chodby jsou ukončeny segmentovým záklenkem a vyplněny 
původními dvoukřídlými dveřmi, v horní části prosklenými, s nadpražním proskleným 
světlíkem. Původní kování pouze z uliční fronty. Uvnitř si chodba zachovala původní výzdobu. 
Stěny člení do výše zhruba lm dřevěné ostění, nad ním je štukový dekor vyvedený 
geometrickými motivy dělených do polí vymezených vertikálním prvkem pilastrů nesoucích 
hladké kládí obíhající pod stropem. Strop kopíruje tvar sedlové střechy. Nad vstupem z ulice 
jej prořezává štíhlý trojúhelník pro vedení světla ze světlíku. Na zemi podlaha z terasa.
2
Střecha nad verandou má dřevěný podhled vyztužený železnými nosníky svedenými 
na subtilní profilované sloupky, spojené při kolejní straně sloupkovým kovovým zábradlím.
Z uliční strany je  stěna verandy zděná, prolomená třemi třičtvrtěkruhovými 
prosklenými otvory. Vstup je  umístěn do prostředního otvoru s dvoukřídlými dveřmi.
Na verandu navazuje přízemní částečně podsklepený služební objekt krytý nízkou 
sedlovou střechou. Z uliční a kolejní fronty tři okenní osy se segmentovými záklenky (pod 
prostředním oknem ze severní strany obdélné sklepní okénko), východní strana o pěti osách 
1+3+1, akcentována ve vrcholu segmentovým štítem. V levé ose okno se segmentovým 
záklenkem, uprostřed tři vstupy (prostřední s rovným nadpražím zazděný na malé okno), 
v pravé krajní ose drobné okénko s půlkruhovým záklenkem. Z nástupiště při kolejní straně 
vstup do objektu se segmentovým záklenkem.
Všechny objekty spojuje elegantní secesní fasáda geometrizujicího charakteru. 
V omezené míře se objevuje florální dekor ale striktně geometrizovaný. Plocha fasád členěna 
střídáním hladkých a strukturovaných ploch a pásové rustiky, ukončena v případě výpravní 
budovy i sousední s čekárnami výrazně převislou korunní římsou. Barva omítky okrová. 
Různé geometrické tvary šambrán sjednocuje prvek vrcholového klenáku, stejný se opakuje 
u dveřních otvorů. Západní mladší budova s bohatším zdobným aparátem, obzvláště na tělese 
rizalitu a kolem oken prvního patra, která vždy po dvou rámuje ve fasádě oblíbený secesní 
motiv kruhu. Na zkosených nárožích prvního patra ornament přepásaného věnce s trojicí 
svislých lišt s prostřední prodlouženou, podobné se opakují i při krajích rizalitu. Ze západní 
strany budovy stanice zachovaný německý nápis Grosswasser.
Fasáda letní verandy z uliční fronty provedena strukturovanou omítkou, která 
kontrastuje s hladkými plochami soklu, šambrán, pilastrů a korunní římsy. Kruhová okna 
mezi sebou svírají dva zdvojené pilastry. Spodní členěné rustikou z větší části překrývají 
vrchní hladké, kónicky zužované, s hlavicemi oddělenými meandrem. Ze stran rámují fasádu 
podobně zdvojené pilastry s rozdílem, že svrchní pilastr je proveden strukturovanou omítkou. 
Hladké šambrány, rámované profilovanou lištou, přetíná ve vrcholu již  zmíněný 
charakteristický motiv klenáku. Z druhé strany je  tato stěna provedena pouze hladkou 
omítkou.
Východně od železniční stanice volně stojící objekt bývalé vodárny. Jádrem objektu je  
jednopatrová vodární věž ze smíšeného zdivá, na obdélném půdorysu krytá sedlovou střechou 
s plechovou krytinou, orientovaná kolmo ke kolejím. Patro věže z dřevěné, konstrukce, z jižní 
a severní strany prolomené sdruženým obdélným oknem. Střecha výrazně přesahuje, konce 
krokví zdobené řezbou. Vstup do vodární věže je  dvoukřídlými dveřmi v ose přízemí věže 
severní zdi. V interiéru se dosud zachovala kovová vodní nádrž. Východním směrem přiléhá 
k věži přízemní objekt kůlny postavený z pálených cihel s kamennou podezdívkou na obdélném 
půdorysu, orientovaný podélně s kolejemi. Tato část objektu je  zděná pouze z uliční 
a východní fronty* ke kolejím je  stěna tvořena svislými prkny. Zrcadlově z druhé strany věže 
přiléhá přízemní částečně podsklepené křídlo s bytovou jednotkou. Těsně k věži přiléhá 
obdélná část o dvou okenních osách orientovaná podélně s kolejemi, na ni navazuje obdélná 
část orientovaná kolmo ke kolejím, a která tak na uliční i nástupištní frontě mírně předstupuje 
před ostatní části objektu. Výrazně přesahující střecha se zdobně řezanými konci krokví. 
Obě obytné části jsou kryté sedlovou střechou s plechovou krytinou. Vstup do objektu z uliční 
fronty pravoúhlým otvorem ve střední ose kolmo orientované části, otvor vyplněný 
novodobými typizovanými dveřmi, po stranách vstupu dvě menší obdélná okénka. 
Nad vstupem ve štítu půlkruhové okénko se štukovou šambránou. Stejné okénko na protilehlé 
straně ke kolejím, s rozdílem, že z této strany je  tato část objektu dvouosá. Zbytky secesní 
fasády v podobě pásové rustiky, výrazné kordonové římsy nad soklem, šambrán kolem oken 
a štukové výzdoby ve štítech obytné části i kůlny.
Stav zachování památky:
3
Nejintaktněji zachovaná zůstala staniční budova s čekárnami, krytá chodba 
a nástupištní veranda. Objekty jsou zachovány ve své hmotě, jejím členění i základní 
dispozici. Do velké míry je zachovaná secesní fasáda, jejíž současný neutěšený stav negativně 
ovlivnila pouze dlouhodobá neúdržba. Původní jsou i drobnější řemeslné doplňky jako jsou 
výplně dveřních i okenních otvorů, místy i s kováním. V interiéru se zachovaly původní 
podlahy (dřevěné parkety a teraso), výmalba i štuková výzdoba stěn a dokonce i suché 
záchody.
Drobnými úpravami prošla sousední výpravní budova vlivem modernizace železniční 
dopravy a sní spojeným provozem. Došlo k výměně většiny původních výplní otvorů v přízemí 
objektu a v některých případech i úpravy velikosti otvoru. Byla setřena secesní výzdoba štítu 
\ýchodní fasády.
Strážní domek zůstal zachován ve své hmotě, jejím členění i architektonických 
detailech, kromě východní fasády, kde došlo k úpravě všech tří vstupů. Prostřední byl 
částečně zazděn do podoby menšího okna, u zbylých dvou byly vyměněny dveřní výplně 
za novodobé typizované s luxferovými světlíky v nadpraží.
Vodárna ztratila své využití s ukončením parostrojního provozu, ke kterému oficiálně 
došlo v roce 1980. Skutečné nahrazení motorovým provozem probíhalo na jednotlivých 
úsecích železnic někde dříve, ale i později. Z technického vybavení nezůstalo dochováno nic 
kromě objemné kovové vodní nádrže. Objekt samotný je  zachovaný ve větší míře intaktně, bez 
větších změn v hmotě či členění stavby. Okenní otvory ke kolejní straně byly zaslepeny, 
v severní stěně bylo proraženo novodobé trojdílné okno a vyměněny výplně všech otvorů 
jižního průčelí západní části objektu. Fasáda si nadále udržela secesní členění a zdobné 
štukové prvky.
Současné využití:
Objekt slouží z menší části pro potřeby řízení železničního provozu Bytová jednotka 
v prvním patře výpravní budovy obydlená, zbylé prostory, včetně vodárny, momentálně 
bez využití. Objekt vodárny v současné době nabídnutý k prodeji.
Časové, slohové a autorské určení:
Nejstarší část stanice, výpravní typová budova, byla postavena v rámci budování trati 
Moravskoslezské ústřední dráhy započaté v roce 1870 a dokončené v roce 1872. Nevyhovující 
stavbu rozšířil v roce 1908 architekt Gustav Kulhavý z oddělení pozemních staveb 
Ministerstva železnic. Ze západu k ní připojil krytým průchodem na nástupiště o něco větší 
budovu s čekárnami v přízemí a na východní straně situoval letní verandu s navazujícím 
služebním objektem.
Všechny části spojil architekt na kolejové straně nástupištní verandou železné 
konstrukce a vizuálně sjednotil elegantní secesní fasádou.
Vodárna byla na počátku 20. století rovněž rozšířena, o obytnou přízemní část směrem 
ke stanici. Úprava traktu v opačném směru nakonec nebyla uskutečněna.
Medailon architekta Gustava Kulhavého (27. 11. 1875, Královské Vinohrady - ?) 
Kulhavý vletech 1894 - 99 vystudoval stavitelství na ČVUT. Od roku 1902 působil v oddělení 
pozemních staveb Ministerstva železnic, vletech 1919 - 35 působil jako přednosta odboru 
pozemních staveb na Ministerstvu železnice ČSR. V roce 1946 je  evidován jako ministerský 
rada ve výslužbě. Podílel se na stavbě nádražních budov v Českých Budějovicích, Plzni hl. n., 
Mariánských lázních, Praha-Vyšehrad, Krnov-Cvilín. Přestavěl nádražní budovy v Hrubé 
Vodě, Hlubočkách, Městu Albrechtice.
ODŮVODNĚNÍ NÁ VRHU
Památková hodnota:
Posuzovaný objekt se vymyká standardnímu pojetí železničních stanic regionu 
budovaných v duchu neorenesančního slohu svou přestavbou podle vzoru slohu secesního. 
Nejedná se o dožívání slohu pouze na průčelí objektu projektovaného mimo regionální centra,
4
ale příklad vzniklý v největším rozmachu secesní epochy u nás, u kterého fasáda pouze 
doplňuje jednotný slohový koncept budování celku. Ten se odráží například i ve zdánlivém 
nesouladu velikostí původního objektu a novostavby, který je  do jisté míry pro secesi 
charakterizující, dále pak užívání různých velikostí i tvarů oken, osvětlování vnitřního 
prostoru prolomením termálního okna ve štítu, nebo motiv kruhu, který se koncepčně opakuje 
u klenutí otvorů i v plastickém členění fasády na novější patrové budově.
Z hlediska celostátního se jistě nejedná o výjimečnou stavbu, avšak z hlediska 
lokálního se jedná o stavbu exkluzivní. Další nádražní budovy stejné dráhy nejsou tak 
uměleckohistoricky zajímavé. Důvodem je, že pochází z konce 19. století a jsou v klasickém 
neorenesančním stylu (Domašov nad Bystřicí, Bruntál, Dětřichov nad Bystřicí atd.), který 
není tak výjimečný, nebo byly v průběhu 20. století výrazně stavebně upraveny (Velká 
Bystřice, Moravský Beroun aj.)- Nádražní budovu přímo v Hlubočkách přestavěl stejný autor 
sice rovněž v secesním stylu, nicméně zde zůstal v jeho užití střídmější.
Další nádražní stavby od stejného architekta jsou dochovány v dobrém stavu pouze ve 
velkých městech (České Budějovice, Plzeň, Mariánské Lázně, Praha- Vyšehrad - kromě 
železniční stanice v Mariánských Lázních byly všechny zmíněné již prohlášeny za kulturní 
památky). Menší nádražní budovy jím navržené nebo upravené byly při pozdějších úpravách 
nevhodně zbaveny charakteristických stylových prvků (Město Albrechtice, Krnov-Cvilín). 
Již uvedená stanice Hlubočky není tak architektonicky výrazná.
V místní části obce Hluboček se jedná o uměleckohistoricky nejhodnotnější objekt, 
který může připomínat historický význam místa a vytvářet vstupní bránu do turisticky 
oživované lokality.
Navrhujeme prohlásit železniční stanici Hrubá Voda jako areál spolu s objektem 
vodárny, která byla důležitou funkční součástí provozu ve stanici a dodnes si zachovala 
sjednocený vzhled s ostatními drážními budovami. “
Magistrát města Olomouc, odbor památkové péče, jako příslušný správní orgán 
památkové péče, ve svém dopise ze dne 16. 3. 2016, č. j. SMOL/059870/2016/OPP, vyjádřil s 
prohlášením předmětné věci za kulturní památku souhlas, a to s následujícím odůvodněním: 
„Návrh na prohlášení železniční stanice Hrubá Voda za kulturní památku se skládá ze dvou 
objektů - Železniční stanice a objekt Vodárny.
Železniční stanice je  tvořena výpravní typovou budovou, k níž přiléhá budova 
s čekárnami a rozlehlá letní veranda s navazujícím služebním objektem. Na kolejové straně se 
nachází nástupištní veranda kovové konstrukce. Objekty jsou opatřeny secesní fasádou 
geometrizujícího charakteru, značně zanedbaného stavu. Výpravna byla postavena v letech 
1870-1872, v r. 1908 byla na základě projektu G. Kulhavého rozšířena.
Východně stojí volně objekt bývalé vodárny - jádro tvoří jednopatrová vodární věž 
ze smíšeného zdivá na obdélném půdorysu. Na poč. 20. století došlo k jejímu stavebnímu 
rozšíření.
Z lokálního hlediska se jedná o výjimečné stavby, které z hlediska názoru Magistrátu 
města Olomouce, odboru památkové péče lze doporučit k prohlášení za nemovitou kulturní 
památku. “
Krajský úřad Olomouckého kraje, odbor kultury a památkové péče, ve svém vyjádření 
č.j. KUOK 23105/2016 ze dne 29. 2. 2016, prohlášení uvedené věci za kulturní památku 
doporučil.
,,[...]Jedná se o několik objektů vzájemně propojených a to výpravní budovu, budovu 
s čekárnami, krytou chodbu, verandu, služební objekt, a objekt bývalé vodárny. Všechny 
objekty jsou ve své hmotě zachovány.
5
Jsou zde splněny podmínky dle § 2 odst. 1 pism. a) zák. č. 20/1987 Sb., ve znění 
pozdějších předpisů, pro prohlášení nemovité a movité věci za kulturní památku. Krajský úřad 
Olomouckého kraje, odbor kultury a památkové péče, doporučuje prohlášení nádražní budovy 
č.p. 20 spolu s budovou bývalé vodárny č.p. 48 včetně pozemků pare. č. 1176 a 1177, k.ú. 
Hrubá Voda, obec Hlubočky, okres Olomouc, Olomoucký kraj - za kulturní památku. “
Ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve 
znění pozdějších předpisů, byli o podání návrhu písemně vyrozuměni vlastníci věcí 
navržených na prohlášení za kulturní památku, a v souladu s ustanovením § 36 odst. 3 zákona 
č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, jim bylo umožněno, aby se před 
vydáním rozhodnutí vyjádřili k podkladům, které Ministerstvo kultury v průběhu řízení 
shromáždilo. této možnosti využil a k podkladům řízení se vyjádřil:
„K vámi zaslanému dopisu s díky, že nesouhlasím se zapsáním své nemovitosti 
nádražní budovy v Hrubé Vodě do Ústředního seznamu památek ČR. Nikdy jsem nikomu 
nepovolil vstup do své nemovitosti a rovněž nepředal potřebnou plánovou dokumentaci. 
Pokud někdo cizí předal tuto dokumentaci pracovníkům olomoucké památkové péče, jde 
o porušení příslušných platných zákonů Občanského zákoníku. Více při osobním jednání. “
Ministerstvo kultury k vyjádření podotýká, že parcela č. 1177
má věcné břemeno užívání Českými drahami a. s., Nábřeží Ludvíka Svobody a. s., 110 00 
Praha 1, IČ: 70994226 a je součástí veřejné dopravní obsluhy. V rámci hodnocení a 
dokumentace objektu nádražní budovy čp. 20, byly posuzovány veřejně přístupné prostory a 
konstrukce (fasáda objektu, nástupiště, čekárna) a celkový vliv objektů na urbanistickou 
kompozici v rámci širšího okolí. Výkres fasády byl převzat z veřejně dostupné knižní 
publikace Mojmír Krejčiřík, Česká nádraží, Architektura a stavební vývoj, III. díl, II. část, 
Litoměřice 2009. Nedošlo tedy k žádnému porušení zákona.
Po vyhodnocení podkladů jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dospělo Ministerstvo 
kultury k závěru, že Soubor železniční stanice v Hrubé Vodě, jehož součástí je p. p. č. 1177 s 
nádražní budovou čp. 20 s čekárnou, verandou a služebním obytným objektem; p. p. č. 1176 
se stavbou bývalé vodárny čp. 48, vše k. ú. Hrubá Voda, okr. Olomouc, Olomoucký kraj, 
splňuje podmínky ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona 20/1987 Sb., o státní památkové 
péči, ve znění pozdějších předpisů, pro prohlášení věci za kulturní památku, jako projev 
tvůrčích schopností člověka, pro své hodnoty umělecko-řemeslné a technické.
Areál železniční stanice v Hrubé Vodě si do současnosti zachoval podobu, kterou mu 
vtiskl architekt Gustav Kulhavý, který se podílel na výstavbě a přestavbě i dalších nádražních 
objektů, a to jak ve velkých městech jako České Budějovice či Praha-Vyšehrad, tak i 
v menších obcích, např. v Albrechticích či nedalekých Hlubočkách.
Celkové pojetí nádražní stanice je mimořádné především z hlediska slohového pojetí, 
kdy je užito výrazné geometrizující secesní ztvárnění, namísto obvyklého neorenezančního 
slohu. Podobně pojata byla také nádražní budova v nedalekých Hlubočkách, ovšem ne tak 
výrazně. I přes značné poškození je fasáda určujícím a spojujícím prvkem všech objektů, 
velmi zajímavou podobu získala letní veranda s velkými termálními okny a průchodem na 
nástupiště. Neobvyklé a velmi zpestřující je také pojetí chodby, která spojuje starší výpravní 
budovu s čekárnou. V hlavním průčelí je pojata jako výrazně nižší prvek s bohatým 
architektonickým členěním a štítovým oknem prosvětlujícím vnitřní prostoru.
Objekty se zachovaly ve velké míře intaktně ve své hmotě i dispozici a s řadou 
původních prvku. Kromě již zmíněné venkovní fasády, je dochována secesní štuková výzdoba 
a díevěné obložení v čekárně a chodbě. Jsou zde dochovány některé původní dveřní i okenní 
výplně včetně kování.
6
Nedílnou součástí areálu je také budova bývalé vodárny. Ač se jedná u ryze funkční a 
účelový objekt, i tato stavba byla pojata v secesním slohu a vzhledově tak harmonicky 
navazuje na nádražní stanici. Ve vodárně se také dochovala původní kovová nádrž, určená pro 
ukládání vody z doby, kdy dopravu zajišťovaly parní lokomotivy.
Soubor nádražní stanice v Hrubé Vodě je památkově hodnotný především z hlediska 
architektonického pojetí a jako doklad vývoje železniční dopravy, který se dochoval ve 
vysoké míře autenticity.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podle ustanovení § 152 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., 
správní řád, ve znění pozdějších předpisů, podat ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení rozklad. 
Lhůta pro podání rozkladu počíná běžet podle § 40 odst. 1 písm. a) správního řádu den 
následující po dni, kdy bylo toto rozhodnutí doručeno. Doručení písemnosti upravuje § 23 a 
§ 24 správního řádu, který stanoví, že nebyl-li adresát tohoto rozhodnutí zastižen, rozhodnutí 
se uloží v provozovně provozovatele poštovních služeb. Jestliže si adresát uložené rozhodnutí 
ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy bylo rozhodnutí k vyzvednutí v provozovně provozovatele 
poštovních služeb připraveno, nevyzvedne, považuje se rozhodnutí podle § 24 odst. 1 
správního řádu za doručené posledním dnem této lhůty (od tohoto dne běží v tomto případě 
lhůta pro podání rozkladu). Doručení písemnosti pomocí datové schránky upravuje § 17 
zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, 
který rovněž stanoví přednostní doručování dokumentů prostřednictvím datové schránky. 
Nepřihlásí-li se adresát do své datové schránky ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument 
dodán do datové schránky, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této 
lhůty. O rozkladu proti tomuto rozhodnutí rozhoduje ministr kultury. Rozklad se podává 
u Ministerstva kultury na výše uvedenou adresu.
Mgr. Ing. Eva Trejbalová 
vedoucí oddělení ochrany kulturních památek 
v odboru památkové péče Ministerstva kultury
7
Zákres umístění kulturní památky Soubor železniční stanice v Hrubé Vodě, jehož součástí je 
p. p- č. 1177 s nádražní budovou čp. 20 s čekárnou, verandou a služebním obytným objektem: 
p. p. č. 1176 se stavbou bývalé vodárny čp. 48, vše k. ú. Hrubá Voda* okr. Olomouc, 
Olomoucký kraj, nedílná součást výroku rozhodnutí Ministerstva kultury č.j. MK 3566/2018 
OPP ze dne 17.1.2018.
8
Budova nádražní stanice v Hrubé Vodě -  budova čp. 20 na p. p. č. 1177, k. ú. Hrubá Voda.
Okr. Olomouc, Olomoucký kraj
Objekt bývalé vodárny -  stavba čp. 48, k. ú. Hrubá Voda. Okr. Olomouc, Olomoucký kraj
9

Originál dokumentu:

analogový

Typ/druh dokumentu:

Typ dokumentu:	publikace, listiny, spisové dokumenty
Druh dokumentu:	evidence kulturních památek
Bližší specifikace:	rozhodnutí o prohlášení za KP

Jméno souboru:

G0540719.pdf

Formát souboru:

application/pdf

Autor záznamu:

Michl Lukáš

Popis dokumentu:

Hlubočky - Hrubá Voda, železniční stanice. Rozhodnutí o prohlášení za KP.

Název pracoviště:

generální ředitelství

Velikost dokumentu (v bytech):

7699681 B

Rozměry obrazového dokumentu:

Autor originálu:

Krčmářová Kateřina; Ministerstvo kultury;

Klíčová slova:

Kulturní památka nemovitá;

Uživ. klíčová slova:

dokument ÚSKP;

Datum vzniku:

17.01.2018

Licence:

Typ:	úřední dílo - dílo, na které se nevztahuje ochrana podle práva autorského (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121)

Vazby dokumentu na aplikace IISPP

Bližší specifikace

Odkaz

Aplikace: Památkový katalog - právní stav

Druh záznamu: Právní stav

Ident. zázn.: Id právního stavu

Hodnota ident.: 19291045

Bližší specifikace:

Název	železniční stanice
Číslo ÚSKP	106165
Kód fáze ochrany	P
Fáze ochrany	památkově chráněno
Kód typu ochrany	KP
Typ ochrany	kulturní památka

Aplikace: Památkový katalog - právní akt

Druh záznamu: Právní akt

Ident. zázn.: Id právního aktu

Hodnota ident.: 19290978

Bližší specifikace:

Název	rozhodnutí o prohlášení za KP
Číslo	MK 3566/2018 OPP
Datum nabytí právní moci	14.02.2018
Typ ochrany	kulturní památka
ID právního stavu	19291045 Načítám data z navázané aplikace...

Územní identifikace dokumentu

Územní rozsah:

objekt lokalizovaný

Definiční body

Def. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Přírůstkové body

Přír. bod

Název objektu

Část obce

Č. dom.

Ulice

Č. or.

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Přír. bod: 131509

Název objektu: výpravní budova

Část obce: Hrubá Voda

Č. dom.: č.p. 20

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Hrubá Voda

Obec: Hlubočky

ORP: Olomouc

Okres: Olomouc

železniční stanice (právní stav 19291045)

Lokality

Kód CZ

Název lokality

Reálný typ

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Kraj

Kód CZ: 4920

Název lokality: Hrubá Voda

Reálný typ: ves

Kat. území: Hrubá Voda

Obec: Hlubočky

ORP: Olomouc

Okres: Olomouc

Kraj: Olomoucký kraj

železniční stanice (právní stav 19291045)

Historické regiony

Kód RS

Název hist. regionu

Kód RS: 298

Název hist. regionu: Olomouc

železniční stanice (právní stav 19291045)

Ke stažení Náhled Poslat žádost