Zavřít ( + - )

Metainformační systém NPÚ

Detail dokumentu

Tisk

Náhled:

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Textový obsah:

M K C R X 0 0 C U B 3 8
doc. Mgr. Antonín Staněk, Ph.D.
ministr kultury
V Praze dne 23. srpna 2018 
Č.j.:MK 53748/2018 OLP
R o z h o d n u t í
Podle ustanovení § 152 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění (dále též 
„správní řád“), jsem na základě rozkladu ze dne 25. 10. 2017 (doplněn podáními ze dne 14.
11. 2017 a 31. 1.2018), který podal
zastoupen na základě plné moci ze dne 26. 9. 2018
(dále též „podatel rozkladu44, „vlastník44 nebo „účastník44), 
přezkoumal rozkladem napadené rozhodnutí Ministerstva kultury ě.j. MK 62739/2017 OPP, 
sp. zn. MK-S 7012/2017 OPP ze dne 6. 10. 2017 (dále též „napadené rozhodnutí44), kterým 
Ministerstvo kultury jako příslušný orgán státní správy na úseku státní památkové péče 
rozhodlo podle ustanovení § 8 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění 
pozdějších předpisů (dále též „zákon č. 20/1987 Sb.“ nebo „památkový zákon44), že se neruší 
prohlášení za kulturní památku objektu bývalého pivovaru - sýpky ve Velkých Němčicích, s 
pozemky st. p. ě. 42/1 (č. p. 25), st. p. č. 42/2, st. p. č. 42/3 a st. p. ě. 42/4, vše k. ú. Velké 
Němčíce, součást zámeckého areálu s rejstř. č. ÚSKP ČR: 101852, městys Velké Němčíce, 
okres Břeclav, Jihomoravský kraj (dále též „objekt44 nebo „pivovar - sýpka44). Ve smyslu ust. 
§ 27 odst. 1 písm. a) správního řádu je účastníkem řízení podatel rozkladu, neboť je 
vlastníkem objektu.
Podle § 152 odst. 5 a § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu jsem na základě návrhu 
rozkladové komise, ustavené podle § 152 odst. 3 správního řádu, rozhodl
t a k t o :
Rozkladem napadené rozhodnutí se z r u š u j e  
a věc se v r a c í  Ministerstvu kultury k novému projednání.
O d ů v o d n ě n í :
Rozkladem se účastník domáhá toho, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc 
byla vrácena Ministerstvu kultury k dalšímu řízení.
1
Ze správního spisu byly zjištěny následující podstatné skutečnosti:
Dne 31. 5. 2017 Ministerstvo kultury obdrželo žádost vlastníka o zrušení prohlášení 
objektu za kulturní památku, a to s následujícím odůvodněním: „[...] O tom, že památka je 
opravdu ve velmi špatném stavu - o tom se ví již dlouho, k tomu přikládám jako přílohu - 
posudky z roku 2005 (to nebyla v mém vlastnictví). Jako sýpka neboli objekt bývalého 
pivovaru, když srovnám ostatní objekty stejného charakteru, třeba sýpku ve Velkých 
Pavlovicích, nenese naše sýpka žádné charakteristické podobné znaky - jako jsou pískovcové 
portály, erbovní označení atd. Navíc je objekt „dolepován dle historických potřeb“. Snad 
klenuté stropy, ale ty jsou ve spoustě objektů v mém okolí a v daleko lepším stavu - 
památkově nechráněné. Uvedu jeden příklad za všechny: Je to objekt bývalé radnice ve 
Velkých Němčících. Unikátní stavba stavěná věhlasným italským stavitelem působícím v 
Bučovicích ve službách tehdejšího šlechtice, majitele bučovického zámku Šembery. V tomto 
objektu jsou klenuté stropy i v prvním patře a to s grafickými dekory. Tyto dva objekty jsou 
od sebe 100 m. Jeden je památkově chráněn a druhý (který si památkovou péči opravdu 
zaslouží) není kulturní památkou. Tomu nerozumím. Koncem loňského roku jsme 
demontovali zchátralý krov a krytinu. Po odkrytí se ukázalo, že objekt je v daleko horším 
stavu než jsme mysleli. Museli jsme odstranit i rozpadající se klenutí oken atd. V této chvíli 
by při rekonstrukci objektu zbyly původní pouze obvodové zdi a to jen část, protože zadní 
část je značně narušená, dříve bývala za objektem voda, dnes již není, proto objekt začal 
sedat. Část viny nese také obec Velké Němčíce, která vybagrovala a prohloubila 1 m od zdí 3 
m hluboký kanál. Stavba se začala ihned rozjíždět. Zakomponování nových stavebních prvků 
(které budou převažovat) do tohoto objektu (viz projekt), jenom co se týče statiky, aby 
budova stála, způsobí převahu nových konstrukcí a je otázkou, jaká bude kulturní hodnota 
takového objektu. A za jakou cenu? Budovu jsem kupoval v roce 2006. Objekt je ve velmi 
špatném stavu. V současné době ani nedisponuji takovými finančními prostředky, které by 
památce pomohly. [...]“
Součástí žádosti vlastníka je dále znalecký posudek Ing. Jiřího Hermanyho z června 
2005 a března 2009, aktualizovaný a doplněný týmž zhotovitelem dne 7. 7. 2009: „[...] Stav 
objektu je zcela havarijní. Zbylá část dřevěných konstrukcí (stropů) je totálně dožitá. Zdivo je 
ve spodních částech vlhké, staticky narušené trhlinami. V obnažených plochách pak zvětralé 
kombinací účinků vlhkosti a mrazu. V důsledku lokálního sedání základů a rozestupování 
zdivá jsou trhlinami staticky narušeny klenby. Již v roce 2005 jsem konstatoval, že statický a 
stavební stav zcela vylučuje úvahy o možné smysluplné opravě, neboť ,Již není co 
opravovaťť O to důrazněji to platí po dalších 4 letech trvání destrukčních a degradačních 
účinků na konstrukce. Má rozhodovací úloha znalce je v tomto případě značně zjednodušena, 
neboť o osudu objektu nemám pochybnosti a nemusí k tomu být nějaké odborné vzdělání. 
Objekt je předurčen k demolici, která by měla být uskutečněna v podstatě ihned. V kontextu 
zadání posudku jsem byl požádán rovněž o stanovisko, zda dešťové svody, vyústěné na blízký 
terén, nemohou podmáčením negativně ovlivňovat stabilitu základů, neboť je údajně 
zaznamenáno zvětšení trhliny na pravé straně objektu při štítové zdi. K tomu uvádím, že za 
krátkou dobu, co byla provedena nová střecha, k tomu nemohlo z těchto důvodů dojít. Pokud 
ano, tak se jedná o pokračování poruchy již jednou vzniklé trhliny z nějakých již předchozích 
příčin. Při stavu objektu, v jakém je, to jeho stav už nemůže nějak zhoršit. Naopak by bylo 
dalším argumentem pro jeho demolici.“
Ministerstvo kultury dne 21. 7. 2017 obdrželo stanovisko Národního památkového 
ústavu, územního odborného pracoviště v Brně č.j. NPÚ-371/46715/2017, kterým se 
nedoporučuje zrušit prohlášení za kulturní památku, a to z těchto důvodů: „[...] Na základě
2
šetření na místě samém Vám sdělujeme následující: Bloková stavba bývalého pivovaru ve 
Velkých Němčících protáhlého obdélného půdorysu s jihozápadně severovýchodní osou se 
dnes při vnějším pohledu jeví jako dvoudílná, s jižní částí s dochovanými vysokými 
trojúhelnými štíty (p. č. st. 42/1, 42/2, 42/4), ale bez krovu a střechy, a s částí severní (p. č. st. 
42/3), dochovanou pouze po korunu zdivá, bez štítu, střechy a historického krovu, 
improvizovaně zastřešenou nízkou sedlovou střechou. Budova je ovšem ve vnitřní dispozici 
trojdílná, se třemi samostatnými vstupy z východního bočního průčelí. Střední obytná část (p. 
č. st. 42/1) odstraněním střechy a snesením štítu, který odděloval její střechu od jižní části, 
totiž opticky splývá se svým jižním sousedem do dlouhé hmoty odkryté stavby podoby ruiny. 
Výše uvedený soubor nemovitostí zámku Velké Němčíce byl prohlášen Ministerstvem 
kultury pod č. j. 450/2006 dne 15. 5. 2006 za kulturní památku. Ve vyjádření Městského 
úřadu Hustopeče k této věci ze dne 26. 1. 2006 (zn. reg/579/06/357/3) je konstatováno, že 
„Budova pivovaru je v současné době využita z minimální části. Značná část je poměrně 
rozsáhle poškozená. Absence rozsáhlých udržovacích či adaptačních prací však paradoxně 
umožnila zachování tohoto objektu v takřka původní podobě. Při citlivém a rychlém přístupu 
k obnově tohoto objektu by mohlo dojít k jeho obnově a zachování.44 Ministerstvo kultury v 
prohlašovacím rozhodnutí odpovědělo na polemický argument Obce Velké Němčíce týkající 
se špatného stavebního stavu budovy pivovaru a zejména jeho střechy nacházející se v 
havarijní situaci a dále dotazu, kdo a z jakých prostředků havarijní situaci objektu vyřeší, 
připomenutím, „že dle § 86 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním 
řádu (stavební zákon), v platném znění, je „...vlastník povinen udržovat stavbu v dobrém 
stavebním stavu tak, aby nevznikalo nebezpečí požárních a hygienických závad, aby 
nedocházelo k jejímu znehodnocení nebo ohrožení jejího vzhledu, a aby se co nejvíce 
prodloužila její uživatelnost.44 Z výše uvedeného, uzavírá Ministerstvo kultury, „plyne 
nejenom, že vlastnictví zavazuje, ale že povinnost vlastníka pečovat o nemovitost nevyplývá z 
památkového zákona, nýbrž ze zákona stavebního.44 Mimořádná hodnota pivovaru a nutnost 
jeho uchování v mimořádně cenném celkovém rámci venkovského panského sídla s 
hospodářským zázemím byla vyjádřena již v prohlášení Ministerstva kultury a to včetně 
konstatování, že stav pivovaru je havarijní. Aktuální analýza stavební materie pivovaru se 
nachází v přiloženém výstupu operativní dokumentace od Mgr. Lenky Sabatové, proto jen 
stručně uvedeme přehled nakládání s předmětnou stavbou v posledním desetiletí. Současný 
vlastník a navrhovatel výše uvedeného zrušení prohlášení předmětné věci za kulturní památku 
získal budovu pivovaru nacházející se již tehdy ve velmi špatném stavebně technickém stavu 
v roce 2008. Téhož roku bylo příslušným orgánem státní památkové péče svoláno místní 
šetření za účasti vlastníka s cílem stanovit postup pro zajištění zachování památky. V roce 
2011 bylo Městským úřadem Hustopeče vydáno závazné stanovisko k plánované 1. etapě 
stavebních úprav bývalého pivovaru Velké Němčíce (ě.j. reg/968/11/382/3), jehož podkladem 
bylo odborné vyjádření Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v 
Brně (ě.j. NPÚ-371/516/2011/PPg). Roku 2012 vlastník získal možnost čerpat dotační 
příspěvek z Havarijního programu Ministerstva kultury na obnovu kulturních památek ve výši 
175 000,-, v roce 2014 ve výši 200 000,- a roku 2016 pak vlastník opět obdržel dotační 
příspěvek z Havarijního programu Ministerstva kultury na obnovu krovu střechy a 
klempířských prvků ve výši 340 000,-. V ani jednom případě však opravy nebyly realizovány 
a dotační příspěvky byly vráceny Ministerstvu kultury. Současně ovšem, na konci roku 2016, 
nechal vlastník z důvodu havarijního stavu odstranit střechu, krov, část zdivá a dřevěné 
konstrukční prvky interiéru jižní části pivovaru. Poslední zápisy z místního šetření orgánů 
státní památkové péče ze dnů 2. 12. a 15. 12. 2016 uvádí, že vlastník předložil žádost o nové 
závazné stanovisko (ovšem bez projektové dokumentace) a nařizují postup záchranných 
stavebních akcí odkryté jižní části památky. Zhodnocení: Z výše uvedeného vyplývá očividná 
absence schopnosti či zájmu vlastníka předmětnou památkově chráněnou budovu reálně
3
opravit a udržovat. Žádost o zrušení prohlášení za kulturní památku by neměla být řešením 
tohoto zřejmého nedostatku a správy památkově chráněné věci v rozporu^ s ustanoveními 
zákona č. 20/1987 Sb., i zákona č. 183/2006 Sb. Naopak, posloužila by k ještě výraznějšímu 
rozkladu fungování státní památkové péče, jejíž orgány jevily o záchranu řešeného cenneho 
objektu trvalý zájem. [...]“
Součástí stanoviska Národního památkového ústavu je dále aktuální Operativní 
dokumentace stavebních konstrukcí bývalého pivovaru ve Velkých Němčících od Mgr. Lenky 
Sabatové ze dne 11. 7. 2017: „[...] V průběhu prosince 2016 byla majitelem provedena řízená 
demontáž dřevěných konstrukcí (krovů, stropů, opěrných stolic) jižní a střední části objektu; 
krov severní části byl odstraněn již dříve. Před zahájením prací byla provedena fotografická 
dokumentace konstrukcí (Mgr. P. Dohnalová - NPÚ, ÚOP v Brně, Mgr. S. Strbík - MěU 
Hustopeče) v průběhu demontáže pak zajištěno dendrochronologické datování 
demontovaných konstrukcí (Ing. T. Kyncl - DendroLab Brno). Současně došlo k prohlídce 
objektu a posouzení jeho konstrukcí a drobných prvků (Mgr. L. Sabatová). [...] První zmínka 
o němčickém pivovaru je z roku 1578, ale jak připouští i autor stavebně-historického 
průzkumu, není jisté, zda se údaj váže již ke stávající budově. Předpokládá, že k jeho 
výstavbě došlo spíše až v následujícím období, někdy mezi koncem 70. a počátkem 90. let 16. 
století. Tehdy měl být vystavěn pivovar ve stávajícím rozsahu a vnitřní dispozici, ovšem s 
odlišným výškovým členěním, řešeným dle funkce vnitřních prostor (vyšší jižní polovina). 
Do jižní části situoval sladovnu, jejíž součástí byl i již neexistující komín. Na konci 18. století 
došlo ke zrušení pivovaru. Autor průzkumu předpokládá následnou výstavbu stávajícího patra 
se sýpkami a obytným prostorem (byt hajného) a nové zastřešení v jednotné linii. Sladovna 
fungovala i nadále v přízemí objektu (k tomu přiložený situační plánek z roku 1915). (Sadílek 
2010, s. 34 - 36) Prohlídkou bylo zjištěno: 1. Jak popsal již autor stavebně-historického 
průzkumu, zdivo náležející renesanční fázi dosahuje nižší úrovně, než je stávající koruna 
zdivá. Lze souhlasit s identifikací rozsahu na celé přízemí objektu, s tím, že místy 
pokračovalo i do úrovně patra - přesná vodorovná hranice neexistuje, byla zastřena mladšími 
přestavbami. V přízemí bylo na obvodových zdech pozorováno množství starších^ druhotně 
zazděných nebo stavebně upravovaných otvorů. Je možné identifikovat sled nejstarších ležatě 
obdélných okének s mělkým segmentovým záklenkem a dovnitř se rozšiřujícími špaletami. 
Na severozápadní straně objektu se rovněž zachovaly plochy renesanční omítky s fragmenty 
výzdoby kolem těchto oken (viz obr. 1). [...] 2. Z vnitřních konstrukcí náleží renesanční etapě 
prostory zaklenuté křížovými klenbami do středního pilíře (v jižní části dosud s hřebínky). V 
jižní části se na východní straně dělícího střešního štítu zachoval pozůstatek zděného komína 
(Obr. 2 a 3). Po jeho zrušení byla příčná zeď zpevněna obloukovým pasem z důvodu nasazení 
protipožárního střešního štítu. [...] 3. Navýšení a výškové scelení bylo provedeno rovněž 
cihelným zdivém, a to opět v celém rozsahu objektu. Na východní fasádě severní poloviny 
objektu bylo vizuálně zaznamenáno souvrství omítek s nej starší vrstvou pekované omítky, 
což by mohlo ukazovat (oproti tvrzení autora stavebně-historického průzkumu), že objekt se 
od doby barokní měnil postupně ve vícero etapách. (Interiér severní poloviny nebyl však 
zpřístupněn pro dokumentaci.) 4. Na prostředním střešním štítě bylo rovněž patrné jeho 
zvýšení a otisk starší střechy jižní poloviny objektu, náležející etapě před navýšením. Rovněž 
tato skutečnost tedy ukazuje na stáří střešních štítů předcházející vlastním krovům (Obr. 4). 
[...] 5. Zdivo v koruně zdí v jižní polovině bylo stavebně svázané s dřevěnými konstrukcemi 
stropů a demontovaných krovů (stropní trámy nad obytnou částí primárně vetknuté do koruny 
zdivá, vazné trámy krovů v ostatních částech současně sloužily jako stropní). K přesnému 
časovému určení úprav pomohlo dendrochronologické datování. Bylo určeno, že. - krov nad 
jižní polovinou objektu byl postaven ze dřeva káceného na přelomu let 1836 / 1837; vzhledem 
ke konstrukčnímu provázání s dřevěnou stolicovou konstrukcí sýpek pod ním, sloužící pro
4
zpevnění stropů, pocházely tyto ze stejné stavební úpravy; - rovněž vložená dřevěná 
konstrukce s průvlaky v části při vstupu pochází ze dřeva káceného na přelomu let 1837 / 
1838 a 1841 / 1842; - další úpravy stropu jsou zde datované stářím jednoho ze sloupů (dendro 
1927 I); - samotné obytné prostory v patře střední části byly zřízeny kolem roku 1829 (dendro 
stropních trámů 1828 / 1829); - krov nad střední obytnou částí ze dřeva káceného na přelomu 
let 1870 / 1871. 6. Z drobných prvků byly zaznamenány kované provlékané mříže oken v 
přízemí (různé typy) a železné rámy okenních výplní z 19. století, dále truhlářské výplně 
kazetovaných dveří s kováním z 1. poloviny 19. století i druhotně použitým barokním, 
železné sloupy z 1. poloviny 20. století, truhlářské prvky v obytné části z 1. poloviny 20. 
století. Kvalitní byly dřevěné stolicové konstrukce sýpek a střední části - sloupy zdobené 
seseknutím hran, s vyřezávanými sedly a patkami. Závěr: Objekt nese doklady svého 
stavebního vývoje sahající od renesance do 20. století. Demontované dřevěné konstrukce 
pocházely vesměs z 19. století. Starší etapy lze vysledovat v dosud stojících zděných 
konstrukcích/4
Stavebně-historický průzkum Velké Němčíce -  pivovar (2010) vypracovaný 
Jaroslavem Sadílkem pro současného vlastníka uvádí k možnostem památkové obnovy a 
rekonstrukce zkoumaného objektu následující: „[...] Budova bývalého pivovaru ve Velkých 
Němčících představuje památkově hodnotnou budovu, především vzhledem k dochování 
původní pozdně renesanční dispozice včetně klenebních konstrukcí a typických pivovarských 
prvků. Důležitým pro její další zachování je rovněž úzká vazba na areál někdejšího zámku, 
představující zajímavý urbanistický celek. Jednotlivé pivovarské a sladovnické provozy si 
rovněž zachovávají stopy někdejšího vertikálního členění podle svého specifického účelu, a to 
i přes výškové sjednocení v závěru 18. století a dílčí úpravy v průběhu století dvacátého. 
Absence vnějších a dílem také vnitřních omítek, poškození zděných i dřevěných konstrukcí 
nemůže být důvodem pro cílenou demolici budovy. Z toho důvodu je nutno nalézt vhodné 
využití objektu při maximálním zachování především zděných partií a kleneb. [...] Budova 
bývalého renesančního pivovaru ve Velkých Němčících vykazuje značné množství závad 
především statického a konstrukčního charakteru, spojených zejména s dřevěnými prvky 
budovy, dílem také v omezené míře s obvodovým zdivém objektu. Následný postup obnovy 
budovy, při kterém musí být zvýšená pozornost věnována převážně zděným partiím, musí být 
veden s maximální snahou o jejich zachování. Dřevěné prvky v interiérech budovy, 
představující výlučně stropní a podlahové konstrukce a konstrukci krovu z doby přestavby 
objektu na sýpku v závěru 18. století [dřevěné konstrukce pozdějším dendrochronologickým 
průzkumem datovány do první poloviny 19. století], jsou natolik narušeny, že jejich záchrana 
je v podstatě nemožná. Konstrukce podlah a stropů nepředstavuje natolik historicky cenný 
prvek, který ve srovnání se zděnými partiemi vykazuje výrazně nižší hodnoty, a to i přes dílčí 
dochování mírně profilovaných nosných sloupků vložených stropů, navíc mnohdy narušují 
původní členění obvodových stěn objektu a dělících pasů a mohou být zdrojem dřevokazných 
hub, hniloby a hmyzu, které mohou narušit i další nově instalované dřevěné prvky. Lze proto 
doporučit po jejich detailním zdokumentování formou fotodokumentace tyto dřevěné partie 
odstranit, případně je nahradit novotvary stejné či obdobné konstrukce bez novodobých 
reziduí. Zděné partie objektu je nutno zanechat ve stávající podobě. Výjimku představují 
druhotně vložené dělící příčky mezi prostorami č. 101 až 103, případně druhotně zazděné 
průchody, okna a pasy (viz plánky stavebního vývoje, případně architektonického hodnocení). 
Tyto otvory je možno opětovně obnovit, za předpokladů, že jejich otevření nebude mít vliv na 
statickou úroveň budovy. Značně narušené zdivo východního průčelí budovy, způsobené 
především vzlínající vlhkostí, je nutno zpevnit a především odstranit příčiny zavlhání. Ty jsou 
způsobeny novodobou úpravou přiléhajícího terénu východně od budovy směrem k vinným 
sklepům. Vzhledem k neměnné niveletě probíhající komunikace je nutno upravit alespoň úsek
5
v pásu podél vlastního průčelí, a to snížením zásypu, vyřešením odvodu srážkové vody, 
izolací základových partií budovy a otevřením druhotně zaslepených okenních otvorů. Jednou 
z podmínek dalšího uchování budovy bývalého pivovaru je obnovení střešní konstrukce v 
plném rozsahu včetně vhodné střešní krytiny. Havarijní již zčásti odstraněný krov 
neumožňuje, stejně jako dřevěné konstrukce v interiéru, další zachování, je tedy nutno po 
zhotovení nové střešní konstrukce alespoň zachovat stávající tvar zastřešení včetně sklonu a 
výšky. Vnější průčelí budovy, zbavená téměř v celém rozsahu omítky, je nutno opětovně 
pokrýt. Vhodný odstín a charakter omítek navrhne příslušný pracovník památkové péče. 
Vzhledem k připomenutí původního účelu budovy by bylo vhodné alespoň dílčí formou 
zdůraznit existenci komínového tělesa, ukrytého pod střešní konstrukcí v jižním dílu budovy. 
V případě jeho funkčního zakomponování do nového využití budovy lze uvažovat i o jeho
zprovoznění. [...]“
V řízení se dle § 8 odst. 2 vyjádřil Městský úřad Hustopeče, úsek státní památkové 
péče, a to dopisem č.j. MUH/50700/17/382 ze dne 29. 6. 2017, kterým zrušení prohlášení 
objektu za kulturní památku nedoporučil, a to s následujícím odůvodněním: „Bývalý zámecký 
pivovar ve Velkých Němčících je situován v centru městy se východně od vlastního zámku, 
spolu s ním a objektem bývalého vodního mlýna tvoří nemovitou kulturní památku soubor 
nemovitostí zámku Velké Němčíce, rej. č. ÚSKP 101852. Soubor je dokladem 
architektonické kvality a stavebního vývoje historického jádra obce i venkovského panského 
sídla. Památkové hodnoty jsou nalézány jednak u jednotlivých staveb souboru, jednak v 
urbanistických vazbách mezi těmito stavbami a sídelní aglomerací. V případě objektu 
pivovaru se jedná o dvoupodlažní objekt vybudovaný na obdélném půdorysů, zastřešený 
vysokou sedlovou střechou. Půdorysné rozměry jsou asi (64,0 x 10,8) m, výška činí v úrovni 
koruny zdivá cca 5,8 m, v úrovni hřebene 13,2 m. Pivovar byl vystavěn pravděpodobně v 80. 
letech 16. století v renesančním slohu na půdorysu, jak je dochován do současné doby, jeho 
dílčí části však disponovaly různou výškou podle svého účelu. Ke konci 18., případně na 
počátku 19. století došlo k přestavbě, související s ukončením pivovarnického provozu, která 
s sebou nesla především výškové sjednocení budov, zřízení sýpky v severní a jižní části a 
vložení obydlí ve střední části stavby. Tato klasicistní stavební fáze je nyní reprezentována 
především zděnými konstrukcemi střední a severní části 2. nadzemního podlaží stavby. 
Stavební úpravy v následujících staletích měly charakter dílčích utilitárních zásahů, vázaných 
na provoz. Zděné konstrukce objektu jsou vystavěny ze smíšeného nebo cihelného zdivá, 
člení je okenní a dveřní otvory, které jsou velikostí a pozicí uzpůsobeny potřebám 
jednotlivých provozů. Fasády stavby byly hladké, dekorativním prvkem byla jen podstřešní 
římsa. Vodorovné konstrukce jsou tvořeny v 1. nadzemním podlaží převážně renesančními 
klenbami, u dvou prostor vloženým trámovým stropem, ve 2. nadzemním podlaží byly 
tvořeny trámovými stropy, u obytné části doplněnými omítaným podhledem. Krovová 
konstrukce pocházela dle výsledků dendrochronologického průzkumu z 19. století, střecha 
byla kryta pálenou taškou bobrovkou. V jižní části objektu je torzálně dochováno válcové 
komínové těleso (sladovny?). Stav objektu lze celkově hodnotit jako velmi silně narušený 
(přičemž je třeba konstatovat, že v době prohlášení se již v tomto stavu nacházel): Objekt je 
od prosince 2016 bez zastřešení, pouze nad částí na parcele č. 42/3 v k. ú. Velké Němčíce se 
nachází provizorní střešní konstrukce (realizovaná předchozím vlastníkem na základě 
rozhodnutí o opatřeních dle § 10 odst. 1 památkového zákona). Střešní a krovová konstrukce 
nad zbylými částmi (jež byly v havarijním stavu) byly sneseny v listopadu a prosinci 2016 s 
tím, že bude následovat provedení nového krovu a střešního pláště. Jsou také odstraněny 
narušené konstrukce trámových stropů, ponechány byly konstrukce kleneb nad 1. nadzemním 
podlažím, které však nejsou chráněny proti srážkám. Od počátku roku 2017 jsou práce na 
obnově krovu a střechy přerušeny, není patrné, že by docházelo k jakémukoli pokroku
6
obnovy. Co se týká zděných konstrukcí, nacházejí se v narušeném stavu: zdivo je poškozeno 
trhlinami a degradací cihelného materiálu, dosahující lokálně znaěné hloubky; koruna zdivá 
byla rozebrána po snesení krovu - vzhledem k tomu, že byla nestabilní. Ze stejného důvodu 
byly sneseny dva štíty uprostřed dispozice. Severní štít byl rozebrán v roce 2006. Zdivo 
objektu v úrovni 1. a 2. nadzemního podlaží bylo v roce 2012 staženo předpínacími lany. V 
exteriéru je zdivo téměř bez omítky, v interiérech se nacházejí degradované omítky. Zdivo je 
také poškozováno vzlínající zemní vlhkostí a solemi (v objektu byla skladována umělá 
hnojivá, která konstrukce kontaminovala). Výplně se dochovaly pouze v některých případech: 
venkovní jsou převážně v silně narušeném stavu, avšak v interiérech nalezneme vcelku dobře 
zachované dveřní výplně ve 2. nadzemním podlaží obytné části. Při posuzování předložené 
žádosti o vyjádření, resp. podnětu ke zrušení prohlášení vycházel správní orgán z výše 
uvedených skutečností a vzal v úvahu jak hodnoty památky, tak její stavebně technický stav. 
Památkové hodnoty nalezneme jak u stavby samotné (především renesanční zdivo a klenby a 
pozdější zděné klasicistní konstrukce, dochovaná původní dispozice a objemové řešení 
stavby), tak u stavby ve vazbě na areál zámku a městečka (historická souvislost a urbanistické 
vazby). Tyto hodnoty od doby prohlášení umenšeny v zásadě nebyly. V době od prohlášení 
došlo pouze k odstranění dřevěných konstrukcí a zdivá dvou štítů. Konstrukce trámových 
stropů a krovu však pocházely převážně až z 1. poloviny 19. století a byly silně poškozené 
dřevokaznými činiteli; ve srovnání se zděnými konstrukcemi měly nižší hodnotu a jejich 
odstranění bylo s ohledem na silně degradovaný stav akceptovatelné. Zdivo odstraněných 
štítů bylo silně narušené, nestabilní, je však možné je opětovně vyzdít z původního materiálu, 
tvarové řešení střechy je zachováno na zbylých dvou štítech. Stavebně technický stav 
památky byl velmi špatný již v době prohlášení. V době od prohlášení došlo ke stabilizaci 
zdivá sepnutím předpínacími lany a zmíněnému odstranění silně narušených dřevěných 
konstrukcí, včetně střechy. U zachovaných konstrukcí památky stav víceméně odpovídá stavu 
v době prohlášení. Závažným problémem je nyní absence střešní konstrukce. Orgán státní 
památkové péče se tak domnívá, že oproti roku 2006 nedošlo u objektu bývalého zámeckého 
pivovaru ve Velkých Němčicích ke změnám, které by dramaticky umenšily jeho památkové 
hodnoty natolik, aby bylo možno přehodnotit jeho památkovou ochranu. Jediným 
argumentem, který by k tomu podle jeho názoru mohl vést je znalecký posudek, který zcela 
vyloučí možnost zachování stavby. Nyní však je možné se domnívat (vzhledem k existenci 
projektové dokumentace obnovy, k níž je vydáno závazné stanovisko a stavební povolení), že 
pokud bude vlastník pokračovat v započaté obnově, je možno památku zachovat a opravit. 
Ministerstvo kultury dále požádalo o sdělení, jaká byla učiněna opatření k ochraně kulturní 
památky ze strany památkové péče. K tomuto požadavku uvádíme následující (poněkud širší) 
soupis skutečností, které se k památce vztahují: Objekt byl prohlášen kulturní památkou v 
rámci souboru nemovitostí zámku Velké Němčíce rozhodnutím Ministerstva kultury č. j. 
450/2006 ze dne 15. 5. 2006 (právní moc 9. 6. 2006). Již z doby předcházející vydání tohoto 
rozhodnutí existují statické posudky stavby, které konstatují, že jsou u objektu zjištěny vážné 
poruchy („Objekt bývalého pivovaru, Velké Němčíce - Statický posudek - zhodnocení stavu 
objektu bývalého pivovaru, datovaný 10. 11. 2000, vypracoval Ing. Dalibor Klusáček, 
zakázkové číslo 2000/225), případně že je zcela havarijní (např. „Budova na p. č. st. 42/3 v k. 
ú. Velké Němčíce - Znalecký posudek ve věci statického stavu“, datovaný 15. 6. 2005, 
vypracoval Ing. Jiří Hermany, pořadové číslo znaleckého deníku 1 278). V lednu 2006 byla 
na severní části objektu (na parcele č. 42/3 v k. ú. Velké Němčíce) na základě rozhodnutí 
Městského úřadu Hustopeče, stavebního úřadu odstraněna krovová konstrukce a střešní plášť, 
bylo také sneseno zdivo severního štítu do úrovně podstřešní římsy. Rozhodnutím ORR MěÚ 
Hustopeče ze dne 25. 6. 2007, č.j. reg/9569/06/357/29, změněným rozhodnutím Krajského 
úřadu Jihomoravského kraje ze dne 20. 9. 2007 č.j. JMK 97803/2007 SpZn. S-JMK 
97803/2007/OK, bylo tehdejšímu vlastníku části objektu na parcele č. 42/3 v k. ú. Velké
7
Němčíce (ČR, Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových) uloženo dle § 10 odst. 1 
památkového zákona provést opatření proti přímému pronikání srážkových vod do stavebních 
konstrukcí (tedy provizorní zastřešení) té části objektu, na níž byla v lednu 2016 odstraněna 
konstrukce krovu a střechy. Práce vlastník realizoval v roce 2008. Současný vlastník,
získal objekt již po
prohlášení kulturní památkou v narušeném stavebně technickém stavu. V roce 2010 byl tímto 
vlastníkem zajištěn stavebně historický průzkum stavby („Velké Němčíce - pivovar - 
Stavebně historický průzkum stavby“, datovaný v lednu 2010, vypracoval Jaroslav Sadílek, 
zakázkové číslo 23/09). V lednu 2011 požádal tento vlastník o závazné stanovisko k 
projektové dokumentaci „Stavební úpravy bývalého pivovaru Velké Němčíce - 1. etapa , 
zodp. projektant Ing. Jaroslav Vlach, číslo zakázky 10131, datována v lednu 2011. Závazné 
stanovisko Městského úřadu Hustopeče, odboru regionálního rozvoje bylo vydáno dne 31. 
ledna 2011 pod č. j. reg/968/11/382/3. Projektová dokumentace řeší statické zajištění objektu, 
vybudování nových stropních konstrukcí a konstrukce krovu a střechy. Stavební povolení k 
této dokumentaci bylo vydáno Městským úřadem Hustopeče, stavebním úřadem dne 20. 
května 2011 pod č.j. výst/1278/11/16. V roce 2012 provedl stávající vlastník stažení zdivá 
celého objektu předpínacími lany. Na práce byl poskytnut příspěvek Ministerstva kultury z 
Havarijního programu (175 tis. Kč). V roce 2014 a 2016 byly účastníku řízení na obnovu 
objektu poskytnuty příspěvky Ministerstva kultury z Havarijního programu (200 tis. a 340 tis. 
Kč), které však účastník řízení musel vrátit, protože práce nebyly včas provedeny. Další práce 
směřující k obnově objektu bývalého pivovaru vlastník nekonal až do listopadu a prosince 
2016, kdy byly zahájeny práce na obnově krovu a střechy, které však skončily odstraněním 
původních konstrukcí na částech stavby na pare. č. KN St. 42/1, KN St. 42/2 (GP St. 5010/3), 
KN St. 42/4 v k. ú. Velké Němčíce, aniž by dále pokračovala obnova památky. Od ledna 
ponechal objekt ze tří čtvrtin bez zastřešení, a tak dochází k zatékání srážkové vody. Štítové 
zdivo není zabezpečeno proti poškození či zřícení. V roce 2016 byl proveden 
dendrochronologický průzkum dřevěných konstrukcí (hrazen vlastníkem). Vzhledem k tomu, 
že stávající stav objektu bývalého pivovaru ohrožuje zachování památky a vlastník neplní 
povinnosti dle § 9 odst. 1 památkového zákona, zahájil orgán památkové péče řízení z moci 
úřední ve věci uložení opatření dle § 10 odst. 1 památkového zákona. Rozhodnutí ve věci 
bylo vydáno 21. 6. 2017 pod č.j. MUH/44175/17/382 a spis. zn. reg/6165/17/382/9. Vlastníku 
bylo uloženo provést toto opatření: Ve lhůtě 90 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí 
provede účastník řízení zastřešení objektu bývalého pivovaru na pozemku pare. č. KN St. 
42/1, KN St. 42/3, KN St. 42/4, GP St. 5010/3 v k. ú. Velké Němčice podle projektové 
dokumentace „Stavební úpravy bývalého pivovaru Velké Němčice - 1. etapa“, zodp. 
projektant Ing. Jaroslav Vlach, číslo zakázky 10131, datována v lednu 2011, k níž bylo 
vydáno závazné stanovisko Městského úřadu Hustopeče, odboru regionálního rozvoje ze dne 
31. ledna 2011 č.j. reg/968/11/382/3.“
Dále se v řízení dle § 8 odst. 2 vyjádřil Krajský úřad Jihomoravského kraje, úsek státní 
památkové péče, a to dopisem č.j. JMK 84920/2017 ze dne 3. 7. 2017, kterým zrušení 
prohlášení objektu za kulturní památku nedoporučil, což odůvodnil takto: „[...] Na základě 
vlastního šetření sdělujeme následující: Havarijní stav objektu je výsledkem dlouhodobého 
zanedbání péče ze strany celé řady vlastníků, tedy nejen současného, ale zejména vlastníků 
předchozích. Přesto lze konstatovat, že bývalý pivovar přebudovaný na sýpku díky své vnitřní 
dispozici a výraznému štítu vykazuje kulturně historické hodnoty, na základě kterých byl 
nedávno za kulturní památku prohlášen i přes svůj špatný technický stav. Nezanedbatelný je i 
jeho význam jakožto součásti areálu zámku, přestože došlo v obci po stránce urbanistické ke 
značné změně poměrů. Současný vlastník nabyl objekt s vědomím, že se jedná o kulturní 
památku v havarijním stavu. Na konci loňského roku sejmul ze sýpky střešní krytinu a krov v
8
souladu se závazným stanoviskem MěÚ Hustopeče. Od tohoto momentu však v obnově 
nepokračuje a především nijak nezajistil ochranu objektu před povětrnostními vlivy. Není 
možné legalizovat nekonání vlastníka, a tím jeho ohrožování další existence sýpky 
prostřednictvím zrušení prohlášení za kulturní památku. Naopak je nezbytné důsledně 
vyžadovat záchranu kulturní památky a její obnovu. Vzhledem k výše uvedenému Krajský 
úřad Jihomoravského kraje, odbor kultury a památkové péče, nedoporučuje zrušení prohlášení 
objektu bývalého pivovaru - sýpky ve Velkých Němčících a pozemky st. p. č. 42/1 (č. p. 25), 
42/2, 42/3 a 42/4, vše v k. ú. Velké Němčíce, za kulturní památku.“
V souladu s § 36 odst. 3 správního řádu bylo účastníkovi řízení (vlastníkovi) 
umožněno, aby se před vydáním rozhodnutí vyjádřil k podkladům, které Ministerstvo kultury 
v průběhu řízení shromáždilo. Účastník řízení této možnosti nevyužil.
Následně vydalo Ministerstvo kultury rozkladem napadené rozhodnutí kultury č.j. MK 
62739/2017 OPP, sp. zn. MK-S 7012/2017 OPP ze dne 6. 10. 2017, kterým dle § 8 zákona č. 
20/1987 Sb. rozhodlo, že se neruší prohlášení objektu za kulturní památku, což v napadeném 
rozhodnutí odůvodnilo následovně:
„Ministerstvo kultury zhodnotilo všechny předložené důkazy jednotlivě i ve 
vzájemných souvislostech a rozhodlo: nezrušit prohlášení objektu za kulturní památku. Ve 
své hmotě pozdně renesanční podlouhlý objekt panského pivovaru a sladovny prodělal v 
průběhu následujících století několik historických stavebních úprav, z nichž patrně k 
nejvýraznějším patřila postupně realizovaná klasicistní přestavba dotčené výrobní budovy na 
vrchnostenskou sýpku s vestavěným obydlím hajného do patra střední části (č. p. 25, pozemek 
st. p. č. 42/1). Vzhled objektu byl tedy do současné podoby ve všech hlavních rysech 
dotvořen v první polovině 19. století, kdy nabylo využívání budovy, po zrušení pivovaru na 
přelomu 18. a 19. století, značně multifunkčního charakteru (ponechán sladovnický provoz, 
nově sýpka a byt hajného). Od druhé poloviny 20. století tato památkově hodnotná stavba 
chátrá. Počátkem 21. století již lze stavebně -  technický stav většiny dřevěných konstrukcí 
označit za havarijní (viz účastníkem řízení předložený znalecký posudek z června 2005, v 
němž je budova soudním znalcem doporučena k demolici, neboť „již není co opravovat44). V 
roce 2006 zakoupil zanedbaný objekt současný majitel s vědomím, že se jedná o kulturní 
památku. Vlastníkovi nemovitosti byly ze strany státní památkové péče opakovaně 
poskytnuty finanční příspěvky na základní zajištění a obnovu budovy, těchto dotací však 
nakonec nebylo využito. V souladu se závazným stanoviskem Městského úřadu Hustopeče 
došlo v listopadu 2016 k zahájení prací na výměně silně narušeného klasicistního krovu a 
pálené bobrovkové střešní krytiny, které však skončily nedokončeny odstraněním většiny 
dřevěných konstrukcí, částí vysokých zděných štítů, jednoduché korunní římsy a některých 
segmentových okenních záklenků prvního patra. Ponechané odhalení zděných vnitřních 
konstrukcí představuje pro dosud rehabilitovatelnou kulturní památku vážné ohrožení její 
další existence. Z tohoto důvodu je třeba nezastřešenou stavbu s nezajištěným cihelným 
štítem jižního průčelí urychleně zabezpečit před dešťovými a sněhovými srážkami, 
následnými účinky mrazu a poryvy větru. Navzdory své architektonické strohosti je budova 
bývalého pivovaru - sýpky ve Velkých Němčicích nadále významnou architektonickou, 
urbanistickou a historickou součástí památkově chráněného vrchnostenského souboru 
zdejšího zámku, který je situován přímo v centru nevelkého vinohradnického městečka, 
nedaleko původně renesanční radnice a raně barokně přestavěného kostela svátých Václava a 
Víta. Zděné konstrukce posuzovaného objektu jsou prokazatelně pozdně renesančního stáří. 
Na severozápadní straně se dokonce pod mladšími vrstvami dodnes dochovaly plochy 
renesanční omítky s vápenným nátěrem a fragmenty jednoduché ryté výzdoby kolem oken,
9
která mohla mít své logické dekorativní pokračování v obdobným způsobem zvýrazněných 
nárožích. V interiéru se vysokou památkovou hodnotou vyznačují veškeré klenební 
konstrukce, vylehčovací a (druhotně zazděné) průchozí oblouky, včetně záklenků okenních a 
dveřních otvorů, zejména však pozdně renesanční klenby přízemí spočívající na středových 
vyzdívaných pilířích, místy s dochovanými omítkovými hřebínky na okrajích klenebních 
výsečí a dále klasicistní schodišťová klenba stoupající do dispozičně autentického bytu v 
patře. Technickou a historickou zajímavostí je relikt archaického válcového komínu 
dochovaný v podstřeší a upomínající na chod původního panského pivovaru a sladovny. Mezi 
dalšími hodnotnými prvky lze zmínit například různé typy kovaných provlékaných mříží, 
nebo některá dřevěná dveřní křídla z 19. století. Velké obdélné prostory sýpkového 
charakteru, možnost půdní vestavby, stejně jako četnost odstranitelných druhotných zazdívek 
a dělících příček vlastníkovi umožňují, pro případ rekonstrukce a nového využití budovy, 
poměrně velkou variabilitu v dispozičním řešení interiéru. Posuzovaný objekt bývalého 
pivovaru - sýpky ve Velkých Němčicích si i přes nevyhnutelnost rozsáhlé obnovy nadále 
uchovává stěžejní znaky, pro které byl ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 citovaného zákona č. 
20/1987 Sb. prohlášen za kulturní památku. Podotýkáme, že památková ochrana objektu není 
pojata jako jednostranné omezení vlastnického práva bez náhrady, protože zákon o státní 
památkové péči nabízí řadu fakultativních i obligatomích náhrad, vázaných na zachování a 
údržbu kulturní památky. Výše a způsob náhrad jsou dány povahou věci, zejména též odvisí 
od výše nákladů, jimiž obnova či údržba kulturní památky překračuje obvyklé náklady."
Výše citované rozhodnutí Ministerstva kultury č.j. MK 62739/2017 OPP, sp. zn. MK- 
S 7012/2017 OPP ze dne 6. 10. 2017 bylo účastníkovi doručeno dne 17. 10. 2017 a ten jej pak 
napadl včas podaným rozkladem ze dne 25. 10. 2017 2017 (doplněn podáními ze dne 14. 11. 
2017 a 31. 1. 2018), kterým se domáhá toho, aby rozkladem napadené rozhodnutí bylo 
zrušeno a věc vrácena Ministerstvu kultury k dalšímu řízení. Účastník v rozkladu (a jeho 
doplněních) namítá následující:
“[...] 3. Žadatel je vlastníkem předmětné památky bývalého pivovaru - sýpky ve 
Velkých Němčicích (dále také jen „památka"), který zakoupil v roce 2006. K památce a 
jejímu stavu byl zpracován znalecký posudek z roku 2005, znalcem Ing. Jiřím Hermanym, 
aktualizován v roce 2009, prohlašující stav památky za havarijní s doporučením demolice 
objektu. Vlastník průběžně provádí udržovací práce, aby zabránil dalšímu chátrání památky a 
postupně prováděl a provádí doporučené práce směřující k obnově památky.
4. V měsíci listopadu 2016 byl na náklady žadatele odstraněn krov památky, přičemž 
se ukázalo, že stav budovy je ještě horší, než bylo předpokládáno. Další postup dle projektové 
dokumentace se proto ukázal nemožným a žadatel proto podal žádost o zrušení prohlášení za 
kulturní památku, neboť tuto již není možno opravit."
5. Ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb. stanoví, že zrušit prohlášení objektu 
za kulturní památku lze ze závažných důvodů na žádost vlastníka. Tyto závažné důvody 
zákon dále nespecifikuje a jsou tak předmětem interpretace právní normy. Žadatel se 
domnívá, že havarijní stav památky v daném případě představuje závažný důvod pro zrušení 
prohlášení objektu za kulturní památku, neboť památku již v současné době prakticky nelze 
opravit tak, aby nadále nesla chráněnou kulturní hodnotu.
6. Lze jednoznačně konstatovat, že památka se nachází v havarijním stavu. Tato 
skutečnost je zcela nesporná. Žadatel se v souladu se závěry znalce domnívá, že oprava 
památky se zachováním její kulturní hodnoty již v této fázi není možná, stav památky se navíc
10
nepochybně od posledního posudku i vypracování projektové dokumentace zhoršil. Po 
odstranění dřevěných konstrukcí a krovu bylo navíc zjištěno, že stav památky je horší, než se 
předpokládalo a další kroky dle projektové dokumentace již činit nelze.
7. Pro prokázání svých tvrzení žadatel k žádosti přiložil znalecký posudek z roku 2005 
(aktualizovaný v roce 2009) znalce Ing. Jiřího Hermanyho, ve kterém znalec konstatuje, že 
„statický a stavební stav objektu zcela vylučuje úvahy o možné smysluplné opravě“.
8. Pokud snad měl správní orgán pochybnosti ohledně stavu památky či měl za 
nedostatečně prokázané, že památku již obnovit nelze, měl pro posouzení stavu památky 
ustanovit jiného znalce či lépe znalecký ústav, který by možnost opravy památky v souladu s 
projektovou dokumentací a zachováním její kulturní hodnoty dokázal posoudit. Pokud toto 
neučinil, nelze než vycházet ze závěru znaleckého posudku Ing. Jiřího Hermanyho, neboť se 
jedná o vyjádření svou odborností nejsilnější.
9. Pokud při hodnocení skutkového stavu nepřihlédl k tomuto doloženému 
znaleckému posudku a neobstaral si jiné vyjádření obdobné odborné váhy, založil své 
rozhodnutí na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu, v rozporu s ustanovením § 50 odst. 3 
správního řádu.
10. Žadatel se domnívá, že jsou dány vážné důvody pro zrušení prohlášení za kulturní 
památku ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 zákona o státní památkové péči.
11. Rozhodnutí není dostatečně odůvodněno. V rámci řízení shromáždil správní orgán 
množství podkladů, které v odůvodnění cituje, dále pak uvádí, že tyto důkazy hodnotil jak 
jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti, z textu odůvodnění je zřejmé, že se s jednotlivými 
navrženými a předloženými důkazy dostatečně nevypořádal.
12. Správní orgán v odůvodnění uvádí (str. 11 rozhodnutí): „Počátkem 21. století již 
lze stavebně - technický stav většiny dřevěných konstrukcí označit za havarijní (viz 
účastníkem řízení předložený znalecký posudek z června 2005, v němž je budova soudním 
znalcem doporučena k demolici, neboť již „není co opravovať‘. Ačkoli je tedy zřejmé, že 
správní orgán měl k dispozici důkaz o neopravitelnosti památky se zachováním její kulturní 
hodnoty (znalecky posudek Ing. Hermanyho), k tomuto důkazu nijak nepřihlédl. Odůvodnění 
ani neobsahuje vysvětlení správního orgánu, jakým způsobem se s tímto důkazem vypořádal, 
což je v případě, že k důkazu správní orgán nepřihlédne, jednou ze základních podmínek 
přezkoumatelnosti a srozumitelnosti rozhodnutí.
13. Lze konstatovat, že odůvodnění rozhodnutí uvádí pouze citace podání žadatele, 
stanovisek dotčených orgánů a odborná vyjádření znalce, nelze z něj vysledovat, jakými 
úvahami se správní orgán při hodnocení důkazů řídil a proč se při hodnocení důkazů 
nepřiklonil k závěrům znaleckého posudku.
14. Požadavek na řádné odůvodnění rozhodnutí vychází z ustanovení § 68 odst. 3 
správního řádu, které stanoví: „V odůvodnění se uvedou důvody výroku nebo výroků 
rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich 
hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal 
s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. V případě, že 
podkladem rozhodnutí jsou písemnosti a záznamy, které jsou za podmínek v § 17 odst. 3 
uchovávány odděleně mimo spis, v odůvodnění rozhodnutí se na tyto podklady odkáže
11
takovým způsobem, aby nebyl zmařen účel jejich utajení; není-li to možné, uvedou se v 
odůvodnění rozhodnutí pouze v obecné rovině skutečnosti, které z těchto podkladů 
vyplývají.“ Uvedené ustanovení určuje náležitosti řádného odůvodnění zcela jednoznačně. 
Stejně jednoznačně lze také konstatovat, že pouhé citování žadatelem dodaného stěžejního 
důkazu vysoké důkazní hodnoty (neboť za takový důkaz lze znalecký posudek jistě označit) 
nemůže výše uvedené nároky splnit.
15. V této souvislosti lze jistě citovat i z velkého množství odborné literatury, např. 
Jemelka k tomu uvádí: „Navíc musí být zmíněny úvahy, kterými se správní orgán řídil při 
hodnocení podkladů (jakou jim přikládal váhu z hlediska jejich důvěryhodnosti, proč 
vycházel právě z určitých podkladů a z jiných nikoli apod.), a popsáno, jak se správní orgán 
vypořádal s návrhy a námitkami (např. proti protokolu podle § 18 odst. 3) účastníků a jejich 
vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Toto ustanovení navazuje na § 36 odst. 3, podle kterého 
musí dát správní orgán (až na výjimky) účastníkům řízení možnost vyjádřit se k podkladům 
rozhodnutí. S ohledem na výše uvedené nepostačí například pouhý soupis podkladů, ale 
nezbytné je rovněž uvedení toho, jakým způsobem byly zhodnoceny, jaký jim byl přikládán 
význam a proč.“ (JEMELKA, Luboš. Správní řád: komentář. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 
2016. Komentář k ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu) Odůvodnění rozhodnutí však 
takové úvahy či vysvětlení nad rámec citace neobsahuje. Lze také odkázat na judikaturu 
Nej vyššího správního soudu, konkrétně např. na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, sp. zn. NSS 4 
As 58/2005, ve kterém uvedl: „Z odůvodnění rozhodnutí musí být seznatelné, proč správní 
orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za 
podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, 
nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy 
rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů a - v případě rozhodování o relativně 
neurčité sankci - jaké úvahy jej vedly k uložení sankce v konkrétní výši.
16. Je zřejmé, že rozhodnutí nemůže obstát, neboť se správní orgán v odůvodnění 
nijak nevyjádřil k žadatelem navrženým důkazům a není z něj zřejmé, jakými úvahami se při 
jejich hodnocení řídil. Rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné.
17. Vzhledem ke všemu výše uvedenému žadatel navrhuje, aby bylo rozhodnutí 
zrušeno a věc byla vrácena Ministerstvu kultury k dalšímu řízení.“
V souladu s § 152 správního řádu bylo přezkoumáno rozkladem napadené rozhodnutí 
Ministerstva kultury, jakož i řízení, které rozhodnutí předcházelo, a to zejména s přihlédnutím 
k námitkám v rozkladu uvedeným.
Shledal jsem, že ve smyslu § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb. byly 
Ministerstvem kultury shledány dostatečné hodnoty architektonické a historické. Ministerstvo 
kultury postupovalo v ověřování památkových hodnot zcela standardními objektivními 
postupy. Památkové hodnoty z hlediska naplnění podmínek § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 
20/1987 Sb. jsou dostatečně objasněny v odůvodnění napadeného rozhodnutí, ale jsou též 
popsány v obdržených stanoviscích příslušného krajského úřadu a městského úřadu. V tomto 
směru nebyly rozkladem vyvráceny závěry Ministerstva kultury v napadeném rozhodnutí, 
které lze shrnout tak, že navzdory své architektonické strohosti je budova bývalého pivovaru - 
sýpky nadále významnou architektonickou, urbanistickou a historickou součástí památkově 
chráněného vrchnostenského souboru zdejšího zámku, který je situován přímo v centru 
nevelkého vinohradnického městečka, nedaleko původně renesanční radnice a raně barokně 
přestavěného kostela svátých Václava a Víta. Zděné konstrukce posuzovaného objektu jsou
12
prokazatelně pozdně renesančního stáří. Na severozápadní straně se dokonce pod mladšími 
vrstvami dodnes dochovaly plochy renesanční omítky s vápenným nátěrem a fragmenty 
jednoduché ryté výzdoby kolem oken, která mohla mít své logické dekorativní pokračování v 
obdobným způsobem zvýrazněných nárožích. V interiéru se vysokou památkovou hodnotou 
vyznačují veškeré klenební konstrukce, vylehčovací a (druhotně zazděné) průchozí oblouky, 
včetně záklenků okenních a dveřních otvorů, zejména však pozdně renesanční klenby přízemí 
spočívající na středových vyzdívaných pilířích, místy s dochovanými omítkovými hřebínky 
na okrajích klenebních výsečí a dále klasicistní schodišťová klenba stoupající do dispozičně 
autentického bytu v patře. Technickou a historickou zajímavostí je relikt archaického 
válcového komínu dochovaný v podstřeší a upomínající na chod původního panského 
pivovaru a sladovny. Mezi dalšími hodnotnými prvky lze zmínit například různé typy 
kovaných provlékaných mříží, nebo některá dřevěná dveřní křídla z 19. století.
Nicméně však konstatuji, že ze shromážděných podkladů rozhodnutí, které jsou 
součástí správního spisu - tj. z vyjádření a posudků dodaných vlastníkem, stanovisek 
příslušného krajského úřadu a městského úřadu, jakož i z vyjádření NPÚ a z ohledání 
vyplývá, že technický stav velké části stavebních konstrukcí a prvků objektu je velmi špatný 
až havarijní. Objekt chátrá již od druhé poloviny 20. století. Počátkem 21. století již lze 
stavebně -  technický stav většiny dřevěných konstrukcí označit za havarijní. Nejzávažnější 
skutečností je, že od ledna 2017 je objekt ponechán ze tří čtvrtin bez střechy. Vzhledem k 
absenci alespoň provizorního zastřešení tak dochází k přímému zatékání srážkové vody do 
hodnotných pozdně renesančních klenebních konstrukcí a na další historické stavební prvky 
interiéru, které byly původně shledány opravitelnými a nadále představují památkovou 
podstatu dotčeného objektu. Především účinky mrazu jsou v případě vlhkého zdivá velmi 
destruktivní. S ohledem na stavební stav objektu je zřejmé, že pro další využití a případnou 
konverzi bude nezbytné objekt rozsáhle a důkladně rekonstruovat.
Není pochyb o tom, že objekt lze při vynaložení poměrně značných nákladů 
rekonstruovat. Zdůrazňuji však, že vzhledem k rozsahu a závažnosti poškození objektu je 
nezbytné v rámci řízení o zrušení prohlášení věci za kulturní památku zkoumat a posoudit, 
zda nutná rekonstrukce bude či nebude vyžadovat doplnění či nahrazení zaniklých či 
poškozených původních stavebních prvků a konstrukcí novodobými replikami či kopiemi v 
takovém rozsahu, že by výsledný objekt obsahoval takový podíl novodobých prvků a 
konstrukcí, že by již nemohl vykazovat dostatečné památkové hodnoty. Mám tak za to, že je 
nutno zkoumat, zda stavebně technický stav objektu je natolik špatný, že rekonstrukce, která 
je nezbytná pro jeho další zachování a základní uživatelnost, bude znamenat zánik 
památkových hodnot v takovém rozsahu, že by to bylo důvodem pro zrušení prohlášení 
objektu za kulturní památku postupem dle § 8 zákona č. 20/1987 Sb.
Výše uvedené zkoumání a hodnocení, zda nezbytná rekonstrukce objektu nepovede 
k zániku jeho památkových hodnot, však byla Ministerstvem kultury v napadeném rozhodnutí 
provedena na základě neaktuálních podkladů, které byly vypracovány v době, kdy byl objekt 
ještě zastřešen, případně byl teprve krátce bez zastřešení. Nebyly proto tehdy ještě tolik 
zřetelné důsledky působení povětrnostních vlivů, a to především důsledky přímého zatékání 
srážkové vody do hodnotných pozdně renesančních klenebních konstrukcí a následného 
působení mrazu na tyto provlhlé konstrukce. V tomto směru Ministerstvo kultury vycházelo 
při vydání rozkladem napadené rozhodnutí z nedostatečně zjištěného skutkového stavu ve 
smyslu § 3 správního řádu. Zdůrazňuji, že zjištění a vyhodnocení těchto klíčových a 
rozhodujících otázek nelze dodatečně učinit v rámci řízení o rozkladu, neboť by toto
13
posouzení účastník již nemohl napadnout řádným opravným prostředkem a byla by tak 
porušena zásada dvouinstančnosti správního řízení.
S ohledem na výše uvedený závěr o nepřezkoumatelnosti rozkladem napadeného 
rozhodnutí mi proto nezbylo než rozkladem napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit 
Ministerstvu kultury k novému projednání a rozhodnutí. Ve smyslu § 152 odst. 4 a § 90 odst. 
1 písm. b) správního řádu tímto vyslovuji následující právní názor, jímž je Ministerstvo 
kultury vázáno při novém projednání věci: V odůvodnění nového rozhodnutí Ministerstvo 
kultury musí řádně vyhodnotit a odůvodnit, zda nezbytná rekonstrukce objektu povede či 
nepovede k zániku jeho památkových hodnot v takové míře, že budou dány mimořádné 
důvody pro zrušení prohlášení věci za kulturní památku ve smyslu § 8 zákona č. 20/1987 Sb. 
Ministerstvo kultury se v novém rozhodnutí rovněž řádně argumentačně vypořádá se všemi 
ostatními námitkami uplatněnými v nyní podaném rozkladu, které budou v době vydání 
nového prvoinstančního rozhodnutí z věcného hlediska i nadále relevantní pro posouzení 
merita věci (tj. např. není nutné řešit námitky směřující výhradně vůči nyní rušenému 
prvoinstančnímu rozhodnutí, které bude nahrazeno novým prvoinstančním rozhodnutím). 
Účastníkovi pak bude před vydáním nového rozhodnutí umožněno vyjádřit se v souladu s 
ustanovením § 36 odst. 3 správního řádu.
K projednání podaného rozkladu byla svolána ustavená rozkladová komise, která věc 
komplexně posoudila a na základě výše uvedeného mně navrhla rozhodnout tak, jak je 
uvedeno ve výroku.
P o u č e n í :
Toto rozhodnutí je podle § 91 odst. 1 a § 152 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní 
řád, v platném znění, konečné a n e l z e  se proti němu dále odvolat.
Za správnost vyhotovení: doc. Mgr. Antonín Staněk, Ph.D., v. r.
JUDr. Petr Strupek, v. r. ministr kultury
otisk úředního razítka
Na vědomí obdrží: Ministerstvo kultury, OPP/O, zde
Národní památkový ústav, generální ředitelství, Valdštejnské nám. 3, 118 01 Praha 1 
Národní památkový ústav, ú.o,p. v Bmě, nám. Svobody 8, 601 54 Bmo 
Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor památkové péče, Žerotínovo nám. 3/5, 601 82 Bmo 
Městský úřad Hustopeče, úsek památkové péče, Dukelské nám. 2/2, 693 17 Hustopeče
14

Originál dokumentu:

analogový

Typ/druh dokumentu:

Typ dokumentu:	publikace, listiny, spisové dokumenty
Druh dokumentu:	evidence kulturních památek
Bližší specifikace:	rozhodnutí/usnesení podle správního řádu

Jméno souboru:

G0540865.pdf

Formát souboru:

application/pdf

Autor záznamu:

Michl Lukáš

Popis dokumentu:

Velké Němčice, zámek. Rozhodnutí podle § 152 správního řádu - rozklad - objekt bývalého pivovaru - sýpky.

Název pracoviště:

generální ředitelství

Velikost dokumentu (v bytech):

13095672 B

Rozměry obrazového dokumentu:

Autor originálu:

Ministerstvo kultury; Staněk Antonín;

Klíčová slova:

Kulturní památka nemovitá;

Uživ. klíčová slova:

dokument ÚSKP;

Datum vzniku:

23.08.2018

Licence:

Typ:	neurčena - ochranu díla stanovuje obecně autorský zákon (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121)

Vazby dokumentu na aplikace IISPP

Bližší specifikace

Odkaz

Aplikace: Památkový katalog - právní stav

Druh záznamu: Právní stav

Ident. zázn.: Id právního stavu

Hodnota ident.: 193420330

Bližší specifikace:

Název	soubor nemovitostí zámku
Číslo ÚSKP	101852
Kód fáze ochrany	P
Fáze ochrany	památkově chráněno
Kód typu ochrany	KP
Typ ochrany	kulturní památka

Aplikace: Památkový katalog - právní akt

Druh záznamu: Právní akt

Ident. zázn.: Id právního aktu

Hodnota ident.: 20315056

Bližší specifikace:

Název	rozhodnutí o rozkladem napadeném rozhodnutí Ministerstva kultury o nezrušení prohlášení kulturní památkou
Číslo	MK 53748/2018 OLP
Datum nabytí právní moci
Typ ochrany	kulturní památka
ID právního stavu	193420330 Načítám data z navázané aplikace...

Územní identifikace dokumentu

Územní rozsah:

objekt lokalizovaný

Definiční body

Def. bod

Název objektu

Část obce

Č. dom.

Ulice

Č. or.

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Def. bod: 515805

Název objektu:

Část obce: Velké Němčice

Č. dom.: č.p. 29

Ulice: Městečko

Č. or.:

Kat. území: Velké Němčice

Obec: Velké Němčice

ORP: Hustopeče

Okres: Břeclav

soubor nemovitostí zámku (právní stav 193420330)

Přírůstkové body

Přír. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Lokality

Kód CZ

Název lokality

Reálný typ

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Kraj

Kód CZ: 17481

Název lokality: Velké Němčice

Reálný typ: městys

Kat. území: Velké Němčice

Obec: Velké Němčice

ORP: Hustopeče

Okres: Břeclav

Kraj: Jihomoravský kraj

soubor nemovitostí zámku (právní stav 193420330)

Kód CZ: 65310

Název lokality: Velké Němčice I

Reálný typ: díl území (dominantní)

Kat. území: Velké Němčice

Obec: Velké Němčice

ORP: Hustopeče

Okres: Břeclav

Kraj: Jihomoravský kraj

soubor nemovitostí zámku (právní stav 193420330)

Historické regiony

Kód RS

Název hist. regionu

Kód RS: 127

Název hist. regionu: Židlochovice

soubor nemovitostí zámku (právní stav 193420330)

Ke stažení Náhled Poslat žádost