Zavřít ( + - )

Metainformační systém NPÚ

Detail dokumentu

Tisk

Náhled:

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Textový obsah:

M K C R X 0 0 B T 0 B 3
Mgr. Daniel Herman
ministr kultury
V Praze dne 15. listopadu 2017 
Č.j.: MK 71933/2017 OLP
U s n e s e n í
Jako orgán státní památkové péče příslušný k provedení přezkumného řízení dle 
§ 94 a násl. zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění (dále též „správní řád“), 
ve věci přezkoumání pravomocného rozhodnutí Ministerstva kultury č.j. MK 74500/2016 
OPP, sp. zn. MK-S 13678/2015 OPP ze dne 30. 11. 2016 (dále též „přezkoumávané 
rozhodnutí"), jež nabylo právní moci dne 27. 12. 2016, kterým dle § 2 odst. 1 písm. a) zákona 
č. 20/1987 Sb„ o státní památkové péči (dále též „zákon č. 20/1987 Sb.“) nebyl za kulturní 
památku prohlášen soubor „Transgaz", který sestává z budovy č. p. 325 na pozemku pare. č. 
480/2, budovy bez č. p. na pozemku pare. č. 480/3 a budovy č. p. 365 na pozemku pare. č. 
491/1, a dále pozemků pare. č. 480/1-5, 480/11, 480/12, 491/1, k. ú. Vinohrady, hl. m. Praha 
(dále též „objekt", „nemovitost" nebo „soubor Transgaz"), jehož účastníky jsou dle § 95 odst. 
4 správního řádu účastníci řízení, v němž bylo vydáno přezkoumávané rozhodnutí, kterým 
jsou společnost Phibell, s.r.o., se sídlem Rohanské nábřeží 678/25, 186 00 Praha 8 -  Karlín, 
IČ 242 36 021 a společnost Vinohradská BLDG, a.s., se sídlem Václavské náměstí 815/53, 
110 00 Praha 1 - Nové Město, IČ 274 13 799, oba zastoupeni
jsem podle ustanovení § 97 odst. 1 
správního řádu na základě návrhu rozkladové komise, ustavené podle § 152 odst. 3 správního 
řádu, usnesením rozhodl
n á s l e d o v n ě :
přezkumné řízení zahájené usnesením ministra kultury 
č.j. MK 31480/2017 OLP ze dne 4. 5. 2017 ve věci přezkoumání 
pravomocného rozhodnutí Ministerstva kultury 
č.j. MK 74500/2016 OPP, sp. zn. MK-S 13678/2015 OPP ze dne 30.11. 2016
s e  z a s t a v u j e .
O d ů v o d n ě n í :
Ze správního spisu byly zjištěny následující podstatné skutečnosti:
Předesílám, že ohledně podrobné rekapitulace průběhu řízení, v jehož rámci došlo k 
vydání přezkoumávaného rozhodnutí Ministerstva kultury č.j. MK 74500/2016 OPP, sp. zn.
1
MK-S 13678/2015 OPP ze dne 30. 11. 2016 odkazuji na obsah jeho odůvodnění a rovněž na 
obsah odůvodnění usnesení č.j. MK 31480/2017 OLP ze dne 4. 5. 2017 o zahájení tohoto 
přezkumného řízení, kde je mj. uveden obsah podaných podnětů k zahájení přezkumného 
řízení a též na obsah odůvodnění rozhodnutí č.j. MK 57085/2017 OLP ze dne 20. 9. 2017 o 
rozkladu ze dne 24. 5. 2017 proti výše uvedenému usnesení o zahájení přezkumného řízení.
Připomínám, že v odůvodnění rozhodnutí č.j. MK 57085/2017 OLP ze dne 20. 9. 2017 
jsem mj. uvedl následující:
„Ohledně námitek rozkladu, které se týkají věcných důvodů pro zahájení přezkumného 
řízení a vymezení práv nabytých v dobré víře, uvádím, že tyto námitky budou posouzeny a 
vypořádány (spolu s námitkami obsaženými ve vyjádření ze dne 3. 7. 2017, které podal 
podatel rozkladu ve smyslu výzvy v III. výrokové části usnesení o zahájení přezkumného 
řízení) až v rámci případného meritomího rozhodnutí vydaného v přezkumném řízení, kterým 
by přezkoumávané rozhodnutí Ministerstva kultury bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k 
dalšímu řízení nebo v rámci případného usnesení o zastavení přezkumného řízení. Vzhledem 
k tomu, že část podkladů založených ve správním spise obsahuje tvrzení o mimořádné 
památkové významnosti a unikátnosti předmětného objektu, pak je nutno v rámci 
přezkumného řízení zejména podrobně objasnit, zda Ministerstvo kultury v přezkoumávaném 
rozhodnutí dostatečným způsobem vyhodnotilo shromážděné podklady a dostatečným 
způsobem se argumentačně vypořádalo s jejich obsahem a zda je tedy přezkoumávané 
rozhodnutí náležitě odůvodněno ve smyslu § 68 odst. 3 správního řádu a zda Ministerstvo 
kultury dodrželo základní zásady činnosti správního orgánu stanovené v § 2 odst. 4 a § 3 
správního řádu, podle kterých je správní orgán povinen zjistit stav věci, o němž nejsou 
důvodné pochybnosti, dbát, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby 
odpovídalo okolnostem daného případu. Konkrétně bude zkoumáno, zda Ministerstvo kultury 
dostatečným způsobem vyhodnotilo a vypořádalo obsah stanoviska Komise pro ochranu 
památkového fondu vzniklého ve 2. polovině 20. století a dále návrh na prohlášení souboru 
budov Transgaz za kulturní památku, který podal Klub Za starou Prahu. Podatel rozkladu se k 
těmto zásadním otázkám vyjádřil nejen v nyní řešeném rozkladu, ale zejména velmi 
podrobným způsobem ve svém podání ze dne 3. 7. 2017, kde závažným způsobem zpochybnil 
relevanci argumentů uplatněných v podnětech k zahájení tohoto přezkumného řízení. Proto za 
účelem důkladného prověření důvodnosti tvrzení a námitek obsažených v tomto podání ze 
dne 3. 7. 2017 bude vyžádáno oponentní stanovisko odborné organizace státní památkové 
péče -  Národního památkového ústavu, generálního ředitelství, a to ve smyslu § 32 odst. 2 
písm. e) zákona č. 20/1987 Sb., kterým je stanoveno, že odborná organizace státní památkové 
péče připravuje odborné podklady pro Ministerstvo kultury, zejména pro prohlašování 
kulturních památek. Při následném vyhodnocování tohoto oponentního stanoviska bude 
přihlédnuto ke skutečnosti, že Národní památkový ústav, generální ředitelství je nejen 
odbornou organizací státní památkové péče, ale zároveň i jedním z podatelů podnětů k 
zahájení tohoto přezkumného řízení. Odborná organizace státní památkové péče však nemůže 
být jako instituce podjatá. Toto odborné stanovisko bude následně zasláno podateli rozkladu a 
bude mu poskytnuta přiměřená lhůta k vyjádření se k tomuto nově opatřenému podkladu. Lze 
tedy uzavřít, že v této procesní fázi nelze v plné míře předem vyhodnocovat výše uvedené 
věcné námitky rozkladu (stejně jako námitky obsažené ve vyjádření ze dne 3. 7. 2017) a 
předjímat tak výsledek přezkumného řízení. Teprve pokud budou námitky podatele v jeho 
vyjádření ze dne 3. 7. 2017 shledány důvodnými, pak bude toto přezkumné řízení zastaveno, 
v opačném případě bude přezkoumávané rozhodnutí zrušeno a věc vrácena Ministerstvu 
kultury za účelem řádného vyhodnocení shromážděných podkladů a vydání nového 
rozhodnutí ve věci.“
2
S ohledem na výše uvedené je proto pro posouzení věci v přezkumném řízení 
podstatný obsah námitek rozkladu účastníka řízení ze dne 24. 5. 2017, které se týkají věcných 
důvodů pro zahájení přezkumného řízení a vymezení práv nabytých v dobré víře a dále obsah 
vyjádření účastníka řízení (společnost Phibell, s.r.o.) ze dne 3. 7. 2017, které podal ve smyslu 
výzvy v III. výrokové části usnesení o zahájení přezkumného řízení, a konečně pak obsah 
odborného vyjádření Národního památkového ústavu, generálního ředitelství (dále též „NPÚ, 
g.ř.“) č.j. NPÚ-310/77175/2017 ze dne 31. 10. 2017, které bylo vyžádáno v souladu s výše 
citovaným rozhodnutím č.j. MK 57085/2017 OLP ze dne 20. 9. 2017.
Účastník řízení - společnost Phibell, s.r.o. - v rozkladu ze dne 24. 5. 2017 uvedl 
následující argumentaci, která se týká jeho nesouhlasu s věcnými důvody pro zahájení 
přezkumného řízení a dále vymezení jeho práv nabytých v dobré víře, cit.:
„Rozhodnutí o neprohlášení není nezákonné. V napadeném usnesení ministr uvádí, že 
jsou dány závažné pochybnosti o tom, zda je rozhodnutí o neprohlášení dostatečně 
odůvodněno ve smyslu § 68 odst. 3 správního řádu, tj. zda jsou v rozhodnutí o neprohlášení 
adekvátně obsaženy vlastní přezkoumatelné hodnotící úvahy ministerstva. Ministerstvo 
údajně nevěnovalo náležitou pozornost stanovisku Komise pro ochranu památkového fondu 
vzniklého ve 2. polovině 20. století (,,Komise“), která působí pouze jako poradní orgán 
generální ředitelky Národního památkového ústavu nebo vlastnímu návrhu na prohlášení 
nemovitostí za kulturní památku podanému Klubem za starou Prahu. Tyto skutečnosti podle 
názoru ministra dostatečně odůvodňují zahájení přezkumného řízení ohledně rozhodnutí o 
neprohlášení. Účastník nemůže s takovými závěry souhlasit. Podle § 94 odst. 1 správního 
řádu správní orgány přezkoumávají z moci úřední pravomocná rozhodnutí v případě, kdy lze 
důvodně pochybovat o tom, že je rozhodnutí v souladu s právními předpisy. V tomto případě 
však žádná důvodná pochybnost založena není. Především předpokladem pro zahájení 
přezkumného řízení mohou být dle § 94 odst. 1 správního řádu pouze důvodné pochybnosti o 
souladu rozhodnutí o neprohlášení s právními předpisy (tj. jeho nezákonnost), nikoli jeho 
věcná správnost. Srov. například rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 As 
36/2009: „K odstranění věcných, procesních i hmotněprávních vad správních rozhodnutí 
slouží řádné opravné prostředky, podávané proti nepravomocným rozhodnutím. Přezkumné 
řízení dle § 94 a násl. správního řádu z roku 2004 je mimořádným opravným prostředkem 
směřujícím do změny či zrušení již pravomocného rozhodnutí správního orgánu. Kritériem 
přezkoumávání je pak pouze zákonnost přezkoumávaného správního rozhodnutí, nikoliv též 
věcná správnost nebo jiná hlediska. I v případě rozporu přezkoumávaného rozhodnutí s 
právními předpisy však musí přezkoumávající orgán dbát na zachování proporcionality mezi 
právy účastníka nabytými v dobré víře a právní jistotou na straně jedné a požadavkem na 
zákonnost na straně druhé.“ Z obsahu usnesení i podnětů k zahájení přezkumného řízení je 
však zřejmé, že naprostá většina námitek vůči rozhodnutí o neprohlášení se týká jeho věcné 
správnosti. Podněty postrádají námitky týkající se (ne)zákonnosti rozhodnutí o neprohlášení. 
Pokud podatelé či ministr s rozhodnutím o neprohlášení, resp. se závěry správního uvážení v 
něm popsaných nesouhlasí, je nutno tento nesouhlas chápat pouze jako vyjádření 
subjektivního názoru na výsledek správního řízení, který nemůže zpochybnit jeho zákonnost, 
resp. iniciovat jeho přezkum.
Jediným argumentem o nezákonnosti rozhodnutí o neprohlášení, které usnesení uvádí, 
jsou údajné nedostatky v odůvodnění a chybějící hodnotící úvahy ministerstva. Podle § 68 
odst. 3 správního řádu se v odůvodnění rozhodnutí uvedou důvody výroku nebo výroků, 
podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při 
výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a 
námitkami účastníků a s jejich vyjádřeními k podkladům rozhodnutí.
3
Již z obsahu rozhodnutí o neprohlášení je však zřejmé, že nemohou existovat důvodné 
pochybnosti o jeho zákonnosti. Ministerstvo se dostatečně vypořádalo se všemi podklady pro 
rozhodnutí o neprohlášení. Veškeré podklady byly v odůvodnění rozhodnutí o neprohlášení 
řádně uvedeny a citovány. Hodnotící úvahy ministerstva jsou dále obsáhle popsány na str. 7 
až 9 rozhodnutí o neprohlášení. V této části odůvodnění ministerstvo jednoznačně a 
přesvědčivě popisuje důvody, které jej vedly k tomu, že nemovitosti za kulturní památku 
neprohlásilo. Tyto úvahy jsou uvedeny jasně a srozumitelně. Není ani pravdou, že 
ministerstvo nevěnovalo náležitou pozornost stanovisku Komise. Ministerstvo na str. 8 
výslovně uvádí důvody, proě považuje pohled a argumentaci Komise za nepřesvědčivé. 
Argumentace obsažená v podnětu Klubu Za starou Prahu ze dne 9. 9. 2015 je obsáhle uvedena 
na začátku odůvodnění rozhodnutí o neprohlášení. Ačkoli ministerstvo ve svých hodnotících 
závěrech výslovně neodkazuje na tuto argumentaci, je zřejmé, že se s ní vypořádává. 
Argumentace Klubu Za starou Prahu v části C jeho podnětu k zahájení řízení o prohlášení 
nemovitostí za kulturní památku je totiž svým obsahem obdobná argumentaci Komise, se 
kterou se ministerstvo ve svých hodnotících závěrech vypořádalo dostatečně.
Účelem § 68 odst. 3 správního řádu přitom rozhodně není požadavek, aby správní 
orgány obsáhle reagovaly bod po bodu na veškeré argumenty vyplývající z podkladů ve 
správním spisu. To ostatně potvrzuje i judikatura správních soudů, například rozhodnutí 
publikované ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. 5157/2015: „...musí zdejší 
soud konstatovat, že jako mylnou je třeba odmítnout představu, že druhostupňový správní 
úřad (zde žalovaný) se musí povinně vypořádat odvolacími námitkami kasuisticky „bod po 
bodu“ a že vždy opakovaně by se měl námitkami každého odvolatele zabývat zvlášť... Jestliže 
se určité námitky účastníků řízení překrývají, má soud za to, že se lze s těmito námitkami 
vypořádat souhrnně a že tak učinil v dostatečné míře jak prvostupňový správní orgán, tak i 
správní orgán druhostupňový, aby mohl ve věci rozhodnout. Takové vypořádání námitek soud 
nevylučuje a nejedná se o jejich paušální odmítnutí. Podstatné je, že účastníkům včetně 
žalobce byl dán dostatečný prostor k vyjádření se k podkladům, ať už v prvním nebo ve 
druhém stupni správního řízení, a že s námitkami žalobce, o něhož se v tomto řízení jde, bylo 
naloženo tak, že byly vypořádány/1
Navíc, jak plyne ze znění § 68 odst. 3 správního řádu, zákon výslovně požaduje, aby 
správní orgán v odůvodnění rozhodnutí uvedl pouze informace o tom, jak se vypořádal s 
návrhy a námitkami účastníků a jejich vyjádřeními k podkladům rozhodnutí. Účastník 
připomíná, že účastníkem řízení o prohlášení nemovitostí za kulturní památku jsou pouze 
vlastníci předmětných budov a pozemků, nikoliv Komise nebo Klub za starou Prahu. 
Vyjádření těchto institucí nejsou ani povinně vyžadována podle § 3 odst. 1 zákona č. 20/1987 
Sb. Je zřejmé, že správní orgán se musí vyjádřit a vypořádat primárně s námitkami účastníků 
řízení a podklady, které si musí podle zákona před vydáním rozhodnutí vyžádat, což 
ministerstvo náležitě učinilo. Zákonné nároky na obšírné vypořádání se s ostatními podklady 
rozhodnutí, mezi které patří i uvedená stanoviska Komise či Klubu za starou Prahu, jsou 
podstatně nižší než u zákonem výslovně uvedených podkladů rozhodnutí.
Rovněž nelze souhlasit s názorem ministra o údajném porušení základních zásad 
činnosti správních orgánů nebo § 50 odst. 3 správního řádu, zejména porušení povinnosti 
zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu. Je zřejmé, že si ministerstvo 
opatřilo veškeré podklady pro rozhodnutí o neprohlášení, a to nejen zákonem vyžadované, 
nýbrž i další podklady, jako například stanovisko Komise či Poradní komise ministerstva. 
Následně ministerstvo v souladu s § 50 odst. 4 správního řádu hodnotilo podklady podle své 
úvahy v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů. Jak již bylo uvedeno, hodnotící 
úvahy jsou součástí odůvodnění rozhodnutí o neprohlášení.
4
Zahájení přezkumného řízení tak účastník řízení vnímá jako v demokratickém právním 
státě neakceptovatelnou snahu zasahovat do volného hodnocení důkazů a správního uvážení 
ministerstva v pravomocně ukončeném správním řízení. Přezkumné řízení je vskutku 
mimořádný opravný a dozorčí prostředek, který z podstaty věci zásadně zasahuje do práv 
účastníků. V daném případě přitom zdaleka nejsou splněny podmínky pro jeho zahájení, natož 
pro znovuobnovení památkové ochrany nemovitostí (viz níže).
Na základě výše uvedených skutečností je zřejmé, že ministerstvo postupovalo v 
souladu s právními předpisy a nijak nezanedbalo ochranu veřejného zájmu. Obstaralo si 
veškeré zákonem vyžadované podklady, jakož i vyjádření účastníků řízení. V souladu s § 50 
odst. 3 správního řádu si obstaralo i další stanoviska, zejména Komise či Poradní komise 
ministerstva. Se všemi podklady se v odůvodnění rozhodnutí o neprohlášení náležitě 
vypořádalo. Nelze proto důvodně pochybovat o zákonnosti rozhodnutí o neprohlášení. 
Usnesení proto bylo vydáno, aniž by byly splněny základní zákonné předpoklady pro zahájení 
přezkumného řízení. Z tohoto důvodu, jakož i z důvodu nedodržení subjektivní lhůty podle § 
96 odst. 1 správního řádu je usnesení nezákonné.
Stručné vyjádření k právům nabytým v dobré víře - výrokem III. usnesení byl účastník 
řízení dále vyzván k tomu, aby ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení usnesení, písemně 
vymezil a doložil práva nabytá v dobré víře, jakož i přehled stavebně technických změn 
učiněných po právní moci rozhodnutí o neprohlášení. Z časových důvodů v tuto chvíli nebude 
účastník řízení požadované informace podrobně vymezovat. S ohledem na skutečnosti 
uvedené v předchozích článcích tohoto rozkladu je totiž zřejmé, že usnesení má být zrušeno v 
celém svém rozsahu i bez ohledu na ochranu práv námi nabytých v dobré víře. V této fázi 
řízení tedy účastník řízení pouze předesílá, že jeho náklady doposud vynaložené na realizaci 
projektu odstranění nemovitostí a výstavby nových budov na jejich místě byly vynaloženy 
zejména na: - pořízení nemovitostí, průzkumy, zprávy a místní šetření týkající se projektů pro 
povolení odstranění stavby, územní rozhodnutí a stavební povolení (včetně topografických, 
geotechnických, hydro logických, historických, archeologických, dendrologických,
ekologických, kontaminačních a stavebně-strukturálních šetření atd.). Dočasné statické 
zajištění a sledování stability budovy, zajištění bezpečnosti pozemku, architektonické soutěže, 
architektonické a inženýrské projekty pro navrhovanou novou budovu, tým odborných 
konzultantů (se specializací na architekturu, statiku, strojírenství a elektrotechniku, vodu, 
plyn, kanalizaci, dopravu a dopravní služby, osvětlení, hluk a akustiku, stavební fyziku, 
udržitelnost apod.), znalecká prohlášení a posudky o nových návrzích, jednání a zpracování 
dokumentace pro územní rozhodnutí, marketing, architektonické modely, na komunikaci s 
veřejností a médii, právní služby, a náklady financování prostřednictvím bankovních úvěrů. 
Tyto vynaložené náklady již v současné době převyšují 360.000.000,- Kč a v případě 
prohlášení nemovitostí za kulturní památku by byly (s výjimkou části nákladů na pořízení 
nemovitostí) zcela zmařeny. Účastník řízení zároveň zdůrazňuje, že již podal žádost o 
povolení odstranění stavby na začátku roku 2016 a na základě rozhodnutí o neprohlášení 
podal žádost o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby, jejíž součástí jsou nezbytná 
stanoviska a vyjádření dotčených orgánů státní správy a dalších zákonem předepsaných osob. 
Výše uvedené informace jsou pouze ilustrativním výčtem nákladů účastníkem řízení 
vynaložených a kroků učiněných v dobré víře, že projekt výstavby nových budov bude na 
místě nemovitostí realizován. V usnesení indikované lhůtě účastník řízení přistoupí k bližšímu 
a časově náročnému vymezení a prokázání jeho práv nabytých v dobré víře a s tím spojených 
nákladů, jakož i k dodání dalších informací vyžádaných ve výroku III. usnesení. Závěrem 
účastník řízení zdůrazňuje, že již zahájením řízení o prohlášení nemovitostí za kulturní 
památku v jeho majetkové sféře vznikly rozsáhlé škody včetně ušlého zisku, který účastník 
řízení v současné době odhaduje ve výši 612.000.000,- Kč. Pozastavením právních účinků
5
přezkoumávaného rozhodnutí o neprohlášení ministr se však rozsah takto vzniklých škod dále 
navyšuje. Nedojde-li proto ke zrušení usnesení na základě tohoto rozkladu, je účastník řízení 
na základě zákona č. 82/1998 Sb„ o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné 
moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, případně jediný společník účastníka 
řízení na základě Dohody mezi Českou republikou a Nizozemským královstvím o podpoře a 
vzájemné ochraně investic, připraven uplatňovat vůči ministerstvu (resp. České republice) 
nárok na plnou náhradu škody tímto postupem vzniklé.11
Ve vyjádření ze dne 3. 7. 2017, které účastník řízení - společnost Phibell, s.r.o. - podal 
ve smyslu výzvy v III. výrokové části usnesení o zahájení přezkumného řízení, je uvedeno 
následující, cit.:
„Práva nabytá v dobré víře. Účastník tímto podáním poskytuje ministru kultury 
rozsáhlé dokumenty/důkazy prokazující jeho práva nabytá v dobré víře a náklady vzniklé v 
souvislosti s Projektem. Na tomto místě účastník zdůrazňuje, že obsah předložených 
dokumentů tvoří jeho obchodní tajemství a je tedy chráněn ve smyslu § 504 občasného 
zákoníku. S těmito podklady proto musí být zacházeno důvěrně, zejména nesmí být 
zpřístupněny třetím osobám, a to ani postupem podle § 38 odst. 2 správního řádu. Na 
vyžádání je účastník připraven předložené podklady doplnit, případně blíže objasnit. 
Jednotlivá práva, která účastník nabyl, a vynaložené náklady jsou níže rozděleny do tří 
období. Tato období jsou oddělena dvěma mezníky - dnem vydání závazného stanoviska 
odboru památkové péče Magistrátu hl. m. Prahy č.j. MHMP 1894248/2015, tj. 30. 10. 2015 
(„závazné stanovisko 1 “) a dnem vydání rozhodnutí o neprohlášení, tj. 30. 11. 2016.
1. Práva nabytá v dobré víře a náklady vynaložené před vydáním Závazného 
stanoviska 1 - účastník nabyl nemovitosti na základě kupní smlouvy ze dne 25. 6. 2014 za 
kupní cenu ve výši 307.835.068,87 Kč. Od samého počátku bylo důvodem pro tuto koupi 
záměr využít předmětný prostor k demolici nemovitostí a výstavbě administrativního a 
obchodního centra Museo (dále jen „projekt'1), což lze prokázat například i tím, že neprodleně 
po nabytí nemovitostí byla zahájena jednání s Úřadem městské části Praha 2, jejichž 
předmětem byly diskuze nad záměrem projektu. Účastník v souladu s výše uvedeným 
záměrem vstoupil do celé řady smluvních vztahů a angažoval tým zahrnující architekty, 
inženýry, rozpočtové manažery, projektanty, odborníky na pronájem a plánování. Byla 
vypracována řada posudků týkajících se demolice výstavby projektu a vedena podrobná 
jednání se všemi příslušnými orgány (např. s odborem výstavby městské části Praha 2, 
odborem památkové péče Magistrátu hl. m. Prahy atd.). Tato jednání trvala několik měsíců, 
během kterých bylo vytvořeno množství projektových plánů a modelů zohledňujících 
doporučení expertů a dotčených úřadů. Za účelem přípravy projektu tak účastník do dne 
vydání závazného stanoviska 1 účelně vynaložil náklady v souhrnné výši 348.968.316,21 Kč. 
Sesterská společnost účastníka, společnost HB REAVIS GROUP CZ, s.r.o., se sídlem 
Rohanské nábřeží 678/25, Karlín, 186 00 Praha 8 („HB REAVIS11) ve stejném období účelně 
vynaložila náklady v celkové výši 1.618.705,92 Kč. Náklady hrazené společností HB 
REAVIS budou v průběhu realizace projektu přefakturovány na účastníka. Účastník je proto 
zahrnuje do celkových nákladů na přípravu projektu. Účastník a společnost HB REAVIS tedy 
do dne vydání závazného stanoviska 1 vynaložili na přípravu Projektu náklady v celkové výši 
350.587.022,13 Kč. Uvedenou výši nákladů dokládá účastník seznamem faktur/plateb 
zaplacených v období před vydáním závazného stanoviska 1 a zároveň kopii příslušných 
faktur, resp. smluv. V případě prohlášení nemovitosti za kulturní památku by byly tyto 
náklady z významné části zmařeny. Důkaz: smlouva o koupi nemovitostí; smlouvy o úvěru 
na financování projektu; seznam přijatých a zaplacených faktur do 30. 10. 2015; kopie 
jednotlivých přijatých a zaplacených faktur do 30. 10. 2015.
6
2. Práva nabytá v dobré víře a náklady vynaložené na základě závazného stanoviska I - 
dne 30. 10. 2015 Magistrát hlavního města Prahy vydal závazné stanovisko 1, v němž byl 
vyjádřen souhlas s odstraněním nemovitostí. Závazné stanovisko 1 navazovalo na předchozí 
odborné vyjádření územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu (,,NPÚ“) 
v hl. m. Praze č.j. NPÚ - 311/7210912015 ze dne 26. 10. 2015 („odborné vyjádření 1“), které 
uvedlo, že záměr demolice nemovitostí je z hlediska památkové péče realizovatelný. Přitom v 
procesu vydání závazného stanoviska 1 nepadla ani zmínka o vhodnosti prohlásit nemovitosti 
za kulturní památku. Legitimní očekávání účastníka byla dále posílena stanoviskem územního 
odborného pracoviště NPÚ v hl. m. Praze č.j. NPU-311/80281/2015 ze dne 26. 11. 2015 
(„odborné vyjádření 2“) a stanoviskem Magistrátu hl. m. Prahy, odboru památkové péče č.j. 
MHMP 752180/2016 ze dne 28. 4. 2016 („odborné vyjádření 3“), ve kterých oba orgány 
deklarovaly, že nesouhlasí s prohlášením nemovitostí za kulturní památku. Nejpozději dnem 
30. 10. 2015 tak účastník řízení nabyl zcela legitimní očekávání, že jeho rozsáhlé investice do 
projektu nebudou zmařeny. Vydáním závazného stanoviska 1 totiž odpadla hlavní možná 
překážka realizace Projektu. Účastník poté dále v dobré víře pokračoval v rozvoji úplné 
dokumentace pro řízení o odstranění stavby a pro územní řízení za pomoci kompletního 
projektového týmu, včetně projektových manažerů, architektů, inženýrů, specialistů na trvale 
udržitelný rozvoj, specialistů na fasády, statiků, strojních inženýrů, specialistů na dopravu, 
rozpočtových manažerů a dalších odborných poradců. Tento tým byl pod vedením 
developerského týmu, který zahrnoval řízení přípravy projektu, finanční a právní odborníky. 
Výsledkem výše uvedených prací odborných týmů bylo mimo jiné získání zhruba 60 
pozitivních stanovisek dotčených orgánů, fyzických a právnických osob, které tvoří podklad 
jak pro řízení směřující k vydání rozhodnutí o odstranění nemovitostí, tak i pro územní řízení. 
Ohlášení odstranění nemovitostí bylo účastníkem podáno dne 12. 2. 2016. Uvedená 
stanoviska zcela jednoznačně tvoří práva nabytá účastníkem řízení v dobré víře, která by byla 
prohlášením nemovitosti za kulturní památku zcela zmařena. Existenci uvedených stanovisek 
účastník řízení dokládá seznamy všech vydaných stanovisek a zároveň jejich kopiemi. Od 
okamžiku vydání závazného stanoviska 1 do vydání rozhodnutí o neprohlášení uhradil 
účastník za výše uvedené služby vedoucí k realizaci projektu celkem 44.217.945,17 Kč. 
Společnost HB REAVIS uhradila ve stejném období náklady ve výši 1.347.808,45 Kč. Tyto 
výdaje účastník opět dokládá seznamy uhrazených faktur/plateb, jakož i jejich kopiemi. V 
případě zrušení rozhodnutí o neprohlášení (a prohlášení nemovitosti za kulturní památku) by 
proto ministerstvo způsobilo účastníkovi řízení škodu spočívající v přímých nákladech 
realizace projektu vynaložených ode dne vydání závazného stanoviska 1 do rozhodnutí o 
neprohlášení za kulturní památku ve výši 45.565.753,62 Kč. Tyto náklady přitom byly 
vynaloženy v zřejmém legitimním očekávání realizace projektu, a to na základě platného 
závazného stanoviska 1. Důkaz: seznam vydaných stanovisek; kopie jednotlivých stanovisek; 
seznam přijatých a zaplacených faktur od 30. 10. 2015 do 30. 11. 2016; kopie jednotlivých 
přijatých a zaplacených faktur od 30. 10. 2015 do 30. 11.2016.
3. Práva nabytá v dobré víře a náklady vynaložené na základě rozhodnutí o 
neprohlášení. Vydáním rozhodnutí o neprohlášení dne 30. listopadu 2016 byla legitimní 
očekávání účastníka v dokončení projektu opět utvrzena. Účastník toto (nadále pravomocné) 
rozhodnutí oprávněně považoval za konečné. Po vydání rozhodnutí o neprohlášení tak 
účastník intenzivně pokračoval v řízení o odstranění stavby a územním řízení. Dne 12. ledna 
2017 vydal Magistrát hl. m. Prahy, odbor památkové péče, závazné stanovisko č.j. MHMP 
991867/2016 („Závazné stanovisko 2“), v němž uvedl, že novostavba Administrativní 
centrum Vinohradská je z hlediska zájmů státní památkové péče přípustná. Závazné 
stanovisko 2 vycházelo ze souhlasného vyjádření územního odborného pracoviště NPÚ v hl. 
m. Praze č.j. NPÚ-31 I/I 5651 ze dne 1. 6. 2016 („odborné vyjádření 4“). Vydáním závazného 
stanoviska 2 tak odpadla poslední subjektivní překážka vydání územního rozhodnutí na
7
projekt. Účastník podal žádost o umístění stavby dne 15. 2. 2017, čímž bylo územní řízení 
zahájeno. Dne 28. 4. 2017 navíc reagovala Památková inspekce Ministerstva kultury na 
podnět spolku Klub za starou Prahu, z.s. ze dne 6. 2. 2017 k zahájení přezkumného řízení 
ohledně závazného stanoviska 1. Památková inspekce rozhodla, že pro zahájení přezkumného 
řízení nejsou dány důvody. Po vydání rozhodnutí o neprohlášení vynaložil účastník další 
náklady v rámci realizace Projektu. Tyto náklady činí do 30. června 2017 celkem 38.256.493 
Kč. Společnost HB REAVIS vynaložila ve stejném období náklady ve výši 87.860,- Kč. V 
případě zrušení rozhodnutí o neprohlášení (a prohlášení nemovitostí za kulturní památku) by 
tyto náklady v celkové výši 38.344.353 Kč byly zcela zmařeny. Tyto výdaje přitom byly opět 
vynaloženy v legitimním očekávání realizace projektu a každým dnem dále narůstají. Tyto 
výdaje účastník opět dokládá seznamy uhrazených faktur/plateb, jakož i jejich kopiemi. V 
případě zrušení rozhodnutí o neprohlášení (a prohlášení nemovitosti za kulturní památku) by 
proto ministerstvo způsobilo účastníkovi řízení škodu spočívající v přímých nákladech 
realizace projektu vynaložených ode dne vydání rozhodnutí o neprohlášení do současné doby 
ve výši 38.344.353 Kč. Důkaz: seznam přijatých a zaplacených faktur od 30. 11. 2016 do 30. 
6. 2017; kopie jednotlivých přijatých a zaplacených faktur od 30. 11. 2016 do 30. 6. 2017.
4. Lze tedy shrnout, že v případě prohlášení nemovitostí za kulturní památku by se 
výše uvedená stanoviska a vyjádření stala obsoletními a došlo by k zmaření výše podrobně 
vyčíslených nákladů v celkové výši ca. 435.000.000,- Kč, které účastník v dobré víře 
vynaložil za účelem realizace projektu. Krom zmaření přímo vynaložených nákladů by 
prohlášením nemovitostí za kulturní památku došlo ke vzniku dalších závažných škod. O 
jejich vyčíslení účastník požádal renomovaný znalecký ústav APOGEO Esteem, a.s., 
znalecký ústav. Podle znaleckého ústavu se další hrozící škoda skládá z následujících 
položek: 1. Ušlý zisk v důsledku nemožnosti realizace projektu. Hodnota Projektu 
(plánovaného areálu, který nahradí nemovitosti) bude po úplném dokončení činit přibližně
2.235.000. 000,- Kč. Po odečtení současné hodnoty nemovitostí a nákladů na realizaci 
projektu by čistý výnos účastníka z realizace projektu (navýšení hodnoty majetku účastníka 
oproti současnému stavu) činil přibližně 389.000.000,- Kč. Prohlášením nemovitostí za 
kulturní památku by byl tento očekávaný výnos zcela zmařen. Jednalo by se tak o ušlý zisk na 
straně účastníka. 2. Snížení hodnoty nemovitosti. Prohlášením nemovitostí za kulturní 
památku by zároveň došlo k snížení současné hodnoty nemovitostí. Vlastník kulturní památky 
je totiž s její dispozici podstatně omezen. To se logicky projeví i ve snížení stávající hodnoty 
nemovitostí. Znalecký posudek vyčíslil stávající hodnotu nemovitostí na částku 730.000.000,- 
Kč. Prohlášením nemovitostí za kulturní památku by jejich celková hodnota klesla na
396.000. 000,- Kč. Účastník by tak v důsledku prohlášení utrpěl další škodu ve výši
333.000. 000,- Kč spočívající ve snížení stávající hodnoty nemovitosti. 3. Ušlý zisk vzniklý 
prodlením s realizací projektu. Další škodou je zejména ušlý zisk z nájemného, který by 
účastník dosahoval z projektu. V současné době účastník nebytové prostory v nemovitostech 
nepronajímá z důvodu přípravných prací pro demolici. Nemovitosti jsou dnes vyklizené a ve 
stavu, kdy je nelze využívat. Probíhající přezkumné řízení, jakož i předcházející řízení o 
prohlášení nemovitostí za kulturní památku, způsobuje zpoždění realizace projektu v řádech 
měsíců. Každým měsícem tohoto prodlení přitom vzniká v majetkové sféře účastníka další 
škoda spočívající v ušlém zisku z budoucího nájemného. V případě dokončení projektu by 
účastník dosahoval hrubého příjmu z nájmu nebytových prostor ve výši 428.884,- EUR 
/měsíc, tj. přibližně 11.000.000,- Kč /měsíc. V přepočtu na jednotlivé dny tedy dochází 
každým dnem prodlení s dokončením Projektu ke vzniku ušlého zisku v majetkové sféře 
účastníka ve výši více než 360 tisíc Kč. Tato škoda byla již účastníku způsobena zbytečným 
zahájením řízení o prohlášení nemovitostí za kulturní památku. V současné době se tato škoda 
neúměrně navyšuje každým dnem trvání nezákonného přezkumného řízení a předběžné 
památkové ochrany nemovitosti, kdy je účastníku znemožněno projekt realizovat. Přitom je
8
Ministerstvo kultury v souladu s § 6 správního řádu povinno postupovat bez zbytečných 
průtahů tak, aby účastníku nevznikaly zbytečné náklady. Důkaz: znalecký posudek 
vypracovaný za účelem stanovení dalších škod způsobených prohlášením Nemovitostí za 
kulturní památku. Lze tedy shrnout, že v případě prohlášení Nemovitostí za kulturní památku 
by účastníku řízení byla způsobena další škoda spočívající v ušlém zisku a snížení hodnoty 
Nemovitostí ve výši přibližně 722.000.000 Kč. Podle § 94 odst. 4 správního řádu správní 
orgán po zahájení přezkumného řízení toto řízení zastaví, dojde-li k závěru, že ačkoli 
přezkoumávané rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právním předpisem, byla by újma, která 
by jeho zrušením nebo změnou vznikla některému účastníkovi, který nabyl práva z rozhodnutí 
v dobré víře, ve zjevném nepoměru k újmě, která by vznikla veřejnému zájmu. Podle § 94 
odst. 5 je správní orgán při rozhodování v přezkumném řízení povinen šetřit práva nabytá v 
dobré víře. Princip ochrany dobré víry a legitimních očekávání patří mezi základní zásady 
činnosti správních orgánů. Podle § 2 odst. 3 správního řádu správní orgán šetří práva nabytá v 
dobré víře, jakož i oprávněné zájmy osob, jichž se činnost správního orgánu v jednotlivém 
případě dotýká. Podle § 2 odst. 4 správního řádu správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v 
souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby 
při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. 
Princip ochrany dobré víry a legitimních očekávání je také jedním ze základních principů 
demokratického právního státu. Je akcentován nejenom v judikatuře správních soudů, ale i v 
konstantní judikatuře Ústavního soudu (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 
150/01,1. ÚS 398/04,1. ÚS 544106 nebo Pl. ÚS 53/10). Účastník výše podrobně specifikoval 
náklady, které vynaložil v dobré víře v realizování projektu. Celková výše vynaložených 
nákladů činí k dnešnímu dni přibližně 435.000.000,- Kč a každým dnem narůstá. V případě 
prohlášení nemovitostí za kulturní památku by tyto náklady byly zcela zmařeny. Prohlášením 
nemovitostí za kulturní památku by na straně účastníka vznikla také další škoda ve výši více 
než 722.000.000,- Kč. Celkem tedy v důsledku zásahů ministerstva hrozí škoda v rozsahu 
1,16 miliardy Kč. Zrušení rozhodnutí o neprohlášení by představovalo závažný zásah do 
práv, které účastník nabyl v dobré víře. Do dne zahájení tohoto přezkumného řízení příslušné 
orgány státní památkové péče celkem osmkrát potvrdily realizovatelnost projektu včetně 
demolice stávajících nemovitostí a vybudování nových staveb. To navíc za situace, kdy se 
nemovitosti nacházejí na území památkové zóny. Státní orgány tak opakovaně potvrdily, že 
nemovitosti nejsou natolik hodnotné, aby mohly být prohlášeny za kulturní památku. Jedná se 
o následující výše uvedená vyjádření a stanoviska: 1) odborné vyjádření 1 ze dne 26. 10. 
2015; 2) závazné stanovisko 1 ze dne 30. 10. 2015; 3) odborné vyjádření 2 ze dne 26. 11. 
2015; 4) odborné vyjádření 3 ze dne 28. 4. 2016; 5) odborné vyjádření 4 ze dne 1. 6. 2016; 6) 
rozhodnutí o neprohlášení ze dne 30. 11. 2016; 7) Závazné stanovisko 2 ze dne 12. 1. 2017; a 
8) rozhodnutí Památkové inspekce o nezahájení přezkumného řízení ve věci závazného 
stanoviska 1 ze dne 28. 4. 2017. Uvedená stanoviska orgánů státní památkové péče jsou z 
množiny podkladů pro rozhodnutí stavebního úřadu o odstranění stavby či umístění nové 
stavby nejméně předvídatelná. Vydání ostatních podkladů převážně závisí na splnění předem 
známých požadavků vycházejících ze stavebně technických a bezpečnostních norem. 
Výsledek hodnocení dopadů zamýšlené demolice Nemovitostí na hodnoty chráněné 
památkovým zákonem naopak nelze s jistotou předvídat. Toto hodnocení je totiž do značné 
míry subjektivní, když obsahuje estetická a kulturně - historická hlediska. V případě vydání 
závazného stanoviska 1 a závazného stanoviska 2 (a jejich opakovaným potvrzováním) tak 
účastník nabyl legitimní očekávání, že po jejich vydání se zbývající části stavebního řízení v 
podstatě neodlišují od řízení ve věci staveb, které nejsou památkově chráněny či se nenachází 
v území s plošnou památkovou ochranou. Na základě těchto legitimních očekávání účastník 
vynaložil značné finanční prostředky a zahájil řízení o odstranění stavby a územní řízení. 
Účastník odkazuje např. na rozhodnutí ministra č.j. MK 31 533/2017 OLP, ve kterém ministr
9
rozhodl o zrušení rozhodnutí o prohlášení kulturní památky právě z důvodů existence 
legitimních očekávání na straně stavebníka, která vznikla tím, že se příslušné složky 
památkové péče opakovaně vyjádřily kladně k plánované demolici nemovitosti. V rozhodnutí 
se mimo jiné uvádí: „Z výše uvedených kroků NPU UOP PR a MHMP OPP - resp. z jejich 
absence - je patrno, že účastník (stavebník) zcela oprávněně nabyl legitimní očekávání, že 
odstranění domu není v rozporu se zájmy státní památkové péče, když se tyto příslušné složky 
památkové péče ve dnech 19. a 27. 4. 2016 vyjádřily kladně k demolici, aniž by zároveň 
podaly Ministerstvu kultury podnět k prohlášení domu za kulturní památku. Tyto složky 
památkové péče tak byly srozuměny s tím, že navzdory deklarovaným památkovým 
hodnotám bude dům odstraněn, a přesto neučinily nic k odvrácení demolice. Tím daly 
jménem státní památkové péče fakticky najevo, že účinné kroky k záchraně domu nejsou v 
zájmu státní památkové péče.“ V souladu se základní zásadou vyjádřenou v § 2 odst. 4 
správního řádu je správní orgán přitom povinen při rozhodování skutkově shodných nebo 
podobných případů postupovat tak, aby nevznikaly nedůvodné rozdíly. I z tohoto důvodu 
účastník očekává, že ministr bez zbytečného odkladu rozhodne o zastavení přezkumného 
řízení. Je zřejmé, že legitimní očekávání účastníka a jeho práva nabytá v dobré víře jsou k 
dnešnímu dni tak rozsáhlá, že jednoznačně převažují (tvrzený) veřejný zájem na prohlášení 
nemovitostí za kulturní památku. Účastník připomíná, že do doby, než nemovitosti nabyl a 
zahájil realizaci projektu, neexistovaly hlasy ze strany příslušných státních orgánů či odborné 
veřejnosti o prohlášení nemovitosti za kulturní památku. Do této doby ani žádné zájmové 
sdružení či profesní obec nepodala podnět k prohlášení nemovitostí za kulturní památku, a to 
přesto, že nemovitosti byly do roku 2014 ve vlastnictví státu (resp. státem vlastněných 
společností) a po dobu posledních více než 15 let postupně chátraly. Je tedy zřejmé, že řízení 
o prohlášení nemovitostí za kulturní památku bylo iniciováno účelově, nikoli pro jejich 
architektonickou hodnotu, nýbrž pro účely zabránění jejich demolice. V této souvislosti 
účastník odkazuje na stanovisko veřejného ochránce práv ze dne 22. 1. 2008, sp. zn, 
418812007NOP/MH: „Institut prohlášení stavby za kulturní památku by neměl být vnímán 
jako účelový nástroj zabránění demolice určité stavby v momentě, kdy již o odstranění stavby 
bylo rozhodnuto či se o jejím odstranění vede řízení u stavebního úřadu. Je zřejmé, že stát 
nemůže formou prohlášení nemovitosti za kulturní památku chránit všechny historické, 
architektonicky zajímavé, osobité a autorsky ojedinělé stavby. Je především úkolem místních 
samospráv, aby dovedly chránit architektonický obraz svého města či vesnice, a to jak 
prostřednictvím kvalitních územních plánů, tak spoluprací se stavebním úřadem a vlastníky 
těch staveb, které byť nejsou kulturními památkami, tak svým způsobem dotvářejí charakter 
vzhledu lidského sídla.“ Výše újmy, která by vznikla účastníku prohlášením nemovitosti za 
kulturní památku, byla podrobně popsána výše. Naopak veřejnému zájmu vydáním 
rozhodnutí o neprohlášení nevznikla újma žádná. Rozhodnutí o neprohlášení je totiž věcně 
správné. I pokud by však ministr dospěl k závěru, že nemovitosti měly být v původním řízení 
prohlášeny za kulturní památku, při poměření újmy hrozící veřejnému zájmu odstraněním 
nemovitostí a újmy hrozící účastníku musí dát jednoznačně přednost ochraně vlastnického 
práva účastníka a přezkumné řízení zastavit. I pokud by totiž kulturní hodnota nemovitostí 
dosáhla výše opodstatňující prohlášení za kulturní památku (což shodně s většinou odborné 
veřejnosti účastník odmítá), nebude tato výše dostatečná k tomu, aby odůvodnila zmaření 
dnes již tak rozsáhlé investice účastníka. Výše uvedené závěry dokládá také konstantní 
judikatura Nejvyššího správního soudu, například rozsudek čj. 7 As 43/2009-60, ze dne 13. 8. 
2009 uvádí: „Vedle zájmu na památkové ochraně dané nemovitosti zde stojí také zcela 
legitimní zájem vlastníka nemovitosti na jejím ekonomicky udržitelném a dlouhodobě 
životaschopném využití jakož i veřejný zájem na účelném uspořádání měst, v nichž se 
památková rezervace nachází z hledisek např. dostupnosti různých služeb, dopravní 
obslužnosti, přiměřeného pohodlí a obvyklých civilizačních vymožeností obytných budov a
10
jiných aspektů vytvářejících komfortní životní podmínky. Památková ochrana tedy nesmí 
volit extrémní řešení nezohledňující v potřebné míře i jiné konkurující legitimní zájmy, práva 
či hodnoty/1 K aplikaci § 94 odst. 4 správního řádu pak Nejvyšší správní soud ve svém 
rozsudku č.j. 7 As 21/2010-232 uvedl: „Zvláště v případech čistě vertikálních vztahů (stát - 
jednotlivec), v nichž byly nezákonným rozhodnutím založeny oprávnění nebo výhoda 
jednotlivce oproti stavu, který měl podle objektivního práva nastat, avšak který v důsledku 
nezákonnosti nenastal, je nutno prvek právní jistoty [...] pokládat za kardinální a ustoupit od 
její ochrany pouze za situace ohrožení vskutku závažného veřejného zájmu.11 Za takto 
závažný veřejný zájem přitom nemůže být považována památková ochrana nemovitosti, o 
které ministerstvo (a předtím orgány státní památkové péče) již prohlásilo, že kulturních 
hodnot potřebných pro prohlášení za kulturní památku nedosahuje. Stejný názor přitom 
podpořila i významná část odborné veřejnosti. S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že 
účastník nabyl rozsáhlá práva v dobré víře, jakož i legitimní očekávání v přípustnost demolice 
nemovitostí a realizace projektu. Ministr musí při rozhodování v přezkumném řízení tato 
práva v souladu s § 94 odst. 4 a 5 správního řádu zohlednit. I pokud by tedy rozhodnutí o 
neprohlášení ministr shledal nezákonným, přezkumné řízení je povinen zastavit z důvodu 
ochrany legitimních očekávání účastníka a jeho práv nabytých v dobré víře.
V. Soupis prací, které byly provedeny od právní moci rozhodnutí o neprohlášení. V 
návaznosti na vydání rozhodnutí o neprohlášení účastník zahájil přípravné a vyklízecí práce 
vedoucí k demolici nemovitostí. V souladu se závazným stanoviskem 1 účastník ještě před 
zahájením vyklízecích prací pozval zástupce Magistrátu hl. m. Prahy, odboru památkové péče 
a Národního muzea na osobní prohlídku nemovitostí a vyzval je k identifikaci a odvozu jimi 
požadovaných prvků do depozitáře. Žádné z prvků na seznamu nebyly poničeny, dosud se 
nachází v budově a jsou připravené k odvozu do depozitářů. Jedná se hlavně o dílčí prvky 
točitého schodiště a interiérového zábradlí v parteru věžové části. Dále došlo k odstranění 
nenosných podlah, příček, podhledů a nefunkčních zařízení v obou věžových stavbách a k 
vyklizení přízemí a suterénů od nábytku a strojů. Těmito pracemi nebylo zasahováno do 
nosné konstrukce ani do vnějšího vzhledu. Tyto práce neměly vliv na životní prostředí. Přesto 
je třeba konstatovat, že dílčím způsobem došlo k nevratným zásahům do nenosných 
konstrukcí interiérů. V rámci rozkrývání konstrukcí došlo i k povinnému analyzování 
kontaminací stavby azbestem. Přítomnost azbestu byla prokázána zejména v místech napojení 
vzduchotechnických potrubí jako požární ucpávka a utěsnění na potrubních šachtách. 
Průzkum a následnou hodnotící zprávu zpracovala společnost Ekostar, s.r.o. Přítomnost 
azbezstu přitom jen dále potvrzuje stanovisko účastníka, že stavby je potřeba odstranit. 
Důkaz: soupis demontovaných prvků; fotodokumentace aktuálního stavu nemovitosti; zpráva 
ze zjištění výskytu azbestu ve stavebních konstrukcích objektů areálu Vinohradská 325/8, 
Praha 2.
VI. Vyjádření k podnětům na zahájení přezkumného řízení. Předmětem přezkumného 
řízení není a ani nemůže být posuzování věcné správnosti rozhodnutí o neprohlášení, ale 
výhradně jeho zákonnost. Údajnou nezákonností rozhodnutí o neprohlášení, zejména v 
rozsahu jeho odůvodnění ěi vypořádání se s podklady, se účastník podrobně zabýval v 
rozkladu ze dne 24. 5. 2017, na který tímto plně odkazuje. Rozhodnutí o neprohlášení má 
veškeré náležitosti stanovené právními předpisy. Ministerstvo rozhodnutí o neprohlášení 
náležitě odůvodnilo a vypořádalo se se všemi podklady pro rozhodování. Není proto důvod 
pochybovat o jeho souladu s právními předpisy. Přes výše uvedené se většina námitek v 
podnětech k zahájení přezkumného řízení vztahuje k údajné architektonické hodnotě 
nemovitostí a důvodům, proč měly být nemovitosti za kulturní památku prohlášeny. Účastník 
proto na základě výzvy ve výroku lil. usnesení na tomto místě opakuje a shrnuje základní 
argumenty, proč je rozhodnutí o neprohlášení také věcně správné. Ministr v rámci přezkumu
11
zákonnosti rozhodnutí o neprohlášení vychází výhradně ze skutkových okolností a zjištění v 
době jeho vydání a nikoli z okolnosti, které nastaly teprve poté. Zejména nové posudky či 
vyjádření odborné veřejnosti, na která odkazuje Klub za starou Prahu ve svém podnětu, tak 
nejsou a ani nemohou být pro přezkumné řízení relevantní. Posudky zahraničních expertů, 
které Klub za starou Prahu účelově obstaral až po vydání rozhodnutí o neprohlášení, navíc 
účastník i věcně považuje za problematické. U expertů v dané oblasti totiž vždy hrozí určitá 
míra subjektivní podjatosti v rámci profesního diskurzu. Zvláště u zahraničních hodnotitelů je 
pak jejich postoj více teorií než objektivní výpovědí, protože nereflektuje prakticky žádnou z 
problematik reálného světa, tzn. kategorie vlastnické, legislativní, technické, ekonomické, 
kultumě-společenské atd. V tomto smyslu se tedy jedná o teoretickou práci zahraničních 
kapacit, které však postrádají relevantní vjem, informovanost a osobní znalost předmětu 
hodnocení. Účastník je přesvědčen, že nemovitosti nepředstavují významný doklad 
historického vývoje či životního způsobu, neváží se k hodnotám revolučním, historickým, 
uměleckým, vědeckým ani technickým, a ani nejsou spjaty s významnou osobností či 
historickou událostí. Jinými slovy nesplňují parametry pro prohlášení za kulturní památku dle 
§ 2 a 3 zákona č. 20/1987 Sb., a to zejména z následujících důvodů (jde o celkem 15 důvodů, 
na které pak reaguje NPÚ, g.ř. v odborném vyjádření č.j. NPÚ-310/77175/2017 ze dne 31. 10. 
2017):
(i) Odborná veřejnost se neshoduje v otázce památkové hodnoty nemovitostí. V této 
otázce nebyl dosažen konsensus, který je důležitým faktorem pro přiznání památkové 
ochrany;
(ii) Nemovitosti jsou nevhodně začleněny do okolí. Autoři při projektování počítali s 
asanací okolních domů a trasováním severojižní magistrály na estakádě v těsné blízkosti 
nemovitostí, čemuž přizpůsobili tehdejší návrh. Předpoklady se však nenaplnily a anti- 
urbanisticky a solitérně pojaté budovy dnes působí nelogicky a jsou zvláštní prostorovou 
bariérou;
(iii) Parter nemovitostí je výslednicí technických řešení a není primárně koncipován 
jako veřejné prostranství. Je plný tmavých, nehostinných zákoutí bez zeleně a s negativními 
sociálními jevy, drtivá většina chodců se mu snaží vyhnout, drobné provozovny a služby v 
přízemí s častou fluktuací dlouhodobě neprosperují;
(iv) Detaily staveb, fasád a zábradlí jsou mimo lidské měřítko, v historickém 
městském prostředí působí cizorodě a odtažitě;
(v) V areálu se neudála žádná významná kulturně historická událost. Přítomnost na 
tehdejší dobu výkonného superpočítače, řízení (byť náročné) plynovodní soustavy a zajímavě 
řešené odpružení základů od vibrací železniční dopravy evidentně nemůže být 
akceptovatelným důvodem objekt památkově chránit a považovat ho za industriální dědictví;
(vi) Nepřítomnost kvalitního městského veřejného prostoru s funkcemi, které by 
odpovídaly významu lokality. Dále nemožnost parter při ponechání budov pozitivněji upravit, 
rekonstruovat. Současný stav nemovitostí také neodpovídá Manuálu tvorby veřejných 
prostranství hlavního města Prahy, který vypracoval Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy.
(vii) Na základě provedeného stavebně historického průzkumu z roku 2015 nejsou v 
areálu ani v interiérech dochované žádné cenné uměleckohistorické či řemeslné prvky;
(viii) Sám spoluautor stávajícího areálu Ing. arch. Václav Aulický, mimo jiné také 
účastník soutěže na přestavbu areálu z r. 2014, je smířen se skutečností, že stávající stavby
12
budou odstraněny a zároveň sám odstranění nemovitostí ve svém architektonickém návrhu 
navrhl;
(ix) Absence podzemních garáží, vytvářející z parteru povrchové parkoviště;
(x) Zmínky o areálu v odborné literatuře jsou velmi kusé a pouze obecného charakteru;
(xi) Hlavní náplní areálu byla funkce technologická, reprezentativní a politická, zcela 
však poplatná a vázaná k době vzniku a fungování socialismu; tato funkce však již není 
přítomna ani požadována;
(xii) Adaptace areálu by byla možná pouze za cenu totální rekonstrukce, která však 
nikdy nebude rentabilní a neumožní splnit nároky kladené na funkční a přívětivý objekt; navíc 
ani po rekonstrukci by nemovitosti nevyhovovaly jak požárně bezpečnostním, tak 
hygienickým směrnicím;
(xiii) Budovy by především měly sloužit lidem, ne vytvářet opuštěné nevyužitelné 
kulisy ve městě;
(xiv) Obvodový plášť věžových budov je nevhodně navržen a byl vzhledem ke 
špatnému technickému stavu a parametrům nahrazen novým na začátku devadesátých let, a 
není tedy autentický. Ani po rekonstrukci plášť nesplňuje soudobé energetické nároky; a
(xv) Nemovitosti nejsou významným příkladem tzv. brutalismu, na rozdíl od jiných 
tuzemských příkladů (budova Ingstavu od Ivana Rullera v Brně nebo obchodní dům Kotva na 
pražském Starém Městě). Autoři nemovitostí se snažili napodobit západní vzory, ale s velice 
sporným výsledkem. Prostoduchá kombinace oceli a prosklených ploch zcela postrádá 
jakékoliv architektonické hodnoty. Ačkoli se předmětné objekty nacházejí v městské 
památkové zóně Vinohrady, Žižkov, Vršovice, byly orgány památkové péče shledány jako v 
dané situaci a pozici za překonané, neperspektivní a nahraditelné novou, kvalitní 
architekturou. Podrobněji se o jednotlivých aspektech a důvodech absence památkových 
hodnot rozepisuje i Národní památkový ústav a oslovení odborníci včetně zástupců laické 
veřejnosti. Důkaz: přehled názorů odborných autorit.
Institut kulturní památky vznikl nepochybně proto, aby umožnil ochránit a předat 
budoucím generacím skutečně výjimečná díla tak, aby v budoucnu věrně prezentovala a 
připomínala minulost. Prohlašování objektů za kulturní památky by proto mělo být 
systémové, koncepční a také selektivní. Nemělo by být účelové a cílené, jako v tomto případě, 
kdy se skupina dlouhodobě profilově vyhraněných odborníků pod záminkou veřejného 
prospěchu snaží o záchranu byť zajímavého objektu, avšak bez jakékoli reflexe důsledků 
takového konání a odpovědnosti za potenciální budoucí využití a existenci tohoto komplexu v 
neustále se vyvíjející a měnící struktuře velkoměsta. Názory odborné veřejnosti, jakož i 
příslušných orgánů státní památkové péče nejsou v otázce kulturní hodnoty nemovitostí 
jednotné. Za situace, kdy dokonce územní pracoviště NPU rozhoduje odchylně od názoru 
jeho nadřízeného pracoviště - generálního ředitelství NPÚ, jednoznačně nelze hovořit o 
obecném konsenzu na existenci památkových hodnot nemovitostí. Liší-li se tak zásadním 
způsobem názory odborné veřejnosti na památkovou hodnotu, je již z povahy věci zřejmé, že 
jsou zde důvodné pochybnosti o existenci veřejného zájmu na prohlášení nemovitostí za 
kulturní památku. S demolicí nemovitostí a jejich nahrazením projektem navíc souhlasí 
většina obyvatel Prahy a České republiky. Jak vyplývá z veřejného průzkumu provedeného 
renomovanou agenturou STEM/MARK, a.s. téměř 60% obyvatel Prahy by demolice 
nemovitostí nevadila; téměř dvě třetiny obyvatel České republiky by upřednostnilo vznik 
nové budovy namísto nemovitostí; a zároveň většině obyvatel České republiky se objekt
13
Transgas v porovnání s podobnými stavbami s prvky „brutalismu“ (např.: Horský Hotel 
Ještěd v Liberci, obchodní Dům Kotva v Praze, hotel Thermal v Karlových Varech) nelíbí. 
Důkaz: průzkum veřejného mínění. Účastník na okraj upozorňuje také na nekorektní přístup 
některých osob, které podaly podnět k zahájení přezkumného řízení. Prof. PhDr. Rostislav 
Svácha je členem Domácí rady Klubu za starou Prahu, který rozhoduje o tom, zda se daný 
spolek vyjádří ke konkrétní památkové kauze, podá podnět k přezkumu ěi k prohlášení stavby 
za kulturní památku. Prof. Švácha je současně členem Komise pro ochranu památkového 
fondu vzniklého ve 2. polovině 20. století a dokonce formuloval stanovisko této komise k 
prohlášení nemovitostí za kulturní památku. O vyjádření Prof. Šváchy se převážně opírá i 
podnět generální ředitelky NPÚ k zahájení přezkumného řízení. Jedná se tedy o znásobení 
stanoviska Prof. Šváchy, které je využito v podnětu Klubu za starou Prahu, v podnětu 
generální ředitelky NPÚ, tak i ve stanovisku Komise pro ochranu památkového fondu 
vzniklého ve 2. polovině 20. století. Osoba pana Šváchy se současně objevuje i v dopisu s 
názvem Nesouhlas s neprohlášením budovy Transgas za kulturní památku, který adresovali 
představitelé akademické obce ministru, přičemž všechny osoby, které tento dopis podepsaly 
(včetně pana prof. Šváchy) jsou zároveň i členy spolku Klub za starou Prahu, z.s. Tato 
recyklace názorů jediné, byť odborné, autority má za cíl imitovat konsensus na straně odborné 
veřejnosti na prohlášení nemovitostí za kulturní památku, ačkoli je nesporné, že tento 
konsensus neexistuje. Důkaz: kopie dopisu - nesouhlas s neprohlášením budovy Transgas za 
kulturní památku ze dne 19. 1. 2017 (podepsaná verze je součástí spisu). Účastník tedy 
shrnuje, že nemovitosti nedosahují takové architektonické hodnoty, aby mohly být prohlášeny 
za kulturní památku. To ostatně osmkrát potvrdily orgány státní památkové péče a značná část 
odborné veřejnosti. Řízení o prohlášení nemovitostí za kulturní památku bylo iniciováno 
účelově nikoli z důvodu kulturní hodnoty nemovitostí, ale za účelem zabránění jejich 
demolice a zakonzervování stávajícího stavu. Ministerstvo se s veškerými argumenty a 
podklady v rozhodnutí o neprohlášení vypořádalo v souladu s právními předpisy. Podněty tak 
postrádají věcnou argumentaci o nezákonnosti rozhodnutí o neprohlášení a pouze brojí proti 
správnímu uvážení ministerstva, se kterým se neztotožňují. Rozhodnutí o neprohlášení je tak 
zákonné i věcně správné, a ministr proto musí přezkumné řízení i z tohoto důvodu zastavit.44
V odborném vyjádření Národního památkového ústavu, generálního ředitelství č.j. 
NPÚ-310/77175/2017 ze dne 31. 10. 2017 , které bylo vyžádáno v souladu s výše citovaným 
rozhodnutím č.j. MK 57085/2017 OLP ze dne 20. 9. 2017, se uvádí následující, cit.:
„Předem bychom chtěli upozornit, že Národní památkový ústav, generální ředitelství, 
svůj pozitivní názor na existenci památkových hodnot souboru „Transgaz44, zasluhujících 
památkové ochrany, vyjádřil již v předchozích dokumentech zpracovaných k tomuto tématu a 
zaslaných na Ministerstvo kultury, a to^  ve vyjádření s názvem „Řízení o prohlášení souboru 
„Transgaz" v ulicích Vinohradská a Římská, Praha 2, Vinohrady, za kulturní památku — 
stanovisko Komise pro ochranu památkového fondu vzniklého ve 2. polovině 20. století44 č.j. 
NPÚ-310/50270/2016 ze dne 15. 8. 2016 a v podnětu k přezkoumání rozhodnutí Ministerstva 
kultury ve věci neprohlášení souboru budov Transgaz za kulturní památku č.j. NPÚ- 
310/12381/2017 ze dne 15.2. 2017.
Účastník ve vyjádření (ze dne 3. 7. 2017) uvádí 15 důvodů, proč je přesvědčen, že 
soubor Transgaz nevykazuje hodnoty, pro které by měl být prohlášen kulturní památkou, 
doslova uvádí citaci památkového zákona „nemovitosti nepředstavují významný doklad 
historického vývoje či životního způsobu, neváží se k hodnotám revolučním, historickým, 
uměleckým, vědeckým ani technickým, a ani nejsou spjaty s významnou osobností či 
historickou událostí. Jinými slovy nesplňují parametry pro prohlášení za kulturní památku dle
14
§ 2 a § 3 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči“. Uvádíme zde přepis těchto 15ti 
důvodů a připojujeme k nim naše vyjádření.
(1) Odborná veřejnost se neshoduje v otázce památkové hodnoty nemovitostí. V této 
otázce nebyl dosažen konsensus, který je důležitým faktorem pro přiznání památkové 
ochrany.
K této výtce na úvod podotýkáme, že nejednotnost názorů je akademickým debatám 
vlastní. Nikdy se v nich, alespoň v demokratické společnosti, nelze dobrat jediné všeobecně 
akceptované doktríny. Navíc konsensus v hodnocení památky nemusí hrát vždy zásadní roli. 
Hodnotu stovek staveb, na nichž se kdysi nemohla odborná veřejnost shodnout, prokázal až 
čas. A také úsilí mnoha jedinců či skupin odvrátit likvidaci. Právě díky nim bylo možné získat 
čas, který prověřil hodnoty staveb, které jsou dnes ikonami, a města, kde stojí, si bez nich 
nelze představit. Za všechny stačí uvést Eiffelovu věž, Loosův obchodní dům Goldmann a 
Salatch nebo Plečnikovy úpravy Pražského hradu, proti nimž se vedly ostré kampaně na všech 
frontách. Tedy jak ze strany tradicionalistů, tak progresivní architektonické avantgardy. 
Upozorňujeme dále na skutečnost, že hanlivá vyjádření o souboru Transgaz z poslední doby 
pocházejí od osobností, jež se výzkumem poválečné architektury profesionálně nezabývají a 
dále od zpracovatelů posudků, které zadal současný majitel, jenž usiluje o demolici objektů. 
Tyto posudky přirozeně zohledňují zájem majitele. Bohužel rovněž starší stanoviska orgánu 
státní památkové péče i starší vyjádření pražského pracoviště NPU trpí -  z našeho pohledu -  
závažnými odbornými nedostatky. Naproti tomu však existuje velká skupina odborníků, kteří 
opakovaně zdůrazňují pozitiva, hodnoty a kvality areálu Transgaz a jednoznačně se staví za 
jeho památkovou ochranu. Na tomto místě se musíme pozastavit u skutečnosti, že ze strany 
účastníka zaznívá na str. 10 a 11 osočování Klubem Za starou Prahu přizvaných zahraničních 
odborníků z účelově objednaných posudků a odborné nekompetentnosti (cit. ...postrádají 
relevantní vjem, informovanost a osobní znalost předmětu hodnocení). Na straně 13 je pak 
napadena korektnost postupu některých odborných autorit, především Prof. PhDr. Rostislava 
Šváchy, který je podle účastníka podjatý, poněvadž jako ten, který podával za Klub Za starou 
Prahu návrh na prohlášení kulturní památkou, je zároveň členem Komise pro ochranu 
památkového fondu 20. století Národního památkového ústavu. Dále je uvedeno, že se o jeho 
vyjádření opírá i podnět NPÚ GnŘ k přezkumnému řízení. Domníváme se, že takové 
hodnocení uvedených odborných autorit je zjednodušené a nekorektní. Poradní orgán 
generální ředitelky Národního památkového ústavu, tj. Komise pro ochranu památkového 
fondu 20. století, je složen dnes z devíti, v době projednávání kauzy Transgaz se skládal z 
osmi špičkových a respektovaných odborníků v oboru architektury 20. století. Členství v 
komisi není nijak honorované, přesto její členové vkládají do práce pro ni značné úsilí a berou 
ji jako poslání -  poslání uchránit pro budoucí generace ty nejvýznamnější a zároveň 
nej ohroženější památky moderní architektury. Komise se najednání k památkovým hodnotám 
areálu Transgaz vyjádřila většinově ve prospěch prohlášení souboru za kulturní památku v 
poměru hlasů 5:3. Závěrečné stanovisko komise není formulováno na základě názoru 
jednoho člena, ale všech ve prospěch památky se vyjádřivších členů - v tomto případě jimi 
byli kromě pana profesora Šváchy také Doc. Ing. arch. Petr Vorlík, Ph.D., Mgr. Martin 
Strakoš, Ing. arch. Ondřej Beneš a Ph.D, Mgr. Jakub Potůček. Rovněž účastníkem napadený 
Podnět k přezkoumání rozhodnutí Ministerstva kultury ve věci neprohlášení souboru budov 
Transgaz za kulturní památku jsme zpracovali a podali na základě znalosti názorů celé řady 
uznávaných odborníků v oboru architektury 2. poloviny 20. století, včetně výše uvedených 
členů komise, nikoliv pouze Prof. Šváchy. Klub Za starou Prahu oslovil s žádostí o vyjádření 
zahraniční experty, profesora Domenica Chizzonitiho z technické univerzity v Miláně, autora 
monografie o Josefu Gočárovi z roku 1912, docentku Anu Miljački z Massachusetts Institute 
of Technology, která v tomto roce vydala knihu The Optimum Imperative: Czech
15
Architecture for the Socialist Lifestyle, a prezidenta německého komitétu ICOMOS prof. 
Jorga Haspela, který jako ředitel památkového úřadu senátu města Berlína už delší dobu 
usiluje dosáhnout památkové ochrany u budovy české ambasády od Věry a Vladimíra 
Machoninových -  díla z téže doby jako Transgaz. Odpůrci památkové ochrany Transgazu 
vyjadřují názor, že tito vynikající zahraniční odborníci nejsou o české moderní architektuře 
dostatečně informovaní, nicméně už jen uvedená fakta naznačují opak.
(II) Nemovitosti jsou nevhodně začleněny do okolí. Autoři při projektování počítali 
s asanací okolních domů a trasováním severojižní magistrály na estakádě v těsné blízkosti 
Nemovitostí, čemuž přizpůsobili tehdejší návrh. Předpoklady se však nenaplnily a anti- 
urbanisticky a solitérně pojaté budovy dnes působí nelogicky a jsou zvláštní prostorovou 
bariérou.
Na úvod zhodnocení urbanistického řešení souboru Transgaz je třeba připomenout 
výchozí situaci pro realizaci tohoto areálu. Zánik vinohradského bloku, v jehož místech se 
soubor nachází, a také zánik dalšího bloku, sousedícího s Národním muzeem, byl výsledkem 
složitého urbanistického vývoje. K demolicím zde docházelo již od konce 30. let 20. století. 
Nejprve byl v roce 1939 z důvodu plánovaného rozšíření areálu rozhlasu zbořen dům při 
štítové stěně budovy rozhlasu; zde se nyní nalézá budova SOF. Sousední dům na Vinohradské 
třídě, stejně jako fronta domů obrácených do Rubešovy ulice musely být strženy kvůli 
výstavbě druhého vinohradského železničního tunelu v letech 1940-1944. V 60. letech pak 
probíhaly další demolice na nároží Římské a Rubešovy ulice kvůli výstavbě trafostanice. 
Sousední blok mezi Rubešovou a Škrétovou ulicí musel ustoupit výstavbě horní větve 
severojižní magistrály v Legerově ulici. Na místě tohoto bloku se dnes nachází asi na 
polovinu původní velikosti zúžený blok na trojúhelníkovém půdoryse se zástavbou sestávající 
z jednoho administrativního objektu z 90. let 20. století a jednoho rezidenčního objektu ze 
zcela nedávné doby. Z původní blokové zástavby zde zůstal zachován pouze rohový 
funkcionalistický dům „Nad Museem'*, pravděpodobně díky jeho kvalitnímu statickému 
zajištění. Do takto složité a rozrušené urbanistické situace byl koncipován původní soutěžní 
návrh areálu. Je známou skutečností, že autoři soutěžního urbanistického a architektonického 
návrhu Transgazu, Ivo Loos a Jindřich Malátek, odsuzovali ve svých textech z šedesátých let 
přehnaný racionalismus sídlišť, skládající mechanicky stejné domy vedle sebe. Ve své vlastní 
tvorbě sledovali ideál „rostlého města** a dospěli tehdy dokonce k ocenění uzavřené blokové 
struktury, jakou se vyznačuje urbanismus čtvrti Vinohrad v okolí Transgazu. Jelikož však byli 
svým založením modernisté, snažili se pracovat s jejím schématem kreativně, jak to tehdy 
odpovídalo stavu světového architektonického a urbanistického myšlení. V hranicích 
vinohradského bloku vytvořili se svými partnery Václavem Aulickým a Jiřím Eisenreichem 
kaskádovitý polouzavřený prostor, který může být vnímán i jako určité oživení vinohradské 
zástavby. Zároveň tento modemisticky pojatý blok vytváří určitý přechod mezi blokovou 
zástavbou Vinohrad a rozvolněnou monumentalitou Federálního shromáždění a Národního 
muzea a níže položeným korzem Václavského náměstí, dnes nešťastně odděleným od 
Národního muzea severojižní magistrálou, stejně tak jako je toto druhou větví magistrály 
odděleno od areálu Transgazu. V tomto urbanistickém ohledu nemá Transgaz v poválečném 
vývoji Prahy rovnocennou obdobu. V žádném případě nelze areál považovat za prostorovou 
bariéru, jak uvádí účastník, naopak je svým způsobem prostupnější nežli typický vinohradský 
blok. Neopominutelný je význam Transgazu, vrcholného díla pražské brutalistní architektury, 
jako pandánu k druhé vrcholné, dnes již památkově chráněné stavbě z téhož historického 
období, nacházející se v jeho bezprostřední blízkosti, tj. budově Federálního shromáždění, 
postavené v letech 1966-1973, s níž ho propojuje také osobnost autora statických návrhů obou 
projektů Jiřího Kozáka. Oba areály vytvářejí pozoruhodnou enklávu architektury přelomu 60. 
a 70. let v centru Prahy.
16
(III) Parter nemovitostí je výslednicí technických řešení a není primárně koncipován 
jako veřejné prostranství. Je plný tmavých, nehostinných zákoutí bez zeleně a s negativními 
sociálními jevy, drtivá většina chodců se mu snaží vyhnout, drobné provozovny a služby v 
přízemí s častou fluktuací dlouhodobě neprosperují.
Tato výtka účastníka se do značné míry překrývá s výtkami uvedenými v bodě VI. Jak 
jsme již uvedli výše, autoři souboru Loos a Malátek věnovali urbanistickému řešení a tedy i 
řešení parteru areálu vysokou pozornost. Systém teras, parkovacích a pobytových ploch a 
komunikačních tras spolu s pronajímatelnými komerčními prostorami v dolní části areálu 
tvoří promyšleně koncipovaný parter. Vyskytují se zde zajímavé architektonické prvky 
nastupujícího stylu high-tech, odrážejícími se mj. v symbolice použitých plynovodních trub. 
Současnou nehostinnost prostoru považujeme za výsledek dlouhodobé absence funkce areálu, 
způsobené nevůlí či neschopností majitele objekty využívat. Pokles počtu pasantů v 
nevyužívaném areálu je logický. Nepřítomností zeleně a tzv. temná zákoutí jsou pak poměrně 
typickým znakem centra velkoměsta a těžko mohou být brány za negativum, stejně jako to 
neodsuzujeme v rostlém historickém městě. Hlavním problémem parteru v případě 
Transgazu je absence údržby a snahy o adekvátní využití -  např. v kašně není voda, vyskytují 
se zde bariéry v podobě závor a přístřešků ostrahy, zanedbané je večerní osvětlení. Za takové 
situace je pochopitelné, že prostor k návštěvě kolemjdoucí neláká.
(IV) Detaily staveb, fasád a zábradlí jsou mimo lidské měřítko, v historickém 
městském prostředí působí cizorodě a odtažitě.
Detaily odpovídají stylovému módu, ve kterém stavba vznikla. Výraznou, až 
dramatickou kompozicí svých hmot i expozicí svých materiálů -  oceli, skla, kamenného 
obkladu budovy počítače -  se Transgaz hlásí k tradici „plastické14, respektive brutalistické 
architektury 60. let. Svými technicistními prvky, evokujícími vzhled velkých strojů, a svou na 
odiv stavěnou technicistní symbolikou se už naproti tomu blíží k progresivnějším proudům 
tehdejší světové architektury, které v 70. letech vyústily v hnutí high- těch. Moderní 
architektura ze své podstaty má odlišné tvarosloví od architektury historické, což nelze brát 
jako negativum, ale naopak jako přínos pro vrstevnatost a pestrost obrazu města.
(V) V areálu se neudála žádná významná kulturně historická událost. Přítomnost na 
tehdejší dobu výkonného superpočítače, řízení (byť náročné) plynovodní soustavy a zajímavě 
řešené odpružení základů od vibrací železniční dopravy evidentně nemůže být 
akceptovatelným důvodem objekt památkově chránit a považovat ho za industriální dědictví.
Formulace se opírá o část ideologicky stylizované formulace definice památky z 
památkového zákona z konce 80. let. Poukázat lze na to, že jedna dějinná událost se tu přece 
jen odehrála. Byl zde uveden do provozu tranzitní plynovod, most mezi Východem a 
Západem, byť jen na ekonomické bázi. Nesouhlasíme s tvrzením, že unikátně řešený objekt 
ústředny dispečinku nezasluhuje ochrany. Naopak zasluhuje, to jak z důvodu důvtipného 
konstrukčního i architektonického řešení, tak i z hlediska samotné jeho funkce -  schránky pro 
ranou formu výkonné výpočetní techniky, jejíhož vývoje je stavba cenným dokladem.
(VI) Nepřítomnost kvalitního městského veřejného prostoru s funkcemi, které by 
odpovídaly významu lokality. Dále nemožnost parter při ponechání budov pozitivněji upravit, 
rekonstruovat. Současný stav Nemovitostí také neodpovídá Manuálu tvorby veřejných 
prostranství hlavního města Prahy, který vypracoval Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy.
Viz také vyjádření k bodu III. Argument, že objekt vytvořený v 70. letech neodpovídá 
požadavkům manuálu vzniklého o více než čtyřicet let později, považujeme z hlediska debaty 
o památkových hodnotách objektu za irelevantní.
17
(VII) Na základě provedeného stavebně historického průzkumu z roku 2015 nejsou v 
areálu ani v interiérech dochované žádné cenné uměleckohistorické či řemeslné prvky.
Jak účastník sám uvádí, zástupci Magistrátu hlavního města Prahy, odboru památkové 
péče i Národního muzea provedli identifikaci hodnotných prvků, které byly požadovány k 
uložení do depozitáře. Tyto prvky se dle účastníka nacházejí dosud demontované a 
neponičené k odvozu do depozitářů. Jedná se hlavně o točité schodiště a interiérové zábradlí 
ve vstupní hale věžové části. Právě tyto prvky považujeme za cenné interiérové prvky 
dotvářející výtvarný autorský výraz objektu. Nelze vyloučit ani existenci jiných dochovaných 
původních prvků vybavení a nábytku, na jehož originálním designu spolupracovali Ivo Loos, 
Jan Fišer a Jiří Vrana.
(VIII) Sám spoluautor stávajícího areálu Ing. arch. Václav Aulický, mimo jiné také 
účastník soutěže na přestavbu areálu z r. 2014, je smířen se skutečností, že stávající stavby 
budou odstraněny a zároveň sám odstranění Nemovitostí ve svém architektonickém návrhu 
navrhl.
Tuto skutečnost nepovažujeme za dostatečný důvod k demolici památkově 
hodnotného objektu.
(IX) Absence podzemních garáží, vytvářející z parteru povrchové parkoviště.
Absenci podzemních garáží nepovažujeme za problém z hlediska památkového 
hodnocení areálu. Pouze podotýkáme, že rovněž existence vjezdů do podzemních garáží a s 
nimi spojený automobilový provoz může mít na městský parter negativní dopad.
(X) Zmínky o areálu v odborné literatuře jsou velmi kusé a pouze obecného 
charakteru.
Bibliografie zpráv o tomto díle, publikovaná na internetové adrese 
http:/Avww.archiweb.cz/buildings.php?&action=show&id=4632, je početná a poslední dobou 
ještě narůstá, jak to mj. ukazuje přítomnost Transgazu v knize editorů Mileny Bartlové a 
Jindřicha Vybírala Budování státu z roku 2015 (s. 152).
(XI) Hlavní náplní areálu byla funkce technologická, reprezentativní a politická, 
zcela však poplatná a vázaná k době vzniku a fungování socialismu; tato funkce však již není 
přítomna ani požadována.
Areál byl postaven jako dispečerské pracoviště s administrativním zázemím národního 
podniku Tranzitní plynovod Praha (Transgaz), který provozoval a spravoval plynovodní síť. 
Surovina, přiváděná z ukrajinské oblasti do Československa plynovodem Bratrství, uvedeným 
do provozu v r. 1967, byla dále distribuována do Rakouska a západní Evropy. Stavbu tedy 
netřeba vnímat jako reprezentanta tehdejšího socialistického politického systému, ale více 
jako reprezentativní budovu významného hospodářského podniku nadnárodního významu. 
Malátek a Loos, k nimž se v projektu Transgazu připojili architekti Aulický a Eisenreich, 
navrhli v roce 1969 první náhrobek Jana Palacha na pražských Olšanských hřbitovech, 
zničený brzy nato Státní bezpečností. Nestali se ani členy normalizačního Svazu architektů, 
což ohrožovalo jejich profesní postavení. Malátek naopak v osmdesátých letech vstoupil do 
kontaktu s disidenty, jak to v roce 1990 připomněl jeho nekrolog od spisovatele Ludvíka 
Vaculíka. Režimní Svaz architektů naopak autory Transgazu trestal za jejich nonkonformnost. 
Nepřipustil například, aby tým Loos - Malátek — Aulický - Eisenreich mohl své práce 
publikovat v tehdejším českém odborném tisku. V této souvislosti podotýkáme, že právě 
brutalistní architektonický styl se vyznačuje absencí jakéhokoliv politického podtextu. Tento
18
styl se svými charakteristickými prvky -  použitím surového betonu, prosklených ocelových 
konstrukcí a zároveň se silnými autorskými prvky byl ve své době stejně oblíbený v zemích 
na obou stranách železné opony.
(XII) Adaptace areálu by byla možná pouze za cenu totální rekonstrukce, která však 
nikdy nebude rentabilní a neumožní splnit nároky kladené na funkční a přívětivý objekt; navíc 
ani po rekonstrukci by Nemovitosti nevyhovovaly jak požárně bezpečnostním, tak 
hygienickým směrnicím.
Domníváme se, že dvě věžové budovy areálu Transgaz, stejně tak jako bývalá budova 
SOF, mohou nadále bez problémů sloužit své původní administrativní funkci. Vhodnými a 
citlivými úpravami pod vedením zdatného architekta a osvíceného investora lze provést určitá 
přizpůsobení objektu novým potřebám bez dopadu na jeho památkové hodnoty. Vhodná 
funkce by se dala zajisté nalézt i pro objekt bývalého počítače. Prokázaly to zdařilé obnovy a 
konverze mnoha areálů u nás i ve světě, mj. i průmyslových.
(XIII) Budovy by především měly sloužit lidem, ne vytvářet opuštěné nevyužitelné 
kulisy ve městě.
Viz komentář k bodu XII.
(XIV) Obvodový plášť věžových budov je nevhodně navržen a byl vzhledem ke 
špatnému technickému stavu a parametrům nahrazen novým na začátku devadesátých let, a 
není tedy autentický. Ani po rekonstrukci plášť nesplňuje soudobé energetické nároky.
Ačkoliv není obvodový plášť autentický, nutno podotknout, že poměrně zdařile 
napodobil původní řešení. Vzhledem k tomu, že lehké obvodové pláště zaznamenaly v 
posledních desetiletích značný technologický pokrok, lze se domnívat, že při další obnově 
pláště by volbou vhodných technických řešení bylo dosaženo lepších energetických parametrů 
při zachování vzhledu respektujícího původní charakter prosklených fasád. Zároveň 
podotýkáme, že u památkových objektů mnohdy nelze z pochopitelných důvodů dosáhnout 
takových tepelných charakteristik, které by odpovídaly energetickým stále se zvyšujícím 
nárokům kladeným na dnešní novostavby, což nemůže být důvodem pro devastaci jejich 
vzhledu.
(XV) Nemovitosti nejsou významným příkladem tzv. brutalismu, na rozdíl od jiných 
tuzemských příkladů (budova Ingstavu od Ivana Rullera v Brně nebo Obchodní dům Kotva na 
pražském Starém Městě). Autoři Nemovitostí se snažili napodobit západní vzory, ale s velice 
sporným výsledkem. Prostoduchá kombinace oceli a prosklených ploch zcela postrádá 
jakékoliv architektonické hodnoty.
Jedná se o subjektivně podbarvený výrok účastníka, který u souboru Transgazu nechce 
vnímat jeho výjimečné kvality, které naznačují vyjádření NPU GnR i jiných odborných 
institucí a grémií. Opakujeme, že v dějinách poválečné architektury v pražském i celostátním 
měřítku představuje Transgaz přelomovou stavbu. Ústí do ní architektonické a urbanistické 
koncepty „zlatých14 šedesátých let a formují se v ní zároveň koncepty nové, jaké se prosadily 
až v následujícím období. Tento rys přelomové stavby nemá v pražské architektuře z doby 
vzniku Transgazu srovnatelný protějšek. Areál Transgazu představuje jednu z 
nejhodnotnějších a nejzajímavějších pražských staveb z přelomu šedesátých a sedmdesátých 
let 20. století, a to z hlediska architektonického i urbanistického. Mnohé jeho prvky nemají v 
české architektuře dané doby žádné jiné zastoupení. Námitky proti vysokému hodnocení 
Transgazu, s nimiž dnes vystupuje účastník řízení ve zkoumaném vyjádření, nelze vnímat za 
dostatečně relevantní. V domácí i zahraniční odborné veřejnosti naopak převažují hlasy za
19
záchranu Transgazu. V posledních letech se v České republice stále častěji setkáváme s 
demolicemi hodnotných budov z poválečného období. Hrozí tak nebezpečí, že se z české 
poválečné architektury nepodaří zachovat soubor, který by ji v dostatečné míře reprezentoval 
pro příští generace. Tento nepříznivý vývoj postihuje i díla nejvýznamnějších osobností 
poválečné éry, jako jsou příslušníci slavného a mezinárodně uznávaného libereckého sdružení 
Sial nebo členové autorského týmu, který vyprojektoval areál Transgazu. Tvorba Sialu byla 
demolicí připravena o známé obchodní středisko Ještěd v Liberci. Dílo autorů Transgazu v 
tomto roce ochudilo zbourání telefonní ústředny v Praze -Dejvicích a zánikem je teď ohrožen 
i samotný Transgaz. Účastník v podaném rozkladu proti usnesení ministra kultury namítá, že 
pro zahájení přezkumného řízení nebyly splněny předpoklady. Uvádí, že předpokladem 
mohou být pouze důvodné pochybnosti o souladu rozhodnutí s právními předpisy, nikoli jeho 
věcná nesprávnost. Je nám známo, že správní orgán v přezkumném řízení podle § 94 odst. 1 
zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, z moci úřední přezkoumává pravomocná rozhodnutí v 
případě, kdy lze důvodně pochybovat o tom, že rozhodnutí je v souladu s právními předpisy. 
Důvodné pochybnosti o zákonnosti rozhodnutí Ministerstva kultury jsme již uvedli a doložili 
v našem podnětu k zahájení přezkumného řízení. Lze důvodně pochybovat o tom, že 
rozhodnutí Ministerstva kultury je v souladu s § 1 a § 2 zákona č. 20/1987 Sb., o státní 
památkové péči, a § 2 odst. 4, § 3, § 50 odst. 3 a § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní 
řád. Z uvedeného důvodu jsme se obrátili na pana ministra s žádostí, aby z moci úřední zahájil 
přezkumné řízení a rozhodnutí Ministerstva kultury ve věci neprohlášení souboru budov 
Transgaz za kulturní památku zrušil.“
V souladu s § 94 a násl. správního řádu bylo v rámci přezkumného řízení 
přezkoumáno rozhodnutí Ministerstva kultury č.j. MK 74500/2016 OPP, sp. zn. MK-S 
13678/2015 OPP ze dne 30. 11. 2016, jakož i řízení, které přezkoumávanému rozhodnutí 
předcházelo, a to rovněž s přihlédnutím k obsahu výše citovaných podkladů.
Úvodem konstatuji, že dle § 96 odst. 2 správního řádu se soulad přezkoumávaného 
rozhodnutí s právními předpisy posuzuje podle právního stavu a skutkových okolností v době 
jeho vydání. Dále dle § 94 odst. 5 správního řádu je při rozhodování v přezkumném řízení 
správní orgán povinen šetřit práva nabytá v dobré víře, zejména mění-li rozhodnutí, které bylo 
vydáno v rozporu s právními předpisy (§ 97 odst. 3) nebo určuje-li, od kdy nastávají účinky 
rozhodnutí vydaného v přezkumném řízení (§ 99). Na rozdíl od odvolacího řízení se 
v přezkumném řízení neposuzuje věcná správnost rozhodnutí (srov. s § 89 odst. 2 správního 
řádu).
V nyní řešeném případě je předmětem přezkumného řízení zkoumání, zda 
Ministerstvo kultury postupovalo v souladu s příslušnými předpisy, tj. zejména se správním 
řádem a zákonem č. 20/1987 Sb., když přezkoumávaným rozhodnutím č.j. MK 74500/2016 
OPP, sp. zn. MK-S 13678/2015 OPP ze dne 30. 11. 2016 neprohlásilo za kulturní památku 
soubor Transgaz.
Podotýkám, že již v usnesení o zahájení přezkumného řízení jsem mj. zdůraznil, že 
samotné zahájení přezkumného řízení ještě neznamená, že přezkoumávané rozhodnutí je 
skutečně v rozporu s právními předpisy a jako takové bude zrušeno nebo změněno, takové 
rozhodnutí je až (případným) výsledkem přezkumného řízení. Pro zahájení přezkumného 
řízení je třeba, aby správní orgán došel po předběžném posouzení věci k závěru, že lze mít 
důvodně za to, že rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právními předpisy, tedy že tu je 
důvodná obava ohledně zákonnosti předmětného rozhodnutí. Toto podezření pak bude v 
přezkumném řízení prokázáno nebo vyvráceno.
20
Na základě posouzení přezkoumávaného rozhodnutí a prověření všech relevantních 
podkladů jsem dospěl k závěru, že výše uvedené podezření prokázáno nebylo, neboť jsem 
shledal, že Ministerstvo kultury postupovalo ve všech podstatných náležitostech v souladu se 
správním řádem a zákonem č. 20/1987 Sb., přičemž nevybočilo z mezí správního uvážení při 
posuzování otázky, zda soubor Transgaz vykazuje či nevykazuje dostatečné památkové 
hodnoty, které jsou ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb. podmínkou pro prohlášení za 
kulturní památku. Neshledal jsem tedy, že by se Ministerstvo kultury dopustilo takového 
porušení právních předpisů tak, aby byl dán dostatečný důvod pro změnu nebo zrušení 
přezkoumávaného rozhodnutí v rámci přezkumného řízení dle § 97 odst. 3 správního řádu.
Ministerstvo kultury si v souladu s § 3 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb. vyžádalo odborné 
stanovisko Magistrátu hlavního města Prahy, odbor kultury, památkové péče a cestovního 
ruchu, který v dopise ze dne 28. 4. 2016, č. j. MHMP 752180/2016 nedoporučil prohlásit 
soubor Transgaz za kulturní památku.
Rovněž Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v hl. městě Praze, ve 
svém odborném vyjádření ze dne 26. 11. 2015, NPÚ-311/80281/2015, nedoporučil prohlášení 
souboru za kulturní památku.
Prohlásit soubor za kulturní památku doporučila Komise pro ochranu památkového 
fondu vzniklého ve 2. pol. 20. století, při generálním ředitelství NPU, která doporučila 
prohlášení souboru, jak vyplývá z dopisu dne 15. 8. 2016, č. j. NPÚ-310/50270/2016. S tímto 
doporučením se však Ministerstvo kultury v odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí 
dostatečně argumentačně vypořádalo s tím, že uvedlo celou řadu dalších důvodů, které i bez 
ohledu na hodnotící závěry této komise samy o sobě postačují k neprohlášení souboru 
Transgaz za kulturní památku.
Mám za to, že Ministerstvo kultury v odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí 
(zejména str. 7 až 9) uvedlo podrobnou, přesvědčivou, logickou a ucelenou argumentaci, 
kterou objasnilo, proč dospělo k závěru, že soubor Transgaz nevykazuje dostatečné 
památkové hodnoty ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., které jsou podmínkou pro 
prohlášení věci za kulturní památku. Vzhledem k tomu, že předmětem přezkumného řízení je 
posuzování souladu přezkoumávaného rozhodnutí s právními předpisy, na základě kterých 
bylo toto rozhodnutí vydáno, pak lze věcnou správnost posuzovat jen do té míry, zda nedošlo 
k takovému vybočení z mezí správního uvážení, že by to způsobilo nezákonnost 
přezkoumávaného rozhodnutí. S ohledem na tyto limity přezkumného řízení pak konstatuji, že 
přezkoumávané rozhodnutí je odůvodněno přezkoumatelným způsobem ve smyslu § 68 odst. 
3, zároveň nebylo vydáno v rozporu se základními zásadami správního řízení (§ 2 až § 8 
správního řádu), přičemž skutkový stav byl zjištěn v dostatečném rozsahu ve smyslu § 50 
odst. 3 správního řádu.
Konstatuji, že všechny tři podněty k zahájení přezkumného řízení se opírají pouze o 
podklady, které doporučují prohlášení souboru Transgaz za kulturní památku, a nezabývají se 
vyvrácením argumentace obsažené v podkladech, které prohlášení souboru nedoporučují. 
Ministerstvo kultury se ovšem v přezkoumávaném rozhodnutí zabývalo všemi 
shromážděnými podklady. Podklady, které byly podstatné pro úvahy správního orgánu, v 
napadeném rozhodnutí Ministerstvo kultury cituje, přičemž hodnotící úvahy Ministerstva 
kultury jsou v odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí uvedeny přehledně a logicky. 
Shledal jsem, že z odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí je možno seznat, že Ministerstvo 
kultury přistupovalo k hodnocení nepředpojatě, nestranilo účastníkům řízení, ani zastáncům 
památkové ochrany souboru.
21
Z hlediska dodržení zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí Ministerstvo kultury 
rozhodlo v mezích správního uvážení, když vycházelo z obligatomě opatřeného odborného 
stanoviska ve smyslu § 3 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., kterým je v tomto případě odborné 
stanovisko odboru památkové péče Magistrátu hl. m. Prahy. Rovněž odborná veřejnost není v 
tomto případě jednotná, o tom svědčí i fakt, že NPÚ, územní odborné pracoviště v hl. m. 
Praze ve svém odborném stanovisku nedoporučil prohlášení souboru Transgaz za kulturní 
památku. Jde tedy o značně rozporuplnou stavbu právě z hlediska jejích urbanistických 
hodnot, přičemž není možné při posuzování kvalit stavby (souboru) odhlédnout od kontextu 
místa, kde se stavba (soubor) nalézá. V této souvislosti znovu připomínám, že na rozdíl od 
odvolacího řízení se v přezkumném řízení posuzuje věcná správnost rozhodnutí jen v tom 
rozsahu, zda nedošlo k takovému vybočení z mezí správního uvážení, že by to způsobilo 
nezákonnost přezkoumávaného rozhodnutí. Dále se v přezkumném řízení dle § 96 odst. 2 
správního řádu soulad přezkoumávaného rozhodnutí s právními předpisy posuzuje podle 
právního stavu a skutkových okolností v době jeho vydání. Proto vzhledem k těmto limitům 
přezkumného řízení nelze vytýkat přezkoumávanému rozhodnutí, že nevzalo v úvahu 
odbornou argumentaci obsaženou v následně opatřeném odborném vyjádření NPÚ, g.ř. ě.j. 
NPÚ-310/77175/2017 ze dne 31. 10. 2017. V tomto nově opatřeném odborném vyjádření je 
uvedena podrobnější a širší odborná argumentace svědčící o existenci památkových hodnot 
souboru Transgaz. Toto odborné vyjádření přineslo celou řadu odborných hodnotících názorů, 
které jsou v rozporu se závěry, ke kterým dospěl odbor památkové péče Magistrátu hl. m. 
Prahy a NPU, ú.o.p. v hl. m. Praze. Avšak tato protichůdnost odborných hodnotících názorů 
na památkové hodnoty souboru Transgaz sama o sobě ještě nedokládá, že vydáním 
přezkoumávaného rozhodnutí došlo k takovému vybočení z mezí správního uvážení, že by to 
způsobilo nezákonnost přezkoumávaného rozhodnutí, neboť odborné hodnocení architektury 
60. a 70. let 20. století je jednou z oblastí památkové péče, kde ještě nedošlo k nalezení 
všeobecně přijímaného a ustáleného odborného konsensu. Proto zde relativně častěji dochází 
k odborným rozporům a neshodám než např. u architektury z počátku 20. století. Ministerstvo 
kultury tedy upřednostnilo jeden z názorových směrů, které se v oboru památkové péče v 
současnosti vyskytují. Nicméně lze předpokládat, že pokud by takovou odbornou 
argumentaci, která se nachází v odborném vyjádření NPÚ, g.ř. ze dne 31. 10. 2017, mělo 
Ministerstvo kultury k dispozici v době svého rozhodování, pak by z odborného hlediska již 
nevyznívaly natolik jednoznačně odborné argumenty uvedené v odborném stanovisku odboru 
památkové péče Magistrátu hl. m. Prahy a v odborném vyjádření NPÚ, ú.o.p. v hl. ni. Praze. 
Hodnocení správnosti těchto protichůdných názorových směrů však již přesahuje limity 
zkoumání rozhodnutí v rámci přezkumného řízení.
Zdůrazňuji, že odborné vyjádření NPÚ, g.ř. bylo v rámci tohoto přezkumného řízení 
vyžádáno z toho důvodu, aby bylo vyloučeno, že skutečně neexistují takové poznatky, které 
by mohly svědčit o tom, že došlo k takovému vybočení z mezí správního uvážení, že by to 
způsobilo nezákonnost přezkoumávaného rozhodnutí. To však nakonec prokázáno nebylo, 
když bylo pouze potvrzeno, že v oblasti památkové péče existují hluboké rozpory ohledně 
odborného hodnocení architektury 60. a 70. let 20. století, a to nejen mezi orgány památkové 
péče, ale dokonce i mezi jednotlivými pracovišti NPÚ. Z hlediska tohoto přezkumného řízení 
je však podstatné, že v době svého rozhodování Ministerstvo kultury shromáždilo takové 
odborné podklady, které předepisuje § 3 odst. 1 zákona ě. 20/1987 Sb. a které mu svým 
obsahem umožnily neprohlásit soubor Transgaz za kulturní památku. Ministerstvo kultury za 
těchto okolností proto nevybočilo z mezí správního uvážení a nezaložilo nezákonnost svého 
rozhodnutí. V přezkumném řízení tedy nebylo prokázáno podezření, že přezkoumávané 
rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právními předpisy tak, aby mohlo být zrušeno či změněno 
dle § 97 odst. 3 správního řádu.
22
Dodávám, že s ohledem na znění § 94 odst. 4 a 5 správního řádu nelze v přezkumném 
řízení při posuzování přezkoumávaného rozhodnutí nepřihlédnout k rozsáhlým právům 
nabytým v dobré víře a legitimním očekáváním účastníka řízení, tak jak jsou podrobně 
popsána a doložena zejména v rámci jeho výše citovaného vyjádření ze dne 3. 7. 2017. 
Podotýkám, že otázkou práv nabytých v dobré víře a legitimního očekávání se Ministerstvo 
kultury v přezkoumávaném rozhodnutí nemuselo nutně zabývat, neboť shromážděné 
podklady poskytly dostatek odborných argumentů, které umožňovaly Ministerstvu kultury 
neprohlásit soubor Transgaz za kulturní památku a nedošlo tak k zásahu do práv nabytých 
v dobré víře a legitimního očekávání.
Avšak vzhledem k obsahu odborného vyjádření NPÚ, g.ř. č.j. NPÚ-310/77175/2017 
ze dne 31. 10. 2017, které svědčí o existenci památkových hodnot souboru Transgaz, tato 
otázka práv nabytých v dobré víře a legitimního očekávání získala na aktuálnosti a relevanci, 
neboť bezprostředně souvisí s aplikací § 94 odst. 4 a 5 správního řádu. Podotýkám, že institut 
legitimního očekávání je srovnatelně významný jako problematika práv nabytých v dobré 
víře. K tomu odkazuji na nález Ústavního soudu sp. zn. PÍ ÚS 53/10, kde je Ústavním soudem 
konstatováno, že „... pojem legitimního očekávání, jehož relevantní podstatou je majetkový 
zájem, spadá pod ochranu čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu (srov. nález sp. 
zn. Pl. ÚS 2/02; nález z 1. 7. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 9/07, 242/2010 Sb., body 80 a násl.) Toto 
ustanovení stanoví právo každého pokojně užívat svůj majetek. Podle ustálené judikatury 
Evropského soudu pro lidská práva je přitom pojem „majetek14 obsažený v tomto ustanovení 
třeba vykládat tak, že má autonomní rozsah, který není omezen na vlastnictví hmotného jmění 
a nezávisí na formální kvalifikaci vnitrostátního práva (rozsudek z 22. 6. 2004 ve věci 
stížnosti č. 31443/96 -Broniowski proti Polsku, bod 129). Může zahrnovat jak „existující 
majetek", tak majetkové hodnoty, včetně pohledávek, na jejichž základě stěžovatel může 
tvrdit, že má přinejmenším „legitimní očekávání11 dosáhnout určitého užívání vlastnického 
práva. Ústavní soud k tomuto principu v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská 
práva uvedl, že „z ní zřetelně vystupuje pojetí ochrany legitimního očekávání jako 
majetkového nároku, který byl již individualizován právním aktem, anebo je 
individualizovatelný přímo na základě právní úpravy11 (viz též nález z 8. 3. 2006, sp. zn. Pl. 
ÚS 50/04 (N 50/40 SbNU 443, 154/2006 Sb., též nález sp. zn. Pl. ÚS 2/02).
Dále v otázce legitimního očekávání odkazuji na rozsudek Nejvyššího správního 
soudu sp. zn. 3 Ads 20/2010. Zde Nejvyšší správní soud upozorňuje, že již Ústavní soud ve 
svém nálezu ze dne 11. 5. 2005 č.j. II. ÚS 487/03 při vymezování pojmu legitimního 
očekávání konstatoval, že „ke znakům právního státu a mezi jeho základní hodnoty patří 
neoddělitelně princip právní jistoty (čl. 1 odst. 1 Ústavy), jehož nepominutelným 
komponentem je nejen předvídatelnost práva, nýbrž i legitimní předvídatelnost postupu 
orgánů veřejné moci v souladu s právem a zákonem stanovenými požadavky11. Rozšířený 
senát Nejvyššího správního soudu pak ve svém usnesení ze dne 21. 7. 2009 č. j. 6 Ads 
88/2006 - 154 poukázal i na další aspekt tohoto pojmu a na jeho souvislost s čl. 1 Listiny a s 
principem zákazu neodůvodněně nerovného zacházení, v němž je obsažen též principem 
zákazu libovůle.
V nyní řešeném případě prokazatelně vzniklo legitimní očekávání účastníků na 
základě dosavadního postupu orgánů státní památkové péče a odborné organizace státní 
památkové péče (viz rozhodnutí, závazná stanoviska, odborná vyjádření a sdělení 
Ministerstva kultury, Památkové inspekce, odboru památkové péče Magistrátu hl. m. Prahy a 
NPÚ ú.o.p. v hl. m. Praze), a to nejen v rámci řízení o prohlášení souboru Transgaz za 
kulturní památku, v němž bylo vydáno přezkoumávané rozhodnutí, ale i v rámci řízení o
23
odstranění souboru Transgaz a následně v rámci řízení o umístění novostavby na jeho místě. 
Konkrétně se jedná o tato závazná stanoviska, odborná vyjádření, rozhodnutí a vyrozumění:
1) Odborné vyjádření NPÚ, ú.o.p. v hl. m. Praze ě.j. NPÚ - 311/7210912015 ze dne 
26. 10. 2015, kde je uvedeno, že záměr demolice souboru Transgaz je realizovatelný 
z hlediska zájmů státní památkové péče, přičemž toto pracoviště NPÚ v souvislosti s tím 
nepodalo podnět na prohlášení souboru Transgaz za kulturní památku.
2) Závazné stanovisko Magistrátu hl. m. Prahy, odboru památkové péče ě.j. MHMP 
1894248/2015 ze dne 30. 10. 2015, kterým je z hlediska zájmů státní památkové péče shledán 
přípustným záměr demolice souboru Transgaz a zároveň tento orgán státní památkové péče 
v souvislosti s tím nepodal podnět na prohlášení souboru Transgaz za kulturní památku.
3) Odborné vyjádření NPÚ v hl. m. Praze č.j. NPÚ-311/80281/2015 ze dne 26. 11.
2015, kde tato oborná organizace státní památkové péče uvedla, že nesouhlasí s prohlášením 
souboru Transgaz za kulturní památku.
4) Stanovisko Magistrátu hl. m. Prahy, odboru památkové péče č.j. MHMP 
752180/2016 ze dne 28. 4. 2016, kde tento orgán státní památkové péče uvedl, že nesouhlasí 
s prohlášením souboru Transgaz za kulturní památku.
5) Odborné vyjádření NPÚ, ú.o.p. v hl. m. Praze č.j. NPÚ-31 I/I 5651 ze dne 1. 6.
2016, v němž je uvedeno, že novostavba Administrativní centrum Vinohradská (na místě 
souboru Transgaz) je z hlediska zájmů státní památkové péče přípustná. NPÚ, ú.o.p. v hl. m. 
Praze v souvislosti s tím nepodal podnět na prohlášení souboru Transgaz za kulturní památku.
6) Závazné stanovisko Magistrátu hl. m. Prahy, odboru památkové péče, č.j. MHMP 
991867/2016 ze dne 12. 1.2017 („Závazné stanovisko 2“), v němž je uvedeno, že novostavba 
Administrativní centrum Vinohradská (na místě souboru Transgaz) je z hlediska zájmů státní 
památkové péče přípustná. Tento orgán státní památkové péče v souvislosti s tím nepodal 
podnět na prohlášení soubor Transgaz za kulturní památku.
7) Přezkoumávané rozhodnutí Ministerstva kultury č.j. MK 74500/2016 OPP, sp. zn. 
MK-S 13678/2015 OPP ze dne 30. 11. 2016, kterým nebyl soubor Transgaz prohlášen za 
kulturní památku.
8) Vyrozumění Památkové inspekce Ministerstva kultury č.j. MK 30973/2017 PI ze 
dne 28. 4. 2017 o nezahájení přezkumného řízení (resp. o odložení podnětu k 
zahájení přezkumného řízení) ve věci závazného stanoviska Magistrátu hl. m. Prahy, odboru 
památkové péče č.j. MHMP 1894248/2015 ze dne 30. 10. 2015, kterým byla demolice 
souboru Transgaz připuštěna z hlediska zájmů státní památkové péče.
Shora uvedená závazná stanoviska, odborná vyjádření, rozhodnutí a sdělení tedy 
zakládají legitimní očekávání účastníka, když záměr demolice souboru Transgaz a jeho 
nahrazení novostavbou byl opakovaně (tedy nikoliv jednorázově či nahodile) ze strany orgánů 
státní památkové péče shledán jako přípustný a tyto orgány nepodaly podnět k prohlášení 
souboru Transgaz za kulturní památku, to učinil až spolek Klub Za starou Prahu, z.s. Tyto 
složky státní památkové péče tak byly srozuměny s tím, že bude soubor Transgaz odstraněn a 
takto deklarovaly, že zachování souboru Transgaz není v zájmu státní památkové péče. 
Účastník (stavebník) tedy na základě výše popsaných úkonů orgánů státní památkové péče 
nabyl legitimního očekávání, že z hlediska památkové péče je odstranění souboru Transgaz 
realizovatelné. Tyto okolnosti jsou tedy další závažnou překážkou pro zrušení nebo změnu 
přezkoumávaného rozhodnutí.
24
K projednání této věci byla svolána ustavená rozkladová komise, která věc komplexně 
posoudila a na základě výše uvedeného mně navrhla rozhodnout tak, jak je uvedeno ve 
výroku.
T> v rP o u č e n i :
Toto usnesení se podle § 97 odst. 1 a § 66 odst. 2 správního řádu pouze poznamenává 
do spisu a ve smyslu § 76 odst. 3 správního řádu nabývá právní moci poznamenáním do spisu, 
tedy jeho vydáním ve smyslu § 71 odst. 2 písm. d) správního řádu. Dle § 76 odst. 5 správního 
řádu proti tomuto usnesení není přípustné podat řádný opravný prostředek. Dle § 94 odst. 2 
správního řádu toto usnesení nemůže být předmětem přezkumného řízení. O usnesení, které 
se pouze poznamenává do spisu, se v souladu s § 76 odst. 3 správního řádu účastníci řízení 
vhodným způsobem vyrozumí, a to např. zasláním jeho stejnopisu či kopie.
Mgr. Daniel Herman, v. r. 
otisk úředního razítka ministr kultury
Za správnost vyhotovení:
JUDr. Petr Strupek, v. r.
Phibell s.r.o., Rohanské nábřeží 678/25, 18600 Praha 8 
Vinohradská BLDG, a.s., Václavské náměstí 815/53, 11000 Praha 1
Na vědomí obdrží: Ministerstvo kultury, OPP/O, zde
Magistrát hlavního města Prahy, odbor památkové péče, Mariánské nám. 2, 110 01 Praha 1 
Magistrát hlavního města Prahy, odbor stavebního řádu, Mariánské nám. 2, 110 01 Praha 1 
Úřad městské části Praha 2, odbor výstavby, nám. Míru 600/20, 120 39 Praha 2 
Národní památkový ústav, generální ředitelství. Valdštejnské nám. 3, 118 01 Praha 1 
Národní památkový ústav, ú.o.p. v hl. m. Praze, Na Perštýně 12/356, 110 00 Praha 1 
Klub Za starou Prahu, z.s., Mostecká 1, 118 00 Praha 1
25

Originál dokumentu:

analogový

Typ/druh dokumentu:

Typ dokumentu:	publikace, listiny, spisové dokumenty
Druh dokumentu:	evidence kulturních památek
Bližší specifikace:	rozhodnutí/usnesení podle správního řádu

Jméno souboru:

G0542049.pdf

Formát souboru:

application/pdf

Autor záznamu:

Michl Lukáš

Popis dokumentu:

Praha - Vinohrady, Transgaz. Usnesení podle § 94 správního řádu - zastavení přezkumného řízení.

Název pracoviště:

generální ředitelství

Velikost dokumentu (v bytech):

21855745 B

Rozměry obrazového dokumentu:

Autor originálu:

Herman Daniel; Ministerstvo kultury;

Klíčová slova:

Kulturní památka nemovitá;

Uživ. klíčová slova:

dokument ÚSKP;

Datum vzniku:

15.11.2017

Licence:

Typ:	úřední dílo - dílo, na které se nevztahuje ochrana podle práva autorského (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121)

Vazby dokumentu na aplikace IISPP

Bližší specifikace

Odkaz

Aplikace: Památkový katalog - právní stav

Druh záznamu: Právní stav

Ident. zázn.: Id právního stavu

Hodnota ident.: 12110845

Bližší specifikace:

Název	Transgaz
Číslo ÚSKP
Kód fáze ochrany	N
Fáze ochrany	neprohlášeno
Kód typu ochrany	KP
Typ ochrany	kulturní památka

Aplikace: Památkový katalog - právní akt

Druh záznamu: Právní akt

Ident. zázn.: Id právního aktu

Hodnota ident.: 18180628

Bližší specifikace:

Název	usnesení o zastavení přezkumného řízení
Číslo	MK 71933/2017 OLP
Datum nabytí právní moci
Typ ochrany	kulturní památka
ID právního stavu	12110845 Načítám data z navázané aplikace...

Územní identifikace dokumentu

Územní rozsah:

objekt lokalizovaný

Definiční body

Def. bod

Název objektu

Část obce

Č. dom.

Ulice

Č. or.

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Def. bod: 1799640

Název objektu:

Část obce: Vinohrady

Č. dom.: č.p. 325

Ulice: Vinohradská

Č. or.: 8

Kat. území: Vinohrady

Obec: Praha

ORP: Praha

Okres: Praha

Transgaz (právní stav 12110845)

Přírůstkové body

Přír. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Lokality

Kód CZ

Název lokality

Reálný typ

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Kraj

Kód CZ: 17823

Název lokality: Vinohrady

Reálný typ: býv. město

Kat. území: Vinohrady

Obec: Praha

ORP: Praha

Okres: Praha

Kraj: Hlavní město Praha

Transgaz (právní stav 12110845)

Kód CZ: 56443

Název lokality: Vinohrady (2)

Reálný typ: dílec hist. osady

Kat. území: Vinohrady

Obec: Praha

ORP: Praha

Okres: Praha

Kraj: Hlavní město Praha

Transgaz (právní stav 12110845)

Historické regiony

Kód RS

Název hist. regionu

Kód RS: 371

Název hist. regionu: Praha

Transgaz (právní stav 12110845)

Ke stažení Náhled Poslat žádost