Zavřít ( + - )

Metainformační systém NPÚ

Detail dokumentu

Tisk

Náhled:

1 2 3 4 5 6 7 8

Textový obsah:

J L f f l f t s f l
Ministerstvo kultury
Národní památkový ústav 
Došlo: 2019-04-29 10:08:16
<U NPU-310/33617/2019
Listu: 4 Příloh: 0
Maltézské náměstí 471/1 
118 11 Praha 1
Telefon: 257 085 111 
Fax: 224 318 155 
E-mail: epodatelna@mkcr.cz
Rozhodnutí nabylo právní moci:
za správnost:
V Praze dne: 26. 3. 2019 
Č.j.:M K 25461/2019 OPP 
Sp. zn.: MK-S 3307/2017 OPP
R O Z H O D N U T Í
Ministerstvo kultury jako příslušný orgán státní správy na úseku státní památkové péče vydává 
toto
r o z h o d n u t í :
Ministerstvo kultury z a m í t á  žádost, kterou podal vlastník věci
a podle § 8 odst. 1 zákona
číslo 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, n e r u š í  
prohlášení venkovské usedlosti č. p. 1839, na pozemku pare. č. 459, k. ú. Tylovice, obec 
Rožnov pod Radhoštěm, okres Vsetín, kraj Zlínský, za kulturní památku (rejstříkové číslo 
Ústředního seznamu kulturních památek 32591/8-311).
V tomto řízení dle § 27 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění 
pozdějších předpisů, je účastníkem řízení:
O d ů v o d n ě n í
Ministerstvo kultury obdrželo žádost vlastníka věci o zrušení prohlášení venkovské usedlosti 
č. p. 1839, na pozemku pare. č. 459, k. ú. Tylovice, obec Rožnov pod Radhoštěm, okres 
Vsetín, kraj Zlínský, za kulturní památku (rejstříkové číslo Ústředního seznamu kulturních 
památek 32591/8-311).
V žádosti se mimo jiné jako hlavní důvod uvádí, že: stav nemovitosti je  nevyhovující
k celoročnímu bydlení; střecha se propadá a celý dům tím sedá; krovy a trámy jsou prohnilé; 
komín je  v havarijním stavu, hrozí zborcení a poškození střechy; okna již  netěsní. “
V řízení se, na základě § 8 odst. 2 zákona číslo 20/1987 Sb., o státní památkové péči, vyjádřil 
Městský úřad Rožnov pod Radhoštěm, odbor výstavby a územního plánování, který ve svém 
stanovisku ze dne 24. 4. 2017, č. j. MěÚ-RpR/14864/2017, zrušení věci za kulturní památku
nedoporučil, přičemž uvedl, že:„ ...Předmětný roubený dům je  památkou lidového stavitelství, 
dokládá život vesnického soukeníka. I když se v tomto případě jedná o vlastníka ze sociálně 
slabších poměrů a opravy byly v minulosti prováděny jen v nejnutnějším rozsahu, objekt se 
nachází v poměrně dobrém stavebně technickém stavu a nadále si zachovává své památkové 
hodnoty, pro které byl za kulturní památku prohlášen. “
„Městskému úřadu Rožnov pod Radhoštěm, odboru výstavby a územního plánování, oddělení 
územního plánu ve věci památkové péče nejsou známy žádné mimořádně závažné důvody, 
pro které by prohlášení daného objektu za kulturní památku mělo být zrušeno. “
Dle téhož ustanovení zákona číslo 20/1987 Sb., o státní památkové péči, se v řízení vyjádřil 
Krajský úřad Zlínského kraje, odbor kultury a památkové péče, který ve svém stanovisku ze 
dne 4. 4. 2017, č. j. KUZL 23375/2017, nedoporučil zrušení prohlášení věci za kulturní 
památku, když zejména uvedl, že: „...Při místním šetření dne 31. 03. 2017 Krajský úřad 
Zlínského kraje, odbor kultury a památkové péče, konstatoval, že objekt usedlosti č. p. 1839 
v Tylovicích je  stále nositelem kvalitních památkových hodnot lidového stavitelství 
charakteristického pro dotčený region. Objekt patří mezi nemnohé ukázky původní zástavby 
obce, významný je  i dochovanými řemeslnými detaily v rámci užitých stavebních postupů 
a materiálů. Míra autentičnosti není zásadním způsobem dotčena ani drobnými stavebními 
úpravami (podlahy v interiéru byly vyměněny, objekt nese nevhodné okapy apod.). Objekt 
v současné době není trvale obýván, což se odráží na jeho údržbě, avšak ke znehodnocení 
z pohledu památkové péče dle našeho mínění nedošlo. “
Ministerstvo kultury rovněž obdrželo stanovisko Národního památkového ústavu, územního 
odborného pracoviště v Kroměříži, Sněmovní nám. 1, 761 01 Kroměříž, ze dne 20. 4. 2017, 
č. j. NPÚ-373/23503/2017, který vyslovil nesouhlas se zrušením prohlášení věci za kulturní 
památku. „...Přímo na místě bylo zjištěno, že dům je obýván a až na drobné technické 
nedostatky (mírně narušené zdivo novodobého komínu a podobně) je 
v dobrém stavu. Dům je cenným příkladem roubeného obytného domu s výtečně dochovanými 
původními detaily, včetně původního nápisu s datací do roku 1839 na hlavním štítu a rovněž 
datovaného trámového stropu v jizbě. “
„ Venkovská usedlost čp. 1839 na pozemku pare. č. 459 v k. ú. Tylovice, obec Rožnov pod 
Radhoštěm, okres Vsetín, kraj Zlínský, zapsaná pod rejstříkovým číslem 32591/3-311 
v Ústředním seznamu kulturních památek ČR, je  dodnes nositelkou výjimečných hodnot, pro 
které byla zařazena mezi kulturní památky. Národní památkový ústav, územní odborné 
pracoviště v Kroměříži v tomto případě nesouhlasí se zrušením prohlášení za kulturní 
památku. “
Dopisem ze dne 14. 6. 2017 bylo účastníkovi řízení sděleno, že v řízení o zrušení prohlášení 
dotčené věci za kulturní památku, byly shromážděny dostatečné podklady k rozhodnutí. 
Dle § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění, mu tímto bylo 
umožněno, aby se před vydáním rozhodnutí vyjádřil k uvedeným podkladům i ke způsobu 
jejich zjištění, případně navrhl jejich doplnění. Účastník řízení tohoto svého práva ve stanovené 
lhůtě využil a nadále trval na sejmutí památkové ochrany.
Ministerstvo kultury zhodnotilo všechny předložené důkazy jednotlivě i ve vzájemných 
souvislostech a rozhodlo o nezrušení prohlášení venkovské usedlosti č. p. 1839, na pozemku 
pare. č. 459, k. ú. Tylovice, obec Rožnov pod Radhoštěm, okres Vsetín, kraj Zlínský 
(rejstříkové číslo Ústředního seznamu kulturních památek 32591/8-311), za kulturní 
památku, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí, protože v dané věci nebyl prokázán 
mimořádně závažný důvod pro zrušení prohlášení za kulturní památku. Ministerstvo kultury 
především dospělo k názoru, že předmětná věc nadále objektivně vykazuje znaky kulturní
památky ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 citovaného zákona č. 20/1987 Sb., protože je stále 
nositelem významných architektonických, urbanistických a historických hodnot.
Podle § 8 památkového zákona je možné zrušit prohlášení věci za kulturní památku pouze 
z mimořádně závažných důvodů. Jak se uvádí v rozsudku Nejvyššího správního soudu 
spis. zn. 8 A 133/2014 - 51 (B136), je-li řízení podle § 8 odst. 1 zákona o státní památkové péči 
zahájeno na žádost, důkazní břemeno vztahující se k existenci mimořádně závažných důvodů 
pro zrušení památkové ochrany nese žadatel. Dle názoru správního orgánu však účastník řízení 
žádné takové závažné důvody nepředložil.
Jedná se o autenticky dochovanou lidovou stavbu, která se stává jedním 
z charakteristických reprezentantů obdobné architektonické skupiny v širším regionálním 
kontextu. K námitkám navrhovatele, kde je poukazováno na špatný stav věci, lze uvést, že 
předmětem řízení vedeného podle § 8 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění 
pozdějších předpisů, je především zjišťování té skutečnosti, zda předmětná věc má nebo nemá 
znaky kulturní památky podle § 2 citovaného zákona č. 20/1987 Sb., když toto ustanovení (§ 8) 
upravuje postup v případech, kdy z mimořádně závažných důvodů není možné kulturní 
památku zachovat vůbec, nebo mají být při zachování její podstaty provedeny takové zásahy, 
které znamenají ztrátu její památkové hodnoty. Podle § 8 památkového zákona je možné zrušit 
prohlášení věci za kulturní památku pouze z mimořádně závažných důvodů, když ve zvláštní 
části důvodové zprávy k památkovému zákonu je výslovně uvedeno, že havarijní stav kulturní 
památky nelze považovat za jediný mimořádně závažný důvod pro zrušení prohlášení věci za 
kulturní památku, když Ministerstvo je nuceno konstatovat, že dle shromážděných důkazů 
na špatném stavu věci nesou podíl jak předchozí, tak také současný vlastník věci. K tomu 
podotýkáme, že současný vlastník věci při jejím převzetí do vlastnictví věděl, nebo měl vědět, 
v jakém stavu se tato věc nachází. Dále uvádíme, že prohlášení za kulturní památku není pojato 
jako jednostranné omezení vlastnického práva bez náhrady, protože zákon o státní památkové 
péči nabízí řadu fakultativních i obligatomích náhrad, vázaných na zachování a údržbu kulturní 
památky. Výše a způsob náhrad jsou dány povahou věci, zejména též odvisí od výše nákladů, 
jimiž obnova či údržba kulturní památky překračuje obvyklé náklady.
Závěrem lze tedy konstatovat tolik, že jak je ostatně uvedeno již ve zmiňovaném 
rozsudku Nejvyššího správního soudu 8 A 133/2014 - 51 (B136), nebo dále též v rozsudku 
Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2014, 5 A 103/2010 - 41, hlavním úkolem správního 
orgánu je zkoumat, byly-li naplněny podmínky ustanovení § 8 zákona č. 20/1987 Sb., tj. zda 
existují mimořádně závažné důvody pro to, aby prohlášení za kulturní památku bylo na návrh 
vlastníka kulturní památky zrušeno. Takovéto mimořádně závažné důvody předloženy nebyly, 
a proto správní orgán rozhodl o nezrušení prohlášení dotčené věci za kulturní památku.
Proti tomuto rozhodnutí Ministerstva kultury č. j. MK 51019/2017 OPP podal vlastník 
dne 24. 11. 2017, podle ustanovení § 152 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, 
v platném znění, rozklad s následujícím vyjádřením: „Proti tomuto rozhodnutí ústředního 
orgánu státní správy podávám v souladu s platným správním řádem v zákonné lhůtě rozklad, 
který odůvodňuji následovně:
díky tomuto rozhodnutí nemohu se svým majetkem nakládat dle své potřeby 
nemovitost jsem dostala darem, proto jsem nemohla rozhodnout, zda souhlasím 
s vložením objektu do seznamu kulturních památek
- havarijní stav je  důvodem pro zrušení venkovské usedlosti za kulturní památku
- jako důchodce si nemohu nadále dovolit platit SIPO na dvě domácnosti (byt a dům) 
Nadále trvám na vyjmutí venkovské usedlosti z památkové péče. Děkuji za přehodnocení 
Vašeho stanoviska. Usedlost si můžete přemístit do Valašského muzea, kde ji  budou moc turisté 
obdivovat, a bude ku prospěchu všem. “
Podle ustanovení § 152 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění, rozhodl ministr 
kultury Doc. Mgr. Antonín Staněk, Ph.D., dne 19. 9. 2018, č. j. MK 53724/2018 OLP, 
rozkladem napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit Ministerstvu kultury k novému projednání. 
S následujícím odůvodněním: „ V souladu s § 152 správního řádu bylo přezkoumáno rozkladem 
napadené rozhodnutí Ministerstva kultury, jakož i řízení, které rozhodnutí předcházelo, 
a to zejména s přihlédnutím k námitkám v rozkladu uvedeným.
Shledal jsem, že v řízení bylo mj. prokázáno, že navzdory dílčím úpravám a poškozením 
je  tato usedlost i nadále cenným příkladem roubeného obytného domu s dochovanými 
původními detaily, včetně původního nápisu s datací do roku 1839 na hlavním štítu a rovněž 
datovaného trámového stropu v jizbě.
Nicméně konstatuji, že ze shromážděných podkladů rozhodnutí, které jsou součástí 
správního spisu, vyplývá, že technický stav stavebních konstrukcí a prvků objektu je velmi 
špatný. Je tak nepochybné, že pro další využití bude nezbytné objekt rozsáhle a důkladně 
rekonstruovat.
Zdůrazňuji, že vzhledem k rozsahu a závažnosti poškození objektu je  nezbytné v rámci 
řízení o prohlášení věci za kulturní památku zkoumat a posoudit, zda nutná rekonstrukce bude 
či nebude vyžadovat doplnění či nahrazení zaniklých či poškozených původních stavebních 
prvků a konstrukcí novodobými replikami či kopiemi v takovém rozsahu, že by výsledný objekt 
obsahoval takový podíl novodobých prvků a konstrukcí, že by již  nemohl vykazovat dostatečné 
památkové hodnoty ve smyslu § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb. Mám za to, že nelze 
prohlásit za kulturní památku objekt, který sice vykazuje dostatečné památkové hodnoty, avšak 
jeho stavebně technický stav je  natolik špatný, že rekonstrukce, která je nezbytná pro jeho další 
zachování a základní uživatelnost, bude znamenat zánik památkových hodnot v takovém 
rozsahu, že by to bylo důvodem pro zrušení prohlášení objektu za kulturní památku postupem 
dle § 8 zákona č. 20/1987 Sb.
V tomto směru proto hodnotící závěry Ministerstva kultury vychází z nedostatečně 
zjištěného skutkového stavu ve smyslu § 3 správního řádu a zároveň je  v těchto otázkách 
rozkladem napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné ve smyslu § 68 odst. 3 správního řádu.
Dále jsem shledal, že vlastník objektu má pouze omezené možnosti hradit z vlastních 
prostředků náklady na nezbytnou rekonstrukci objektu. Ministerstvo kultury v tomto směru 
nevyhodnotilo ani přibližnou odhadovanou výši nákladů na rekonstrukci tohoto objektu 
ve vztahu k reálným možnostem čerpat finanční prostředky v rámci dotačních programů 
veřejné podpory obnovy kulturních památek tak, aby bylo zřejmé, zhruba jaký podíl nákladů na 
rekonstrukci může být vlastníkovi státem kompenzován. Z napadeného rozhodnutí tak není 
zřejmé, zda je  v tomto směru prohlášení objektu za kulturní památku proporcionální vzhledem 
k možnostem veřejné finanční podpory ve vztahu k finančním možnostem vlastníka.
Vzhledem k výše zmíněným omezeným finančním možnostem vlastníka objektu podílet se 
na nákladech na jeho rekonstrukci a současně vzhledem k architektonickému charakteru 
objektu by měl být Ministerstvem kultury prověřen návrh vlastníka, zda by mohl být objekt 
odkoupen, rozebrán a přesunut do nedalekého Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod 
Radhoštěm, které je příspěvkovou organizací Ministerstva kultury.
S ohledem na výše uvedený závěr o nedostatečně zjištěném skutkovém stavu 
a nepřezkoumatelnosti rozkladem napadeného rozhodnutí mi proto nezbylo než rozkladem 
napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit Ministerstvu kultury k novému projednání a rozhodnutí. 
Ve smyslu § 152 odst. 4 a § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu tímto vyslovuji následující 
právní názor, jímž je  Ministerstvo kultury vázáno při novém projednání věci: V odůvodnění 
nového rozhodnutí Ministerstvo kultury musí řádně vyhodnotit a odůvodnit, zda nezbytná 
rekonstrukce objektu povede či nepovede k zániku jeho památkových hodnot. Dále Ministerstvo 
kultury podrobně vyhodnotí otázku proporcionality prohlášení objektu za kulturní památku, 
a to zejména s ohledem k možnostem veřejné finanční podpory rekonstrukce objektu (přibližný 
podíl veřejné podpory na celkových nákladech na rekonstrukci objektu) a rovněž s ohledem 
na finanční možnosti vlastníka objektu. V této souvislosti pak Ministerstvo kultury prověří, zda
by mohl být objekt odkoupen, rozebrán a přesunut do Valašského muzea v přírodě v Rožnově 
pod Radhoštěm.
K projednání podaného rozkladu byla svolána ustavená rozkladová komise, která věc 
komplexně posoudila a na základě výše uvedeného mně navrhla rozhodnout tak, jak je  uvedeno 
ve výroku.
Ministerstvo kultury důkladně prověřilo a vyhodnotilo problematiku zachování či ztráty 
památkových hodnot v souvislosti s nutnou rekonstrukcí objektu a vyžádalo si v této věci 
odborné vyjádření Národního památkového ústavu. V otázce, zda nutná rekonstrukce tohoto 
objektu bude či nebude vyžadovat doplnění či nahrazení zaniklých a poškozených stavebních 
prvků a konstrukcí novodobými replikami či kopiemi v takovém rozsahu, že by výsledný 
objekt obsahoval takový podíl novodobých prvků a konstrukcí, že by již nemohl vykazovat 
dostatečné památkové hodnoty ve smyslu § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb. se Národní 
památkový ústav, odborné pracoviště v Kroměříži, dne 3. 1. 2019, č. j. NPU-373/93680/2018, 
vyjádřil v tomto smyslu: .Jedná se o obdélnou roubenou dispozici trojdílného komorového 
domu, se sedlovou střechou, krytou eternitem, s obdélnými přístavky na obou stranách. 
Trojúhelný štít s kabřincem na obou stranách, v záklopu kabřince nápisy a datace 1838. Stěny 
prolomeny obdélnými okny v dřevěných zárubních. Spáry mezi trámy kryty mechem. 
Dochovány vstupní dveře v široké zárubni. Interiér dělen na světnici a dvě komory. Ve všech 
místnostech dochovány původní trámové stropy, na trámu světnice datace 1838. Původní 
hospodářské budovy se nedochovaly, místo nich stojí bedněné novostavby stodoly a kůlny.
Na Váš dotaz „zda nutná rekonstrukce tohoto objektu bude či nebude vyžadovat 
doplnění či nahrazení zaniklých a poškozených stavebních prvků a konstrukcí novodobými 
replikami či kopiemi v takovém rozsahu, že by výsledný objekt obsahoval takový podíl 
novodobých prvků a konstrukcí, že by Již nemohl vykazovat dostatečné památkové hodnoty ve 
smyslu § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987Sb. "sdělujeme, že v případě obnovy dotčeně 
kulturní památky lze definovat reálné podmínky obnovy, které zajistí zachování památkové 
podstaty a hodnoty dotčené památky. Rozsah výměny prvků nelze zodpovědně odhadnout bez 
podrobného průzkumu specializovanou firmou. Míra nových prvků použitých při takové obnově 
však není pro zachování památkové hodnoty objektu v tomto případě jediným a rozhodujícím 
kritériem.
Zdůvodnění:
Dlouhodobě i aktuálně prezentované a v praxi aplikované principy památkové péče 
vychází z výkladu pojmu památkové podstaty a hodnoty co by souboru řady kritérií, kvalit 
a okolností, které ve výsledku naplňují definici kulturní památky danou zákonem tj. doklady 
historického vývoje doby, projevy tvůrčích schopností a práce člověka atd. V případě objektu 
č. p. 1839 k. ú. Ty lovíce nespočívá památková hodnota a podstata objektu pouze v původním 
stavebním materiálu, ale také původní technologii stavby tj. použitých materiálech, způsobu 
jejich zpracování, volbě technologických postupů nebo řešení detailů stavby apod. Ostatně 
náhrada dožilých stavebních prvků za nové je  součástí tradičních stavebních postupů. Stávající 
stav objektu umožňuje nejen zachování významné části původních prvků a materiálu, ale také 
věrnou a jednoznačně podloženou obnovu dožilých konstrukcí jak  v materiálu, tak 
v technologii. Tímto může být pro budoucnost zachována podstatná část památkové a kulturně 
historické hodnoty objektu.
Analogicky je postupováno u obnovy jiných kulturních památek v našem kraji např. 
i v případě vyhořelé chaty Libušin na Pustevnách, kde se daří v rámci vědecké rekonstrukce 
obnovit památkové a kulturní hodnoty zničené stavby. “
Ministerstvo kultury je toho názoru, že z tohoto odborného posouzení jasně vyplývá, 
že i přes případnou ztrátu původních materiálů v rámci nutné rekonstrukce si objekt zachová 
cenné památkové hodnoty díky původním stavebním technologiím, způsobu zpracování, volbě 
technologických postupů nebo řešení detailů stavby atd., které se při rekonstrukci kulturní
památky dodržují. Pokud by byla památková ochrana z objektu sejmuta a rekonstrukce by ji 
nepodléhala, došlo by ke ztrátě těchto cenných přiznaných památkových hodnot.
Z vyjádření je také patrné, že ačkoliv není možné přesně odhadnout rozsah 
rekonstruovaných částí objektu, objekt by si i nadále zachoval významný podíl původních částí, 
prvků, materiálu a užitých technologií a postupů, které jsou dokladem památkových hodnot.
Dále se Ministerstvo kultury zabývalo podrobným vyhodnocením otázky 
proporcionality prohlášení objektu za kulturní památku, a to zejména s ohledem k možnostem 
veřejné finanční podpory rekonstrukce objektu a rovněž s ohledem na finanční možnosti 
vlastníka objektu.
Veřejný zájem zachování tohoto roubeného domu, který je významnou památkou 
místního lidového stavitelství včetně užitých dobových technologií s dochovanými 
stavitelskými detaily, jednoznačně převyšuje osobní finančními důvody vlastníka, 
a to s přihlédnutím k následujícímu: Vlastník kulturní památky je dle § 9 odst. 1 zákona 
č. 20/1987 Sb. povinen na vlastní náklad pečovat o její zachování, udržovat ji v dobrém stavu 
a chránit ji před ohrožením, poškozením, znehodnocením nebo odcizením. Pokud vlastník 
dostal památku darem, jak sám uvádí v rozkladu ze dne 24. 11. 2017, věděl, anebo měl vědět, 
v jakém stavu se tato věc nachází při jejím převzetí do vlastnictví. Vlastník kulturní památku 
nabyl darovací smlouvou už v roce 1986 a na současném stavu kulturní památky tedy nese svůj 
podíl. Přitom povinnost udržovat stavbu a kulturní památku má vlastník danou nejen zákonem 
č. 20/1987 Sb. o státní památkové péči, ale i stavebním zákonem. Podle § 154 odst. 1 písm. a) 
stavebního zákona č. 183/2006 Sb. je vlastník povinen udržovat stavbu po celou dobu její 
existence. Podle § 3 odst. 4 téhož zákona se údržbou stavby rozumějí práce, jimiž se 
zabezpečuje její dobrý stavební stav tak, aby nedocházelo ke znehodnocení stavby a co nejvíce 
se prodloužila její uživatelnost.
Pokud tak činit nemůže z finančních důvodů, má možnost využít podpůrných finančních 
programů. Omezení vlastníka kulturní památky jsou v zákoně č. 20/1987 Sb. kompenzována 
řadou ustanovení, která za ně poskytují právě tyto náhrady. Ministerstvo kultury, odbor 
památkové péče, pravidelně vyhlašuje program Podpora obnovy kulturních památek, ve kterém 
vlastník může podávat žádosti prostřednictvím obecního úřadu příslušné obce s rozšířenou 
působností. V rámci tohoto programu může vlastník kulturní památky zažádat o příspěvek ve 
výši až 80% nákladů spojených s nutnou rekonstrukcí. Informace jsou zveřejněné 
Ministerstvem kultury. Pokud těchto výhod vlastník nevyužije, činí tak z vlastní vůle.
Jestliže vlastník nepředložil podle § 8 odst. 1 zákona 20/1987 Sb. mimořádně závažné 
důvody ke zrušení prohlášení za kulturní památku, nemůže náhradou požadovat zrušení 
kulturní památky, která stále nese významné památkové hodnoty a bude jejich nositelem i po 
zvážení nutné rekonstrukce. Zároveň může vlastník využít možnosti volného nakládání se svým 
majetkem, a pokud mu vlastnictví kulturní památky způsobuje neúnosnou finanční zátěž, 
kterou nechce z vlastní vůle řešit podpůrnými finančními programy, může zvážit její prodej.
Ministerstvo kultury dále prověřilo možnost odkoupení, rozebrání a přesunutí objektu 
v písemné žádosti o vyjádření Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Ve 
svém dopise ze dne 12. 2. 2019, č. j. 2019/32/VMP uvádějí toto: na základě Vaší žádosti jsme 
prošetřili možnosti odkupu, rozebrání a přesunutí venkovské usedlosti čp. 1839, na poz. pare. 
č. 459, k. ú. Tylovice - Rožnov pod Radhoštěm do Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod 
Radhoštěm a k věci sdělujeme následující: „ Uvedený objekt nefiguruje v oficiálních 
koncepčních materiálech dostavby Valašského muzea z let 1974 a 1984 ani v jejich pozdějších 
aktualizacích. Je pouze výhledově uveden v jedné z prvních koncepcí expozičního areálu 
Valašské dědiny z roku 1961. Podle zjištěných skutečností nebyl dům nikdy oficiální cestou 
nabídnut k přesunu do Valašského muzea.
Pracovníci Valašského muzea (vedoucí Metodického centra pro muzea v přírodě, 
kurátor sbírky staveb, kurátor sbírky nábytku) po konzultaci s příslušným pracovištěm NPÚ 
(ing. arch Novosad) objekt navštívili, aby zjistili potenciál transferu v souladu s možnostmi
koncepčního rozvoje areálu Valašského muzea ve smyslu urbanistickém, stavebním 
a expozičním.
Dotčený objekt nese architektonické i historické hodnoty i potenciál ve smyslu 
expozičním pro transfer do Valašského muzea. Protože však nefiguruje v žádné z aktuálních 
koncepcí výstavby muzea, musí být jeho transfer projednán Vědeckou radou muzea a zejména 
prošetřeny technické záležitosti a možnosti umístění v expozičních areálech muzea. Pro 
Valašské muzeum je  přijatelné také s majitelkou předjednané finanční ohodnocení objektu. 
V návaznosti na probíhající stavební akce je  možné uvažovat o transferu nejdříve v sezóně 
2020. “
V souladu § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění bylo 
vlastníkovi umožněno, aby se před vydáním rozhodnutí vyjádřil k podkladům, které 
ministerstvo kultury v průběhu řízení shromáždilo. Vlastník této možnosti využil ve svém 
vyjádření ze dne 11.3. 2019, ve kterém uvedl:
„ Touto cestou zasílám své vyjádření k doplnění spisu od Národního muzea v přírodě 
v Rožnově pod Rad. ze dne 12. 2. 2019.
Souhlasím, aby si muzeum venkovskou usedlost č. p. 1839, na pozemku pare. č. 459, k. 
ú. Tylovice vzalo do svého areálu, pokud možno co nejdříve. “
Ministerstvo kultury věc nově projednalo a zhodnotilo všechny předložené důkazy 
a veškeré nové skutečnosti jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospělo k rozhodnutí 
podle § 8 odst. 1 zákona číslo 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších 
předpisů, o nezrušení prohlášení venkovské usedlosti č. p. 1839, na pozemku pare. č. 459, k. ú. 
Tylovice, obec Rožnov pod Radhoštěm, okres Vsetín, kraj Zlínský, za kulturní památku 
(rejstříkové číslo Ústředního seznamu kulturních památek 32591/8-311), jak je uvedeno ve 
výroku tohoto rozhodnutí.
Objekt si i nadále zachoval hodnoty, pro které byl prohlášen za kulturní památku. 
Ministerstvo kultury vzhledem k výše popsanému je toho názoru, že nebyl prokázán 
mimořádně závažný důvod pro zrušení prohlášení za kulturní památku. Objekt i nadále 
vykazuje znaky kulturní památky. Dle vyjádření Národního památkového ústavu si objekt 
zachová památkové hodnoty i po plánované rekonstrukci.
V otázce proporcionality prohlášení objektu za kulturní památku, a to zejména 
s ohledem k možnostem veřejné finanční podpory rekonstrukce objektu a rovněž s ohledem na 
finanční možnosti vlastníka objektu dospělo Ministerstvo kultury k závěru, že veřejný zájem 
zachování tohoto roubeného domu, který je významnou památkou místního lidového 
stavitelství jednoznačně převyšuje osobní finančními důvody vlastníka. Vlastník však má 
možnost využít podpůrných finančních programů. Ministerstvo kultury pravidelně vyhlašuje 
program Podpora obnovy kulturních památek. V tomto programu může vlastník zažádat 
prostřednictvím obecního úřadu příslušné obce s rozšířenou působností o příspěvek ve výši až 
80% nákladů spojených s nutnou rekonstrukcí. Pokud těchto výhod vlastník nevyužije, činí tak 
z vlastní vůle.
Na základě svých památkových hodnot se usedlost může stát součástí expozičního 
areálu muzea. Pokud jej vlastník nabídne oficiální cestou k odkupu, může být objekt v roce 
2020 odkoupen, rozebrán a přesunut do Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod 
Radhoštěm.
Detailní argumentace Ministerstva kultury je uvedena ve vypořádání jednotlivých 
námitek vlastníka v druhoinstančním rozhodnutí ministra kultury Doc. Mgr. Antonína Staňka, 
Ph.D. o zrušení původního rozhodnutí a vrácení k novému projednání.
P o u č e n í
Proti tomuto rozhodnutí lze podle ustanovení § 152 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, 
v platném znění, podat ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení rozklad. Lhůta pro podání rozkladu
počíná běžet podle § 40 odst. 1 písm. a) správního řádu den následující po dni, kdy bylo toto 
rozhodnutí doručeno. Doručení písemnosti upravuje § 23 a § 24 správního řádu, který stanoví, 
že nebyl-li adresát tohoto rozhodnutí zastižen, rozhodnutí se uloží v provozovně provozovatele 
poštovních služeb. Jestliže si adresát uložené rozhodnutí ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy bylo 
rozhodnutí k vyzvednutí v provozovně provozovatele poštovních služeb připraveno, 
nevyzvedne, považuje se rozhodnutí podle § 24 odst. 1 správního řádu za doručené posledním 
dnem této lhůty (od tohoto dne běží v tomto případě lhůta pro podání rozkladu). Doručení 
písemnosti pomocí datové schránky upravuje § 17 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických 
úkonech a autorizované konverzi dokumentů, který rovněž stanoví přednostní doručování 
dokumentů prostřednictvím datové schránky. Nepřihlásí-li se adresát do své datové schránky 
ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do datové schránky, považuje se tento 
dokument za doručený posledním dnem této lhůty. O rozkladu proti tomuto rozhodnutí 
rozhoduje ministr kultury. Rozklad se podává u Ministerstva kultury na výše uvedenou adresu.
/
Mgr. Ing. Eva Trejbalová 
vedoucí oddělení ochrany kulturních památek 
v odboru památkové péče Ministerstva kultury
Na vědomí:
NPÚ GŘ
NPÚ ÚOP v Kroměříži
Městský 'úřad Rožnov pod Radhoštěm
Krajský úřad Zlínského kraje

Originál dokumentu:

analogový

Typ/druh dokumentu:

Typ dokumentu:	publikace, listiny, spisové dokumenty
Druh dokumentu:	evidence kulturních památek
Bližší specifikace:	rozhodnutí o nezrušení prohlášení za KP

Jméno souboru:

G0547696.pdf

Formát souboru:

application/pdf

Autor záznamu:

Michl Lukáš

Popis dokumentu:

Rožnov pod Radhoštěm, venkovská usedlost. Rozhodnutí o nezrušení prohlášení za KP.

Název pracoviště:

generální ředitelství

Velikost dokumentu (v bytech):

7067494 B

Rozměry obrazového dokumentu:

Autor originálu:

Junková Eliška; Ministerstvo kultury;

Klíčová slova:

Kulturní památka nemovitá;

Uživ. klíčová slova:

dokument ÚSKP;

Datum vzniku:

26.03.2019

Licence:

Typ:	neurčena - ochranu díla stanovuje obecně autorský zákon (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121)

Vazby dokumentu na aplikace IISPP

Bližší specifikace

Odkaz

Aplikace: Památkový katalog - právní stav

Druh záznamu: Právní stav

Ident. zázn.: Id právního stavu

Hodnota ident.: 144181

Bližší specifikace:

Název	venkovská usedlost
Číslo ÚSKP	32591/8-311
Kód fáze ochrany	P
Fáze ochrany	památkově chráněno
Kód typu ochrany	KP
Typ ochrany	kulturní památka

Aplikace: Památkový katalog - právní akt

Druh záznamu: Právní akt

Ident. zázn.: Id právního aktu

Hodnota ident.: 21170930

Bližší specifikace:

Název	rozhodnutí o nezrušení prohlášení KP
Číslo	MK 25461/2019 OPP
Datum nabytí právní moci	24.04.2019
Typ ochrany	kulturní památka
ID právního stavu	144181 Načítám data z navázané aplikace...

Územní identifikace dokumentu

Územní rozsah:

objekt lokalizovaný

Definiční body

Def. bod

Název objektu

Část obce

Č. dom.

Ulice

Č. or.

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Def. bod: 886001

Název objektu:

Část obce: Rožnov pod Radhoštěm

Č. dom.: č.p. 1839

Ulice: Tylovice

Č. or.:

Kat. území: Tylovice

Obec: Rožnov pod Radhoštěm

ORP: Rožnov pod Radhoštěm

Okres: Vsetín

venkovská usedlost (právní stav 144181)

Přírůstkové body

Přír. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Lokality

Kód CZ

Název lokality

Reálný typ

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Kraj

Kód CZ: 16828

Název lokality: Tylovice

Reálný typ: ves

Kat. území: Tylovice

Obec: Rožnov pod Radhoštěm

ORP: Rožnov pod Radhoštěm

Okres: Vsetín

Kraj: Zlínský kraj

venkovská usedlost (právní stav 144181)

Kód CZ: 28641

Název lokality: Tylovice

Reálný typ: hl. vesnická čtvrť

Kat. území: Tylovice

Obec: Rožnov pod Radhoštěm

ORP: Rožnov pod Radhoštěm

Okres: Vsetín

Kraj: Zlínský kraj

venkovská usedlost (právní stav 144181)

Historické regiony

Kód RS

Název hist. regionu

Kód RS: 91

Název hist. regionu: Rožnov pod Radhoštěm

venkovská usedlost (právní stav 144181)

Ke stažení Náhled Poslat žádost