Zavřít ( + - )

Metainformační systém NPÚ

Detail dokumentu

Tisk

Náhled:

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Textový obsah:

Ministerstvo kultury
Maltézské náměstí 471/1 
118 11 Praha 1
Národní památkový ústav 
Došlo: 2019-03-21 10:29:41
č i NPU-310/22774/2019
Listu: 5 Příloh: 1
Telefon: 257 085 111 
Fax: 224 318 155 
E-mail: epodatelna@,mkcr.cz
Rozhodnutí nabylo právní moci: 2b V Praze dne 23. 1. 2019 Č.j.M K 5750/2019 OPP 
Sp. zn. MK-S 11808/2018 OPP 
Vyřizuje: PhDr. Jiří Slavík
R O Z H O D N U T I
Ministerstvo kultury jako příslušný orgán státní správy na úseku státní památkové 
péče podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, 
a zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, oba ve znění pozdějších předpisů, p r o h l a š u j e  
soubor "klasicistní vesnické zemědělské stavení č. p. 34 se zahradou", vše k. ú. Mysliboř, 
obec Mysliboř u Telče, okres Jihlava, Kraj Vysočina, za kulturní památku. Předmětný soubor 
se skládá z vlastního stavení č. p. 34 na pozemku st. p. č. 39, k. ú. Mysliboř, včetně pozemku 
st. p. č. 39, k. ú. Mysliboř, dále z pozemku návesní předzahrádky p. č. 47, k. ú. Mysliboř, 
jehož nedílnou součástí je dřevěné oplocení s kamennými sloupky a dále z pozemků 
záhumenní zahrady s p. ě. 586 a p. č. 587, vše k. ú. Mysliboř, jejichž nedílnou součástí je 
dřevěné oplocení s kamennými sloupky. Součástí pozemku st. p. č. 39, k. ú. Mysliboř, 
jsou dále ohradní zdi dvora s vjezdovými bránami a brankami, stará studna a nasucho 
vyzděný kamenný násep podél domu.
V tomto řízení dle § 27 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění 
pozdějších předpisů, je účastníkem řízení:
Nedílnou součástí výroku tohoto rozhodnutí je příloha s orientačním zákresem 
umístění kulturní památky do kopie katastrální mapy a dvacet devět identifikačních fotografií 
kulturní památky.
1
Odůvodnění
Ministerstvo kultury obdrželo dne 30. 8. 2018 podnět k prohlášení
souboru "klasicistní vesnické zemědělské stavení č. p. 34 se zahradou", vše k. ú. Mysliboř, 
obec Mysliboř u Telče, okres Jihlava, Kraj Vysočina, za kulturní památku. Ministerstvo tento 
podnět vyhodnotilo, shledalo jej důvodným a v uvedené věci zahájilo správní řízení.
V podnětu je zmíněno následující: „[...] ráda bych tímto jménem celé naší rodiny 
podala podnět k prohlášení domu č. 34 v Mysliboři u Telče za kulturní památku.
- vesnické zemědělské stavení v obci Mysliboř - Mysliboř čp. 34, okres Jihlava
- Mysliboř čp. 34, na pozemku par. č. st. 39, v katastrálním území Mysliboř (700584)
- vlastníkem je
Myslíme si, že se jedná o ukázku lidového stavitelství dané doby v příslušném regionu, 
kdy došlo k zachování původního stavu stavby z doby, kdy byla postavena a tím přináší 
svědectví o vývoji v daném období a oblasti. Dům byl postaven pravděpodobně okolo roku 
1829. Je zde černá kuchyň, původní kachlová kamna a pec. Je zde i většina původních dveří. 
Součástí domu je také stodola a stáj.
V domě nedošlo k žádné rekonstrukci nebo přestavbě nebo změně dispozic. 
Byla provedena pouze výměna oken - zachováno původní dělení i velikost. Jsou zde rozvody 
elektřiny - kabely hadrové z 30. let - nezasekané a v jedné místnosti (kuchyň) plynové topení - 
vafky. Průběžně byly prováděny jen nejnutnější opravy krovu a střešní krytiny. Dům je v tuto 
chvíli ve špatném technickém stavu.
Přikládám několik fotek z května 2018, kdy došlo k údržbě zeleně dvoru a zahrady. 
Fotky interiéru bohužel v tuto chvíli nemáme. Předem děkuji za projednání předloženého 
návrhu. [...]“
Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště vTelěi, uvádí ve svém 
doporučujícím návrhu č. j. NPÚ-372/82455/2018 ze dne 15. 11. 2018 k prohlášení areálu 
klasicistního vesnického zemědělského stavení č. p. 34 v Mysliboři u Telče následující: 
„ [...] Tradiční venkovská usedlost se štítově orientovaným obytně - hospodářským stavením je  
situována na jižní straně návsi obce, jejíž první písemná zmínka pochází z r. 1366. Náves 
s rybníkem je  tvořena převážně štítově orientovanými usedlostmi uzavřenými ohradní zdí 
s bránou a přízemními okapově orientovanými domy s průjezdem. Na jednotlivé usedlosti 
navazovaly pravidelně uspořádané lány záhumenicové plužiny, které byly často narušovány 
rozparcelováním a sekundární zástavbou.
Popis:
Nepodsklepený dům obdélného půdorysu je svou podélnou osou orientován ve směru 
S - J. Na obytnou část navazuje část hospodářská tvořená dvoupr o st ořovými chlévy a 
stodolou v závěru. Obytně - hospodářské stavení protáhlého obdélného půdorysu s přilehlým 
uzavřeným dvorem doplňuje předzahrádka a za domem zahrada, doposud zcela 
nepoznamenaná druhotnou utilitární zástavbou.
2
Lineární uspořádání venkovské usedlosti má obytnou i hospodářskou část soustředěnu 
pod jedinou střechou, přičemž sedlová střecha plynule probíhá v jedné výškové úrovni 
nad celým půdorysem objektu. Nad hřeben střechy kryté pálenými taškami vystupuje v přední 
části západní strany cihelné komínové těleso dymníkové kuchyně. Omítaná obytně -  
hospodářská stavba je v předním díle vyzděna z cihel, hospodářská část je  zděna z lomového 
kamene. Mladší přístavba stodoly je  provedena v kombinaci cihelného a smíšeného zdivá.
Severní štítové průčelí obrácené do návsi je  tříosé. Dřevěná špaletová okna osazená 
v líci fasády jsou dvoukřídlá, ven otvíravá a dělená do šesti tabulek. Okna opatřená 
profilovanými podokenními římsami rámují pozůstatky lištové šambrány. Plocha fasády je  
členěna lizénovými rámy s vykrajovanými rohy. Trojúhelný štít oddělený od přízemí 
profilovanou štukovou římsou je  hladký, po obvodu členěný v omítce vytaženým rámem. Štít je 
prolomen dvěma obdélnými půdními okénky osazenými za lícem zdivá.
Východní dvorní průčelí výrazně protáhlého obdélného tvaru je hladce omítnuté a 
ukončené jednoduchou korunní římsou z cihel. V pravé krajní ose je do světnice obytné části 
prolomeno obdélné okno s kamennou profilovanou podokenní římsou. Druhotné dřevěné 
špaletové okno osazené v líci fasády je  dvoukřídlé, ven otvíravé, bez tabulkového členění. 
Vnitřní okno je dělené na šest tabulek. Ve druhé a třetí ose následuje drobné ležatě obdélné 
okénko a pravoúhlý vstupní otvor do síně. Vstup je  uzavřen dvojitými dřevěnými dveřmi. 
Vnější ven otvíravé křídlo je prosté svlakové konstrukce s příčnými závěsy, vnitřní dovnitř 
otvíravé křídlo rámové konstrukce je  z pohledové strany opatřené obkladem z šikmo 
kladených prken skládaných do kosočtverce. Čtvrtá osa ukrývající vstup na půdu je  uzavřena 
pravoúhlými svlakovými dveřmi osazenými v tesařské zárubni. Navazující hospodářská část je  
v páté a šesté ose prolomena vstupním otvorem a drobným ležatě obdélným okénkem 
do předního chléva. Dřevěné svlakové dveře s rytým letopočtem 1910 jsou osazeny 
v kamenném ostění s odsazeným segmentovým obloukem. Vstup do zadního chléva v sedmé 
ose je  umístěn v ustoupené líci fasády vytvářející kryté zádveří vyplněné dřevěnými kotci. 
Jednokřídlé svlakové dveře jsou osazeny v pravoúhlém kamenném ostění. Jižní část stavení 
tvořená stodolou je  v osmé ose prolomena vysokým obdélným vjezdem na mlat s rovným 
dřevěným překladem umístěným těsně pod pozednicí. Otvor je osazen otočnými dvoukřídlými 
vraty. V levé krajní ose dvorního průčelí se nachází větrací štěrbinový průduch do stodoly.
Jižní štítové průčelí domu obrácené do přilehlé zahrady je omítané, bez stavebních 
otvorů. V místech opadané omítky je  odhaleno kamenné zdivo přízemí a cihelné zdivo štítu.
Západní průčelí orientované do dvora sousední usedlosti čp. 33 je  převážně neomítané 
a vyzděné z kamenného či smíšeného zdivá. Vyjma malého obdélného okénka černé kuchyně 
je  bez stavebních otvorů.
Dispozičně je  objekt řešen jako dvoudílný dům s dvoutraktovým uspořádáním prvního 
dílu a navazující hospodářskou částí tvořenou dvouprostorovými chlévy a neprůjezdnou 
stodolou v závěru. Rozvržení domu je  v základu tradiční a typické pro oblast Jihlavska, 
přesto vykazuje některé neobvyklé znaky, jako je například umístění klenutého chlívku za síní 
a jemu se vyhýbající černé kuchyni. Zazděný vstup do přilehlého chléva též vypovídá 
o variantě trojdílné dispozice chlévního typu signalizující německé vlivy.
Síň přístupná ze dvora má obdélný půdorys prosvětlený malým ležatě obdélným 
okénkem. Místnost zaklenutá dvěma poli pruské placky představuje hlavní komunikační uzel 
domu. V čele síně se nacházejí dva vstupy, vlevo do klenutého chlívku a vpravo do černé
3
kuchyně. V pravé části dispozice se pak vchází do hlavní obytné světnice zaujímající přibližně 
dvě třetiny šířky domu. V levé stěně je vyhlouben hluboký nepravidelný výklenek se zazděným 
průchodem do hospodářské části s chlévy. Podlahu tvoří cihelná dlažba.
Velká světnice obdélného půdorysu umístěná v levém traktu předního dílu je  osvětlena 
celkem třemi okny, dvěma orientovanými do návsi a jedním do dvora. Pod parapetními 
deskami oken v hluboké šikmé špaletě se zachovaly otvory pro zachycování kondenzované 
vlhkosti. Světnice s prkennou podlahou je  opatřena fabionovým stropem s rovným omítnutým 
podhledem zdobeným ve středu kruhovým štukovým zrcadlem. V rohu světnice se nachází 
otopné zařízení sestávající se z kachlového sporáku a chlebové pece s ležením.
V pravém traktu předního dílu se nachází malá světnička přístupná z prostoru černé 
kuchyně. Úzká obdélná místnost osvětlená jedním okenním otvorem do návsi je zastropena 
fabionovým stropem s rovným omítnutým podhledem. V levém rohu místnosti je  za dveřmi 
situovaný kachlový sporák. Podlaha je prkenná, překrytá několika vrstvami linolea.
Černá kuchyně přístupná ze síně úzkou chodbovou šíjí sklenutou valenou segmentovou 
klenbou zčásti zasahuje do předního dílu domu. Přibližně čtvercová místnost osvětlená malým 
okénkem ve výrazně šikmé špaletě je zaklenuta valenou klenbou. Nad vyústěním přístupové 
chodby je  v klenbě proražen mírně kónický otvor dymníku odvádějící spaliny do komína. 
Ústí dymníku je  dodatečně zaslepeno. Z prostoru kuchyně je obsluhována chlebová pec 
vyplňující roh hlavní světnice. Podlahu tvoří vrstva dusané hlíny, jež patrně překrývá 
cihelnou dlažbu.
V zadním traktu druhého dílu se vedle černé kuchyně nachází prostora chlívku 
přístupná ze vstupní síně půlkruhově zaklenutým otvorem uzavřeným svlakovými dveřmi. 
Obdélná místnost bez přímého osvětlení je  zaklenuta kamennou valenou klenbou s omítnutým 
lícem. Podlaha je  z dusané hlíny.
Přední chlév hospodářského traktu přístupný z prostoru dvora zabírá celou šíři domu. 
Protáhlá obdélná místnost vybavená jedním ležatě obdélným okénkem do dvora je zaklenuta 
třemi poli pruské klenby mezi pasy. V severní stěně je  patrný zazděný vstup do síně s rovným 
dřevěným překladem. Ve třetím klenebním poli jižní stěny je  téměř neznatelný zazděný vstup 
do sousedního chléva. Podél jižní stěny jsou osazeny i kovové žlaby. Podlahu tvoří kamenná 
dlažba s vrstvou dusané hlíny.
Zadní chlév hospodářského traktu je  řešen shodně jako předešlý, pouze je prostorově 
zkrácen o jedno klenební pole. Obdélná místnost bez přímého osvětlení byla původně směrem 
do dvora opatřena jedním okenním otvorem, který byl zrušen přístavbou stodoly. V severní 
stěně jsou patrné dva zazděné otvory se segmentovými záklenky směřující do sousedního 
chléva. Podlaha je  tvořena vrstvou dusané hlíny.
Stodola situovaná v závěru hospodářského traktu má dvoudílné členění vnitřního 
prostoru s jedním neprůjezdným mlatem a postranní pernou. Vjezd je veden ze dvora. 
Pravidelný obdélný půdorys je  narušen hmotou kamenné nárožní zdi zadního chléva, 
která se po vystavění stodoly ocitla v jejím interiéru. Strop nad mlatem je tvořen trámy a 
prkny půdního záklopu. Podlaha je  složena z několika vrstev dusané hlíny.
Půdní prostor probíhá jednotně nad celým půdorysem objektu a je přístupný ze dvora 
pomocí dřevěného schodiště umístěného v síle zdi mezi síní a hospodářským traktem. Krov je
4
jednoduché vaznicové soustavy se stojatou stolicí. Přední část půdy v rozsahu obytného domu 
je  od zbylé hospodářské části oddělena prkennou stěnou s dvířky. V předním prostoru se 
nachází omítané komínové těleso s rozšířením v dolní partii. Podlahu zde tvoří půdovky. 
Zadní podstřešní prostor nad chlévy a stodolou slouží k uskladnění sena a slámy. Podlaha je  
řešena formou pochozí lávky z prken na podélných trámech.
Před severním průčelím domu se směrem do návsi rozkládá obdélná předzahrádka 
ohrazená plaňkovým plotem kotveným do šesti kamenných sloupků.
Z východní strany k domu přiléhá uzavřený obdélný dvůr se Zachovalou terénní 
úpravou. Uprostřed dvora je  umístěno mírně zahloubené obezděné hnojiště se suchým 
záchodem. V prostoru dvora se nacházejí i dvě studně, v severní části je starší kopaná studna 
s kruhovou šachtou vyzděnou z kamene a v jižní části je mladší vrtaná studna tvořená 
betonovou skruží krytou poklopem s ruční pumpou. Dvůr ze severní i jižní strany uzavírá úsek 
vysoké ohradní zdi prolomené vždy bránou a brankou. Severní úsek jednostranně omítané zdi 
vyzděné z lomového kamene lícuje se severním štítovým průčelím a odděluje dvůr od prostoru 
návsi. Zeď je  v koruně kryta pultovou stříškou z pálených tašek. V západní části směrem 
kdomu je  prolomena branka pro pěší, která je  opatřena svlakovými vrátky osazenými 
v pravoúhlém kamenném ostění, vloženém z rubové strany do hluboké segmentově zaklenuté 
niky. Ve východní části zdi je  segmentově zaklenutá vjezdová brána s dřevěnými pravoúhlými 
dvoukřídlými vraty. Jižní úsek oboustranně omítané zdi přiléhající k jihovýchodnímu nároží 
domu vymezuje zadní hranici dvora, který odděluje od přilehlé zahrady. Zeď krytá v koruně 
pultovou stříškou s pálenými taškami je  prolomena dvěma průchody řazenými na osu vstupů 
průčelní zdi. Branka pro pěší je opatřena svlakovými vrátky. Pravoúhlý vstupní otvor 
s kamenným překladem je z vnější strany zapuštěn do segmentově klenuté niky. Pravoúhlý 
vjezd ukončený dřevěným překladem je uzavřen otočnými dvoukřídlými vraty.
Za domem se jižním směrem rozkládá v mírném svahu dlouhý pruh lánu záhumenicové 
plužiny sloužící jako zahrada, která je  v současné době neudržovaná a zarostlá náletovými 
dřevinami. Zahrada je obehnána torzálně dochovaným plaňkovým plotem kotveným 
do kamenných sloupků.
Slohové, časové, autorské určení:
Přestože dosud nebyl proveden podrobný stavebněhistorický průzkum (plánován je  
v následující etapě), je  možné již nyní konstatovat poměrně složitý vývoj. Na mapě stabilního 
katastru z r. 1835je objekt zachycen jako užší s navazujícími dlouhými, asi roubenými, chlévy 
a kolmo situovanou stodolou. Užšímu půdorysu by napovídal i malovaný sokl ve vstupní síni 
u vstupu do chlívku, který je  typický pro exteriéry a též atypický schod před chlívkem, 
který mohl být původním zápražím. Chlívek je zřejmě nej starší částí stavení, stodola naopak 
nej mladší. Dům byl do současné podoby přestavěn pravděpodobně před polovinou 19. století 
za využití starších zděných konstrukcí cca z 18. století, přičemž průchod do chléva (dnes 
zazděný) signalizuje i německé vlivy. Do první poloviny 19. století lze datovat i štukovou 
výzdobu štítového průčelí. Ve 20. století neprošel dům prakticky žádnými modernizačními 
zásahy, které měly za následek výraznou ztrátu autenticity u většiny obdobných staveb. 
Naprosté minimum provedených zásahů je  převážně reverzibilních (zazdění otvoru komínu) 
či nerušících jako například výměna vnějších křídel oken se zachováním původní velikosti a 
dělení, kromě jednoho okna do dvora, které je  bez členění.
5
Současný stav:
V současnosti neobývaný dům je dlouhodobě bez základní údržby a nachází se tak 
ve špatném až havarijním technickém stavu. Jako velice závažná se jeví zejména porucha 
střešního pláště nad hospodářskou částí domu projevující se deformací krovu. Otvorem ve 
střeše a lokální netěsností krytiny do objektu soustavně zatéká. Vlivem vlhkosti došlo 
k destrukci a poklesu jedné krokevní vazby, což vede k výraznému průhybu vaznice a 
celkovému vychýlení konstrukce. Staticky narušený krov se opírá do západní obvodové stěny 
domu, která se vlivem nerovnoměrného zatížení začíná vyklánět ze své osy. V důsledku toho 
jsou čela jednotlivých kleneb hospodářských částí odtržena od této zdi. Dlouhodobé působení 
zatečené vody mělo negativní dopad také na stav kleneb chlévů. Pod tíhou mokré slámy 
uskladněné v půdním prostoru se zcela zřítila klenba ve třetím poli předního chléva. 
Rovněž klenba v druhém poli je  staticky narušena a provizorně podepřena. Druhé klenební 
pole zadního chléva je  též výrazně deformované a částečně propadlé. V interiéru obytné části 
se projevují lokální opady omítky a trhliny, které nemají vliv na statiku. Objekt rovněž trpí 
nadměrným zarovnáním vnitřních prostor a přetížením půdního prostoru uskladněným 
materiálem.
Vnější plášť budovy jeví známky dlouhodobé neúdržby. Omítka štítového průčelí 
je  sešlá, v dolní partii se boulí a lokálně opadává až na zdivo. Plastické štukové prvky jsou 
zejména mezi okny světnice setřeny, patrně v důsledku mladší vysprávky. Vápenný nátěr 
fasády se na mnoha místech loupe a opadává, místy se objevují mapy po zatékání vody. 
Omítka dvorní fasády je  rovněž lokálně opadaná na zdivo, se stopami zavlhání v soklové 
partii. Narušení krovu prozrazuje z exteriéru nápadné zvlnění hřebene střechy.
ODŮVODNĚNÍ NÁ VRHU
Navrhovaný předmět ochrany:
Venkovské stavení čp. 34 s pozemky parcel st. č. 39, p. č. 47, 586 a 587, vše 
k. ú. Mysliboř.
Zdůvodnění namátkové ochrany:
Autenticky dochované obytně - hospodářské stavení z první poloviny 19. století 
poznamenané naprostým minimem pozdějších modernizačních zásahů představuje mimořádně 
cennou ukázku lidového stavitelství regionálního typu zděného venkovského stavení. Dům 
vyzděný převážně z kamenného a smíšeného zdivá s klasicistně upraveným štítovým průčelím 
ukrývá mimo jiné černou kuchyni, dvoje kachlová kamna či pec. Cenné jsou kromě 
dispozičního upořádání i konstrukce a prvky (zejména klenby, niky, kondenzační kanálky, 
podlahy atd.) či původní výplně otvorů (většina dveří a vnitřní křídla oken). Intaktně 
Zachovalé venkovské stavení s dispozicí signalizující německé vlivy doplňují ohradní zdi 
s bránou a brankou vymezující uzavřený dvůr se Zachovalou terénní úpravou. K domu 
přináleží i tradiční předzahrádka s laťkovým plůtkem a zástavbou nepoznamenaný lán 
záhumenicové plužiny sloužící jako zahrada.
Vlivem četných modernizačních úprav se obdobné stavby dochovaly v této míře 
autenticity jen zcela mimořádně a v památkovém fondu regionu výrazně chybí. Z toho důvodu 
lze toto venkovské stavení, v němž prakticky od poloviny 19. století nedošlo k žádné výraznější 
nevhodné rekonstrukci, přestavbě ani změně dispozic označit za opravdový unikát
6
dokumentující lidové stavitelství své doby v regionu. Špatný technický stav a poruchy kleneb
chlévů a mladšího vaznicového krovu památkovou hodnotu nijak nesnižují. “
Městský úřad Telč, úsek státní památkové péče, jako příslušný správní orgán 
památkové péče, ve svém dopise č. j. Telč 8338/2018 ORÚP ze dne 11. 12. 2018 prohlášení 
předmětného souboru za kulturní památku doporučil, a to s následujícím odůvodněním: 
„[...] z pohledu památkové péče je  nutné sledovat a chránit nejen hodnotné a architektonicky 
významné stavby, ale i objekty méně významné, které jsou dokladem dochované stavební 
hmoty s respektováním historického vývoje. Likvidací i neudržované stavby by nám zmizely 
jednou provždy mnohé informace ze stavebního vývoje dané doby v dané lokalitě.
Dle názoru věcně příslušného správního orgánu na úseku státní památkové péče se 
jedná o objekt venkovské usedlosti z první poloviny 19. století, ve kterém se díky určité 
absenci údržby dochovaly autentické prvky představující mimořádně cennou ukázku lidového 
stavitelství. Je zachováno tradiční dispoziční řešení, černá kuchyň, kachlová kamna či pec. 
Na obytnou část navazují stáje se stodolou. Tento dům s navazujícími stájemi a stodolou, 
včetně přilehlých pozemků představuje ukázkový regionální příklad zděného venkovského 
stavení z 1. pol. 19. století. V současné době ale nelze přesně určit všechny hodnotné prvky 
objektu, z důvodu umístění velikého množství i nehodnotných věcí. Přesná inventarizace může 
být provedena až po vyklizení objektu. Do objektu delší dobu zatéká, je poškozena střešní 
krytina i klenby chlévů, proto je  z pohledu památkové péče nutné rychle zabezpečit stavbu tak, 
aby nedocházelo k další degradaci hodnotných stavebních prvků.
MěÚ v Telči, odbor rozvoje a územního plánování po posouzení předloženého návrhu, 
dle § 2 odst. 1 písm. a), b) zákona 20/1987 Sb., shledal důvody k prohlášení výše uvedeného 
objektu, za kulturní památku, a proto doporučuje „Klasicistní vesnické zemědělské stavení 
č. p. 34 se zahradou“ na pozemcích st. 39, pare. č. 47, 586 a 587 v k. ú. Mysliboř, obec 
Mysliboř u Telče, Kraj Vysočina, prohlásit za kulturní památku. “
Krajský úřad Kraje Vysočina, úsek státní památkové péče, ve svém vyjádření 
č.j.KUJI 90132/2018 -  OKPP 474/2018 ze dne 5. 12. 2018 s prohlášením uvedeného 
souboru za kulturní památku rovněž souhlasí: „[...] Venkovská usedlost se nachází na jižní 
straně návsi. Jedná se o štítově orientované stavení, obdélného půdorysu s přilehlým 
uzavřeným dvorem, které doplňuje předzahrádka s plaňkovým plotem a kamennými sloupky a 
za domem záhumenní zahrada. Venkovská usedlost má obytnou i hospodářskou část 
soustředěnu pod jednu střechu, na obytnou část tedy v ose navazuje část hospodářská, 
sestávající z chlévů a stodoly. Ohrazení dvora do uliční strany je tvořeno kamenným 
z venkovní strany omítaným zdivém, do ohrazení jsou prolomeny dva vstupní otvory, jedná se 
o malou vstupní branku a velká vjezdová vrata, na která na druhé straně dvora v ose navazují 
výjezdová vrata umožňující přímý výjezd na komunikaci vedoucí podél zahrady až za humna 
s napojením na obecní cestu.
Dům byl do současné podoby pravděpodobně přestavěn před polovinou 19. století 
za využití starších zděných konstrukcí cca z 18. století. Do první poloviny 19. století lze dle 
některých analogií datovat i štukovou výzdobu štítového průčelí. V interiéru se dochovalo 
velké množství historických konstrukcí a prvků, vč. černé kuchyně, několika kusů kachlových 
kamen, vysokého počtu dveřních výplní, původní dlažby, omítky, atd.
7
Z pohledu památkové péče se jedná o výjimečně autenticky zachované venkovské 
stavení, s dochovanou původní vnitřní dispozicí, ve kterém v průběhu 20. století nedošlo 
prakticky k žádným modernizačním zásahům, o čem svědčí i neexistence modernějšího 
sociálního zařízení (absence koupelny a dosud zachovaně původní řešení tzv. „suchého 
záchodu“). Zavedena byla pouze elektrika a v jedné místnosti plynové topení. Objekt je již  
delší dobu nevyužíván.
Objekt momentálně skutečně představuje mimořádně cennou ukázku lidového 
stavitelství regionálního typu, dochovanou ve výjimečně autentickém stavu. Přes entusiastické 
hodnocení však nelze opomenout skutečnost, že některé konstrukce se vizuálně jeví ve špatném 
místy až havarijním technickém stavu. Bez zevrubnější prohlídky, kterou nebylo vzhledem 
k množství mobiliáře a dalších předmětů zaplňujících vnitřní prostory možné provést, 
není ale krajský úřad schopen tuto skutečnost s jistotou potvrdit či vyvrátit. Evidentní jsou 
však statické poruchy zdivá v prostoru chléva (zjevné nedávné dozdívky vypadlého zdivá) a 
poškození střešního pláště a krovu.
Orgány památkové péče a zejména vlastníka možné rozhodnutí o prohlášení věci 
za kulturní památku postaví před nelehký a náročný úkol, kdy budou muset v procesu stavební 
obnovy, jenž je pro záchranu objektu vskutku nezbytný, hledat způsoby, jak zachovat 
co nejvíce historických prvků a konstrukcí. Protože právě oné prvky a konstrukce patří 
ke stěžejním památkovým hodnotám objektu a po jejich mnohdy nezbytném nahrazení novými 
dojde v jistém smyslu ke ztrátě autenticity. Značným faktorem pro uchování hodnot je  i způsob 
využití a s ním související nutný „stupeň modernizace“. Je tedy obzvláště důležité snažit se 
v co největší míře ztrátě autenticity zabránit použitím vhodných materiálů, přiměřených 
technologických postupů a akceptování limitů využití tohoto venkovského stavení při následné 
obnově, aby unikátní stavba zůstala nikoliv esteticky zdařilou replikou, ale skutečným 
nositelem památkových hodnot.
Po zvážení všech výše uvedených skutečností se krajský úřad s ohledem na vskutku 
jedinečně dochované památkové hodnoty v prostředí lidového stavitelství i přes obavy 
ze stavebně technického stavu objektu nakonec přiklonil doporučit návrh k prohlášení 
za kulturní památku a souhlasí s prohlášením venkovského stavení č. p. 34 včetně navržených 
součástí nacházejícího se v obci Mysliboř, okres Jihlava, Kraj Vysočina za kulturní 
památku. “
Ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, 
ve znění pozdějších předpisů, byl o podání návrhu písemně vyrozuměn vlastník souboru 
navrženého na prohlášení za kulturní památku, a v souladu s ustanovením § 36 odst. 3 zákona 
č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, mu bylo umožněno, 
aby se před vydáním rozhodnutí vyjádřil k podkladům, které Ministerstvo kultury v průběhu 
řízení shromáždilo. Vlastník této možnosti nevyužil.
Po vyhodnocení všech výše uvedených podkladů dospělo Ministerstvo kultury 
k následujícímu závěru: Svým tradičním vesnickým charakterem a uspořádáním představuje 
dosud intaktní soubor podlouhlého stavení č. p. 34 v Mysliboři jako celek památkově vysoce 
hodnotnou a po stavební, dispoziční, řemeslné a materiálové stránce výjimečně autenticky 
dochovanou ukázku zděného lidového stavitelství první poloviny 19. století z oblasti Telčska. 
Zemědělská usedlost s uzavřeným dvorem přístupným vjezdovými bránami a brankami je
8
štítově orientována do rozlehlé návsi s pravidelně seřazenou zástavbou na sebe navazujících 
selských gruntů. Její hlavní pohledově exponované průčelí s třemi okenními osami v přízemí 
vyniká jemně modelovaným klasicistním architektonickým členěním. Před tímto obytným 
průčelím je směrem do návsi situován pro obec kdysi typický motiv předzahrádky 
s kamennými sloupky a dřevěným plaňkovým oplocením. Následuje zdmi ohraničený 
průjezdný dvůr se studnami a terénními pozůstatky komunikačního násepu podél domu, 
výškově odděleného od dřívějšího hnojiště nasucho vyzděným kamenným tarasem. Za zadní 
bránou a brankou se dále nalézá cesta směřující do polí a oplocená záhumenní zahrada 
s torzem starého ovocného sadu.
Interiér předmětné vesnické usedlosti zaujme z památkového hlediska zcela unikátně 
dochovanou vnitřní dispozicí z první poloviny 19. století, která v průběhu 20. století neprošla 
žádnou modernizací a má tak nadále jedinečnou výpovědní hodnotu o kultuře bydlení a 
každodenním životě na telčském venkově v období biedermeieru. Obecně zažité rozmístění 
obytných, obslužných, skladovacích a hospodářských prostor je v  tomto případě ozvláštněno 
nepříliš obvyklým řešením jejich půdorysného uspořádání, včetně funkční návaznosti 
jednotlivých místností. V neobyčejně autentickém stavu zůstávají dodnes nejen veškeré 
stavební konstrukce domu, ale rovněž četné detaily řemeslného charakteru. V zaklenuté 
vstupní síni přístupné ze dvora lze vysledovat pravděpodobná rezidua staršího zděného 
stavebního vývoje dříve poloroubené usedlosti, přesahující svým stářím patrně do 18. století. 
Jedná se zejména o nápadně masivní rustikální půlkruhové až eliptické záklenky vchodů 
do valené zaklenuté staré spížní komory (v návrhu označeno jako ,,chlívek“) a do stavebně 
mladšího klasicistního předního chléva se vzdutými pruskými plackovými klenbami v pasech. 
Ke vznesené úvaze o původně výrazně užším půdorysu objektu se Ministerstvo kultury 
nepřiklání, usedlost by si nicméně zasloužila zpracování podrobného stavebně-historického 
průzkumu, který by vrstevnatý stavební vývoj domu blíže objasnil.
K neopakovatelnému geniu loci exterieru i interiéru předmětné vesnické usedlosti 
č. p. 34 přispívají ve velké míře četné původní dřevěné prvky, dlažby a podlahy s viditelnými 
a přiznanými stopami stáří. Vysoce působivé jsou také hladké nepravidelně tažené vápenné 
omítky, jejichž malebnou zvlněnost a světelnou „měkkost14 by bylo žádoucí dodržet 
i v místech, které si budou vyžadovat rozsáhlejší obnovu omítaných povrchů. Z památkového 
a stavebně-historického pohledu u posuzovaného objektu dále upoutávají pozornost 
dochované, byť nyní staticky značně narušené klenební soustavy, nej různější záklenky a 
odkládací niky, kamenná ostění dveřních otvorů, kamenné podokenní římsy, interiérové kapsy 
dveřní závory při vstupu, dveře svlakové a rámové konstrukce, včetně kování, vícetabulkové 
okenní výplně, interiérové parapetní otvory pro odvod rosné vody z oken, černá kuchyně, 
obslužné prvky kuchyňského zázemí, chlebová pec, dvojice vestavěných kachlových kamen, 
podlahy z masivních širokých prken, nebo například kruhové štukové nástropní zrcadlo 
u plochostropé místnosti hlavní světnice.
Je zřejmé, že úspěšnost výsledku připravované rekonstrukce bude v tomto případě 
do značné míry záviset na intenzivní, nápomocné a vstřícné spolupráci mezi vlastníkem, 
odbornou organizací a orgány státní památkové péče. Prohlášení věci za kulturní památku 
není pojato jako jednostranné omezení vlastnického práva bez náhrady, protože zákon o státní 
památkové péči nabízí řadu fakultativních i obligatomích náhrad, vázaných na zachování, 
obnovu a údržbu kulturní památky. Výše a způsob náhrad jsou dány povahou věci, zejména 
též odvisí od výše nákladů, jimiž obnova či údržba kulturní památky překračuje obvyklé 
náklady.
9
Pro své hodnoty architektonické, urbanistické, řemeslné, kulturně historické a jako 
projev tvůrčích schopností a práce člověka dotčený soubor "klasicistní vesnické zemědělské 
stavem č. p. 34 se zahradou", vše k. ú. Mysliboř, obec Mysliboř u Telče, okres Jihlava, 
Kraj Vysočina, splňuje podmínky ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona 20/1987 Sb., o státní 
památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, pro prohlášení věci za kulturní památku.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podle ustanovení § 152 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., 
správní řád, ve znění pozdějších předpisů, podat ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení rozklad. 
Lhůta pro podání rozkladu počíná běžet podle § 40 odst. 1 písm. a) správního řádu den 
následující po dni, kdy bylo toto rozhodnutí doručeno. Doručení písemnosti upravuje § 23 a 
§ 24 správního řádu, který stanoví, že nebyl-li adresát tohoto rozhodnutí zastižen, 
rozhodnutí se uloží v provozovně provozovatele poštovních služeb. Jestliže si adresát 
uložené rozhodnutí ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy bylo rozhodnutí k vyzvednutí v provozovně 
provozovatele poštovních služeb připraveno, nevyzvedne, považuje se rozhodnutí podle § 24 
odst. 1 správního řádu za doručené posledním dnem této lhůty (od tohoto dne běží v tomto 
případě lhůta pro podání rozkladu). Doručení písemnosti pomocí datové schránky upravuje 
§ 17 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, 
který rovněž stanoví přednostní doručování dokumentů prostřednictvím datové schránky. 
Nepřihlásí-li se adresát do své datové schránky ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument 
dodán do datové schránky, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této 
lhůty. O rozkladu proti tomuto rozhodnutí rozhoduje ministr kultury. Rozklad se podává 
u Ministerstva kultury na výše uvedenou adresu.
Mgr. Ing. Eva Trejbalová 
vedoucí oddělení ochrany kulturních památek 
v odboru památkové péče Ministerstva kultury
Stejnopis rozhodnutí:
Národní památkový ústav, generální ředitelství 
Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Telči 
Městský úřad Telč, úsek státní památkové péče 
Krajský úřad Kraje Vysočina, úsek státní památkové péče
Příloha:
Orientační zákres umístění kulturní památky do kopie katastrální mapy. 
Dvacet devět identifikačních fotografií kulturní památky.
10
Orientační zákres umístění kulturní památky do kopie katastrální mapy -  nedílná součást
rozhodnutí č. j. MK 5750/2019 OPP ze dne 23.1. 2019.
11
Dvacet devět identifikačních fotografií kulturní památky -  nedílná součást rozhodnutí
č. j. MK 5750/2019 OPP ze dne 23.1. 2019, obr. 1 - 2.
12
Dvacet devět identifikačních fotografií kulturní památky -  nedílná součást rozhodnutí
č. j. MK 5750/2019 OPP ze dne 23.1. 2019, obr. 3 - 4.
'i.
13
Dvacet devět identifikačních fotografií kulturní památky -  nedílná součást rozhodnutí
č. j. MK 5750/2019 OPP ze dne 23. 1. 2019, obr. 5 - 6.
14
Dvacet devět identifikačních fotografií kulturní památky -  nedílná součást rozhodnutí
č. j. MK 5750/2019 OPP ze dne 23.1. 2019, obr. 7 - 9.
15
Dvacet devět identifikačních fotografií kulturní památky -  nedílná součást rozhodnutí
č. j. MK 5750/2019 OPP ze dne 23.1. 2019, obr. 10 -11.
16
Dvacet devět identifikačních fotografií kulturní památky -  nedílná součást rozhodnutí
č. j. MK 5750/2019 OPP ze dne 23.1. 2019, obr. 12 -13.
17
Dvacet devět identifikačních fotografií kulturní památky -  nedílná součást rozhodnutí
č. j. MK 5750/2019 OPP ze dne 23.1. 2019, obr. 14 -15.
18
Dvacet devět identifikačních fotografií kulturní památky -  nedílná součást rozhodnutí
č. j. MK 5750/2019 OPP ze dne 23.1. 2019, obr. 16.
19
Dvacet devět identifikačních fotografií kulturní památky -  nedílná součást rozhodnutí
č. j. MK 5750/2019 OPP ze dne 23.1. 2019, obr. 17 - 18.
20
\m
m
i
Dvacet devět identifikačních fotografií kulturní památky -  nedílná součást rozhodnutí
č. j. MK 5750/2019 OPP ze dne 23.1. 2019, obr. 19 - 20.
21
Dvacet devět identifikačních fotografií kulturní památky -  nedílná součást rozhodnutí
č. j. MK 5750/2019 OPP ze dne 23.1. 2019, obr. 21 - 23.
22
Dvacet devět identifikačních fotografií kulturní památky -  nedílná součást rozhodnutí
č. j. MK 5750/2019 OPP ze dne 23.1. 2019, obr. 24 - 25.
23
-
Dvacet devět identifikačních fotografií kulturní památky -  nedílná součást rozhodnutí
č. j. MK 5750/2019 OPP ze dne 23. 1. 2019, obr. 26 - 27.
24
Dvacet devět identifikačních fotografií kulturní památky -  nedílná součást rozhodnutí
č. j. MK 5750/2019 OPP ze dne 23.1. 2019, obr. 28 - 29.
25

Originál dokumentu:

analogový

Typ/druh dokumentu:

Typ dokumentu:	publikace, listiny, spisové dokumenty
Druh dokumentu:	evidence kulturních památek
Bližší specifikace:	rozhodnutí o prohlášení za KP

Jméno souboru:

G0547794.pdf

Formát souboru:

application/pdf

Autor záznamu:

Michl Lukáš

Popis dokumentu:

Mysliboř, venkovské stavení č. p. 34 se zahradou. Rozhodnutí o prohlášení za KP.

Název pracoviště:

generální ředitelství

Velikost dokumentu (v bytech):

18372543 B

Rozměry obrazového dokumentu:

Autor originálu:

Ministerstvo kultury; Slavík Jiří;

Klíčová slova:

Kulturní památka nemovitá;

Uživ. klíčová slova:

dokument ÚSKP;

Datum vzniku:

23.01.2019

Licence:

Typ:	neurčena - ochranu díla stanovuje obecně autorský zákon (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121)

Vazby dokumentu na aplikace IISPP

Bližší specifikace

Odkaz

Aplikace: Památkový katalog - právní stav

Druh záznamu: Právní stav

Ident. zázn.: Id právního stavu

Hodnota ident.: 20503959

Bližší specifikace:

Název	venkovské stavení se zahradou
Číslo ÚSKP	106332
Kód fáze ochrany	P
Fáze ochrany	památkově chráněno
Kód typu ochrany	KP
Typ ochrany	kulturní památka

Aplikace: Památkový katalog - právní akt

Druh záznamu: Právní akt

Ident. zázn.: Id právního aktu

Hodnota ident.: 20944021

Bližší specifikace:

Název	rozhodnutí o prohlášení za KP
Číslo	MK 5750/2019 OPP
Datum nabytí právní moci	23.02.2019
Typ ochrany	kulturní památka
ID právního stavu	20503959 Načítám data z navázané aplikace...

Územní identifikace dokumentu

Územní rozsah:

objekt lokalizovaný

Definiční body

Def. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Přírůstkové body

Přír. bod

Název objektu

Část obce

Č. dom.

Ulice

Č. or.

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Přír. bod: 315717

Název objektu: obytně hospodářské stavení

Část obce: Mysliboř

Č. dom.: č.p. 34

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Mysliboř

Obec: Mysliboř

ORP: Telč

Okres: Jihlava

venkovské stavení se zahradou (právní stav 20503959)

Lokality

Kód CZ

Název lokality

Reálný typ

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Kraj

Kód CZ: 10117

Název lokality: Mysliboř

Reálný typ: ves

Kat. území: Mysliboř

Obec: Mysliboř

ORP: Telč

Okres: Jihlava

Kraj: Kraj Vysočina

venkovské stavení se zahradou (právní stav 20503959)

Historické regiony

Kód RS

Název hist. regionu

Kód RS: 360

Název hist. regionu: Telč

venkovské stavení se zahradou (právní stav 20503959)

Ke stažení Náhled Poslat žádost