Zavřít ( + - )

Metainformační systém NPÚ

Detail dokumentu

Tisk

Náhled:

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Textový obsah:

Ministerstvo kultury
Maltézské náměstí 471/1 
118 11 Praha 1
Pražská diecéze Církve československé husitské
V tišině 473/3
160 00 Praha 6 - Bubeneč
Národní památkový ústav 
Došlo: 2019-04-16 10:01:18
Cj NPU-310/30475/2019
Listu: 6 Příloh: o
Telefon: 257 085 111 
Fax: 224 318 155 
E-mail: epodatelna@mkcr.cz
Rozhodnutí nabylo právní moci...................
za správnost:.....................
V Praze dne 13. 3. 2019 
Č .j. MK 10976/2019 OPP 
Sp. zn. MK-S 6135/2018 OPP 
Vyřizuje: PhDr. Dana Vrabelová, Ph.D.
R O Z H O D N U T Í
Ministerstvo kultury jako příslušný orgán státní správy na úseku státní památkové 
péče p r o h l a š u j e  podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb., o státní 
památkové péči, a zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, oba ve znění pozdějších předpisů, 
soubor věcí „Synagoga Třebívlice“ sestávající z: budovy bývalé synagogy (bez č. p.) 
vystavěné na pozemku st. p. ě 24/1, modlitebny a dvou ohradních zdí, rovněž umístěných 
na pozemku st. p. ě 24/1 a včetně pozemku st. p. ě. 24/1, vše v k. ú. Třebívlice, obec 
Třebívlice, okres Litoměřice, Ústecký kraj, za kulturní památku.
V tomto řízení dle § 27 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění 
pozdějších předpisů, je účastníkem řízení: Pražská diecéze Církve československé husitské, 
V tišině 473/3 Bubeneč, 160 00 Praha 6.
Nedílnou součástí výroku tohoto rozhodnutí je zákres umístění kulturní památky 
do kopie katastrální mapy a čtyři identifikační fotografie kulturní památky.
Odůvodnění
Ministerstvo kultury obdrželo dne 22. 5. 2018 podnět spol. Matana a. s., se sídlem 
Malá Štupartská 646/1, 110 00 Praha 1, IČ: 41691211 k prohlášení budovy synagogy 
v Třebívlicích a pozemku st. p. ě. 24/1 v k. ú. Třebívlice, obec Třebívlice, okres Litoměřice, 
Ústecký kraj, za kulturní památku s níže citovaným odůvodněním:
„ ...Synagoga v Třebívlicích představuje významnou památku židovského osídlení 
regionu, připomínající zaniklou existenci místní židovské komunity. V rámci budovy je
1
dochováno množství autentických prvků, které přes určitý stupeň poškození stále ještě 
dosahují vysoké uměleckořemeslné úrovně a jsou obnovitelné.
S ohledem na smutný osud většiny synagogálních budov po zabrání českého pohraničí 
v r. 1938 považujeme památkovou ochranu třebívlické synagogy za potřebnou i z hlediska 
širších souvislostí. Na území regionu zůstalo zachováno již jen 6 synagogálních budov (Zatec, 
Louny, Třebívlice, Budyně nad Ohří, Uštěk, Děčín), z nichž však právě jen synagoga v 
Třebívlicích památkovou ochranu nemá žádnou. “
Ministerstvo tento podnět vyhodnotilo a v uvedené věci zahájilo správní řízení.
Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ústí nad Labem vyslovil
ve svém stanovisku ze dne 1. 10. 2018, č. j. NPÚ-351/k 66666/2018/PP/OEDIS s prohlášením 
předmětné věci za kulturní památku souhlas a to s níže uvedeným popisem, odůvodněním a 
návrhem na rozšíření předmětu ochrany:
„ . .  .s tru čn ý  p o p is :
areá l:
Kontext: Areál bývalé synagogy' se nachází na jihovýchodním okraji obce Třebívlice 
(Triblitz) při potoce Žejdlík. Původně osamocený soubor tří budov byl postupem času s 
rozrůstáním obce zahrnut do jejího intravilánu. Na severní straně přes ulici nyní sousedí s 
hřištěm a koupalištěm, na jižní se dvěma bytovými domy a garážemi, které jsou přistavěny k 
jižní hraně někdejšího pozemku areálu.
Hmota: Bývalá synagoga má kompaktní objem vystavěný na obdélném půdorysu, je  
přízemní, avšak s patrem vnitřní galerie. Kryta je  sedlovou střechou s valbou k východu. 
Střecha je na západním konci doplněna drobnou lucernovou věžičkou. Modlitebna je  
umístěná proti vstupu do synagogy je přízemní o standardní výšce, její poměrně příkrá 
pultová střecha se opírá o objekt sousední vinopalny č. p. 67 a klesá spádem do vnitřního 
dvorku před vstupem. Oba objekty propojují ohradní zdi, severní vedená podél uliční čáry a 
jižní protilehlá podél hranice pozemku. Severní ohradní zeď o výšce přízemí modlitebny 
plynule přechází i její severní stěnu, prolomena je drobnou brankou na východní straně při 
synagoze. Podobně jižní ohradní zeď zase patrně bez předělu přechází v jižní stěnu 
modlitebny.
Dispozice: Na vnitřní dvorek se vstupuje od severu brankou z ulice. Odsud je  po pravé 
ruce přístupná modlitebna a po levé se nachází vstup do bývalé synagogy. Areál je  na jižní 
straně vymezen jižní ohradní zdí bez otvoru, která jej odděluje od areálu vinopalny č. p. 67 a 
garáží bytových domů.
1 / b ýva lá  syn a g o g a
Kontext: Sakrální objekt bývalé synagogy, dnes kostela Církve československé 
husitské, se nachází na východní straně areálu. Na straně západní je přes dvorek dvěma 
obřadními zdmi připojen k malé modlitebně.
Hmota: Jednopodlažní stavba o výšce patrové budovy, skrývá částečné druhé podlaží 
v podobě někdejší ženské galerie. Synagoga má obdélný půdorys, bez rizalitů či přístavků. 
Zastřešena je  sedlovou střechou, z východní strany zvalbenou. Na severní i jižní straně plochu 
střechy ve vlnce v ose západních oken přizvedá drobné volské oko. Na západní straně byla 
střecha po konverzi pro křesťanské účely doplněna v sedle o drobnou lucernovou věžičku. Ta 
je  hexagonální, na lucernu dosedá šestiboká jehlanová mansardově lomená stříška zakončená 
hrotnici bez ozdobného ukončení (snad zaniklé).
2
Exteriér: Neorománská fasáda synagogy je  prostá, založená na symetrii a motivu 
sdružených, segmentově zaklenutých oken. Nejjednodušší je  fasáda západní, vstupní, která se 
obrací do dvora. Otevřena je  pouze vstupem v ose v přízemí. Obloukový portál je  zdůrazněn 
pouze vpadlým hladkým rámem. Dveře jsou zde rámové, dvoukřídlé, dělené na šest poli, s 
dřevěnými kazetovými výplněmi. Hlavní severní a jižní boční fasáda jsou shodné, o třech 
okenních osách, liší se pouze čtvrtou druhotně prolomenou osou ve fasádě severní, jde o okno 
z technické místnosti. Hrubě omítnutý sokl se pod trojicí oken zvedá až pod skloněný parapet, 
ukončený podokenní římsou. Šambránu každého okna tvoří obloučkem vyžlabený rám. Jemná 
linka nadokenní římsy, vzdutá třemi oblouky, je průběžná. Korunní fabionovou římsu 
doplňuje obloučkový vlys. Římsa s vlysem obepíná budovu i na východní straně. Východní 
fasáda je  na rozdíl od bočních užší, je  členěna dvěma slepými okny a středním okénkem 
kruhovým. Linka, která na bočních fasádách tvoří nadokenní římsu, zde obepíná obě niky 
slepých oknech a okénko kruhové, a vytváří svým rámováním jejich širší šambránu. Okna jsou 
z exteriéru překryta mřížemi, které jsou pozoruhodně utvářeny z hustě přichycených drátů na 
základní prutový rám a působí jako rákosové rohože.
Konstrukce: Budova je  zděná, protože je  zdivo omítané a omítka jen místy porušená, 
zdící materiál nelze s jistotou určit. Nicméně u soklu ale i nad ním prosvítá lomový kámen 
(převážně zřejmě opuka), přesnější prvky fasády jako podokenní parapety a římsa soklu jsou 
cihelné. Západní štít je z čistě cihelného zdivá (ze strany interiéru půdy neomítaný). Místnosti 
jsou plochostropé, stropy patrně trámové. Schodiště je  dřevěné, do přilehlých zdí vetknuté 
resp. podezděné. Konstrukce přesahu ženské galerie je  skrytá, ovšem dřevem obložená, bude 
patrně dřevěná včetně podpůrných sloupů (jejich materiál překrývá nátěr). Krov je  dřevěný. 
Jde o hambalkovou konstrukci podepřenou dvojitou stojatou stolicí propojenou pod valbou 
nad východním závěrem. Do krovu nově vložená věžička má rovněž dřevěnou konstrukci. Jen 
ocelí přichycené tři trámky příčné překračují vazné trámy krovu, plus dva menší hranolky 
napříč opět podélné, vynášejí šest vysokých sloupků, které vystupují nad rovinu střechy. 
Střechu tvoří keramické bobrovky na latích, kladené jednoduše. Věžička je  kryta plechem.
Interiér: Do synagogy se vchází ze dvorku portálkem v západní stěně. Dispozice 
začíná předsíní, na kterou navazuje na severní straně uzavřená místnost pro technické zázemí 
o půdorysu cca 2 X  2 m, mohlo by jít i o někdejší mikvi. Odvětrána je drobným oknem do 
severní fasády. Jižní prostor předsíně vyplňuje schodiště na galerii s drobným jen částečně 
vzadu od-děleným prostorem pod schody. Prostor je  přístupný obloukem, zaklenutým úzkým 
otvorem bez výplně. V této části okna absentují. Za předsíní již  následuje vlastní velmi prostý 
sakrální prostor. Dnes je  uzpůsoben křesťanské liturgii zazděním oken, odbouráním aronu v 
čelní, východní stěně a vybudováním pódia vyvýšeného o čtyři stupně. Část původních schodů 
k aronu nové pódium možná obsahuje. Snad skrývá i zbytek části někdejší bimy. Ženská 
galerie v patře se nachází nad traktem předsíně, který přesahuje směrem do sakrálního 
prostoru balkonem, podepřeným čtyřmi podporami: dvěma sloupy a dvěma polosloupy. Jde o 
štíhlé sloupky s převýšenou patkou, bez hlavice. Boční dva jsou ovšem jen polosloupy, kvůli 
formální návaznosti na boční zeď a šířku balkonu, balkon ovšem přesahuje do západních oken 
a vytváří zde pozoruhodnou situaci, kdy polosloupu nad úrovní parapetu chybí záda. 
Předprseň balkónu je  obložená širokými prkny a členěná do pěti polí lizénový rám vyřezávaný 
vlnkami a na spodu do listovce. Z tribuny je  při severozápadním koutu (při použití žebříku) 
stropním vlezem přístupná půda resp. prostor krovu bez podlahového záklopu.
Velká okna do sálu jsou dvoukřídlá, každé křídlo osmitabulkové. Oblouková část nad 
poutcem je  dělená třemi lomenými obloučky na šest tabulek. Na spodu oken jsou dochované 
žlábky s chrliči na skapávající vysráženou vodu (pět ze šesti). Pod galerií dvě mělké niky 
flankují shodně velký vstup z předsíně, nadsvětlík jeho zárubně je rovněž dělený lomenými 
obloučky. V čele sálu, kde bývaly původně schody k aronu, se nachází zděný dlážděný stupí
3
nek. Kruhové okno v ose má dochovaná barevná skla, rozeta je  červeno modro bílá. Aron 
nahradil kalich s křížem a biblický verš „ Kdo nemiluje, nezná Boha, neboť Bůh láska jest. “ 
Podlaha sálu je opatřena obdélnou na vazbu kladenou dlažbou. Strop je  prostý, rovný, 
omítaný. Zejména na stropě prosvítá původní zdobná výmalba pod monochromním světlým 
nátěrem. Interiér doplňují tři ze stropu vyvěšená novodobá svítidla a jedno přisedlé nad 
galerií. Na stropě jsou dochované i háky v místech někdejších svítidel před elektrifikací 
(původně zřejmě šest lustrů standardních, jeden středový a ner tamid /věčné světlo). Zmínit je  
třeba prosté jednoramenné zalomené schodiště z předsíně do patra na galerii, jež je  z rubové 
strany opatřené rozměrnou signaturou s datací (Ed. Grat. 22. 7. 1887, Leitmeritz a/d E).
Movité vybavení: Interiér dotváří mobiliář, a to především dva bloky lavic pro dvakrát 
dvacet osob. Každý blok je sestaven ze dvou předprsní (pultíků s klekátkem), osmi 
kompletních dvousedaček a ze dvou ukončujících dvousedaček bez pultíku s klekátkem. Lavice 
jsou dřevěné, jejich hladké bočnice mají barokní tvarování. Sedáky a pultíky lze odklopit, 
skrývají schránku pro sedací podušku či zpěvník. Na galerii se nachází odložená spojitá řada 
osmi sedadel, jde patrně o lavici pro představené synagogy, která bývala umístěna v přední 
části bohoslužebného prostoru. Původně uzavíratelné kóje se sedáky jsou oddělené 
přepážkami, jejichž horní hrana je opět barokně tvarovaná (na přepážkách jsou vyražené 
drobné truhlářské značky). Záda lavice jsou prostá rámová. Jedno křídlo dvířek se patrně 
dochovalo na půdě. V přední části sálu je  odloženo dřevěné nevelké klekátko s pultíkem 
secesního tvaru. Pozoruhodný je nález zbytků genizy na půdě, okolo vlezového otvoru. Jde o 
několik fragmentů hebrejských textů. Jeden z neúplných listů byl identifikován jako útržek ze 
slichot, kajícných modliteb, jde patrně o vydání z roku 1827 ze Sulzbachu. K vybavení patří i 
drobný zvon ve vížce, uchycený ke kovové hlavě s protizávažím. Věžička údajně obsahovala 
ještě jeden větší zvon, avšak byl prý nedávno odcizen.
2/ modlitebna
Kontext: Drobná modlitebna, spíše modlitební místnost v někdejší kolně, se nachází 
naproti vstupu do kostela, bývalé synagogy.
Hmota: Jde o přízemní objekt s pultovou střechou, o sklonu cca 45°. Jeho severní a 
jižní stěna volně navazuje na přilehlé ohradní zdi. K budově patří ještě z vnějšku přizděné 
novodobé těleso komína ve vnitřním jihozápadním koutu dvorku. Čtvercový komín přesahuje 
nad okapní hranu střechy již jen cca jeden metr vysokým nástavcem kruhového průřezu. Nad 
vstupem najdeme ještě slabou plochou stříšku, vykonzolovanou ze zdi.
Konstrukce: Budova je  zděná, omítka je dosud soudržná, materiál zdivá proto nelze s 
jistotou určit. Stěny, navazující na ohradní zdi, budou však zřejmě kamenné (mimo štítů).
Místnost je  plochostropá, s omítaným podhledem. Krov je  zcela nepřístupný. Přesah 
střechy u okapní hrany je  podložen prostou omítanou římsou, takže dřevěné prvky krovu 
nejsou vidět. Novodobý komín je  vyzděn z bílých vápenocementových režných cihel a doplněn 
vláknocementovým nástavcem.
Exteriér: Prosté fasády jsou hrubě omítnuty. Ze strany dvora je omítka opatřena sytě 
žlutým nátěrem. Rámování otvorů je v hrubé omítce kontrastně hladké, hladká je  rovněž 
omítka od nadpraží dveří i okna výše navazující. Dveře mají novodobou kovovou 
tenkostěnnou zárubeň, dveřní křídlo chybí. Rovněž trojdílné okno prozrazuje, že jde o úpravu 
z 2. pol. 20. stol. Okapový žlab je  vyspádován k ulici, zde je též zaústění do již absentujícího 
svodu. Nad dveřmi pod stříškou je  umístěno svítidlo.
Interiér. Jediná prostora je  přístupná ze dvorku dveřmi v jižní části a přisvětlena 
oknem v severní části východní zdi. Při severní stěně, v přední části, je  vyzdvižen dřevěný 
stupínek. Na strop jsou uchycena dvě přisedlá kruhová svítidla. V jižní, tedy zadní části za
4
ostěním dveří se zřejmě nachází ústí sopouchu, umožňující propojení komína s dnes již  
nepřítomnými kamny. Výjezd pro pohřební vůz byl údajně proražen v jižní stěně, dnes je  
zazděn.
3/ ohradní zeď s brankou
Drobný dvorek areálu odděluje od ulice ohradní zeď s brankou. Korunu zdi o výšce 
přízemí modlitebny, z hrubě omítaného zdivá, kryje betonová slupka. Branka prolomená při 
straně kostela má segmentový záklenek. Křídlo je  novodobé, na původních závěsech.
4/ ohradní zeď
Z jižní strany dvorek vymezuje ohradní zeď bez otvoru. Má shodnou výšku jako zeď 
protilehlá. Zeď je  kamenná, hrubě omítaná. Poslední vrstva zdivá je dorovnaná cihlami, vše 
překrývá tenká betonová koruna s nevelkým přesahem. Zdivo západně mírně narušeno.
datace včetně vývojových etap:
Dějiny: Rozmach židovské komunity v Třebívlicích patrně souvisí se vstřícným 
postojem tehdejší majitelky panství. Rokul860 vzniká v Třebívlicích novostavba synagogy (na 
místě předchozí) a od roku 1868 je založen a užíván i hřbitov. Nevelká židovská komunita 
ovšem v Třebívlicích postupně slábne a v rámci kongruového zákona (zákon o financování 
církví z r. 1926) splyne s lovosickou židovskou obcí. Synagoga je  prodána tehdy nově Církvi 
československé, která si ji  upravuje pro své účely. Bohoslužby se zde konaly do 80. let (jiné 
zdroje uvádějí do konce 90. let) 20. století, většina věřících patrně přechází do sboru v 
sousedních Solanech. Od této doby je bývalá synagoga nevyužívaná.
Historický vývoj: Nová synagoga byla vystavěna na místě někdejší údajně dřevěné z 
18. století. Mapa stabilního katastru však všechny tři objekty spojené s původním areálem 
synagogy označuje červeně, tedy jako nespalné. Muselo by jít o dřevostavbu minimálně s 
provedenými požárně bezpečnostními úpravami. Novostavba byla navržena oproti původnímu 
objektu širší a kratší a vytvořila tak mezi vinopalnou č. p. 67 malý dvorek. Původní plánová 
dokumentace ani fotografie z období užívání synagogy nebyly nalezeny.
V nové synagoze se snad měla nacházet mikve (i dle svědectví pamětníků) v prostoru 
dnešní technické místnosti severně u předsíně, mohlo by jít i o umístění původní, zahrnuté do 
novostavby. Údajně byla tato prostora dříve přístupná i přímo ze dvorku. Jako pravděpodob
nější se ovšem zdá, že mikve byla oním třetím objektem areálu, zakresleným na mapě 
stabilního katastru jihovýchodně. Na mapě pozemkového katastru z období, které se kryje s 
převzetím čs. církví, se již  nevyskytuje, mohla být v rámci konverze zbourána. Půdorys a 
umístění by odpovídalo obdobnému areálu rabínského soudu v nedalekých Libochovicích.
Objekt jako synagoga nedoznal výraznějších změn. Schodiště na galerii, datované k 
roku 1887, je snad jen rekonstruované ve stávajícím místě (možná je  ovšem i náhrada 
původního, které mohlo být např. i kruhové, nebo vnější. K logickým změnám došlo v rámci 
konverze na kostel, odstraněn byl aron ha-kodeš a bima, zazděna byla nika aronu a velká 
okna v čelní stěně. Zrušena byla mikve. Přibyla věžička se zvony na hřebeni střechy. Kolna 
pro pohřební vůz byla upravena na sezónní malou modlitebnu. Vjezd do kolny z jihu i vchod 
na dvorek jižní ohradní zdí, byly zazděny, prolomena byla branka k severu.
současný stav věci:
Areál bývalé synagogy je  v poměrně dobrém stavu, synagoga má dochovanou velmi 
dobře velkou většinu původních prvků (fasáda, okna, galerie podepřená sloupy apod.), není 
zatížena (kromě konverze pro křesťanské účely) nevhodnými přestavbami či úpravami. 
Pravidelné bohoslužby zde skončily po roce 1980, areál není využíván od konce 90. let.
5
Kromě odpadků na podlaze v modlitebně však naštěstí není poškozen vandalismem. 
Krytina střechy je  doposud soudržná, drobně zatéká jen v jihozápadní části, což se projevuje 
lokálně rozmočeným podhledem nad výstupem schodů na galerii. Klempířské prvky jsou 
dožilé. Pokud jde o vzlínající vlhkost, projevuje se zejména v interiéru sálu do úrovně 
parapetů oken. Dvorek je zarostlý náletovými křovinami, v bezprostřední blízkosti zděných 
konstrukcí rostou tři vzrostlé stromy, které jsou pro přilehlé zdivo rizikem, a bylo by třeba je  
odstranit.
vlastn ík :
Pražská diecéze Církve československé husitské, V tišině 474/3, Bubeneč, 16000
Praha 6.
zd ů vo d n ěn í n ávrh u :
Význam areálu bývalé synagogy je třeba hledat v historickém a kulturním kontextu 
této realizace, která je  jednou z pouhých šesti synagog (Zatec, Louny, Třebívlice, Budyně n. 
O., Uštěk, Děčín), které v Ústeckém kraji přežily existenci dvou totalitních režimů. Je tedy již 
těžko nahraditelným dokladem židovského osídlení v severních Čechách. Zároveň je i 
historickým mementem, jehož kulturní a návazně i turistický potenciál je značný. Jako jediná z 
výše jmenované šestice synagog není dosud památkově chráněna.
Postupně rostlý areál je  navíc ve svém současném kompaktním tvaru intaktní a budova 
bývalé synagogy je  velmi dobře dochovaná. Konverze na kostel j i  nepřinesla nevratné změny, 
naopak, využití pro křesťanské bohoslužebné účely zřejmě přispělo k jejímu přežití. 
Křesťanskou vrstvu reprezentuje zejména lucernová vížka na střeše s malým zvonkem. Z 
kvalitních původních prvků je  třeba zmínit především celkový novorománský koncept 
reprezentovaný neporušeným členěním fasády, z interiéru je  možné vyzdvihnout dřevěnou 
předprseň ženské galerie s vyřezávaným lizénovým rámem, podepřenou sloupky a 
polosloupky, nebo kruhové okno s původní rozetou z barevného skla. Pozoruhodný je nález 
zbytků genizy, fragmentů hebrejských textů, které jsou autentickým dokladem původního 
využití a existence židovské komunity v Třebívlicích a potažmo v Ústeckém kraji. “
Městský úřad Lovosice, úsek státní památkové péče, jako příslušný správní orgán 
památkové péče, ve svém dopise ze dne 27. 11. 2018, č. j. OST 832/2018/PR, vyjádřil s 
prohlášením předmětné věci za kulturní památku rovněž souhlas, a to s následujícím 
odůvodněním: „ ...Předmětný objekt tedy jako historický doklad o židovské komunitě v 
severních Cechách, tak i jako nadále dochovaný církevní objekt s jeho původním 
konstrukčním i architektonickým řešením je určitě důležité po stránce historické, duchovní i 
kulturní zachovat pro další generace, a proto s návrhem na prohlášení předmětného objektu 
za kulturní památku nejen souhlasíme, ale p ř ím o  doporu ču jem e.
Naše doporučení rovněž opíráme o fakt, že jsme cca před dvěma roky jednali se 
zástupcem současného vlastníka, který má na opravě i obnovení využití předmětného objektu 
zájem, což spatřujeme jako hlavní předpoklad pro účelnost plánovaného zápisu. “
Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor kultury a památkové péče, ve svém 
vyjádření č. j. 305/KP/2018 ze dne 13. 11. 2018 prohlášení uvedené věci za kulturní 
památku také doporučil, a to s níže citovaným odůvodněním:
„ ...Synagoga v Třebívlicích pochází z roku 1860 a byla postavena na místě starší 
synagogy z 18. století. Je vystavěna v novorománském slohu. Během své existence byla
6
několikrát upravována. Největší úpravy zaznamenala na přelomu 20. a 30. let 20. století v 
souvislosti s jejím prodejem Církvi československé husitské. Kvůli úpravě pro účely 
křesťanských bohoslužeb byly odstraněny aron ha-kodeš, bima, došlo k zazdění dvou oken na 
východní straně, vybudování pódia pro oltář a zavedení elektřiny. Na exteriéru se změna 
vlastníka projevila doplněním lucerny se zvoncem na valbové střeše.
Synagoga je  v současnosti opuštěná, k bohoslužbám byl objekt využíván do 80. let 20. 
století. Její stavebně-technický stav je dobrý, stavba se dochovala bez velkých zásahů do její 
hmoty. Zachovala se např. fasáda, okna a ženská galerie podepřená sloupy. Střechou do 
objektu zatéká jen drobně v jihozápadní části.
Synagoga v Třebívlicích je  jednou z mála dochovaných židovských modliteben v 
Ústeckém kraji. Další synagogy se nacházejí v Děčíně, Úštěku, Žatci nebo v Budyni nad Ohří, 
přičemž všechny zmíněné jsou prohlášené za kulturní památky. Ačkoliv synagoga prošla 
změnami v souvislosti s potřebami pro křesťanské účely, dochovala se v celkem autentické 
podobě. Zvýše uvedených důvodů splňuje areál bývalé synagogy tvořený bývalou synagogou, 
modlitebnou, ohradní zdí s brankou a ohradní zdí na st. p. č. 24/1, k. ú. Třebívlice podmínky 
ust. § 2 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, 
je  dokladem zejména historického vývoje a životního způsobu židovské komunity a prostředí 
společnosti, a proto jej doporučujeme k prohlášení za kulturní památku. “
Ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve 
znění pozdějších předpisů, byl o podání návrhu písemně vyrozuměn vlastník věcí navržených 
na prohlášení za kulturní památku, a v souladu s ustanovením § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 
Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, mu bylo umožněno, aby se před vydáním 
rozhodnutí vyjádřil k podkladům, které Ministerstvo kultury v průběhu řízení shromáždilo. 
Vlastník této možnosti nevyužil.
Po vyhodnocení podkladů jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dospělo 
Ministerstvo kultury k závěru, že soubor věcí „Synagoga Třebívlice“ sestávající z: 
budovy bývalé synagogy (bez ě. p.) vystavěné na pozemku st. p. ě 24/1, modlitebny a 
dvou ohradních zdí rovněž umístěných na pozemku st. p. č 24/1 a věetně pozemku st. p. 
ě. 24/1, vše v k. ú. Třebívlice, obec Třebívlice, okres Litoměřice, Ústecký kraj, splňuje 
podmínky ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona 20/1987 Sb., o státní památkové péěi, 
ve znění pozdějších předpisů, pro prohlášení věci za kulturní památku, neboť:
Novorománská synagoga v Třebívlicích vytváří spolu se synagogami v Žatci, 
Lounech, Budyni nad Ohří, Úštěkem a Děčíně kompaktní soubor dochovaných synagogálních 
architektur českého pohraničí velké historické, kulturní, duchovní i umělecké hodnoty.
Z památkového hlediska představuje předmětný intaktní areál, tvořený budovou 
bývalé synagogy modlitebnou a ohradními zdmi, významnou památku židovského osídlení 
regionu, připomínající zaniklou existenci místní židovské komunity.
Vlastní budova bývalé synagogy je velmi dobře dochovaná a to včetně řady 
autentických prvků vysoké uměleckořemeslné úrovně. Jedná se zejména o celkový 
novorománský koncept reprezentovaný neporušeným členěním fasády, dále o dřevěnou 
předprseň ženské galerie s vyřezávaným lizénovým rámem podepřenou sloupky a 
polosloupky, a kruhové okno s původní rozetou z barevného skla. Za pozoruhodný lze rovněž 
považovat nález zbytků genizy, fragmentů hebrejských textů, které jsou autentickým 
dokladem původního využití a existence židovské komunity v Třebívlicích a potažmo v 
Ústeckém kraji.
Ani konverze na kostel uskutečněná na přelomu 20. a 30. let 20. století nepřinesla 
synagoze v Třebívlicích nevratné změny, naopak, využití pro křesťanské bohoslužebné účely
7
pravděpodobně budovu zachránilo před pozdější destrukcí. Objekt bývalé synagogy lze tudíž 
z hlediska památkové péče považovat za cenný doklad historického vývoje společnosti, kdy 
křesťanské období je na předmětné budově reprezentováno zejména přístavbou lucernové 
věžičky se zvonkem.
Areál synagogy v Třebívlicích si dochoval svůj autentický architektonický výraz, je 
důležitým dokladem historie obce Třebívlice a židovského osídlení v severních Čechách.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podle ustanovení § 152 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., 
správní řád, ve znění pozdějších předpisů, podat ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení rozklad. 
Lhůta pro podání rozkladu počíná běžet podle § 40 odst. 1 písm. a) správního řádu den 
následující po dni, kdy bylo toto rozhodnutí doručeno. Doručení písemnosti upravuje § 23 a 
§ 24 správního řádu, který stanoví, že nebyl-li adresát tohoto rozhodnutí zastižen, rozhodnutí 
se uloží v provozovně provozovatele poštovních služeb. Jestliže si adresát uložené rozhodnutí 
ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy bylo rozhodnutí k vyzvednutí v provozovně provozovatele 
poštovních služeb připraveno, nevyzvedne, považuje se rozhodnutí podle § 24 odst. 1 
správního řádu za doručené posledním dnem této lhůty (od tohoto dne běží v tomto případě 
lhůta pro podání rozkladu). Doručení písemnosti pomocí datové schránky upravuje § 17 
zákona ě. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, 
který rovněž stanoví přednostní doručování dokumentů prostřednictvím datové schránky. 
Nepřihlásí-li se adresát do své datové schránky ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument 
dodán do datové schránky, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této 
lhůty. O rozkladu proti tomuto rozhodnutí rozhoduje ministr kultury. Rozklad se podává 
u Ministerstva kultury na výše uvedenou adresu.
Mgr. Ing. Eva Trejbalová 
vedoucí oddělení ochrany kulturních památek 
v odboru památkové péče Ministerstva kultury
Stejnopis rozhodnutí:
Národní památkový ústav, ústřední pracoviště
Národní památkový ústav, územní odb. pracoviště v Ústí nad Labem
Městský úřad Lovosice , úsek státní památkové péče
Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor kultury a památkové péče
Příloha:
Orientační zákres umístění kulturní památky do kopie katastrální mapy. 
Čtyři identifikační fotografie kulturní památky.
8
Zákres umístění kulturní památky - soubor věcí „Synagoga Třebívlice“ sestávající z: budovy 
bývalé synagogy (bez č. p.) vystavěné na pozemku st. p. č 24/1, modlitebny a dvou ohradních 
zdí rovněž umístěných na pozemku st. p. č 24/1, včetně pozemku st. p. č. 24/1, vše v k. ú. 
Třebívlice, obec Třebívlice, okres Litoměřice, Ústecký kraj, nedílná součást výroku 
rozhodnutí Ministerstva kultury č. j. MK 10976/2019 OPP ze dne 13. 3. 2019.
S
+
\
1. bývalá synagoga
2. modlitebna
3. ohradní zeď s brankou
4. ohradní zeď
9
Čtyři identifikační fotografie kulturní pam átky - nedílná součást výroku rozhodnutí
M inisterstva kultury č. j. M K  10976/2019 OPP ze dne 13. 3. 2019, obr. 1 -  budova bývalé
synagogy a obr. 2 -  m odlitebna.
10
Čtyři identifikační fotografie kulturní památky - nedílná součást výroku rozhodnutí 
Ministerstva kultury č. j. MK 10976/2019 OPP ze dne 13. 3. 2019, obr. 3 -  ohradní zeď s 
brankou a obr. 4 -  protější ohradní zeď.
11

Originál dokumentu:

analogový

Typ/druh dokumentu:

Typ dokumentu:	publikace, listiny, spisové dokumenty
Druh dokumentu:	evidence kulturních památek
Bližší specifikace:	rozhodnutí o prohlášení za KP

Jméno souboru:

G0549156.pdf

Formát souboru:

application/pdf

Autor záznamu:

Michl Lukáš

Popis dokumentu:

Třebívlice, synagoga. Rozhodnutí o prohlášení za KP.

Název pracoviště:

generální ředitelství

Velikost dokumentu (v bytech):

9338692 B

Rozměry obrazového dokumentu:

Autor originálu:

Ministerstvo kultury; Vrabelová Dana;

Klíčová slova:

Kulturní památka nemovitá;

Uživ. klíčová slova:

dokument ÚSKP;

Datum vzniku:

13.03.2019

Licence:

Typ:	neurčena - ochranu díla stanovuje obecně autorský zákon (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121)

Vazby dokumentu na aplikace IISPP

Bližší specifikace

Odkaz

Aplikace: Památkový katalog - právní stav

Druh záznamu: Právní stav

Ident. zázn.: Id právního stavu

Hodnota ident.: 20371543

Bližší specifikace:

Název	synagoga
Číslo ÚSKP	106355
Kód fáze ochrany	P
Fáze ochrany	památkově chráněno
Kód typu ochrany	KP
Typ ochrany	kulturní památka

Aplikace: Památkový katalog - právní akt

Druh záznamu: Právní akt

Ident. zázn.: Id právního aktu

Hodnota ident.: 21085400

Bližší specifikace:

Název	rozhodnutí o prohlášení za KP
Číslo	MK 10976/2019 OPP
Datum nabytí právní moci	09.04.2019
Typ ochrany	kulturní památka
ID právního stavu	20371543 Načítám data z navázané aplikace...

Územní identifikace dokumentu

Územní rozsah:

objekt lokalizovaný

Definiční body

Def. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Přírůstkové body

Přír. bod

Název objektu

Část obce

Č. dom.

Ulice

Č. or.

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Přír. bod: 314193

Název objektu: kostel, dříve synagoga

Část obce: Třebívlice

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Třebívlice

Obec: Třebívlice

ORP: Lovosice

Okres: Litoměřice

synagoga (právní stav 20371543)

Lokality

Kód CZ

Název lokality

Reálný typ

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Kraj

Kód CZ: 16661

Název lokality: Třebívlice

Reálný typ: ves

Kat. území: Třebívlice

Obec: Třebívlice

ORP: Lovosice

Okres: Litoměřice

Kraj: Ústecký kraj

synagoga (právní stav 20371543)

Kód CZ: 63951

Název lokality: Třebívlice (P)

Reálný typ: retrodílec území (dominantní)

Kat. území: Třebívlice

Obec: Třebívlice

ORP: Lovosice

Okres: Litoměřice

Kraj: Ústecký kraj

synagoga (právní stav 20371543)

Historické regiony

Kód RS

Název hist. regionu

Kód RS: 194

Název hist. regionu: Lovosice

synagoga (právní stav 20371543)

Ke stažení Náhled Poslat žádost