Zavřít ( + - )

Metainformační systém NPÚ

Detail dokumentu

Tisk

Náhled:

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Textový obsah:

doc. Mgr. Antonín Staněk, Ph.D.
ministr kultury
M K C R X 0 0 E 6 0 F F
V Praze dne 17. července 2019 
Č.j.: MK 51895/2019 OLP
R o z h o d n u t í
Podle ustanovení § 152 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění (dále též 
„správní řád“), jsem na základě rozkladu ze dne 21. 2. 2018 (doplněn podáními ze dne 27. 3. 
2018 a 2. 10. 2018), který podala Městská část Praha 6, se sídlem Čs. armády 601/23, 160 00 
Praha 6, IC: 00063703., zastoupena na základě plné moci
(dále též
„podatel rozkladu11, „správce11 nebo „účastník11), přezkoumal rozkladem napadené rozhodnutí 
Ministerstva kultury č.j. MK 9270/2018 OPP, sp. zn. MK-S 3405/2016 OPP ze dne 1. 2. 2018 
(dále též „napadené rozhodnutí11), kterým Ministerstvo kultury jako příslušný orgán státní 
správy na úseku státní památkové péče podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 
20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon č. 
20/1987 Sb.“ nebo „památkový zákon11) prohlásilo za kulturní památku soubor „poliklinika 
Pod Marjánkou11 v Praze 6 - Břevnově č. p. 1906, který sestává z budovy č. p. 1906 na 
pozemcích pare. č. 893/3, 893/7, 893/8, 893/9, k. ú. Břevnov, Praha 6, ul. Pod Marjánkou 12 a 
dále ze tří sousoší před hlavními vstupy do budovy: 1) sousoší Zena s chlapcem (na poz. pare. 
č. 893/3), 2) sousoší Děti s míčem (na poz. pare. 898/3), 3) sousoší Děti s loďkou (na poz. 
pare. č. 899), a pozemků pare. č. 893/3, 893/7, 893/8, 893/9, 898/3, k. ú. Břevnov, Praha 6. 
(dále též „soubor11 nebo „objekt11).
Ve smyslu § 27 odst. 1 písm. b) správního řádu jsou účastníky řízení vlastník všech 
věcí souboru, kterým je Hlavní město Praha, se sídlem Mariánské nám. 2/2, 110 00 Praha 1, 
IČ: 00064581 a dále správce souboru, kterým je podatel rozkladu.
Podle § 152 odst. 5 a § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu jsem na základě návrhu 
rozkladové komise, ustavené podle § 152 odst. 3 správního řádu, rozhodl
t a k t o :
Rozkladem napadené rozhodnutí se z r u š u j e  
a věc se v r a c í  Ministerstvu kultury k novému projednání.
1
O d ů v o d n ě n í :
Rozkladem se účastník domáhá toho, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc 
byla vrácena Ministerstvu kultury k novému projednání.
Ze správního spisu byly zjištěny následující podstatné skutečnosti:
Ohledně podrobné rekapitulace průběhu předchozí fáze řízení a popisu obsahu dříve 
shromážděných podkladů odkazuji na odůvodnění rozhodnutí ministra kultury č.j. MK 
42967/2017 OLP ze dne 11. 7. 2017, kterým bylo zrušeno rozhodnutí Ministerstva kultury č.j. 
MK 29978/2017 OPP, sp. zn. MK-S 3405/2016 OPP ze dne 25. 4. 2017 a kterým byla věc 
vrácena Ministerstvu kultury k novému projednání s následujícím závazným právním 
názorem a pokyny:
„V odůvodnění nového rozhodnutí se Ministerstvo kultury musí řádně vypořádat a 
vyhodnotit problematiku střetu veřejného zájmu na ochraně kulturního dědictví s veřejným 
zájmem na poskytování zdravotnických a sociálních služeb, tj. otázku slučitelnosti prohlášení 
souboru za kulturní památku se záměrem přestavby a dostavby souboru pro účely LDN. Za 
tím účelem Ministerstvo kultury přihlédne nejen k obsahu rozkladu a jeho příloh, nýbrž před 
vydáním nového rozhodnutí účastníka rovněž vyzve, aby dále podrobněji specifikoval a 
doložil záměr přestavby a dostavby souboru pro účely LDN. Účastníkovi pak bude umožněno 
vyjádřit se v souladu s § 36 odst. 3 správního řádu. V novém rozhodnutí se Ministerstvo 
kultury rovněž řádně argumentačně vypořádá i se všemi ostatními námitkami uplatněnými v 
nyní podaném rozkladu, které budou v době vydání nového prvoinstančního rozhodnutí z 
věcného hlediska i nadále relevantní pro posouzení merita věci.“
Po vrácení věci k novému projednání si Ministerstvo kultury vyžádalo od účastníka 
řízení studii arch. Žilky Přístavba léčebny dlouhodobě nemocných (LDN) k objektu 
polikliniky Břevnov, Praha 6, Pod Marjánkou z června 2017.
Dále na základě žádosti Ministerstva kultury se k možnosti realizace předložené studie 
za předpokladu, že předmětný soubor bude kulturní památkou, vyjádřil Národní památkový 
ústav, územní odborné pracoviště v hl. městě Praze, ve svém odborném stanovisku ze dne 15. 
9. 2017, NPÚ-311/67248/2017. V něm uvádí, že již k předložené studii vydal dne 4. 8. 2017 
odborné vyjádření, které přístavbu léčebny LDN a úpravu stávajícího přízemního křídla 
připouští, přičemž ji posuzuje jako přístavbu ke kulturní památce. Návrh dostavby považuje 
za vhodný jak po stránce urbanistické, tak architektonické s tím, že navrhovaná novostavba v 
předkládané podobě nesnižuje památkové hodnoty stávající historické budovy, a není tedy v 
rozporu s jejím prohlášením za kulturní památku.
Na základě žádosti Ministerstva kultury zaslal Magistrát hlavního města Prahy, odbor 
památkové péče, v dopise ze dne 16. 8. 2017, č. j. MHMP 1288918/2017 své stanovisko k 
předložené studii. V něm odkazuje na odborné vyjádření NPÚ ÚOP PR ze dne 4. 8. 2017, č.j. 
NPÚ-311/53798/2017, které předloženou studii připouští za podmínky: „Projektová 
dokumentace ve vyšším stupni zpracování bude předložena NPÚ ÚOP PR k posouzení včetně 
upřesnění vnitřních úprav interiérů navazující historické budovy. Veškeré povrchy, úpravy a 
detaily novostavby budou upřesněny a případně vyvzorkovány na místě a posouzeny za účasti 
zástupců NPÚ ÚOP PR.“
Účastníci řízení byli následně v souladu s § 36 odst. 3 správního řádu, dopisem ze dne 
20. 10. 2017, č .j. MK 67099/2017 OPP informováni o tom, že již byly shromážděny všechny 
podklady pro rozhodnutí a byli vyzváni, aby se vyjádřili jak k nim, tak ke způsobu jejich 
zjištění, případně navrhli jejich doplnění v zákonem stanovené lhůtě. Této možnosti využila
2
Městská část Praha 6 a dne 22. 11. 2017 se se spisem seznámila. Týž den rovněž Ministerstvo 
kultury obdrželo vyjádření Městské části Praha 6, v němž uvádí, že nadále setrvává na své 
dosavadní argumentaci v řízení, zejména na doplnění rozkladu ze dne 26. 5. 2017.
Ministerstvo kultury následně vydalo napadené rozhodnutí č.j. MK 9270/2018 OPP, 
sp. zn. MK-S 3405/2016 OPP ze dne 1. 2. 2018, kterým prohlásilo předmětný soubor za 
kulturní památku, a to s následujícím odůvodněním:
,.Během hodnocení Ministerstvo kultury na základě odborného stanoviska Národního 
památkového ústavu, ú. o. p. v hl. m. Praze, dále stanoviska odboru památkové péče 
Magistrátu hl. m. Prahy a stanoviska své poradní komise, složené z předních odborníků 
památkové péče, opětně konstatovalo, že má na základě výše uvedených podkladů a na 
základě prohlídky veřejně přístupných částí budovy za prokázané, že předmětný soubor je 
kvalitním dílem moderní architektury 60. let v Čechách, a to nejen v oboru zdravotních 
staveb. Jde o dílo přelomové, neboť zcela opouští dobové doktríny socialistického realismu. 
Pod projektem je podepsán architekt Podzemný, na razítku je jako vedoucí ateliéru Státního 
ústavu pro projektování výstavby hl. m. Prahy uveden arch. Antonín Tenzer. vynikající 
architekt se zkušeností s problematikou zdravotnických staveb, není tedy vyloučeno, že se 
Tenzer na projektu mohl podílet. Oba zkušení architekti jsou spolužáky z ateliéru Pavla 
Janáka na pražské UMPRUM. Architektonické řešení budovy navazuje na tradici 
meziválečného funkcionalismu, uplatňující se především ve vnitřním i vnějším prostorovém 
uspořádání, konstrukčním řešení a promyšlenou prací s denním prosvětlením interiérů i 
přehlednému a pohodlnému řešení vnitřní dispozice, kdy forma vychází z náplně objektu. V 
detailech provedení stavba výrazově čerpá ze soudobých proudů v západní Evropě, které sem 
pronikly jako tzv. „bruselský styl“ prostřednictvím zkušeností z účasti na světové výstavě 
Expo 58 v Bruselu. Pozoruhodný efekt fasád západního osmipodlažního křídla je vytvořen 
rytmem předstupujících průběžných bílých betonových meziokenních pilířů a okenních 
výplní s parapety, tvořenými výtvarným dílem sochaře Karla Hladíka -  betonovým panelem s 
dekorační geometricky pojatou plastikou. Ve velké ploše fasád tento rytmus spolu s 
kontrastem bílých sloupů i okenních rámů s šedavým povrchem surového betonu 
Hladíkových plastik tvoří velice výrazný výtvarný prvek, který dává velké ploše fasád 
západního křídla drobný výtvarný detail. Velkou roli v plném vyznění fasád hraje denní 
osvětlení a jeho proměny, které zabarvují strukturu surového betonu do všech odstínů šedi, 
stíny zvýrazňují a prohlubují výtvarné vyznění reliéfů. Celá budova se všemi jejími křídly 
reprezentuje vysokou architektonickou kvalitu své doby -  projekt vznikl v roce 1959, stavba 
byla realizována v rekordně krátké době - 1961-1962 a představuje návrat k inspiračním 
zdrojům architektury západní Evropy. Tímto a především svojí architektonickou kvalitou tato 
stavba vyniká nejen v kontextu staveb pro účely zdravotnictví, ale v kontextu stavební 
produkce v Čechách vůbec. Stavba sama neklade důraz na vnější efekt, nýbrž na pohodlné, 
praktické a výtvarně kultivované formy, k nimž náleží i jak práce architektů s denním 
osvětlením, tak důraz na zapojení výtvarných děl do kompozice celku či výtvarné řešení 
velkých ploch (fasády, dlažby).
Ministerstvo konstatuje, že pravomocné stavební povolení k rekonstrukci budovy, 
které bylo v roce 2012 vydáno, v tomto řízení plně respektuje. Jde o právo účastníka nabyté v 
dobré víře a dle § 2 odst. 2 Správního řádu je správní orgán povinen práva účastníka řízení 
nabytá v dobré víře šetřit. Po seznámení s povolenými stavebními úpravami konstatujeme, že 
nijak nesnižují památkové hodnoty předmětné budovy a odpovídají nezbytné modernizaci 
zdravotnického zařízení. Výměna rozvodů vody, kanalizace, elektro, rozvodů topných větví 
vč. jejich regulace, VZT, osazení nových výtahů ve schodišťových prostorech, nový 
informační systém i nové funkční využití budovy je obvyklé i u staveb památkově
3
chráněných. Projekt respektuje kvalitní a výtvarně uspořádanou kamennou dlažbu vestibulu, k 
osazení nových výtahů na místě stávajících pátemosterů doplňujeme, že nijak nemění vnitřní 
dispozici budovy a má zde jednoznačně přednost ochrana zdraví pacientů, kteří mohou mít 
motorické či psychické problémy. Pokud jde o zateplení fasád západního křídla, dle sdělení 
zástupců firmy SNEO k této etapě dosud není vypracovaná projektová dokumentace. Budovu 
ovšem lze zateplit i při zachování výtvarných kvalit fasád. Ačkoli je vnitřní dispozice 
západního křídla do značné míry určující i pro jeho využití, stavební změny povolené 
pravomocným stavebním povolením nenarušují architektonickou kvalitu tohoto křídla. Mírné 
dispoziční úpravy západního křídla spočívají především v odstranění přebytečných příček 
(šatny pacientů) a v několika podlažích posunují příčky, vymezující chodbu, což se do 
celkového dispozičního uspořádání nijak závažně nepromítne. V případě dalších nezbytných 
úprav doporučujeme zachovat denní osvětlení prostor např. využitím prosklených příček. Po 
prohlídce jižního křídla ministerstvo konstatovalo, že interiér neobsahuje žádné umělecké či 
uměleckořemeslné prvky a konstrukční systém tohoto křídla umožňuje velkou variabilitu 
vnitřního uspořádání. Závěrem shrnujeme, že povolené stavební úpravy nenarušují nijak 
památkové hodnoty, pro něž byl soubor navržen za kulturní památku.
K námitkám správce objektu - Městské části Praha 6, uvádíme: K námitce, že 
prohlášení polikliniky za kulturní památku není slučitelné s funkcí zdravotnického a 
výhledově zdravotně-sociálního zařízení, uvádíme, že řada staveb, které jsou kulturními 
památkami, úspěšně funguje jako zdravotnická zařízení. Jako příklad uvádíme z území 
hlavního města Prahy porodnici U Apolináře, která je špičkovým pracovištěm např. pro léčbu 
rakoviny ženských orgánů, vybaveným nejmodernější technikou. Moderní provoz nemocnice 
si vyžádal řadu stavebních úprav, které nezničily památkově hodnotné prvky budovy. Dále 
Všeobecná fakultní nemocnice v Praze 2 -  Nové Město, či areál Psychiatrické kliniky v 
Bohnicích. To jsou jen tři vybrané příklady, které dokazují, že památková ochrana se vždy dá 
skloubit s potřebami špičkových zdravotnických pracovišť. Jak je uvedeno výše, starší 
stavební úpravy, i ty, k nimž bylo vydáno pravomocné stavební povolení, a to jak provedené, 
tak neprovedené, nesnižují architektonickou hodnotu budovy. Z hlediska celku drobné úpravy 
vnitřní dispozice nesnižují kvality interiéru, který s výjimkou kamenné dlažby a kovových 
zábradlí neobsahuje další cenné prvky, kvality interiéru jsou dány celkovým uspořádáním, 
tedy hmotovou skladbou a řešením vnitřní dispozice s osvětlením především západního 
křídla. Jižní a severní křídlo neobsahují v interiéru žádné památkově hodnotné prvky. Jak již 
bylo řečeno výše, tato křídla umožňují velkou variabilitu proměn dispozice. Použité materiály 
v těchto křídlech jsou zcela užitkové a nahraditelné, výtvarně se nijak neuplatňují. Nevidíme 
zde tedy kolizi památkové ochrany s modernizací provozu zdravotnického zařízení.
Další námitka Městské části se týká zvýšených nákladů na přepracování projektu, se 
kterým seznámili pracovnici Ministerstva kultury na informační schůzce 13. 1. 2017. Jde o 
podklady, které se vztahují k pravomocnému stavebnímu povolení. Ministerstvo však v 
úpravách povolených pravomocným stavebním povolením nespatřuje žádnou kolizi s 
požadavky na památkovou ochranu budovy, námitka tedy není ničím podložená. Doplňujeme, 
že vlastník kulturní památky má možnost čerpat z různých dotačních zdrojů peníze na obnovu 
kulturní památky. Některé dotační programy spravuje Ministerstvo kultury, některé Magistrát 
hlavního města Prahy. Doporučujeme informovat se o dotačních možnostech na Odboru 
památkové péče MHMP, u územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu v 
hl. m. Praze, či na webu Ministerstva kultury. Stanovisko historika architektury PhDr. Zdeňka 
Lukeše se vyjadřuje především k plánované rekonstrukci, která není předmětem tohoto řízení. 
Reflektuje kvality stavby, ale jeho stanovisko v závěrečném odstavci nedoporučuje prohlášení 
souboru za kulturní památku z důvodu, že nejcennější částí budovy jsou průčelí a vstupní 
hala. K tomuto důvodu uvádíme, že závěr PhDr. Lukeše opomíjí interiér budovy a jeho
4
kvality -  tedy vnitřní uspořádání budovy ve vztahu k osvětlení interiéru, velmi promyšleně 
komponovanému, o němž hovoří závěry poradní komise MK, a o němž se zmiňuje i publikace 
Slavné stavby Prahy 6. Rovněž pomíjí skutečnost, že budova stojí na území ochranného 
pásma Pražské památkové rezervace, jehož úkolem je chránit památkové hodnoty rezervace, 
nikoli památkové hodnoty, nalézající se na území ochranného pásma. Ani exteriér budovy, 
jehož kvality posudek PhDr. Lukeše reflektuje, tedy není nijak chráněn.
K námitce účastníka řízení, vyjádřené v dopise ze dne 20. 10. 2016, která navrhuje 
zvýšenou ochranu věnovat pouze některým vybraným prvkům (sousoší, mozaika, fasády 
atd.), na okraj uvádíme, že budova se nenalézá na území městské památkové zóny či 
rezervace, které umožňují chránit památkově hodnotné prvky veřejného prostoru. Především 
však uvádíme, že v průběhu tohoto řízení bylo pomocí řady shromážděných stanovisek i 
seznámením se s budovou na místě samém prokázáno, že nevykazuje pouze dílčí památkové 
hodnoty, dané jejím exteriérem, nýbrž tato stavba jako celek je významným dílem české 
architektury 50. a 60. let.
K námitkám účastníka, formulovaným v doplnění rozkladu ze dne 26. 5. 2017: 
Rozklad nejprve upozorňuje, že pozemky pare. č. 893/10 a 893/11, k. ú. Břevnov, v aktuálním 
katastru nemovitostí neexistují. Po prověření stavu správní orgán s námitkou souhlasí - oba 
tyto pozemky, na nichž stála budova č. p. 1906 v době zahájení řízení, byly sloučeny s 
pozemkem pare. č. 893/7, tedy zanikly. Na pozemku pare. č. 898/3 stojí nejen sousoší Děti s 
míčem, nýbrž i přístupová rampa budovy polikliniky, která je nedílnou funkční součástí 
budovy. Rozklad dále namítá, že je nejasně formulováno prohlášení tří uvedených sousoší za 
kulturní památku a navrhuje prohlásit je jako movité věci bez pozemků, na nichž se nalézají. 
K této námitce uvádíme, že z povahy všech tří sousoší, které jsou pevně spojeny se zídkou, 
jež je pevně spojena se zemí základem, vyplývá, že nejde o věci movité. Sousoší Zena s 
chlapcem na poz. pare. č. 893/3, je tedy součástí pozemku pare. č. 893/3, který je součástí 
prohlášeného souboru, obdobně jako sousoší Děti s míčem je součástí prohlášeného pozemku 
poz. pare. 898/3. Sousoší Děti s loďkou je sice jako nemovitá věc součástí poz. pare. č. 899, 
ale s ohledem na skutečnost, že tento rozlehlý pozemek žádnou další památkovou hodnotu 
nevykazuje, s ohledem na § 2 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., kdy ministerstvo může prohlásit 
stavbu bez pozemku, jehož je dle občanského práva součástí, pozemek pare. č. 899 do 
souboru nezahrnulo.
Námitka rozkladu, že shledané památkové hodnoty nesplňují ustanovení § 2 odst. 1 a) 
zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, je nedůvodná. Pro objasnění citujeme znění 
tohoto ustanovení: „ ...které jsou významnými doklady historického vývoje, životního 
způsobu a prostředí společnosti od nejstarších dob do současnosti, jako projevy tvůrčích 
schopností a práce člověka z nejrůznějších oborů lidské činnosti, pro jejich hodnoty revoluční, 
historické, umělecké, vědecké a technické*4. Námitka ve své formulaci vytrhuje z celého znění 
ustanovení nelogicky pouze některá slova, když tvrdí, že kulturní památkou může být pouze 
významný doklad historického vývoje či životního způsobu a prostředí člověka, ačkoli i tato 
dílčí kritéria soubor splňuje, neboť, jak je odůvodněno výše, je významným dokladem 
architektury přelomu 50. a 60. let 20. století, neboť reprezentuje ve vynikající kvalitě návrat k 
tradici meziválečného funkcionalismu, obohaceného nastupujícím tzv. „bruselským44 stylem. 
Na okraj doplňujeme, že architektura je bezesporu disciplínou uměleckou a spolu se 
stavitelstvím dokládají její dějiny bezesporu historický vývoj i životní způsob a prostředí 
společnosti od nejstarších dob do současnosti a že významnost předmětného souboru spočívá 
v jeho hodnotě architektonické. Pozornost, která je v odůvodnění výše věnována tvůrcům 
souboru, je důležitá z hlediska historického zařazení předmětného souboru do kontextu 
dobové tvorby.
5
Námitky rozkladu, týkající se veřejného zájmu na poskytování kvalitní zdravotní péče 
a ochrany dobré víry a legitimního očekávání účastníka, jsou vypořádány výše, kdy byly v 
řízení plně respektovány pravomocně povolené stavební úpravy a bylo ověřeno, že realizace 
studie, předložené účastníkem, není v rozporu s prohlášením souboru za kulturní památku. Ke 
konfliktu veřejných zájmů tedy nedochází.
Námitka rozkladu, že ministerstvo nezjistilo dostatečně skutkový stav věci je 
nedůvodná, neboť si zajistilo nejen zákonem č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, 
předepsaný podklad -  stanovisko OPP MHMP, nýbrž mělo k dispozici i odborné stanovisko 
odborné organizace -  Národního památkového ústavu, a dále si opatřilo stanovisko své 
poradní komise pro prohlašování nemovitých věci za kulturní památky. Tato komise je 
složena z řady předních odborníků památkové péče, kteří v oboru publikují a vyučují, 
reprezentuje širší odbornou veřejnost a zajišťuje tak vyšší míru objektivity nežli případné 
odborné posudky jednotlivců. Posudek PhDr. Lukeše se zabývá především záměrem 
přestavby a dostavby, stávající stavbou se zabývá jen velmi stručně, přičemž opomíjí 
architektonické kvality interiéru. Ministerstvo se dále prostřednictvím své odborné pracovnice 
pověřené řízením seznámilo se souborem přímo na místě při prohlídce dne 6. 4. 2017 a to 
včetně veřejně přístupných částí. Tyto podklady dostatečně ověřily skutečný stav věci.
Námitka rozkladu, týkající se údajné dlouhodobé nečinnosti ministerstva s tím, že k 
zahájení řízení došlo až poté, co ministerstvo obdrželo podnět (16. 3. 2016) bezprostředně po 
schválení přestavby polikliniky, je nedůvodná. Ministerstvo jako správní orgán se nejprve 
musí o kvalitách té které věci či souboru věcí dozvědět, pak teprve může jednat. Tuto službu 
učinil podaný podnět. Odborní pracovníci ministerstva nemohou suplovat práci odborných 
organizací a orgánů památkové péče v terénu, nehledě na to, že zejména problematika 
hodnocení staveb 2. pol. 20. století je předmětem výzkumu a vývoje, není uzavřenou věcí.
Z výše uvedených důvodů a ve shodě se stanovisky Národního památkového ústavu, 
ú. o. p. v hl. m. Praze, Odboru památkové péče Magistrátu hl. m. Prahy i poradní komise MK 
Ministerstvo kultury dospělo k závěru, že soubor je významným dokladem architektury 
přelomu 50. a 60. let 20. století, neboť reprezentuje ve vynikající kvalitě návrat k tradici 
meziválečného funkcionalismu, obohaceného nastupujícím tzv. „bruselským14 stylem. 
Nedílnou součástí architektonického ztvárnění budovy jsou i tři sousoší, uvedená ve výroku. 
Památková hodnota pozemků pare. č. 893/3, 893/7, 893/8, 893/9, 893/10, 893/11, 898/3, k. ú. 
Břevnov, Praha 6, ul. Pod Marjánkou 12, je dána památkovou hodnotou budovy polikliniky, 
která tyto pozemky vyplňuje.
Soubor splňuje podmínky pro prohlášení věci za kulturní památku ve smyslu 
ustanovení § 2 odst. 1 a) zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších 
předpisů.41
Výše citované rozhodnutí Ministerstva kultury kultury č.j. MK 9270/2018 OPP, sp. zn. 
MK-S 3405/2016 OPP ze dne 1. 2. 2018 bylo vlastníkovi souboru i správci doručno shodně 
dne 8. 2. 2018. Správce souboru pak toto rozhodnutí napadl rozkladem ze dne rozkladu ze dne 
21. 2. 2018 (doplněn podáními ze dne 27. 3. 2018 a 2. 10. 2018), kterým se domáhá toho, aby 
rozkladem napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena Ministerstvu kultury 
k novému projednání. Správce v rozkladu a jeho doplnění namítá mj. následující:
Správce namítá, že výrok napadeného rozhodnutí je neúplný, neboť „obsahuje sice 
vymezení prohlašovaného souboru, ale neobsahuje podmínky jeho užívání v režimu kulturní 
památky dle zákona č. 20/1987 Sb.“. Dále namítá, že ministerstvo nesplnilo, co mu uložilo 
druhoinstanční rozhodnutí, tedy vyhodnotit „otázku slučitelnosti prohlášení souboru za
6
kulturní památku se záměrem přestavby a dostavby pro účely LDN." V odstavci III. rozklad 
správce namítá, že ministerstvo neprokázalo splnění podmínek stanovených v § 2 zákona č. 
20/1987 Sb., neboť si neopatřilo v průběhu pokračování řízení další podklady: neprovedlo
žádné další dokazování, ani zjišťování skutečného stavu věci. Pouze opakuje své předchozí 
závěry z napadeného rozhodnutí.44 Rozklad tyto další podklady konkretizuje jako „posudek 
odborných, vědeckých a uměleckých organizací44. Správce má za to, že shromážděná řada 
podkladů včetně osobního seznámení jak s veřejně přístupnými prostorami polikliniky, tak 
prohlídkou za účasti firmy, která objekt spravuje, není dostatečným podkladovým materiálem 
pro rozhodnutí. Další námitkou v odstavci III. rozkladu je namítaná rozporuplnost 
napadeného rozhodnutí, neboť uvádí, že „původní dispozice se v jižním křídle zachovala jen 
zčásti, neboť toto křídlo prošlo v minulosti řadou stavebních úprav, daných proměnnou 
funkcí, a nebyly nalezeny žádné hodnotné umělecké nebo uměleckořemeslné prvky44. Správce 
má dále za to, že je dána dostatečná ochrana památkových hodnot souboru závazným 
stanoviskem OPP MHMP dle § 14 odst. 2 zákona č. 20/1987 Sb. z titulu ochranného pásma 
Pražské památkové rezervace, které má za úkol chránit hodnoty Pražské památkové rezervace 
(např. panoramatické pohledy). Správce rovněž namítá, že ve výroku napadeného rozhodnutí 
není zakotveno, že respektuje pravomocná rozhodnutí příslušného stavebního úřadu, 
vztahující se k probíhajícím stavebním úpravám budovy. Správce považuje za nedostatečné, 
že tato skutečnost je uvedena pouze v odůvodnění (a nikoliv ve výroku) napadeného 
rozhodnutí. K tomu dále správce uvádí následující: „Bez úplného výroku bude muset účastník 
řízení dodržet postupy předvídané v zákoně č. 20/1987 Sb., zejména tedy povinnost vyžádat si 
závazné stanovisko podle § 14 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., což může vést k marnému 
uplynutí lhůt k provedení stavebních prací, které byly stanoveny ve stavebním povolení ve 
znění příslušných rozhodnutí o povolení změn stavby před jejím dokončením (aktuálně do 
06/2018). Ministerstvo kultury mohlo ošetřit práva účastníka také tím způsobem, že by si v 
souladu s § 131 odst. 1 správního řádu, coby nadřízený orgán orgánu památkové péče, 
příslušného k vydání závazného stanoviska podle § 14 odst. 3 památkového zákona, převzít 
příslušnost k vydání takového závazného stanoviska a vydat jej namísto orgánu památkové 
péče, přičemž toto závazné stanovisko mohlo být součástí výroku napadeného rozhodnutí. 
Takto by byly nejlépe zohledněny zájmy všech zúčastněných stran.44 Správce dále namítá, že 
ministerstvo se nevypořádalo řádně s otázkou střetu veřejného zájmu na ochraně kulturního 
dědictví s veřejným zájmem na poskytování zdravotnických a sociálních služeb, tj. otázkou 
slučitelnosti prohlášení souboru za kulturní památku se záměrem přestavby a dostavby 
souboru pro účely LDN. K tomu správce uvádí: „Prohlášení za kulturní památku realizaci 
takového záměru reálně zcela vylučuje. Má-li poliklinika sloužit svému účelu tedy plnit 
funkci zdravotnického a výhledově zdravotně-sociálního zařízení, není možné ji vést na 
seznamu nemovitých kulturních památek. Její prohlášení podstatně omezí možnost budoucího 
využití polikliniky. Zachování budovy polikliniky v její původní podobě je neslučitelné s její 
přestavbou ve schváleném rozsahu.44
V podání ze dne 2. 10. 2018, kterým je rozklad doplněn, se uvádí následující: 
„Považuji za nezbytné Vás v uvedené věci informovat o nové zjištěných skutečnostech 
týkajících se nežádoucího statického stavu polikliniky, které jsou akutního charakteru. Byly 
vypracovány dva posudky ohledně statiky budov polikliniky. Tyto vyvozují závěr, že 
poliklinika je ve velmi špatném technickém stavu, znalec jej doslovně hodnotí jako 
„podmínečně havarijní4. V případě další nečinnosti ve věci rekonstrukce nebo plného zatížení 
budov polikliniky nastane stav havarijní. Zmiňované posudky si Vám dovoluji předložit v 
příloze.Vzhledem k souvislosti provedení rekonstrukce polikliniky s řízením ve věci 
prohlášení polikliniky za kulturní památku považuji za nutné Vás s výše uvedenými novými 
informacemi seznámit. Památková ochrana této budovy by znamenala další neúměrné 
prodlužování nežádoucího stavu, znemožňovala by rychlé řešení a projekt by, vzhledem k
7
nyní předvídatelné extrémní složitosti rekonstrukce, extrémně prodražovala, ne-li 
znemožňovala."
K. výše citovanému doplnění rozkladu byl přiložen .,Statický posudek -  posouzení 
stávajícího stavu" , který v srpnu 2018 vypracoval Ing. Jiří Surovec ze společnosti PSDS 
s.r.o., se sídlem Trabantská 673/18, 190 15 Praha 9. V posudku jsou obsaženy mj. následující 
zjištění, vyhodnocení a závěry:
Koroze výztuže - z výsledků stavebního průzkumu vyplývá, že prakticky veškerá 
betonářská výztuž se nachází ve zkarbonatovaném prostředí a není tedy chráněna proti korozi. 
Při korozivních procesech výztuž nabývá na objemu a způsobuje nejdříve podélnou prasklinu 
a následně i odloupnutí krycí vrstvy betonu. Následně proces koroze probíhá ještě rychleji — 
výztuž je obnažena. Pro zastavení další koroze výztuže je nutné veškeré nosné konstrukce 
odkrýt (odstranit všechny podhledy, nenosné vrstvy podlah, vnější obklady železobetonových 
prvků apod.), odprýsknutý beton odstranit a následně řádně chemicky ošetřit aplikací 
inhibitoru koroze, adhezního můstku a zpětná reprofilace cementovou maltou.
Rezervy v hlavních prvcích: Problémy vyvstávají s původním odvážným návrhem, 
kde prvky nevykazují žádné rezervy podle dřívějších norem, současným normám nevyhovují. 
To v kombinaci se zjištěným stavem, kdy se v konstrukcích vyskytují špatně probetonovaná 
mezerovitá místa, vyvolá s největší pravděpodobností výměnu nevratně poškozených 
primárních prvků (zejména sloupů u dilatační spáry). Navíc i během samotné sanace, kdy 
budou odstraňovány odprýsknuté části betonu, dojde k oslabení průřezu prvků, což opět 
vyvolá nutnost dočasného provizorního vystojkování. Rekonstrukce bude tedy možná jen se 
současným významným odlehčením stávajících konstrukcí, a to po svislých sekcích. 
Provizorní vystojkování bude probíhat po celé výšce budovy a požadavek na provádění 
rekonstrukce za současného, byt’ omezeného, zdravotnického provozu je nemožný. 
Konstrukci bude nutné v některých místech posílit pomocí nových materiálů, zejména lamel z 
vysokopevnostního uhlíkového vlákna. Vzhledem k nepříliš valné kvalitě prováděné betonáže 
je pravděpodobné, že některé prvky ale nebude možné tímto způsobem provádět, protože 
odtrhová pevnost betonu nebude dostatečná k zajištění soudržnosti mezi novou výztuží a 
původním betonem. Pak by sanace znamenala prakticky kompletní vybourání dotyčného 
prvku a jeho novou betonáž. To opět vyvolá velký počet provizorních stojek.
Rozsah provedeného průzkumu je navíc nedostatečný. Budova je v současnosti v 
plném provozu a nebylo možné provedení dostatečného počtu sond, které by kvalifikovaly 
rozsah prvků, kde by byla nutná buď sanace pomocí uhlíkových lamel, nebo kompletní 
vybourání a dobetonávka. Nebylo možné například provést sondy k nadpodporové výztuži 
průvlaků, která je zásadní pro posouzení všech příčných hlavních průvlaků, a k výztuži 
stropních desek, neboť se zde nacházejí rozvody topení a nebylo možné vyloučit případné 
vyplavení předmětných místností.
Příčiny současného nevyhovujícího stavu jsou dvojí. Prvotní příčinou jsou nekvalitně 
provedené stavební práce ze začátku šedesátých let. Hlavní příčinou je však jednoznačně 
špatná dlouhodobá údržba, zejména v období posledních cca deseti let. V této době se již 
musela karbonatace -  a její následné projevy -  viditelně projevovat.
Možné postupy během rekonstrukce: Odlehčení stávajících konstrukcí - Konstrukce 
ani v původním, projektovaném a teoreticky dokonalém stavebním stavu nevyhovuje 
požadavkům současných norem na mezní stav únosnosti. Pravděpodobnost poruchy je vyšší, 
než po-žaduje norma. Ke splnění požadavků současných norem je možné se přiblížit za 
předpokladu snížení zatížení stávajících zejména stálých zatížení. Jedná se zejména o těžké
8
skladby (škvára + mazanina), které je možné z pohledu statiky nahradit polystyrénovou 
kročejovou izolací a systémovými deskami suché výstavby.
Zde by tíha nové skladby byla za předpokladu tloušťky vrstvy systémové sádrovláknité desky 
25 mm a vrstvy EPS 100 mm cca 35 kg/m2 (bez nášlapné vrstvy). Dlažba do lepidla je 
přibližně stejně těžká. Stávající tíha skladby nad nosnou deskou je cca 280 kg/m2. Použití 
lehčí skladby by znamenalo úsporu cca 210 až 240 kg/m2 podle typu nášlapné vrstvy. To je 
úspora minimálně třetiny stálého zatížení stropní desky (uvažováno včetně vlastní tíhy stropní 
desky, tj. z hodnoty v tabulce 5.1), nevýhodou je pravděpodobné zhoršení akustických 
parametrů skladby stropu, zejména zhoršení neprůzvučnosti.
Zesílení prvků - Výše uvedený způsob odlehčení vychází stále z předpokladu 
dokonale postavené a nepoškozené původní konstrukce. Dle stavebního průzkumu ale prvky 
vykazují významné závady (zejména mezerovitost betonu díky nekvalitní betonáži). Dále 
zejména smyková výztuž ve sloupech ani průvlacích neodpovídá ani dřívějším požadavkům 
norem. Bude tedy nutné některé prvky zesílit. Sloupy s nedostatečnou třmínkovou výztuží je 
možné posílit obalením uhlíkovou tkaninou, stejný způsob je možné provést u průvlaků u 
podpor. Naopak ohybovou výztuž je možné posílit uhlíkovými lamelami do prostoru tahové 
spodní výztuže. Horní ohybová výztuž bude posílena jen obtížně díky potřebě projít skrz 
sloup. Aplikované zesílení pomocí uhlíkových vláken bude znamenat další potřebu ochrany 
tohoto zesílení pomocí požárně odolných obkladů.
Celková výměna prvků - podmínka úspěšné aplikace výše uvedených uhlíkových 
prvků je dobrá kvalita betonu, zejména jeho dobrá přilnavost. Pokud odtrhové zkoušky 
prokáží opak, nebude možné toto zesílení provést. Druhou podmínkou je přístupnost prvků ze 
všech stran, což nebude zcela jistě možné například u subtilních vnějších dvojic sloupů, 
kterými prochází dilatační spára. Pak do úvahy přichází náhrada celého prvku za nový. Prvek 
by byl nahrazen provizorními pod-porami a vybourán. Následně by byla vyvázána nová 
betonářská výztuž a prvek by byl nově vybetonován. Tento způsob sanace je velmi invazivní 
a potvrzuje nutnost provádění rekonstrukce za vyloučeného zdravotního provozu.
Změna konstrukčního systému -  nové podepření. Zásadním posílením konstrukce je 
také přidání nových svislých konstrukcí, které by významně snížily zatížení stávajících 
poškozených prvků. Mezi tato podepření se jeví nahrazení vnitřních nenosných příček 
nosnými zdmi. Tato varianta znamená ale zároveň významný dispoziční zásah do užitných 
ploch a dále také samozřejmě bude znamenat zajištění řádného založení těchto nových svis
lých stěn. Jistou komplikaci bude představovat ale stávající kryt civilní obrany, který se pod 
budovou nachází.
Dopad na stávající provozy. Realizovaný průzkum prokázal, že objekt je vlivem nízké 
kvality stavebních prací a následné dlouhodobě chybějící údržbě ve velmi špatném 
technickém stavu. Objekt nevyhovuje požadavkům norem na únosnost ani nebyly dodrženy 
tehdy běžné konstrukční zásady (chybějící třmínky). Skutečnost, že objekt nezkolaboval, 
přikládám tomu, že objekt není plně využíván. To je nutné bezpodmínečně dodržet. Do doby 
provedení rekonstrukce je nutné objekt v co největší míře odlehčit. Odlehčení musí být 
celoplošné, a mělo by zahrnovat následující: 1) Provedení přesunu těžkých provozů (např. 
případné zdravotnické archívy) do jiných objektů, případně do podzemního podlaží. 
2) Rovnoměrné rozmístění jednotlivých provozů po celé ploše půdorysu. Nesmí dojít k lokál
nímu přetížení jediné řady sloupů. 3) Ve zbývajících prázdných prostorech je nutné odebrat 
nenosnou skladbu podlahy a případné nepotřebné příčky. Díky odstranění nenosných skladeb 
se zpřístupní horní povrch nosné stropní desky k dalšímu doplňujícímu podrobnému 
průzkumu. Výše uvedená opatření je nutné doplnit podrobným pasportem poruch stávajících 
konstrukcí a stav objektu podrobit podrobné prohlídce minimálně 2 x ročně. Důraz je nutné
9
věnovat zejména podélným trhlinám značícím nastupující korozi výztužných prutů. Vzhledem 
k riziku odpadávání kusů betonu z vnější části obvodových sloupů je nutné zamezit vstupu 
osob do blízkosti fasády. Vstupní lávky do objektu jsou v havarijním stavu a již v minulosti 
byly provizorně podepřeny případně nahrazeny novou konstrukcí. Toto provizorní zajištění je 
nutné ve stejném intervalu sledovat a případně doplňovat.
Závěr - na podkladě stavebně technického průzkumu byla provedena prohlídka 
objektu statikem. Následně byl proveden orientační přepočet únosností dvojice hlavních 
nosných prvků -  vnitřního sloupu a stropního trámu na největší rozpětí. Přepočet vycházel z 
optimistických předpokladů správnosti použití výztuže s vyšší únosností a únosnost nebyla 
redukována korozivními úbytky. Na základě provedeného stavebního průzkumu a dostupných 
podkladů konstatuji následující závěry: 1) Sedmipodlažní objekt polikliniky je ve velmi 
špatném technickém stavu. Stav hodnotím jako podmínečně havarijní. 2) Havarijní stav by 
nastal za podmínky další nečinnosti nebo plného zatížení budovy. Objekt ani v ideálním 
nepoškozeném stavu nesplňuje požadavky současných norem na zásady navr-hování 
konstrukcí a jejich únosnost. 3) Požadovanou rekonstrukci není možné provádět za 
současného, byť částečně omezeného, zdravotního provozu. 4) Velmi špatný stav objektu má 
dvě příčiny. Prvotní příčinou je špatná kvalita stavebních prací v době výstavby a druhou, 
hlavní příčinou je chybějící řádná údržba objektu za období zejména posledních deseti let. 5) 
Je nutné zamezit přístupu osob do nebezpečného perimetru budovy, z fasády hrozí odpadá
vání kusů obkladů a krycí vrstvy betonu. Dále bude nutné zajistit ochranu proti padající 
omítce u všech vstupů do objektu. 6) Nadměrně zatěžující provozy (zejména případné 
archívy) je nutné ze stropních konstrukcí vystěhovat buď do podzemního podlaží nebo do jiné 
budovy. Stávající provozy je nutné rovnoměrně rozmístit po celé ploše půdorysu, 
nevyužívané prostory v co největší míře odlehčit (vybourání nenosných skladeb, odstranění 
nepotřebných příček). 7) Je třeba provést jednak podrobný pasport stávajících poruch a na něj 
navazující podrobný stavebně technický průzkum, který bude probíhat zejména ve 
vyklizených prostorech a následně je nutné podrobné zhodnocení rozsahu a možností způsobů 
sanace uvedených v kapitole 7. Důraz je nutné věnovat zejména podélným trhlinám značícím 
nastupující korozi výztužných prutů.8) Do doby rekonstrukce objektu je nutné poruchy 
evidované v pasportu minimálně 2 x ročně kontrolovat.41
Dále byl k výše citovanému doplnění rozkladu přiložen „Statický výpočet - posouzení 
stávající nosné konstrukce11, který v srpnu 2018 vypracoval Ing. Stanislav Canini ze 
společnosti Sateka projekt s.r.o., se sídlem Oldřichovská 194/16, 405 02 Děčín. V tomto 
posouzení je uvedeno mj. následující:
„Popis poruch - Zásadní a nejzávažnější poruchou objektu je degradace fasádních 
nosných železobetonových prvků způsobená korozí výztuže. Projevuje se to zejména 
popraskáním a odpadáváním částí betonových prvků a oslabením průřezové plochy výztuže. 
Tím je zásadním způsobem negativně ovlivněna únosnost konstrukce. Stavebně-technický 
průzkum prokázal, že hloubka karbonatace betonu je výrazně větší, než je krytí ocelové 
výztuže. Závažné jsou rovněž zjištění stavebně-technického průzkumu, který odhalil 
nerovnoměrné uložení betonové směsi a výztuže. Směs není homogenní a vyskytují se místa, 
kde je převážně kamenivo s malým množstvím pojivá. Výztuž je uložena nepravidelně s 
nedostatečným krytím, místy chybí třmínky. Vzhledem k rozsahu doposud provedených 
průzkumů nelze tuto poruchu podrobněji rozvést. Další poruchy menšího rozsahu byly 
zjištěny při vizuální prohlídce krytu CO, kde dochází rovněž k degradaci nosné konstrukce 
vlivem koroze výztuže. Příčiny poruch jsou jednak stáří objektu a nedostatečná údržba po 
celou dobu existence a ve velké míře i nedodržení konstrukčních zásad, zejména nedostatečné 
krycí vrstvy, nesprávné uložení betonové směsi a výztuže.
10
Jsou navrženy dvě metody sanace nosné konstrukce, jedná se o zvyšování únosnosti 
lepenou CFRP výztuží a o zvyšování únosnosti železobetonovou objímkou. Zesilování 
konstrukce by se mělo provádět od spodních podlaží po vrchní podlaží. Alternativně lze 
uvažovat s výměnou stávajících podlah za nové s nižší vlastní tíhou.“
V souladu s § 152 správního řádu bylo přezkoumáno rozkladem napadené rozhodnutí 
Ministerstva kultury, jakož i řízení, které rozhodnutí předcházelo, a to zejména s přihlédnutím 
k námitkám v rozkladu uvedeným.
Shledal jsem, že v rámci podání ze dne 2. 10. 2018, kterým byl doplněn rozklad, byl 
předložen „Statický posudek -  posouzení stávajícího stavu“, který v srpnu 2018 vypracoval 
Ing. Jiří Surovec a dále „Statický výpočet - posouzení stávající nosné konstrukce11, který v 
srpnu 2018 vypracoval Ing. Stanislav Canini. Konstatuji, že zobou posudků vyplývá, že 
objekt je z hlediska statického narušení v mnohem horším stavu, než bylo dosud v řízení 
prokázáno. Z posudků pak v této souvislosti rovněž vyplývá, že nezbytná rekonstrukce, 
sanace a zabezpečení objektu bude vyžadovat mnohem rozsáhlejší a důkladnější 
zabezpečovací zásahy do konstrukcí objektu, než bylo dosud zamýšleno. Dospěl jsem proto 
k závěru, že na základě těchto nových zjištění bude proto nutno zvážit, nakolik jsou relevantní 
dosavadní úvahy Ministerstva kultury o tom, že stavebním úřadem povolená rekonstrukce 
objektu je slučitelná s ochranným režimem kulturní památky. Bude tedy nutno znovu 
zkoumat a vyhodnotit, zda a nakolik tyto nezbytné zabezpečovací zásahy budou mít vliv na 
zachování památkových hodnot objektu, tj. zdaje na místě prohlašovat za kulturní památku 
objekt, který svých památkových hodnot bude muset ve značné míře pozbýt, aby mohla být 
rozsáhlými stavebními zásahy zajištěna jeho statická stabilita a vůbec celá jeho další 
existence.
K tomu podotýkám, že ve správních řízeních týkajících se veřejného zájmu (zde zájmu 
na ochraně kulturní dědictví), jejichž výsledkem může být rozhodnutí o prohlášení věci za 
kulturní památku či zrušení tohoto prohlášení, kterým jsou účastníkům řízení založeny či 
naopak zrušeny povinnosti (např. pečovat o kulturní památku) nebo založeno či zrušeno 
omezení jejich práv (např. omezení vlastnického práva), nelze aplikovat zásadu koncentrace 
řízení tak, jak je upravena v § 82 odst. 4 správního řádu, kterým je stanoveno, že k novým 
skutečnostem a k návrhům na provedení nových důkazů, uvedeným v odvolání (rozkladu) 
nebo v průběhu odvolacího (rozkladového) řízení, se přihlédne jen tehdy, jde-li o takové 
skutečnosti nebo důkazy, které účastník nemohl uplatnit dříve. Tento názor zastává rovněž 
JUDr. Josef Vedral, Ph.D. ve své publikaci Správní řád. Komentář, II. aktualizované a 
rozšířené vydání, Praha leden 2012, vyd. BOVA Polygon, s. 727.
Vzhledem k tomu. že v nyní řešeném případě nelze uplatnit zásadu koncentrace řízení, 
pak je nutno přihlédnout k novým poznatkům ohledně zhoršeného stavebně technického stavu 
objektu, které byly poprvé uplatněny až v rozkladu a zejména pak v posudcích, které jsou 
přílohami doplnění rozkladu.
Konstatuji, že zkoumání, prověření a vyhodnocení závažných skutečností popsaných v 
předložených posudcích, které mohou mít zásadní význam pro výsledek řízení o prohlášení 
objektu za kulturní památku, nelze dodatečně učinit až v rámci řízení o rozkladu, neboť by 
toto posouzení účastník již nemohl napadnout řádným opravným prostředkem a byla by tak 
porušena zásada dvouinstančnosti správního řízení.
Na základě výše uvedeného mi proto nezbylo než rozkladem napadené rozhodnutí 
zrušit a věc vrátit Ministerstvu kultury k novému projednání a rozhodnutí, ve kterém budou 
řádně vyhodnoceny skutečnosti uvedené v posudcích přiložených k doplnění rozkladu.
Ministerstvo kultury se v novém rozhodnutí rovněž řádně argumentačně vypořádá se 
všemi ostatními námitkami uplatněnými v nyní podaném rozkladu a jeho doplnění, které 
budou v době vydání nového prvoinstančního rozhodnutí z věcného hlediska i nadále 
relevantní pro posouzení merita věci. Účastníkům pak bude před vydáním nového rozhodnutí 
umožněno vyjádřit se v souladu s ustanovením § 36 odst. 3 správního řádu.
P o u č e n í :
Toto rozhodnutí je podle § 91 odst. 1 a § 152 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní 
řád, v platném znění, konečné a n e l z e  se proti němu dále odvolat.
Za správnost vyhotovení: doc. Mgr. Antonín Staněk, Ph.D., v. r.
JUDr. Petr Strupek, v. r. ministr kultury
otisk úředního razítka
Městská část Praha 6, Čs. armády 601/23, 160 00 Praha 6 
Hlavní město Praha, Mariánské nám. 2, 110 01 Praha 1 
Na vědomí obdrží: Ministerstvo kultury, OPP/O, zde
Národní památkový ústav, generální ředitelství, Valdštejnské nám. 3, 118 01 Praha 1 
Národní památkový ústav, ú.o.p. v hl. m. Praze, Na Perštýně 12/356, 110 00 Praha 1 
Magistrát hlavního města Prahy, odbor památkové péče, Mariánské nám. 2, 110 01 Praha 1
12

Originál dokumentu:

analogový

Typ/druh dokumentu:

Typ dokumentu:	publikace, listiny, spisové dokumenty
Druh dokumentu:	evidence kulturních památek
Bližší specifikace:	rozhodnutí/usnesení podle správního řádu

Jméno souboru:

G0552757.pdf

Formát souboru:

application/pdf

Autor záznamu:

Michl Lukáš

Popis dokumentu:

Praha - Břevnov, poliklinika Pod Marjánkou. Rozhodnutí podle § 152 správního řádu - rozklad.

Název pracoviště:

generální ředitelství

Velikost dokumentu (v bytech):

6259790 B

Rozměry obrazového dokumentu:

Autor originálu:

Ministerstvo kultury; Staněk Antonín;

Klíčová slova:

Kulturní památka nemovitá;

Uživ. klíčová slova:

dokument ÚSKP;

Datum vzniku:

17.07.2019

Licence:

Typ:	úřední dílo - dílo, na které se nevztahuje ochrana podle práva autorského (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121)

Vazby dokumentu na aplikace IISPP

Bližší specifikace

Odkaz

Aplikace: Památkový katalog - právní stav

Druh záznamu: Právní stav

Ident. zázn.: Id právního stavu

Hodnota ident.: 12113300

Bližší specifikace:

Název	poliklinika Pod Marjánkou
Číslo ÚSKP
Kód fáze ochrany	N
Fáze ochrany	neprohlášeno
Kód typu ochrany	KP
Typ ochrany	kulturní památka

Aplikace: Památkový katalog - právní akt

Druh záznamu: Právní akt

Ident. zázn.: Id právního aktu

Hodnota ident.: 22200914

Bližší specifikace:

Název	rozhodnutí o rozkladem napadeném rozhodnutí Ministerstva kultury o prohlášení za kulturní památku
Číslo	MK 51895/2019 OLP
Datum nabytí právní moci
Typ ochrany	kulturní památka
ID právního stavu	12113300 Načítám data z navázané aplikace...

Územní identifikace dokumentu

Územní rozsah:

objekt lokalizovaný

Definiční body

Def. bod

Název objektu

Část obce

Č. dom.

Ulice

Č. or.

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Def. bod: 1506081

Název objektu:

Část obce: Břevnov

Č. dom.: č.p. 1906

Ulice: Pod Marjánkou

Č. or.: 12

Kat. území: Břevnov

Obec: Praha

ORP: Praha

Okres: Praha

poliklinika Pod Marjánkou (právní stav 12113300)

Přírůstkové body

Přír. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Lokality

Kód CZ

Název lokality

Reálný typ

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Kraj

Kód CZ: 11035

Název lokality: Nový Břevnov

Reálný typ: sídliště

Kat. území: Břevnov

Obec: Praha

ORP: Praha

Okres: Praha

Kraj: Hlavní město Praha

poliklinika Pod Marjánkou (právní stav 12113300)

Historické regiony

Kód RS

Název hist. regionu

Kód RS: 371

Název hist. regionu: Praha

poliklinika Pod Marjánkou (právní stav 12113300)

Ke stažení Náhled Poslat žádost