Zavřít ( + - )

Metainformační systém NPÚ

Detail dokumentu

Tisk

Náhled:

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Textový obsah:

 
Metodika efektivního terénního průzkumu 
a dokumentace historických staveb 
Tematický plošný průzkum sušáren chmele  
  
Národní památkový ústav 
územní odborné pracoviště v Ústí nad Labem 
odborné a metodické publikace, svazek XX 
 
 
Filozofická fakulta 
Univerzity Jana Evangelisty Purkyně 
v Ústí nad Labem 
 
 
 
 
Certifikovaná metodika 
 
Metodika efektivního terénního průzkumu a dokumentace historických staveb 
Tematický plošný průzkum sušáren chmele 
 
Kamil Podroužek a kol. 
 
 
 
 
 
 
 
Ústí nad Labem 2019 
Certifikovaná metodika 
Osvědčení č. XX 
 
Metodika vznikla v rámci řešení grantového projektu Dokumentace historických staveb 
sloužících pro zpracování chmele, který je financován z prostředků aplikovaného výzkumu a 
vývoje národní a kulturní identity (NAKI) Ministerstva kultury České republiky.  
Identifikační kód projektu: DG16P02B021. 
 
Metodika je určena pracovníkům odborných institucí, které se zabývají ochranou kulturního 
dědictví, mezi tyto instituce patří především Ministerstvo kultury ČR, Národní památkový 
ústav a orgány státní památkové péče, dále vysoké a střední školy s akreditovanými obory 
zaměřené na dokumentaci památek a muzea a galerie výtvarných umění. 
 
Metodika byla schválena odborem vědy a výzkumu Ministerstva kultury. Ministerstvo 
doporučuje tuto metodiku pro využití při ochraně kulturního dědictví ČR. 
Oponenti: 
XXXXX 
XXXXX 
 
Jazyková korektura: Mgr. Michaela Koumarová 
Technická redakce: Mgr. Lukáš Sláma 
Editor: PhDr. Kamil Podroužek, Ph.D. 
 
© PhDr. Kamil Podroužek, Ph.D., 2019; Mgr. Šimon Eismann, 2019;  Mgr. Jan Horák, 
2019;Mgr. Jiří Kaláb, 2019; Mgr. Miroslav Papoušek, 2019; Mgr. Renata Kuprová, 2019; 
Mgr. Lucie Radová, 2019; Mgr. David Skalický, 2019; Bc. Roman Švec, DiS, 2019. 
© Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ústí nad Labem, 2019 
ISBN: XXX 
© Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, filozofická fakulta, 2019 
ISBN: XXX 
Obsah 
Abstract ...................................................................................................................................... 7 
Abstrakt: ..................................................................................................................................... 8 
Úvodní slovo .............................................................................................................................. 9 
1 Kontury efektivního tematického plošného průzkumu a dokumentace historických staveb 
(Kamil Podroužek – Lucie Radová) ......................................................................................... 12 
1.1 Cíle metodiky ............................................................................................................ 12 
1.2 Východiska ................................................................................................................ 12 
1.3 Realizace .................................................................................................................... 14 
2 Obecná metoda formální analýzy archeologizovaných staveb (Kamil Podroužek) ......... 18 
2.1 Teoretická východiska ............................................................................................... 19 
2.1.1 Cíle ..................................................................................................................... 19 
2.1.2 Stavba jako historický pramen ........................................................................... 19 
2.2 Metodologie řešení .................................................................................................... 21 
2.2.1 Vymezení a charakteristiky pramenné základny ................................................ 22 
2.2.2 Metoda práce ...................................................................................................... 22 
2.2.3 Základní vztahy .................................................................................................. 23 
2.2.4 Postup formální analýzy ..................................................................................... 25 
2.2.5 Analýza ............................................................................................................... 25 
2.2.6 Funkční analýza živé struktury .......................................................................... 26 
2.2.7 Formální analýza neživé struktury ..................................................................... 26 
2.2.8 Deskripce ............................................................................................................ 26 
2.2.9 Syntéza ............................................................................................................... 27 
2.2.10 Interpretace a iterace .......................................................................................... 27 
2.2.11 Třídění terénních pramenů ................................................................................. 28 
2.2.12 Stopy a relikty .................................................................................................... 28 
2.2.13 Typologizace zařízení ........................................................................................ 31 
2.2.14 Prostorové relace zařízení .................................................................................. 32 
2.2.15 Uspořádání prostoru ........................................................................................... 33 
2.2.16 Syntéza a interpretace ......................................................................................... 34 
2.2.17 Syntéza a interpretace ......................................................................................... 35 
2.2.18 Shrnutí ................................................................................................................ 38 
3 Průzkum a identifikace historických staveb sloužících pro zpracování chmele (Roman 
Švec) ......................................................................................................................................... 40 
3.1 Tematický průzkum ................................................................................................... 40 
3.2 Stanovení cílů ............................................................................................................ 41 
3.3 Příprava před terénním výjezdem .............................................................................. 41 
3.4 Terénní průzkum a sběr dat ....................................................................................... 43 
3.4.1 Výběr lokalit ....................................................................................................... 43 
3.4.2 Identifikace objektů v terénu .............................................................................. 43 
3.4.3 Charakteristické znaky sušáren chmele .............................................................. 45 
3.4.4 Sběr dat ............................................................................................................... 62 
4 Dokumentace stávajícího stavu historických objektů sloužících pro zpracování chmele 
(Jan Horák) .............................................................................................................................. 68 
4.1 Standardní pracovní postup ....................................................................................... 68 
4.2 Geodetické měření ..................................................................................................... 69 
4.3 Fotogrammetrie ......................................................................................................... 71 
4.4 Stavební měření ......................................................................................................... 73 
4.5 Ostatní metody dokumentace staveb ......................................................................... 75 
4.6 Výkresy ...................................................................................................................... 77 
4.7 Závěrem ..................................................................................................................... 79 
5 Objekty k sušení chmele do poloviny 20. století v písemných a obrazových pramenech 
paměťových institucí (Renata Kuprová – Kamil Podroužek) .................................................. 81 
5.1 Hlavní cíle a strategie ................................................................................................ 81 
5.1.1 Fondy správního řízení a dohledu ...................................................................... 83 
5.1.2 Firemní a podnikové fondy ................................................................................ 90 
5.1.3 Osobní a rodinné fondy ...................................................................................... 92 
5.1.4 Narativní prameny .............................................................................................. 93 
5.1.5 Knihovní fondy .................................................................................................. 94 
5.1.6 Ikonografické prameny ...................................................................................... 96 
6 Prostorová identifikace objektů sloužících pro zpracování chmele (Šimon Eismann) .... 97 
6.1 Trivia ......................................................................................................................... 97 
6.2 Požadavky na funkcionalitu ....................................................................................... 97 
6.3 Zvolená platforma ...................................................................................................... 99 
6.4 Návrh datového modelu ........................................................................................... 102 
6.5 Úskalí implementace ............................................................................................... 106 
6.6 Ukládání dokumentů ................................................................................................ 107 
6.7 Zpracování dat ......................................................................................................... 109 
6.8 Vizualizace dat ........................................................................................................ 111 
6.9 Mapové podklady .................................................................................................... 113 
6.10 Metadata ............................................................................................................... 115 
6.11 Aplikace pro terénní sběr dat ............................................................................... 118 
7 Tršická chmelařská oblast (Jiří Kaláb – Miroslav Paoušek) ......................................... 129 
7.1 Rozbor literatury ...................................................................................................... 132 
7.2 Analýza archivních pramenů ................................................................................... 134 
7.3 Plošný tematický terénní průzkum .......................................................................... 134 
7.4 Charakteristické rysy ............................................................................................... 136 
7.5 Diskuse .................................................................................................................... 136 
7.6 Slovníček místní chmelařské terminologie .............................................................. 137 
8 Závěr ............................................................................................................................... 138 
Příloha .................................................................................................................................... 140 
Karta sušárny u č.p. 11 v obci ............................................................................................ 140 
Karta obce Radíčeves ......................................................................................................... 141 
Literatura ................................................................................................................................ 142 
Seznam vyobrazení ................................................................................................................ 147 
 
  
Abstract: 
The main focus of this project NAKI DG16P02B021 Documentation of the historical 
buildings for hops processing was to perform a basic documentation of the historical 
buildings for hops processing. These buildings are part of architectual assets bound to the 
specific natural conditions occuring only in some regions. These conditions constitute an 
important part of the urbanism of towns and cultural countriside. There has not been given 
any scientific attention to the development, function, constructions or the technological 
equipment used on these buildings. In addition, these buildings (except several) are not 
historically protected. With respect to size, these buildings are of a great financial burden to 
their owners and have lately been subject to a large scale of demolition. Out of more than 
5500 of these buildings listed in the beginning of the 20th century in Zatec hops region itself 
only hundreds have been preserved. Hence, the documentation is the last possibility of 
recording these buildings for the future. As part of the basic documentation of the buildings, 
undoubtful identification, photo-documentation, the documentation of the specific contruction 
solutions, technological equipment and technological state of proving the hops processing, the 
land surveying, the construction measurements and sample collection for dendro-chronical 
dating of selected buildings was performed. The archive research was part of the study as 
well. 
Based on this evidence a special map and IISPP/GIS NPÚ based database was created. 
A highly easy-to-use system was created using sophisticated technology - phones with 
cameras and GPS modules, tablet PCs, remote network access to the external scanned 
document storage and remotely accessible GIS and MIS map databases.  
This system  enables operational field documentation and based on this experience a 
methodology was created that describes the use of this widlely available technology in basic 
field architectural documentation. 
  
Abstrakt: 
Hlavním cílem projektu NAKI DG16P02B021 Dokumentace historických staveb 
sloužících pro zpracování chmele bylo provést základní dokumentaci historických staveb 
sloužících pro zpracování chmele. Tyto stavby jsou součást stavebního fondu vážícího se na 
specifické přírodní podmínky a vyskytující se proto pouze v některých regionech. Zde však 
představují důležitou součást urbanismu obcí a kulturní krajiny. Jejich vývoji, funkci, 
konstrukcím ani technologickému vybavení však nebyla dosud věnována žádná badatelská 
pozornost. Zároveň se jedná o stavby, které až na výjimky nejsou památkově chráněné. 
Vzhledem ke své velikosti dnes pro vlastníky představují finanční zátěž a v posledních pěti 
letech jsou ve velkém měřítku demolovány. Z více než 5 500 těchto staveb zaznamenaných na 
počátku 20. století jen v Žatecké chmelařské oblasti, jich dnes zůstaly zachovány stovky. 
Dokumentace tak představuje poslední možnost, jak jejich existenci zaznamenat pro 
budoucnost. Vedle základní dokumentace staveb, tedy nezpochybnitelné identifikace, 
fotodokumentace, popis specifických stavebních součástí dokládajících zpracování chmele 
včetně konstrukčního řešení, technologického vybavení a technického stavu, bylo u 
vybraných hodnotných objektů provedeno i zaměření a odběr vzorků pro 
dendrochronologické datování a archivní rešerše. Průzkumem stavebního fondu a archivních 
pramenů byly sledovány i změny v technologii zpracování chmele. Na základě těchto údajů 
byla vytvořena speciální mapa a databáze fungující na platformě systému IISPP/GIS NPÚ. Při 
dokumentaci byly využívány moderní technologie - telefony a fotoaparáty s GPS, tablety, 
dálkový přístup k síti a společnému externímu úložišti se skenovanými dokumenty, 
mapovými podklady s možností přístupu k databázi GIS a MIS, díky kterým byl vytvořen 
efektivní systém pro operativní terénní průzkum a dokumentaci. Na základě těchto zkušeností 
vznikla tato metodika, věnující se využití těchto dnes běžně dostupných zařízení pro základní 
dokumentaci staveb v terénu. 
  
Úvodní slovo 
 
 
Vážení příznivci památek,  
  
  
metodika, kterou držíte v ruce, vznikla na základě rozsáhlého plošného průzkumu, 
realizovaného v letech 2016–2019. Výchozí situace před jeho začátkem byla poměrně 
komplikovaná, protože průzkum, byť probíhal plošně na rozsáhlém území, se netýkal všech 
staveb, ale pouze úzké skupiny technických objektů - sušáren chmele. Již existující metodiky, 
které se této problematice v poslední době věnovaly, tak bylo možné pro naše účely využít 
pouze částečně
1
 a dosud obvyklé metody, techniky a formy bylo nutné výrazně přizpůsobit 
konkrétní situaci.  
Byli jsme si také vědomi faktu, že na vytipovaném území bude sledovaných staveb "velké 
množství".
2
 Nebyli jsme však schopni určit, zda se budeme pohybovat v řádu desítek nebo 
stovek, což je ovšem pro správné naplánování průběhu dokumentace a pro stanovení jejího 
rozsahu stěžejní.
3
  
  
Dalším problémem byla skutečnosti, že námi vybraný typ objektů se velmi často nachází 
uvnitř zástavby usedlostí a ne každá sušárna je viditelná, natož dostupná, z veřejných 
prostranství. Přesná identifikace ve smyslu ztotožnění dané stavby s konkrétní parcelou je 
tedy komplikovaná, navíc je velmi obtížné provádět ji ex post - v kanceláři během zpracování 
dat z terénu. Zároveň jsme chtěli, aby výsledky našeho výzkumu byly co nejdříve přístupné 
široké veřejnosti i s možností případného budoucího rozšiřování databáze ze strany 
"poučených " laiků.   
 
                                                 
1
 Z poslední doby zejm. „Výzkum nemovitých památek v ČR. Aktuální metodické otázky průzkumu a 
dokumentace, ohrožené druhy památek a jejich vybrané exempláře“ probíhající v letech 2012–2014 a jeho 
výstupy. 
2
 Mluví-li se o severozápadních Čechách prakticky v jakémkoliv kontextu, zaznívá řada klišé o uhelném kraji se 
zničeným životním prostředí, s množstvím sociálních problémů, vykořeněnou společností a sídly, která v 
důsledku těžby zmizela ze zemského povrchu. Tato sdělení jsou sice zkratkovitá, ve svém jádru nicméně 
pravdivá. Pro památkáře, urbanisty, umělecké a stavební historiky i architekty, ale také pro řadu laiků jsou však 
severozápadní Čechy výjimečným územím, kde díky politickému a společenskému vývoji dodnes nacházíme 
historicky mimořádně zachovalé stavby i rozsáhlé sídelní celky. Zatímco ve zbývajících částech republiky prošel 
mnohdy již stavební fond fatálními stavebními adaptacemi, při kterých byla zcela setřena jeho autenticita, v 
severozápadních Čechách tento trend teprve nastupuje. Jsme nejspíš poslední generací, která vidí toto území 
(resp. jeho zástavbu) v historicky věrohodné podobě. Mimořádně vysoký počet historicky a památkově 
hodnotných objektů, v našem případě sušáren chmele, úzce vázaných na konkrétní území se specifickými 
přírodními podmínkami, je tedy dosud v terénu čitelný jen z výše nastíněných důvodů 
3
 Ukázková byla v tomto směru situace v jedenáct kilometrů vzdálených obcích Lipenec a Postoloprty - zatímco 
v Lipenci je sušáren 54, v Postoloprtech, katastrálně i počtem obyvatel větším sídle, je sušárna jediná. 
Současně s terénní prací tedy začala práce na vytváření optimálního dokumentačního a 
evidenčního systému, který by všechny tyto požadavky splňoval. Již v té době sice existovaly 
rozsáhlé profesionální databáze a mapové aplikace sloužící k evidenci kulturního dědictví, 
jejich struktura však nebyla s ohledem na naše požadavky právě ideální. V prvé řadě se 
nabízelo využít Památkový katalog, základní aplikaci kulturního dědictví spravovanou 
Národním památkovým ústavem. Když opomineme fakt, že tato aplikace i přes složitý systém 
třídění objektů neznala pojem chmelový sklad ani chmelová sušárna, její zásadní nevýhodou 
byla náročnost spojená s vyplněním záznamů objektů. Časová dotace více než 60 minut na 
jednu stavbu by vedla k tomu, že většina pracovníků by svůj čas věnovala vyplňování pro 
daný účel v zásadě nepotřebných dat na úkor vlastní dokumentační práce. Pracovat s tímto 
systémem v terénu je navíc díky jeho architektuře a obsahu mimořádně složité. Naším cílem 
bylo naopak vytvořit systém jednoduchý a operativní, maximálně dostupný, jak ve smyslu 
finančním, tak i ve smyslu složitosti vyžívaného rozhraní, jeho následné obsluhy a údržby.  
Inspiračním zdrojem byly veřejné kulturní databáze, pro snadné a intuitivní ovládání 
především projekt LoCloud a pak co do objemu i fungování obdivuhodná databáze 
vodnimlyny.cz. Navzdory tomu, že - vzhledem k humanitnímu vzdělání téměř všech 
spoluřešitelů výzkumného úkolu - byly tyto informace směrem k tvůrci systému podávány 
značně laicky a velmi povrchně formulované - nakonec se podařilo vytvořit dokumentační 
systém, který splňuje většinu požadovaných parametrů. Jeho výsledná forma odráží 
požadavky na rychlou elementární evidenci velkého počtu objektů in situ.  
Využití metody vidíme všude tam, kde probíhají plošné průzkumy rozsáhlých území, popř. 
tam, kde je cílem za pomoci dnes všem dostupných zařízení v reálném čase jednoduše 
zaznamenat existenci zajímavých objektů, a to nejen staveb, ale např. i veřejných prostranství 
či architektonických detailů. Formálně pak není tato metodika cílena jen na pracovníky 
Národního památkového ústavu, ale na všechny ostatní osoby - úředníky, studenty, badatele 
nebo i zájemce z řad laické veřejnosti. Doufáme, že jim poskytne jednoduchý a srozumitelný 
návod na vytvoření podobného systému, popřípadě že je minimálně seznámí s možnostmi této 
základní evidence, kterou je možné bez nároků na speciální softwarové a hardwarové 
vybavení modifikovat na míru konkrétním situacím.  
 
 
Mgr. Lucie Radová 
NPÚ ÚOP v Ústí nad Labem 
 
1.1 Obec Vinařice v okrese Louny, obklopená věncem Džbánské pahorkatiny, foto Lucie Radová 2017. 
12 
1 Kontury efektivního tematického plošného průzkumu a dokumentace 
historických staveb 
1.1 Cíle metodiky 
Metodika vytváří a standardizuje postup efektivního terénního průzkumu a dokumentace 
historických staveb na základě průběhu a výsledků plošného tematického průzkumu 
zanikajících venkovských technických a hospodářských staveb sloužících pro zpracování 
chmele – sušáren chmele. Představuje autorskou obecnou metodu formální analýzy 
archeologizovaných staveb, kterou ověřuje na specifickém typu technických staveb a 
optimalizuje proces jejich průzkumu a dokumentace vytvořením struktury RTOS, která 
umožňuje pomocí on-line připojení a uživatelsky dostupného HW a SW získávat, 
zpracovávat, archivovat a zpřístupňovat aktuální terénní i uložená archivní data.  
Metodika je výsledkem projektu NAKI DG16P02B021 Dokumentace historických staveb 
sloužících pro zpracování chmele a realizuje původní výsledky výzkumu a vývoje, které byly 
uskutečněny týmem, jehož jsou autoři metodiky členy. 
1.2 Východiska 
Díky specifickým klimatických a geologickým podmínkám patří Česká republika již od 19. 
století mezi největší světové pěstitele chmele, přičemž mezi aromatickými chmelovými 
odrůdami je Žatecký chmel považován za nejlepší na světě. Kulturní krajina Žatecké, Úštěcké 
a Tršické chmelařské oblasti byla po generace formována nejen přírodními vlivy, ale 
intenzivní lidskou činností spojenou se specifickým zemědělským využíváním. Kulturně 
historické a estetické hodnoty této krajiny a jejích sídel jsou mimořádné. Její ikonickou 
součástí jsou rozlehlé horizontální plochy chmelnic, dominantou sídel pak sušárny a sklady 
chmele se specifickou podobou střešních partií s vystupujícími tělesy věžových sušárenských 
hvozdů, které dávají sídlům - vedle kostelních věží - další vertikální rozměr. Identita této 
krajiny je naprosto odlišná od ostatních míst středoevropského regionu.  
V souvislosti se změnou hospodaření i změnou technologie zpracování chmele, a také 
vlivem dlouhodobého zanedbání údržby část těchto objektů ve 2. polovině 20. století zanikla. 
Během posledních deseti let byl pak zaznamenán zvýšený počet řízených demolic 
chmelových sušáren a skladů, které díky zastavěné ploše, která ovlivňuje výši daně z 
nemovitosti, představují pro vlastníky výraznou finanční zátěž. Na Žatecku a Úštěcku hraje v 
tomto procesu významnou roli také demografický vývoj a národnostní otázka českého 
pohraničí, se svými častými cézurami kontinuity osídlení. Z více než 5 500 staveb, které byl v 
tomto prostoru zaznamenány na počátku 20. století, jich dodnes tak zůstaly zachovány stovky. 
13 
Se stavbami zaniká jejich paměť, zakotvení v sídlech i jejich bezprostředním okolí. Zaniká 
také integrita krajiny i chmelařská kulturní tradice, kterou tyto stavby manifestují. Ačkoli 
představují identifikační faktor kulturní identity obyvatel regionu a také jedinečný pramen 
historického poznání, není naprostá většina těchto staveb památkově chráněna. Tuto 
skutečnost přičítáme nedostatečné reflexi jejich významu, která je daná nízkým stavem 
poznání. Identifikace a plošná dokumentace před jejich definitivním zánikem je tak poslední 
příležitostí pro jejich poznání a uchování, alespoň ve formě kulturněhistorických informací.  
Proto byla hlavním cílem projektu NAKI DG16P02B021 identifikace a dokumentace 
historických stavebních objektů souvisejících se zpracováním chmele na vymezeném území. 
Předmětem výzkumu jsou hospodářské a technické stavby, jejichž základ tvoří nejčetnější 
soubor specializovaných objektů, které se v hojné míře začínají v souvislosti s velkou 
konjunkturou pěstování chmele objevovat po polovině 19. století. Přesahy výzkumu se 
dotýkají jak tradičního „lidového“ způsobu sušení chmele v rámci vesnických usedlostí, 
především na půdách obytných domů, tak staveb barokního vrchnostenského velkostatku 
hospodařícího ve vlastní režii. Vedle vlastních staveb, jejich konstrukcí a technologického 
vybavení, byly zkoumány i širší souvislosti - vztah k okolní zástavbě, hmotové, půdorysné i 
prostorové struktuře sídla a na něj navazující krajiny. Předpokládáme, že se díky výzkumu 
podaří také lépe poznat způsob hospodaření, který byl s tímto typem zemědělské produkce 
spojen. Pro případové studie bylo na základě dosavadního stavu poznání zvoleno 
měcholupské panství Dreherů a postoloprtské panství Schwarzenberků.  
Významná pivovarnická rodina Dreherů působila na Žatecku od 60. let 19. století a mimo 
Měcholupy zde vlastnila i další statky. Měcholupské panství se stalo její středoevropskou 
základnou, která sloužila k četným technologickým i pěstitelským experimentům. Tento 
statek tak lze považovat za protipól tradičnímu venkovskému prostředí, v němž se malí 
producenti chmele inovacím až na výjimky bránili. Význam měcholupského panství pro české 
chmelařství dodnes dokládá tzv. Dreherův vývozní pivovar. Hmotou i architektonickým 
ztvárněním impozantní stavba firmy, která ve své době patřila k největším producentům a 
zpracovatelům chmelu na světě.  
Společenským protipólem Dreherova impéria je prostředí tradičních šlechtických statků, ve 
sledovaném území reprezentovaných především rozsáhlými Schwarzenberskými majetky s 
jejich odlišným, po staletí inovovaným způsobem hospodaření, které však nebylo primárně 
orientované na pěstování chmele, a které ke konci 19. století na tomto území začalo upadat.   
14 
1.3 Realizace 
Realizace plošné identifikace a dokumentace historických staveb musela nutně proběhnout 
metodami a prostředky tematického plošného průzkumu. Jeho obecný rámec bylo však nutné 
specifikovat a z hlediska efektivity procesu a uplatnění výsledků zcela nově nastavit. Z 
analýzy stavu i probíhající odborné diskuse vyplývá, že efektivitu průzkumu a dokumentace 
historických nemovitých objektů v ČR snižuje:  
- nedostatečná aktivita, která je odkázána v případě objektů bez legislativní ochrany 
pouze na iniciativu vlastníků, občanských aktivistů. Aktivita památkové péče při dokumentaci 
historických objektů bez památkové ochrany je nahodilá a daná individuálním posouzením 
významu jednotlivého nálezu i kapacitou zpracovatelů průzkumu a dokumentace, 
- nejednoznačnost zadání, která způsobuje, že cíl dokumentace se míjí s jejím využitím, 
- neprůhlednost vlastnických vztahů, která způsobuje nepřístupnost objektů a tím 
neúplnost dokumentace, 
- nestandardnost výstupů, která snižuje možnosti jejich využití, zejména porovnávání. 
Primární užívání analogových výstupů, elektronických výstupů bez vyhledávačů či 
nejednotná terminologie verbálního popisu, způsobují ztrátu již získané a zaznamenané 
informace, 
- užívání množství informačních databází často s neúplnými nebo nekompatibilními 
informacemi, které snižují věrohodnost a garanci výstupů, 
- uložení informace v různých systémech bez automatizovaného převodu formátů, které 
prodlužuje dobu zpracování informací, 
- oddělení kancelářské a terénní práce, které způsobuje chyby v přenosu a časové 
prodlevy. Nemožnost okamžité kontroly v terénu prodlužuje a prodražuje práci opakováním 
průzkumu či dokumentace. 
Řešení výše uvedených problémů jsme hledali ve vytvoření struktury RTOS (real-time 
operating system) s on-line připojením pro získávání, zpracovávání a ukládání informací 
přímo v terénu. Pomocí uživatelsky dostupného HW a SW řešíme získávání aktuálních 
okamžitých dat, jejich restrukturalizaci, třídění, komparaci, řazení, syntézu, konverzi, 
archivaci a zpřístupnění. 
Na základě doporučení Evropské komise ze 17. července 2012 o přístupu k vědeckým 
informacím a jejich uchovávání, která členským státům doporučuje zavést jasnou strategii jak 
veřejně zpřístupnit recenzované vědecké publikace a výzkumná data, jež jsou výsledkem 
projektů financovaných z veřejných prostředků, řeší předkládaná metodika i zpřístupnění 
15 
vědeckých výsledků z dotčené oblasti průzkumu a dokumentace široké i odborné veřejnosti 
způsobem otevřeného přístupu (Open Access). 
Pro řešení byl vypracován postup efektivního tematického plošného průzkumu a 
dokumentace využívající prostředků a postupů tematického plošného výzkumu. Vychází z 
metodik plošného průzkumu, operativního průzkumu a dokumentace i metodik průzkumů a 
dokumentace různých typů ohrožených památek,
4
 které obohacuje o rozměr efektivního 
získávání, zpracování, archivace a zpřístupnění informací v reálném on-line čase. Při tom 
využívá moderních technologií a technik dnes běžně uživatelsky dostupných, a stanovuje 
jejich místo a způsoby využití během poznávacího a dokumentačního procesu staveb tak, aby 
byla zajištěna relevance, důvěryhodnost, garance a archivace získaných informací a také 
otevřený přístup k výsledku (Open Access).   
Metodika rozpracovává tři základní oblasti: logistickou podporu průzkumu, průzkum a 
dokumentaci, archivaci a zpřístupnění dat. V každé oblasti stanovuje vstupní podmínky, 
technologii procesu a požadavky na výsledky. Standardizací a návazností jednotlivých kroků 
objektivizuje poznávací a dokumentační proces a efektivitou řešení RTOS dosáhnout úspory 
nákladů. To vyžaduje získávání aktuálních okamžitých dat, jejich chybovou korekci, 
restrukturalizaci, generalizaci, třídění, porovnávání, řazení, syntézu, archivaci, reakci na 
změnu dat a jejich zpřístupnění on-line v reálném čase pořízení. 
Dokumentace historických pramenů je proces, ve kterém je relevance výsledku závislá 
nejen na autenticitě výstupu, ale též na čase, v němž byl dosažen. Je požadována vysoká 
kompatibilita výsledků, nutná k jejich co možná nejširšímu využití, a současně jejich 
standardizace, umožňující co nejširší komparaci výsledků.  Řešením je vytvoření systému, 
                                                 
4
 Metodika efektivního tematického plošného průzkumu a dokumentace navazuje formou i obsahem na vydané 
certifikované metodiky: Jan PEŠTA, Plošný průzkum lidové architektury a venkovských sídel. Praha 2014. 
Odborné a metodické publikace, svazek 50, 170 s. ISBN 978-80-86516-78-3. Certifikovaná metodika. 
Osvědčení č. 15 Ministerstva kultury ČR, odboru výzkumu a vývoje, čj. MK 61898/2014 OVV; František R. 
VÁCLAVÍK, Průzkum, dokumentace a inventarizace architektonických prvků, Praha 2014. Odborné a metodické 
publikace, svazek 47, 72 s. ISBN 978-80-86516-76-9. Certifikovaná metodika – osvědčení č. 14 Ministerstva 
kultury ČR, odboru výzkumu a vývoje, čj. MK 61897/2014 OVV;  Alfréd SCHUBERT, Průzkum, dokumentace a 
inventarizace výplní okenních a dveřních otvorů, Praha 2014. Odborné a metodické publikace, svazek 48, 72 s. 
ISBN 978-80-86516-77-6. Certifikovaná metodika. Osvědčení č. 16 Ministerstva kultury ČR, odboru výzkumu a 
vývoje, čj. MK 61899/2014 OVV. Jiří BLÁHA–Vít JESENSKÝ–Petr MACEK –Vladislav RAZÍM–Jan SOMMER–Jan 
VESELÝ, Operativní průzkum a dokumentace historických staveb, Praha 2005. ISBN 80-86516-18-0.  
Metodika efektivního tematického plošného průzkumu a dokumentace implementuje standardy nastavené 
metodikami specializovaných dokumentačních technik: Ladislav BEZDĚK–Martin FROUZ, Digitální a 
digitalizovaná fotografie pro vědecké účely v památkové péči, Praha 2014. Odborné a metodické publikace, 
svazek 46, 216 s. ISBN 978-80-7480-017-7. Certifikovaná metodika. Osvědčení č. 13 Ministerstva kultury ČR, 
odboru výzkumu a vývoje, čj. MK 61896/2014 OVV; Jan VESELÝ, Měřická dokumentace historických staveb 
pro průzkum v památkové péči, Praha 2014. Odborné a metodické publikace, svazek 49, 120 s. ISBN 978-80-
86516-79-0. Certifikovaná metodika. Osvědčení č. 17 Ministerstva kultury ČR, odboru výzkumu a vývoje, čj. 
MK 61900/2014 OVV; Václav GIRSA, Historické omítky: záchrana, konzervace, obnova: metodika přístupu k 
historickým omítkám a k jejich záchraně, Praha 2013. 
16 
který reaguje v reálném čase předvídatelným způsobem na nepředvídatelné externí události. 
Chování systému je předvídatelné, pokud lze dokázat, že realtime systém splní svá ultimáta, a 
to nikoliv analýzou průměrného chování systému, ale za použití chování systému v nejhorším 
možném případě. Z tohoto důvodu byla za modelový případ uplatnění systému vybrána 
tematická skupina historických objektů, které nejsou zapsanými kulturními památkami, ale 
mají vysokou vypovídací hodnotu hmotného historického pramene, a současně jsou z důvodu 
zániku jejich primární funkce vystaveny tlaku formální proměny a zániku. 
Základním úkolem průzkumu byla nezpochybnitelná identifikace staveb s objekty, které 
sloužily pro zpracování chmele, a to paralelně, jednak na základě typických znaků staveb při 
terénním průzkumu, a jednak na základě informací získaných rešerší archivních pramenů. 
Následně bylo provedeno případové ztotožnění staveb v obou pramenných základnách. 
Vzhledem k tomu, že se ve většině případů jedná o objekty, které nejsou předmětem zájmu 
státní památkové péče ani nejsou evidovány pod vlastními popisnými čísly, bylo nutné 
vytvořit nový systém pro jejich ztotožnění se stavbami nacházejícími se na konkrétních 
parcelách.  
V návaznosti byly prováděny popis objektů, se zaměřením na markantní znaky jejich 
formální struktury - specifické součásti staveb, konstrukce, technologické vybavení a detaily. 
U vybraných staveb mimořádných buď svým architektonickým ztvárněním, řemeslnou 
kvalitou, technologií nebo historií, bylo provedeno stavební zaměření, podrobná dokumentace 
detailů stavby, či v případě rozhodné stratigrafie dendrochronologické datování. Sledovány 
byly také širší souvislosti staveb a jejich okolního prostředí, jako návaznost na obytný objekt, 
další zástavbu v obci, či chmelnice v jejím okolí, hlavní komunikační osy, vodoteče apod. Pro 
každý z objektů byla vyhotovena karta, jejíž součástí je zákres do katastrální mapy, srovnání 
se situací v archivních mapových pramenech a v některých případech doplněná skeny 
historické plánové dokumentace. Pozornost byla věnována i současnému technickému stavu 
objektů a byla provedená také podrobná fotodokumentace, zaměřená vedle celků a 
kontextových snímků také na dokumentaci markantních znaků. Evidenční karty se staly 
podkladem pro vytvoření databáze a specializované odborné mapy.   
Pro vlastní dokumentaci byl zvolen takový postup, který umožnil její co nejefektivnější 
provedení za pomoci běžně dostupných prostředků, využívajících ovšem v maximální možné 
míře moderní technologie a umožňující přístup k on-line zdrojům, a to jak na úrovni zdrojů 
veřejných (ISSPP s GIS a MIS, katastr nemovitostí apod.), tak i neveřejných (skeny 
archivních map, stavebních plánů, písemných pramenů a starší literatury na cloudovém 
17 
úložišti).  Databáze a mapa, které jsou výstupem této dokumentace, jsou zcela otevřené 
veřejné kontrole.  
  
18 
2 Obecná metoda formální analýzy archeologizovaných staveb 
 
2.1 Sušárna chmele v obci Stekník, p. č. 41, prodělala složitý stavební vývoj od vrcholně barokní sýpky 
s monumentální rokokovou přestavbou až ke hvozdové sušárně chmele s uhelnou. 
Vztah mezi člověkem a materiálem se promítá i do specifické podoby staveb, které se 
tak stávají jedinečným historickým pramenem pro sledování vývoje osídlení krajiny. 
Dlouhodobým cílem zájmu o stavby je vytvoření modelu jejich typologie a začlenění 
jednotlivých typů staveb do kontextu vývoje stavební kultury. Tomuto cíli má sloužit i 
předkládaná metoda formální analýzy archeologizovaných staveb.
5
 V konkrétním případě 
bylo sledované historické období omezeno na novověk, území na Žatecko, Lounsko, 
Rakovnicko, Úštěcko, Dubsko a Tršicko, sledované stavby pak na historické technické stavby 
sloužící ke zpracování chmele na venkově. Z  početného konvolutu archeologizovaných 
staveb byly pro zpracování metodou formální analýzy staveb vybrány sušárny chmele. Na 
úvod je třeba zdůraznit, že metoda formální analýzy je v hlavních rysech obecná a lze ji 
použít k analýze všech hmotných artefaktů, nejen staveb. 
                                                 
5
 Archeologizovaná stavba je stavba, která ztratila svou praktickou funkci, tím i společenský význam, postupně 
nebo naráz ztrácí i svou estetickou formu. Synonymem je v tomto případě pojmenování torzální architektura. 
Stavba však může získat také novou funkci a tím se její forma zpravidla výrazně promění. V souvislosti 
s proměnou formy stavby zanikají v obou případech nenávratně informace o její ztracené funkci. 
19 
2.1 Teoretická východiska 
2.1.1 Cíle 
Vytvořená metoda identifikace, deskripce a analýzy staveb umožňuje jejich interpretaci, 
typologizaci a zařazení do širšího kulturního kontextu. Model typologie staveb je konstruován 
na základě formální analýzy reliktů těchto staveb nalezených v terénu. Vymezení jednotlivých 
typů staveb umožňuje porovnání s konkrétními etnologickými a historickými analogiemi a s 
využitím informací z písemných pramenů dovoluje u sledovaných archeologizovaných staveb 
modelovat jejich ztracenou praktickou funkci, společenský význam, symbolický smysl, 
estetickou formu a pojmenování.
6
 Tím, že jsou sledované archeologizované stavby 
zařazovány zpět do dynamického systému kultury, je zpřesňováno stávající historické 
poznání. 
2.1.2 Stavba jako historický pramen 
Stavba je sledovatelným materiálním projevem naplňování adaptační funkce kultury při 
osídlení krajiny. Funkce stavby, tedy její praktické užití, společenský význam, symbolický 
smysl a estetická forma se projevují použitým materiálem, konstrukcemi, dispozicí, 
umístěním a výrazem stavby, jejím vnitřním a vnějším dekorem i pojmenováním. V kultuře 
stavebníka má každá stavba svou užitnou hodnotu. Změna užitné hodnoty stavby, příznačná 
zpravidla změně kulturní, se projevuje viditelně materiálovou, konstrukční, dispoziční, 
situační a výrazovou změnou stavby, ale také změnou pojmenování. Probíhající transformace 
konstrukcí a materiálů mají za cíl nalézt novou rovnováhu. Úplná ztráta užitné hodnoty 
stavby, příznačná zpravidla ztrátě její funkce, startuje proces archeologizace stavby.  
                                                 
6
 Ztráta obecného jména artefaktu je symptomatická pokročilé fázi archeologizace, kdy artefakt již není ani 
v paměťové stopě součástí systému živé kultury. Terence HAWKES, Strukturalismus a sémiotika, Brno 1999, s. 
62. 
20 
 
2.2 Sušárna chmele v obci Krty, p. č. 5/1, dva markantní znaky střešní krajiny věžového hvozdu - komín a 
hřebenový větrák, byly při položení nové krytiny odstraněny, foto: Roman Švec 2019. 
V procesu archeologizace se z pohledu pozorovatele mění uspořádaný systém objektu na 
systém neuspořádaný. Archeologizované objekty jsou na cestě ze společenského bytí zpět do 
přírodního bytí. Uspořádání jejich struktury dle kulturních a přírodních zákonitostí se mění 
vlivem transformací na úplné uspořádání dle zákonitostí přírodních. Pro tyto objekty je tedy 
charakteristická vysoká míra entropie. Přesto jsou, jakkoli stále méně, věrným odrazem 
objektivní minulosti, reliktem kulturních, sociálních a materiálních vztahů a struktur minulého 
kulturního systému. Archeologizované stavby lze tedy chápat jako artefakty minulosti a lze je 
využít při jejím poznávání jako historický pramen.
7
  
Stavby, stejně jako všechny ostatní artefakty, obsahují indexové (příznakové), tedy 
nezáměrné informace o autentických vztazích, kterými byl spojen pramen se svým kulturním 
prostředím. Pro lepší představu můžeme tyto informace nazvat „stopy“. Některé prameny 
                                                 
7
 František GABRIEL, Postavení staveb mezi historickými prameny, Časopis společnosti přátel starožitností 
40/110, č. 3, 2002, s. 150–158. 
21 
obsahují navíc záměrnou informaci tvůrce.
8
 Čtení všech těchto informací je pak úkonem, 
který historická věda běžně označuje jako kritiku pramenů.  
Při čtení záměrně vložené informace se vyskytují dva okruhy problémů. První 
představuje posun významu znaku mezi jeho tvůrcem a čtenářem, který je důsledkem 
vzdálenosti jejich kultur, respektive důsledkem proběhlých transformačních změn. Druhý 
okruh problémů pak odkazuje k deformaci autentických vztahů, a to záměrnou nebo 
nereflektovanou autocenzurou.  
U artefaktů, které nejsou vybaveny záměrnou informací, není přítomno ono přímé 
myšlenkové sdělení o kulturních vztazích, s jehož pomocí lze překlenout prostor a čas mezi 
tvůrcem a čtenářem. Artefakty vznikly z potřeby určité živé kultury a v jejím rámci také mají 
určité zákonitosti. Zákonitosti vztahů živých struktur, tedy systémů, jsou v historických 
pramenech transformovány do zákonitostí struktur neživých. Tyto zákonitosti neživých 
struktur však odrážejí nejen zákonitostí původně živých struktur, ale také zákonitosti 
transformační. Pozorovateli se jeví souborně jako zákonitosti v pramenech.
9
 K pochopení 
zákonitostí ovšem nestačí jeden artefakt, ani soubor artefaktů. K určení zákonitosti v 
artefaktech je nutné poznat vztahy živé kultury, z jejíž potřeby vznikly. Tentýž nebo podobný 
obsah produkuje tutéž nebo podobnou formu. Naopak platí, že stejná forma dvou jevů je 
svědectvím stejného obsahu.
10
 
2.2 Metodologie řešení 
Cílem metody historické práce s archeologizovanými prameny je nalézt efektivní postup 
rozlišení zákonitostí v těchto pramenech. Výběr sledovaných živých a neživých struktur je 
subjektivním vstupem historika, užitá metoda práce s prameny proces objektivizuje.
11
 Žádná 
metoda ovšem není vzhledem ke sledovaným objektům inertní, neboť právě pomocí ní 
komunikuje historik s pramennou základnou.
12
    
                                                 
8
 Tu lze považovat v souladu Ch. S. Peircem buď za ikonickou, která sděluje informaci na základě podobnosti 
s označovaným předmětem nebo jevem, nebo za symbolickou, kterou spojuje s označovaným předmětem nebo 
jevem konvence. Charakteristickým typem symbolických pramenů jsou písemné prameny.  
9
 Evžen NEUSTUPNÝ, Nástin archeologické metody, Archeologické rozhledy XXXVII, 1986, s. 527.  
10
 E. NEUSTUPNÝ, Nástin archeologické metody, s. 543–544.  
11
 Stanovuje postup, který lze opakovat různými nezávislými subjekty, se standardizovanými porovnatelnými 
výstupy. To samozřejmě vůbec neznamená, že výsledky procesu při jeho opakování budou tytéž. Naopak, nikdy 
nebudou tytéž, neboť podmínky, za nichž byl postup uplatněn, nelze v historii nikdy opakovat. Proto je pro jejich 
srovnání nutná určitá míra abstrakce, která vytváří v interpretacích zjednodušené modely skutečnosti.  
12
 Jak je patrné, nejedná se o jednoduchou interakci, tok informací je obousměrný.  
22 
2.2.1 Vymezení a charakteristiky pramenné základny 
 Volba stavebního materiálu je ovlivněna zamýšlenou funkcí objektu, neboť stavební 
materiály svými vlastnostmi determinují užitnost objektu, která zakládá jeho společenský 
význam a tím i hodnotu v systému kultury. Prostředníkem vztahu užitnosti objektu a jeho 
materiálu je konstrukce. Konstrukce je idea zpracování materiálu k naplnění zamýšlené 
funkce. Konstrukce, užitý materiál a forma jeho zpracování tak mají svůj sémiotický status, 
jsou společností chápány v každé době jako příznak
13
 dosaženého stavu vývoje stavebníka. 
Obdobně jsou také konstruovaná zařízení, která jsou nutným předpokladem naplnění funkce, 
jim vymezené prostory, skladba těchto prostor v dispozici a kompozice hmot stavby projevem 
živé struktury funkce objektu, tedy kultury stavebníka: jeho sociální příslušnosti, 
společenského postavení, etnicity, zaměstnání atd. Tyto vlastnosti mají i další prvky staveb, 
jako dekor či barevnost, ale také umístění staveb v krajině. Na základě znalosti znaků kultury, 
resp. jejich projevů v neživé struktuře lze zjišťováním jejich přítomnosti zpětně modelově 
rekonstruovat sounáležitost stavebníka s kulturním kontextem.  
 Stavba je, jak bylo výše uvedeno, materializovaným projevem adaptačního 
mechanismu člověka při jeho snaze o osídlení prostoru. Stavbou je prostor vydělován, 
identifikován a osvojován. Stavba je ovšem konstruována pro dílčí praktickou funkci a teprve 
ta dává stavbě vlastní význam. Společenský význam stavby se může projevit užitím 
konvenčních, resp. inovovaných stavebních řešení, může být reflektován a pak manifestován 
symboly. Stavba tak může nabývat v kulturním systému symbolického smyslu.  Nutnou 
podmínkou je vedle autorské invence také společenské přijetí hodnoty díla. Takové produkty 
lidského myšlení jsou zpravidla zahrnovány pod pojem „umění“ a jejich projevy ve stavební 
činnosti pojmenovávány "architektura".
14
  
Početně nejsilnější skupinou staveb a také skupinou nejvíce strukturovanou jsou pak 
venkovské stavby. Venkovské stavby lze definovat jako stavby obyvatel, jejichž důležitou 
složku zaměstnání tvoří primární zemědělská výroba. Venkovská stavební produkce je tedy 
díky své determinovanosti specifická.
15
  
2.2.2 Metoda práce 
Archeologizované stavby jsou jedním typem archeologizovaných artefaktů a metoda 
jejich výzkumu vychází z charakteristiky těchto pramenů. Ty jsou statické, formální, věcné, 
                                                 
13
 Charles Sanders Peirce: indexový znak. 
14
 Je zde uplatněna poměrně široká definice Clause Tiedemanna: Umění je kulturní činnost, při které se lidé snaží 
vlastním jednáním a podle svých schopností, znalostí a dovedností vyjadřovat a sdílet své myšlenky a emoce. 
15
  Jiří ŠKABRADA, Lidová architektura, Praha 1996, s. 4. 
23 
němé a bezejmenné. Nejsou přímým obrazem minulosti, ale skutečností značně 
transformovanou. Metodologii práce s těmito prameny rozpracovala již v 60. letech 20. století 
anglosaská škola Culture Analysis. Inversní transformaci archeologizovaných artefaktů 
provádí analýzou entit a kvalit, deskripcí a konečně syntézou struktur. Výsledkem syntézy se 
stává opět formální struktura, která je v interpretaci vnášena pomocí modelů zpět do 
dynamického systému.  
Metoda formální analýzy je založena na premise, že tentýž nebo podobný obsah 
produkuje tutéž nebo podobnou formu. Naopak platí, že stejná forma dvou jevů je svědectvím 
stejného obsahu.
16
  Dovoluje shodu či podobu formální struktury nějaké neživé kultury s 
formou živé kultury označit za doklad shody či podoby obou kultur. Z této definice vyplývají 
možnosti uplatnění metody, ale současně i její meze. Problémy vyplývají jak z vlastností 
formální struktury, tak z vlastností dynamického systému či z jeho rekonstrukce. Pro potřeby 
formální analýzy a modelování dělíme pramennou základnu na artefakty dosud živé kultury a 
na artefakty archeologizované, náležející neživým kulturám. Toto jejich rozdělení si vynutilo 
uplatnění různých metod průzkumu, deskripce i kritiky pramenů. Pro pojmenování 
sledovaných znaků systému je v kontextu jeho struktury používán termín entita,
17
 pro 
pojmenování vlastností těchto znaků termín kvalita.
18
  Entit struktury, které jsou dochovány 
v reliktech, je nekonečné množství, jen některé z nich však jsou strukturující, tedy takové, 
jejichž existence v objektu a jejich dosahované kvality jsou pro modelování typu rozhodující a 
jichž by bylo tedy záhodno použít jako deskriptorů při popisu artefaktu. Analogicky jsou pro 
klasifikaci těchto entit strukturující pouze některé kvality, jichž je záhodno použít při popisu 
vlastností artefaktu či jeho entit. Jejich výskyt je symptomatický funkci sledovaného systému, 
a sledovatelný v jeho struktuře (v našem případě: konstrukci – zařízení – prostoru – objektu), 
nalezení strukturujících entit a kvalit pro každý ze stupňů formální analýzy, je jejím 
primárním cílem. Strukturující entitu reflektujeme jako markantní znak struktury. 
2.2.3 Základní vztahy 
Reliktnost entit daná transformacemi je značně proměnlivá. To znamená, že se nemusí 
vždy podařit namodelovat strukturující kvality entity, ba ani zjistit prostou přítomnost entity 
samé. Obecné zákonitosti destruktivních transformací objektů, které by mohly vest k 
vytvoření modelu způsobu archeologizace těchto objektů, nejsou dosud uspokojivě 
                                                 
16
 E. NEUSTUPNÝ, Nástin archeologické metody, s. 544.  
17
 Entita je pozorovatelný nebo jinak jednoznačně určitelný prostorový prvek, zpravidla souvislý a ohraničený, o 
kterém lze na základě předběžného modelu důvodně předpokládat, že strukturuje kontext. 
18
 Kvalita je pozorovatelná nebo jinak jednoznačně určitelná vlastnost entity. 
24 
definovány. Lze je pouze hypoteticky předpokládat a ověřovat na základě využití jiných 
pramenů. Přesto lze předpokládat, že při archeologizaci staveb spolupůsobí následující 
transformace: 
Zánikové transformace, které převádí systém uspořádaný podle kulturních zákonitostí v 
systém uspořádaný zcela podle přírodních zákonitostí. Ruší funkci, význam, smysl a vlastní 
čas a pojmenování stavebního prvku. Zánik prvku je dán ztrátou užitné hodnoty prvku. Tato 
ztráta se projevuje navenek transformací, tedy změnou formální organizace prvku, buď 
cílenou (odstranění, přetvoření), nebo samovolnou (rozpad). Důvody zánikové transformace 
ovlivňují její průběh a výsledky. Podle způsobu změny hodnoty užití lze důvody zánikové 
transformace rozčlenit: 
1. vymizení potřeby užití (kupř. technická, módní inovace, změna funkce); 
2. poškození; 
3. znepřístupnění;  
4. vymizení uživatelů. 
Destruktivní transformace narušují formální organizaci (strukturu) prvku. Mají za následek 
snižování počtu faktů (fragmentů, reliktů) a jejich kvalit. 
Kvantitativní transformace mění kvantitativní strukturu prvku. 
Fragmentarizace rozčleňuje fakt (arte-, eko-) na řadu fragmentů.   
Kumulace způsobuje splývání faktů, reliktů (kapsy, otvory). 
Redukce má za následek ztrátu kvalit a kvantit faktů. 
25 
 
2.3 Sušárna chmele v obci Hořesedly, p. č. 86, s již částečně odbouraným věžovým hvozdem. Zanikla dvě 
podlaží se sušící komorou, žaluziemi a hřebenovým větrákem. Štítový takový komín je dochován v reliktu, foto: 
Roman Švec 2017. 
2.2.4 Postup formální analýzy 
Proces formální analýzy je třeba rozčlenit do následujících postupných kroků: 
1. analýza dosud objevených archeologizovaných staveb a rozčlenění této skupiny na 
objekty se známou funkcí a s dosud neznámou (skrytou) funkcí; 
2. vytvoření deskripčního systému vhodného k popisu objektů; 
3. deskripce objektů; 
4. definování strukturujících znaků objektů, jejich entit a kvalit.  
2.2.5 Analýza 
Základním problémem je stanovení strukturujících entit a kvalit. V tomto ohledu jsou 
vstupní proměnné hypotetické, neboť jejich význam pro zodpovězení položených otázek lze 
jednoznačně ověřit až syntézou, ačkoliv se do jejich výběru promítají nabyté vědomosti a 
zkušenosti z předchozích analýz. 
26 
Rozložením zkoumaného kontextu se stanovují entity. Za východisko analýzy v 
nejnižší úrovni je třeba stanovit elementární body a jejich rysy. Ve vyšších úrovních se pak 
vedle bodů a jejich rysů využívají také typy vytvořené v nižších úrovních. Analýza stanovuje 
vstupní proměnné na základě znalosti reliktů staveb a jejich výběru, na základě studia 
literatury zabývající se jejich interpretací a s ohledem na položené otázky. 
Na základě rostoucího stavu poznání je třeba předpokládat opakování každého kroku 
ve vyšší iteraci. Zpřesňování vlastního deskripčního systému, naplňování a rušení deskriptorů 
je vedlejším výsledkem této metody.  
2.2.6 Funkční analýza živé struktury 
Cílem této analýzy je na základě živé struktury konstruované za pomoci písemných 
pramenů a literatury a opřené o etnologické analogie, autopsii a terénní průzkum stanovit 
formální znaky této struktury. Znaky sledovaných bodů a těles živé struktury jsou definovány 
na základě jejich funkce. Funkční analýza stanovuje tedy další sledovatelné entity a kvality 
bodů a těles, a proto je prováděná vždy znovu pro každou úroveň iterace.  
2.2.7 Formální analýza neživé struktury 
Cílem této analýzy je stanovení typů objektů neživé struktury archeologizovaných 
staveb. Komparace entit a kvalit objektů neživé struktury pomocí stanovených deskriptorů 
odhalí podobnost entit. Syntézou této komparace je stanovení skupin objektů neživé struktury 
s vysokou mírou podobnosti vyjádřené grupací v matici objektů. Interpretací je stanovení tříd, 
tedy typů skupin objektů. Formální analýza probíhá současně ve dvou systémech, které lze 
popsat jako entity a kvality prvků struktury a které podléhají shodně definovaným vztahům: 
inzerci – hierarchickému uspořádání prvků, incidenci – vždy společnému výskytu prvků, 
exklusi – vždy jedinečnému výskytu prvků, substituci – prostorovému nahrazení bodu bodem 
jiným a transpozici – změně umístění prvku. 
Syntézou výsledků formální a funkční analýzy jsou stanoveny strukturující body, 
jejichž vlastnosti, entity a kvality jsou sledovány pomocí zvoleného deskripčního systému.  
2.2.8 Deskripce 
  Při popisu jsou definovány z vyčleněných entit a kvalit objekty a deskriptory. 
S ohledem na charakter studovaných znaků je pro získávání dat využívána především forma 
klasifikace, která je s ohledem na metody syntézy formalizována v předem připraveném 
27 
klasifikačním systému.
19
 Současně s deskripcí, využívající vlastní terénní pozorování, je třeba 
provádět i grafickou a fotografickou dokumentaci umožňující alespoň do určité míry opětovná 
pozorování. Grafická dokumentace ve formě kresby nebo náčrtu je současně, stejně jako 
popis, metodou poznávání objektu.  
Protože se každý typ může dělit na nekonečně mnoho typů nižší úrovně, je třeba 
stanovit elementární bod a elementární těleso. 
Elementárním bodem historických staveb určených pro zpracování chmele – sušáren 
chmele jsme stanovili konstrukční prvek a tělesem nejnižší úrovně poznání je pak konstrukce, 
tělesem druhé úrovně poznání je zařízení, tělesem třetí úrovně poznání prostor a tělesem 
čtvrté, v tomto případě nejvyšší úrovně poznání je stavba. Ve formální struktuře je nazývána 
neutrálně objekt. Formální skupinu objektů spojenou vztahy formální struktury, tedy relacemi 
vazeb, které jsou vyjádřitelné schématy (např. komunikační schéma), lze označit jako areál.  
Areál je tělesem páté úrovně a není primárně předmětem analýzy, je sledován pouze 
v případech nutnosti doplnění informací k tělesu nižšího řádu – stavbě. Areál může být členěn 
na základě vztahů těles nižšího řádu, objektů, na subareály.  
Sledovaná tělesa, konstrukce, zařízení a prostor, jsou pojímána ve vyšší iteraci vždy 
jako body tělesa vyššího řádu. Tedy konstrukce jsou body tělesa zařízení, jednotlivá zařízení 
jsou body tělesa prostor atd.   
2.2.9 Syntéza 
Cílem syntézy je odhadnout závislé proměnné, korelující prvky, a odlišit od nich 
výstupní proměnné vykazující kauzální vztahy, případně definovat rušivé proměnné. Tomuto 
kroku předchází vyloučení nestrukturujících entit a kvalit, případně doplnění nových. Ve 
zkoumaných případech se uplatňuje sestavení typů pomocí komparace, která upozorňuje i na 
genetické souvislosti mezi podobnými typy podobné funkce.  
Syntézu lze vyjádřit verbálně nebo graficky, např. přiřazením deskripčních kódů tříd 
bodům a tělesům zaznamenaným ve standardní stavební dokumentaci.  
2.2.10 Interpretace a iterace 
Na základě zákonitostí struktury odhalených syntézou je sestavován model struktury, s 
cílem stanovení typických formálních znaků, funkce a případně vývojových změn. Takto 
                                                 
19
 Petr BLAHUŠ, K systémovému pojetí statistických metod v metodologii empirického výzkumu, Praha 1996, s. 
127. 
28 
charakterizované modely jsou předmětem dalšího studia, opakovaného stejným metodickým 
postupem. 
2.2.11 Třídění terénních pramenů 
Terénní historické prameny jsou definovány svou vazbou na určité konkrétní 
geografické místo, do jehož vývojové struktury náleží. Z této vazby vyplývají jejich další 
charakteristiky, jako jsou vztah k sídelnímu a přírodně-krajinnému kontextu, místním 
zdrojům, napojení na komunikační systém, subkulturní význam. Důsledkem vykořenění 
terénního pramene z jeho místa je značná ztráta jeho informační hodnoty. Terénní prameny, 
které zahrnují jak ekofakty, tak artefakty, lze třídit podle nejrůznějších kritérií. V praxi se v 
terénu nalézají jak symbolické, tak příznakové historické prameny, obrazové, písemné i 
hmotné, a to jak funkční, tak archeologizované. Lze na ně pohlížet jako na stopy a relikty 
minulých dějů. 
2.2.12 Stopy a relikty  
Kulturní krajina tedy obsahuje výtvory, jejich relikty a stopy činností, které jsou 
přírodní a kulturní. Kulturní výtvory lze dělit na konstrukční a destrukční. Destrukční výtvory 
jsou záměrné, vyvolané potřebou úpravy, a nezáměrné, vyvolané provozem a používáním. 
Konstrukční výtvory jsou vždy záměrné. Každý výtvor je v době svého vzniku prvkem 
struktury živého funkčního systému. 
Stopy jsou základním sledovatelným bodem osídlení. Podávají zakódovanou informaci o 
událostech a dějích. Jejich sledování má význam zejména pro určování změn. Provozní stopy 
vypovídají o délce a intenzitě užívání objektů a zařízení.
20
 V některých případech jsou při 
rekognoskaci terénu jedinou identifikační stopou funkce. Obdobný význam mají také 
postprocestní stopy, tedy stopy vzniklé při užívání objektu po zániku jeho původní funkce, 
které poskytují.   
                                                 
20
 Nezáměrné stopy provozu vznikly pobytem a využíváním objektů, používáním zařízení a dopravou. Záměrné 
stopy provozu jsou vybaveny jednorázovou cílenou informací o užití objektu. Lze na ně pohlížet jako na písemné 
prameny zaznamenávající přímo v terénu událost živé struktury. Patří sem signování a datace konstrukcí a 
objektů, následné datace a signování, pikturálie, graffiti a rytiny pobytů, dopravní značení apod. 
29 
  
2.4 Šablona ochranné známky Schwarzenberského           2.5 Nákres přestavby topeniště vyrýsovaný v měřítku  
chmele z panství Nový Hrad u Jimlína, sušárna chmele    1:10 přímo na stěně sušícího hvozdu, sušárna chmele 
v obci Lipenec,p. č. 2, foto: David Skalický, 2018.                v obci Stekník, p. č. 41, foto: Kamil Podroužek 
2018. 
2.2.12.1 Konstrukce 
Konstrukce je bodem formální struktury staveb. Jedná se o logický tektonický systém 
umožňující existenci zařízení a bezchybný provoz k plnění jeho funkce. Musí mít dostatečnou 
únosnost a životnost. Z hlediska konstruování je primární nosná konstrukce, která slouží k 
přenesení zatížení do základu, na kterém je vystavěna, sekundární je konstrukce nesená.  
Všechny idealizované konstrukce jsou odvoditelné z vymezení ploch (rovin) a jejich otevření.  
Konstrukce se skládá z prvků konstrukce. Ty jsou pro nižší iteraci elementárním bodem 
formální struktury konstrukce. V archeologizované struktuře se projevují svými relikty, 
stopami ukotvení, provozu a nahrazení, případně stopami zániku. Konstrukce se skládají ze 
svislých prvků, vodorovných a diagonálních prvků.
21
 Svislé prvky jsou vynášecí, vodorovné 
prvky jsou vynášené, diagonální prvky jsou ztužovací. U stavebních konstrukcí jsou svislými 
                                                 
21
 Popisované směry umístění prvků v konstrukci jsou idealizované. 
30 
prvky sloupy a zdi, zvláštním typem zdi uplatňovaným ve funkci sloupu je pilíř. 
Vodorovnými konstrukčními prvky jsou nosníky a desky. Zeď je zatížena v rovině, deska je 
zatížena kolmo na rovinu, skořepina je zatížena kolmo na tečnu zakřivení. Plášť konstrukce, 
což může být i výplň, je zpravidla její netektonickou součástí. V některých případech je plášť 
konstrukce současně vlastní samonosnou konstrukcí, pak je považován za soustavu desek 
nebo skořepinu.
22
 Konstrukce tvoří uzavřený logický funkční systém a její funkčnost lze 
ověřit experimentem. 
Obecně lze konstrukci charakterizovat jako logicky uspořádaný a prostorově ohraničený 
soubor složený z prvků konstrukce, které spolu souvisejí v prostoru a v čase, který v různém 
kontextu dokáže plnit různé funkce. Řadu informací o tomto kontextu poskytují etnologické 
analogie a paralely sledované ve stejné oblasti na venkovských stavbách jiné stavební 
struktury. Komparace s analogiemi formálně podobných konstrukcí známé funkce této jiné 
stavební struktury vede k vytvoření hypotéz o podobnosti funkční. Hypotézy jsou dále 
upřesňovány na základě logiky jejich skladby v jednotlivá zařízení, tedy ze vztahů 
jednotlivých konstrukcí v objektu, a to zejména prostorových, časových a funkčních. 
Rekonstrukce těchto vztahů a funkční interpretace jednotlivých typů konstrukcí, vychází z 
lépe dochovaných stop či reliktů konstrukcí, neboť jejich informační potenciál je větší. 
Konstrukce uspořádané v logickém systému vytvářejí zařízení a umožňují naplňovat jeho 
praktickou funkci. 
                                                 
22
 Pro konstrukce pozemních staveb platí následující pravidla tektoniky:  
• Prvek lze považovat za trám, pokud jeho rozpětí l > 3h, kde h je výška průřezu. Jinak je prvek 
uvažován jako stěnový nosník.   
• Deska je prvek, jehož plošné rozměry přesahují alespoň 5 krát jeho tloušťku.  
• Sloup je prvek, jehož výška průřezu h nepřesahuje 4 krát jeho šířku b a jehož délka l je alespoň 3 krát 
větší než výška průřezu h. 
 
31 
 
2.6 Detail konstrukce vytápění hvozdu, sušárna chmele v obci Kněževes, p. č. 127, foto: Roman Švec, 2017 
2.2.12.2 Zařízení 
Zařízení je tělesem formální struktury sestávající z bodů nazvaných konstrukce. Jedná 
se o soubor jednoznačně prostorově a časově souvisejících konstrukcí uspořádaných 
v logickém systému, který zajišťuje plnění funkce zařízení. Zařízení, které je provozováno za 
účelem uspokojení některé potřeby uživatele, určuje funkci prostoru, ve kterém je 
provozováno. Z této vlastnosti plyne jeho exkluzivita a umístění v prostoru, které mají svůj 
odraz, jak bylo výše ukázáno, v exkluzivitě, resp. substituci a superpozici jeho konstrukcí. 
Vnější i vnitřní forma zařízení (tvar, poloha) se pod tlakem dějů a událostí mění. Zařízení se 
vyvíjí v čase od méně dokonalého k dokonalejšímu, od méně strukturovaného ke 
strukturovanějšímu, od komplexního ke specializovanému. Nastává ovšem často i reverzní 
pohyb. Současně je však zařízení bodem tělesa zvaného prostor, jehož funkci a vývoj odráží.  
Je tedy markantním znakem funkce prostoru a strukturující entitou jeho formální struktury. 
2.2.13 Typologizace zařízení 
Funkci archeologizovaného zařízení, která není známa, je třeba opět modelovat. Model 
zařízení, typ, je tělesem formální struktury archeologizované kultury. Analogicky lze 
považovat modely jeho konstrukcí za body typu zařízení a samotný model zařízení za bod 
modelovaného prostoru.  
32 
Formální strukturu zařízení staveb, modelovanou na základě nižší iterace 
z interpretovaných konstrukcí, je třeba porovnávat s formalizovanou strukturou zařízení živé 
kultury, vytvořenou na základě funkční analýzy těchto zařízení. Syntéza představuje 
jednotlivé typy zařízení uplatňovaných v pískovcovém podloží, interpretace modeluje jejich 
tvar (vnější formu), umístění a zapojení ve vztahovém systému prostoru a objektu (vnitřní 
formu) a také jejich praktickou funkci (obsah). Pro potřeby deskripce je dále třeba vybrat ta 
zařízení, která lze považovat za strukturující entity tělesa prostor. 
2.2.14 Prostorové relace zařízení 
Na základě prostorových relací jednotlivých zařízení a z jejich substitučních 
transformací lze v některých případech uvažovat i o jejich praktické funkci, či dokonce 
symbolickém smyslu a společenském významu. Příkladem je umístění přisávacích otvorů 
sušicí komory, signování objektu v kartuši nad vstupem či umístění chmelařského symbolu 
v pohledově exponovaných místech.  
Zařízení je projevem dynamiky a odráží probíhající děj vázaný na čas, prostor a 
účastníky. Ve schematické deskripci je zařízení označováno konvenčním nebo ikonickým 
symbolem, procesy, kterých se zařízení účastní, je možné vyjádřit schematicky.
23
  
V archeologizovaných objektech jsou tedy zařízení modelována za pomoci analogií, na 
základě modelů konstrukcí zařízení, stop a reliktů jejich provozu. Model zařízení tvoří stejně 
jako model konstrukce uzavřený logický funkční systém a jeho funkčnost lze ověřit 
experimentem. 
Modelování jednotlivých zařízení vede k uspokojivé odpovědi na otázku po funkci 
objektu jen v těch specifických případech, kdy se objekt skládá z jediného prostoru a nadto 
prošel jen jedinou vývojovou fází. V ostatních případech je třeba přistoupit k vyšší iteraci a 
studovat vztahy mezi zařízeními v kontextu vyšší formální struktury, kterou je prostor. 
                                                 
23
 Např. Harrisovým vývojovým diagramem. 
33 
 
2.7 Relikty hydraulického žokovacího lisu, sušárna chmele v obci Postoloprty, p. č. 235-5, foto: Anna Lišková 
2015. 
2.2.14.1 Prostor 
Prostor tedy lze tedy opět chápat jako těleso složené z bodů, z nichž jedněmi jsou jeho 
modelovaná zařízení, která jsou jeho strukturujícími entitami. Současně je také sám prostor 
bodem tělesa označovaného jako objekt. V předkládané taxonomii je pojmem objekt 
označena formální struktura stavby.  
2.2.15 Uspořádání prostoru 
Prostor je vymezená, jednoznačně ohraničená
24
 množina zařízení uspořádaných 
v logickém systému tak, že jejich užíváním dochází k naplňování funkce prostoru. Jednotlivé 
funkce prostorů, které ovšem, a to je třeba si neustále uvědomovat, jsou v případě 
archeologizovaných struktur opět modelovány, člení tyto prostory do funkčních typů. Jednou 
z otázek střední úrovně studia je proto i prověření oprávněnosti funkčního rozložení těchto 
entit a jejich definování pomocí formálních znaků. I na této střední úrovni jsou k deskripci 
většinou užívány nominální stupnice,
25
 které dovolují pouze klasifikaci. Základním cílem 
studia střední úrovně je vymezení jednotlivých typů prostorů, jejich potvrzení, případně 
vyloučení a nová konstrukce jejich funkce. V některých případech se projevují i náznaky 
                                                 
24
 Toto ohraničení je vždy myšlenkové a ve většině případů manifestované také faktickou hranicí. 
25
 Evžen NEUSTUPNÝ, Jednoduchá metoda archeologické analýzy, Památky archeologické LXIV, 1973, s. 172. 
34 
vývoje prostorů.  Je tak vytvářeno východisko k vyšší studijní úrovni, která se věnuje 
objektům. 
2.2.16 Syntéza a interpretace 
Formální strukturu prostorů staveb, modelovanou na základě nižší iterace 
z interpretovaných zařízení a jejich vztahů, je nutné porovnat s formalizovanou strukturou 
prostorů živé kultury vytvořenou funkční analýzou těchto prostorů. Na základě syntézy jsou 
modelovány jednotlivé typy prostorů uplatňovaných v objektech určených ke zpracování 
chmele, respektive jejich kontext umístění a zapojení v systému objektu a jejich praktická 
funkce.  
Na základě vzájemných prostorových relací jednotlivých prostorů a také na základě 
jejich substitučních transformací lze v některých případech uvažovat i o společenském 
významu, či symbolickém smyslu některých prostorů. Příkladem je umístění šalandy u 
hlavního vstupu ve velkých sušárnách, nebo přistavění sušárenského hvozdu vždy k zadnímu 
průčelí obytného domu, co nejdál od světnice.  
Prostory odrážejí svým členěním a funkční specializací vývoj kulturních vztahů 
(společenských, ekonomických, technologických atp.). Zařazení prostorů do jednotlivých 
funkčních tříd závisí na jejich formálních znacích, které náležejí typům nižší studijní úrovně, 
nebo na nově definovaných znacích vlastních prostorů.
26
 V některých případech však 
formální znaky nepostačují k jednoznačnému zařazení objektu do funkční skupiny. Vedle 
těch, které řadíme větší mírou jednoznačně, jsou i ty, jejichž postavení je v určité funkční 
skupině problematické. Platí to především o prostorech, u kterých nelze na stávajícím stupni 
poznání jednoznačně modelovat jejich singulární funkci, a ta se tedy jeví jako komplexní. 
S tímto problematickým zařazením se lze setkat zejména u prostorů hospodářských.  
Některé sledované prostory jsou současně objekty a je třeba na ně pohlížet také jako 
na vyšší těleso o jednom prvku. Proto jsou hodnoceny znovu ve vyšší iteraci.  
                                                 
26
 Například dispozice prostoru, jeho objem, tvar obrysu.  
35 
 
2.8 Chmelová půda u sušící komory jižního hvozdu, sušárna chmele v obci Horní Ročov, p. č. 13/1, foto: Roman 
Švec 2017. 
2.2.16.1 Objekt 
Objekt je těleso složené z bodů, z nichž modelované prostory jsou jeho strukturujícími 
entitami. Ve vyšší iteraci je při hodnocení objektů třeba vzít v potaz kontext modelovaných 
prostorů a vztahy mezi nimi. Analyzovanou formální strukturu archeologizovaných objektů je 
nutné opět porovnávat s výsledky funkční analýzy živé kultury objektů. Objektem živé 
kultury je v tomto případě stavba. 
2.2.16.2 Dispozice objektů 
Objekt je těleso, jehož body – prostory jsou navzájem průchodné a pod společnou 
uzávěrou, nebo se reprezentují alespoň do jedné fronty společným upraveným průčelím nebo 
jsou komunikačně spojeny vnějším vymezeným prostorem – zápražím. S určitým 
zjednodušením platí, že za objekt lze považovat každou domovní stavbu disponující znaky 
zpracování chmele, ve sledovaném případě jeho sušení. 
2.2.17 Syntéza a interpretace 
Formální strukturu staveb, modelovanou na základě nižší iterace z modelovaných 
prostorů a jejich vztahů, je třeba porovnat s formalizovanou strukturou prostorů živé kultury, 
vytvořenou na základě funkční analýzy těchto objektů. Na základě syntézy je třeba znovu 
36 
modelovat jednotlivé typy prostorů, respektive jejich kontext umístění a zapojení v systému 
objektu a tím i praktickou funkci objektu. V některých případech lze na základě prostorových 
a vývojových relací uvažovat i o jejich společenském významu, či symbolickém smyslu. 
Příkladem je umístění obytné a hospodářské části objektů, hierarchický vztah různých 
hospodářských objektů nebo proměna funkce jednotlivých objektů a jejich substituce.  
Objekty odrážejí svým členěním a funkční specializací vztahy v komunitě 
(společenské, hospodářské atd.) a jejich vývoj. Analýzy objektů jsou popisovány verbálně a s 
výhodou zobrazovány Harrisovým diagramem ve standardní stavební dokumentaci. 
 
2.9 Sušárna chmele v kontextu chmelařské obce Nečernice, p. č. 1/1, foto: Jaroslav Skopec 2017.  
2.2.17.1 Areál 
Areál je obecné označení pro vymezené území, které tvoří fakticky nebo alespoň 
ideově jeden uzavřený funkční celek, a to jak z hlediska svého účelu, tak také z hlediska 
sociálních vztahů.
27
 Zahrnuje jeden či více objektů a prostor mezi nimi, případně i další 
kulturní a přírodní entity, které jsou v areálu spojené vzájemnými vazbami. Ty se projevují 
jejich umístěním v areálu a vzájemným uspořádáním. Formálním projevem těchto interakcí 
jsou komunikace. Směry a intenzitu vztahů lze proto s výhodou vyjádřit komunikačním 
                                                 
27
 Sociální vztahy jsou při výzkumu areálů často redukovány pouze na vztahy vlastnické. Ty jsou sice důležitým 
znakem při analýze areálu, nikoli však znakem jediným. V areálech se často výrazně uplatňují také další 
majetkoprávní vztahy, rodinné, profesní, komunitní a hospodářské vazby, uživatelské vztahy, náboženské, 
etnické, kulturní a subkulturní vlivy.   
37 
schématem. Areál bývá i formálně vymezený, uzavřený až ohrazený, nebo alespoň jeho vývoj 
k tomuto cíli směřuje. Přístup lidí, zvířat i vozidel je tak kontrolovaný, možný jen jedním či 
více vyznačenými vstupy. Pokud jsou činnosti vykonávané v areálu hierarchizované, je také 
struktura areálu hierarchizovaná. Lze např. stanovit jádro a periferii areálu, oblast pracovní a 
odpočinkovou, profánní a sakrální, soukromou a veřejnou, identifikovat hranice a 
komunikace. 
Areál objektů je těleso, jehož body – objekty jsou navzájem komunikačně spojeny 
vnějším vymezeným prostorem (dvorem, cestou, návsí apod.), je ohraničený a vnitřně 
hierarchizovaný. Je to soubor komplexů a dalších artefaktů záměrně shromážděných a 
uspořádaných tak, aby sloužily určitému společnému účelu. Jedná se o artefakty vytvářené 
konkrétní aktivitou jedné komunity k naplnění společného zájmu jejích členů. Jednotlivé 
areály se mohou vzájemně překrývat, ale i vylučovat. 
 
2.10 Areál sušárny chmele v obci Běsno, p. č. 20/1, foto: Vít Liška 2016.  
38 
2.2.18 Shrnutí 
Metoda výzkumu archeologizovaných objektů se uplatňuje ve dvou odlišných 
prostředích kulturního systému, kde využívá dva odlišné typy pramenné základny, které 
zprostředkovávají dva odlišné typy informací. 
Prameny písemné a obrazové, ať již archivní či terénní, poskytují záměrnou informaci 
ve formě symbolů. Pokud je znám kulturní kontext symbolů a jejich kulturní kód, lze 
obsažené informace získat přímo jejich čtením.
28
 Symbolické prameny tak poskytují 
informace o dynamice zkoumaných systémů.
29
 
Všechny artefakty však obsahují také informace nezáměrné, příznakové, obsažené 
v nich pouze jako nevědomé projevy kulturních činností, které daly artefaktu vznikat, 
fungovat a zanikat.
30
 Jejich čtení je věcí znalosti propojení obsahu činnosti, která informaci do 
artefaktu vložila, s formou, která se na artefaktu v podobě stopy této činnosti zachovala. 
Vlivem transformačních procesů se stopy dochovaly pouze v reliktech, které je třeba 
analyzovat, jejich struktury reflektovat
31
 a domodelovat. Vytvořený model je jen 
idealizovanou formou „původní podoby“ stopy, přesto však může poskytnout řadu informací 
pro interpretace.  
Strukturální formální analýza, která pracuje s archeologizovanou strukturou artefaktů, 
je založena na principech definovaných a shrnutých do třech postulátů Claudem Lévi-
Straussem:  
1. Pozorovatelné a vědomé úrovně jevů jsou užitečné jako východiska ke zkoumání 
principů jejich skladby. 
2. Úkolem formální analýzy je objevit principy klasifikace, které organizují a podmiňují 
kulturní skutečnost. 
3. Cílem je formulace zákonitostí organizace společnosti.  
                                                 
28
 Pokud chybí kulturní kontext a není znám kód symbolu, není dekódování v něm obsažených informací možné. 
V případech většího souboru dat, které kromě vlastní formy symbolu zaznamenávají i jeho nálezové situace – 
tedy kontext, ve kterém se vyskytuje, lze formální analýzou dospět k variantám jeho dekódování.   
29
 Například absolutní datování událostí, identifikaci jednajících osob, děj.  
30
 Také symbolické texty obsahují příznakové informace. „Čtením toho, co nebylo napsáno“ se zabývá 
dekonstrukce textu. (Jacques Derrida) 
31
 Reflexe je součástí poznávacího procesu a probíhá deskripcí reliktů, ať již obrazovou či verbální.  
39 
Základem přístupu a z něj vycházející metody je proniknutí pod zdánlivou jedinečnost a 
rozmanitost empirických jevů a odhalení skrytých univerzálních struktur (infrastruktur), které 
usměrňují, koordinují a regulují lidskou činnost.
32
  
K vytvoření modelu je nutné využít analogií k živým, nebo modelem oživeným, kulturním 
systémům. Jejich srovnatelné prvky je třeba podrobit funkční analýze. Ta se opírá o teorii 
strukturálního funkcionalismu, která se snaží vysvětlit fungování systémů na základě 
funkčních vztahů jejích dílčích (sou)částí.
33
 Předmětem zájmu jsou tedy prvky systému a 
jejich funkce, které musí tyto prvky ve vzájemné kooperaci plnit, aby systém zůstal zachován. 
Pro pochopení rozdílných východisek pramenné základny a z ní vyplývajících rozdílných 
metod je vhodné uvést tři postuláty tzv. radikálního funkcionalismu, jak je definoval 
Bronislav Malinowski.
34
  
1. Funkční jednota – základem je předpoklad, že každý prvek funkčního systému je 
institucí, která slouží k zachování celku. 
2. Funkční univerzálnost – každý prvek plní nějakou pozitivní funkci pro celek. 
3. Funkční nepostradatelnost a objektivní účelnost – každá významná životní funkce je 
nezastupitelnou a neoddělitelnou součástí celku.  
Jak je z předchozího patrné, živý celek je pokládán za systém prvků a jejich vztahů, který 
je vytvořený k naplňování potřeb a má energetickou povahu. K udržení funkce systému i jeho 
struktury je nutné systému energii dodávat. Struktura je v tomto případě formálním projevem 
funkce systému, tedy projevem jeho vlastního obsahu. Jednota formy a obsahu v systému je 
však relativní. Ovlivňují se navzájem a působí i proti sobě: obsah systém dynamizuje, forma 
systém stabilizuje. Těchto vlastností lze využít také při studiu minulých dějů.
35
  
Komparace analogií je založena na sledování formální podobnosti modelované struktury 
archeologizovaného systému a struktury funkčního systému. Riziko nahodilé koencidence je 
snižováno reprezentativním překrytím bodů a těles porovnávaných souborů a iterací procesů 
analýzy, deskripce, komparace, syntézy a modelace v jejich jednotlivých třídách: od stop přes 
                                                 
32
Václav SOUKUP, Dějiny sociální a kulturní antropologie, Praha 1996, s. 50. 
33
 Robert Francis MURPHY, Úvod do kulturní a sociální antropologie, Praha 2004, s. 227. 
34
 V. SOUKUP, Dějiny sociální a kulturní antropologie, s. 40. 
35
 Miroslav HROCH, Revoluce: pokus o typologii, In: Zbyněk Machát–Ondřej Slačálek–Milan Znoj (edd.), 
Nezapomenuté historie, Sborník k 70. narozeninám Františka Svátka, Brno 2007, s. 10–22. 
40 
prvky konstrukcí, konstrukce, zařízení, prostory, objekty až po areály objektů v pískovcovém 
podloží. 
Je třeba zdůraznit, že sledování archeologizovaných staveb metodou strukturální 
formální analýzy umožňuje vytěžit řadu cenných informací a poznatků, které jsou využitelné 
nejen pro potřeby stavební historie, ale pomáhají doplňovat mozaiku historie osídlení kulturní 
krajiny a sledovat tendence vývoje společnosti. 
3 Průzkum a identifikace historických staveb sloužících pro zpracování 
chmele 
 
3.1 Tým plošného průzkumu při práci v terénu, sušárna v obci Kněževes, p. č. 149, foto: Roman Švec 2017. 
 
3.1 Tematický průzkum 
Tematický průzkum je specifickým typem plošného průzkumu terénu. Úvodem je nutné 
zdůraznit, že metodika tematického průzkumu a identifikace historických staveb sloužících 
pro zpracování chmele vychází z metodiky Národního památkového ústavu Plošný průzkum 
lidové architektury a venkovských sídel od Jana Pešty z roku2014.
36
 Uvedená metodika 
obsahuje obecně platné zásady a postupy vedení terénních průzkumů a zároveň reflektuje 
specifika rurálních staveb a neurbárního prostoru.  Při přípravě terénních výjezdů a při 
samotných průzkumech z této metodiky vycházíme a opíráme se především o ty kapitoly, v 
nichž se autor zabývá plošnými a tematickými průzkumy obecně.
37
 Ty rozvíjíme a 
doplňujeme o specifické informace dle definovaného obsahu tematického plošného 
průzkumu, přičemž se zaměřujeme především na efektivitu jeho procesů a na standardizaci 
                                                 
36
 Jan PEŠTA, Plošný průzkum lidové architektury a venkovských sídel, Praha 2014. 
37
 J. PEŠTA, Plošný průzkum, s. 97–129. 
41 
postupů. Následující část metodiky má proto části řazené návodně, postupuje od definice cílů 
přes přípravu a logistické zajištění k samotnému terénnímu výzkumu. 
3.2 Stanovení cílů 
Důležité je si před zahájením průzkumu stanovit v odborné diskusi postupové cíle, 
kterých chce terénní průzkumník tematickým plošným průzkumem dosáhnout.  
Hlavním cílem tematického plošného průzkumu historických staveb sloužících pro 
zpracování chmele je vyhledávání, identifikace, základní inventarizace a terénní dokumentace 
definovaného typu objektů, které v tomto případě vznikly do poloviny 40. let 20. století. Tyto 
stavby jsou součástí stavebního fondu vážícího se na specifické přírodní a hospodářské 
podmínky, a proto se vyskytují v České republice pouze v některých regionech. V nich ovšem 
představují důležitou identitární součást urbanismu obcí a kulturní krajiny. Tím naplňují 
základní postulát definice kulturního dědictví.
38
 Zároveň se však jedná o stavby, které 
v současnosti nepožívají, až na nečetné výjimky, památkové ochrany, což stěžuje přístup do 
objektů a snižuje zákonné možnosti jejich průzkumu a dokumentace. Se změnou způsobu 
hospodaření dochází současně od druhé poloviny 20. století k zániku jejich funkce a tím i 
postupné archeologizaci a zániku staveb. Je tak třeba sledovat poměrně širokou škálu 
architektury od funkčních staveb přes stavby prošlé konverzí až po stavby torzální či zcela 
nedochované. 
3.3 Příprava před terénním výjezdem 
Plošný průzkum je dokumentační metoda přímo závislá na odborných znalostech a 
dovednostech dokumentátora. Především se jedná o dovednost rekognoskace terénu, znalost 
historického vývoje dané lokality, schopnost správné interpretace technického objektu a jeho 
zařízení. Dokumentátor by měl být obeznámen s metodikou Jana Pešty o plošných 
průzkumech lidové architektury a venkovských sídela měl by danou metodu ovládat. Samotný 
terénní průzkumník by měl zvládnout další základní dokumentační metody, které uplatní při 
plošném průzkumu a zpracování katalogových listů, jako například fotografická 
dokumentace, slovní popis, práce s archivními prameny a základní znalosti PC. Podstatnou 
dovedností je také práce s historickými a geografickými mapami. Mezi důležité dokumentační 
metody, patří kresebná dokumentace, která umožňuje i v jednoduché vizualizaci pochopení 
souvislostí prvků. Při zkoumání objektů spojených s pěstováním a zpracováním chmele je 
důležitá především znalost chmelařských technologií, ale také funkčních provozů. Pro 
                                                 
38
 Jedná se o konfiguraci kulturních prvků, které jsou jako všeobecně sdílený výsledek materiální a duchovní 
činnosti příslušníků určité kultury předávány následujícím pokolením, která se s ním identifikují.  K pojmu více: 
Petr HORÁK –Vratislav NEJEDLÝ, Základní pojmy v péči o kulturní dědictví, Pardubice 2013. 
42 
vyhledávání objektů je nutná znalost stanovených typických znaků, které jednotlivé objekty 
mohou vykazovat, a schopnost jejich tvůrčího vyhledávání.
39
 
Základem přípravy terénního průzkumu je výběr zájmových obcí. Ty jsou v tomto 
případě definované dle zadání projektu předpisem č. 325/2004 Sb., Vyhláška k provedení 
zákona o ochraně chmele. Tato vyhláška obsahuje seznam katastrálních území, která tvoří 
chmelařské oblasti a chmelařské polohy.
40
 Vybrané obce je následně potřeba vyznačit 
v pracovní verzi mapy v prostředí ArcGIS, která je označená jako „Chmelové stavby – 
evidence garantů území“. Tento postup je užitečný zejména proto, aby nedošlo k průzkumu 
stejné obce dvěma pracovními týmy nezávisle na sobě. Užitečné je také rychlé dodatečné 
dohledání autora průzkumu, pokud je to třeba. Výhodné je i vytipování případných kulturních 
památek v obci pomocí památkového katalogu NPÚ,
41
 zejména jedná-li se přímo o sušárny 
chmele, případně o hospodářské dvory či bývalé pivovary apod. Je také třeba prozkoumat 
letecké snímky a na základě charakteristik střešní krajiny vyhledat předem konkrétní 
potenciální zájmové objekty.  
V tomto momentu existuje více variant dalšího postupu. Jednou z nich je klasická 
analogová cesta, při níž dokumentátor využívá připravené tištěné mapové podklady. 
Osvědčily se zejména katastrální mapy, vytištěné přibližně v měřítku 1 : 1 500 či větším 
zejména proto, aby bylo možné přečíst parcelní čísla, což výrazně pomáhá při orientaci a také 
při identifikaci objektů.
42
 Nelze opomenout výběr vhodných psacích potřeb k záznamu 
poznámek, barevné zvýrazňovače dle legendy, pevnou podložku pro zákresy s klipem apod. 
Kromě map je také třeba připravit fotoaparát s objektivem a dalším příslušenstvím. Pro případ 
průzkumu neosvětlených interiérů je také výhodné mít s sebou čelovou svítilnu.  
Další variantou je digitální cesta, která počítá s využitím tabletu v terénu. V tomto 
případě je také nutná příprava před výjezdem. Pro používání tabletu s operačním systémem 
Android je nutné stáhnout si předem aplikaci na Obchodu Play s názvem Collector for 
ArcGIS. Jak již název napovídá, tato aplikace slouží přímo pro ArcGIS a vytváří vhodnou 
platformu pro práci s mapami v terénu. Dokumentátor se v aplikaci přihlásí pod účtem, který 
má již vytvořený na webových stránkách arcgis.com. Pokud se rozhodne využít offline 
                                                 
39
 Blíže v podkapitole o charakteristických znacích sušáren chmele. 
40
 Na tomto místě je potřeba říci, že v některých oblastech bylo území stanovené vyhláškou vědomě překročeno 
a byla tím získána data nad požadovaný rámec. Rozšíření proběhlo na základě identifikace charakteristických 
znaků objektů. Výzkum tak prokázal, že Vyhláška k provedení zákona o ochraně chmele č. 325/2004 Sb. 
nepostihla výčtovým seznamem všechny pěstební lokality. 
41
 Památkový katalog [online]. [cit. 2019-09-10]. Dostupné z: https://www.pamatkovykatalog.cz/   
42
 Z pohledu geodetického mapování se v rozsahu měřítek 1 : 200 až 1 : 5 000 jedná o tzv. mapy velkých 
měřítek.  
43 
verzi,
43
 musí si v předstihu stáhnout výřez mapy, ve které bude později pracovat. Před 
výjezdem plošného průzkumu je vhodné tablet plně dobít a zkontrolovat si, zda aplikace 
funguje správně. 
Velmi se osvědčilo také předběžné kontaktování starosty, místního chmelaře či 
kronikáře, kteří mohou mít povědomí o lokálních sušárnách chmele. Pokud se toto podaří 
v předstihu, mohou být předem domluvené vstupy alespoň do některých zájmových objektů. 
3.4 Terénní průzkum a sběr dat 
3.4.1 Výběr lokalit 
Výběr lokalit určených k plošnému průzkumu se opírá o informace obsažené ve výše 
zmíněné vyhlášce o chmelových katastrech. Protože se zpravidla jedná o oblasti dodnes 
využívané k pěstování chmele, jsou základní znaky v terénu dobře čitelné. Obce jsou 
obklopeny chmelnicemi a jejich panorama doplňují velké průmyslové sušárny chmele z druhé 
poloviny dvacátého století a objekty strojových česaček na okraji intravilánu. Nezřídka se 
však v některých vyhláškou jmenovaných obcích nenajdou objekty žádné, nebo jen obtížně 
identifikovatelné a naopak se nachází hojnost sušáren za hranicemi vyhlášených katastrů.  
Proto jsou informace z vyhlášky ověřovány a upřesňovány rekognoskací leteckých snímků a 
výsledky archivního průzkumu, zejména využitím starých map.
44
 Při plošném průzkumu obcí 
jsou zájmové objekty vyhledávány na základě předem stanovených vnějších 
charakteristických znaků.  
3.4.2 Identifikace objektů v terénu 
Identifikace, inventarizace a kategorizace jednotlivých objektů je prováděna pomocí 
sumy znaků, které jsou pro stavby sloužící ke zpracování chmele typické. Díky zcela 
specifickým podmínkám nutným pro sušení chmele se vyvinulo několik typů sušáren 
                                                 
43
 Pracovní mapa s názvem „Chmelové stavby – prostorová lokalizace OFFLINE“. 
44
 Termín staré mapy je užíván pro mapová díla zaznamenávající dobové informace, na rozdíl od termínu 
historické mapy, který je užíván pro stávající mapová díla vizualizující soudobé interpretace. Ze starých map 
byly s úspěchem využívány především mapy, které zaznamenávají chmelnice, především tedy mapy stabilního 
katastru ( Indikační skici, Originální mapy, Císařské povinné otisky a Mapy kultur), přístupné online na 
webových stránkách Archivní mapy ÚAZK [online]. [cit. 2019-09-10]. Dostupné z: 
https://archivnimapy.cuzk.cz/uazk/pohledy/archiv.html, v menší míře též mapy I. vojenského mapování, 
přístupné online na webových stránkách Mapire.eu: Europa im 18. Jahrhunderte [online]. [cit. 2019-09-10]. 
Dostupné z: https://mapire.eu/de/map/europe-18century-firstsurvey, či Oldmaps - Staré mapy: 1. vojenské 
mapování [online]. [cit. 2019-09-10]. Dostupné z: 
http://oldmaps.geolab.cz/map_root.pl?lang=cs&map_root=1vm 
 
 
44 
s několika společnými rysy. Souhrn obsahuje jak poměrně jednoznačné znaky, jakými jsou 
sušicí hvozd, hřebenový větrák a pásové vikýře, tak znaky používané všeobecně u 
hospodářských i obytných objektů, jakými jsou komíny, volská oka či nakládací/shozové 
otvory. Je tedy třeba v terénu správně vyhodnotit, zda daný objekt skutečně mohl sloužit 
k sušení chmele, nebo jde o záměnu s jiným provozem, který měl podobná technologická 
řešení. Na druhé straně i stavby primárně určené ke skladování obilnin, sena či k obytným 
účelům mohly v případě nadměrné sklizně chmele sloužit bez stavebních úprav nárazově také 
k jeho sušení a skladování. Tyto objekty tedy terénní průzkum obvykle nezaznamená. 
Objekty vykazující níže popsané charakteristické znaky jsou dále řazeny do několika 
kategorií škály nalezených objektů. Jedná se buď o prokázané sušárny chmele, potenciální 
sušárny chmele, či objekty, vykazující pouze jeden znak, který využití objektu k sušení 
chmele samostatně nepotvrzuje, ale není možné užití k sušení chmele ani vyvrátit. V případě 
tzv. potenciálních objektů se může jednat například o objekty dříve možná k sušení 
využívané, u kterých však nelze po četných přestavbách, které způsobily ztrátu vypovídací 
hodnoty hmotného pramene, jednoznačně dovodit jejich funkci. Dále také o objekty 
v blízkosti sušáren, které mohly být využívány k uskladnění naplněných žoků a podobným 
pomocným úkonům, či obecně objekty vykazující více než jeden charakteristický znak, ale 
beze stop sušení chmele v interiéru. I přes jasně stanovené charakteristické znaky je vždy na 
subjektivním kontextuálním posouzení kterých  posoudit. 
V ideálním případě by měly být zejména potvrzené sušárny chmele prozkoumány i 
v interiéru. Zde se pochopitelně naráží na limity terénního průzkumu, neboť majitelé objektů 
nemusí být zastiženi nebo ochotni dokumentátora do objektu vpustit. Průzkum interiérů 
staveb tak závisí čistě na ochotě majitele vpustit pracovní tým do objektu a umožnit mu 
základní fotodokumentaci. A to i v případě, že se jedná o kulturní památku a terénním 
průzkumníkem je pracovník orgánů státní památkové péče, nemusí být vlastník památky 
ochoten vstup do objektu pracovnímu týmu umožnit.
45
  
K úspěšné rekognoskaci terénu je především důležité sestavit strategicky průzkumný 
tým. Osvědčily se týmy o 2–3 osobách, kvůli vstřícnější komunikaci s majiteli objektů je 
vhodné zařadit do týmu ženu. Dobře jsou přijímáni vysokoškolští studenti a pedagogové. 
Důvěryhodně působí firemní logo na dopravním prostředku týmu, ale také i jen prosté a 
označení členů terénní výzbrojí a výstrojí. Vhodné je, pokud současně v lokalitě operují dva 
nezávislé týmy.  K přesvědčení majitele je lépe domluvit návštěvu předem, v jejím úvodu 
                                                 
45
 Pavel VARVAŇOVSKÝ, Památková péče, Praha 2012, s. 34. 
45 
bezodkladně představit pracovní tým, stručně pak cíle a postupy projektu. Pro vyjednání 
vstupu lze také využít oboustranně důvěryhodného prostředníka, jako například starostu obce. 
Rekognoskační kampaň je vhodné v obci včas inzerovat a během ní navštívit na základě 
doporučení respondentů postupně sérii objektů. V případně odmítnutí vstupu pouze do 
některých zájmových objektů se ukázalo vhodné kampaň v lokalitě po čase zopakovat. Během 
dokumentace je nutné udržovat s majitelem kontakt, při tom se lze zaměřit na doplňující 
otázky ke kontextu dokumentovaného objektu a v závěru na doporučení dalších přístupných 
objektů. Ze strany dokumentátorů musí být kontakt vždy veden seriózně, otevřeně, upřímně, 
v přátelském duchu, s respektem k majiteli, jeho soukromí, potřebám, majetku a 
doporučením. Dokumentátor je nestranným pozorovatelem, který se k oblastem mimo 
zájmové téma vyjadřuje jen v obecné rovině. Doba kontaktní návštěvy se pohybuje zpravidla 
v rozmezí 30–60 min. Je-li objekt vyhodnocen jako doporučený k podrobné dokumentaci, 
dokumentátor v závěru své návštěvy ověří u majitele tuto možnost, objasní mu význam 
objektu a předá s jeho souhlasem kontakt na majitele dokumentačnímu týmu.    
Veškerá dokumentace zpřístupněného objektu, záznam informací z rozhovorů, případně 
kopírování dokladů z osobních archivů je vedeno pouze s poučeným souhlasem majitele. 
Dokumentátor vždy vysvětlí proč a k jakým účelům bude pořizovaná dokumentace 
používána.  
Nasbíraná data by měla obsahovat fotografie všech průčelí objektu, z interiéru pak 
zejména relikty a stopy technologie a provozu, v detailech i v kontextových situacích. Při tom 
je třeba se soustředit na reprezentativní záznam všech charakteristických znaků, a to tak, aby 
bylo později možné objekt co nejlépe popsat a charakterizovat do samostatné evidenční karty. 
Dokumentace stavu objektu, stejně jako např. dochovaného mobiliáře je vhodnou doplňující 
charakteristikou. 
3.4.3 Charakteristické znaky sušáren chmele 
3.4.3.1 Exteriér 
Chmelařství se jako specializovaná zemědělská výroba výrazně promítla nejen do 
vzhledu obytných i hospodářských budov ve chmelařských oblastech, ale také do jejich 
dispozičního uspořádání. Především však vedla k potřebě specializovaných výrobních 
objektů  – sušáren chmele. Ať už se jedná o sušení pasivní, prováděné nejčastěji přirozeným 
prouděním vzduchu, nebo sušení nucené, pomocí otopných zařízení, obsahují sušárenské 
objekty souhrn charakteristických znaků, na základě kterých je lze poměrně bezpečně 
identifikovat.  
46 
3.4.3.1.1 Sušicí hvozdy 
Sušicí hvozdy patří k jednomu ze základních identifikačních znaků pro chmelové 
sušárny. Věžovité rizality nebo nastavěná patra jsou v kompozicích objektů velmi dobře 
patrné, a pokud jsou doplněny o komínové těleso, stoupající častěji ze štítové zdi či méně 
často z obvodové okapové zdi, je uvedený účel stavby téměř jistý.
46
  
 
3.2 Sušicí hvozd sušárny chmele v obci Sedčice, p. č. 8-1, foto: Roman Švec 2016. 
 
Pokud objekt prodělal výraznější přestavbu, výměnu krovu a krytiny, spojenou 
s odstraněním komínového tělesa, případně podléhá destrukci, je jeho vypovídací schopnost 
výrazně snížena. Nicméně i proporce objektu mohou spolu s dochovanými detaily funkci 
naznačovat. 
                                                 
46
 V tomto případě existuje i riziko záměny se sušárnou jiných zemědělských produktů a je třeba se zaměřit na 
specifika daného provozu.  
47 
 
3.3 Relikty hvozdu sušárny chmele v obci Dubčany, p. č. 7-2, foto: Monika Stará 2016. 
 
3.4.3.1.2 Sušicí půdy 
V některých chmelařských oblastech se hvozdové sušárny téměř nevyskytují a sušení 
chmele se provádělo za pomoci přirozeného proudění vzduchu na půdách hospodářských i 
obytných objektů. V jiných případech jsou sušicí půdy součástí hvozdových sušáren, ale 
sloužily pouze k předsoušení chmele, které šetřilo palivo, a následnému vyvětrání usušeného 
chmele před jeho žokováním.   
48 
 
3.4 Sušicí půda s pásovými vikýři a polopatro s žaluziovými okenicemi větracích otvorů, hvozdová sušárna v 
obci Dobříčany na p. č. 20, foto: Roman Švec 2016. 
 
Sušicí půdu lze identifikovat z exteriéru podle kompozice hmoty objektu, zpravidla s 
atikovou nadezdívkou polopatra, opatřenou větracími otvory, či zmnoženými větracími 
vikýři, členícími výrazně střešní krajinu. V interiéru je pro sušicí půdy typické zalištování 
mezer v sušicí podlaze či bednění podlah na polodrážku, případně pérodrážku a dále skarpové 
obednění obvodu sušicího prostoru půdy horizontálně položenými prkny. Víceetážové sušicí 
půdy mají výrazné podpory jednotlivých podlah.
47
 
                                                 
47
 Znaky v interiéru jsou typické pro sušení a skladování také dalších sypkých zemědělských plodin, proto se 
nejedná o strukturující znak chmelových sušáren. Potenciál je třeba doložit nalezením dalších znaků technologie 
a provozu. 
49 
 
3.5 Sušicí půda a patro v sušárně chmele v obci Měcholupy, p. č. 55, foto: Vít Liška 2016. 
 
3.4.3.1.3 Párníky / hřebenové větráky 
Párníky, sloužící k odvodu vlhkého zahřátého vzduchu, jsou druhým nejčastějším 
prvkem souvisejícím se sušicím provozem. Obvykle jde o bedněnou nebo rámovou konstrukci 
připevněnou ke krovu a často deštěnou, pobitou plechem či eternitovými šablonami. Otvory 
jsou zpravidla osazeny žaluziemi či bedněnými výplněmi sloužícími k regulaci tahu. Zřídka se 
vyskytují i párníky okrouhlé, podobné párníkům pivovarských hvozdů. Pokud se 
v současnosti na střeše objektu tyto prvky nenacházejí a přesto stavba jinak indikuje 
souvislost se sušením chmele, není vyloučeno, že zanikly při výměně krovu či krytiny, neboť 
jejich technické provedení je velmi náchylné k poškození povětrnostními vlivy.  
50 
 
3.6 Pohled na bedněný hřebenový větrák / výparník, sušárna chmele v obci Úlovice, p. č. 30, foto: Roman Švec 
2017. 
 
 
3.7 Detail plechového hřebenového větráku / výparníku, sušárna chmele v obci Úlovice, p. č. 25-1, foto: Roman 
Švec 2017. 
 
51 
3.4.3.1.4 Pásové vikýře a volská oka v několika úrovních 
Velmi typickým znakem jsou větrací otvory vyskytující se v oblasti střešní krajiny, 
které slouží k provětrávání uskladněného chmele přirozeným prouděním vzduchu. Nejčastěji 
je nacházíme v oblastech, kde bylo tradiční sušení v podstřeší, ale nezřídka je lze nalézt i na 
hvozdových sušárnách. Zejména volská oka se v některých oblastech běžně objevují i na 
obytných objektech a v těchto případech je objekt třeba vyhodnotit na základě počtu jejich 
úrovní, umístění či v kombinaci s dalšími znaky. 
 
3.8 Vikýře ve tvaru volských ok otevírají střešní valbu ve dvou úrovních na pasivní sušárně v obci Dubčany, p. 
č. 32. Střešní valbu sousedního objektu otvírá pásový vikýř, foto: Roman Švec 2018.   
 
3.4.3.1.5 Nakládací/shozové otvory 
Typickým znakem specifickým pro manipulaci s chmelem jsou otvory, kterými byly 
chmelové žoky dopravovány do vyšších pater budovy a dále expedovány do dalšího provozu. 
Nejčastějším typem je prostý dveřní otvor vertikálně obdélného tvaru v patře budovy, 
obslužný buď po venkovním schodišti, či za pomoci vrátku a kladky. Druhým často 
používaným typem je bedněný vikýř se sedlovou stříškou, kterým byly žoky s chmelem 
odnášeny přímo do podstřeší. K vybavení těchto manipulačních otvorů obvykle patří výše 
zmíněné kladky a vrátky poháněné ručně, ale nezřídka i elektromotorem. 
52 
 
3.9 Pohled na bedněný manipulační vikýř, sušárna v obci Líčkov, p. č. 31-1, foto: Roman Švec 2018. 
 
 
3.10 Pohled na hrázděný manipulační vikýř, sušárna chmele v obci Radíčeves, p. č. 21-4, foto: Roman Švec 
2017. 
53 
3.4.3.1.6 Větrací a př...

Originál dokumentu:

analogový

Typ/druh dokumentu:

Typ dokumentu:	publikace, listiny, spisové dokumenty
Druh dokumentu:	odborná publikace
Bližší specifikace:	metodika

Jméno souboru:

G0555560.pdf

Formát souboru:

application/pdf

Autor záznamu:

Vacula Olga

Popis dokumentu:

Metodika efektivního terénního průzkumu a dokumentace historických staveb. Tematický plošný průzkum sušáren chmele. Schválená metodika č. 200. Vytvořeno v rámci projektu NAKI DG16P02B021.

Název pracoviště:

generální ředitelství

Velikost dokumentu (v bytech):

12564504 B

Rozměry obrazového dokumentu:

Autor originálu:

Podroužek Kamil; [neznámý] (T); neurčen (T);

Klíčová slova:

Kulturní památka nemovitá; Výzkum a vývoj;

Uživ. klíčová slova:

chmelařské stavby; kulturní památka; metodika schválená;

Datum vzniku:

2019

Licence:

Typ:	neurčena - ochranu díla stanovuje obecně autorský zákon (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121)

Vazby dokumentu na aplikace IISPP

K dokumentu neexistují žádné vazby na aplikace IISPP.

Územní identifikace dokumentu

Územní rozsah:

objekt nelokalizovatelný

Definiční body

Def. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Přírůstkové body

Přír. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Lokality

Kód CZ	Název lokality	Reálný typ	Kat. území	Obec	ORP	Okres	Kraj

Historické regiony

Kód RS	Název hist. regionu

Ke stažení Náhled Poslat žádost