Zavřít ( + - )

Metainformační systém NPÚ

Detail dokumentu

Tisk

Náhled:

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Textový obsah:

 
 
 
 
 
Nmap - Specializovaná mapa s odborným obsahem 
 
Archeologický atlas státního zámku  
Bučovice 
 
Petr Vitula 
 
 
 
 
 
Brno 2020 
 
 
Katastrální území: Bučovice 
 
Bližší lokalizace: areál zámku 
 
Souřadnice: 49.1491578N, 17.0012784E 
 
Stručná charakteristika: Město Bučovice, ležící na Vyškovsku v údolí řeky Litavy mezi 
pohořími Ždánického lesa a Litenčické pahorkatiny, je význačné tím, že se na jeho západním 
okraji nachází rozlehlý areál někdejšího šlechického sídla rodu Liechtensteinů. Představuje 
dispozičně i stavebně unikátně dochovanou renesanční architekturu, jejíž součástí je i rozlehlý 
zámecký park. 
 
Přístupnost: autem, vlakem, autobusem, pěšky, na kole 
 
Odkazy:  
https://pamatkovapece.cz/p/11 
http://kryton.smartgis.cz/~smetak/npuolo_daamo_web/p/11 
https://www.zamek-bucovice.cz/cs 
 
 
Město Bučovice ležící na Vyškovsku v údolí řeky Litavy mezi pohořími Ždánického 
lesa a Litenčické pahorkatiny je význačné tím, že se na jeho západním okraji nachází rozlehlý 
areál někdejšího šlechického sídla rodu Liechtensteinů. Představuje dispozičně i stavebně 
unikátně dochovanou renesanční architekturu, jejíž součástí je i rozlehlý zámecký park. 
Na podzim v roce 2000 provedli archeologové SPÚ v Brně záchranný archeologický 
výzkum při obnově kanalizačního řádu v areálu bučovického zámku (obr. 2). Během 
záchranné akce byly v severovýchodním rohu zámecké zahrady objeveny zbytky zaniklého 
kostela (Ondra – Stránská – Vitula 2001, 163-166; Palátová – Stránská – Vitula 2001, 203-
204; Borský – Stránská – Vitula, v tisku; Borský – Ondra – Salaš – Stránská – Vitula, v tisku), 
o němž jsme z historických pramenů věděli pouze to, že zde kdysi stával, že v roce 1386 
Boček z Kunštátu připisuje kostelní patronát zároveň s tvrzí, dvorem a 2 poplužími Ondřejovi 
z Bludova a z Nechvalína (ZDB VII, 516) a že v roce 1405 Ondřej z Bludova zřizuje 
v Bučovickém kostele oltář P. Marie, sv. Kateřiny a Doroty a při něm oltářníka (CDM XV, 
435). Nevědělo se však, kde přesně tento kostel stál, kdy byl vystavěn a ani komu byl 
zasvěcen.  
Výkopem pro kanalizační potrubí a následným plošným rozšířením označeným jako 
sonda č. 1/2000 (obr. 11, 13) byla zachycena menší část severní stěny kostela s honosným 
románským vstupním portálem (obr. 14, 15), jehož jeden ústupek byl odlomen zemním 
strojem (obr. 6). Nález vyvolal poměrně značný zájem odborníků, mimo jiné i proto, že za 
první věrohodnou zmínku o Bučovicích se považuje až zpráva z roku 1322 o Vokovi 
z Bučovic (Wock de Budisswitz, CDM I, 156). Zájem také podnítil další rozšíření 
záchranného výzkumu v následující sezóně 2001 na zjišťovací, který si kladl za cíl upřesnění 
datace výstavby kostela, dále zjištění jeho půdorysného tvaru i rozměrů a konečně i zjištění 
vzhledu západní strany kostela. Klasickými archeologickými metodami byly zkoumány dvě 
sondy (2/2001 a 3/2001 - obr. 16-20). Ty pomohly vyřešit nejen otázku skutečné šířky hlavní 
lodi kostela, ale i vzhledu její západní strany (obr. 12-23) a navíc byla zjištěna i mladší 
gotická úprava podlahy v interiéru (obr. 19-22). Poté zbývalo upřesnit délku hlavní lodi. 
Výzkum klasickými archeologickými metodami by nebyl v místech východního závěru lodi 
únosný, protože se nachází v prostoru severního nádvoří zámku, které je oproti původnímu 
terénu uměle zvýšeno o více než 2 m. Proto jsme zvážili nabídku firmy EXMARKET M. T., s. 
r. o. na využití nedestruktivní metody výzkumu pomocí pulsního georadaru (GPR – Ground 
Penetrating Radar). Měření v ploše, označené jako sonda č. 4/2001 (obr. 11, 12) poskytlo 
poměrně přesvědčivé výsledky (obr. 12). 
Sonda č. 1/2000 (obr. 11-15)  byla odkryta při záchranném výzkumu a vznikla 
rozšířením výkopu pro kanalizační potrubí, které prochází zhruba jejím středem. Celková 
rozloha prozkoumané a zdokumentované plochy je 25,55 m2. Pod vrstvou recentních navážek 
a dorovnávek terénu se nacházely pozůstatky několika cihelných a kamenných staveb. 
Nejmladší z nich byly cihelné zdi, stavěné do podoby jednoduchých klenebních pasů (obr. 13: 
kontexty č. 915, 918, 920). Zdá se, že tvořily jakési komory, které zpevňovaly terén silně 
podmáčený až v důsledku zavezení 8 m hlubokého a 35 m širokého vydlážděného vodního 
příkopu, obepínajícího zámek i s parkem až do 2. pol. 19. stol. Protože příkop plnil bezesporu 
i odvodňovací funkci, jeho zavezením se musel místní vodní režim velmi výrazně změnit, a to 
bylo zřejmě hlavním důvodem zpevňovacích prací. Vzniku zdí v tomto období odpovídá i typ 
a označení cihel. Dále byla v této sondě zachycena poměrně mohutná, avšak mělce založená 
kamenná základová zeď (obr. 13: kontext č. 912). Pojivo tvořil prostý jíl promísený jemným 
říčním pískem. Podle stratigrafické situace, ale i ojedinělých keramických zlomků nalezených 
v pojivu ji můžeme datovat nejdříve do pozdního středověku, spíše až do období mladších 
novověkých. Jako stavební materiál zde byly použity kamenné kvádry, pocházející alespoň 
částí z destrukce dalšího kamenného zdiva, které je nejstarší a zároveň i nejvýznamnější. 
Z této nejdůležitější stavby (obr. 13: kontext č. 916), kterou byl bezesporu někdejší 
v pramenech zmiňovaný prastarý kostel, se dochovaly nejen základy, ale zásluhou umělého 
zvyšování terénu i nadzemní části zdí až do výšky téměř 1 m.  Výzkumem byla zachycena 
menší část mohutné severní obvodové zdi hlavní lodi kostela o šířce 1,40 m. Lité, vně i uvnitř 
kvádry lícované zdivo bylo přerušeno původním bočním vstupem o šířce 0,72 m. Dochoval se 
z něj vstupní schod, kamenný práh a spodní část unikátního ústupkového, 3x odstupněného 
portálu (obr. 13, 14), k němuž patřil i architektonický článek, vylomený při zemních pracích a 
umístěný dnes pod arkádami na nádvoří zámku (obr. 15). Podle výzdoby ostění a patky 
můžeme portál datovat do první poloviny 13. stol. Tomuto datování odpovídá i keramika 
z vrstvy, která tvořila tehdejší povrchovou úroveň terénu a byla pokrytá tenkou vrstvou malty, 
související s výstavbou kostela. Vnitřní strana nadzemní části zdi byla uvnitř omítnuta 
vápennou maltou, a to svědčí o tom, že stavba kostela musela být dokončena. 
Sonda č. 2/2001 (obr. 16-18) se odkryla se během zjišťovacího výzkumu v roce 2001 a 
měla rozlohu 16,11 m2. Situována byla s cílem zachytit severozápadní nároží kostela, aby 
mohly být upřesněny jeho rozměry. K novověkým stavbám patří kamenocihelná zídka, 
protínající sondu v severojižním směru (obr. 16: kontext č. 925) a cihelný kanál (obr. 16: 
kontext č. 926). Tyto fragmenty staveb bezesporu souvisí s hospodářským nebo zábavním 
zázemím zámku. Cihelný  kanál rozhodně nebyl odpadní, ale sloužil zřejmě jinému účelu, 
snad i jako součást teplovzdušného topení. Nejdůležitější fragment stavby (obr. 16: kontext č. 
916), nároží někdejšího kostela bylo zachyceno v jižní části sondy. Po snížení se ve výšce 
0,40 m nad původní románskou úrovní terénu objevil zdobný profilovaný sokl (obr. 16, 18), 
vybíhající z paty z portálu a zvýrazněný na rohu o  0,20 m nižším dalším výstupkem (obr. 18). 
Z nároží směrem k severu vybíhala pevně svázaná kamenná, mělce založená zeď mladší, 
zřejmě gotické přístavby (obr. 16: kontext č. 924). K vnitřnímu líci kostelní zdi 0,10 – 0,20 m 
nad románskou úrovní podlahy se přimykala kamenná zídka (obr. 16: kontext č. 929), jejíž 
účel se nepodařilo přesně zjistit. Nejspíše však souvisela s gotickou úpravou podlahy 
v interiéru kostela, která byla ve 2. pol. 14. nebo v 1. pol.  15. stol. zvýšena dorovnávkou 
terénu o  0,50 m a pokryta pálenou dlažbou. Pod úrovní této dlažby byl v druhotném uložení 
kamenný kvádr s vytesanou kamenickou značkou a ještě níže pod ním se nacházela románská 
úroveň podlahy, která byla prostá hliněná a nesla stopy žáru. Na stěnách uvnitř byly místy 
fragmenty vápenné omítky s několika vrstvami vápenného nátěru. Při snižování středověkých 
vrstev vně při severní stěně kostela se odkryly a začistily celkem tři úrovně prostých pozdně 
středověkých nebo raně novověkých hrobů (obr. 9 a 10). Hrobové jámy se v tmavé humózní 
vrstvě nepodařilo rozlišit a pohřbení neměli u sebe žádné milodary. Avšak nejstarší úroveň 
hrobů nemohla být prozkoumána kvůli vysoké hladině spodní vody.   
 Sonda č. 3/2001 (obr. 19-23) o celkové rozloze 20,68 m2 byla položena jižně od sondy 
č. 2 tak, aby v ní mohl být sledován a dokumentován průběh západní stěny (obr. 19, 20: 
kontext č. 916) kostela až po jeho jihozápadní nároží. Po snížení nadložních vrstev recentního 
a novověkého stáří byla v hloubce 0,65 m od současného povrchu a 0,50 m nad románskou 
úrovní podlahy začištěna úroveň gotické úpravy interiéru. Podle datování nálezů ojedinělých 
keramických zlomků byla podlaha někdy ve 2. pol. 14. nebo v 1. pol. 15. stol. uvnitř zvýšena 
hliněnou dorovnávkou a pokryta pálenou hliněnou dlažbou (obr. 19 - kontexty č. 53 a 54).  Ve 
vchodovém výklenku (obr. 19-21), který byl prostý bez portálu, byla podlaha dokonce 
zpevněna kamennou zídkou (obr. 20: kontext č. 928). Ve vzdálenosti zhruba 2,30 m od 
jihozápadního nároží kostela vybíhala směrem k západu další zeď (obr. 19, 20: kontext č. 
930), pevně svázaná s hlavní západní zdí kostela. I když s ohledem na vzrostlou zeleň nemohl 
být průběh této zdi dále sledován, je nesporné, že jde přístavbu (snad věžovou) současnou 
s hlavní obvodovou románskou zdí. Svědčí o tom i skutečnost, že ve vnitřním prostoru 
přístavku je hlavní obvodová zeď o 0,20 m zesílena, nejspíše byla i omítnutá a chybí zde také 
ozdobný profilovaný sokl. Ten byl zachycen pouze u jižní stěny (obr. 19, 20). Stejně jako 
v sondě č. 2 byla i zde pod gotickou dlažbou a hliněnou dorovnávkou terénu kamenná zídka 
(obr. 20: kontext č. 929), související zřejmě s vrcholně gotickými úpravami interiéru. I 
západní stěna nesla uvnitř stopy omítnutí vápennou maltou. Podlaha románské fáze kostela 
byla prostá z dusané hlíny. Nejen tato podlaha, ale i některé z vnitřních lícových kamenných 
kvádrů ve zdech (obr. 18), včetně dokonale opracovaného kamenného prahu nesly stopy 
požáru, který zde byl založen snad úmyslně kvůli hydroizolaci. Úroveň gotické i románské 
podlahy uvnitř před vchodem porušil jeden z hrobů (obr. 19, 20: kontext  č. 169) a další z nich 
porušil v jihozápadním rohu i vestavěnou zídku č. 929. Kvůli vysoké hladině spodní vody 
však tyto hroby nemohly být prozkoumány.  
Sonda č. 4/2001 (obr. 11, 12) vymezuje plochu o rozloze 340 m2 na severním nádvoří 
zámku. Tato plocha byla proměřena pulsním georadarem v bodové síti o rozměrech 0,5 x 0,5 
m. V terénu naměřená data byla nejprve zobrazena v softwarově neupravené podobě 
v jednotlivých vrstvách po 0,6 m.  Do toho se promítly všechny přesně zaměřené viditelné 
objekty, které mohly ovlivňovat měřené hodnoty (stromy, kanálová šachta, jáma na vápno, 
betonová deska, věšáky na prádlo). Podle  výškového zaměření se pozůstatky kostela měly 
nacházet v hloubce zhruba 2,1 – 2,3 m. Proto byla data v této vrstvě upravena pomocí 
speciálního softwaru, který umožňuje zvýraznění anomálií způsobených archeologickými 
objekty, v našem případě zbytky zděné architektury (obr. 12). Z tohoto vyhodnocení je patrné, 
že s hledanou sakrální stavbou nejspíše souvisí výrazná plošná anomálie v levé horní čtvrtině 
plochy. Zde je poměrně dobře ohraničena a umožňuje do jisté míry hypotetickou rekonstrukci 
nejen hlavní lodi kostela, ale i jeho kněžiště. Dvě výrazné lineární anomálie, procházející 
napříč měřenou plochou, indikují přítomnost ještě dalších zdí, nacházejících se však již mimo 
rámec hledané stavby. Anomálii při pravém okraji plochy můžeme dát prokazatelně do 
souvislosti s archeologickou situací, dokumentovanou K. Tihelkou v 50. letech minulého 
století při kopání dodnes existující jámy na vápno. Výkopem byla tehdy zachycena zeď, o níž 
se K. Tihelka domníval, že je pozůstatkem někdejšího kostela (Tihelka 1950). Tuto domněnku 
můžeme nyní na základě geofyzikálního průzkumu prakticky vyloučit. 
Během výzkumu byly také odebrány vzorky kamenů k petrografické analýze, kterou 
provedl K. Ondra. Bylo zjištěno, že převažujícím horninovým materiálem použitým ve 
zdivech jsou paleogenní slídnaté Ždánické pískovce a jílovité pískovce, ojediněle i vápence, 
vyskytující se v okolí Bučovic. V jednom případě byl určen i valoun kulmské droby 
z paleogenních slepenců, popisovaných severozápadně od Bučovic a úlomek menilitového 
jílovce ze stejné oblasti. Ojediněle byl ve zdi kostela zjištěn i neogenní řasový písčitý vápenec 
z okolí Slavkova. Z rozboru vyplývá, že valná většina stavebního kamene pochází ze zdrojů, 
nacházejících se zhruba v okruhu 5 km od Bučovic a ojedinělé kusy pak byly vytěženy i 
v okolí Slavkova, vzdáleného zhruba 10 km. 
Záchranný i zjišťovací výzkum v Bučovicích přinesl bezesporu řadu nových poznatků. 
Datování odkryté stavby lze opřít především o rozbor fragmentů severního ústupkového 
portálu (obr. 13, 14). Ostění s jemně profilovaným soklem sestává ze dvou pravoúhlých 
ústupků. Pateční části ústupků s profilovanými hranami se zachovaly na pravé straně vstupu. 
Profilaci tvoří obloun na hraně ústupku, který po stranách provázejí výžlabky oddělené 
oblouny orámované v ploše zářezem. Nízko nad soklem vybíhá profilace do masivního 
drápku. Ukončení profilace drápkem je běžné na pozdně románských stavbách u ostění vstupů 
i oken. Drápek vytváří nejčastěji výběh profilace o dvou oblounech s výžlabkem uprostřed. 
Drápek pak vytvářejí zalomené výběhy těchto oblounů. V případě bučovického portálu se 
jedná o složitější řešení, v němž výběh „komplikuje“ třetí, osový prut. Velmi blízkou analogii 
pro toto řešení poskytuje profilace jednoho z ústupků portálu refektáře cisterciáckého kláštera 
ve Velehradě na Uherskohradišťsku (Pojsl 1990, 123, 172, obr. 65 a 110; Kuthan 1994, 438-
439). Portál pochází z nejstarší stavební fáze kláštera z let 1210 – 1228. Působení velehradské 
klášterní huti se má za doložené i v dalších, více či méně vzdálených místech - u kostela sv. 
Vavřince ve Vracově na Hodonínsku z let 1230 – 1240 (Richter 1957, 7-16; Hurt 1969, 123),  
kostela sv. Václava v Kostelci (okr. Hodonín) ze 30. let 13. století (Samek 1999, 175-176) 
nebo u hradu Lukova na Zlínsku (Kuthan 1994, 233; Plaček 2001, 361) ze 2. čtvrtiny 13. 
století (fragmenty portálu hradního kostela doloženého nepřímo 1235). Podle časového 
zařazení těchto staveb lze také původní bučovický kostel hypoteticky datovat už do 30. let 13. 
století, rozhodně však do první poloviny 13. století. Sokl i ústupky jsou podle provedení prací 
školených kameníků (nebo kameníka), kteří pasivně nenapodobovali cizí vzor.  
Na základě výsledků kombinovaného archeologického a geofyzikálního průzkumu 
můžeme usuzovat, že šlo bezesporu o jednolodní kostel s osou mírně vychýlenou 
k jihovýchodu a rozměry lodi uvnitř přibližně 18,5 x 8,5 m, vně pak 21,0 x 11,5 m (obr. 20). 
Hlavní vstup, zdobený portálem, byl umístěn na severní straně a směřoval k někdejší, zřejmě 
nikoliv nevýznamné tržní osadě a tehdy ještě provizorní dřevěné tvrzi nad osadou, jejíž 
existence pouze ve 13. stol. je datována archeologickým výzkumem ze 40. let minulého stol. 
(Tihelka 1941, 13-15; týž 1951, 7). Kamenná tvrz, doložená zde historickými prameny byla 
dostavěna až později, nejdříve asi koncem 13. stol., spíše až na poč. 14. stol. Uzavření lodi 
kostela na východě zůstává zatím neznámé, nejpravděpodobnější se však jeví pravoúhlý tvar 
kněžiště jako v kostele sv. Václava v Kostelci na Hodonínsku (Samek 1999, 175-176). V ose 
západního průčelí se nachází kolmé ostění prostého nezdobeného průchodu do prostory 
vymezené výzkumem odkrytými zdmi. Tento prostor můžeme považovat nejspíše za zbytky 
axiálně situované západní věže, jejíž podvěží bylo podle četných analogií přístupné pouze 
z hlavní lodi. Nelze vyloučit, že jednolodní kostel s věží byl nejprve typem tribunového 
panského kostela s věžní, či spíše pavlačovou tribunou a až později se stal farním kostelem 
tržní osady a poté i města (hřbitov u kostela je doložen až od roku 1405). Neobvyklé je, že 
mezi západním průčelím a navazující zdí věže nebyla nalezena dilatační spára. To může 
svědčit o odlehčené konstrukci věže, na jejíž patrové části mohla být posazena dřevěná 
konstrukce se zvonicí. Celková délka takto rekonstruovaného půdorysu kostela i s věžovou 
přístavbou a kněžištěm (obr. 20) by se pak pohybovala kolem 30 m. 
Uvážíme-li, že první věrohodné historické zprávy o Bučovicích se dosud datují k roku 
1322 (Wock de Budisswitz, CDM I, 156), pak nález odkrytý během archeologického 
výzkumu zdůrazňuje význam města a jeho počátky posouvá hlouběji do středověku. Již v 
polovině 13. stol. nebyly asi Bučovice zcela bezvýznamnou osadou, ale tvořil je zřejmě větší 
komplex několika samostatně stojících objektů. Prvním z nich byla významná tržní osada na 
křižovatce obchodních tras, opevněná přinejmenším dřevěnou palisádou, možná i příkopem (v 
roce 1405 Ondřej z Bludova odkazuje mimo jiné i pozemek mezi příkopem a hřbitovem, 
CDM XV, 435), s branami na západním a východním okraji (Tihelka 1951, 17). Druhou částí 
byla mohutnými příkopy a valy opevněná tvrz na kopci na severozápadním okraji města. 
Jejím archeologickým výzkumem, kterého se v roce 1940 zúčastnil a poté jej i publikoval K. 
Tihelka, nebyly zjištěny žádné zbytky kamenných staveb, ale jen pozůstatky kůlových 
konstrukcí ze dřeva. Podle archeologických nálezů se její vznik klade do 1. pol. 13. stol. 
(Tihelka 1941, 13-15) a následné využití rozhodně nepřesahuje přelom do následujícího 
století. Absence zbytků kamenné architektury uvnitř tvrze může vypovídat o tom, že sloužila 
jako provizorium a že se od počátku počítalo s výstavbou kamenné vodní tvrze v nivě Litavy. 
Třetí částí komplexu, pravděpodobně také samostatně opevněnou, byl velký kostel s přilehlým 
hřbitovem v jižním sousedství města,  k němuž byla koncem 13. nebo poč. 14. stol. přistavěna 
i kamenná tvrz. S ohledem na velikost kostela je zarážející, že historické zprávy o něm jsou 
tak skoupé. Není nám známé jeho zasvěcení a chybí i jakékoliv zprávy o tom, jak zanikl. 
Hovoří se pouze o tom, že zámek byl vystavěn v místě, kde stávala tvrz a prastarý kostelík se 
hřbitovem (Kramoliš 1900, 47). Podle zpráv z roku 1790 byl při stavbě stoky nalezen 
náhrobní kámen Anežky z Ojnic z roku 1531. Nepochybně byl původně zabudován ve zdi 
nebo podlaze kostela, který tehdy ještě fungoval. Proto k destrukci kostela mohlo dojít 
nejdříve až v souvislosti se stavbou zámku v letech 1567-1581. Tehdy byl také vybudován 
mohutný 35 m široký a 8 m hluboký příkop, původně vydlážděný kameny. Není vyloučeno, že 
právě materiál z rozebraného kostela se využil nejen k vydláždění příkopu, ale částečně i ke 
stavbě vlastního zámku. O příčině likvidace velké sakrální stavby však můžeme pouze 
spekulovat. Mohla být způsobena prostým narušením statiky, ale může také souviset s šířením 
protestantismu, který koncem 16. stol. pronikal i do řad šlechty. Absence historických zpráv 
pak může být pouze důsledkem snah o potlačení jakýchkoliv stop starého myšlení.  
Výzkum zaniklého kostela v Bučovicích přinesl řadu nových poznatků a ukázal, jak 
může archeologie přispět k objasnění nebo upřesnění historických skutečností. Poukázal také 
znovu na to, jak je důležité, aby v historicky cenných objektech byly archeology sledovány 
veškeré zásahy do stávajícího terénu.  
 
 Na nádvoří zámku v Bučovicích proběhly v letech 2000-2006 celkem 3 více či méně 
rozsáhlé výzkumné akce. První z  nich byl záchranný výzkum při rekonstrukci svodů dešťové 
kanalizace, provedený v roce 2000. Výkopy pro kanalizační potrubí obtočily ze tří stran 
nádvoří, kde byly vedeny pod současnou kamennou dlažbou. K průchodu severozápadním 
křídlem zámku se využila stará, do té doby funkční, barokní stoka. S ohledem na její 
neprostupnost a špatný stav vně objektu bylo už pak potrubí vedeno trasou zcela novou, a to 
severozápadním rohem zámeckého parku, za jehož severní ohradní zdí bylo potrubí zaústěno 
do městského kanalizačního sběrače. Kromě již publikovaného objevu základů a vstupního 
portálu zaniklého románskogotického kostela v  zámeckém parku byly během výkopových 
prací na nádvoří zámku na několika místech objeveny relikty kamenných nebo cihelných zdiv 
(obr. 40, 47, 48). K nejlépe dochovaným patří 2 poměrně mohutné čistě kamenné zdi 
vymezující dosud zcela nezavalenou chodbu (obr. 48). Byly odkryté v poloze označené jako 
č. 22/2000 (obr. 48). Zachovaly se do výšky zhruba 2 m a jejich náběh prokazatelně 
naznačoval, že se původně sbíhaly do lomené, čili gotické klenby. Patrně v souvislosti 
s novověkými terénními úpravami nádvoří byla původní lomená klenba ubourána, ale v zájmu 
zachování prostupnosti byla chodba druhotně uzavřena klenbou z cihel. V poloze označené 
jako č. 18/2000 (obr. 40) se nacházela opět mohutná asi 1,5 m široká zeď (obr. 47). I když 
v horních partiích byla druhotně porušena novověkým cihelným kanálem dešťového svodu, po 
očištění se zjistilo,  že je postavená výhradně z  tzv. vysokých cihel, užívaných nejběžněji 
v pozdním středověku. Další 2 kamenné zdi narušil výkop pro kanalizaci při jihozápadní 
straně nádvoří v polohách č. 23/2000 a 24/2000 (obr. 40). Sice nebyly tak mohutné, ale 
strukturou se podobaly zdem chodby v poloze č. 1, tudíž lze předpokládat jejich podobné stáří. 
O datování odkrytých reliktů staveb do období vrcholného a pozdního středověku vypovídá 
rozhodně náznak lomené gotické klenby, dále mohutnost zdí, stavební materiál (lomový 
kámen, vysoké cihly), případně i kvalita malty. Ale potvrzují to i nálezy z vrstev v jejich 
bezprostředním okolí, i když jde z valné většiny o nestratifikovaný materiál. Bohužel, 
výkopem, který v místech zdí sahal jen do hloubky zhruba 1 m,  nebyly zasaženy vrstvy 
související přímo se stavbou těchto objektů. Vesměs šlo o druhotně uložené novověké výplně 
či dorovnávky terénu, přesto však obsahující materiál, datovaný mimo jiné i do 2. pol. 14. a 
15. stol. To je bezesporu důkazem jistých stavebních aktivit, předcházejících budování zámku 
ve 2. pol. 16. stol.  Všechna zdiva procházela výkopem příčně, proto lze předpokládat jejich 
pravoúhlá setkání někde v prostoru nádvoří. Původně patrně tvořila určitý kompaktní stavební 
celek, který lze s velkou pravděpodobností spojit s předchůdcem zámku, resp. vodní tvrzí, 
zmiňovanou velmi spoře písemnými prameny. Prokázaná výška dochovaného zdiva a 2 m 
převýšení prostoru nádvoří vůči okolnímu terénu nasvědčuje tomu, že relikty tvrze, zachované 
do výšky celého jednoho patra, jsou ukryty právě zde a byly asi částečně využity pro zpevnění 
zvýšeného vnitřního prostoru obestavěného dnešní budovou renesančního zámku.  
V roce 2002 provedli archeologové tehdejšího Státního památkového ústavu v Brně 
zjišťovací výzkum (sonda č. 20/2002 - obr. 40, 50-54 ), vyvolaný předpokládanou 
rekonstrukcí raně barokní kašny z roku 1635, která je patrně dílem G. G. Tencally. Cílem 
výzkumu bylo zjistit, zda je kašna na původním místě, dále zda byla v minulosti opravdu 
funkční ve smyslu vodního režimu a pokud ano, jaká byla konstrukce a vzhled její původní 
nádrže. Pomocí výzkumu se mělo vytipovat také nejvhodnější místo pro případné umístění 
podzemní přečerpávací jímky, zvažované se záměrem zprovoznění kašny. 
 V bezprostředním okolí kašny byla archeologickou sondáží odkryta plocha o rozloze 
zhruba 30 m2 (obr. 40). Bezesporu se zjistilo, že kašna je na původním autentickém místě a 
nikoli přemístěná odjinud (např. ze zámku v Lednici), jak se o tom občas mezi odborníky 
spekulovalo. Vlastní kamenná plastika spočívá na masivním základovém podstavci, který 
tvoří minimálně 9 vrstev střídavě naplocho kladených cihel, spojených nekvalitní vápennou 
maltou. Tvarem, rozměry i zpracováním cihly odpovídají dobovému kontextu 17. stol. Dalším 
důležitým poznatkem bylo i to, že alespoň zpočátku musel plně fugovat i vodní režim kašny, 
resp. režim vodních chrličů. Předpokládat však můžeme jejich využití nejspíše jen v době 
přítomnosti majitelů zámku, pobývajících zde příležitostně. Lze tak usuzovat podle 
mohutných kamenných bloků naplocho vyskládaných kolem kamenného podstavce plastiky. 
Byly zhotoveny ze značně nekvalitního pískovce, lámaného v bezprostředním okolí města. 
V místech dopadu vodního sloupce z chrličů nesly pískovcové bloky výrazné stopy kruhové 
eroze. Tyto skutečnosti také svědčí o tom, že zde asi nikdy nebyla nadzemní nádrž naplněná 
větším množstvím vody, jak je typické pro jiné soudobé barokní kašny. Prostor, kam padala 
voda z chrličů přesahoval nad tehdejší úroveň cihelné dlažby nádvoří jen minimálně (0,2 m) a 
naopak výrazněji byl zapuštěn pod ni (0,4 m). Voda v této prohlubni rozhodně nezůstávala, 
nýbrž plynule odtékala soustavou vyspádovaných žlábků přímo do barokní stoky. Na západní 
a severní straně sousoší pak byly sondáží zachyceny pozůstatky původního, pravidelně 
tvarovaného obvodového soklu kašny – kvadrilobu (obr. 54), který svými rozměry i 
půdorysem připomíná v baroku zcela běžné, avšak většinou až 1 m vysoké nadzemní části.    
Nejspíše kolem roku 1750 donutila rychle postupující eroze značně nekvalitních 
pískovců na dně kašny majitele zámku k jejich poměrně rozsáhlé opravě, doložené při 
výzkumu objevem druhé vrstvy pískovcových bloků. Vzhledem k tomu, že je mladší vrstva 
pískovců erozí prakticky neporušena, můžeme se domnívat, že od pol. 18. stol. byl již vodní 
režim kašny v provozu jen minimálně. O tom, že nedlouho poté byl úplně zrušen i nízký 
obvodový sokl v podobě kvadrilobu, vypovídají dva kanály, porušující jeho zbytky, včetně 
pískovcového dna a částečně i cihelného podstavce kašny. Prochází celým nádvořím 
diagonálně od středu a ústí do hlavní stoky ještě barokního stáří. Odváděly dešťovou vodu 
z okapů v rozích nad arkádami. Zřejmě nejpozději koncem 18. stol. se již terénní úpravy 
kolem vlastní kamenné plastiky kašny velmi přiblížily jejich dnešní podobě. 
Třetí drobnou výzkumnou akcí na nádvoří zámku byla v letošním roce provedená 
drobná sondáž, která si kladla za cíl zjištění původní renesanční úpravy nádvoří (sondy č. 
15/2006, 16/2006 a 17/2006 - obr. 40, 44-46), za níž byla považována cihelná dlažba, tvořící 
určité vzorce. Její relikty nebyly zjištěny ani v jedné ze tří sond. Místy byly jen chaoticky 
uspořádané cihly, uložené do vrstvy nekvalitní malty bez náznaku jakéhokoli vzoru. To 
rozhodně nelze považovat za dlažbu, nýbrž jen zpevnění určité komunikační úrovně. 
Vzhledem k tomu, že v nadložních vrstvách byl jen novověký materiál, z něhož nejstarší lze 
datovat do období renesance, můžeme usuzovat, že šlo o zpevňování terénu nejspíše v době 
jeho sedání, tzn. bezprostředně po dokončení stavby zámku, kdy předpokládáme navýšení 
terénu v prostoru nádvoří o zhruba 2 m. Zřejmě ani proto nelze uvažovat o položení dlažby 
hned po dostavbě, neboť tak mocná vrstva navážek musela bez hutnění za pomoci techniky 
sedat a vytvářet nerovnosti značně dlouhou dobu.    
 
  
Použitá literatura: 
Borský, P. – Ondra, K. – Salaš, M. - Stránská, R. – Vitula, P. 2002:   
        Archeologický, geofyzikální a petrografický výzkum románskogotického  
        kostela v Bučovicích, Ve službách archeologie IV, 74-75. 
Borský, P. – Stránská, R. – Vitula, P. 2003: Záchranný a zjišťovací archeologický výzkum  
        románskogotického kostela v areálu Bučovického zámku, Zprávy Státního památkového    
        ústavu v Brně 6/2002, 95-102. 
Borský, P. – Stránská, R. – Vitula, P. 2002: Bučovice (okr. Vyškov), Přehled  
        výzkumů 43 (2001). 
Hurt, R. 1969: Dějiny města Vracova. Brno-Vracov. 
Kramoliš, Č. 1900: Vlastivěda moravská. II. Místopis. Bučovský okres. Brno. 
Kuča, K. 1996: Města a městečka v Čechách na Moravě a ve Slezsku I, A-G. Praha. 
Kuthan, J. 1994: Česká architektura v době posledních Přemyslovců. Města,  
        hrady, kláštery, kostely. Vimperk. 
Menclová D. 1954: Bučovice, Státní zámek, město a okolí. Praha. 
Ondra, K. – Stránská, R. – Vitula, P. 2001: Stavební kameny zdiva románského  
        kostela v areálu zámku v Bučovicích, Ve službách archeologie III,         
        Sborník k 75. narozeninám Prof. RNDr. Jana Jelínka, DrSc. Brno, 163-166. 
Palátová, H. – Stránská, R. – Vitula, P. 2001: Bučovice (okr. Vyškov), Přehled  
        výzkumů 42 (2000), 203-204. 
Plaček, M. 2001: Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí. Praha, 133-135. 
Pojsl, M. 1990: Velehrad. Stavební památky bývalého cisterciáckého kláštera.  
        Brno. 
Richter, V. 1957: Raněgotická stavba vracovského kostela, in: Umění a svět 1,  
         Gottwaldov, 7-16. 
Samek, B. (ed.) 1993: Renesanční zámek v Bučovicích. Brno. 
Samek, B. 1994: Umělecké památky Moravy a Slezska I (A-I). Praha, 294-298. 
Tihelka, K. 1941: Příspěvky k dějinám Bučovic, sv. II. Hradisko nad  
          Bučovicemi. Bučovice, 5-18. 
Tihelka, K. 1950: Rukopis nálezové zpávy uložené v archivu AÚ AV ČR Brno. 
Tihelka, K. 1951: K otázce, kdy vznikly Bučovice, Vlastivědný věstník  
          moravský VI/1, 12-19. 
Tihelka, K. 1964: Středověká opevnění Bučovic. CMatM 83, 251-259. 
Vitula, P. - Stránská, R. 2006: Archeologické výzkumy na objektech ve správě NPÚ ÚOP v  
          Brně v letech 2000-2006, Památková péče na Moravě - Monumentorum Moraviae  
          Tutela 12/2006, 7-36, 83-84. 
 
 
Popis vyobrazení: 
Obr. na titulní straně: Bučovice 1998. Zámecký areál – letecký záběr – pohled od JZ 
(foto. M. Bálek). 
 Obr. 1: Bučovice 1998. Zámecký areál – letecký záběr – pohled od JZ (foto. M. Bálek). 
 Obr. 2: Bučovice 2020: Hradisko – severozápadně od zámku se nachází někdejší raně 
středověká tvrze zaniklá na konci 13. stol. (zdroj geoportál ČÚZK – analýza výškopisu). 
 Obr. 3: Bučovice kolem 1700. Vektorový georeferencovaný plán půdorysu zámeckého 
areálu s přilehlým parkem na rastrovém transformovaném podkladu kolorované perokresby 
z doby kolem roku 1700. Areál byl obehnán mohutným příkopem zavezeným až ve 20. letech 
19. stol. 
 Obr. 4: Bučovice. Vektorový georeferencovaný plán půdorysu zámeckého areálu 
s přilehlým parkem na rastrovém transformovaném podkladu historického situačního plánu 
(MZA Brno, M. Rothmayer, kolorovaná perokresba). 
 Obr. 5: Bučovice. Vektorový georeferencovaný plán půdorysu zámeckého areálu 
s přilehlým parkem na rastrovém transformovaném podkladu historického situačního plánu 
(MZA Brno, M. Rothmayer, kolorovaná perokresba). 
 Obr. 6: Bučovice. Vektorový georeferencovaný plán půdorysu zámeckého areálu 
s přilehlým parkem na rastrovém transformovaném podkladu historického plánu půdorysu 
sklepů (MZA Brno, kolorovaná a lavírovaná perokresba). 
 Obr. 7: Bučovice 1817.Vektorový georeferencovaný plán půdorysu zámeckého areálu 
s přilehlým parkem na rastrovém transformovaném podkladu indikační skicy (zdroj MZA 
Brno). 
 Obr. 8: Bučovice 1824. Vektorový georeferencovaný plán půdorysu zámeckého areálu 
s přilehlým parkem na rastrovém transformovaném podkladu historické mapy císařského 
otisku 1824-1846 (zdroj geoportál ČÚZK). 
 Obr. 9: Bučovice 1879. Vektorový georeferencovaný plán půdorysu zámeckého areálu 
s přilehlým parkem na rastrovém transformovaném podkladu historické mapy stabilního 
katastru (zdroj geoportál ČÚZK). 
Obr. 10: Bučovice 2000-2020: Vektorový georeferencovaný celkový plán půdorysu 
zámeckého areálu s červeným vyznačením všech archeologicky zkoumaných ploch a výkopů 
(zpracoval P. Vitula). 
 Obr. 11: Bučovice 2000-2018. Sondy 1/2000, 2/2001, 3/2001, 4/2001, 5/2016, 6/2016, 
7/2016, 8/2016, 9/2016, 10/2006, 11/2019, 12/2018, 13/2018. Vektorový georeferencovaný 
plán S části půdorysu zámeckého areálu s červeným vyznačením archeologicky a 
geofyzikálně zkoumaných ploch a výkopů (zpracoval P. Vitula). 
 Obr. 12: Bučovice 2000-2001. Sondy 1/2000, 2/2001, 3/2001 a 4/2001. Půdorys 
odkrytých reliktů románskogotického kostela z 1. pol. 13. stol. a jeho pravděpodobná 
rekonstrukce (modrá barva). Sonda 4/2001 byla změřena geofyzikálně pomocí pulsního 
georadaru (zpracoval P. Vitula). 
 Obr. 13: Bučovice 2000. Sonda 1/2000 (1). Půdorys situace s románským ústupkovým 
vchodovým portálem odkrytá při hloubení rýh pro kanalizaci  (zpracoval P. Vitula). 
 Obr. 14: Bučovice 2000. Sonda 1/2000. Z část románského ústupkového portálu 
odkrytá při hloubení rýh pro kanalizaci – detail od SV (foto P. Vitula). 
 Obr. 15: Bučovice 2000. Druhotně uvolněný kamenný článek z románského 
ústupkového portálu zaniklého kostela nalezený při hloubení rýh pro kanalizaci (foto P. 
Vitula). 
 Obr. 16: Bučovice 2001. Sonda 2/2001 (2). Půdorys situace SZ nároží 
románskogotického kostela (zpracoval P. Vitula). 
 Obr. 17: Bučovice 2001. Sonda 2/2001 (2). Středověké hroby na severní straně 
románskogotického kostela – pohled od SV (foto P. Vitula). 
 Obr. 18: Bučovice 2001. Sonda 2/2001 (2). Severozápadní nároží románskogotického 
kostela – detail od SZ (foto P. Vitula). 
 Obr. 19: Bučovice 2001. Sonda 3/2001 (3). Půdorys reliktů JZ nároží 
románskogotického kostela s pálenou keramickou dlažbou v interiéru (zpracoval P. Vitula). 
 Obr. 20: Bučovice 2001. Sonda 3/2001 (3). Půdorys reliktů JZ nároží 
románskogotického kostela po odstranění pálené keramické dlažby v interiéru (zpracoval P. 
Vitula).  
 Obr. 21: Bučovice 2001. Sonda 3/2001 (3). Kamenný práh průchodu v Z stěně 
románskogotického kostela po odstranění pálené keramické dlažby v interiéru – detail od SV 
(foto P. Vitula). 
 Obr. 22: Bučovice 2001. Sonda 3/2001 (3). Kamenná zpevňovací přizdívka Z stěny 
románskogotického kostela po odstranění pálené keramické dlažby v interiéru – detail od JV 
(foto P. Vitula). 
 Obr. 23: Bučovice 2000-2001. Půdorys zámeckého areálu s vyznačením polohy a 
pravděpodobného půdorysu románskogotického kostela (zpracoval P. Vitula). 
 Obr. 24: Bučovice 2016. Sonda 5/2016. Ve výkopu o rozměrech 1,8 x  1,4 x 1,4 byly 
při dně zachyceny dvě úrovně pálené keramické dlažby atypických rozměrů, které by mohly 
souviset se stupňovitě zvýšenou podlahou presbytáře někdejšího zaniklého 
románskogotického kostela – pohled od S (podle NZ Archaia Brno, o. p. s.). 
 Obr. 25: Bučovice 2016. Sonda 6/2016. V menším výkopu byl zachycen relikt 
obrubníku a cihelné dlažby někdejší pochozí úrovně nádvoří – pohled od S (podle NZ Archaia 
Brno, o. p. s.). 
 Obr. 26: Bučovice 2016. Sonda 7/2016. Ve výkopu byla odkryta okrasná bosáž zámku a 
zbytek okrasného chodníku – pohled od S (podle NZ Archaia Brno, o. p. s.). 
 Obr. 27: Bučovice 2016. Sonda 8/2016. Ve výkopu bylo zachyceno několik pochozích 
úrovní souvisejících s opravami přilehlého objektu Lesů ČR, a. s.– pohled od Z (podle NZ 
Archaia Brno, o. p. s.). 
 Obr. 28: Bučovice 2016. Sonda 9/2016. Ve výkopu bylo zachyceno několik pochozích 
úrovní postupně navyšovaného terénu – pohled od V (podle NZ Archaia Brno, o. p. s.). 
 Obr. 29: Bučovice 2006. Sonda 10/2006. V nehlubokém výkopu byla odkryta pochozí 
úroveň tvořená cihelnou dlažbou a koruna pobočné stoky novověkého stáří – pohled od V 
(foto P. Vitula). 
 Obr. 30: Bučovice 2019. Sonda 11/2019. Po odstranění svrchní betonové vrstvy 
schodiště, násypů a zpevňovacích zídek pod ní byla začištěna klenba barokní páteřní zámecké 
stoky, do níž ústila další novověká pobočná stoka – pohled od SZ (foto P. Vitula). 
 Obr. 31: Bučovice 2019. Sonda 11/2019. Po odstranění svrchní betonové vrstvy 
schodiště, násypů a zpevňovacích zídek pod ní byla začištěna klenba barokní páteřní zámecké 
stoky, do níž ústila další novověká pobočná stoka – pohled od S (foto P. Vitula). 
 Obr. 32: Bučovice 2019. Sonda 11/2019. Po odstranění svrchní betonové vrstvy 
schodiště, násypů a zpevňovacích zídek pod ní byla začištěna klenba barokní páteřní zámecké 
stoky, do níž ústila další novověká pobočná stoka – pohled od Z (foto P. Vitula). 
 Obr. 33: Bučovice 2019. Sonda 11/2019. Po odstranění svrchní betonové vrstvy 
schodiště, násypů a zpevňovacích zídek pod ní byla začištěna klenba barokní páteřní zámecké 
stoky se vstupní šachtou překrytou plochou kamennou deskou. Boční taras na východní straně 
tvořila  cihelná zídka pojená nekvalitní maltou – pohled od V (foto P. Vitula). 
 Obr. 34: Bučovice 2019. Sonda 11/2019. Po odstranění svrchní betonové vrstvy 
schodiště, násypů a zpevňovacích zídek pod ní byla začištěna klenba barokní páteřní zámecké 
stoky, do níž ústila další novověká pobočná stoka. Nižší partie schodiště zpevňovala cihelná 
zídka nedávného stáří a současnou pochozí úroveň zpevňovaly pod schodištěm rozměrné 
kamenné desky – pohled od JZ (foto P. Vitula).  
 Obr. 35: Bučovice 2019. Sonda 11/2019. Po odstranění svrchní betonové vrstvy 
schodiště, násypů a zpevňovacích zídek pod ní byla začištěna klenba barokní páteřní zámecké 
stoky, do níž ústila další novověká pobočná stoka – detail od JZ (foto P. Vitula). 
 Obr. 36: Bučovice 2019. Sonda 11/2019. Po odstranění svrchní betonové vrstvy 
schodiště, násypů a zpevňovacích zídek pod ní byla začištěna klenba barokní páteřní zámecké 
stoky, do níž ústila další novověká pobočná stoka – detail od JZ (foto P. Vitula). 
 Obr. 37: Bučovice 2019. Sonda 11/2019. Po probourání klenby pobočné novověké 
stoky se otevřel pohled do vnitřního prostoru páteřní zámecké stoky barokního stáří – detail  
od JV (foto P. Vitula). 
 Obr. 38: Bučovice 2018. Sonda 12/2018. Výkopem byla odkryt zastropení betonové 
odpadní jímky recentního stáří se vstupním otvorem lemovaným cihlami – pohled od S (podle 
NZ Archaia Brno, z. ú.). 
 Obr. 39: Bučovice 2018. Sonda 13/2018. Po odstranění dlažby z kamenných kostek 
bylo odkryto několik cihelných konstrukcí – základ schodiště, cihelný pas a pochozí úroveň – 
pohled od S (podle NZ Archaia Brno, z. ú.). 
 Obr. 40: Bučovice 2000-2020. Sondy 14/2017, 15/2006, 16/2006, 17/2006, 18/2000, 
19/2020, 20/2002, 21/2013, 22/2000, 23/2000, 24/2000, 25/2016. Vektorový 
georeferencovaný plán nádvorní části půdorysu zámeckého areálu s červeným vyznačením 
archeologicky zkoumaných ploch a výkopů (zpracoval P. Vitula). 
 Obr. 41: Bučovice 2017. Sonda 14/2017. Po odstranění podlah a násypů byly odkryty 
základové partie zdí východního křídla zámku a klenby sklepů s vynášecími pasy ze 
smíšeného kamenocihelného zdiva renesančního stáří. Západní čistě kamenná zeď je zřejmě 
středověká a může souviset s původní gotickou tvrzí – pohled od J (podle NZ Archaia Brno, z. 
ú.). 
  Obr. 42: Bučovice 2017. Sonda 14/2017. Po odstranění podlah a násypů byly odkryty 
základové partie zdí východního křídla zámku a klenby sklepů s vynášecími pasy ze 
smíšeného kamenocihelného zdiva renesančního stáří. Západní čistě kamenná zeď je zřejmě 
středověká a může souviset s původní gotickou tvrzí – pohled od J (podle NZ Archaia Brno, z. 
ú.).  
 Obr. 43: Bučovice 2017. Sonda 14/2017. Po odstranění podlah a násypů byly odkryty 
základové partie zdí východního křídla zámku a klenby sklepů s vynášecími pasy ze 
smíšeného kamenocihelného zdiva renesančního stáří. Západní čistě kamenná zeď je zřejmě 
středověká a může souviset s původní gotickou tvrzí – pohled od J (podle NZ Archaia Brno, z. 
ú.). 
 Obr. 44: Bučovice 2006. Sonda 15/2006. Při sondáži prováděné za účelem zjištění 
struktury někdejších pochozích úrovní nádvoří byly odkryty značně nesourodé cihelné a 
kamenné dorovnávky dokládající absenci někdejší jednotné celoplošné nádvorní úpravy – 
pohled od Z (foto. P. Vitula). 
 Obr. 45: Bučovice 2006. Sonda 16/2006. Při sondáži prováděné za účelem zjištění 
struktury někdejších pochozích úrovní nádvoří byly odkryty značně nesourodé cihelné a 
kamenné dorovnávky dokládající absenci někdejší jednotné celoplošné nádvorní úpravy – 
pohled od Z (foto. P. Vitula). 
Obr. 46: Bučovice 2006. Sonda 17/2006. Při sondáži prováděné za účelem zjištění 
struktury někdejších pochozích úrovní nádvoří byly odkryty značně nesourodé cihelné a 
kamenné dorovnávky dokládající absenci někdejší jednotné celoplošné nádvorní úpravy – 
pohled od Z (foto. P. Vitula). 
Obr. 47: Bučovice 2000. Sonda 18/2000. Ve výkopu pro kanalizaci byla zachycena 
mohutná zeď postavená z vysokých cihel nejspíše pozdně středověkého stáří. Tento relikt 
může být dokladem přítomnosti zbytklů gotické tvrze dosud ukrytých v prostoru nádvoří pod 
zemí – pohled od JV (foto P. Vitula). 
Obr. 48: Bučovice 2000. Sonda 22/2000. Ve výkopu pro kanalizaci byly zachyceny dvě 
kamenné zdi s náběhem na ubouranou lomenou gotickou klenbu patrně nějaké chodby. Tyto 
relikty mohou být dokladem přítomnosti zbytklů gotické tvrze dosud ukrytých v prostoru 
nádvoří pod zemí – pohled od SZ (foto P. Vitula). 
Obr. 49: Bučovice 2020. Sonda 19/2020. Výkopy pro trativody dešťových odpadů na 
západní a jižní straně hlavní zámecké budovy dosahující hloubky 0,5 m porušily jen recentní a 
novověké násypy – pohled od JZ (foto P. Vitula). 
Obr. 50: Bučovice 2002. Sonda 20/2002. Odkryv situovaný po obvodu barokní kašny, 
která je pravděpodobně dílem G. G. Tencally, prokázal, že spočívá na masivním základě 
z nejméně  9 vrstev naplocho kladených cihel spojených nekvalitní vápennou maltou. Obvod 
měl tvar kvadrilobu a dno bylo pokryto mohutnými deskami z nekvalitního pískovce – pohled 
od Z (foto P. Vitula).  
Obr. 51: Bučovice 2002. Sonda 20/2002. Dno kašny bylo pokryto mohutnými deskami 
z nekvalitního pískovce, které byly nejméně jednou měněny či doplňovány – detail od Z (foto 
P. Vitula). 
Obr. 52: Bučovice 2002. Sonda 20/2002. Odtokovou funkci plnil důmyslný systém 
kanálů svedených do páteřní barokní stoky – detail od V (foto P. Vitula).  
Obr. 53: Bučovice 2002. Sonda 20/2002. Odtokovou funkci plnil důmyslný systém 
kanálů svedených do páteřní barokní stoky – detail od V (foto P. Vitula). 
Obr. 54: Bučovice 2002. Sonda 20/2002. Obvod kašny měl původně tvar kvadrilobu ve 
tvaru červené linie (zpracoval P. Vitula). 
Obr. 55: Bučovice 2013. Sonda 21/2013. Při rekonstrukci kašny byl proveden opětný 
odkryv celého obvodu kašny – pohled od Z (foto P. Vitula). 
Obr. 56: Bučovice 2013. Sonda 21/2013. Při rekonstrukci kašny byl proveden opětný 
odkryv celého obvodu kašny – J část – pohled od Z (foto P. Vitula). 
Obr. 57: Bučovice 2013. Sonda 21/2013. Při rekonstrukci kašny byl proveden opětný 
odkryv celého obvodu kašny – střední část – pohled od Z (foto P. Vitula). 
Obr. 58: Bučovice 2013. Sonda 21/2013. Při rekonstrukci kašny byl proveden opětný 
odkryv celého obvodu kašny – S část – pohled od Z (foto P. Vitula). 
Obr. 59: Bučovice 2013. Sonda 21/2013. Při rekonstrukci kašny byl proveden opětný 
odkryv celého obvodu kašny – V část – pohled od JV (foto P. Vitula). 
Obr. 60: Bučovice 2016. Sonda 25/2016. Výzkum při rekonstrukci vstupního schodiště 
– celkový pohled od SZ (foto P. Vitula). 
Obr. 61: Bučovice 2016. Sonda 25/2016. Výzkum při rekonstrukci vstupního schodiště 
– S část –pohled od S (foto P. Vitula). 
Obr. 62: Bučovice 2016. Sonda 25/2016. Výzkum při rekonstrukci vstupního schodiště 
– J část –pohled od J (foto P. Vitula). 
Obr. 63: Bučovice 2020. Sondy 19/2020, 26/2020. Vektorový georeferencovaný plán 
jižní části půdorysu zámeckého areálu s červeným vyznačením archeologicky zkoumaných 
ploch a výkopů (zpracoval P. Vitula). 
Obr. 64: Bučovice 2020. Sonda 26/2020. Jižní část výkopu pro kanalizaci do 
jihovýchodního zámeckého křídla s napojením do veřejné sítě v popředí – pohled od J (foto P. 
Vitula). 
Obr. 65: Bučovice 2020. Sonda 26/2020. Severní část výkopu pro kanalizaci do 
jihovýchodního zámeckého křídla – pohled od SZ (foto P. Vitula). 
Obr. 66: Bučovice 2020. Sonda 26/2020. Střední část výkopu pro kanalizaci do 
jihovýchodního zámeckého křídla – pohled od JV (foto P. Vitula). 
Obr. 67: Bučovice 2020. Sonda 26/2020. Výkopem porušená klenba barokní 
kanalizační stoky – pohled od J (foto P. Vitula). 
Obr. 68: Bučovice 2020. Sonda 26/2020. Výkopem porušená cihelná zídka na jižním 
nádvoří – pohled od JV (foto P. Vitula). 
Obr. 69: Bučovice 2020. Sonda 26/2020. Výkopem porušená cihelná zídka na jižním 
nádvoří – pohled od SZ (foto P. Vitula). 
Obr. 70: Bučovice 2020. Sonda 26/2020. Výkopem porušená cihelná zídka na jižním 
nádvoří – pohled od JZ (foto P. Vitula). 
Obr. 71: Bučovice 2020. Sonda 26/2020. Výkopem porušená cihelná zídka na jižním 
nádvoří – pohled od JV (foto P. Vitula). 
Obr. 72: Bučovice 2007. Sonda 27/2007. Vektorový georeferencovaný plán jižní části 
půdorysu zámeckého areálu s červeným vyznačením archeologicky zkoumané plochy 
(zpracoval P. Vitula). 
Obr. 73: Bučovice 2007. Sonda 27/2007. Výzkum provedený v místě předpokládané 
zahradní stavby prokázal přítomnost reliktů cihelných zídek pojených velmi nekvalitní 
vápennou maltou – pohled od S (foto P. Vitula). 
Obr. 74: Bučovice 2007. Sonda 27/2007. Výzkum provedený v místě předpokládané 
zahradní stavby prokázal přítomnost reliktů cihelných zídek pojených velmi nekvalitní 
vápennou maltou – pohled od S (foto P. Vitula). 
Obr. 75: Bučovice 2007. Sonda 27/2007. Výzkum provedený v místě předpokládané 
zahradní stavby prokázal přítomnost reliktů cihelných zídek pojených velmi nekvalitní 
vápennou maltou – pohled od Z (foto P. Vitula). 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Obr. 1 
Obr. 2 
 
Obr. 3 
 
Obr. 4 
 
 
 
 
Obr. 5 
 
Obr. 6 
 
Obr. 7 
 
Obr. 9 
 
Obr. 10 
 
Obr. 11 
 
Obr. 12 
Obr. 13 
 
 
Obr. 14 
 
 
Obr. 15 
 
 
Obr. 16 
 
 
 
 
Obr. 17 
 
 
 
Obr. 18 
 
 
 
 
Obr. 19 
 
 
Obr. 20 
 
 
Obr. 21 
 
 
Obr. 22 
 
 
 
 
Obr. 23 
 
 
 
Obr. 24 
 
 
Obr. 25 
 
 
Obr. 26 
 
 
 
Obr. 27 
 
 
Obr. 28 
 
 
 
 
Obr. 29 
 
 
Obr. 30 
 
 
 
 
Obr. 31 
 
 
Obr. 32 
 
 
 
Obr. 33 
 
 
Obr. 34 
 
 
 
Obr. 35 
 
 
Obr. 36 
 
 
 
 
Obr. 37 
 
 
 
Obr. 38 
 
 
 
 
Obr. 39 
 
 
Obr. 40 
 
 
 
 
Obr. 41 
 
 
Obr. 42 
 
 
 
 
Obr. 43 
 
 
Obr. 44 
 
 
 
 
Obr. 45 
 
 
Obr. 46 
 
 
 
Obr. 47 
 
 
Obr. 48 
 
 
 
 
Obr. 49 
 
 
Obr. 50 
 
 
 
 
Obr. 51 
 
 
Obr. 52 
 
 
 
Obr. 53 
 
 
Obr. 54 
 
 
Obr. 55 
 
 
Obr. 56 
 
 
Obr. 57 
 
 
Obr. 58 
 
 
 
Obr. 59 
 
 
 
Obr. 60 
 
 
 
 
Obr. 61 
 
 
Obr. 62 
 
 
 
 
Obr. 63 
 
 
Obr. 64 
 
 
Obr. 65 
 
 
Obr. 66 
 
 
 
 
Obr. 67 
 
 
 
Obr. 68 
 
 
 
 
Obr. 69 
 
 
Obr. 70 
 
 
 
Obr. 71 
 
 
Obr. 72 
 
 
Obr. 73 
 
 
 
Obr. 74 
 
 
 
Obr. 75 
 
 
Obr. 76

Originál dokumentu:

digitální

Typ/druh dokumentu:

Typ dokumentu:	archeologické výzkumy, posudky, zprávy
Druh dokumentu:	zpráva o archeologické akci

Jméno souboru:

B0130724.pdf

Formát souboru:

application/pdf

Autor záznamu:

Vitula Petr

Popis dokumentu:

Bučovice, okres Vyškov, zámek, archeologické výzkumy, mapa s odborným obsahem

Název pracoviště:

ÚOP v Brně

Velikost dokumentu (v bytech):

5696365 B

Rozměry obrazového dokumentu:

Autor originálu:

Vitula Petr;

Klíčová slova:

Kulturní památka nemovitá; Významná archeologická lokalita; Národní kulturní památka; Území s archeologickými nálezy; Geografický informační systém;

Uživ. klíčová slova:

archeologie; objekt ve správě NPÚ; areál zámku;

Datum vzniku:

2020

Licence:

Typ:	neurčena - ochranu díla stanovuje obecně autorský zákon (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121)

Vazby dokumentu na aplikace IISPP

Bližší specifikace

Odkaz

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 15478132

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000147897
Název	areál zámku s parkem Bučovice
Číslo ÚSKP	281, 36065/7-3596
ID právního stavu	449187 Načítám data z navázané aplikace... , 147897 Načítám data z navázané aplikace...

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 15486920

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000147897_0001
Název	zámek
Číslo ÚSKP	281, 36065/7-3596
ID právního stavu	449187 Načítám data z navázané aplikace... , 147897 Načítám data z navázané aplikace...

Územní identifikace dokumentu

Územní rozsah:

objekt lokalizovaný

Definiční body

Def. bod

Název objektu

Část obce

Č. dom.

Ulice

Č. or.

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Def. bod: 2457039

Název objektu: zámek

Část obce: Bučovice

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Bučovice

Obec: Bučovice

ORP: Bučovice

Okres: Vyškov

	areál zámku s parkem Bučovice (prvek 15478132)
	zámek (prvek 15486920)
	vloženo ručně

Přírůstkové body

Přír. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Lokality

Kód CZ

Název lokality

Reálný typ

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Kraj

Kód CZ: 1371

Název lokality: Bučovice

Reálný typ: město

Kat. území: Bučovice

Obec: Bučovice

ORP: Bučovice

Okres: Vyškov

Kraj: Jihomoravský kraj

	areál zámku s parkem Bučovice (prvek 15478132)
	zámek (prvek 15486920)
	vloženo ručně

Kód CZ: 26919

Název lokality: Bučovice

Reálný typ: býv. hl. městská čtvrť

Kat. území: Bučovice

Obec: Bučovice

ORP: Bučovice

Okres: Vyškov

Kraj: Jihomoravský kraj

	zámek (prvek 15486920)
	areál zámku s parkem Bučovice (prvek 15478132)
	vloženo ručně

Historické regiony

Kód RS

Název hist. regionu

Kód RS: 325

Název hist. regionu: Bučovice

	areál zámku s parkem Bučovice (prvek 15478132)
	zámek (prvek 15486920)
	vloženo ručně

Ke stažení Náhled Poslat žádost