Zavřít ( + - )

Metainformační systém NPÚ

Detail dokumentu

Tisk

Náhled:

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Textový obsah:

M : 48 *f
Ministerstvo kultury
Maltézské náměstí 471/1 
118 11 Praha 1
Národní památkový ústav 
Došlo: 2020-07-15 10:00:51
čj NPU-310/54535/2020
Listu: 14 Příloh: 0
1001546165
Telefon: 257 085 111 
Fax: 224 318 155
E-mail: epodatelna@mkcr.cz
Rozhodnutí nabylo právní moci M - J a to
za správnost: ...
V Praze dne 15. 6. 2020 
Č.j.M K 39258/2020 OPP 
Sp. zn. MK-S 1583/2020 OPP 
Vyřizuje: Mgr. Klára Mikulíková
Náboženská obec Církve československé husitské v Táboře 
Farského 1960/7 
390 02 Tábor
R O Z H O D N U T Í
Ministerstvo kultury jako příslušný orgán státní správy na úseku státní památkové 
péče podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, 
a zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, oba ve znění pozdějších předpisů,
p r o h l a š u j e
soubor „Sbor Božích bojovníků Církve československé h u s i t s k é vše k. ú. Tábor, 
obec Tábor, okres Tábor, Jihočeský kraj, za kulturní památku. Dotčený soubor se skládá 
z pozemku pare. č. 2474, k. ú. Tábor, jehož součástí je stavba sboru bez č. p. včetně 
kolumbária a věže, dále z pozemku pare. č. 2473, k. ú. Tábor, jehož součástí je stavba 
č. p. 1960 bytového domu s farními byty a dále z pozemku pare. č. 2475, na kterém 
se nachází schodiště. Dále se soubor skládá také z části mobiliáře modlitební síně, 
jmenovitě: křtitelnice a čtecí pulpit s reliéfy. Dále se jedná o sousoší Loučení, které je 
umístěno v kolumbáriu.
V tomto řízení dle § 27 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění 
pozdějších předpisů, je účastníkem řízení: Náboženská obec Církve československé husitské 
v Táboře, IČ: 65018150, se sídlem Farského 1960/7, 390 02 Tábor.
Nedílnou součástí výroku tohoto rozhodnutí je příloha s orientačním zákresem 
umístění kulturní památky do kopie katastrální mapy (příloha 1), nedílnou součástí rozhodnutí 
je dále jedenáct identifikačních fotografií kulturní památky (příloha 2).
1
Odůvodnění
Ministerstvo kultury obdrželo dne 30. 10. 2019 podnět 
ze dne 24. 10.2019 k prohlášení soubor „Sbor Božích bojovníků Církve československé 
husitské“, vše k. ú. Tábor, obec Tábor, okres Tábor, Jihočeský kraj, za kulturní památku. 
Ministerstvo tento podnět vyhodnotilo, shledalo jej důvodným a v uvedené věci zahájilo 
správní řízení.
Ve výše zmíněném podnětu ze dne 24. 10. 2019 je k záměru prohlášení předmětné 
stavby za kulturní památku sděleno následující:
Popis:
..Popis stavby:
Sbor Božích bojovníků Církve československé husitské v Táboře je postaven ve svahu 
mezi ulicemi Dr. K. Farského a Budějovickou. Je to moderní třípatrová puristická stavba 
pražských architektů Václava Vejrycha a Jaroslava Kabeše z let 1938-1939. Součástí kostela 
je  34 m vysoká věž, na níž je  upevněn kalich vysoký 2,5 m a široký 1,60 m. V nejvyšším okně 
věže je znázorněn znak kříže. V horním patře budovy je kostelní sál (má délku 18 m, šířku 
12 m a výšku 8 m), v prostředním divadelní sál, přízemí zabírá kolumbárium.
Základní kámen budovy byl položen 26. července 1938, slavnostní otevřeni sboru 
se konalo 6. července 1939. 23. března 1947 bylo v kněžišti odhaleno sousoší Božích 
bojovníků, dílo táborského akademického sochaře Jana Vítězslava Duška. Uprostřed 
vzkříšený Kristus žehná církvi i národu. Po jeho pravici stojí Jan Žižka s rukou na jílci meče. 
Vedle něho stojí mistr Jan Hus s Biblí v ruce. Po levici Ježíše je spodobněn Jan Amos 
Komenský, vedle něho Petr Chelčický. V roce 2010 byl vymalován interiér kostela a opraveny 
varhany.
Odůvodnění návrhu:
Budova se nachází v ochranné zóně městské památkové rezervace Tábor. Jedná 
se o Zachovalou funkcionalistickou stavbu s původním pláštěm i interiéry, které hrozí 
nevratné poškození. Plzeňská diecéze nechala bez stavebního povolení, bez projektu a bez 
konzultace s památkáři vestavět do vstupní haly kostela dvě místnosti, původní dvojité dřevěné 
dveře nahradila jednoduchými plastovými dveřmi a plastovým okem. “
Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích,
ve svém návrhu č. j. NPU-331/17137/2020 ze dne 23. 3. 2020 prohlášení stavbu sboru, včetně 
budovy s farními byty a schodištěm za kulturní památku doporučil:
„[...] Charakteristika objektu: předmětem návrhu je Sbor Božích bojovníků Církve 
československé husitské s mobiliářem vč. fary čp. 1960, pare. jčř. 2473, 2474, 2475, k. ú. 
Tábor, vč. zmíněných parcel
2
Umístění: mezi ulicemi 
Obec: Tábor 
Okres: Tábor 
Kraj: Jihočeský 
Výčet parcel: pare. jčř.
Farského a Budějovickou
2473, 2474, 2475 Katastrální území: Tábor
Vlastník/ci: Náboženská obec Církve československé husitské v Táboře, Farského 1960/7,
390 02
Výčet věcí:
1. sbor
2. fara
3. schodiště
4. sousoší Loučení [...]
5. čtecí pulpit s reliéfy husitského muže a ženy
6. křtitelnice [...]
7. pozemky pare. jčř. 2473, 2474, 2475, k. ú. Tábor
Popis:
1. sbor
Areál sboru se skládá z několika částí - chrámové síně s předsálím a věží, úřední 
budovy s byty a kolumbária. Sbor je  sevřen na složité svažité parcelaci mezi ulicemi Farská 
a Budějovická, ve čtvrti zvané Nové město a k západnímu průčelí přiléhá schodiště spojující 
obě ulice. Sbor byl postaven roku 1939 a je dílem pražských architektů Jaroslava Kabeše 
a Václava Vejrycha.
Vzhledem ke složitému pozemku se poměrně obtížně vystihuje skladba celého areálu. 
Při dnešní Budějovické ulici se nachází kvádrová hmota kolumbária, která je v exteriéru 
pravidelně členěna sedmi vysokými okny s výplní ze sklobetonových tvárnic. Mezi okny 
probíhají nosné pilíře dosedající na mírně odskočený sokl. Pilíře vybíhají mimo hmotu 
kolumbária a v pravém úhlu se zalamují nad terasou na střeše kolumbária. Tvoří tak 
pomyslnou architektonickou aluzi vnějšího opěrného systému gotických katedrál.
Na jihozápadní straně se ke kolumbáriu přimyká vysoká hranolová věž, která na jižní 
straně do Budějovické ulice obsahuje široký vstup osazený dvoukřídlými dveřmi, primárně 
obsluhující kolumbárium. První tři patra věže jsou prosvětlena rozměrnějšími obdélnými 
vysokými čtyřtabulkovými okny. Vyšší patra jsou osvětlena na jižní straně úzkými vysokými 
otvory vyplněnými sklobetonovými tvárnicemi. Základní hranol věže je nahoře provětrán 
na západní a východní straně sdruženými otvory po dvou ve třech řadách. Hranol věže je  
završen dalším menším hranolem zvonového patra. Subtilní konstrukce je  provětrána čtyřmi 
otvory s dřevěnými žaluziemi. Celá věž je završena bronzovým kalichem symbolizující 
základní tezi husitství přijímání pod obojí pro duchovní i laiky. K severnímu průčelí věže je  
přistavěna hmota prosvětlena čtveřici oken v jedné ose, nachazí se zde schodiště obsluhující 
jednotlivé úrovně sboru a propojující jednotlivé části areálu kromě farní budovy.
3
Na výše položené části parcely přiléhající k dnešní ulici Farského se nachází síň 
s předsálím a dále farní budova s byty. Předsálí navazuje na severní stranu věže a lemuje 
úzkou uličku tvořenou schodištěm, které spojuje obě hlavní ulice probíhající podél sboru. 
Hmotově tak srovnává velký výškový rozdíl svahu na stavební parcele. Vstup do předsálí je  
umístěn do Farského ulice a je  kryt betonovým závětřím. Vstup je  nově osazen plastovými 
dveřmi, vedle se nachází nové okno s plastovou výplní. Původně se zde nacházel větší vchod 
tvořený celkem čtyřmi dveřními křídly s dvěma pásovými prosvětlovacími průzory. Nad 
vstupem se projevuje sdružená čtveřice rozměrných prosvětlovacích otvorů kůru, výplň je  
tvořena sklobetonovými tvárnicemi. Předsálí je do schodišťové uličky nevýrazné, projevuje 
se zde nesourodá skupina pásového okna a dalších dvou oken.
Na předsálí přímo navazuje další kvádrová hmota samotné bohoslužebné síně. 
Od předsálí je mírně odskočena více do Farského ulice a spolu s farní budovou srovnává 
uliční čáru do úrovně činžovních domů ve východní partii ulice. Průčelí je  hladké, v horní 
třetině se nachází pás složený ze čtyř skupin čtyř sdružených oken se sklobetonovými výplněmi 
obdobnými z průčelí předsálí. Vstup se nachází na pomezí síně a fary, zdůrazněn je  mírně 
vystupující římsou v prostoru supraporty. Vstup je  osazen dvoukřídlými dřevěnými dveřmi 
s prosklenim. Obdobně členěná je  i jižní strana sálu upozaděná kolumbáriem a soustavou 
skeletových nosníků nad terasou na střeše kolumbária.
Komplex budov je opatřen probíhající kordonovou římsou, která vybíhá ze střešní 
hrany předsálí a síně a přebíhá po průčelí fary. Tímto jednoduchým řešením je  na první 
pohled nesourodá srostlice budov spojena do jednoho estetického celku. Předsálí se síní je 
zastřešeno plochou střechou mírného sklonu s oplechováním potaženým asfaltovou lepenkou.
Interiér je svou koncepcí ovlivněn složitými parcelními podmínkami, pro jednoduchost 
ho lze rozčlenit do šesti podlaží. Spodní podlaží vyplňuje podlouhlá hmota kolumbária při 
Budějovické ulici. Vstupem z ulice se vchází do schodišťového prostoru opatřeného teracovou 
dlažbou na podlaze a stupni z umělého kamene. Schodiště je přímočaré levotočivé s původním 
kovovým trubkovým zábradlím. Schodišťovým křídlem po pravé straně je přístupná podesta 
obsluhující toaletu a kolumbárium. Před vlastním kolumbáriem se nachází předsíň, v jejímž 
rohuje umístěna socha Anny Stocké-Šechtlové od J. V. Duška z roku 1925. Tato socha byla 
rodinou Sechtlových roku 1949 na současné místo přesunuta ze zrušeného náhrobku 
na novém hřbitově v Táboře, vysoká je  260 cm včetně soklu a je pevně spojená se stavbou. 
Podlouhlá hala s teracovou dlažbou na podlaze je pravidelně členěna na podélných stěnách 
vybíhajícími pilíři. Při podlaze je zhotoven nižší sokl obložený černým opaxitovým obkladem 
do výšky 61 cm. Vzniklá pole mezi pilíři jsou vyplněny schránkami pro urny. Strop je členěn 
průvlaky, které v obou směrech vytváří kazetování. Jižní stěnou opatřenou vysokými 
obdélnými okny se sklobetonovými výplněmi do prostoru kolumbária vniká denní světlo. 
Schodištěm ve věži je  dále přístupné přes mezipodestu otevřená terasa nad kolumbáriem, 
v současnosti krytá plechem a nevyužívaná k původnímu účelu.
4
1
Následuje další podlaží, kde se nachází přístup do předsálí s přednáškovou místností. 
Vstup je původními opatřen dvoukřídlými dřevěnými dveřmi do ocelových zárubní. V dalším 
podlaží se již  dostáváme na úroveň vstupu do předsálí z Farského ulice. Nalézala se zde 
otevřená hala, která v nedávné době prošla adaptací. Došlo zde k přepříčkování, instalaci 
sádrokartonových prvků a částečné výměně výplní za plastové prvky. Úprava působí 
nevhodně, avšak změny jsou vratné. Z původních prvků zbyla teracová dlažba na podlaze
a sklobetonové výplně okenních otvorů směrem do schodišťové uličky mezi Budějovickou 
a Farského ulicí. Z adaptovaného předsálí je  přístupná hlavní část sboru - bohoslužebná síň. 
Velká otevřená hala je  na podélných stěnách členěna vybíhajícími pilíři nosného skeletu, tyto 
jsou ve stropní části propojeny příčnými průvlaky. Ve vzniklých stropních polích jsou 
umístěny drobnější podélné průvlaky, které vytvářejí trámový strop. Nad předsálím 
na západní straně se nachází otevřený kůr s varhanami, na východní straně je situován 
výklenek s obětištěm. Prostor je osvětlen řadou oken se sklobetonovými výplněmi v horní 
třetině výšky sálu. Podlaha je  kryta teracovou dlažbou, přístup z předsálí je  osazen šesti 
původními křídly dřevěných kyvných dveří s kovovými madly. Po stranách vstupu z předsálí 
jsou umístěna dvě původní osvětlovací tělesa. Další tělesa se dochovala na pilířích skeletu 
a také po stranách obětiště. Obětiště bylo upraveno po druhé světové válce a od této doby 
se dochovalo intaktně, má zvýšenou podlahu přístupnou po šesti schodišťových stupních přes 
celou šíři výklenku. Zadní stěna je  zakryta deskami, členěna je vertikálními dřevěnými trámy 
do tří polí, která obsahují reliéfní díla od J. V. Duška. Schodiště je po stranách osazeno 
dvěma menšími čtecími pulty a uprostřed stojí větší stůl s reliéfním znakem husitské církve. 
Při severní straně obětiště se nachází průchod do schodišťového prostoru farní budovy. 
Přímo z obětiště vedou dveře do prostoru farní kanceláře.
Vybavení interiéru bohoslužební síně je návrhem architektů Kabeše a Vejrycha, 
obětiště bylo upraveno po druhé světové válce, další drobná sochařská díla jsou dílem 
sochaře J. V. Duška, přímo navržená do interiéru síně.
Obětiště je  vybaveno dvěma přepážkami po stranách schodiště, uprostřed něho 
se nachází rozměrný obětní stůl s vyřezávaným znakem Církve československé husitské 
na čelní straně. Křídla se stolem jsou z leštěného dubového dřeva a pochází z doby výstavby 
sboru, návrh je dílem architektů Vejrycha a Kabeše. Obětní stůl má rozměry 200 cm šířky, 94 
cm hloubky a 130 cm výšky.
Sousoší Božích bojovníků visí v prostoru obětiště v interiéru bohoslužební síně 
husitského sboru v Táboře. Sousoší z patinované sádry je dílem J. V. Duška z roku 1947 
a bylo navrženo jako součást celkové úpravy obětiště. Sousoší je kotveno do stěny ocelovými 
kotvami a je  součástí stavby.
Sousoší Božích bojovníků z patinované sádry bylo slavnostně odhaleno 23. března 
1947 a je  nedílnou součástí celkové úpravy obětiště, kterou jako celek navrhl J. V. Dušek, 
včetně barevného řešení a členění dřevěnými trámy. Předtím bylo obětiště koncipováno 
mnohem jednodušeji a prostěji, jeho podobu máme zachycenu na archivních fotografiích [.. .]•
5
Obětiště mělo podobu prostého omítaného výklenku, jehož zadní stěna byla zdobena malbou 
kalichu s křížem.
Dušek zhotovil pro novou podobu obětiště trojici výjevů. Centrální osu představuje 
žehnající Kristus, k němuž po stranách přistupují dvojice postav. Při pohledu ze síně se vlevo 
nachází postavy Jana Zižky a Jana Husa, vpravo Jana Amose Komenského a Petra 
Chelčického. Sám autor k dílu uvádí: „ Ústřední postava reliéfu, Ježíš, otevírá svou vlídnou 
náruč... Jan Zižka naslouchá s hlavou skloněnou. Pravá ruka na rukojeti meče znázorňuje 
zasunutí, aby byla zdůrazněna chvíle míru... Jan Hus svírá pevněji Písmo svaté, posilován 
ve své věrnosti... J. A. Komenský je  pokorným poutníkem... V pohybech rukou je  výzva 
k následování cesty ke vzdělání... Petr Chelčický, výrazem tváře selský myslitel, zahloubaný, 
ale neústupný... “ Sousoší bylo pořízeno za 85 000 korun.
Ústřední postava Krista stojí v rovném postoji, jakoby se vznášela ve vzduchu. 
Oblečena je  ve splývavém rouchu dosahujícím k bosým nohám. Ruce jsou mírně vytažené 
dopředu, ohnuté v loktech, v žehnajícím gestu s dlaněmi obrácenými směrem dopředu. Zadní 
část róby je  výrazně modelovaná, rozevlátá směrem doleva. Hlava je  mírně nakloněna 
dopředu směrem dolů, dlouhé vlasy volně splývají podél hlavy dozadu. Obličej s krátkým 
plnovousem a zavřenýma očima má soustředění výraz. Na spodní části sochy se nachází 
signatura „J. V. DUŠEK“.
Postavy vlevo představují Jana Žižku a Jana Husa v reliéfním pohledu z pravého boku. 
Blíže Kristu se nachází Hus oblečený ve splývavém dlouhém rouchu s vyšším límcem. V rukou 
ohnutých v loktech třímá Bibli, kterou si zároveň tiskne k tělu. Hlava s delšími vlasy a delším 
vousem má hluboce modelované oči, které hledí směrem ke Kristu. Jan Zižka je  oblečen 
dlouhém plášti a kabátci, pravá noha v kožené botě je vystrčena mírně dopředu. Pravá ruka 
ohnutá v lokti opírá se o meč zavěšený u boku. Hlava s delšími vlasy, plnovousem a výrazným 
knírem hledí směrem ke Kristu, pravé oko je překryto páskou. Na spodní straně boty Jana 
Žižky se nachází signatura „J. V. D. 47
Postavy vpravo představují Jana Amose Komenského a Petra Chelčického v reliéfním 
pohledu zpředu zleva. Blíže Kristu se nachází Komenský oblečený v dlouhém splývavém plášti 
s vyšším límcem. Ruce jsou volně spuštěné podél těla, pravá dlaň je přivrácena k tělu, levá je 
obrácena směrem k divákovi. Hlava je natočena doprava, delší vlasy jsou sčesané dozadu, 
obličej s plnovousem má výrazně modelované oči zdůrazňující pohled na Krista. Hlava je 
kryta čapkou. Za Komenským stojí postava Chelčického v dlouhé splývavé róbě, levá ruka je  
přitisklá k tělu, pravá je  ohnutá v lokti, v dlaních je držena kniha s nápisem „SIEŤ /  VIERY /  
PRAVE“. Hlava se středně dlouhými vlasy a výrazným plnovousem je  natočena bokem 
ke Kristu a mírně nakloněna dopředu, oči jsou výrazně posazeny do hlavy, pohled směřuje 
ke Kristu.
V síni se nacházejí dřevěné lavice, které se dochovaly z doby výstavby a jsou součástí 
návrhu architektů Vejrycha a Kabeše. Lavice jsou pevně spojeny s podlahou a postaveny jsou 
ve dvou blocích po dvanácti řadách. Lavice mají rozměr 301 cm šířky, výška dosahuje 102
6
cm. První řada v bloku je hluboká 97 cm, další řady jsou hluboké 87,5 cm. Bloky s řadami 
lavic jsou zapuštěny do dřevěné desky z dubových vlysů připevněné k podlaze, vzhled lavic je  
prostý, bez výrazného zdobení. Lavice jsou vyrobeny z leštěného dubového dřeva.
Zpět ze schodiště ve věži se vstupuje na hudební kůr původními dvoukřídlými 
dřevěnými dveřmi. Kůr je prostor otevřený do bohoslužební síně, plnostěnná předprseň 
vybíhá do jejího prostoru, vzadu jsou umístěny varhany. Kůr je  osvětlen ze severní strany
čtyřmi sdruženými okny se sklobetonovou výplní. Podlaha kůru je  tvořena šedě natřenými 
dřevěnými prkny, strop je členěn do kazet soustavou pruvlaku. Jednomanuálové varhany 
s jedenácti rejstříky dokončil Vladimír Škopek roku 1946. Varhany vyplňují značnou část 
kůru a jejich šířka dosahuje šesti metrů.
Dále je  ze schodiště ve věži přístupný její interiér se zvonovým patrem. V těchto 
partiích se schodiště obtáčí při vnějších stěnách, podesty jsou betonové s dřevěným 
zábradlím, schodnice se stupni dřevěné. Prostor horní věže je prosvětlen úzkými okny 
s výplněmi ze sklobetonových tvárnic. Z tohoto prostoru je  zajištěn přístup na střechy 
předsálí a bohoslužební síně, výše je situována zvonová stolice nýtované železné konstrukce, 
která je doplněna válcovanými nosníky. Stolice je zasunuta do hranolu věže, prostor je 
provětrán okny s dřevěnými žaluziemi. Původně měly být ve věži umístěny čtyři zvony o ladění 
Bl, E b 2, F2 a G2. V současnosti se zde nacházejí dva. Ze tří původně instalovaných zvonů 
se dochoval jediný o ladění G2, po druhé světové válce byl dokoupen větší zvon s laděním 
E b 2 od českobudějovické firmy Perner.
2. fara
Farní budova s byty měla nesnadnou úlohu v celém konceptu. Musela především 
výškově scelit různé úrovně v příčném směru vlivem samotné parcely, ale i v podélném směru, 
jelikož síň je  nižší, než tehdy stávající zastavba kolem proluky. Architekti se úkolu ujali dobře, 
fara zapadá do okolní zástavby a působí spíše dojmem činžovního domu typického pro 
meziválečné táborské předměstí. Směrem na jih k Budějovické ulici je  průčelí členěno ve třech 
okenních osách v pěti patrech. První řada oken se obrací na terasu nad kolumbáriem, další 
dvě řady vyplňují plochu navazující na hmotu bohoslužební sině, zbylé dvě řady se nachází na 
převýšené části farní budovy. Okna jsou obdélná, tří tabulková, členěná vertikálně. Horní 
řada oken je výrazně užší s jednou tabulkou a zajišťuje odvětrávání půdního prostoru. Tato 
odvětrávací okna se jako jediná projevují i na převýšené části fary směrem k síni, avšak jsou 
členěna do čtyř tabulek. Okna na jižním průčelí již byla vyměněna, vzhled však nebyl zásadně 
narušen. Severní průčelí do Farského ulice je rytmizováno bohatěji. Členěno je do čtyř os, 
nad vstupem z Farského ulice se nachází okenní osa výškově posunutá oproti zbytku fasády, 
v těchto místech se nachází schodiště. Okna jsou obdélná původní dřevěná, rozdělená 
do šesti tabulkových ploch. Ostatní tři okenní osy severního průčelí jsou již  srovnány celkem 
do pěti řad. Nejnižší řada provětrává suterén v soklové části. Další tři řady jsou složeny 
z různě velkých obdélných oken různého členění (čtyřtabulkové, šestitabulkové i jednoduché, 
s důrazem na vertikálu), výplně jsou již vyměněné, opět však zásadně nenarušují celkové 
vyznění fasády. Nejvyšší řada oken je stále opatřena původními výplněmi.
7
Komplex budov je opatřen probíhající kordonovou římsou, která vybíhá ze střešní 
hrany předsálí a síně a přebíhá po průčelí fary. Tímto jednoduchým řešením je na první 
pohled nesourodá srostlice budov spojena do jednoho estetického celku. Fara je zastřešena 
polovalbou s keramickou drážkovou krytinou.
Interiér fary je přístupný vchodem z Farského ulice. Přímo proti vchodu je situováno 
schodiště obsluhující jednotlivá podlaží farní budovy, ve kterých se nacházejí byty a místnosti 
administrativního charakteru. Schodiště je přímočaré, levotočivé se stupni z umělého kamene. 
Zábradlí je  původní kovové. Podesty jsou kryty teracovou dlažbou. V úrovni pod přízemím je  
několik místností se stropy s betonovými trámy, část z nich zabíhá pod bohoslužebnou síň 
(původně sklad paliva a kotelna). V tomto podlaží byl dle projektu umístěn byt pro kostelníka 
se sklepy. Byt byl v době dokumentace adaptován, byly zde vyzděny příčky 
z vápenocementových tvárnic, výplně otvorů byly vyměněny. Podlahy byly dochovány 
původní. Směrem do Budějovické ulice se tento byt projevuje okny při terase nad 
kolumbáriem.
Z úrovně přízemí je přístupný bohoslužební sál, dále čekací hala s toaletou uprostřed 
dispozice a místnosti pro archiv, úřadovnu fary a pro schůze rady starších. Místnosti mají 
stropy nesené betonovými průvlaky, podlahy jsou tvořené dřevěnými vlysy, místy překryté 
kobercem. Výplně vnitřních otvorů se dochovaly, okna jsou vyměněná. Třetí podlaží farní 
budovy (prvnípatro nad úrovní ulice Farského, úroveň hudebního kúru v bohoslužebním sále) 
obsahuje dle původního projektu třípokojový byt duchovního s kuchyní, lázní a bytem pro 
služebnou. Pokoje jsou zastropeny betonovými trámky, \ybaveny vlysovou podlahou 
a prosvětleny okny směrem do Budějovické ulice. Čtvrté podlaží již vybíhá z hlavní hmoty 
sboru a obsahuje další byt pro duchovního, dispozice je  opakována z dřívějšího patra. Tyto 
dva byty nebyly v době dokumentace přístupné. Nejvyšší podlaží tvoří prostor podkroví, 
ve kterém byla umístěna sušárna s prádelnou. Podlahy v podkroví jsou cementové, krov je 
dřevěný trámový hambalkový s kleštinami. Mezilehlé vazby jsou v podélném směru podepřeny 
pásky.
3. schodiště
K celkovému architektonickému řešení patří i schodiště při západní straně sboru. 
Jedná se o nedílnou součást projektu Kabeše a Vejrycha, ve které umožnili volný průchod 
mezi dvěma ulicemi v různých výškových úrovních. Sbor tímto řešením neuzavírá Farského 
ulici od hlavní třídy a vytváří příznivou urbanistickou situaci, která podtrhuje městotvornou 
úlohu sboru. Tříúrovňové schodiště se skládá z rozměrných betonových stupňů doplněných 
betonovou dlažbou. Zábradlí jsou kovová trubková.
4. sousoší Loučení
Sousoší Loučení (uvádí se též název Modli se a pracuj) umístěné v kolumbáriu 
se skládá ze dvou postav. Jedná se o pozdní poválečnou práci sochaře J. V. Duška odhalenou 
1. listopadu 1954. V dobovém tisku je sousoší popisováno jako odchod křesťanské matky 
z tohoto světa, přičemž opouští svého chlapce.
8
f
Sousoší z patinované sádry zobrazuje dvě postavy v podživotní velikosti, rozměry 
sousoší jsou 95 cm šířky, 40 cm hloubky a 172 cm výšky. Při pohledu z perspektivy diváka je 
vlevo ženská vyšší postava zobrazující matku křesťanku, vpravo stojí menší chlapec 
zobrazující syna. Bosá matka evokující Pannu Marii je  zahalena ve splývavé róbě a stojí 
na nevysokém kameni. Osa postavy je mírně prohnutá směrem k divákovi, pravá noha je 
mírně vysunuta, váha spočívá na pravé noze. Levá noha je  mírně ohnuta v koleni a je  
natočena mírně do strany. Pravá ruka je  v lokti ohnutá, dlaň je  lehce sevřená, ukazovák 
směřuje směrem nahoru v poučujícím gestu. Levá ruka je pokrčena v lokti, ruka směřuje 
k chlapci a téměř se ho dotýká. Hlava hledí mírně dolů doleva směrem k druhé postavě, vlasy 
jsou volné sčesané dozadu ke krku. Tvář má klidný až kontemplativní výraz s náznakem 
úsměvu. Postava chlapce stojící na prosté desce je menší, v ose mírně prohnutá směrem 
k matce. Obutý chlapec je  oblečen do krátké košile a krátkých kalhot. Pravá noha je ohnutá 
v koleni a mírně posunuta do strany k matce, váha postavy spočívá na levé noze. Trup 
se mírně nahýbá k matce, čímž spolu s matčinou postavou vytváří uzavřenou tvarovou 
skupinu připomínající ovál. Chlapcovi ruce jsou ohnuté v loktech a přitisklé k tělu, levá ruka 
drží Bibli - symbol víry, pravá drží kladivo - symbol práce. Matčina ruka směřuje ke kladivu, 
snad v gestu, které má naznačit, že bez práce není víry. Chlapcova hlava je natočena 
do strany nahoru směrem k matce, vlasy jsou středně dlouhé, výraz je klidný, avšak 
soustředěný.
Sousoší bylo vytvořeno přímo pro umístění v kolumbáriu, signatura „J. V. DUŠEK/ 
1954“ se nachází na přední straně kamene, na kterém stojí matka. Kniha má na čelní desce 
nápis „ BIBLÍ/ S V A T Á [...]
5. čtecí pulpit s reliéfy husitského muže a ženy
Pulpit se nachází na levé straně obětiště na podstavci ve schodišti. Zhotoven je  
z modřínového dřeva, v centrální ose je proveden motiv pavézy, po stranách je pult doplněn 
dvěma drobnými bronzovými reliéfy. Celkové rozměry činí 51 cm šířky, 40 cm výšky a 24 cm 
hloubky. Pulpit je odnímatelný, při pohledu na stranu přikloněnou do sálu sboru se na levé 
straně nachází reliéf husitského muže, žena je  na opačné pravé straně.
Reliéf muže zobrazuje polopostavu ve středověkém kabátci se širokým opaskem kolem 
boku. K levému boku je  připásán krátký meč, levá ruka ohnutá v lokti se opírá o cepín při 
pravé straně trupu. Hlava zahalená v kapuci je zobrazena v profilu, otočena je  k levému 
rameni. Tvář má výrazný vous, pohled je  soustředěn směr k ose pulpitu, v pozadí postavy 
vlaje prapor. Polopostava husitské ženy jemných rysů je oděna ve splývavém rouchu s kápí. 
Natočena je  k divákovi čelem, v rukách přitisklých k tělu drží knihy. Hlava hledí dopředu, 
v pozadí ženy vlaje prapor. V záhybech šatu ženské postavy je těžko čitelná signatura „J. V. 
DUŠEK“. Převýšená část pavézy pulpitu je osazena řezanými písmeny „M M L J “.
6. křtitelnice
Křtitelnice ze dřeva a kovu je vysoká 136 cm, šířka dosahuje 72 cm. Osmiboké tělo 
křtitelnice je dřevěné modřínové, ve spodní části se sbíhá do špičky. Na čtyřech bočních 
stranách vybíhají z těla křtitelnice čtyři dřevěná křídla, která v půdorysu tvoří tvar kříže.
9
Křídla jsou lemována zdobnou řezbou po okraji, zalomená jsou do pomyslného tvaru písmene 
L. Horní část křtitelnice je doplněna kovovým víkem s válcovým madlem. Okraj křtitelnice je 
lemován profilovanou řezanou lištou, křtitelnice bez víka je vysoká 105,5 cm, víko je vysoké 
32 cm. Nádoba ve křtitelnici je  z leštěného bílého kovu, přikryta je leštěným víkem z bílého 
kovu s madlem. [...]
7. pozemek pare, jčř. 2473, 2474, 2475. k. ú. Tábor
Svažité pozemky jsou zastavěny, na pare. 2473 a 2474 se nachází fara a sbor, na pare. 
2475je umístěno schodiště.
Datace:
První úvahy na zbudování sboru v Táboře se datují již  do roku 1920, avšak vážněji 
se tímto úkolem začal zabývat až František Bílek, který načrtl návrh sboru v roce 1928. Roku 
1932 se záležitost stala již neodkladnou, jelikož toho času církev využívala klášterní kostel 
na Masarykově náměstí a tento měl být co nejdříve navrácen. Církev získala 15. září 1932 
pozemek v hodnotě 15 000 korun na významné třídě mířící z centra Tábora směrem na České 
Budějovice. Pozemek byl poměrně obtížně zastavitelný, jednalo se o proluku mezi dvěma 
činžovními domy, z jihu přiléhala Wilsonově třídě (Budějovická ulice) a na severu 
se přimykala k Fůgnerově ulici (Farského ulice). Projekt zpracovávali pražští architekti 
Kabeš a Vejrych. Vejrych byl v Táboře již zavedený architekt, postavil zde okresní úřad (dnes 
SOkA Tábor) a Obchodní akademii.
V roce 1935 Vejrych s Kabešem dodali dva ideové návrhy na nový sbor, bez nároku 
na odměnu. Areál byl navržen s důrazem na mýtotvornou urbanistickou roli, v návrzích 
se počítalo s obchody v prostoru dnešního kolumbária. Finální verze byla vytvořena 
po zapracování připomínek diecéze a architekta Ladislava Čapka. Tento návrh z podzimu 
roku 1937 kombinuje výhody obou dřívějších variant, obchody byly nahrazeny kolumbáriem 
a věž byla posunuta na pomyslné nároží k jižní ulici. Konečná verze projektu byla schválena 
v únoru 1938, 6. března bylo usneseno o započetí stavby, která byla zadána 1. července téhož 
roku. Zednické a betonářské práce byly zajištěny místními firmami J. Loskot, J. Mládek 
a Antonín Soumar, tesařské firmou Stavebnina, klempířské firmami Bejšovec, Nevole Pakosta 
a Vošta, pokrývačské firmou Truhlář a kamenické firmou Mašín-Jedlička. Stavební dozor 
vykonával zaměstnanec stavebního úřadu Antonín Šíp. 8. července bylo získáno stavební 
povolení a 11. července byla stavba zahájena. Výstavba probíhala rychlým tempem, v květnu 
již byla stavba omítána „stříbrošedou bělí“ a dokončena byla o necelý rok později 
6. července 1939.
V roce 1941 podala závěrečná účetní správa přehled vynaložených prostředků 
na stavbu sboru. Celkové náklady na stavbu činily 909 312 korun a 57 haléřů, pozemek pro 
stavbu byla zakoupen již z předchozích úspor za 15 000 korun. V bytech ve farní budově 
bydleli kapitán četnictva, farář, dva duchovní a správce sboru. Na kůru byla instalována roku 
1943 dřevěná podlaha z důvodu pocitového chladu betonové podlahy. V roce 1945 se celkové 
náklady na stavbu sboru vyšplhaly na 95 7 965 korun. Roku 1944 byla zadána firmě Škopek 
stavba varhan, z původně uvažovaných plánů na dvoumanuálové varhany vlivem nesnadné
10
7
ekonomické a zásobovací situace během války nedošlo. Do sboru byly instalovány do 
současnosti dochované jednomanuálové varhany až roku 1946 za pořizovací cenu 132 742 
korun a 50 haléřů. Elektrický ventilátor na varhanní měch byl dodán roku 1947. Celkově 
se další náklady na zařízení sboru a jeho dokončení během válečných let vyšplhaly 447 679 
korun a 90 haléřů. Obětiště bylo upraveno v roce 1947 a při této příležitosti v něm bylo 
instalováno sousoší Božích bojovníků od J. V. Duška. Roku 1952 byl J. V. Duškem proveden 
nad vchodem do kolumbária nápis, který se do současnosti nedochoval.
Nedostatkem při výstavbě sboru se ukázala nevyřešená otázka vytápění. Stavebně byla 
budova připravena na teplovzdušné vytápění, ovšem nedošlo k zakoupení otopných těles. 
Druhá světová válka další řešení oddálila. První pokus o vyřešení vytápění proběhl na konci 
roku 1950, horkovzdušné vytápění po stranách obětiště zajištěné žárovým zdrojem v kotelně 
se však neosvědčilo. Spotřeba elektrického proudu byla nadměrně vysoká a docházelo 
k přetížení sítě, efekt vytápění byl naopak zanedbatelný.
Roku 1958 se projevily další potíže, tentokrát se jednalo o propustnost střešního pláště 
z plechu vůči povětrnostní vodě. Střecha nad síní byla znovu překryta a podložena asfaltovou 
lepenkou.
V roce 2010 byla provedena generální oprava varhan Františkem Nožinou.
Sousoší Loučení vytvořené J. V. Duškem pro kolumbárium bylo na místě odhaleno 
1.listopadu 1954. [...]
Čtecí pulpit umístěný v interiéru bohoslužební síně husitského sboru v Táboře je  
nejspíše možné ztotožnit s prací J. V. Duška z modřínového dřeva popisovanou ve farní 
kronice roku 1951.
Dle vzhledu dřevěné křtitelnice lze usoudit, že se jedná o vybavení z třetí čtvrtiny 
20. století. Sádrový model Husitská stráž vznikl jako předloha pro kamennou sochu pro 
celostátní Výstavu jižních Čech roku 1950, která se konala v Soběslavi.
Stav a využití:
Areál je  v dobrém stavebně-technickém stavu. V posledních dvou letech proběhly dílčí 
úpravy (výměny některých výplní, přepříčkování v části interiéru, oprava některých bytů), 
které částečně narušují původní vzhled, ovšem ne natolik, aby byla znehodnocena památková 
hodnota areálu. Sbor je  využíván církví v souladu s původně zamýšleným účelem.
Sousoší Loučení je  v dobrém stavu bez známek poškození. [...]
Čtecí pulpit je  v dobrém stavu, část prvního řezaného písmene M chybí.
Křtitelnice je  v dobrém stavu. [...]
11
Zhodnocení:
Sbor je put istichou stavbou, která kontextuálně zapadá do okolí moderního předměstí 
okresního města. Velkorysost uměleckého záměru se odráží ve skladbě budovy, která vychází 
z účelovosti stavby i nesnadných podmínek daných úzkou svažitou parcelou. Nápadité je  
zejména odhalení konstrukce nad terasou kolumbária a napojení sboru na okolní zástavbu 
farní budovou. Hodnotu architektury zvyšuje i mobiliář bohoslužebné síně, který je  dochovaný 
z doby výstavby s pozdějšími hodnotnými dodatky. Sbor se zachoval z větší části v autentickém
stavu, dochovány jsou konstrukce i detaily, včetně výplně vnitřních otvorů a povrchů. Objekt 
se řadí k nejhodnotnějším stavbám meziválečné architektury v jižních Cechách a svou 
kvalitou dosahuje měřítka celorepublikového významu nejenom mezi sborovými stavbami 
Církve československé husitské, ale i v obecném měřítku meziválečné architektury.
Sousoší Loučení představuje pozdní práci významného sochaře J. V. Duška, který je  
znám především svými monumentálními pracemi na téma válečných padlých a husitství. 
Loučení je  jednou z posledních prací, na které Dušek pracoval. Povedlo se mu dobře skloubit 
křestanskou tematiku s tehdy žádaným výrazem, což v polovině 50. let 20. století 
představovalo poměrně odvážné řešení. Sousoší bylo navrženo přímo pro kolumbarium 
táborského husitského sboru, kde je  umístěno dodnes. [...]
Dřevěný pulpit s bronzovými reliéfy je  příkladem drobného díla významného 
jihočeského sochaře J. V. Duška určeného přímo pro interiér táborského husitského sboru. 
Pulpit je  nedílnou součástí vybavení bohoslužebné síně, zapadá a zhodnocuje celkovou 
koncepce obětiště, které se částečně proměnilo po konci druhé světové války.
Křtitelnice je  nedílnou součástí vybavení sboru Božích bojovníků v Táboře, 
představuje dílo z poválečné doby, vhodně doplňující zbytek inventáře bohoslužební síně. [...]
Komise posoudila památkovou hodnotu Sboru včetně farní budovy z hlediska 
architektonického, kulturně-historického a uměleckořemeslného a d o p o r u č i l a  
prohlásit Sbor včetně farní budovy čp. 1960 včetně pozemků parc.č. 2473, 2474, k.ú. Tábor 
za nemovitou kulturní památku a dále doporučila prohlásit předmětný mobiliář v táborském 
Sboru Božích bojovníků k prohlášení za movitou kulturní památku. “
Krajský úřad Jihočeského kraje, úsek státní památkové péče, ve svém vyjádření 
č.j.KUJCK 60469/2020 - OKPP 50801/2020/misi SO ze dne 15. 5. 2020 s prohlášením 
Sboru Božích bojovníků Církve československé husitské v Táboře za kulturní památku 
rovněž souhlasí, a to s následujícím odůvodněním:
” [•••] v průběhu 20. let krystalizovala v náboženské obci Církve československé 
husitské v Táboře myšlenka na vlastní svatyni. Po delších jednáních se v roce 1928 podařilo 
získat první stavební pozemek u dnešních Husových sadů. Pozemek pro výstavbu stávajícího 
objektu sboru byl však získán až roku 1932. Následovala peněžní sbírka, v jejímž rámci 
se podařilo posbírat v rozmezí několika let z darů, půjček a kulturních akcí téměř milion 
korun.
12
//
Z roku 1935 pocházejí první plány Sboru Božích bojovníků, věnované místní obci 
zdarma a nezávazně pražskou architektonickou dvojicí Jaroslav Kabeš (1897 - ?) - Václav 
Vejrych (1873 - ?). Dva odlišné ideové návrhy se od pozdější výsledné realizace podstatně 
liší, finální plány jsou nepochybně výsledkem složité vzájemné spolupráce architektů 
a zadavatele. Třetí, nakonec realizovanou verzi, schválila v roce 1936 komise, složená 
víceméně ze zástupců města a církve; uměleckou a odbornou stranu zastupoval sochař Jan 
Vítězslav Dušek, autor pozdější výzdoby sboru, a architekt Ladislav Čapek, předseda 
stavebního výboru CČSH. Ten vznesl jen několik technických připomínek, jinak byl návrh 
jednomyslně přijat a doporučen k provedení. Za vypracování prováděcích náčrtků 
si architekti Kabeš a Vejrych naúčtovali pouhých 8 000 korun; tuto částku proplatilo město 
jako dar církvi. Základní kámen, respektive dva - z Husova rodného domku a z Trocnova - byl 
položen 11. července 1938. Stavbu realizovaly stavební firmy Loskot, Mládek a Soumar. 
Slavnostní otevření sboru proběhlo již za necelý rok, 6. července 1939.
Sbor Božích bojovníků Církve československé husitské v Táboře s administrativní 
budovou č.p. 1960 byl koncipován do poměrně složité terénní situace, na pozemku mezi 
dnešními ulicemi Farského a Budějovickou, jejichž výškový rozdíl činí plných 8 metrů. Celý 
komplex, svíraný od severu a jihu uvedenými ulicemi, je  na západní straně oddělen od ostatní 
zástavby pouze úzkým schodištěm mezi ulicemi, z východní strany se administrativní budovou 
napojuje přímo na vedlejší obytnou zástavbu. Sbor Božích bojovníků v Táboře je tak vlastně 
zasazený do uliční zástavby, což mezi novostavbami sborů CČSH představuje výjimku 
(nepočítáme-li sbor v pražských Holešovicích).
Celý komplex sboru Božích bojovníků v Táboře tvoří poměrně složitá hmotová skladba 
tří provozních jednotek - kolumbária, vlastního sboru a administrativní budovy s byty. 
K uliční čáře níže položené Budějovické ulice je  situováno podélné kolumbárium, osvětlované 
sedmi vertikálními luxferovými okny, přístupné přes předsíň chodbou v podvěží. Kolumbárium 
má 500 umových výklenků a je  zakončeno půlkruhovou, zevně nepřiznanou apsidou. V patře 
tohoto sníženého traktu se z podesty schodiště vchází do malého přednáškového a divadelního 
sálu. Nad ním se nachází terasa s masivní železobetonovou konstrukcí. Do Farského ulice je  
orientován vstup administrativní budovy a také vstup do předsálí a následně do samotné 
bohoslužebné síně. Administrativní budova s byty správce a duchovního v prvním a druhém 
patře domu na východní straně výškově navazuje na sousední blokovou bytovou zástavbu, 
na straně západní je  však zároveň s komplexem sboru provázána římsou nad vstupem 
a pokračující korunní římsou vlastní bohoslužebné síně. Ta představuje prostou kubickou 
hmotu o délce 18 m, šířce 12 m a výšce 8 m. Interiér bohoslužebné síně na severní a jižní 
straně prosvětlovaný vždy čtyřmi okny dělenými do kříže a vyplněnými luxferovým sklem, 
zakončený vysokým a mělkým kněžištěm na východní straně, je vyplněný rastrem přiznaných 
pilířů a stropních traverz. Industriální dojem interiéru je zjemněn efektní dřevěnou výplní 
kněžiště. K vlastní bohoslužebné síni se na západní straně přimyká prostor předsálí 
osvětlovaný od severu rovněž jedním oknem děleným do kříže a vyplněnými luxferovým sklem. 
Na tento prostor navazuje na jižní straně dominanta celého komplexu a prvek propojující 
jednotlivé výškové úrovně - štíhlá, 34 metrů vysoká věž, jíž  do půlky člení širší okna vnitřního 
schodiště a od půle pak čtyři okna štěrbinová. Vrcholovou partii věže pak dotváří na každé
13
straně žaluziové okno s vepsaným křížem, na samém vrcholu pak spočívá měděný kalich výšky 
2,5 m a šíře 1,6 m. Dva zvony, které se dočkaly konce druhé světové války, jsou součástí věže 
dodnes.
Architekti Jaroslav Kabeš a Václav Vejrych navrhli rovněž veškerý vnitřní mobiliář, 
kostelní lavice i skříň pro varhany. Vlastní varhany, které pocházejí z dílny Vladimíra Skopka, 
však byly instalovány až po válce, poprvé zazněly až 20. dubna 1946. Rovněž sochařská 
výzdoba interiéru spadá až do poválečného období. Jejím autorem je  táborský sochař Jan 
Vítězslav Dušek (1891-1966), konkrétně se jedná o nadživotní poloreliéjý z patinované sádry 
v kněžišti - o žehnajícího Krista uprostřed, dále o Jana Žižku a Mistra Jana Husa vlevo 
a Jana Amose Komenského a Petra Chelčického vpravo. Sousoší těchto Božích bojovníků 
bylo odhaleno 23. března 1947 za přítomnosti patriarchy Dr. Františka Kováře.
Významnou složku interiérů sboru Božích bojovníků tvoří soubor dalších plastik Jana 
Vítězslava Duška - reliéf Budování Tábora, dvojbusta Žižka s táborským entuziastou, socha 
Volání stráží, busty Jan Žižka, Táborský kněz a Jan Amos Komenský, socha Husitská stráž, 
Jan Amos Komenský, Husitský kazatel, Dr. Karel Farský, reliéf Žehnající Kristus (model), 
soubor šesti soch Betlém, čtecí pult s reliéfy Husita a Husitská žena, reliéf Vzkříšení; 
v kolumbáriu pak sousoší Loučení, socha Anny Stocké - Šechtlové a portrétní kovové reliéfy 
manželů Jiránkových na umové skříňce (ŠEDIVÝ, Václav. Táborský sochař Jan Vítězslav 
Dušek. Vydání 1. Tábor: OSSIS, 2016. ISBN 978-80-86659-48-0).
Kostel společně se zvonicí je dominantou táborského tzv. Nového Města. V roce 2010 
byly dokončeny opravy objektu sboru, malování i rekonstrukce varhan. V roce 2019 pak 
proběhlo necitlivé odstranění vchodových dveří do objektu sboru z Farského ulice a následná 
vestavba nového prostoru do vestibulu sboru, a to bez vědomí jak příslušného stavebního 
úřadu, tak orgánu státní památkové péče.
Krajský úřad Jihočeského kraje, Odbor kultury a památkové péče, d o p o r u č u j e  
prohlášení „Sboru Božích bojovníků Církve československé husitské bez č.p. na pozemku p. č. 
2474 včetně mobiliáře, bytového domu s farními byty č.p. 1960 na pozemku p. č. 2473 
a schodiště na pozemku p. č. 2475, vše v k.ú. Tábor, obec a část obce Tábor, okres Tábor, 
Jihočeský kraj" za kulturní památku.
Sbor Božích bojovníků Církve československé husitské s přilehlým bytovým domem 
v Táboře je  výjimečnou ukázkou funkcionalistické architektury v jihočeském regionu. Sbor 
byl např. zařazen do výběru významných realizací moderní architektury v publikaci Česká 
republika - moderní architektura. 1. vyd. Praha: Zlatý řez, 2014. 522 s. ISBN 978-80-903826- 
0-2, s. 358. Rovněž v rámci souboru sborů Církve československé husitské, vybudovaných 
v meziválečném období v rámci jižních Čech, představuje zřejmě po architektonické stránce 
nekvalitnější realizaci ze všech a přední pozice v tomto směru náleží táborskému sboru 
i v celorepublikovém měřítku, jak alespoň naznačuje současné bádání, „...táborský sbor 
patří bezesporu k nejlepším realizacím naší meziválečné sakrální architektury a pro svou 
originalitu i ke špičce domácí architektury daného období obecně'.. „Sbor v Táboře
14
od dvojice Kabeš a Vejrych je  možné přiřadit k nej zdařilejším realizacím meziválečné 
architektury Církve československé,..." (Milan Kudyn: Husovy sbory v Čechách a na Moravě. 
Architektura 1920-1940. Magisterská diplomová práce na Katedře dějin umění Filozofické 
fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Olomouc 2008, s. 86 a 93.). Nelze opominout ani 
zásadní hodnotu urbanistickou v kontextu táborského tzv. Nového Města. Vedle vysoké 
architektonické kvality nepochybně spočívá hodnota sboru také ve vysokém stupni 
dochovalosti dobového vnitřního vybavení (bohoslužebný stůl, kazatelna, kostelní lavice, 
varhany včetně varhanní skříně, osvětlovací tělesa) a v rozsáhlém souboru plastik sochaře 
Jana Vítězslava Duška, ať vytvořených přímo pro sbor krátce po dostavbě nebo doplněných 
v pozdější době. V neposlední řadě tkví hodnota areálu sboru také v rovině historické 
a duchovní, v níž dokumentuje dobové nároky na podobu sakrálního objektu, jeho dispoziční 
řešení, funkční uspořádání a v neposlední radě uměleckou výzdobu. S ohledem na výše 
uvedené nelze dospět k jinému závěru než, že předmětný areál sboru Božích bojovníků Církve 
československé husitské, včetně mobiliáře, s bytovým domem č.p. 1960 a přilehajícím 
schodištěm představuje jednoznačně po všech stránkách významný doklad historického 
vývoje, životního způsobu a prostředí společnosti ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) 
zákona číslo 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů. “
Městský úřad Tábor, úsek státní památkové péče, jako příslušný správní orgán 
památkové péče, ve svém dopise č. j. METAB 22593/2020/0 R/BKon ze dne 30. 4. 2020 
prohlášení předmětného souboru Sboru Československé církve husitské v Táboře za kulturní 
památku rovněž doporučil:
„[...] Jedná se o výjimečně hodnotný doklad meziválečné architektury 
celorepublikového významu. Celý soubor je  vzácný ve své celistvosti a výraznější 
neporušenosti. Budova Sboru postavena roku 1939 na základě návrhu významných pražských 
architektů Jaroslava Kabeše a Václava Vejrycha je cennou puristickou stavbou, která vychází 
z výrazně ztížených podmínek jejího umístění, čímž je ještě více zdůrazněno její nápadité 
řešení, přičemž za nezanedbatelnou hodnotu lze považovat i její urbanistické začlenění 
do struktury města, v níž tvoří výraznou dominantu při hlavní příjezdové komunikaci do jeho 
centra. Za hodnou výrazného zřetele lze pak považovat rovněž i interiérovou výzdobu, 
mobiliář a vybavení zejména bohoslužebné síně, jež jsou také z velké části původními prvky 
zhotovenými dle návrhu výše zmíněných architektů, a které jsou zcela mimořádně doplněny 
hodnotnými sochařskými díly od významného jihočeského sochaře J. V. Duška, z jeho pozdní 
poválečné tvorby. Tato díla byla přímo určena pro interiér stavby a významně se tak podílí 
na zhodnocení celého souboru.
Ačkoliv se pak dotčené nemovitosti nalézají v ochranném pásmu Městské památkové 
rezervace Tábor, které bylo prohlášeno Rozhodnutím ONV Tábor dne 20. 5. 1970, a některé 
podmínky této plošné ochrany lze vztáhnout i na uvedené objekty, vzhledem k zájmu 
na zachování i veškerých dochovaných interiérů včetně hodnotného mobiliáře a vybavení 
bohoslužebné síně s výraznou kulturně historickou a umělecko-řemeslnou hodnotou 
se domníváme, že tento způsob ochrany je zcela nedostatečný, a proto s uvedeným návrhem 
na prohlášení celého souboru včetně mobiliáře za kulturní památku s o u h l a s í m e . “
15
Ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, 
ve znění pozdějších předpisů, byl o zahájení řízení písemně vyrozuměn vlastník předmětného 
Sboru Božích bojovníků Církve československé husitské navrženého k prohlášení za kulturní 
památku, a v souladu s ustanovením § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, 
ve znění pozdějších předpisů, mu bylo umožněno, aby se před vydáním rozhodnutí vyjádřil 
k podkladům, které Ministerstvo kultury v průběhu řízení shromáždilo. Vlastník, Náboženská 
obec Církve československé husitské v Táboře, se sídlem Farského 1960/7, 390 02 Tábor, této 
možnosti nevyužil.
Po vyhodnocení všech výše uvedených podkladů dospělo Ministerstvo kultury 
k následujícímu závěru: Sbor Božích bojovníků v Táboře, zahrnující v sobě jednak stavbu 
samotné bohoslužebné síně s věží a kolumbáriem, a dále navazující obytnou budovu 
s farními byty a kancelářemi, včetně vnějšího schodiště propojující ulice Farského 
s Budějovickou, je vysoce kvalitním a cenným příkladem české puristické architektury jako 
takové, stejně jako sakrální architektury tohoto typu, a to nejen v rámci zástavby města Tábor, 
ale i celého regionu. Jednoznačně se jedná o velmi hodnotnou polyfunkční stavbu 
meziválečné architektury na našem území.
Projekt předmětného sboru zpracovali ve 30. letech minulého století pražští architekti 
Václav Vejrych a Jaroslav Kabeš. Finální plán stavby byl dokončen roku 1937, o rok později 
se započalo se samotnou stavbou a již o rok později, konkrétně 6. července 1939, byla stavba 
sboru dokončena. Architekti se úspěšně vypořádali s náročnou svažitou parcelou a dokázali ji 
plně využít, včetně funkčního propojení ulic Farského a Budějovické schodištěm, čímž jejich 
projekt naplnil i urbanisticko-komunitní funkci v rámci celkové zástavby. Celý soubor 
urbanisticky a architektonicky dotváří celkový vzhled zdejší městské činžovní zástavby, 
na kterou sbor z jedné strany (obytnou budovou s farními byty a kancelářemi) přímo 
a plynule navazuje.
Ministerstvo kultury dále konstatuje, že předmětná stavba sboru je zmíněna také 
ve veřejně přístupné odborné literatuře, Sbory Církve československé husitské -  
architektonické dědictví našich regionů, kolektiv autorů 2018, kde se také nachází podrobný 
popis této hodnotné konstrukce i samotných interiérů této členité stavby: „[...] Finální 
projekt ovlivnily další požadavky investora, připomínky architekta Ladislava Čapka, člena 
a stavebního referenta Diecézní rady pražské CCS, a též nedostatek financí. Návrh z června 
1937 kombinuje výhody obou ideových náčrtů (viz popis NPÚ, str. 10). Zásadní rozdíl lze 
spatřovat ve zrušení obchodních jednotek a posunu věže (jenž má jednak funkci propojujícího 
schodiště, tak také zvonice) do Wilsonovy tř. (dnes ulice Budějovická). Budovu tvoří tři hlavní 
části rozdělené do čtyř podlaží. Obytná budova s kancelářemi je od chrámové části jasně 
rozlišena, avšak je  provozně propojena a dodržuje uliční čáru a výšku sousedního činžovního 
domu. Vstup z Fůgnerovy ul. (dnes Farského) ústí na mezipodestu schodiště umožňující 
přístup přímo do bohoslužebné síně. O půl patra níže se nacházel jednopokojový byt 
s kuchyní a pokojem pro služebnou. O podlaží výše architekti navrhli dispozičně shodný byt. 
Podkroví domu sloužilo hlavně praní a sušení prádla.
16
Hlavní vstup do předsálí bohoslužebné síně je také z klidnější Fugnerovy ul. Obdélná 
síň o rozměrech 18 x 12 x 8 m je  navržena pro 216 sedících osob. Celková kapacita byla 
odhadována až na 600 věřících. Stůl Páně na vyvýšeném pódiu byl navržen v ose vstupu. 
V pozadí obětiště se původně nacházel kříž s kalichem. (V současnosti je zde sochařská 
výzdoba, sousoší Božích bojovníků od J. V. Duška, znázorňující ústřední postavu Krista, 
po stranách pak postavy Jana Žižky a Jana Husa vlevo, Jana Amose Komenského a Petra 
Chelčického vpravo -  pozn. Ministerstva kultury.) [...] Naproti pódiu, nad vstupními dveřmi 
do síně, se nachází varhany na kůru, jenž je  předsazen asi metr do síně. K přístupu do kůru 
sloužilo schodiště ve věži. Vejrych s Kabešem pojali 32 m vysokou věž jako vertikální 
komunikační uzel sborové části budovy.
Třetí část tvoří kolumbárium, které je  umístěno ve 2. podzemním podlaží, tedy 
na úrovni bývalé Wilsonovy tř. Hlavní vstup je  z městské třídy formálně zvýrazněn vysokou 
věží. Obdélný prostor o půdorysných rozměrech 27 x 5 m s výškou 4,6 m byl zakončen 
exteriérově nepřiznanou apsidou. “ Nad halovým prostorem kolumbária pak byla zřízena 
střešní terasa, která je v současnosti bez většího využití.
„ Sbor je  pojat v tehdy progresivním konstruktivistickém duchu. Forma jednotlivých 
částí vychází z funkcí a jasně je  odlišuje. Přesto díky jednotné barevnosti, kterou tvoří 
hrubozrnná vápenná omítka šedostříbrné barvy, působí jako celek. [...] S ohledem k okolní 
zástavbě, i přes výrazný příklon k funkcionalistickým a konstruktivistickým myšlenkám, má 
obytná část tradiční, vysokou valbovou střechu. Jediným výrazným prvkem obytné budovy je  
římsa mezi 2. a 3. podlažím, volně přecházející do objemu bohoslužebné síně. [...]
Posunutím věže do až na hranici Wilsonovy tř. se dosáhlo monumentality. 
Horizontální objem kolumbária je opticky navýšen úzkými vertikálními luxferovými okny 
a hlavně rámy železobetonových pilířů a trámů, které ukazují obnaženou nosnou konstrukci. 
Železobetonový rám umocňuje štíhlá věž. [...] Na vrcholu věže ční místo původně 
plánovaného patriášního kříže měděný husitský kalich, jenž byl usazen na přání architekta 
Ladislava Čapka.
Na konstruktivistických principech je založen též interiér bohoslužebné síně. 
Jednoduchý a přísně pravoúhlý prostor architekti zvýraznili bočními rozšiřujícími pilastry 
rámové konstrukce a také stropními trámy. V čele místnosti se nachází stůl Páně 
na modřínovém pódiu se šestistupňovým centrálním schodištěm. [...]
Obytná budova je  z konstrukčního hlediska tradiční, jedná se o stěnový zděný systém 
z plných cihel s trámovými stropy a s náspy. Valbovou střechu vynáší dřevěný vaznicový krov 
se stojatou stolicí. Bohoslužebnou síň vynáší železobetonová rámová konstrukce, která je  
v interiéru přiznána. Stěny tvoří vyzdívky z plných cihel a strop je  trámový železobetonový. 
Kolumbárium, částečně zapuštěné do terénu, je také tradičně zděno z plných cihel. Nad patou 
stěny se však ze ztužujícího věnce pne exteriérově přiznaná rámová železobetonová 
konstrukce. [...] Věž je  konstrukčně tvořena čtyřmi rohovými železobetonovými p ilíři, které
17
jsou v každém podlaží spojeny průvlaky. Stěnové vyzdívky jsou provedeny z plných cihel.
Památková hodnota objektu spočívá jednak v samotné ucelenosti celého projektu 
a dále pak v míře autenticity dochování jak exteriérových (architektonické řešení konstrukce, 
zachování části původních oken apod.), tak také interiérových dobových prvků (povětšinou 
původní dispozice stavby, dlažby, dochované vybavení bohoslužebné síně -  lavice, vybavení 
kněžiště, výzdoba, osvětlení, původní dveřní výplně atd.), přičemž hlavní nosnou památkovou 
hodnotu má především samotná stavba bohoslužebné síně s předsálím. Obytná stavba 
s farními byty a kancelářemi je významná především jednotným projektem a svým 
kompozičním hmotovým a výškovým uspořádáním, stejně jako svým architektonickým 
pojetím, kterým navazuje na stavbu samotného sboru. Stejné je to pak i v případě věže, 
kolumbária a schodiště, které spojuje ulice Farského a Budějovickou, a které tak také dotváří 
celistvost architektonického projektu celého souboru sboru.
Stavebně technický stav celého souboru je dobrý, stavby jsou využívané svému účelu 
a jsou tudíž udržovány. V současné době došlo k částečné rekonstrukci některých částí stavby 
sboru, konkrétně pak především k úpravě předsálí, kde byly původně osazeny dvoje na sebe 
navazující dřevěné dvoukřídlé dveře, které korespondovaly se vstupními dveřmi vedoucími 
přímo do bohoslužebné síně, a které nyní nahradily nevhodné poddimenzované plastové 
dveře a jedno plastové okno. Dále bylo v interiéru celé toto předsálí přepaženo 
sádrokartonovou příčkou a původně otevřený a vzdušný prostor byl tak necitlivě předělen. 
Z původního interiéru zůstala teracová dlažba na podlaze a sklobetonové okenní výplně 
směrem do ulice se schodištěm. Takovéto změny, které zde nastaly nevhodnou rekonstrukcí, 
narušují charakter jinak velmi autenticky dochované stavby. Veškeré tyto změny jsou však 
reverzibilní povahy a tak může v budoucnu snadno dojít k narovnání tohoto stavu a návratu 
k původními vzhledu. Ministerstvo kultury by opětovnou rehabilitaci tohoto prostoru 
jednoznačně doporučovalo. Vzhledem k tomu, že se dotčený soubor nachází pouze 
v ochranném pásmu městské památkové rezervace Tábor a ke zmíněným necitlivým zásahům 
došlo bez součinnosti s orgány památkové péče, je současná ochrana v případě jmenované 
stavby naprosto nedostatečná a to nejen vzhledem k nutnosti uchování památkově 
hodnotného exteriéru a zabránění dalším takovýmto nevhodným zásahům obnovy, ale také 
vzhledem k hodnotným interiérům -  především pak v případě bohoslužebné síně.
Ministerstvo dále podotýká, že předmětná stavba sboru je vysoce cennou 
reprezentativní stavbou církevní instituce, a že tyto již provedené necitlivé zásahy do jejího 
vzhledu svědčí o naprostém nepochopení památkových hodnot a prostorových hodnot dané 
architektury. Také z tohoto důvodu je prohlášení souboru za kulturní památku velmi důležité, 
aby byla další případná obnova prováděna pod odborným dohledem, se zřetelem na shledané 
památkové hodnoty a v souladu s nimi. Velký důraz by měl být kladen také na používání 
vhodných materiálů a technologických postupů. Veškeré nosné prvky exteriéru i interiéru 
jsou velmi dobře dochované, včetně autentických stavebních konstrukcí, takže při případné 
rekonstrukci lze dosáhnout úspěšné obnovy původního vzhledu stavby, který ještě více 
podpoří památkové hodnoty objektu. Památková ochrana, v případě provádění takovéto
18
obnovy, navíc není pojata jako jednostranné omezení vlastnického práva bez náhrad, 
vázaných na zachování a údržbu kulturní památky. Výše a způsob náhrad jsou dány povahou 
věci, zejména též odvisí od výše nákladů, jimiž obnova či údržba kulturní památky překračuje 
obvyklé náklady.
K výměně oken došlo též na stavbě obytné budovy s farními byty a kancelářemi. Zde 
byly vyměněna téměř všechna původní dřevěná okna za plastová, přičemž tato nová 
materiálově nevyhovující okna ani nedodržela původní členění, čímž také narušila celkový 
vzhled fasády domu, která má v rámci ucelenosti souboru stěžejní památkovou hodnotu. 
V současné době již probíhá též rekonstrukce samotných farních bytů.
Hlavní zřetel, kromě celkové stavební konstrukce, hmotového a výškového uspořádání 
a jednotného vzhledu celého souboru daného jednotným projektem, je pak kladen na stavbu 
bohoslužebné síně. Vchod do této síně prochází skrze v současnosti velmi necitlivě 
adaptované předsálí, jak již bylo zmíněno výše. Samotný vstup do sakrálního prostoru tvoří 
původní troje dvoukřídlé dřevěné dveře s kovovými madly, dále se otevírá halový prostor 
s přiznanou skeletovou nosnou konstrukcí samotné bohoslužebné síně. Prostor prosvětlují 
původní sklobetonové okenní výplně, podlaha je kryta autentickou teracovou dlažbou.
Po stranách vstupu do síně se nachází také původní osvětlovací tělesa. Další 
autentické původní osvětlení se zachovalo též na pilířích a také po stranách v prostorech 
kněžiště. Tento prostor byl do současného vzhledu upraven po druhé světové válce, kdy 
kromě hlavního oltářního stolu, s vyřezávaným znakem Církve československé husitské, 
přibyly po stranách schodiště, které celé kněžiště vyvyšuje, dvě dřevěné přepážky, určené pro 
umístění čtecích pultíků. Stěna za oltářní mensou je v současnosti členěna vertikálními 
dřevěnými trámy a vyzdobena sochami od J. V Duška s námětem Božích bojovníků (ústřední 
postava žehnajícího Krista, po levé straně postavy Jana Žižky a Jana Husa, po pravé straně 
postavy J. A. Komenského a Petra Chelčického), které jsou funkčně i esteticky propojeny 
se samotnou stavbou. Z prostoru kněžiště je stavba bohoslužebné síně dále propojena jak 
s farní kanceláří, tak se samotnou farní obytnou budovou.
Na druhé straně bohoslužebné síně se nad prostorem předsálí nachází otevřený kůr 
s varhany, které zde byly osazeny, stejně jako nástěnná sochařská výzdoba kněžiště, 
ve 40. letech minulého století, a které jsou opět pevně propojeny se samotnou stavbou. 
Na kůr se vstupuje původními dřevěnými dvoukřídlými dveřmi ze schodiště věže, se kterou 
je tento prostor tímto propojen. Dále po tomto schodišti je přístupný interiér samotné věže, 
včetně zvonového patra.
Větší část dochovaného vybavení interiéru bohoslužebné síně je součástí původního 
návrhu architektů Vejrycha a Kabeše, tudíž bylo přímo projektováno pro tento konkrétní 
prostor jak svou funkcí (sakrální prostor), tak také svým vzhledem (svébytná součást 
celkového projektu puristické architektury) a svému účelu slouží také v současnosti, což 
jednoznačně zvyšuje jeho památkové hodnoty. Jedná se např. o některá, již zmíněná, 
osvětlení, podlahy, vstupní dvoukřídlé dveře do síně i na kůr, další autentické dřevěné dveřní
19
výplně, dále pak samotný oltářní stůl a boční dřevěné přepážky (vše z leštěného dubového 
dřeva) a také dřevěné dubové lavice (opět leštěné, pevně spojené s podlahou).
Součástí prohlašované kulturní památky souboru „Sbor Božích bojovníků Církve 
československé husitské “ je také část mobiliáře, který není pevně propojen se samotnou 
stavbou, ovšem tato část se stala neodmyslitelnou součástí a výtvarného působení tohoto 
prostoru. Jmenovitě se jedná o architektonicky pojatou křtitelnici, provedenou 
v modřínovém dřevě s kovovým víkem. V půdorysu tato křtitelnice tvoří tvar kříže, je tvořena 
osmibokým tělem, ze kterého vybíhají do stran čtyři dřevěná křídla. Horní okraj křtitelnice, 
stejně jako plocha křídel, je dále zdoben profilovanou lineární řezbou po okrajích. Nádoba po 
víkem je pak vytvořena z leštěného bílého kovu.
Dále do tohoto prohlašovaného souboru movitých objektů doplňujících prostor sboru 
patří též čtecí pult -  pulpit -  který je umístěný na podstavci na pravé (z pohledu od vstupu 
směrem ke kněžišti) dřevěné přepážce vedle oltářní mensy. Zhotoven je z modřínového 
dřeva, uprostřed vytvarován do tvaru pavézy, po stranách na křídlech pak doplněn dvěma 
bronzovými reliéfy husitského muže a ženy s prapory, opět z dílny J.V. Duška.
Poslední částí zvlášť prohlašovaného movitého mobiliáře je další poválečnou 
sochařskou produkcí od místního sochaře J. V. Duška, konkrétně sousoší Loučení, nacházející 
se na vyvýšeném dřevěném podstavci ve volném prostoru kolumbária. Sochy dvou postav, 
ženské -  matky, a chlapecké -  syna, jsou vytvořeny v podživotní velikosti z patinované sádry. 
Bližší popis rozveden v rámci podrobného zpracování NPU (str. 8-9). Památkovou podstatou 
není v tomto případě umělecká kvalita dotčeného sousoší J.V. Duška, ale jeho kompoziční 
vazba na konkrétní prostor kolumbária, v jehož závěru je situováno. Proto je také toto sousoší, 
ačkoli svou kvalitou zpracování ani pojetím nepřesahuje běžnou dobovou produkci, 
prohlášeno za kulturní movitou památku, jako součást daného prostoru, pro které bylo toto 
dílo přímo vytvořeno a kde bylo následně také umístěno. Jeho hodnota spočívá, stejně jako 
v případě čtecího pultíku, zejména v jeho kontextu k danému prostoru a jeho zapojení do 
architektonického záměru stavby sboru. Z tohoto důvodu jsou také prohlášena pouze tato 
vybraná díla, nikoli veškerá produkce J. V. Duška, která se v rámci celého sboru hojně 
nachází.
Prohlášení staveb Sboru Božích bojovníků v Táboře za kulturní památku, včetně části 
jeho movitého mobiliáře, je tedy důležité také, jak již bylo zmíněno, z důvodu památkové 
ochrany nejen exteriérů, ale také hodnotných původních interiérů, které jsou ohroženy 
případnou necitlivou rekonstrukcí, a na které se nevztahuje ochrana v rámci ochranného 
pásma MPR Tábor, do kterého předmětné stavby přináleží.
Pro tyto své hodnoty kulturně historické, konstrukční, architektonické, urbanistické 
a uměleckořemeslné a jako projev tvůrčích schopností a práce člověka soubor „ Sbor Božích 
bojovníků Církve československé h u s i t s k é vše k. ú. Tábor, obec Tábor, okres Tábor, 
Jihočeský kraj, splňuje podmínky ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb., 
o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, pro prohlášení věci za kulturní
20
památku. Dotčený soubor se skládá z pozemku pare. č. 2474, k. ú. Tábor, jehož součástí je 
stavba sboru bez č. p., včetně kolumbária a přiléhající věže, a dále také včetně části 
mobiliáře, jmenovitě: křtitelnice, čtecí pulpit s reliéfy a sousoší Loučení umístěné 
v kolumbáriu. Dále soubor zahrnuje pozemek pare. č. 2473, k. ú. Tábor, jehož součástí je 
stavba č. p. 1960 bytového domu s farními byty a kancelářemi dále z pozemku pare. ě. 2475, 
na kterém se nachází schodiště.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podle ustanovení § 152 odst. 1 zákona ě. 500/2004 Sb., 
správní řád, ve znění pozdějších předpisů, podat ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení rozklad. 
Lhůta pro podání rozkladu počíná běžet podle § 40 odst. 1 písm. a) správního řádu den 
následující po dni, kdy bylo toto rozhodnutí doručeno. Doručení písemnosti upravuje § 23 
a § 24 správního řádu, který stanoví, že nebyl-li adresát tohoto rozhodnutí zastižen, 
rozhodnutí se uloží v provozovně provozovatele poštovních služeb. Jestliže si adresát 
uložené rozhodnutí ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy bylo rozhodnutí k vyzvednutí v provozovně 
provozovatele poštovních služeb připraveno, nevyzvedne, považuje se rozhodnutí podle § 24 
odst. 1 správního řádu za doručené posledním dnem této lhůty (od tohoto dne běží v tomto 
případě lhůta pro podání rozkladu). Doručení písemnosti pomocí datové schránky upravuje 
§ 17 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, 
který rovněž stanoví přednostní doručování dokumentů prostřednictvím datové schránky. 
Nepřihlásí-li se adresát do své datové schránky ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument 
dodán do datové schránky, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této 
lhůty. O rozkladu proti tomuto rozhodnutí rozhoduje ministr kultury. Rozklad se podává 
u Ministerstva kultury na výše uvedenou adresu.
/
Mgr. Ing. Eva Trejbalová 
vedoucí oddělení ochrany kulturních památek 
v odboru památkové péče Ministerstva kultury
Stejnopis rozhodnutí:
Národní památkový ústav, generální ředitelství 
Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích 
Městský úřad Tábor, úsek státní památkové péče 
Krajský úřad Jihočeského kraje, úsek státní památkové péče
Příloha:
Orientační zákres umístění kulturní památky do kopie katastrální mapy. 
Jedenáct identifikačních fotografií kulturní památky.
21
Příloha 1:
Orientační zákres umístění kulturní památky do kopie katastrální mapy -  nedílná součást výroku rozhodnutí 
č.j. MK 39258/2020 OPP ze dne 15. 6. 2020
Vyznačený soubor „Sbor Božích 
bojovníků Církve československé 
husitské“, k. ú. Tábor, zahrnuje:
- pozemek pare. č. 2475, jehož 
součástí je schodiště
- pozemek pare. č. 2474, jehož 
součástí je stavba bohoslužebné 
síně bez č. p. (včetně části 
mobiliáře), kolumbárium a věž
- pozemek pare. č. 2473, jehož 
součástí je bytový 
dům/administrativní budova
č. p. 1960
Příloha 2:
22
Identifikační fotografie kulturní památky -  nedílná součást rozhodnutí č.j. MK 39258/2020 OPP ze dne 15. 6. 
2020
1. KP -  pohled na stavbu sboru z Budějovické ulice (část schodiště, věž a navazující 
kolumbárium, v pozadí administrativní budova s farními byty)

Originál dokumentu:

analogový

Typ/druh dokumentu:

Typ dokumentu:	publikace, listiny, spisové dokumenty
Druh dokumentu:	evidence kulturních památek
Bližší specifikace:	rozhodnutí o prohlášení za KP

Jméno souboru:

G0563817.pdf

Formát souboru:

application/pdf

Autor záznamu:

Michl Lukáš

Popis dokumentu:

Tábor, Sbor Božích bojovníků Církve československé husitské. Rozhodnutí o prohlášení za KP.

Název pracoviště:

generální ředitelství

Velikost dokumentu (v bytech):

19000110 B

Rozměry obrazového dokumentu:

Autor originálu:

Černá Klára; Ministerstvo kultury;

Klíčová slova:

Kulturní památka nemovitá;

Uživ. klíčová slova:

dokument ÚSKP;

Datum vzniku:

15.06.2020

Licence:

Typ:	úřední dílo - dílo, na které se nevztahuje ochrana podle práva autorského (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121)

Vazby dokumentu na aplikace IISPP

Bližší specifikace

Odkaz

Aplikace: Památkový katalog - právní stav

Druh záznamu: Právní stav

Ident. zázn.: Id právního stavu

Hodnota ident.: 23062252

Bližší specifikace:

Název	Sbor Božích bojovníků Církve československé husitské
Číslo ÚSKP	106534
Kód fáze ochrany	P
Fáze ochrany	památkově chráněno
Kód typu ochrany	KP
Typ ochrany	kulturní památka

Aplikace: Památkový katalog - právní akt

Druh záznamu: Právní akt

Ident. zázn.: Id právního aktu

Hodnota ident.: 23369688

Bližší specifikace:

Název	rozhodnutí o prohlášení za KP
Číslo	MK 39258/2020 OPP
Datum nabytí právní moci	08.07.2020
Typ ochrany	kulturní památka
ID právního stavu	23370218 Načítám data z navázané aplikace... , 23378412 Načítám data z navázané aplikace... , 23062252 Načítám data z navázané aplikace... , 23370248 Načítám data z navázané aplikace... , 23370232 Načítám data z navázané aplikace...

Územní identifikace dokumentu

Územní rozsah:

objekt lokalizovaný

Definiční body

Def. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Přírůstkové body

Přír. bod

Název objektu

Část obce

Č. dom.

Ulice

Č. or.

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Přír. bod: 324131

Název objektu: sbor CČSH

Část obce: Tábor

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Tábor

Obec: Tábor

ORP: Tábor

Okres: Tábor

Sbor Božích bojovníků Církve č… (právní stav 23062252)

Lokality

Kód CZ

Název lokality

Reálný typ

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Kraj

Kód CZ: 16259

Název lokality: Tábor

Reálný typ: město

Kat. území: Tábor

Obec: Tábor

ORP: Tábor

Okres: Tábor

Kraj: Jihočeský kraj

Sbor Božích bojovníků Církve č… (právní stav 23062252)

Kód CZ: 51692

Název lokality: Nové Město

Reálný typ: městská čtvrť (neúřední)

Kat. území: Tábor

Obec: Tábor

ORP: Tábor

Okres: Tábor

Kraj: Jihočeský kraj

Sbor Božích bojovníků Církve č… (právní stav 23062252)

Historické regiony

Kód RS

Název hist. regionu

Kód RS: 263

Název hist. regionu: Tábor

Sbor Božích bojovníků Církve č… (právní stav 23062252)

Ke stažení Náhled Poslat žádost