Zavřít ( + - )

Metainformační systém NPÚ

Detail dokumentu

Tisk

Náhled:

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Textový obsah:

40$  ťT?£
Ministerstvo kultury
Maltézské náměstí 471/1 
118 11 Praha 1
Národní památkový ústav 
Došlo: 2020-10-16 09:39:02
Či NPU-310/81879/2020
Listů: 16 Příloh: 0
1001597369
Telefon: 257 085 111 
Fax: 224 318 155
E-mail: epodatelna@mkcr.cz
V Praze dne 14. 9. 2020 
Č.j. MK 55591/2020 OPP 
Sp. zn. MK-S 4288/2020 OPP 
Vyřizuje: PhDr. Jiří Slavík
Správa železnic, s. o. 
Dlážděná 1003/7 
110 00 Praha 1 -  Nové Město
R O Z H O D N U T I
Ministerstvo kultury jako příslušný orgán státní správy na úseku státní památkové 
péče podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, 
a zákona ě. 500/2004 Sb., správní řád, oba ve znění pozdějších předpisů, p r o h l a š u j e  
historizující drážní objekt bývalých veřejných záchodů, lampámy, prádelny a skladu 
v Rozsochách, k. ú. Rozsochy, okres Žďár nad Sázavou, Kraj Vysočina, za kulturní památku. 
Dotčená kulturní památka se skládá z pozemku st. p. č. 87, k. ú. Rozsochy, jehož součástí je 
zmíněná stavba bez č. p..
V tomto řízení dle § 27 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění 
pozdějších předpisů, je účastníkem řízení: Správa železnic, s. o., IČ: 70994234, se sídlem 
Dlážděná 1003/7, 110 00 Praha 1 -  Nové Město.
Nedílnou součástí výroku tohoto rozhodnutí je příloha s orientačním zákresem 
umístění kulturní památky do kopie katastrální mapy, nedílnou součástí rozhodnutí je dále 
dvacet tři identifikačních fotografií kulturní památky.
Odůvodnění
Ministerstvo kultury obdrželo dne 20. 4. 2020 podnět 
k prohlášení historizujícího drážního objektu bývalých veřejných záchodů, lampámy, 
prádelny a skladu v Rozsochách, k. ú. Rozsochy, okres Žďár nad Sázavou, Kraj Vysočina,
1
za kulturní památku. Předmět návrhu se skládá z pozemku st. p. č. 87, k. ú. Rozsochy, 
jehož součástí je zmíněná stavba bez č. p.. Ministerstvo kultury tento podnět vyhodnotilo, 
shledalo jej důvodným a v dotčené věci zahájilo správní řízení.
Ve výše uvedeném podnětu ze dne 20. 4. 2020 je k záměru prohlášení předmětného 
drobného drážního objektu v Rozsochách za kulturní památku zmíněno následující: 
,,[...]přijměte prosím můj návrh na prohlášení zajímavé a nevšední budovy za kulturní 
památku ČR.
Název: Vedlejší stavba (oficiální název z doby \ýstavby dráhy), nyní Stavba pro dopravu
Označení: Typizovaná stavba vzoru 13/H E.B.D. (instituce K. k. Eisenbahn-Bau-Direktion)
Druh věci: Budova s dámskými a pánskými záchody, lampárnou, prádelnou a malým skladem
Umístění: Kraj Vysočina, okres Zdar nad Sázavou, obec Rozsochy, část vlakové nádraží, 
bez čísla popisného a orientačního, katastrální území Rozsochy (742431), parcela st. 87
Vlastník: Česká republika
Právo hospodařit s majetkem státu: Správa železnic, s. o., Dlážděná 1003/7, 110 00, Praha 1
Popis věci: Jedná se o budovu, která byla stavěna od roku 1903 dle tzv. Normálplánu -  
tj. normalizované dokumentace pro stavbu a vybavení dráhy a na popud daného úředníka 
mohla být vystavěna kdekoliv v tehdejším Předlitavsku. Jak jsem již zmínil, budova byla 
víceúčelová a kromě záchodů poskytovala zázemí i pracovníkům dráhy (lampárna, prádelna, 
sklad). Na území ČR jsem zmapoval tyto budovy především na trati Rakovník - Louny a to 
ve stanicích Hořesedly, Hřivice, Domoušnice, Mutějovice, Chrášťany a Svojetín (většinou 
ve špatném stavu a když v dobrém, tak po značných stavebních úpravách), dále na lokální 
trati Tišnov — Zďár nad Sázavou na nádražích v Doubravníku a v popisovaných Rozsochách. 
Tyto budovy se kdysi nacházely na vícero nádražích naší vlasti, např. ve Zdaru nad Sázavou, 
Novém Městě na Moravě, Bystřici nad Pernštejnem, Rožné, Nedvědici či v Hranicích 
v Cechách. Ze zahraničí lze zmínit například nádraží Prvačina a Štanjel ve Slovinsku, 
kde stojí dodnes.
Její současny stav, využití, úpravy a přestavby: Přibližně 50 let již  budova neslouží žádnému 
z původních účelů a chátrá. Já, jako nájemník ve vedlejší nádražní budově se o budovu 
záchodů příležitostně starám a snažím se, aby se její stav nezhoršoval. Místní obyvatelé občas 
přijedou na svůj vlakový spoj na jízdním kole, tak jednu boční místnost zmíněné budovy 
využívají neoficiálně jako úschovnu kol. Ze strany od přilehlé zahrady lze vstoupit do bývalé 
prádelny (9 m2), kterou oficiálně u Správy železnic pronajímám a to z toho důvodu, 
aby alespoň část budovy evidovala nějakou tržbu Správě železnic -  je  to jejich podmínka, 
protože v opačném případě mají zájem o demolici nepotřebného majetku, se kterou naprosto 
nesouhlasím (i když pronajmutou místnost prakticky vůbec nepotřebuji).
Stav objektu hodnotím jako nečekaně Zachovalý a zdravý. Budova má pravděpodobně 
původní střešní krytinu, původní (keramický?) komín, omítku, dřevěnou výzdobu a původní 
dveře (dvoje ze čtyř). Okna, ač velmi stará, originální nejsou. Mezi původní lampárnou a 
skladem je  ubouraná 15 cm silná mezistěna (2,5 m dlouhá, 3,34 m vysoká). Všechny místnosti 
jsou prázdné. Největším pokladem celé budovy jsou původní oddělené kabinky dámských
2
a pánských suchých záchodů, vystavěné z masivního dřeva. Vše se zázrakem dochovalo 
až do dnešních dnů, včetně dvou dveří s prosklenou vitráží. Trámy na střeše jsou zdravé a 
pevné. Budovu ještě donedávna zdobily původní cedulky s nápisy MUŽI, ŽENY -  ty byly 
bohužel před nedávném odcizeny a tak jsem vyrobil a dosadil alespoň jejich repliky.
Zdůvodnění podání návrhu: Dle výše popsaných skutečností si myslím, že budova nádražních 
záchodů v Rozsochách je nejvíce Zachovalou a co se původních prvků týče nejvíce autentickou 
budovou tohoto typu v České republice a zasloužila by si řádnou památkovou ochranu 
(přinejmenším oficiální zakonzervování současného stavu). Budova (mj. schválena ve Vídni 
22. 12. 1902) stojí na svém místě od podzimu 1904 a nyní desítky let chátrá a jen díky 
klidnému prostředí, ve kterém se nachází, tento svůj nelehký osud přečkala bez větších úhon 
až do dnešních dnů. Nelze nezmínit, že budova záchodů ve spojení s výpravní budovou typu 
200/H E.B.D. tvoří celek, který dodnes dokumentuje pravou podobu venkovského nádraží. 
Dle přiložených výkresů je velice zajímavé zhodnotit i kvalitu a masivnost stavby a důsledné 
provedení nejen septikových komor.
Nejsmutnější realitou současnosti je ovšem naprosté přehlížení kulturních potenciálů 
těchto drážních staveb jejich oficiálním správcem -  Správou železnic. Většina budov, 
které ztratily svůj původní význam z doby výstavby je  bezmyšlenkovitě odsouzena k demolici 
s jedním jediným odůvodněním -  musíme se starat s péčí řádného hospodáře. 
Jelikož se objekty v obvodu dráhy prakticky nedají ze zákona prodat, tak se Správa železnic 
ani nesnaží variantu prodeje jakkoliv realizovat. Případnou likvidací budovy záchodků by celé 
nádraží v Rozsochách pozbylo svého takřka původního vzhledu a přišlo by o zázrakem dobře 
Zachovalou budovu, která byla v minulosti nejlepším společníkem nejen těch, které postihla 
jejich potřeba.
První příloha tohoto emailu: Aktuální fotodokumentace stavby
Druhá příloha tohoto emailu: Dodatek k mému návrhu od Obce Rozsochy
Děkuji Vám za pozornost a věřím ve Váš vážný zájem zabývat se tímto mým návrhem, 
s poděkováním [ ...]”
Součástí výše citovaného podnětu je dále vyjádření Obce Rozsochy ze dne 20. 4. 
2020, která prohlášení jmenovaného historizujícího drážního objektu z let 1903-1904 
za kulturní památku rovněž podpořila: „[...] Obec Rozsochy podporuje myšlenku 
na zachování původních budov nádraží v Rozsochách, kterými jsou budovy stanice a 
přilehlého WC. Tyto stavby tvoří Zachovalou památku drážní architektury, které jsou v této 
podobě již  málo vídané. Podporujeme snahu o udělení statusu kulturní ochrany památky a tím 
zachování souboru staveb pro příští generace. [ ...]”
Ministerstvo kultury obdrželo dne 27. 7. 2020 návrh Národního památkového 
ústavu, územního odborného pracoviště v Telči, č. j. NPÚ-372/30797/2020 ze dne 
24. 7. 2020 na prohlášení historizujícího drážního objektu bývalých veřejných záchodů, 
lampámy, prádelny a skladu v Rozsochách, k. ú. Rozsochy, okres Zďár nad Sázavou, 
Kraj Vysočina, za kulturní památku.
Ve výše zmíněném doporučujícím návrhu ze dne 24. 7. 2020 je k záměru prohlášení 
dotčeného drobného drážního objektu za kulturní památku sděleno následující: „[...] Vedlejší
3
objekt s veřejnými toaletami, lampárnou, skladem a prádelnou, který je  součástí širšího 
areálu železniční stanice Rozsochy na lokální trati Ždár nad Sázavou - Tišnov, se nachází 
cca 2 km severozápadně za vlastní obcí Rozsochy. Vedlejší objekt vznikl v letech 1903-1904 
podle tehdejší normované dokumentace schválené rakouskými státními úřady. Jedná se 
o menší a jednoduchou stavbu symetrických tvarů na obdélném půdoryse. Severní štítové 
průčelí se vstupy na toalety je obráceno ke kolejišti. Nenápadná stavba vyniká množstvím 
řemeslných a drobných architektonických detailů a především kvalitou a trvanlivostí jejich 
provedení. Vedlejší objekt v Rozsochách je možno konfrontovat s archivními stavebními 
výkresy, ze kterých vyplývá, že stavba svou dispozicí i vzhledem odpovídá této dokumentaci 
a že se objekt dochoval v mimořádně autentické podobě.
Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Telči si vyžádal jako podklad 
pro stanovisko Regionální komise pro posuzování návrhů na prohlášení a zrušení prohlášení 
věcí za movitou a nemovitou kulturní památku vyjádření Metodického centra průmyslového 
centra při územním odborném pracovišti v Ostravě a také vyjádření poradního orgánu 
generální ředitelky NPU Komise pro ochranu památkového fondu v oblasti železniční 
dopravy. Vyjádření Metodického centra obdrželo územní odborné pracoviště v Telči 
25. května 2020 s negativním doporučením prohlášení vedlejšího objektu v Rozsochách 
za kulturní památku. Vyjádření Komise bylo zasláno na vyžádání 23. července 2020 a je  
přílohou tohoto dopisu. Výsledek hlasování Komise byl opět negativní.
Regionální komise UOP v Telči se sice ztotožňuje s argumentem, že vedlejší objekt byl 
součástí širších vztahů nádraží v Rozsochách, jehož hlavní budova byla znehodnocena řadou 
stavebních úprav, a že prohlášení tohoto objektu samostatně bez souvislostí ubírá na jeho 
vypovídací historické hodnotě, ale již se neztotožňuje s konečným závěrem Metodického 
centra. Takový arsument by byl na místě tehdy, pokud existuje podobně autenticky zachovaný 
vedlejší objekt včetně dalších nádražních budov s památkovými hodnotami, jež by tedy měly 
být jako ucelený areál prohlášeny kulturní památkou. Regionální komisi takový areál není 
znám (avšak neznamená to, že nemůže existovat) a ani vyjádření Metodického centra 
nezmiňuje žádný analogický případ.
Regionální komise ÚOP v Telči posoudila sledovaný předmět na základě řady kritérií, 
a to z hlediska:
• původnosti konstrukcí a architektonických (či řemeslných) prvků, jejichž míra 
autenticity je  vysoká;
• množství přestaveb a postupného zániku podobných objektů, které přestávají sloužit 
svému původnímu účelu a postupně mizí v souvislosti s modernizací železniční infrastruktury;
• zastoupení železničních staveb v památkovém fondu v Kraji Vysočina, 
kde identifikujeme pouze výpravní budovu železniční stanice ve Světlé nad Sázavou (okres HB, 
r. č. USKP 104233) a železniční trať Jemnice - Moravské Budějovice (okres TR, r. č. ÚSKP 
11355/7-8693);
• historického významu stavby, jež mimo jiné dokládá známý úřední duch Rakousko- 
Uherska, kdy bylo možné dle instrukcí a jednotné dokumentace stavět takové objekty velmi 
efektivně v souladu s dobovými pravidly a normami kdekoli v předlitavské části monarchie. 
Zároveň svědčí o snaze unifikovat stavby sloužící veřejnosti, které mohly přispět k identifikaci 
se státní mocí, kterou do jisté míry reprezentovaly;
4
• prezentace historie železniční dopravy v souvislosti s rozvíjející se železniční 
turistikou a tvorbou genia loci takovýchto lokálních tratí.
Je třeba připomenout, že podnět na prohlášení vedlejšího objektu v Rozsochách 
adresovaný Ministerstvu kultury ČR byl podrobný, odborně fundovaný a z hlediska historie 
objektu velmi dobře zpracovaný. Byl podpořen také kladným stanoviskem Obce Rozsochy.
Na základě výše uvedeného se Regionální komise rozhodla vedlejší objekt s veřejnými 
toaletami na pozemku st. p. č. 87 v k. ú. Rozsochy, okres Žďár nad Sázavou, Kraj Vysočina, 
lokalizovaný na trati Žďár nad Sázavou - Tišnov jednomyslně doporučit za kulturní památku.
[...]
B. CHARAKTERISTIKA 
Situace:
Areál železniční stanice Rozsochy na lokální trati Žďár nad Sázavou - Tišnov 
se rozkládá cca 2 km severně od středu stejnojmenné obce. K železniční stanici vede ve směru 
od obce silnice III. třídy č. 3853 a poté před železničním přejezdem vlevo odbočující úzká 
komunikace č. 3854. Areál tvoří hlavní výpravní budova, vedlejší objekt, plnící dříve funkci 
sociálního zařízení a servisního zázemí obsluhy stanice, a hospodářský objekt. Hlavní 
nádražní budova je  novodobě omítnuta hrubou cementovou omítkou, nově je položena střešní 
krytina, komínové těleso je  odstraněno a vyměněna jsou okna, která jsou nyní plastová. 
Dodatečně byla k západní straně objektu přistavěna garáž. Část budovy je  adaptována 
na bydlení. Z původních prvků se dochovaly mj. dřevěné podhledy přesahů střechy, zdobená 
zhlaví trámů a především dřevěná trámová konstrukce přístřešku pro cestující před vstupem 
do vlastní čekárny (nebo výpravny) s prkennými podhledy a profilovanými nosnými sloupky. 
Vlastní čekárna (výpravna) se kromě vyměněných oken dochovala v původním stavu včetně 
výdejního okénka, prkenné podlahy a dřevěných lavic s profilováním. Předmětem zájmu 
je však tzv. vedlejší objekt, jenž v době svého vzniku sloužil jako veřejné toalety, lamyárna, 
sklad a prádelna. Jedná se o jednoduchou stavbu obdélného půdorysu se sedlovou střechou. 
Hlavní severní průčelí se vstupy na toalety je  orientováno ke kolejišti. Stavba 
je  charakteristická celou řadou kvalitně provedených architektonických detailů. Patrně 
ze stejné doby pochází také hospodářský objekt (chlév), stavba obdélného půdorysu, 
nevýrazných forem, se sedlovou střechou s nově položenou krytinou. Zajímavostí je, 
že profilovaná zhlaví trámů mají stejný tvar jako na hlavní budově. Pravděpodobně se také 
jedná o normovanou stavbu. Charakter místa doplňuje oplocení kolem vedlejšího objektu. 
Oplocení tvoří sokl z kamenných kvádrů se žlábkem při vnějším horním okraji, kovové 
a betonové sloupky a pletivo napnuté v kovových rámech.
V k. ú. Rozsochy je nyní památkově chráněn pouze areál zdejšího farního kostela 
sv. Bartoloměje se sochami Archanděla Michaela a sv. Jana Nepomuckého a křížem 
(r. č. ÚSKP 15904/7-4402).
Popis:
Vedlejší objekt s veřejnými toaletami, lampárnou, skladem a prádelnou na nádraží 
v Rozsochách je  nevelkou přízemní zděnou účelovou stavbou obdélného půdorysu s dobře 
čitelnou vnitřní dispozicí, se sedlovou střechou, bedněnými štíty a architektonicky členěnými
5
fasádami (šambrány kolem oken a dveří, podstřešní římsa, vystupující nároží). Štítová průčelí 
jsou orientována na sever a na jih. Hlavní severní průčelí se vstupy na pánské a dámské 
toalety se obrací přímo ke kolejišti. Vstup na pánské toalety se pohledově nalézá vlevo 
(východní vstup) a na dámské toalety vpravo. Dřevěné dveře na toalety jsou původní, a to 
včetně zasklených vitráží v horní části dveří. Po vnějších stranách vstupů na nárožích jsou 
připevněny kovové držáky pro zavěšení informačních plechových cedulí. Ty původní byly 
odcizeny a poté nahrazeny - dle informací poskytnutých navrhovatelem - odpovídajícími 
kopiemi. Součástí odvětrávání toalet jsou dvě menší okénka nalézající se v ose nad vstupy. 
Štít je bedněný, přičemž spoje jsou překryty lištami. Také štít se dvěma opět symetricky 
umístěnými otvory, které zajišťují prosvětlení půdy, doprovází drobné estetizující detaily. 
Spodní okraje jednotlivých prken jsou zaobleny a jsou v nich vyvrtány menší kruhové otvory. 
Přesah střechy je  rovněž podbitý prkny. Vynáší ho tři vzpěry podpírající tři vazné trámy 
krovové konstrukce. Okrajové vzpěry vynášející vazné trámy (pozednice) spočívají 
na kamenných krakorcích zdobených jednoduchou profilací. Tento prvek obvykle plní 
praktickou funkci, kdy odkapávající dešťová voda nestéká zbytečně po fasádě. Zde má zřejmě 
dekorativní význam.
Po směru hodinových ručiček následuje východní fasáda se dvěma okny a vstupem 
osazeným dřevěnými dveřmi vedoucími do původní prádelny. Fasáda je  opět členěna řadou 
zdobných prvků - šambránami, lizénou při spodním okraji oken a jednoduchými nadokenními 
římsami. Jižní štítové průčelí otočené k příjezdové cestě k nádraží je kromě reliéfně pojatých 
nároží a podstřešní římsy bez dalšího architektonického členění. Štít je  stejně jako v případě 
severního průčelí bedněný se shodnými prvky včetně kamenných krakorců. Ve štítě se nalézá 
vstup na půdu - jednoduchá dřevěná dvířka na kovových závěsech. Lať kryjící okraj přesahu 
střechy je  v místě okapu zdobena volutou, která odpovídá profilu okapu a decentně jej 
zakrývá. Dřevěné prvky mají rovněž zkosené hrany, což značí, že pozornost byla věnována 
i tomu nejmenšímu detailu. Západní fasáda odpovídá svým členěním a symetrií východní 
fasádě. Opět se zde nacházejí dvě okna a uprostřed vstup do bývalé lampárny a přiléhajícího 
skladu. Zdobení šambránami a římsami zůstává kromě chybějící lizény ve spodní části 
shodné. Napravo vedle vstupu je  zabudována kovová rozeta s háčkem k zajištění otevřených 
dveří. Po celém obvodu stavby probíhá profilovaná podstřešní římsa. Pasivní plochy fasád 
jsou natřeny světlou pomerančovou barvou, zatímco aktivní prvky jsou provedeny v barvě 
bílé. Sokl je  kamenný.
Vnitřní dispozice objektu zcela odpovídá dochované archivní projektové dokumentaci. 
Při pohledu na severní průčelí se vpravo nalézají dámské toalety s původními dřevěnými 
latrínami včetně dělících příček, dveří, věšáků a samotných sedadel. Dvojice latrín 
umístěných kolmo ke vstupu a k sobě zády je oddělena dřevěnou zástěnou. Vnější dělící příčka 
s ohledem na hygienu a soukromí uživatelů toalet pokračuje i přes hranu okenního parapetu, 
přesně na osu okna.
Pánské toalety umístěné vlevo při severovýchodním nároží objektu se dispozičně mírně 
odlišují. Za vstupními dveřmi s dochovanou vitrážovou výplní je po pravé straně kamenný 
žlábek, zatímco dvojice latrín orientovaná rovnoběžně se vstupem a vlastními sedadly 
k severní stěně se nalézá u okna vlevo. Jako v předcházejícím případě se dřevěné latríny 
zachovaly kompletní, a to včetně dvou dřevěných poklopů. Dřevěná dělící příčka i zde 
pokračuje přes hranu okenního parapetu a poskytuje tak dostatek denního světla v obou 
kabinkách.
6
Toalety jsou odvětrávány jednoduchým a přitom důmyslným systémem pěti větracích 
otvorů, dvěma nad vlastními vstupy, dvěma z bočních stran. Zatímco pátý je  prolomen 
mezi dámskými a pánskými toaletami a zajišťuje aktivní cirkulaci vzduchu.
Za pánskými toaletami ve východní části vedlejšího objektu byla dle normované 
dokumentace zřízena prádelna. V ní se původní vybavení nedochovalo. V současnosti 
je  nevyužívána. Za dámskými toaletami v západní části objektu byly původně dvě místnosti 
oddělené příčkou. První z nich, nacházející se hned za vstupem, sloužila obsluze stanice jako 
lampárna, zatímco druhá místnost za ní byla používána jako sklad. Příčka mezi nimi byla 
dodatečně vybourána. Dveře zasazené do dřevěných obložek, jejichž okraje jsou zdobeny 
profilovanou lištou, jsou opět v horní části vyplněny skleněnou vitráží v kovových rámečcích. 
Dlažba na podlahách obou původních místností by mohla pocházet z doby vzniku objektu. 
Za pozornost stojí také elektroinstalace, která může být velmi starého data. Nelze vyloučit, 
že se při vzniku objektu počítalo již  s jeho elektrifikací.
Střešní krytinu tvoří dvoudrážková pálená taška. V hřebeni střechy je  osazeno zděné 
komínové těleso protáhlého obdélníkového tvaru se zkosenými hranami a na vrcholu 
ukončené keramickou tvarovkou a kryté kamennou (či cementovou) deskou. Komín nebyl 
určen pouze pro odtah spalin z původní prádelny a lampárny, ale také - dle projektové 
dokumentace - pro odvod par plynů ze septiku nacházejícího se při severovýchodním nároží 
objektu.
Srovnání vedlejšího objektu v Rozsochách in šitu 5 původní projektovou dokumentací 
ukázalo, že jak koncept, tak vlastní realizace se i vo 120 letech téměř shodují. Až na drobnosti 
zůstal objekt zachován bez výraznějších stavebních zásahů ve své autentické podobě.
Slohové, časové, autorské určení:
Předmětný objekt vznikl v letech 1903-1904 podle normované dokumentace 
rakouských státních úřadů, přesněji podle vzorového projektu K. k. Eisenbahnbaudirektion 
z roku 1902 označovaného jako „Nebengebaude“ (Blatt No. 13/H E.B.D.). Jedná se o objekt 
typizovaný, s jasně definovanou funkcí toalet a servisního zázemí správy lokální železniční 
stanice v Rozsochách. Co do formy a do detailu odpovídá vedlejší objekt i dnes v maximální 
shodné míře dobové výkresové dokumentaci. Navzdory převažujícímu účelovému využití 
objektu lze identifikovat celou řadu prvků a detailů, které z typizovaného objektu činí kvalitní 
a reprezentativní stavbu. Vedlejší objekt v Rozsochách zajisté plnil reprezentativní požadavky 
tehdejší státní moci, má stále svou estetiku a vyjadřuje také význam a prvořadou roli železnice 
v systému dopravy v tehdejší době.
Současný stav:
Vedlejší objekt v Rozsochách se nachází ve velmi dobrém stavu. Jeho vnější vzhled a 
především stav interiéru odpovídá tomu, že již  dlouhou dobu neslouží svému původnímu účelu 
a není nikterak využíván (dle informací navrhovatele cca 50 let). Do objektu nezatéká, 
netrpí ani zvýšenou přízemní vlhkostí, ani statickými poruchami. Dřevěné prvky latrín jsou 
místy poškozené.
7
C. ODŮVODNĚNÍ NÁVRHU 
Navrhovaný předmět ochrany:
Stavba vedlejšího objektu s veřejnými toaletami, lampárnou, skladem a prádelnou 
bez čp. i bez č. ev. na pozemku st. p. č. 87 v k. ú. Rozsochy, a to včetně pozemku st. p. č. 87.
Zdůvodnění památkové ochrany:
Vedlejší objekt v Rozsochách se zachoval v mimořádně autentické podobě, snad vyjma 
vybourané příčky mezi lampárnou a skladem, vyměněných oken (ale ta jsou již také velmi 
stará) a zcizených plechových tabulek s označením toalet. Je reprezentantem kvalitního 
železničního stavitelství, o čemž svědčí nejen maximální péče o každý detail stavby, ale také 
množství zdobných či řemeslně provedených architektonických prvků. Mezi ně patří členění 
fasád (šambrány, římsy, vystupující nároží atd.), dveře se zasklenými vitrážemi, úprava 
dřevěných prvků (příčky na toaletách, obložky dveří), dekorativní bedněné štíty, tvarovaná 
zhlaví trámů či jemná profilace kamenných krakorců.
Vedlejší budova v Rozsochách by mohla vhodným způsobem obohatit a doplnit 
namátkový fond Kraje Vysočina o příklad sice drobné a utilitární, ale zároveň velmi kvalitní 
architektury, neboť objekty železničního stavitelství jsou zde zastoupeny jen velmi řídce, téměř 
zanedbatelně. Podobné stavby ztrácí svůj původní účel a nemají často adekvátní využití, 
což vede buď přímo k jejich úplnému zániku, nebo k radikálním stavebním úpravám. 
Ve výsledku se fond těchto staveb neustále ztenčuje.
Navrhovaný objekt ukazuje, jakou důležitou roli hrála železnice v životě tehdejší 
společnosti a jaký význam j í  byl z hlediska pokroku, mobility a ekonomického rozvoje 
přisuzován. Dokládá také efektivitu železničního stavitelství i v relativně odlehlých oblastech, 
aniž by se rezignovalo na kvalitu provedení a reprezentativní funkci veřejně užívaných staveb.
Ačkoli ostatní stavby železniční stanice v Rozsochách (hlavní budova a chlév) jsou již  
poznamenány dílčími stavebními úpravami a nevykazují tak významné památkové hodnoty, 
samotný typizovaný objekt s funkčními suchými záchody ie i bez širšího kontextu cenným 
dokladem k\>alitní realizace normované stavby. Vysoká míra historické i architektonické 
autenticity stavby není v současné době a za současného stavu poznání známa u žádného 
jiného obdobného objektu, natož pak celého souboru staveb.
Do budoucna může vedlejší objekt s toaletami tvořit atraktivní prvek lokální trati Žďár 
nad Sázavou - Tišnov, podpořit zájem o železniční turistiku a zachovat genius loci železniční 
stanice v Rozsochách. [ ...]”
Přílohou výše citovaného doporučujícího návrhu Národního památkového ústavu, 
územního odborného pracoviště v Telči, č. j. NPÚ-372/30797/2020 ze dne 24. 7. 2020 
na prohlášení historizujícího drážního objektu bývalých veřejných záchodů, lampámy, 
prádelny a skladu v Rozsochách, k. ú. Rozsochy, okres Žďár nad Sázavou, Kraj Vysočina, 
za kulturní památku je dále stanovisko Národního památkového ústavu, územního 
odborného pracoviště v Ostravě -  Metodického centra průmyslového dědictví, č. j. NPU- 
381/32348/2020 ze dne 8. 1. 2020, které naopak dotčený objekt k prohlášení za kulturní 
památku nedoporučilo, a to s následujícím odůvodněním: „[...] Metodické centrum 
průmyslového dědictví (dále MCPD) Národního památkového ústavu (dále NPÚ) bylo
8
požádáno Územním odborným pracovištěm NPÚ v Telči o vyjádření k návrhu na prohlášení 
vedlejší budovy železniční stanice Rozsochy, pare. č. 87, k. ú. Rozsochy, kulturní památkou.
Přízemní zděná omítaná stavba označovaná v původním projektu z roku 1902 (Blatt 
No 13/H, E.B.D.) jako „Nebengebaude" je  součástí železniční stanice (dnes zastávky) na trati 
Zdar nad Sázavou - Tišnov, která byla uvedena do provozu v roce 1905. Trať postavená 
akciovou společností „ Lokalbahn Deutschbrod-Saar" byla provozována rakouskými Státními 
drahami (kkStB) na účet vlastníka. Objekt sloužil jako záchodky, prádelna a lampárna 
se skladem.
MCPD posoudilo předmětný objekt z hlediska širšího kontextu vývoje oboru železniční 
dopravy na území České republiky a zastoupení daného architektonického, konstrukčního a 
materiálového řešení v Ústředním seznamu kulturních památek (ÚSKP).
Stavba drobného měřítka je zachována ve vysoce autentickém stavu a je bezesporu 
cenným dokladem realizace citovaného projektu. Architektonické řešení se neuchylovalo 
k utilitárnímu řešení, ale i u objektu této specifické funkční náplně nešetřilo plastickými pr\’kv 
vystupujících nároží, hladkých šambrán okenních a dveřních otvorů ukončených přímou 
římsou a dekorativním účinkem ozdobného ukončení svisle kladeného bednění štítů. 
Vedle původních profilovaných vstupních a interiérových dveří a kastlíkových oken, 
jsou jistou raritou i funkční suché záchody, dochované v železničních stanicích 
už jen ojediněle.
V ÚSKP jsou tyto stavby zastoupeny minimálně a nelze hovořit ani o přehledovém 
zastoupení konkrétních typů (realizací typizovaných projektů). V historickém vývoji stály 
záchodky od počátku samostatně, později byly přičleňovány k výpravním budovám jako 
hmotově oddělená křídla situovaná na konci nástupištního přístřešku uliční strany. 
Během 20. století už byly integrovány do interiérů, do odjezdových hal nebo jejich blízkosti.
Záchodky je  nutno vnímat jako funkční součást odbavení cestujících, které poskytuje 
výpravní (přijímací) budova a to i v případě, že stojí samostatně. Proto by měla být současně 
v rámci jednoho souboru chráněna také výpravní budova. V předmětné železniční stanici 
(dnes už jen zastávce) prošla výpravní budova úpravami a nevykazuje významné památkové 
hodnoty.
Prohlášení samostatného objektu záchodků kulturní památkou by bez začlenění 
do širšího kontextu souboru staveb postrádalo potřebnou historickou funkční vazbu. V tomto 
kontextu nedoporučuj eme vedlejší budovu prohlásit kulturní památkou. “
Přílohou výše citovaného doporučujícího návrhu Národního památkového ústavu, 
územního odborného pracoviště v Telči, č. j. NPÚ-372/30797/2020 ze dne 24. 7. 2020 
na prohlášení historizujícího drážního objektu bývalých veřejných záchodů, lampámy, 
prádelny a skladu v Rozsochách, k. ú. Rozsochy, okres Žďár nad Sázavou, Kraj Vysočina, 
za kulturní památku je dále stanovisko Komise pro ochranu památkového fondu v oblasti 
železniční dopravy, č.j. NPÚ-310/42837/2020 ze dne 9. 6. 2020, které naopak dotčený 
objekt k prohlášení za kulturní památku nedoporučilo, a to s následujícím odůvodněním: 
„[...] jménem generální ředitelky Národního památkového ústavu Vám děkuji za zaslání 
Vašich názorů na posouzení podnětu na prohlášení vedlejší budovy v Rozsochách za kulturní 
památku. Jedná se o drobný víceúčelový objekt tzv. vedlejší budovu (záchodky, prádelna, 
lampárna) v železniční stanici Rozsochy v okrese Zdar nad Sázavou.
9
Stavba leží na pozemku [st.] pare. č. 87, k. ú. Rozsochy. Budova byla postavena 
podle typového projektu z roku 1903 [1902], Podnět podala soukromá osoba. Návrh 
na prohlášení podpořila obec Rozsochy.
O posouzení předmětného návrhu jsme požádali také Metodické centrum 
průmyslového dědictví (MCPD) NPU v Ostravě.
MCPD posoudilo předložený návrh z hlediska širšího kontextu vývoje oboru železniční 
dopravy na území České republiky a předmětnou vedlejší budovu nedoporučilo prohlásit 
kulturní památkou.
Členové komise hlasovali následovně:
Pro: 3
Proti: 6
Zdržel se: 2
vedlejší budovu v železniční stanici Rozsochy v okrese Žďár nad Sázavou 
nedoporučuje komise k prohlášení za kulturní památku.
Odůvodnění:
Stavba drobného měřítka je zachována ve vysoce autentickém stavu a je bezesporu 
cenným dokladem realizace citovaného projektu. Architektonické řešení se neuchylovalo 
k utilitárnímu řešení, ale i u objektu této specifické funkční náplně nešetřilo plastickými prvky 
vystupujících nároží, hladkých šambrán okenních a dveřních otvorů ukončených přímou 
římsou a dekorativním účinkem ozdobného ukončení svisle kladeného bednění štítů. 
Vedle původních profilovaných vstupních a interiérových dveří a kastlíkových oken, 
jsou jistou raritou i funkční suché záchody, dochované v železničních stanicích 
už jen ojediněle.
Záchodky je  nutno vnímat jako funkční součást odbavení cestujících, které poskytuje 
výpravní (přijímací) budova a to i v případě, že stojí samostatně. Proto by měla být současně 
v rámci jednoho souboru chráněna také výpravní budova. V předmětné železniční stanici 
(dnes už jen zastávce) prošla výpravní budova tak zásadními úpravami, že dnes již nevykazuje 
významné památkové hodnoty nutné pro prohlášení za kulturní památku.
Prohlášení samostatného objektu záchodků kulturní památkou by bez začlenění 
do širšího kontextu souboru staveb postrádalo potřebnou historickou funkční vazbu.
Závěr:
S ohledem na obtížnost využití některých staveb a potřebu modernizace sítě je jasné, 
že nelze ochránit účelně všechno. Z odůvodnění těch členů komise, kteří hlasovali 
pro prohlášení je zřejmé, že prohlašování architektonicky a výtvarně kvalitních budov, či typů 
může být v určitém ohledu zavádějící. Jedním z kritérií hodnocení by měl být i význam 
železniční stavby pro danou lokalitu i její ukotvení v krajině, neboť význam železničních 
staveb pro tvorbu krajiny a sídel je  zcela zásadní a proto by k ochraně tohoto fondu mělo být 
přistupováno vždy s přihlédnutím ke konkrétnímu místu. Drobné drážní objekty by měly 
s ohledem na svůj význam ve své době požívat obdobného kreditu stejně jako například
10
regionální sakrální architektura 19. století, která je  často také typová a mnohdy nepožívá 
památkové ochrany, přesto se o jejích hodnotách diskuze nevede a "kapličky" se v ČR obecně 
nebourají.
Ochrana pouze architektonicky a výtvarně kvalitních budov a ze zbytku fondu pouze 
několika typů solitérů rozesetých po republice je sporná. Je to právě v těch případech, 
kdy drobná drážní stavba typologicky nevýznamná je situována v areálu, který již  hodnoty 
přestavbami ztratil a tedy pro prohlášení postrádá potřebnou historickou funkční vazbu. 
Pro místní historický kontext má však nesmírnou cenu.
S ohledem na tempo často zbytečných demolic je nezbytné hledat s vlastníky objektů 
cesty, jak zachovat ty drážní stavby, které se z různých důvodů nemohou stát kulturní 
památkou, a zohlednit i kritérium památky místního významu. Proto by bylo vhodné 
na příštím jednání komise nastolit diskusi k tomuto tématu. “
Ministerstvo kultury dodává ke stanovisku Národního památkového ústavu, 
územního odborného pracoviště v Ostravě -  Metodického centra průmyslového dědictví, 
ě. j. NPÚ-381/32348/2020 ze dne 8. 1. 2020 a ke stanovisku Komise pro ochranu 
památkového fondu v oblasti železniční dopravy, ě. j. NPÚ-310/42837/2020 ze dne 9. 6. 
2020 následující: Ministerstvo kultury se zcela zásadně neztotožňuje s výše citovanými 
závěry a odůvodněním nedoporučujících stanovisek předložených Metodickým centrem 
průmyslového dědictví v Ostravě a dále poradním orgánem generální ředitelky Národního 
památkového ústavu, Komisí pro ochranu památkového fondu v oblasti železniční dopravy.
Obě vyjádření u více než sto patnáct let starého drážního objektu bývalých veřejných 
záchodů, lampámy, prádelny a skladu v Rozsochách sice shodně konstatují, že je „stavba 
drobného měřítka zachována ve vysoce autentickém stavu a je  bezesporu cenným dokladem 
realizace citovaného projektu oceňují její hodnotné a kvalitní architektonické a materiálové 
provedení (umožněné mimo jiné, navzdory ryze utilitární funkci dotčené vedlejší drážní 
stavby, precizně a do detailů vypracovaným vzorovým typizovaným projektem z kanceláře 
tehdejšího K. k. Eisenbahnbaudirektion), dále obecně konstatují nedostatečnou památkovou 
ochranu a nízké zastoupení památkově hodnotných drážních objektů v Ústředním seznamu 
kulturních památek České republiky, vnímají rychlé mizení a masivní nevratnou ztrátu 
obdobných památkově hodnotných drážních objektů v důsledku rozsáhlých degradujících 
rekonstrukcí a v současnosti systematicky plánovaných demolic historických drážních staveb 
prováděných státní organizací Správou železnic, nicméně v samotném závěru svých 
stanovisek nakonec prohlášení dotčeného objektu za kulturní památku nedoporučují, 
a to vzhledem kjiž dříve realizované necitlivé přestavbě sousední solitérně stojící hlavní 
výpravní budovy železniční stanice Rozsochy (není předmětem posuzování v tomto správním 
řízení), a vzhledem k narušení památkové intaktnosti železničního areálu v Rozsochách 
jakožto bývalého funkčního a architektonického celku (není předmětem posuzování v tomto 
správním řízení).
Ministerstvo kultury v této souvislosti upozorňuje, že takový rigorózní způsob 
posuzování přítomnosti památkových hodnot drobného drážního objektu ve vztahu k míře 
dochování širšího celku, uplatněný v tomto správním řízení ze strany Metodického centra 
průmyslového dědictví v Ostravě a Komise pro ochranu památkového fondu v oblasti 
železniční dopravy, nejenže nemá oporu v platném zákoně o státní památkové péči, ale je 
navíc z hlediska odborně přijímané a dlouhodobě praktikované obecné metodiky památkové 
péče zcela nestandardní, s možnými vážnými a trvalými dopady na celou zájmovou oblast
11
památkové péče, zejména pak na ministerstvem vedená správní řízení o prohlášení za kulturní 
památku. Doslovné aplikování výše vyřčených hodnotících pravidel Metodického centra 
průmyslového dědictví v Ostravě a Komise pro ochranu památkového fondu v oblasti 
železniční dopravy na ostatní segmenty nemovitého a movitého kulturního dědictví České 
republiky by totiž z logiky věci znamenalo faktickou rezignaci a nemožnost prohlásit 
za kulturní památku jakoukoliv jednotlivou součást kdysi širšího, ale v současnosti již 
zaniklého, nebo znehodnoceného funkčního souboru (tedy např. památkově hodnotný 
solitérně stojící tovární komín, kotelnu, těžební věž zrušeného dolu a další cenné pozůstatky 
zaniklých, nebo zanikajících industriálních areálů a provozů, dále by nebylo možné například 
prohlásit za kulturní památku hodnotnou solitérně stojící venkovskou sýpku v rámci 
památkově již nehodnotné a přestavěné zemědělské usedlosti, původní historický pavilon 
jinak modernizovaného areálu nemocnice, výklenkovou kapličku, která byla kdysi nedílnou 
součástí dnes již zaniklé souvislé řady architektonicky obdobných kaplí bývalé poutní cesty, 
hodnotnou hřbitovní zeď s márnicí v přímém sousedství v minulosti asanovaného farního 
kostela, hodnotný altán, nebo oranžérii na pozemcích zaniklého zámeckého parku a panského 
sídla, apod.). Ministerstvo kultury podotýká, že status kulturní památky bývá zcela standardně 
udělován i výše jmenovaným dochovaným pozůstatkům kdysi rozsáhlejších souborů a 
historických areálů, stejně jako památkově hodnotným stavbám typizované normované 
produkce (např. historické tovární komíny, haly, mostní konstrukce, školní a nemocniční 
budovy), a že je tedy z pohledu památkové péče naprosto nepřípustné a neobhajitelné, aby byl 
přístup k posuzování přítomnosti, či nepřítomnosti památkových hodnot u historických 
drážních objektů odlišný, než je tomu v případě posuzování jiných potenciálních kulturních 
památek.
Správní orgán podotýká, že necitlivá přestavba sousední solitérně stojící hlavní 
výpravní budovy železniční stanice Rozsochy sice snížila památkový potenciál dotčeného 
železničního areálu jakožto bývalého funkčního a architektonického celku, nedevalvovala 
však dosud přítomné památkové hodnoty vlastního drážního objektu bývalých veřejných 
záchodů, lampámy, prádelny a skladu z let 1903-1904, jeho výjimečně autentický stav 
dochování, architektonické a řemeslné kvality, dnes již raritní existenci suchých veřejných 
dámských a pánských toalet, ani přetrvávající historickou hodnotu předmětné doplňkové 
drážní stavby, a to zejména z hlediska obecných dějin drážního stavitelství v období 
monarchie, z hlediska obecného vývoje stavební typizace, z hlediska regionální železniční 
historie lokální trati tehdejší akciové společnosti „Lokalbahn Deutschbrod -  Saar“, z hlediska 
proměn venkovské kulturní krajiny a z hlediska historie každodennosti (významný a dnes již 
ojedinělý autentický hmotný doklad k stále populárnějším dějinám cestování, turistiky, čistoty 
a hygieny, gender historie). I přes proběhlé modernizační úpravy hlavní výpravní budovy 
železniční stanice Rozsochy (není předmětem posuzování v tomto správním řízení) zůstává 
vazba mezi stále funkční výpravní budovou a architektonicky nápadným historickým 
objektem bývalých veřejných dámských a pánských toalet nadále dobře patrná a 
identifikovatelná. Vizuálně i urbanisticky je tedy posuzovaný drobný objekt nadále plně 
integrován do kontextu zdejší venkovské železniční zastávky.
Závěrečné doporučení Komise pro ochranu památkového fondu v oblasti železniční 
dopravy klasifikovat dotčenou drobnou stavbu spíše jako památku místního významu se jeví 
správnímu orgánu jako alibistické. Ministerstvo kultury v této souvislosti upozorňuje na blíže 
nedefinovaný a právně nijak neukotvený institut ochrany památek místního významu, 
respektive na neexistenci evidence a zákonné vymahatelnosti památkové ochrany a 
odpovídající péče o tzv. památky místního významu. Poněkud znepokojující je rovněž 
skutečnost, že citovaná stanoviska Metodického centra průmyslového dědictví v Ostravě a
12
Komise pro ochranu památkového fondu v oblasti železniční dopravy sice shodně 
nedoporučují prohlášení výše jmenovaného objektu za kulturní památku, a to z důvodu 
narušení památkové intaktnosti železničního areálu v Rozsochách jakožto bývalého funkčního 
a architektonického celku, zároveň se však ze své odborné pozice a znalosti drážního 
stavebního fondu opakovaně ve svých vyjádřeních nijak nesnaží vytipovat a navrhnout 
k prohlášení za kulturní památku ty historické železniční areály a soubory, které si z jejich 
pohledu status památkové ochrany jednoznačně zaslouží. Mezitím autenticita těchto celků 
v celoplošném měřítku nevratně mizí.
Městský úřad Bystřice nad Pernštejnem, úsek státní památkové péče, jako 
příslušný správní orgán památkové péče, ve svém dopise č. j. BYS 9446/2020 ze dne 3. 6. 
2020 prohlášení výše uvedeného drobného drážního objektu v Rozsochách za kulturní 
památku doporučil: „[...] Na základě Vaší žádosti o vyjádření k podnětu na prohlášení 
historizujícího drážního objektu bývalých záchodů, lampárny, prádelny a skladu 
v Rozsochách, k. ú. Rozsochy, okres Zdar nad Sázavou, Kraj Vysočina, za kulturní památku 
dle § 3 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči v platném znění, Vám sdělujeme 
následující.
S prohlášením výše uvedené nemovitosti za nemovitou kulturní památku, která by byla 
zapsána v rejstříku kulturních památek souhlasíme a zároveň doporučujeme.
Jedná se o typizovanou vedlejší stavbu výpravní budovy železniční stanice 
v Rozsochách. Kromě své funkce veřejných záchodů sloužila také jako lampárna, prádelna a 
sklad. Její výstavba započala v roce 1903, provoz zde byl zahájen v roce 1905 v souvislosti se 
zahájením provozu dráhy ze Žďáru do Tišnova. Těchto staveb typu 13/H E. B. D. byla 
postavena na železničních tratích dle tzv. železničních normálií celá řada. S modernizací 
dráhy a zvýšením nároků cestujících došlo k jejich postupnému přebudování nebo i celkovému 
odstranění. Jeví se, že tato budova v Rozsochách, je nejvíce Zachovalou, a co se původních 
prvků týče, nejvíce autentickou budovou tohoto typu v České republice. Zůstala v dobrém 
stavu zachována celková hmota budovy včetně původních oddělených kabinek dámských a 
pánských záchodů z masivního dřeva i původních dveří s prosklenou vitráží. Zůstává tak 
hmotným dokladem připomínajícím období budování železnice a železniční architektury 
na našem území.
V zájmu zachování architektonických a kulturních hodnot souhlasíme se zápisem 
nemovitosti - objektu bývalých veřejných záchodků, lampárny, prádelny a skladu 
v Rozsochách (bez č. p.) na pozemku st. p. č. 87, k. ú. Rozsochy, okres Žďár nad Sázavou, 
Kraj Vysočina, do rejstříku nemovitých kulturních památek. “
Krajský úřad Kraje Vysočina, úsek státní památkové péče, ve svém vyjádření 
č. j. KUJI 49535/2020 - OKPP 297/2020 ze dne 27. 5. 2020 s prohlášením dotčené drobné 
drážní stavby bez ě. p. v Rozsochách za kulturní památku rovněž souhlasí, a to s následujícím 
odůvodněním: „ [...] Přestože první návrhy železnice přes Českomoravskou vrchovinu spadají 
již  do let 1836 a 1868, realizované projekty pochází až z poslední čtvrtiny 19. století, 
kdy vznikaly lokální dráhy Brno - Tišnov (1885) a Havlíčkův (Německý) Brod - Žďár 
nad Sázavou (1898). O dokončení spojnice mezi Žďárem nad Sázavou a Tišnovem usilovalo 
od roku 1894 Družstvo pro stavbu místní tratě Tišnov - Žďár. V lednu 1895 vydalo
13
Ministerstvo obchodu povolení na předběžné práce na stavbě dráhy mezi Tišnovem - Bystřicí 
nad Pernštejnem - Novým Městem a Zdarem nad Sázavou.
Vzhledem k nedostatkům prvního projektu vypracovaného baronem Oskarem 
Lazarinim, byl v roce 1899 předložen druhý projekt, na kterém se podíleli Ing. Max Píchá 
(úsek Tišnov - Rožná) a kancelář Kodl a Hammer (úsek Rožná - Zdar nad Sázavou). 
Definitivní projekt tratě byl schválen v roce 1901 a zájemci o její vybudování vytvořili 
akciovou společnost Lokalbahn Deutschbrod - Saar (Místní dráha Německý Brod - Zdar), 
která byla později přejmenována na Místní dráhu Německý Brod - Tišnov. Tento podnik 
obdržel v roce 1902 koncesi ke stavbě a provozování dráhy ze Zdaru do Tišnova.
Stavba byla zahájena 30. 6. 1903 firmou doubravnického rodáka Ins. Osvalda 
Životského. Úřední vyhláška uvádí jako den zahájení provozu 23. 6. 1905, ale slavnostní 
vyjetí vlaku proběhlo až 25. 6. 1905). Stanice Rozsochy se nachází asi 2 km severně od obce a 
její poloha byla dána výběrem tzv. severní varianty vedení trati u Bystřice n./P. Výpravní 
budova byla vystavěna dle typového listu 200/H R. L. s verandou. Dále se v areálu stanice 
nacházela vedlejší budova typu 13/H E. B. D. s toaletami a dalším vybavením, a přístřešek 
pro materiál k údržbě trati. Tak jako ve všech stanicích nechyběl zdroj vody, odpadní jáma a 
malý park jako místo k čekání na spoj za příznivého počasí. Stanice byla vybavena 
pro nakládku celých vozů skladištěm a rampou. Hlavním zájemcem o dopravu nákladů byl 
velkostatek hraběte Mitrovského v nedaleké Rožínce.
Stavby železničních budov: nádraží, vodáren, vytopen, železničních dílen, drážních 
ubytoven, strážních domků a dalších vycházely z typizovaného architektonického předpisu, 
vzorových listů pro stavbu tzv. železničních normálií (Eisenbahnbaunormalien). Sestávaly 
z výkresů a nezbytné projektové dokumentace, což umožňovalo staviteli zrealizovat zadaný 
projekt, aniž by musel vypracovávat individuální plány staveb. Typizované staniční stavby 
se objevují již na prvních dráhách, tento princip byl v praxi výstavby železničních děl 
celosvětově obvyklý. Výjimku tvoří některé speciální projekty stanic (např. uzlové či koncové 
stanice tratí), které bývaly budovány jako zvláštní projekty, neboť se jednalo o budovy 
s velkou dopravní zátěží a také mimořádné veřejné prestiže.
Jednotlivé společnosti zpravidla užívaly jednotné architektonické normálie na všech 
svých současně budovaných tratích, dokud nebyly vyměněny za nové. Bylo také obvyklé 
kombinování prvků z různých kategorií. Zcela běžně docházelo k odlišnostem použitých 
materiálů, které byly voleny podle místní dostupnosti: stejné normalizované stanice byly 
postaveny z cihel nebo kamene.
Přes hojnou výstavbu uniformovaných typů budov (dokladem četnosti výstavby jsou 
historické fotografie), vč. zmíněné budovy typu 13/H E. B. D. modernizací dráhy a zvýšením 
nároků cestujících na pohodlí a hygienu došlo k jejich postupnému přebudování 
nebo i celkovému odstranění. 1 když se v případě budovy typu 13/H E. B. D. jedná o drobnou 
ryze utilitární stavbu (hlavní budova nádraží již nevykazuje památkové hodnoty a nádraží 
nelze yrohlásit jako ucelený soubor), domníváme se, že předmětný objekt je hmotným 
dokladem připomínajícím období budování železnice na našem území a především zřejmě 
již poslední architekturou svého druhu dochovanou v tak autentickém stavu (téměř 
,, zakonzervován
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem souhlasí krajský úřad s prohlášením objektu 
bývalých veřejných záchodků, lampárny, prádelny a skladu v Rozsochách (bez č. p.)
14
na pozemku st. p. č. 87, k. ú. Rozsochy, obec Rozsochy, okres Žďár nad Sázavou, 
Kraj Vysočina, za kulturní památku. “
Ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, 
ve znění pozdějších předpisů, byl o zahájení řízení písemně vyrozuměn vlastník předmětného 
objektu navrženého na prohlášení za kulturní památku, a v souladu s ustanovením § 36 odst. 3 
zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, mu bylo umožněno, 
aby se před vydáním rozhodnutí vyjádřil k podkladům, které Ministerstvo kultury v průběhu 
řízení shromáždilo. Účastník řízení, Správa železnic, státní organizace, této možnosti 
využil a dne 4.8.2020 se seznámil s podnětem a obdrženými stanovisky, respektive 
s obsahem spisu Sp. zn. MK-S 4288/2020 OPP.
Dne 2. 9. 2020 obdrželo Ministerstvo kultury, v předem stanovené lhůtě, vyjádření 
Správy železnic, státní organizace, č. j. 58749/2020-SŽ-GŘ-O23 ze dne 1. 9. 2020, 
ve kterém účastník řízení správnímu orgánu sdělil svůj nesouhlas s případným prohlášením 
posuzovaného drážního objektu v Rozsochách za kulturní památku: „[...] po obdržení 
oznámení odboru památkové péče Ministerstva kultury o tom, že jsou shromážděny dostatečné 
podklady k rozhodnutí, využila Správa železnic možnosti nahlížení do spisu. Na základě jejich 
prostudování níže sdělujeme k dané věci stanovisko Správy železnic.
Objekt bývalých suchých záchodů, lampárny, prádelny a skladu - tzv. vedlejší budova - 
v nádraží Rozsochy (železniční zastávce Rozsochy) byl na začátku 20. století postaven jako 
typová doplňková stavba ke stavbě hlavní budovy - tj. k nádražní budově čp. 78, dnešní 
budově zastávky. Obě tyto budovy společně původně tvořily určitý architektonický celek, 
avšak hlavní budova prošla za dobu své existence různými změnami a úpravami a s původní 
architekturou již nemá nic společného, což je  shodně konstatováno i v doložených vyjádřeních 
orgánů památkové péče. Naproti tomu objekt vedlejší budovy neprošel žádnou zásadní 
opravou - ovšem je nutné konstatovat, že to především proto, že byl po většinu své existence 
téměř nevyužívaný, neboť zde byl nepotřebný - jedná se o zastávku s velmi malou frekvencí 
cestujících. Protože kromě vedlejší budovy ostatní objekty v zastávce Rozsochy prošly 
stavebními úpravami, musíme konstatovat, že celkový ráz nádraží zcela pozbyl svůj původní 
charakter - k tomu v příloze dokládáme fotografie pořízené z jiných - méně vzhledných 
pohledů, než dokumentují fotografie navrhovatelem doložené do podkladů rozhodnutí.
V souvislosti s danou věcí považujeme za vhodné Ministerstvo kultury informovat 
o základních pravidlech k vybavenosti osobních nádraží (tj. železničních stanic a zastávek) 
hygienickým zařízením z hlediska současné legislativy. Je zřejmé, že železniční doprava a s ní 
související objekty sloužící potřebám cestujících prošly za oněch více jak 100 let existence 
předmětné budovy se suchými WC značným vývojem. Takže zatímco se v tehdejší době 
budovaly WC pro veřejnost snad v každé stanici a zastávce, v dnešní době se zde jejich 
existence a provozování řídí naprosto odlišnými pravidly, a samozřejmě také jinými 
hygienickými předpisy. Z hlediska legislativy předepisuje vybavenost železniční stanice a 
zastávky § 21  vyhlášky č. 177/1995 Sb., kterou se vydává stavební a technický řád drah, 
v platném znění. V současné době - na základě vyhlášky č. 269/2020 Sb., kterou se mění 
vyhl. č. 177/1995 Sb. - již hygienická zařízení v železničních stanicích nejsou povinným 
vybavením. Doplňujeme, že v železničních zastávkách tato povinnost nebyla zakotvena 
ani v původním znění této vyhlášky z roku 1995.
15
V současnosti je  objekt bývalých záchodků dlouhodobě neužívanou chátrající 
budovou, která je pro provoz dráhy zcela nepotřebná. Je nutné si též uvědomit, že jde 
o „suché záchody", tedy objekt s takovým zařízením, který nemá žádný potenciál pro další 
využití. Ostatní prostory této budovy jsou rovněž nevyužívané - a to i přesto, že budova je  
v současné době z části pronajímaná, neboť jde pouze o pronájem účelový z důvodu snahy 
navrhovatele, který je  také nájemníkem bytu v hlavní budově, o zachování existence budovy. 
K věci musíme konstatovat, že určité aktivity nájemce a navrhovatele - jako 
např. znovuosazení cedulek s nápisy „Muži", „Ženy" u neprovozovaných JVC - vedou občas 
spíš k dezinformaci návštěvníků této lokality, kteří nejsou zdejší, neznají místní poměry, 
a kteří pak zde veřejné JVC skutečně hledají.
Jsme přesvědčeni, že předmětný objekt bývalých záchodů, lampárny, prádelny a 
skladu nesplňuje žádné z kritérií § 2 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči. 
Tento drobný typový objekt nelze podle našeho názoru považovat za významný doklad 
historického vývoje, životního způsobu a prostředí, ani za projev tvůrčích schopností a práce 
člověka, tím spíše pak vykazující hodnoty revoluční, historické, umělecké, vědecké a 
technické. Objekt rovněž nemá žádný přímý vztah k významným osobnostem či historickým 
událostem. Považujeme za zcela nepřínosné obdobné drobné vedlejší objekty samostatně 
prohlašovat za kulturní památku bez další přímé návaznosti na hlavní objekty splňující 
alespoň některá z uvedených kritérií § 2 zák. č. 20/1987 Sb., a to - jak je  v podkladech 
rozhodnutí uváděno i od orgánů památkové péče - hlavní budova zastávky dnes již nesplňuje.
Dále uvádíme, že nepovažujeme ani za jakkoli smysluplné, aby byl kulturní nemovitou 
památkou objekt, který do budoucnosti nemá možnost dalšího využití - což suché záchody 
v objektu vedlejší budovy opravdu nemají. Celá budova už nikdy nebude sloužit původnímu 
ani jinému účelu - záchody by zůstaly do budoucna zakonzervovány, ale pro jaký účel? 
Konstatujeme, že nelze ani očekávat, že by se v této lokalitě zvýšil turistický zájem kvůli 
zhlédnutí uzavřeného objektu se suchými záchody budovanými na dráze před více než 100 
lety.
Je skutečností, že navrhovatel se v nedávné době snažil tuto vedlejší budovu (i hlavní 
budovu) od Správy železnic odkoupit. Od správce, kterým je na Správě železnic Oblastní 
ředitelství Brno, dostal zamítavé stanovisko k prodeji s odůvodněním, že na trati Tišnov - 
Nedvědice - Ždár nad Sázavou probíhá studie proveditelnosti modernizace tratě a v současné 
době nelze zatím odhadnout, zda připravovaná stavba tyto budovy a související pozemky 
nezasáhne. Uvádíme, že předmětná budova se nachází v těsné blízkosti provozované dopravní 
cesty, a to jen 9 m od osy koleje, a tak její případná památková ochrana může v budoucnu 
značně ztížit řešení plánované stavby z hlediska potřeby dodržení národních a evropských 
legislativních předpisů v oblasti železniční dopravy.
Lze chápat, že pro občana se vztahem k dráze bydlícího navíc přímo v budově zastávky 
má takový objekt určitý osobní význam, ale ten lze vnímat opravdu jen jako osobní či místní, 
rozhodně ne celospolečenský. Uváděná okolnost, že stavby tohoto druhu nejsou v ÚSKP téměř 
vůbec zastoupeny, nemůže být při objektivním rozhodování relevantní. Rakouská železniční 
správa vydala více než stovku typových plánů menších pozemních staveb různých účelů - 
včetně chlévů, skladů uhlí apod., z nichž se mnohé také zachovaly do dnešní doby. Věříme 
však, že cílem státní památkové ochrany není pojmout do ÚSKP všechny takové doplňkové 
objekty, ale objekty skutečně památkově hodnotné odpovídající alespoň některým kritériím § 2 
zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči.
16
Na základě výše uvedených argumentů a vysvětlení sdělujeme, že účastník řízení 
Správa železnic s prohlášením za kulturní památku objektu bývalých záchodů, lampárny, 
prádelny a skladu v zastávce Rozsochy zásadně nesouhlasí. “
Ministerstvo kultury dodává k obdrženému vyjádření účastníka řízení, Správy 
železnic, státní organizace, č. j. 58749/2020-SŽ-GŘ-O23 ze dne 1. 9. 2020 následující:
Předmětný vedlejší drážní objekt z let 1903-1904 je svými rozměry sice drobnou, 
ale z památkového hlediska nikoliv nevýznamnou historickou, architektonickou a technickou 
upomínkou na kdysi stavebně - typologicky bohaté spektrum nej různějších doplňkových 
železničních staveb realizovaných v předlitavské části rakousko - uherské monarchie 
na základě precizně a do detailů vypracovávaných vzorových normovaných projektů tehdejší 
kanceláře K. k. Eisenbahnbaudirektion. Tyto účelové objekty vynikaly navzdory své ryze 
utilitární funkci vysokou estetickou úrovní své typizované architektury, uplatněním 
charakteristického společného drážního tvarosloví, ale i kvalitním materiálovým a řemeslným 
provedením. Není tedy náhodou, že se i tak zdánlivě marginální stavební realizace, jakou je 
posuzovaný drážní objekt bývalých veřejných záchodů, lampárny, prádelny a skladu stala 
svým důstojným zevnějškem, maximálně funkční dispozicí a snahou o standardizovaný 
hygienický komfort všech tehdejších cestujících, a to i v prostředí nevelkého venkovského 
nádraží v Rozsochách, významným symbolickým spolunositelem státem podporovaného 
kultivovaného rozvoje a šíření civilizačního pokroku do všech provincií monarchie, stejně 
jako symbolickým spolureprezentantem architekturou ztělesněné hrdé vůdčí role železnice 
v dobovém systému moderní veřejné dopravy.
Přítomnost památkových hodnot ve smyslu § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb., 
o státní památkové péči, je u dotčené drobné drážní stavby v Rozsochách důkazně doložitelná 
nejen z obdrženého doporučujícího návrhu Národního památkového ústavu, územního 
odborného pracoviště v Telči, ale je dobře patrná též z fundovaně zpracovaného iniciačního 
podnětu k prohlášení dotčené nemovitosti za kulturní památku. Nedílnou součástí výše 
citovaného návrhu odborné organizace je zároveň dostatečně vypovídající aktuální 
fotodokumentace exteriéru a interiéru posuzovaného objektu, potvrzující vysokou autenticitu 
dochování původních architektonických detailů a řemeslných prvků. I přes dlouhodobé 
nevyužívání a absenci alespoň základní pravidelné údržby se stavba nachází v překvapivě 
velmi dobrém stavebně -  technickém stavu bez nutnosti nákladných oprav. Přítomnost 
památkových hodnot ve smyslu § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové 
péči, byla shledána též příslušnými orgány státní památkové péče, respektive doporučujícími 
stanovisky úseků památkové péče Krajského úřadu Kraje Vysočina a Městského úřadu 
Bystřice nad Pernštejnem.
Ministerstvo kultury se naproti tomu zcela zásadně neztotožňuje s výše citovanými 
závěry a odůvodněním nedoporučujících stanovisek předložených Metodickým centrem 
průmyslového dědictví v Ostravě a dále poradním orgánem generální ředitelky Národního 
památkového ústavu, Komisí pro ochranu památkového fondu v oblasti železniční dopravy.
Obě vyjádření u více než sto patnáct let starého drážního objektu bývalých veřejných 
záchodů, lampárny, prádelny a skladu v Rozsochách sice shodně konstatují, že je „stavba 
drobného měřítka zachována ve vysoce autentickém stavu a je  bezesporu cenným dokladem 
realizace citovaného projektu oceňují její hodnotné a kvalitní architektonické a materiálové 
provedení (umožněné mimo jiné, navzdory ryze utilitární funkci dotčené vedlejší drážní 
stavby, precizně a do detailů vypracovaným vzorovým typizovaným projektem z kanceláře 
tehdejšího K. k. Eisenbahnbaudirektion), dále obecně konstatují nedostatečnou památkovou
17
ochranu a nízké zastoupení památkově hodnotných drážních objektů v Ústředním seznamu 
kulturních památek České republiky, vnímají rychlé mizení a masivní nevratnou ztrátu 
obdobných památkově hodnotných drážních objektů v důsledku rozsáhlých degradujících 
rekonstrukcí a v současnosti systematicky plánovaných demolic historických drážních staveb 
prováděných státní organizací Správou železnic, nicméně v samotném závěru svých 
stanovisek nakonec prohlášení dotčeného objektu za kulturní památku nedoporučují, 
a to vzhledem kjiž dříve realizované necitlivé přestavbě sousední solitérně stojící hlavní 
výpravní budovy železniční stanice Rozsochy (není předmětem posuzování v tomto správním 
řízení), a vzhledem k narušení památkové intaktnosti železničního areálu v Rozsochách 
jakožto bývalého funkčního a architektonického celku (není předmětem posuzování v tomto 
správním řízení).
Ministerstvo kultury v této souvislosti upozorňuje, že takový rigorózní způsob 
posuzování přítomnosti památkových hodnot drobného drážního objektu ve vztahu k míře 
dochování širšího celku, uplatněný v tomto správním řízení ze strany Metodického centra 
průmyslového dědictví v Ostravě a Komise pro ochranu památkového fondu v oblasti 
železniční dopravy, nejenže nemá oporu v platném zákoně o státní památkové péči, ale je 
navíc z hlediska odborně přijímané a dlouhodobě praktikované obecné metodiky památkové 
péče zcela nestandardní, s možnými vážnými a trvalými dopady na celou zájmovou oblast 
památkové péče, zejména pak na ministerstvem vedená správní řízení o prohlášení za kulturní 
památku. Doslovné aplikování výše vyřčených hodnotících pravidel Metodického centra 
průmyslového dědictví v Ostravě a Komise pro ochranu památkového fondu v oblasti 
železniční dopravy na ostatní segmenty nemovitého a movitého kulturního dědictví České 
republiky by totiž z logiky věci znamenalo faktickou rezignaci a nemožnost prohlásit 
za kulturní památku jakoukoliv jednotlivou součást kdysi širšího, ale v současnosti již 
zaniklého, nebo znehodnoceného funkčního souboru (tedy např. památkově hodnotný 
solitérně stojící tovární komín, kotelnu, těžební věž zrušeného dolu a další cenné pozůstatky 
zaniklých, nebo zanikajících industriálních areálů a provozů, dále by nebylo možné například 
prohlásit za kulturní památku hodnotnou solitérně stojící venkovskou sýpku v rámci 
památkově již nehodnotné a přestavěné zemědělské usedlosti, původní historický pavilon 
jinak modernizovaného areálu nemocnice, výklenkovou kapličku, která byla kdysi nedílnou 
součástí dnes již zaniklé souvislé řady architektonicky obdobných kaplí bývalé poutní cesty, 
hodnotnou hřbitovní zeď s márnicí v přímém sousedství v minulosti asanovaného farního 
kostela, hodnotný altán, nebo oranžérii na pozemcích zaniklého zámeckého parku a panského 
sídla, apod.). Ministerstvo kultury podotýká, že status kulturní památky bývá zcela standardně 
udělován i výše jmenovaným dochovaným pozůstatkům kdysi rozsáhlejších souborů a 
historických areálů, stejně jako památkově hodnotným stavbám typizované normované 
produkce (např. historické tovární komíny, haly, mostní konstrukce, školní a nemocniční 
budovy), a že je tedy z pohledu památkové péče naprosto nepřípustné a neobhajitelné, aby byl 
přístup k posuzování přítomnosti, či nepřítomnosti památkových hodnot u historických 
drážních objektů odlišný, než je tomu v případě posuzování jiných potenciálních kulturních 
památek.
Správní orgán podotýká, že necitlivá přestavba sousední solitérně stojící hlavní 
výpravní budovy železniční stanice Rozsochy sice snížila památkový potenciál dotčeného 
železničního areálu jakožto bývalého funkčního a architektonického celku, nedevalvovala 
však dosud přítomné památkové hodnoty vlastního drážního objektu bývalých veřejných 
záchodů, lampámy, prádelny a skladu z let 1903-1904, jeho výjimečně autentický stav 
dochování, architektonické a řemeslné kvality, dnes již raritní existenci suchých veřejných 
dámských a pánských toalet, ani přetrvávající historickou hodnotu předmětné doplňkové
18
drážní stavby, a to zejména z hlediska obecných dějin drážního stavitelství v období 
monarchie, z hlediska obecného vývoje stavební typizace, z hlediska regionální železniční 
historie lokální trati tehdejší akciové společnosti „Lokalbahn Deutschbrod -  Saar“, z hlediska 
proměn venkovské kulturní krajiny a z hlediska historie každodennosti (významný a dnes již 
ojedinělý autentický hmotný doklad k stále populárnějším dějinám cestování, turistiky, čistoty 
a hygieny, gender historie). I přes proběhlé modernizační úpravy hlavní výpravní budovy 
železniční stanice Rozsochy (není předmětem posuzování v tomto správním řízení) zůstává 
vazba mezi stále funkční výpravní budovou a architektonicky nápadným historickým 
objektem bývalých veřejných dámských a pánských toalet nadále dobře patrná a 
identifikovatelná. Vizuálně i urbanisticky je tedy posuzovaný drobný objekt nadále plně 
integrován do kontextu zdejší venkovské železniční zastávky.
Závěrečné doporučení Komise pro ochranu památkového fondu v oblasti železniční 
dopravy klasifikovat dotčenou drobnou stavbu spíše jako památku místního významu se jeví 
správnímu orgánu jako alibistické. Ministerstvo kultury v této souvislosti upozorňuje na blíže 
nedefinovaný a právně nijak neukotvený institut ochrany památek místního významu, 
respektive na neexistenci evidence a zákonné vymahatelnosti památkové ochrany a 
odpovídající péče o tzv. památky místního významu. Poněkud znepokojující je rovněž 
skutečnost, že citovaná stanoviska Metodického centra průmyslového dědictví v Ostravě a 
Komise pro ochranu památkového fondu v oblasti železniční dopravy sice shodně 
nedoporučují prohlášení výše jmenovaného objektu za kulturní památku, a to z důvodu 
narušení památkové intaktnosti železničního areálu v Rozsochách jakožto bývalého funkčního 
a architektonického celku, zároveň se však ze své odborné pozice a znalosti drážního 
stavebního fondu opakovaně ve svých vyjádřeních nijak nesnaží vytipovat a navrhnout 
k prohlášení za kulturní památku ty historické železniční areály a soubory, které si z jejich 
pohledu status památkové ochrany jednoznačně zaslouží. Mezitím jsou tyto cenné a 
památkově nechráněné celky ze strany Správy železnic, státní organizace, ve většině případů 
zcela utilitárně modernizovány, respektive urbanisticky nevratně rozvolňovány a 
po architektonické a řemeslné stránce rekonstruovány bez jakéhokoliv respektu k dalšímu 
zachovávání charakteristického vzhledu a tvarosloví historicky svébytné drážní architektury. 
Drobné nevyužívané objekty jsou pak za poslední desetiletí v poměrně rychlém sledu, 
bez ohledů na jejich možné památkové hodnoty a historický význam, velmi často přednostně 
demolovány jako nepotřebný majetek. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu Sp. Zn. 9 As 
133/2015 -  36 z 14. 7. 2016 (B154) přitom jasně vyplývá, že: „ [,..]jen ze samotného faktu, 
že prozatím nebyly prohlášeny za kulturní památku jiné stavby, které by si možná takové 
prohlášení také zasloužily, nelze usuzovat na to, že je  nezákonné prohlašování o posuzované 
stavbě [ ...]“. Zároveň Ministerstvo kultury ke vznesené obavě účastníka řízení, Správy 
železnic, státní organizace, aby „[...] cílem státní památkové ochrany [nebylo] pojmout 
do USKP všechny takové doplňkové objekty [ ...]“, podotýká, že aktuální četnost prováděných 
demolic a razantnost degradujících přestaveb drobných drážních objektů dostoupila 
v současnosti takového stupně, že by již nebylo tento extrémní krok možné realizovat ani 
hypoteticky, neboť některé typologicky zajímavé historické drážní stavby již na našem území 
zanikly v celoplošném rozsahu, u jiných je ztráta autenticity natolik vysoká, že již takové 
objekty nevykazují památkové hodnoty ve smyslu § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb.,
0 státní památkové péči. Správní orgán dále konstatuje, že podle ěl. 11 odst. 3 Listiny 
základních práv a svobod vlastnictví zavazuje a nesmí ho být zneužito na újmu práv druhých 
anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Takovým obecným zájmem je
1 ochrana kulturního bohatství naší země. Správě železnic, státní organizaci, svěřený 
historický stavební fond drážní architektury je nepochybně velmi výraznou, specifickou a 
nedílnou součástí rozmanitého nemovitého kulturního dědictví České republiky. Tuto
19
skutečnost mimo jiné dokládá i stále vzrůstající počet odborných a popularizačních publikací, 
článků a výzkumných studií věnovaných stavební historii a typologii drážní architektury.
Vzhledem k tomu, že bývalé nádraží Rozsochy, dnes železniční zastávka, 
již cestujícím nezajišťuje přítomnost veřejných toalet a v souvislosti s platnou vyhláškou 
č. 269/2020 Sb., kterou se mění vyhláška č. 177/1995 Sb., kterou se vydává stavební a 
technický řád drah, ve znění pozdějších předpisů, již hygienická zařízení v železničních 
stanicích nejsou povinným vybavením, stává se i případná kolize mezi požadavkem 
památkové péče zachovat raritně dochované bývalé veřejné dámské a pánské toalety 
v Rozsochách a mezi požadavkem správce zajistit veřejné toalety v hygienických standardech 
21. století bezpředmětná, neboť s opětovným znovuzřízením, nebo modernizací stávajících 
suchých veřejných toalet se již v železniční zastávce Rozsochy nepočítá a rozměry drobný a 
na údržbu nenáročný multifunkční objekt tak může být zakonzervován a ideálně 
muzealizován ve své původní stavebně -  typologické podobě z let 1903-1904. Příležitostné 
komentované prohlídky více než sto patnáct let starého drážního objektu bývalých veřejných 
záchodů, lampámy, prádelny a skladu v Rozsochách, stejně jako doplnění interiéru bývalé 
lampámy a prádelny o dobové užitkové předměty a rekvizity, je přitom dle telefonického 
sdělení ochoten zajistit iniciátor fundovaně zpracovaného podnětu k prohlášení za kulturní 
památku, a to v případné spolupráci s Obcí Rozsochy, která má na udělení statusu kulturní 
památky rovněž věcně odůvodněný zájem. Příležitostné zpřístupnění obdobného typu 
komorní interiérové expozice navíc nemůže prakticky žádným způsobem negativně ovlivnit 
stávající bezpečnost a nepříliš frekventovaný plynulý chod lokální jednokolejné železniční 
trati.
K námitce účastníka řízení, že: „[...] určité aktivity nájemce a navrhovatele - jako 
např. znovuosazení [nedávno zcizených] cedulek s nápisy „Muži“, „Ženy“ 
u neprovozovaných WC - vedou občas spíš k dezinformaci návštěvníků této lokality, 
kteří nejsou zdejší, neznají místní poměry, a kteří pak zde veřejné WC skutečně hledají [...] “, 
správní orgán poznamenává, že vzniklou situaci lze v krajním případě vyřešit instalováním 
vysvětlující informační cedulky pro kolemjdoucí. K dalším námitkám vzneseným 
proti obdrženému důkladně zpracovanému podnětu fyzické osoby Ministerstvo kultury 
závěrem podotýká, že motivace k podání podnětu může být obecně prakticky jakákoliv, 
neboť pro zahájení správního řízení je důležitá a stěžejní pouze ta skutečnost, zda je 
pro prohlášení za kulturní památku dán či nikoliv příslušný zákonný důvod. Následně zcela 
standardně a objektivně vypracovaný návrh Národního památkového ústavu, územního 
odborného pracoviště v Telči, obsahuje jasné odborné zdůvodnění památkového významu 
dotčeného drážního objektu ve své textové části, doplněné naprosto dostatečnou, podrobnou a 
vypovídající plánovou a fotografickou dokumentací. Přítomnost památkových hodnot 
ve smyslu § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, byla shledána 
též příslušnými orgány státní památkové péče, respektive doporučujícími stanovisky úseků 
památkové péče Krajského úřadu Kraje Vysočina a Městského úřadu Bystřice 
nad Pernštejnem.
Správou železnic, státní organizací -  Oblastním ředitelstvím Brno aktuálně zadaná a 
řešená studie proveditelnosti modernizace stávající lokální trati nemění nic na skutečnosti, 
že se jedná i dle vlastního vyjádření Správy železnic o „zastávku s velmi malou frekvencí 
cestujících “, a že budou veškeré plánované modernizace a investice v tomto úseku přímo 
úměrné čistě regionálnímu významu a vytíženosti předmětné jednokolejné a dosud 
neelektrifikované železniční trati s nedalekým železničním přejezdem zabezpečeným 
pouze světelným výstražníkem s červenobílými ondřej skými kříži. Případná budoucí
20
elektrifikace této trati a instalace bezpečnostních závor přes nedaleký železniční přejezd 
je uskutečnitelná i bez nezbytnosti demolice posuzovaného objektu (ve stejné stavební čáře a 
vzdálenosti od kolej iště se ostatně nachází také sousední využívaná budova bývalého nádraží 
Rozsochy a ještě blíže ke kolejišti bylo zcela nedávno modernizováno a umístěno nové 
veřejné osvětlení nástupiště k vlakům).
Prohlášení věci za kulturní památku navíc není pojato jako jednostranné omezení 
vlastnického práva bez náhrady, protože zákon o státní památkové péči nabízí řadu 
kompenzací, vázaných na zachování a údržbu kulturní památky (možnost bezplatných 
odborných konzultací, čerpání dotací na plánovanou odbornou opravu a obnovu). Výše a 
způsob náhrad jsou dány povahou věci, zejména též odvisí od výše nákladů, jimiž obnova 
či údržba kulturní památky překračuje obvyklé náklady.
Po vyhodnocení všech výše uvedených podkladů dospělo Ministerstvo kultury 
k následujícímu závěru: Předmětný vedlejší drážní objekt z let 1903-1904 je svými rozměry 
sice drobnou, ale z památkového hlediska nikoliv nevýznamnou historickou, architektonickou 
a technickou upomínkou na kdysi stavebně - typologicky bohaté spektrum nej různějších 
doplňkových železničních staveb realizovaných v předlitavské části rakousko - uherské 
monarchie na základě precizně a do detailů vypracovávaných vzorových normovaných 
projektů tehdejší kanceláře K. k. Eisenbahnbaudirektion. Tyto účelové objekty vynikaly 
navzdory své ryze utilitární funkci vysokou estetickou úrovní své typizované architektury, 
uplatněním charakteristického společného drážního tvarosloví, ale i kvalitním materiálovým a 
řemeslným provedením. Není tedy náhodou, že se i tak zdánlivě marginální stavební 
realizace, jakou je posuzovaný drážní objekt bývalých veřejných záchodů, lampámy, prádelny 
a skladu (typizovaná stavba vzoru No. 13/H, E. B. D., 1902) stala svým důstojným 
zevnějškem, maximálně funkční dispozicí a snahou o standardizovaný hygienický komfort 
všech tehdejších cestujících, a to i v prostředí nevelkého venkovského nádraží v Rozsochách, 
významným symbolickým spolunositelem státem podporovaného kultivovaného rozvoje a 
šíření civilizačního pokroku do všech provincií monarchie, stejně jako symbolickým 
spolureprezentantem architekturou ztělesněné hrdé vůdčí role železnice v dobovém systému 
moderní veřejné dopravy.
Necitlivá přestavba sousední solitérně stojící hlavní výpravní budovy železniční 
stanice Rozsochy sice snížila památkový potenciál dotčeného železničního areálu jakožto 
bývalého funkčního a architektonického celku (není předmětem správního řízení), 
nedevalvovala však dosud přítomné památkové hodnoty vlastního drážního objektu bývalých 
veřejných záchodů, lampámy, prádelny a skladu z let 1903-1904, jeho výjimečně autentický 
stav dochování, architektonické a řemeslné kvality, dnes již raritní existenci suchých 
veřejných dámských a pánských toalet, ani přetrvávající historickou hodnotu předmětné 
doplňkové drážní stavby, a to zejména z hlediska obecných dějin drážního stavitelství 
v období monarchie, z hlediska obecného vývoje stavební typizace, z hlediska regionální 
železniční historie lokální trati tehdejší akciové společnosti „Lokalbahn Deutschbrod -  Saar“, 
z hlediska proměn venkovské kulturní krajiny a z hlediska historie každodennosti (významný 
a dnes již ojedinělý autentický hmotný doklad k stále populárnějším dějinám cestování, 
turistiky, čistoty a hygieny, gender historie). I přes proběhlé modernizační úpravy hlavní 
výpravní budovy železniční stanice Rozsochy zůstává vazba mezi stále funkční výpravní 
budovou a architektonicky nápadným historickým objektem bývalých veřejných dámských a 
pánských toalet nadále dobře patrná a identifikovatelná. Vizuálně i urbanisticky je tedy
21
posuzovaný drobný objekt nadále plně integrován do kontextu zdejší venkovské železniční 
zastávky.
Pro své hodnoty historické, architektonické, urbanistické, řemeslné a jako projev 
tvůrčích schopností a práce člověka dotčený historizující drážní objekt bývalých veřejných 
záchodů, lampárny, prádelny a skladu v Rozsochách, k. ú. Rozsochy, okres Zďár 
nad Sázavou, Kraj Vysočina, splňuje podmínky ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona 
č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, věznění pozdějších předpisů, pro prohlášení věci 
za kulturní památku.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podle ustanovení § 152 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., 
správní řád, ve znění pozdějších předpisů, podat ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení rozklad. 
Lhůta pro podání rozkladu počíná běžet podle § 40 odst. 1 písm. a) správního řádu den 
následující po dni, kdy bylo toto rozhodnutí doručeno. Doručení písemnosti upravuje § 23 a 
§ 24 správního řádu, který stanoví, že nebyl-li adresát tohoto rozhodnutí zastižen, 
rozhodnutí se uloží v provozovně provozovatele poštovních služeb. Jestliže si adresát 
uložené rozhodnutí ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy bylo rozhodnutí k vyzvednutí v provozovně 
provozovatele poštovních služeb připraveno, nevyzvedne, považuje se rozhodnutí podle § 24 
odst. 1 správního řádu za doručené posledním dnem této lhůty (od tohoto dne běží v tomto 
případě lhůta pro podání rozkladu). Doručení písemnosti pomocí datové schránky upravuje 
§17 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, 
který rovněž stanoví přednostní doručování dokumentů prostřednictvím datové schránky. 
Nepřihlásí-li se adresát do své datové schránky ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument 
dodán do datové schránky, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této 
lhůty. O rozkladu proti tomuto rozhodnutí rozhoduje ministr kultury. Rozklad se podává 
u Ministerstva kultury na výše uvedenou adresu.
/
Mgr. Ing. Eva Trejbalová 
vedoucí oddělení ochrany kulturních památek 
v odboru památkové péče Ministerstva kultury
Stejnopis rozhodnutí:
Národní památkový ústav, generální ředitelství 
Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Telči 
Městský úřad Bystřice nad Pernštejnem, úsek státní památkové péče 
Krajský úřad Kraje Vysočina, úsek státní památkové péče
Na vědomí:
Obec Rozsochy
Příloha:
Orientační zákres umístění kulturní památky do kopie katastrální mapy. 
Dvacet tři identifikačních fotografií kulturní památky.
22
Orientační zákres umístění kulturní památky do kopie katastrální mapy -  nedílná součást
výroku rozhodnutí č. j. MK 55591/2020 OPP ze dne 14. 9. 2020.
Dvacet tři identifikačních fotografií kulturní památky -  nedílná součást rozhodnutí
č. j. MK 55591/2020 OPP ze dne 14. 9. 2020, obr. 1 - 2.
Genehmig; tmt E BX' Z»hl I0C72 a  ISCi 
Wien. Z Z  Deisruber 19C2 
Der k. k SekUonmhrf 
uiwl EÍMnWhnbaudireklor
AWeilwnj fOf Hochbiu.
Wien, im Dttember 1802.
m i  
Blati N^EBĎ
L*n|«n«n(icM
■ 'ĚĚr
Hochbau K K El SEN BAH ŇB AU D {REKTÍ 0 N.
N E B E N G E B Á U D E .
[minií
Querschnitt
Stirn»n»icM
24
Dvacet tři identifikačních fotografií kulturní památky -  nedílná součást rozhodnutí
č. j. MK 55591/2020 OPP ze dne 14. 9. 2020, obr. 3 - 4.
25

Originál dokumentu:

analogový

Typ/druh dokumentu:

Typ dokumentu:	publikace, listiny, spisové dokumenty
Druh dokumentu:	evidence kulturních památek
Bližší specifikace:	rozhodnutí o prohlášení za KP

Jméno souboru:

G0564104.pdf

Formát souboru:

application/pdf

Autor záznamu:

Michl Lukáš

Popis dokumentu:

Rozsochy, drážní objekt. Rozhodnutí o prohlášení za KP.

Název pracoviště:

generální ředitelství

Velikost dokumentu (v bytech):

22322832 B

Rozměry obrazového dokumentu:

Autor originálu:

Ministerstvo kultury; Slavík Jiří;

Klíčová slova:

Kulturní památka nemovitá;

Uživ. klíčová slova:

dokument ÚSKP;

Datum vzniku:

14.09.2020

Licence:

Typ:	úřední dílo - dílo, na které se nevztahuje ochrana podle práva autorského (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121)

Vazby dokumentu na aplikace IISPP

Bližší specifikace

Odkaz

Aplikace: Památkový katalog - právní stav

Druh záznamu: Právní stav

Ident. zázn.: Id právního stavu

Hodnota ident.: 23423282

Bližší specifikace:

Název	drážní objekt
Číslo ÚSKP	106572
Kód fáze ochrany	P
Fáze ochrany	památkově chráněno
Kód typu ochrany	KP
Typ ochrany	kulturní památka

Aplikace: Památkový katalog - právní akt

Druh záznamu: Právní akt

Ident. zázn.: Id právního aktu

Hodnota ident.: 23610060

Bližší specifikace:

Název	rozhodnutí o prohlášení za KP
Číslo	MK 55591/2020 OPP
Datum nabytí právní moci	10.10.2020
Typ ochrany	kulturní památka
ID právního stavu	23423282 Načítám data z navázané aplikace...

Územní identifikace dokumentu

Územní rozsah:

objekt lokalizovaný

Definiční body

Def. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Přírůstkové body

Přír. bod

Název objektu

Část obce

Č. dom.

Ulice

Č. or.

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Přír. bod: 87073

Název objektu: drážní objekt

Část obce: Rozsochy

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Rozsochy

Obec: Rozsochy

ORP: Bystřice nad Pernštejnem

Okres: Žďár nad Sázavou

drážní objekt (právní stav 23423282)

Lokality

Kód CZ

Název lokality

Reálný typ

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Kraj

Kód CZ: 57268

Název lokality: U Nádraží

Reálný typ: víska

Kat. území: Rozsochy

Obec: Rozsochy

ORP: Bystřice nad Pernštejnem

Okres: Žďár nad Sázavou

Kraj: Kraj Vysočina

drážní objekt (právní stav 23423282)

Historické regiony

Kód RS

Název hist. regionu

Kód RS: 8

Název hist. regionu: Bystřice nad Pernštejnem

drážní objekt (právní stav 23423282)

Ke stažení Náhled Poslat žádost