Zavřít ( + - )

Metainformační systém NPÚ

Detail dokumentu

Tisk

Náhled:

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Textový obsah:

1o£ f
Ministerstvo kultury
N árodní pam átkový ústav  
Došlo 2020-12-23 11:00:41
č j NPU-310/102490/2020
Listů: 9 Příloh: 0
1001636267
Maltézské náměstí 471/1 
118 11 Praha 1
Telefon: 257 085 111 
Fax: 224 318 155 
E-mail: epodatelna@mkcr.cz
Rozhodnutí nabylo právní moci:
9 /11  % o \ o
V Praze dne 18. 5. 2020 
Č.j.M K 32166/2020 OPP 
Sp. zn. MK-S 876/2020 OPP 
Vyřizuje: PhDr. Jiří Slavík
Městys Stonařov 
Stonařov č. p. 232 
588 33 Stonařov
R O Z H O D N U T I
Ministerstvo kultury jako příslušný orgán státní správy na úseku státní památkové 
péče podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, 
a zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, oba ve znění pozdějších předpisů, p r o h l a š u j e  
klasicistní budovu bývalé poštovní stanice č. p. 17 ve Stonařově, městys Stonařov, okres 
Jihlava, Kraj Vysočina, za kulturní památku. Dotčená kulturní památka se skládá z pozemku 
p. č. 274/1, k. ú. Stonařov, jehož součástí je stavba poštovní budovy č. p. 17.
V tomto řízení dle § 27 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění 
pozdějších předpisů, je účastníkem řízení: Městys Stonařov, IČ: 00286656, se sídlem 
Stonařov č. p. 232, 588 33 Stonařov.
Nedílnou součástí výroku tohoto rozhodnutí je příloha s orientačním zákresem 
umístění kulturní památky do kopie katastrální mapy, nedílnou součástí rozhodnutí je dále 
čtrnáct identifikačních fotografií kulturní památky.
Odůvodnění
Ministerstvo kultury obdrželo dne 30. 1. 2020 podnět 
k prohlášení budovy bývalé poštovní stanice č. p. 17 ve Stonařově, městys Stonařov, okres
1
Jihlava, Kraj Vysočina, za kulturní památku. Ministerstvo kultury tento podnět vyhodnotilo, 
shledalo jej důvodným a v dotčené věci zahájilo správní řízení.
Ve výše uvedeném podnětu ze dne 29. 1. 2020 je k záměru prohlášení předmětné 
patrové klasicistní stavby za kulturní památku zmíněno následující: „ [...] zasílám Vám podnět 
k prohlášení bývalé poštovní stanice čp. 17 ve Stonařově (JI) za nemovitou kulturní památku. 
Jedná se o unikátně dochovanou klasicistní stavbu z konce 18. století, umístěnou na návsi 
při někdejší císařské silnici z Prahy do Vídně.
Trojkřídlý patrový objekt bývalé pošty se nachází v SZ rohu návsi, do které se obrací 
vstupním východním průčelím. Současná budova je  zbytkem někdejšího uzavřeného 
čtyřbokého dvora, jehož další části tvořily hospodářské objekty a stáje (demolovány koncem 
20. století), sloužící původně jako zázemí poštovní přepřahací stanice. Z kamene zděná 
budova krytá sedlovou taškovou střechou má desetiosé hlavní průčelí s předsazeným čtyřosým 
rizalitem, ukončeným trojúhelníkovým frontonem. Fasádu zdobí střídmý štukový dekor, místy 
znešvařený novodobými úpravami. Přízemí člení pásová bosáž, okna v patře mají nadokenní 
římsy a ve středním rizalitu nadokenní frontony. Výplně v pravidelně rozmístěných obdélných 
oknech jsou novodobé, ale v původních proporcích. Boční průčelí, původně koncipovaná 
do řadové zástavby, jsou nepravidelně prolomena novodobými okny. Interiér budovy je oproti 
exteriéru dochován ve velmi autentické podobě. Přízemí je  členěno jako šířkový pětitrakt 
se středním průjezdem. Stropy jsou zde klenuté plackovými klenbami se štukovými zrcadly. 
Trojramenné schodiště se středovým zrcadlem je  umístěno v zadní části vpravo. Prostory 
v patře jsou plochostropé, novodobě přeěleněné na byty, které jsou vestavěny i do podkroví, 
přístupného úzkou chodbou osvětlenou střešními světlíky.
V objektu se dochovaly veškeré klenby se štukovým dekorem, kamenné dlažby 
v přízemí a vysoce autentický je celý prostor kolem schodiště, kde jsou dochovány původní 
dveřní a okenní výplně i s kováním. Vedle architektonické kvality je objekt cenný především 
z hlediska urbanistického a historického, neboť se jedná o jednu z největších a nejstarších 
poštovních stanic při císařské silnici z Prahy do Vídně otevřené v roce 1750. Bývalá pošta 
ve Stonařově je totiž posledním památkově hodnotným a dosud nechráněným objektem 
z někdejšího souboru 21 stanic na celé trase. V ÚSKP jsou nyní z původních stanic zaneseny 
pouze čtyři: hostinec v Běchovicích čp. 1 (PV), dům v Kolíně čp. 7 (KO), o půl století mladší 
pošta v Kameni čp. 10 (HB) a rovněž mladší pošta ve Vranovské Vsi čp. 38 (ZN). Kromě 
již  přestavěného zájezdního hostince ve Stokách čp. 1 (HB) totiž všechny ostatní objekty 
zanikly, nebo byly znehodnoceny novodobými přestavbami (chystám o tomto tématu publikaci 
ve spolupráci s poštovním muzeem).
Budova Stonařovské pošty byla již před mnoha lety adaptována na bydlení a v přízemí 
jsou obchody. Jejím vlastníkem je  Městys Stonařov, který provedl před několika lety opravu 
střech a s dalším využitím objektu ke stejnému účelu počítá. Památková ochrana by proto 
neměla být v rozporu se zájmy vlastníka a zaručila by odborné provádění dalších oprav 
budovy, představující jednu z posledních památkově hodnotných staveb v této původně 
německé obci. Vzhledem k výše uvedeným důvodům proto považuji za vhodné, aby byla 
poštovní stanice prohlášena za nemovitou kulturní památku. [ ...]”
Ministerstvo kultury obdrželo dne 9. 4. 2020 návrh Národního památkového 
ústavu, územního odborného pracoviště v Telěi, ě. j. NPÚ-372/10572/2020 ze dne 
9.4.2020 na prohlášení dotčené klasicistní budovy bývalé poštovní stanice č. p. 17 
ve Stonařově za kulturní památku.
2
Ve výše zmíněném doporučujícím návrhu ze dne 9. 4. 2020 je k záměru prohlášení 
patrové klasicistní stavby za kulturní památku sděleno následující:
„[...] Objekt bývalé poštovní stanice čp. 17 se nachází v centru obce Stonařov 
na severovýchodním nároží návsi při silnici I. třídy z Jihlavy do Znojma. Někdejší císařská 
silnice, která byla zprovozněna v roce 1750, představovala hlavní poštovní a dopravní tah 
z Prahy do Vídně. Trojkřídlá budova byla součástí rozsáhlého areálu s uzavřeným čtyřbokým 
dvorem, který plnil také funkci přípřežní a mýtné stanice. Hospodářské objekty (stáje, 
kočárovna a stodoly) se však nedochovaly, dnes na hlavní budovu navazují bytové domy 
z konce 20. století a parkoviště. Pozemek z jihu lemuje silnice do Třeště. Samotná budova 
je  využívána k bydlení, v přízemí jsou umístěny obchody.
Popis
Vnější vzhled trojkřídlé budovy utrpěl značné ztráty stavebními úpravami v průběhu 
druhé poloviny 20. století, hmota a klasicistní jádro budovy se však dochovaly bez větších 
změn. Dvoupodlažní objekt vyzděný ze smíšeného zdivá je  částečně podsklepen a zakryt 
sedlovou střechou. Boční křídla ukončuje pultová střecha koncipovaná do řadové zástavby, 
což značně ovlivňuje hmotu stavby.
Vstupní východní desetiosé průčelí se obrací do návsi. Hlavní fasáda zdobená 
střídmým štukovým dekorem je  řešena symetricky s předsazeným čtyřosým rizalitem 
ukončeným trojúhelníkovým frontonem. Přízemí člení linie pásové bosáže a ukončuje patrová 
profúovaná římsa. Okna v patře mají nadokenní i parapetní římsy, ve středním 
rizalitu nadokenní trojúhelníkové frontony. Průčelí je zakončeno profilovanou římsou, 
v rizalitu obohacenou vloženým zubořezem; římsa se zubořezem obíhá i trojúhelníkový 
fronton. Novodobé výplně v přízemí nerespektují původní proporce otvorů, patro má okenní 
výplně plastové, které zachovávají přibližně původní rozměry oken. Boční fasády jsou hladké 
s nepravidelně rozmístěnými novodobými okenními otvory.
Kompozice průčelí do dvora je  narušena přízemními i patrovými přístavbami. 
Nároží severního křídla s hlavní budovou je  rozšířeno patrovou vestavbou sociálního zařízení 
z první poloviny 20. století. K severnímu rohu jižního křídla byla v druhé polovině 20. století 
přistavěna obytná patrová budova s vlastním vchodem ze dvora. V těchto místech byla dříve 
dle historické fotodokumentace dřevěná pavlač se schodištěm. Na západní fasádě jižního 
křídla je patrný otisk zbořeného hospodářského objektu s pultovou střechou, který uzavíral 
dvůr od jihu. Dnes na jeho místě stojí nižší a kratší stavba sloužící jako sklad. V hladké dvorní 
fasádě nenalezneme žádné původní výplně otvorů, také proporce oken jsou často pozměněny. 
Střešní okna jsou nepravidelně rozmístěna v nové taškové krytině.
Interiér prošel řadou stavebních úprav, původní koncepce příčného pětitraktu 
se středním průjezdem však zůstala zachována. Celé přízemí si uchovalo klenuté stropní 
konstrukce. V průjezdu nalezneme tři pole plackové klenby se štukovými zrcadly oddělené 
širokými pasy rovněž zdobenými štukovými lištami. Boční trakty kryjí klenby valené 
oddělené pasy nebo plackové klenby se štukovými zrcadly. Prostory severního a jižního křídla 
jsou pravděpodobně plochostropé.
Téměř autenticky se dochovalo trojramenné skeletové schodiště s plackovými 
klenbami nad podestami a segmentovými valenými klenbami nad rameny. Schodiště
3
s kamennými stupni a kamennou dlažbou na podestách je umístěno vpravo vedle průjezdu a 
vede až do podkroví. V schodišťovém prostoru nalezneme klasicistní dřevěné výplně otvorů 
včetně kování. Okna ukončená obloukem jsou vsazena do dřevěných rámů s plnou parapetní 
výplní. Tato konstrukce oddělující prostor zrcadla a schodiště je přichycena do zdivá 
kovovými skobami. Původní dochované dvoukřídlé dveře s obloukovým nadsvětlíkem jsou 
umístěny mezi schodištěm a podestou 1. patra. Dveře mají rámovou konstrukci a horní 
prosklené výplně křídel se dají otvírat nezávisle na dveřích, protože jsou připevněny vlastním 
vnějším kováním, pomocí rohovníku, čepu a obrtlíku. Jednoduché zavírací zařízení s pákovou 
klikou a pružinou doplňuje patrně později vložený krabicový zámek.
Plochostropé prostory v patře v průběhu 20. století sloužily různým účelům (škola, 
zdravotní zařízení, bydlení), poslední stavební úpravy je adaptovaly na byty. 
Příliš autentických stavebních prvků se v těchto prostorách nedochovalo. Některé místnosti 
oddělují dvoukřídlé dveře rámové konstrukce umístěné v profilovaných obložkových 
zárubních. Zajímavý prvek stoupající valené klenby, která patrně ústila do komínu, nalezneme 
nad úzkým prostorem vprostřed dispozice.
Podkroví bylo také upraveno pro bydlení, vznikla zde nová konstrukce podlahy a 
stropu, plášť byl zateplen. Půdní vestavba zabírá dvě třetiny krovu, bytové jednotky jsou 
přístupné úzkou střední chodbou osvětlenou střešními světlíky. Trojúhelníkový prostor 
nad hambalky přístupný po žebříku zůstal volný a je zde patrna konstrukce krovu pocházející 
z 19. století. Stojatou stolici se dvěma hambalky podélně ztužují ondřejské kříže. Dřevěné 
konstrukční prvky jsou čepované či plátované a zajištěné kolíky. Boční křídla budovy 
zakrývají pultové krovy přiléhající k úsporně vyzděným štítům, které zpevňují zděné pilíře 
z cihel.
Slohové, časové, autorské určení
Klasicistní stavbu poštovní stanice můžeme od počátku jejího vzniku spojit s historií 
císařské silnice a poštovní správy. Stavba císařské silnice mezi Vídní a Prahou započala roku 
1739, uvedena do provozu byla v roce 1750 a zcela dokončena v roce 1760. Do roku 1750 
byla jediná stabilní poštovní trasa z Vídně do Prahy přes Slavonice, Tábor a Jindřichův 
Hradec. Na nové poštovní trase o délce více než 300 kilometrů fungovalo v roce 1835 celkem 
21 poštovních a přípřežních stanic (na území Kraje Vysočina: Moravské Budějovice, 
Želetava, Stonařov, Jihlava, Stoky, Havlíčkův Brod, Kámen, Golčův Jeníkov). S počtem 
asi 500 koňů zde c. k. pošta za rok zajišťovala kolem 1250jízd a přepravila kolem 5000 osob. 
Jako kulturní památky na trase evidujeme čtyři stanice: Běchovice, hostinec čp. 1 (PV), Kolín, 
dům čp. 7 (KG), Kámen, hostinec čp. 10 (HB), Vranovská Ves čp. 38 (ZN). Dva posledně 
jmenované objekty jsou přitom výrazně mladší.
Prvním stonařovským poštmistrem byl Jan Václav Khull, přeložený sem v roce 1750. 
Celou podrobnou historii poštmistrů ve Stonařově až do roku 1912 sepsal Mgr. Radvan 
Klimeš. Z této historie je patrné, že poštovní úřad fungoval po celou dobu nepřetržitě 
v objektu čp. 17. V roce 1841 byla poštovní stanice erárem vykoupena a státním poštmistrem 
jmenován František Schramer, který rozšířil služby, zřídil místnost k odpočinku cestujících a 
pohostinství. Telegrafní stanice s jednou veřejnou telefonní hovornou zde byla uvedena 
do provozu v roce 1907.
Trojkřídlá půdorysná stopa hlavní budovy ve Stonařově je patrna již na mapě katastrů 
jihlavského panství z roku 1778. V roce 1784 byla poštovní stanice poničena požárem.
4
Na mapě Císařského povinného otisku stabilního katastru z roku 1835 je  vidět rozsáhlý areál, 
který patří k největším usedlostem v obci. Na trojkřídlou dispozici zděné budovy navazují 
dřevěné hospodářské objekty, obdélný protáhlý dvůr uzavírá zděná stavba stájí, za ní se 
rozkládá druhý dvůr uzavřený patrně stodolou, areál ukončuje zahrada se zděným domkem.
Současný a technický stav
V současné době je  v objektu cca 16 bytových jednotek, z nichž největší počet 
nalezneme v podkroví. Některé prostory v patře jsou bez využití a čekají na rekonstrukci. 
Přízemní místnosti mají novodobě prolomeny vlastní vstupy z komunikace a slouží 
jako obchody.
Během adaptace podkroví pro bydlení byl zateplen střešní plášť, vyměněna krytina, 
zpevněn a opraven krov. Již nedochází k zatékání dešťové vody, která v minulosti narušila 
stropní konstrukce natolik, že musely být v některých místech zcela vyměněny. Objekt se však 
stále potýká s problémem vlhkosti, která narušuje zdivo a omítky v přízemí. Budova nemá 
dostatečnou izolaci, hladina podzemních vod je velmi vysoká, prostor sklepa zaplnila voda a 
vzlíná svislými konstrukcemi, nejvíce kolem schodiště. Průjezd v přízemí byl opatřen 
přizdívkami, které však řeší problém pouze esteticky. Exteriér stavby trpí přilehlými silničními 
komunikacemi, zejména boční jižní fasáda, kde byla navýšena úroveň terénu a komunikace 
bez chodníku přiléhá přímo k degradovanému zdivu.
C. ODŮVODNĚNÍ NÁVRHU 
Navrhovaný předmět ochrany
Bývalá budova poštovní stanice čp. 17, s pozemkem st. p. č. 274/1, k. ú. Stonařov. 
Na pozemku se nachází také přízemní objekt s vlastním vstupem přiléhající k jižnímu křídlu 
budovy čp. 17.
Zdůvodnění památkové ochrany
Obec Stonařov v průběhu druhé poloviny 20. století poznamenala z pohledu 
urbanistického i architektonického řada negativních změn. Jedinou významnou a památkově 
chráněnou historickou pohledovou dominantou obce je kostel sv. Václava. Objekt bývalé 
poštovní stanice tak představuje další výrazný urbanistický a architektonický prvek 
připomínající zajímavou historii obce a její významné postavení v druhé polovině 18. století a 
zejména v první polovině 19. století, kdy došlo k největšímu rozkvětu poštovní i dostavníkové 
dopravy a kdy císařská silnice z Prahy do Vídně byla jednou z nejvytíženějších dopravních 
tepen monarchie. Historie klasicistní stavby je od počátku svého vzniku spojena s poštovní 
správou habsburské monarchie a svoji funkci si udržela nepřetržitě více než 170 let. Jedná se 
o jednu z nejstarších, ale především poslední památkově hodnotnou budovu z někdejšího 
souboru 21 poštovních stanic na trase.
V objektu se dochovaly původní hodnotné stavební konstrukce: plackové klenby 
se štukovými zrcadly, trojramenné skeletové schodiště s plackovými klenbami nad podestami 
a segmentovými valenými klenbami nad rameny, kamenné stupně s původní kamennou 
dlažbou, klasicistní výplně dveří a oken na schodišti včetně kování, hambalková konstrukce 
krovu podélně ztužená ondřejskými kříži. [ ...]”
5
Magistrát města Jihlavy, úsek státní památkové péče, jako příslušný správní orgán 
památkové péče, ve svém dopise č. j. MMJ/SÚ/29106/2020-ZáD - UID: jihlvp20v00t38 
ze dne 20. 3. 2020 prohlášení posuzovaného patrového klasicistního objektu za kulturní 
památku rovněž doporučil:
„[...] Předmětný objekt bývalé poštovní stanice č. p. 17 se nachází v obci Stonařov, 
okres Jihlava, Kraj Vysočina, pare. č. 274/1, k. ú. Stonařov. Vlastníkem je Městys Stonařov, 
který objekt využívá jako bytové jednotky a 1 NP jako nebytové prostory. V průběhu 20. a 
na začátku 21. stol. zde došlo k četným nevhodným novodobým stavebním úpravám, 
které významně a nenapravitelně degradují historickoarchitektonickou hodnotu objektu 
(demolice a přístavba v zadní části objektu, plastová okna a jiné úpravy stavebních otvorů, 
nevhodná vestavba bytových jednotek, havarijní technický stav celého objektu, aj.). V 1 NP se 
dochovaly plackové klenby se štukovými zrcadly, část kamenné dlažby a prostor kolem 
schodiště. V nebytových prostorách na levé straně se dochovaly klenby. Pravá strana nám 
nebyla zpřístupněna. 2 a 3 NP je z větší části poznamenáno nevhodnými novodobými 
stavebními úpravami. Krov je  s menšími úpravami zachován.
Kulturněhistorická hodnota objektu je  dochovaná. Objekt je jednou z poštovních 
stanic na bývalé císařské cestě z Vídně do Prahy. Výstavba císařské cesty trvala od roku 1739 
až do roku 1760, kdy byla dokončena 300 km dlouhá komunikace pro poštovní provoz. Byla 
jednou z nejvytíženějších tepen monarchie do 2. pol. 19. stol., kdy došlo kpřevratnému rozvoji 
železnice. Na této trase bylo postaveno do roku 1835 21 poštovních a přepřažních stanic, 
které se do současné doby dochovaly v malém počtu.
Správní orgán objekt bývalé poštovní stanice č. p. 17 ve Stonařově doporučuje 
prohlásit za nemovitou kulturní památku z důvodu kulturněhistorických hodnot. “
Krajský úřad Kraje Vysočina, úsek státní památkové péče, ve svém vyjádření 
č. j. KUJI 34164/2020 - OKPP 39/2020 ze dne 3. 4. 2020 s prohlášením dotčené stonařovské 
poštovní budovy při bývalé císařské silnici za kulturní památku rovněž souhlasí, 
a to s následujícím odůvodněním:
„[...] Klasicistní budova bývalé pošty je pozůstatkem rozsáhlejšího uzavřeného 
areálu, který byl částečně demolován ve 20. století. Budova ovšem i nadále zůstává 
dominantou prostoru frekventované křižovatky v centru městyse. Hlavní průčelí budovy 
s předsazeným rizalitem ukončeným trojúhelníkovým frontonem, zdobené štukovým dekorem a 
bosáží je osazeno novodobými okenními výplněmi (zachovány zůstaly alespoň původní 
proporce) a zejména ne zcela vkusnými výkladci (přízemí dnes slouží obchodní činnosti) 
a novodobými vstupními vraty.
Interiér budovy je oproti exteriéru dochován v hodnověrnější historické podobě. 
Průjezd je  zaklenutý plackovou klenbou se štukovým dekorem, klenby se dochovaly 
i v ostatních místnostech přízemí. Za zmínku z hlediska památkové péče určitě stojí 
překvapivě intaktně dochované schodiště se středovým zrcadlem. Prostory v patře jsou 
plochostropé, novodobě rozdělené na byty, které jsou vestavěny i do podkroví, přístupného 
úzkou chodbou osvětlenou střešními světlíky, což výrazně nevhodně ovlivnilo tvar střechy 
i hmotu celého objektu. V budově se částečně dochovala kamenná dlažba v přízemí a několik 
původních dveřních výplní i s kováním. Stavebně-technický stav objektu vyžaduje ráznější 
formu údržby (zejména co se týče řešení problému s vlhkostí v objektu).
6
Krajský úřad zdůrazňuje, že architektonická hodnota stavby není hlavní příčinou, 
proč se nakonec přiklonil k souhlasu s prohlášením objektu za kulturní památku. Jsou to 
především důvody spojené s využíváním stavby v minulosti a skutečnost, že budova je dnes 
prokazatelně jednou z posledních alespoň částečně v autentické podobě dochovaných 
poštovních stanic na trase Praha - Vídeň (Jihlava - Znojmo).
V této věci krajský úřad vychází zejména z poznatků, jež mu poskytl pracovník 
Jihomoravského muzea ve Znojmě PhDr. Jiří Kacetl, který se tematice dlouhodobě věnuje a je  
autorem několika statí (Kacetl, Jiří: Entstehung und Ausbau der k. k. "Commercial-Strafe" 
von Wien nach Prag uber West - Máhren /  Vznik a stavba c. k. "komerciální silnice" z Vídně 
do Prahy přes západní Moravu. In: Hranice. Historie. Lidé. /  Grenze. Geschichte. Menschen. 
Colloquium Vranov nad Dyjí 2013. Der Tagungsband. Ed. Alfred Damm. Vyd. 1. St. Poltěn: 
Diozesenarchiv St. Poltěn, 2014, S. 195-208. ISBN 978-3-901863-44-8 a Bezemek, Ernst - 
Ecker, Friedrich - Kacetl, Jiří: Die Prager Strafie. Vyd. 1. Schleinbach (AT): Edition Winkler 
- Hermaden, 2013. 124 s. ISBN 978-3-9503378-5-3) a společné česko - rakouské výstavy 
("Císařská silnice z Vídně do Prahy /  Die Kaiserstrafe Wien - Prag (Die Prager Strafie)", 
autoři: Jiří Kacetl ve spolupráci s E. Bezemkem a F. Eckerem.
Z uvedených materiálů lze zjistit, že s iniciativou výstavby a zlepšení stavu silnic přišel 
císař a král Karel VI., když po své korunovační jízdě přes Znojmo do Prahy v roce 1723 
vyhodnotil stav starých zemských cest jako katastrofální. Nařídil vypracovat plány k výstavbě 
tzv. komerciálních silnic, které by Vídeň spojily se všemi zeměmi jeho rozsáhlé říše. Z Vídně 
na sever byla nejprve řešena silnice na Mikulov, Brno a Olomouc. Silnice přes jihozápadní 
Moravu přišla na řadu později. Výstavba byla zahájena v roce 1739 a po nástupu jeho dcery 
Marie Terezie byla částečně přerušována v důsledku válek o Slezsko. Nicméně i přes tyto 
obtíže se podařilo více než tři sta kilometrů dlouhou silnici roku 1760 dokončit.
Na novou komunikaci převedla Marie Terezie poštovní provoz a za účelem zvýšení 
příjmů na její údržbu zde postavila nové silniční mýtnice se závorou. Znojemsko - pražská 
silnice se brzy stala jednou z nejvytíženějších dopravních tepen monarchie. Na celé trase bylo 
v roce 1835 celkem 21 poštovních stanic (v moravském úseku: Znojmo, Vranovská Ves, 
M. Budějovice, Želetava, Stonařov, Jihlava) o celkovém počtu asi 500 koňů. C. k. pošta 
zde zajišťovala ročně něco kolem 1250 jízd a přepravila kolem 5000 osob. Cesta spěšným 
dostavníkem z Prahy do Vídně, zavedeným roku 1823, trvala 34 hodin.
Budova bývalé poštovní stanice ve Stonařově je  v současnosti skutečně již téměř 
posledním svědkem této čilé aktivity a je  hmotným dokladem vývoje poštovnictví na našem 
území před zavedením železniční dopravy.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem souhlasí krajský úřad zejména s přihlédnutím 
k historickému využívání objektu s prohlášením bývalé poštovní stanice č. p. 17 ve Stonařově 
na pozemku p. č. 274/1, k. ú. Stonařov, obec Stonařov, okres Jihlava, Kraj Vysočina, 
za kulturní památku. “
Ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, 
ve znění pozdějších předpisů, byl o zahájení řízení písemně vyrozuměn vlastník předmětného 
objektu navrženého na prohlášení za kulturní památku, a v souladu s ustanovením § 36 odst. 3 
zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, mu bylo umožněno, 
aby se před vydáním rozhodnutí vyjádřil k podkladům, které Ministerstvo kultury v průběhu
7
řízení shromáždilo. Vlastník, Městys Stonařov, této možnosti využil a dne 29. 4. 2020 
se seznámil s obdrženými stanovisky a obsahem spisu Sp. zn. MK-S 876/2020 OPP.
Po vyhodnocení všech výše uvedených podkladů dospělo Ministerstvo kultury 
k následujícímu závěru: Bývalá stonařovská poštovní stanice č. p. 17 je významnou 
architektonickou ukázkou reprezentativní klasicistní budovy pošty zpočátku 19. století, 
která je v souvislosti s výstavbou císařské silnice situována na liniové dálkové trase Vídeň -  
Jihlava -  Praha, a jež je v souvislosti s reorganizací a racionalizací poštovních tratí zahájenou 
v 18. století císařem Karlem VI. a jeho nástupnicí císařovnou Marií Terezií zasazena 
do zajímavého urbanistického kontextu ryze venkovského prostředí nevelkého městečka. 
Svým výrazně městsky utvářeným podélným patrovým průčelím s mírně vystupujícím 
ústředním rizalitem završeným trojúhelníkovým frontonem je dotčená stavba dodnes 
nepřehlédnutelnou pohledovou dominantou historického středu Stonařova, z nadregionálního 
hlediska je pak důstojnou připomínkou bohaté historie a kdysi značně rozmanité stavební 
typologie velkých poštovních a přepřahacích stanic 18. století a první poloviny 19. století.
Přestože je kdysi průjezdná trojkřídlá hlavní budova č. p. 17 pouze torzem původního 
rozlehlého souboru s protáhlým uzavřeným dvorem obklopeným hospodářským zázemím, 
vozovou kolnou, kočárovnou, stájemi, stodolou a navazující zahradou se symetricky 
komponovaným rozvrhem a zahradním domkem (viz mapové podklady stabilního katastru 
z roku 1835; zdemolováno převážně ve druhé polovině 20. století), vlastní patrový objekt si 
i přes některé dílčí nevhodné úpravy a pozdější utilitární modernizace nadále uchoval svůj 
převažující slohový klasicistní charakter, veškeré stěžejní historické stavební konstrukce 
i celou řadu cenných řemeslných detailů v interiéru (jedná se např. o zaklenutý sklep, bývalý 
průjezd do dvora s plackovými klenbami a meziklenebními pasy zdobenými motivem 
štukových zrcadel, o navazující zaklenuté místnosti v přízemí, spojovací zaklenutou chodbu 
ke schodišti tamtéž, o vertikální zděnou konstrukci klasicistního trojramenného skeletového 
schodiště dopátrá a podkroví s plackovými klenbami nad podestami a segmentovými 
valenými klenbami nad rameny, o původní dlažby z masivních kamenných desek a kamenné 
stupně schodiště, o prosklené autentické interiérové klasicistní dřevěné výplně klenutých 
otvorů schodiště včetně dobového kování, o místy dochované dvoukřídlé dveře rámové 
konstrukce s kazetovými výplněmi a původním kováním, nebo o tesařsky vyhotovený krov 
se stojatou stolicí se dvěma hambálky a podélným zavětrováním ondřejskými kříži). Vysokou 
památkovou hodnotou se vyznačují rovněž autentické omítkové vrstvy některých prostor a 
místností, které mohou vzhledem k reprezentativnímu charakteru budovy ukrývat dobovou 
dekorativní výzdobu stěn, stropů a kleneb, doloženou u významově analogických realizací 
z 19. století. V souvislosti s dlouhou kontinuální historií stonařovské poštovní stanice je dále 
více než pravděpodobné, že současný klasicistní objekt ve svém stavebním jádru uchovává 
relikty starších pozdně barokních zděných konstrukcí, jako je tomu ostatně i u nepříliš 
vzdálené patrové klasicistní poštovní stanice s hostincem ve Stokách ě. p. 1 na téže dálkové 
trase. Se stonařovskou poštou si je tento mohutný uzavřený objekt a s ním i diagonálně 
protilehlý patrový dům Stoky č. p. 61 tvaroslovně blízký architektonickým uplatněním 
klasicistního fronto nu orámovaného motivem hladkých mutuli.
Ministerstvo kultury dále dodává, že status kulturní památky neznemožňuje 
pokračování stávajícího využívání objektu. Prohlášení věci za kulturní památku není pojato 
jako jednostranné omezení vlastnického práva bez náhrady, protože zákon o státní památkové 
péči nabízí řadu kompenzací, vázaných na zachování a údržbu kulturní památky (možnost 
bezplatných odborných konzultací, čerpání dotací na plánovanou odbornou opravu a obnovu). 
Výše a způsob náhrad jsou dány povahou věci, zejména též odvisí od výše nákladů,
8
jimiž obnova či údržba kulturní památky překračuje obvyklé náklady. Aktuálně 
se posuzovaný objekt potýká zejména s problémem silného zavlhčení sklepa a zdivá v přízemí 
z důvodu navýšené úrovně povrchu frekventované silniční komunikace, zasolení a 
přítomnosti vysoké hladiny podzemních vod.
Pro své hodnoty architektonické, urbanistické, historické, uměleckořemeslné, 
řemeslné a jako projev tvůrčích schopností a práce člověka dotčená klasicistní budova bývalé 
poštovní stanice č. p. 17 ve Stonařově splňuje podmínky ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) 
zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, pro prohlášení 
věci za kulturní památku.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podle ustanovení § 152 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., 
správní řád, ve znění pozdějších předpisů, podat ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení rozklad. 
Lhůta pro podání rozkladu počíná běžet podle § 40 odst. 1 písm. a) správního řádu den 
následující po dni, kdy bylo toto rozhodnutí doručeno. Doručení písemnosti upravuje § 23 a 
§ 24 správního řádu, který stanoví, že nebyl-li adresát tohoto rozhodnutí zastižen, 
rozhodnutí se uloží v provozovně provozovatele poštovních služeb. Jestliže si adresát 
uložené rozhodnutí ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy bylo rozhodnutí k vyzvednutí v provozovně 
provozovatele poštovních služeb připraveno, nevyzvedne, považuje se rozhodnutí podle § 24 
odst. 1 správního řádu za doručené posledním dnem této lhůty (od tohoto dne běží v tomto 
případě lhůta pro podání rozkladu). Doručení písemnosti pomocí datové schránky upravuje 
§ 17 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, 
který rovněž stanoví přednostní doručování dokumentů prostřednictvím datové schránky. 
Nepřihlásí-li se adresát do své datové schránky ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument 
dodán do datové schránky, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této 
lhůty. O rozkladu proti tomuto rozhodnutí rozhoduje ministr kultury. Rozklad se podává 
u Ministerstva kultury na výše uvedenou adresu.
Mgr. Ing. Eva Trejbalová 
vedoucí oddělení ochrany kulturních památek 
v odboru památkové péče Ministerstva kultury
Stejnopis rozhodnutí:
Národní památkový ústav, generální ředitelství 
Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Telči 
Magistrát města Jihlavy, úsek státní památkové péče 
Krajský úřad Kraje Vysočina, úsek státní památkové péče
Na vědomí:
Příloha:
Orientační zákres umístění kulturní památky do kopie katastrální mapy. 
Čtrnáct identifikačních fotografií kulturní památky.
9
Orientační zákres umístění kulturní památky do kopie katastrální mapy -  nedílná součást 
výroku rozhodnutí č. j. MK 32166/2020 OPP ze dne 18. 5. 2020.
10

Originál dokumentu:

analogový

Typ/druh dokumentu:

Typ dokumentu:	publikace, listiny, spisové dokumenty
Druh dokumentu:	evidence kulturních památek
Bližší specifikace:	rozhodnutí o prohlášení za KP

Jméno souboru:

G0565156.pdf

Formát souboru:

application/pdf

Autor záznamu:

Michl Lukáš

Popis dokumentu:

Stonařov, bývalá poštovní stanice čp. 17. Rozhodnutí o prohlášení za KP.

Název pracoviště:

generální ředitelství

Velikost dokumentu (v bytech):

7961636 B

Rozměry obrazového dokumentu:

Autor originálu:

Ministerstvo kultury; Slavík Jiří;

Klíčová slova:

Kulturní památka nemovitá;

Uživ. klíčová slova:

dokument ÚSKP;

Datum vzniku:

18.05.2020

Licence:

Typ:	úřední dílo - dílo, na které se nevztahuje ochrana podle práva autorského (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121)

Vazby dokumentu na aplikace IISPP

Bližší specifikace

Odkaz

Aplikace: Památkový katalog - právní stav

Druh záznamu: Právní stav

Ident. zázn.: Id právního stavu

Hodnota ident.: 22803009

Bližší specifikace:

Název	bývalá poštovní stanice
Číslo ÚSKP	106586
Kód fáze ochrany	P
Fáze ochrany	památkově chráněno
Kód typu ochrany	KP
Typ ochrany	kulturní památka

Aplikace: Památkový katalog - právní akt

Druh záznamu: Právní akt

Ident. zázn.: Id právního aktu

Hodnota ident.: 23923784

Bližší specifikace:

Název	rozhodnutí o prohlášení za KP
Číslo	MK 32166/2020 OPP
Datum nabytí právní moci	09.12.2020
Typ ochrany	kulturní památka
ID právního stavu	22803009 Načítám data z navázané aplikace...

Územní identifikace dokumentu

Územní rozsah:

objekt lokalizovaný

Definiční body

Def. bod

Název objektu

Část obce

Č. dom.

Ulice

Č. or.

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Def. bod: 1708093

Název objektu:

Část obce: Stonařov

Č. dom.: č.p. 17

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Stonařov

Obec: Stonařov

ORP: Jihlava

Okres: Jihlava

bývalá poštovní stanice (právní stav 22803009)

Přírůstkové body

Přír. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Lokality

Kód CZ

Název lokality

Reálný typ

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Kraj

Kód CZ: 15315

Název lokality: Stonařov

Reálný typ: městys

Kat. území: Stonařov

Obec: Stonařov

ORP: Jihlava

Okres: Jihlava

Kraj: Kraj Vysočina

bývalá poštovní stanice (právní stav 22803009)

Historické regiony

Kód RS

Název hist. regionu

Kód RS: 366

Název hist. regionu: Jihlava

bývalá poštovní stanice (právní stav 22803009)

Ke stažení Náhled Poslat žádost