Zavřít ( + - )

Metainformační systém NPÚ

Detail dokumentu

Tisk

Náhled:

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Textový obsah:

4p <p
Ministerstvo kultury
Národní památkový ústav 
Došlo: 2021-01-18 10:37:32
č i NPU-310/4060/2021
Listů: 8 Příloh: 0
Maltézské náměstí 471/1 
118 11 Praha 1
Telefon: 257 085 111 
Fax: 224 318 155
E-mail: epodatelna@mkcr,cz
Rozhodnutí nabylo právní moci:
za správnost:
2 Á J L  ° V Praze dne 30.11.2020 
Č.j.M K 73528/2020 OPP 
Sp. zn. MK-S 6922/2020 OPP 
Vyřizuje: Mgr. Ivana Brožová
Správa železnic, státní organizace 
Dlážděná 1003/7 
Nové Město 
110 00 Praha 1
R O Z H O D N U T Í
Ministerstvo kultury jako příslušný orgán státní správy na úseku státní památkové péče podle 
ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, a zákona ě. 
500/2004 Sb., správní řád, oba ve znění pozdějších předpisů:
I. p r o h l a š u j e  pozemek p. č. st. 887 včetně nádražní budovy č. p. 699, k. ú. Zatec, 
obec Zatec, okres Louny, Ústecký kraj, za kulturní památku;
a
v
II. p r o h l a š u j e  pozemek p. č. st. 867 včetně skladu č. p. 700, k. ú. Zatec, obec 
Zatec, okres Louny, Ústecký kraj, za kulturní památku.
V tomto řízení dle § 27 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění 
pozdějších předpisů, je účastníkem řízení Správa železnic, státní organizace, sídlo: Dlážděná 
1003/7, Nové Město 110 00 Praha 1, IČO: 70994234.
Nedílnou součástí výroku tohoto rozhodnutí je příloha s orientačním zákresem umístění 
kulturní památky do kopie katastrální mapy. Nedílnou součástí rozhodnutí je příloha se 
čtyřmi identifikačními fotografiemi kulturní památky.
1
Odůvodnění
Ministerstvo kultury obdrželo dne 11. 4. 2016 podnět č. j. NPÚ-351/26532/2016/PP/OEDIS 
ze dne 6. 4. 2016 od Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště 
v Ústí nad Labem, k prohlášení souboru „železniční stanice Žatec“ v Žatci, okres Louny, za 
kulturní památku.
Popis a datace předmětných objektů dle Národního památkového ústavu, územního 
odborného pracoviště v Ústí nad Labem, č. j. NPÚ-351/26532/2016/PP/OEDIS ze dne 6. 4. 
2016:
Nádražní budova je patrová podsklepená původně hladce omítnutá stavba postavená na v 
podstatě obdélném půdorysu. Hlavní západní část budovy má sedlovou střechu („nádražního 
typu“ čili bez korunní římsy a značně předstupující před fasádu) a před jižním hlavním 
průčelím má přistavěné v půdorysu oválné přízemní schodiště s terasou na střeše. Východní 
část budovy (bývalá nádražní restaurace) má střechu valbovou a „krček“ spojující obě části 
střechy pultové. Střechy jsou kryty červeně natřenými plechovými čtvercovými na koso 
postavenými šablonami, pouze střechy „krčku“ a pultová střecha perónu severního průčelí 
jsou kryty dnes již rezavým vlnitým ocelovým plechem. Budova je postavena na terénní 
hraně, tak, že v jižním průčelí se suterén jeví jako přízemí. Před západním průčelím je tento 
výškový rozdíl vyrovnán rampou pro pěší.
Fasády jsou vodorovně členěny kordonovou římsou mezi přízemím a patrem, která je součástí 
úplného kládí, na níž spočívá malý soklík patra a soklem přízemí. Tento sokl je na jižním a z 
části na západním průčelí dole doplněn kordonovou římsou mezi přízemím a suterénem. 
„Krček“ a restaurační pavilon mají navíc korunní římsy, na „krčku“ skromněji profilovanou. 
Rizality hlavní části budovy a restaurační pavilon jsou svisle členěny nárožními pilastry 
(původně výrazně pásově bosovanými), které v patře přecházejí v lisénové rámy. Rizality jsou 
zakončeny nízkými troj úhelnými neoddělenými štíty s kulatým oknem ve vrcholu. Mezi 
pilastry v původně nevýrazně bosovaném přízemí jsou mezi okny nižší široké pilastry, jejichž 
římsové hlavice nesou nad okny půlkruhem klenoucí se archivolty. V takto vzniklých nikách 
byla osazena dvojitá, půlkruhem zaklenutá, ven a dovnitř otvíravá trojkřídlá (do „T“ dělená) 
desetitabulková okna, která se zachovala v severním průčelí. Jinde (i v patře tohoto průčelí) 
jsou dnes asi od 1. poloviny 20. století (pokud nebude uvedeno jinak) okna obdélná dvojitá 
dovnitř otvíravá čtyřkřídlá čtyřtabulková do špalet osazená. V patře jsou opatřena plochými 
šambránami s nadokenními římsami. Suterén jižního průčelí pilastrů neměl, měl však 
výraznou pásovou bosáž, která se nad tehdy půlkruhem zaklenutými okny zalamovala do 
klenáků. Dnes je skoro celá fasáda, asi od 70. let 20. století, upravena stříkaným (původně asi 
světle zeleným) břízolitem, výjimku tvoří část zakrytá střechou perónu.
Hlavní jižní uliční podélné průčelí je dvacetidvouosé, rozdělené na 13 + 4 + 5 os (hlavní část 
budovy + „krček“ + bývalá restaurace), přičemž třináctiosá hlavní část budovy je dvěma 
postranními rizality rozdělena na 2 + 9 + 2 osy. V suterénu jsou dnes zpravidla obdélná 
dvojitá dvoukřídlá (křídla nad sebou) dvoutabulková dovnitř otvíravá okna osazená ve 
špaletách, opatřených mřížemi. V 1., ve 3., v 11., 16. a ve 21. ose jsou okna nahrazena dveřmi 
a další dveře jsou mezi okny ve 4. a 5. ose. Okna patra „krčku“ jsou oproti výše popsaným 
zhruba čtvercová dvoukřídlá dvoutabulková a jejich šambrány nemají nadokenní římsu. 
Sambrány oken patra restauračního pavilonu jsou spojeny spolu a s lisénovým rámem nad 
polovinou výšky oken plochými vodorovnými pasy, v jimi oddělených dolních plochách jsou 
vystouplá obdélná zrcadla. K hlavní části budovy, k úseku mezi rizality, je v přízemí a 
suterénu přistavěno, v místě 6. až 8. okenní osy, schodiště. To je v půdorysu zhruba oválné. 
Tento „ovál“ tvoří čtverec zvětšený na západní a východní straně o odsazené půlkruhy, na 
straně při budově jsou odsazeny více - o celou jednu okenní osu, v níž jsou v přízemí okna a v
2
suterénu dveře. Čtverec schodiště je zastřešen terasou, jejíž zábradlí tvoří zděná atika, na čelní 
straně opatřená zaslepenou balustrádou z kuželek kruhového průřezu. Půlkruhové části mají 
půlkuželové, téměř ploché, střechy kryté červeně natřeným asi ocelovým plechem. Členění 
fasády přechází na schodiště z přilehlého úseku jižního průčelí, s tím, že kordonová římsa je 
nahrazena níže umístěnou římsou korunní, půlkruhové části mají po třech oknech v přízemí a 
suterén je bez oken. Pouze čelní strana „čtverce“ je uspořádána jinak. V přízemí má velké 
termální okno rozdělené zděnými pilířky na tři díly s profilovanou šambránou s hlavním 
klenákem ve tvaru volutové konzoly podpírající korunní římsu. Výplň okna je jednoduchá 
pevná rozdělená na 12 + 36 + 12 tabulek. V suterénu je pod oknem vpadlina, v níž je pod 
středním dílem okna značně předstupující hlavní portál v podobě toskánské edikuly 
zakončené segmentovým frontonem. Ve špaletě této edikuly jsou osazeny původní dvoukřídlé 
levé, dovnitř otvíravé, rámové bohatě členěné dveře o čtyřech výplních, z nichž ty horní jsou 
podstatně větší a zasklené.
Východní boční průčelí, vlastně boční průčelí restauračního pavilonu, je tříosé. Suterén je 
zakryt terénem, přízemí je členěno jako průčelí jižní s tím, že v 1. ose je okno nahrazeno 
dveřmi (dvoukřídlými ven otvíravými rámovými o šesti výplních, z nichž dvě horní asi 
zasklena a dnes zabedněna, s dvoukřídlým dvoutabulkovým ven otvíravým nadsvětlíkem) a 
patro má pouze jedno nižší okno ve střední ose. Nadokenní římsa šambrány tohoto okna je ve 
výši vodorovného pasu (spojující lisény lisénového rámu), který sem přešel z jižního průčelí. 
Okno má ve špaletě osazenu podivnou výplň. Ta je jednoduchá, trojdílná. Dva postranní díly 
jsou pevné, v prostředním je ven otvíravé křídlo, zajištěné na vnější straně (?!) dvěma 
obrtlíky.
Před průčelím je plocha, která dříve sloužila bezpochyby jako zahradní restaurace, a která je 
na jižním konci ze západní strany držena opěrnou zdí s železným zábradlím děleným do 
několika obdélných polí vyplněných diagonálními pruty.
Severní podélné ke kolejišti obrácené průčelí je dvacetipětiosé, rozdělené n a 2 + l  + l +  5 + 3 
+ 13 os, tj. 1. a 2. osa patří menšímu přístavku, 3. osa většímu přístavku, 4. osa bývalému 
průchodu, 5. až 9. osa restauračnímu pavilonu, 10. až 12. osa „krčku“, 13. až 25. osa hlavní 
části budovy. Menší přístavek (pozn. Ministerstva kultury: tento přístavek je objekt bez 
čp/če na pozemku p. č. 6190, který nebyl předmětem tohoto řízení. Jedná se o 
novodobou přístavbu umýváren z 2. pol. 20. stol.) (pod sedlovou střechou malého sklonu 
krytou živičnou lepenkou) má na průčelí krom soklu lisénový rám, jehož západní lisénu tvoří 
liséna vedlejšího většího přístavku. V 1. ose má dvoukřídlé okno ve špaletě opatřené 
novodobou mříží, ve 2. ose jsou levé dovnitř otvíravé rámové dveře o třech výplních, z nich 
horní (zhruba čtvercová) je zasklena dvěma tabulkami. Boční východní průčelí menšího 
přístavku je tříosé, má lisénový rám, v 1. ose bylo větší okno (dnes zazděné, v horní části 
luxfery), ve 2. a ve 3. ose je po dnes zabedněném okénku. Zadní jižní průčelí přístavku je 
nečleněné a má jedno na šířku postavené obdélné dvoukřídlé a dvoutabulková okno. Větší 
přístavek (pod sedlovou střechou malého sklonu navazující na střechu perónu a krytou 
vlnitým plechem) má severní průčelí a průčelí západní (obrácené do zastřešeného perónu s 
jedním slepým oknem) členěné jako běžné přízemí, s tím, že na východní straně je ohraničeno 
lisénou a na severozápadním nároží výrazně bosovaným pilastrem, který je zakončen hlavicí 
až nad střechou. Zadní jižní průčelí je téžjednoosé, členěné stejně jako severní, pouze je 
ohraničuje lisénový rám. Před 4. až 25. osou je před průčelím zastřešený perón. Jeho dřevěná 
konstrukce střechy je nesena jedenácti litinovými kompozitními sloupy. Podlaha je dnes 
vydlážděna na střih položenými čtvercovými betonovými dlaždicemi, na straně ke kolejišti 
lemovanými pískovcovými obrubníky. Dříve měla „pražskou mozaiku“ z černých a červených 
mramorových kostek, z které se kousek zachoval před dveřmi v 8. ose průčelí. Perón je od 
kolejiště oddělen železným zábradlím se čtyřmi Zachovalými posuvnými dvoukřídlými 
vrátky, kterými se dříve pouštěli cestující pouze k již stojícím vlakům. Zábradlí je stojkami
3
rozděleno do padesáti polí, které jsou vyplněny diagonálními pruty. U většiny stojek je 
zachováno zakončení litinovou nejspíše piniovou šiškou. Ve 4. oseje plným obloukem 
zaklenutý bývalý průchod, který je proražen v k východu prodloužené zdi přízemí bývalé 
restaurace. Průchod nejspíše zpřístupňoval schodiště postavené podél východního průčelí 
restauračního pavilonu, které ústilo před jižním průčelím budovy, sloužilo tak k rychlému 
odchodu cestujících z nádraží. 5. až 9. osa patří restauračnímu pavilonu. V přízemí má v 6. 
a 8. ose po dvoukřídlých dveřích, ty v 8. ose jsou původní. Jedná se o dvojité dvoukřídlé 
pravé, ven a dovnitř otvíravé, rámové dveře o čtyřech výplních, z nichž ty horní (více jak 
dvojnásobné výšky) jsou zaskleny velkým počtem tabulek (celkem stodvanácti), nad dveřmi 
dvoukřídlý čtyřtabulkový nadsvětlík ve tvaru termálního okna. V patře má pavilon v 5., 6., 8. 
a v 9. ose stejná podivná okna, jaké má v patře východního průčelí, okno v 7. ose bylo 
zazděno. Na rozdíl od východního průčelí šambrány těchto oken nemají nadokenní římsy a 
dnes je odstraněn i vodorovný pás, který je spojoval ve výši překladu. „Krček“ v 10. až 12. 
ose má v tomto průčelí pouze přízemí, kde v 10. a 12. ose je okno nahrazeno novodobými 
dvoukřídlými dveřmi. Hlavní část budovy ve 13. až 25. oseje postranními rizality rozdělena 
na 2 + 9 + 2 osy. V přízemí ve 13., 19., 20. a 25. ose jsou místo oken novodobé dvoukřídlé 
dveře, v 25. ose doplněné zádveřím v podobě před tyto dveře postaveného dřevěného hranolu 
rámové konstrukce se zasklenými bočními stěnami (každá o 5 x 4 čtvercových tabulkách) a s 
dvoukřídlými kyvnými rámovými dveřmi o šesti výplních, z nichž čtyři horní jsou zaskleny. 
Na západní straně uzavírá perón přízemní zeď (která je pokračováním přízemí západního 
bočního průčelí) s jedním oknem a na severu zakončená pilastrem. K tomuto pilastru je z 
východní strany přistavěna hranolová budka nádražního rozhlasu, která z perónu mírně 
vyčnívá ke kolejišti. Budka má obdélný půdorys, zděný parapet, nad ním je dřevěná rámová 
konstrukce pod plochou střechou. V severní polovině má okna na všechny tři strany, ve 
východní stěně k tomu (na jižní straně) levé, ven otvíravé, rámové dveře o třech výplních. 
Západní boční štítové průčelí, vlastně boční průčelí hlavní části budovy, je tříosé, v přízemí 
rozdělené pilastry do tří polí a na levé straně rozšířené o jednu osu (a o jedno pole) zdí 
uzavírající zastřešený perón na západní straně. Původně v přízemí, v ose této zdi a ve střední 
ose průčelí, byly dveře, jak o tom svědčí schodišťové stupně pod parapety dnešních oken. 
Suterén má okno pouze ve 3. ose, zbytek průčelí je zakryt vyšším terénem drženým opěrnou 
zdí. V patře přecházejí pilastry do tří lisénových rámů, které jsou součástí neodděleného štítu. 
Ve střední ose štítu je dvoukřídlé dvoutabulková dovnitř otvíravé okno osazené ve špaletě s 
pásovou šambránou s nadokenní římsou. V ose lisén jsou osazeny ozdobně vyřezávané 
konzoly podpírající vaznice neb pozednice krovu střechy.
Obdobně je řešeno patro východního průčelí hlavní části budovy (nad ,,krčkem“), pouze s tím 
rozdílem, že okno ve střední ose v patře je sdružené.
Interiér má třítraktovou dispozici, která je porušena pouze na koncích objektu, kde již nebylo 
třeba střední chodby. Ve středu dispozice hlavní části budovy je plochostropá odbavovací 
hala, kterou dělí dva asymetricky umístěné pilíře s profilovanými římsovými hlavicemi a 
patkami. Ty vymezují střední trakt a nesou průvlaky nesené při obvodových zdech pilastry se 
stejnými hlavicemi a patkami jako u pilířů. Průvlaky jsou na stranách profilovány jako úplné 
kládí, tato profilace přechází z nich i na obvodové stěny. Ve středním chodbovém traktu má 
hala na západní straně zasklenou příčku secesního tvaru s kývavými dvoukřídlými dveřmi, 
které směřují k dopravní kanceláři. Naproti této stěně vede z haly chodba končící u stejné 
stěny, jejíž dveře byly vstupem do bývalé nádražní restaurace. Z chodby jsou na jižní straně 
přístupné záchodky a schodiště do patra i suterénu.
Z haly na jižní straně vede trojice dveří na representativní schodiště, které spojuje halu s 
prostorem před jižním průčelím nádražní budovy, které je o podlaží níž. Dvouramenné 
schodiště má jakoby oválný půdorys, kde k obdélné střední části (v níž jsou podesty, na jihu 
dolní a na severu horní, a k nim přiřazená schodišťová ramena, po dvou na východě a západě)
4
jsou přisazeny mezipodesty v půdorysně půlkruhových částech, rozšiřujících schodiště na 
západě a východě. Zábradlí schodiště je provedeno ve štuku jako balustráda z kuželek 
kruhového průřezu. Plochý strop je rozdělen profilovanými (jako v hale) průvlaky do čtyř 
polí, které mají po obvodě štukové lišty. Průvlaky jsou neseny štukovými volutovými 
konzolami dole ozdobenými ženskými hlavami s ratolestmi.
Podlahy cestující veřejností přístupných prostor mají dosud zachovánu keramickou dlažbu 
provedenou z dlaždic, které vytvářejí ornament vzájemně se protínajících kruhů. Tato béžová, 
na vyčnívajících částech tmavě hnědá, dlažba bývala na našich nádražích běžná, dnes je již 
poměrně velkou vzácností, zvláště je-li tak málo poničena jako zde. Ostatní podlahy jsou 
většinou prkenné, dnes s krytinou z PVC.
Patro hlavní části budovy je delší dobu nevyužíváno, dříve v něm byly kanceláře. Patro 
restauračního pavilonu je dlouhodobě nepřístupné.
Datace včetně vývojových etap:
Hlavní část nádražní budovy byla postavena v letech 1871 - 1873 inženýrem Josefem Chválou 
podle typových plánů pro velké stanice. V roce 1902 byl stavitelem Adolfem Schrayerem 
přistavěn restaurační pavilon a kryté schodiště. Asi v 1. polovině 20. století došlo k výměně 
většiny okenních výplní, a v 70. letech téhož století byla opravena fasáda světle zeleným 
stříkaným břízolitem.
Sklad. či jak se dříve říkalo magazín, je částečně podsklepená, z části zděná a hladce 
omítnutá, z části bedněná, přízemní budova postavená na obdélném půdorysu pod sedlovou 
střechou („nádražního typu“ čili bez korunní římsy a značně předstupující před fasádu, zde 
navíc kryjící nákladní rampy, proto jsou její okraje podepřeny vzpěrami), krytou 
osinkocementem - zděná část červenými na koso kladenými čtvercovými šablonami a 
bedněná část šedými vlnitými deskami. Části budovy jsou od sebe odděleny požární zdí, 
bedněná část je další požární zdí rozdělena na dvě části.
Zděná část má fasády členěny soklem a lisénovými rámy, bedněná část má svislé bednění 
provedené způsobem jako záklop u záklopových stropů a rozdělené vodorovným prknem do 
dvou pásů. Ve zděné části byla okna dvojitá trojkřídlá třítabulková do „T“ dělená do špalet 
osazená asi v polovině 20. století, dnes jsou z větší části vyměněna za plastová.
Hlavní jižní podélné průčelí je lisénami a vzpěrami okraje střechy (v bedněné části pouze 
vzpěrami) rozděleno na 19 polí. Před průčelím je po celé jeho délce nákladová rampa vyzděná 
z pískovcových kvádrů, která je před zděnou částí (před 11. až 19. polem) širší a před 15. až 
19. polem klesá z úrovně podlahy přízemí na úroveň terénu. V bedněné části jsou v 1. poli 
dvě malá jednokřídlá jednotabulková dovnitř otvíravá okénka osazená ve špaletách s 
prkénkovými šambránami. Ve 2., 4. a 7. poli jsou posuvná svisle na sraz bedněná vrata 
osazená na vnitřní straně stěny, v 7. poli jsou tato vrata opatřená původně nízkým 
nadsvětlíkem o 13 x 3 tabulkách, dnes vodorovně zabedněným. V 9. ose byla tato vrata 
nahrazena vraty dvoukřídlými pravými, dovnitř otvíravými, pobitými latěmi a okopnými 
plechy, světlík nad nimi též zabedněn. Ve zděné části jsou v i l .  poli v zazděném okně 
skříňky rozvodu elektřiny, ve 12. a 15. poli sdružená okna, ve 13. a 14. poli dvoukřídlá levá, 
dovnitř otvíravá, vrata s nadsvětlíky vyzděnými z luxferů, v 16. až 19. poli jsou okna. 
Původně byla v i l . ,  12., 14., 16., 18. a 19. poli okna a ve 13., 15. a 17. poli vrata.
Východní boční štítové průčelí zděné části je tříosé, lisénovými rámy rozdělené do tří polí. 
Vpadlina každého poleje nahoře zakončena tupou špicí, dle sklonu střechy. V přízemí jsou ve 
všech osách okna, pouze ve 3. ose je otvor vyzděn luxfery. V prostřední 2. ose v podkroví 
jsou okna dvě.
Severní podélné průčelí obrácené ke kolejišti je lisénami a vzpěrami okraje střechy (v 
bedněné části pouze vzpěrami) rozděleno na 19 polí. Před průčelím je po celé jeho délce 
nákladová rampa, kterou před zděnou částí tvoří dřevěná konstrukce (se schůdky na
5
východním konci) nesená pilířky z cihelného režného zdivá (pod rampou jsou okénka 
suterénu), před bedněnou částí je vyzděná z pískovcových kvádrů. Ve zděné části jsou v 1. 
poli novodobé dveře osazené, spolu z luxferů vyzděným nadsvětlíkem, v původní segmentové 
nice s profilací vybraným ostěním - neogotickým způsobem. Ve 2. až 9. poli je po okně, 
přičemž v 5. a 9. poli jsou okna v mnohem širších nikách (obdobných jako v 1. poli) 
vzniklých zazděním původních vrat. Vrata byla také ve 3. a v 7. poli, ale zde byly s vraty 
zazděny i niky. V bedněné části jsou ve 13., 16. a 18. poli posuvná svisle na sraz bedněná 
vrata osazená na vnitřní straně stěny, ve 13. poli jsou tato vrata opatřená nízkým nadsvětlíkem 
o 13 x 3 tabulkách. V i l .  poli byla tato vrata nahrazena vraty dvoukřídlými pravými, dovnitř 
otvíravými, pobitými latěmi a okopnými plechy, světlík nad nimi je zabedněn. V 19. poli je 
velké novodobé dvoukřídlé dvoutabulková zdvojené okno osazené ve špaletě s prkénkovou 
šambránou.
Západní boční štítové průčelí bedněné části je tříosé, rozdělené na 1 + 2 osy. Bednění průčelí 
je řadou vodorovných prken rozděleno na horní a dolní pás a další řadou prken je oddělen štít. 
Otvory jsou pouze v dolním pásu, v 1. ose to jsou pravé, ven otvíravé, latěmi pobité novodobé 
dveře osazené ve špaletě s prkennou šambránou, ve 2. a ve 3. ose jsou zdvojená dvoukřídlá 
dvoutabulková, dovnitř otvíravá, okna též osazená ve špaletách s prkennými šambránami. 
Interiér bedněné části je doposud využíván jako sklad, požární zdí je rozdělen na dvě části a 
každá tato část je rozdělena také na dvě části, na sraz bedněnou příčkou. V této části je vidět 
krov vaznicové soustavy nesený šikmými stojkami staženými kleštinami ve dvou úrovních - 
pod vaznicemi a pod ližinami v místě pozednic. Podlaha je zde prkenná. Zděná podsklepená 
část byla během 20. století upravena na dílny Správy sdělovací a zabezpečovací techniky se 
sanitárním zařízením při východním průčelí. Podlahy v této části jsou betonové nebo mají 
keramickou dlažbu. V severovýchodním nároží je schodiště do podkroví, v němž je kancelář 
Správy budov a bytového hospodářství.
Datace včetně vývojových etap:
Sklad byl postaven na začátku 70. let 19. století, asi ještě před zahájením provozu na 
Buštěhradské dráze - tedy před 4. 2. 1871, protože nákladní provoz byl bez něho 
nemyslitelný. Asi v polovině 20. století byla zděná část skladu upravena na dílny dnešní 
Správy sdělovací a zabezpečovací techniky.
Ministerstvo kultury dále obdrželo zápis zjednání Komise pro ochranu památkového 
fondu v oblasti železniční dopravy ze dne 7. 2. 2017, kde se jednalo o rozsahu souboru 
„železniční stanice Žatec“, který bude doporučen k prohlášení za kulturní památku. Konkrétně 
je zde uvedeno: „Při hlasování se členové většinově shodli na vrohlášení nejvýraznějších 
objektů tj. výpravní budovy s rampou (bez novodobého přístavku), skladu a vodárnyP 
(podtrženo Ministerstvem kultury)
Ministerstvo kultury si následně vyžádalo vyjádření příslušného krajského úřadu a obce 
s rozšířenou působností dopisem č. j. MK 41300/2020 ze dne 24. 6. 2020.
Městský úřad Žatec, stavební a vyvlastňovací úřad, životní prostředí, ve svém vyjádření č. j. 
MÚZA 25794/2020 ze dne 10. 7. 2020 doporučuje prohlášení předmětného souboru za 
kulturní památku: „Objekty nádražního areálu jsou součástí tzv. „buštěhradské trati", 
zprovozněné 4. 2. 1871. Pro provoz nepostradatelné objekty - vodárna čp. 698 a sklad, byly 
patrně postaveny ještě před zahájením provozu, stejně jako železniční mostek. Budova nádraží 
byla postavena v letech 1871 - 1873 inženýrem Josefem Chválou, podle typových plánů pro 
velké železniční stanice. Současně s nádražím zřejmě vznikla rampa pro pěší pohyb 
cestujících. Nádražní budova čp. 699 je  dominantou nejen železniční stanice, ale i přilehlé 
části města. Její vzhled má vysoké estetické a architektonické kvality.
6
Zahájení provozu železnice v Žatci také znamenalo zlom v dosavadním způsobu obchodování 
s chmelem, neboť železniční doprava zlevnila dopravní náklady, značně zrychlila vývoz a 
zajistila přepravovanému chmelu ochranu před klimatickými vlivy. Začaly vznikat první 
specializované speditérské firmy, se speciálními železničními vagóny pro přepravu chmele. 
Tato skutečnost je  významná i v souvislosti s předkládanou nominací „Zatec a krajina 
Zateckého chmele “ na Seznam světového dědictví UNESCO.
Komplex „ Železniční stanice Žatec “ je cenným a dobře dochovaným souborem, bez větších 
novodobých degradujících zásahů, dokládajícím historii železniční dopravy v tomto regionu, 
ale i její význam pro rozvoj Žatecka v minulosti.
Navržený soubor „Železniční stanice Žatec“ vykazuje veškeré znaky kulturní památky, které 
jsou stanoveny v § 2, zákona o státní památkové péči a proto správní orgán s prohlášením 
uvedeného souboru souhlasí a prohlášení za kulturní památku doporučuješ
Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor kultury a památkové péče, ve svém vyjádření č. j. 
KUUK/110914/2020 ze dne 10. 7. 2020 doporučuje prohlásit železniční stanici Žatec č. p. 
699 za kulturní památku. Ostatní části souboru nedoporučuje k prohlášení za kulturní 
památku. V tomto vyjádření konkrétně uvádí: .Jtatecké nádraží se nachází severovýchodně 
od centra města za řekou Ohře. Budova nádraží vznikla v letech 1871-1873 dle typových 
plánů pro velké stanice. K objektu byl ve 20. století přistavěn restaurační pavilon a také kryté 
schodiště. V první polovině 20. století došlo k výměně okenních výplní a v 70. letech 19. století 
proběhla necitlivá rekonstrukce fasády, během které byla z 1. NP odstraněna pásová bosáž, 
která se však dochovala ze severní strany u nástupišť. V roce 2017 proběhla rekonstrukce 
nástupišť. Objekt je  v dobrém stavu, od roku 2016 nedošlo k zásadnímu zhoršení, pouze 
některé části omítek jsou více opadané. Dle nalezené historické fotografie z 20. století je  
zřejmé, že se objekt dochoval v původní hmotě. Památkově hodnotné jsou dochované 
interiéry, zejména původní keramická dlažba a štuková výzdoba, dále litinové sloupy na 
nástupišti a zábradlí nástupiště. Typově podobná železniční stanice, avšak v menším měřítku a 
v horším stavebně-technickém stavu, se nachází například v Hrobě u Teplic, která je  
prohlášená za kulturní památku v rámci železniční trati Most - Dubí - Moldava (rejstř. č. 
50874/5-5841).
Budova skladu se nachází západně od hlavní nádražní budovy, je zčásti bedněná a z části 
zděná a omítnutá. Byla postavena na počátku 70. let 19. století. Objekt je  v dobrém stavu, 
slouží stále jako sklad, dále také jako dílny a kanceláře. Od zpracování návrhu NPU v roce 
2016 byla opravena střecha objektu. Dle názoru KU UK OKP však objekt nedisponuje 
památkovými hodnotami, zároveň bylo provedeno několik modernizací (osazení plastových 
oken, nová střecha). (...) Dál na východ od nádražní budovy se nachází bývalá drážní 
vodárna. Budova vznikla v 70. letech 19. století. Dnes je  nevyužívaná. Ze zařízení vodárny se, 
kromě vyzděné studny, nedochovalo nic. Objekt je  ve špatném technickém stavu za hranou 
životnosti. Zejména střecha není v dobrém technickém stavu. Část interiérů je  volně přístupná 
a poznamenaná činností squatterů. Od roku 2016 došlo k dalšímu zhoršení stavu. Po kontrole 
na místě dne 9. 7. 2020 bylo zjištěno, že jihovýchodní křídlo objektu vodárny bylo ubouráno 
(viz fotografie v příloze). (...)
Hlavní budova železniční stanice Žatec čp. 699, na pozemcích st. p. č. 887 a 6190, k. ú. Žatec 
splňuje podmínky ust. § 2 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění 
pozdějších předpisů, jelikož se jedná o významný doklad historického vývoje města Žatec se 
zachovanými památkově hodnotnými detaily zejména v interiéru budovy. Z toho důvodu 
hlavní budovu železniční stanice Žatec čp. 699 doporučujeme k prohlášení za kulturní 
památku. Ze zpracovaného návrhu NPU nevyplývají konkrétní památkové hodnoty pro ostatní 
objekty souboru navrhovaného k prohlášení za kulturní památku. Dle § 2 odst. 1, písm. a) 
ministerstvo kultury může prohlásit nemovité a movité věci, popřípadě soubory za kulturní
7
památku, pokud se jedná o významné doklady historického vývoje, životního způsobu a 
prostředí společnosti od nejstarších dob do současnosti, jako projevy tvůrčích schopností a 
práce člověka z nejrůznějších oborů lidské činnosti, pro jejich hodnoty revoluční, historické, 
umělecké, vědecké a technické. Dle názoru KU UK OKP nejsou památkové hodnoty ostatních 
částí souboru natolik významné, aby bylo možné je  prohlásit za kulturní památku (viz 
odůvodnění výše). Hlavním nositelem těchto hodnot je zejména objekt železniční stanice 
Zatec, jak vyplývá i z návrhu NPU. (...)“
Ministerstvo kultury nesouhlasí s názorem Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru kultury 
a památkové péče, že budova skladu není nositelem významných památkových hodnot. 
Podlouhlý a pohledově značně exponovaný objekt je úzce spjat s počátky železniční dopravy 
ve městě Zatci i s více než 700 let trvající tradicí regionu, kterou je vývoj, pěstování, 
zpracování a světové obchodování s oceňovaným žateckým chmelem. Předmětný objekt 
souvisí právě s uskladněním, přepravou a obchodováním této komodity, protože právě 
železnice byla v minulosti využívána jako prostředek pro jeho distribuci mimo město. Před 
samotnou distribucí musel být chmel skladován alespoň v počátcích využívání železnice 
právě v předmětném skladu. Jeho historická hodnota je tedy nesporná, jedná se o významný 
doklad historického vývoje města Zatec, stejně jako nádražní budova.
U objektu skladu sice došlo k několika stavebním úpravám, tyto úpravy ale nezměnily jeho 
základní charakteristiku, členění, ani hmotu. Ve většině případů se navíc jedná o reverzibilní 
zásahy (výměna oken, jiná střešní krytina), které by mohly být v budoucnu rehabilitovatelné 
do památkově optimální podoby na základě dobových analogií (zejména okenní výplně). 
Tento sklad tedy stále představuje zajímavý a památkově hodnotný příklad utilitární budovy 
s historizujícím tvaroslovím, dokládající typizovanou drážní architekturu z druhé poloviny 19. 
století. Objekt se aktuálně nalézá v poměrně dobrém stavebně technickém stavu, na jeho 
prohlášení za kulturní památku se shodla též Komise pro ochranu památkového fondu 
v oblasti železniční dopravy, na zasedání dne 7. 2. 2017. Celkově vzato, společně s výše 
uvedenou historickou hodnotou, tento sklad je nositelem památkových hodnot, a splňuje 
kritéria pro prohlášení věci za kulturní památku, jmenované v § 2 odst. 1, písm. a) zákona č. 
20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů.
Ministerstvo kultury následně požádalo Národní památkový ústav, územní odborné 
pracoviště v Ústí nad Labem, o aktualizaci podnětu, v rozsahu, který byl odsouhlasen na 
jednání Komise pro ochranu památkového fondu v oblasti železniční dopravy ze dne 7. 2. 
2017, tedy nádražní budova, sklad, drážní vodárna. Národní památkový ústav, územní 
odborné pracoviště v Ústí nad Labem, zaslal toto aktualizované zpracování podnětu 
dopisem č. j. NPÚ-351/61115/2020/PP/OEDIS ze dne 25. 8. 2020. V tomto zpracování uvádí: 
„i. „ b u d o va  n á d ra ž í Ž a tec  č. p . 699  vče tn ě  p o zem k u  st. p . č. 8 8 7  a  6190  
Nádraží bylo postaveno v letech 1871 - 1873 inženýrem Josefem Chválou podle typových 
plánů pro velké stanice a v roce 1902 k němu bylo stavitelem Adolfem Schrayerem přistavěno 
honosné schodiště a restaurační pavilon.
Od podání návrhu na prohlášení (v roce 2016) proběhla u nádražní budovy v roce 2019 
rekonstrukce objektu, která spočívala v částečné výměně oken a dveří. Okna byla vyměněna 
za eurookna (lisovaný europrofd), stejného členění a rozměru jako předcházející (v celém 
objektu), původní zůstalo pravděpodobně pouze velké dělené půlkruhové okno nad vstupními 
dveřmi schodišťové části objektu. Vyměněna byla většina dveří přízemí i hlavní vstupní dveře. 
Nové dveře jsou od původních odlišné, bez dekoru, hnědé barvy, s jiným členěním. Původní 
reprezentativní dveře měly barevnost (kombinace žluté a hnědé barvy), která byla dříve 
uplatněna i v interiéru nádraží, například na dochované keramické dlažbě z ornamentálních 
dlaždic, a také na nátěru zábradlí tvořeného kuželkovou balustrádou, případně na původních
8
dveřích. S výměnou vstupních, i některých interiérových dveří, došlo také ke změně barevnosti 
těchto interiérových prvků (krémovou barvu získaly kuželky balustrády, dveře apod.).
Fasáda objektu je dnes v některých částech odstraněna, pravděpodobně z důvodů jejího 
opadávání, to se týká především na vstupního jižního a západního průčelí. Na druhém 
zmiňovaném průčelí bylo lokální opadávání fasády zaznamenáno již  v roce 2015.
Můžeme tedy konstatovat, že na budově nádraží došlo pouze k reverzibilním úpravám 
(výměna oken a dveří), které jen minimálně ovlivnily jeho památkový potenciál. Nadále je 
zachován architektonický výraz této technické stavby, množství dochovaných autentických 
prvků a stavebních konstrukcí, mezi které patří například dochované historické dlažby v 
interiéru, litinové sloupy nebo zábradlí nástupiště.
2. sk la d  č. p . 700 vče tn ě  p o ze m k u  st. p . č. 8 6 7
Sklad, byl postaven na začátku 70. let 19. století, pravděpodobně ještě před zahájením 
provozu na Buštěhradské dráze, protože nákladní provoz byl bez této stavby nemožný. Asi v 
polovině 20. století byla zděná část skladu upravena na dílny.
Obdélná přízemní budova skladu (případně staršího označení „ magazínu “) je  částečně zděná 
a hladce omítnutá, z části bedněná, se sedlovou střechou, tzv. „ nádražního typu To v tomto 
případě znamená značně předstupující před fasádu tak, aby došlo k co největšímu zakrytí 
nákladní rampy, proto jsou její okraje podepřeny vzpěrami.
Stavební ani technický stav se od roku 2016 nezměnil, proto je  z našeho pohledu tento sklad 
stále hodnotou součástí areálu železniční stanice Žatec, kde tvoří její nedílnou část. Jde o ryze 
užitnou stavbu technického charakteru, která je stále využívána a v dobrém technickém stavu. 
K této budově bychom rádi připojili semafor, který stojí přímo před jejím štítovým průčelím 
na pozemku p. p. č. 2844/78. “
K tomuto Ministerstvo kultury uvádí, že tento semafor není předmětem řízení. Před 
zahájením řízení nebylo doloženo, kdo je vlastníkem této věci. Pokud se Národní památkový 
ústav, územní odborné pracoviště v Ústí nad Labem, domnívá, že se jedná z památkového 
hlediska o mimořádně hodnotnou věc, může zpracovat podnět k jeho prohlášení, který 
dostatečně odůvodní a doloží jeho památkové hodnoty. Zároveň k tomuto podnětu přiloží 
doklad prokazující vlastnictví této věci.
„5. býva lá  d rá žn í vodárn a  čp. 698  vče tn ě  p o zem k u  st. p . č. 889
Vodárna byla postavena před zahájením provozu na Buštěhradské dráze, tedy na začátku 70. 
let 19. století. Byla nedílnou součástí nádraží. Nejdříve bylo postaveno hlavní křídlo budovy s 
kompletní technologií čerpání vody a jedním služebním bytem. Později byla přistavěna dvě 
vedlejší křídla s dvěma služebními byty.
Svému původnímu účelu přestala vodárna sloužit se zánikem parní trakce v 70. letech 20. 
století. Do roku 2015 zde ještě byly některé byty v nájmu a dům byl z části obydlen a užíván. 
Po tomto datu došlo k vystěhování nájemníků a k chátrání objektu, cca v roce 2018 došlo k 
požáru jednoho z vedlejších křídel, které bylo následně ubouráno. Objekt je  v havarijním 
stavu, střechou zatéká a v interiéru byly dle sdělení místních vyřezány železně části a jsou zde 
odstraněné také podlahy. Objekt je ve špatném technickém stavu a pozbyl hodnot, pro které 
byl původně navržen za kulturní památku. S jeho prohlášením proto dnes nesouhlasíme.“
Na základě tohoto vyjádření Ministerstvo kultury dopisem ě. j. MK 54041/2020 OPP ze dne
4. 9. 2020 zahájilo řízení o prohlášení pozemků p. č. st. 887 a 867 včetně nádražní budovy a 
skladu. Pozemek p. č. st. 889 včetně bývalé vodárny není předmětem tohoto řízení. O tomto 
byl ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění 
pozdějších předpisů, vyrozuměn vlastník této věci, a v souladu s ustanovením § 36 odst. 3 
zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, mu bylo umožněno, aby se
9
před vydáním rozhodnutí vyjádřil k podkladům, které Ministerstvo kultury v průběhu řízení 
shromáždilo.
Vlastník této možnosti využil a dne 17. 9. 2020 se dostavil zástupce účastníka řízení 
k nahlížení do spisu, ze kterého obdržel kopie odborných vyjádření. Následně dne 2.11.2020 
obdrželo Ministerstvo kultury jeho vyjádření, ve kterém uvádí: Nádražní budova v žst. Žatec 
čp. 699, leží na severovýchodní straně města Žatce. Pro významnou křižovací stanici 
Buštěhradské dráhy s Plzeňsko-březenskou dráhou navrhl v roce 1870 inženýr Josef Chvála 
typizovanou výpravní budovu 4. třídy, vzhledem k umístění budovy na vysokém náspu směrem 
od příjezdové ulice k nádraží, jako dvoupatrovou. Výpravní budova byla postavena v období 
let 1871- 1873. V roce 1902 ji  Buštěhradská dráha zvětšila podle projektu inženýra Adolfa 
Schrayera na pražské straně o přístavbu restauračního pavilonu a ze strany od ulice 
schodišťovým traktem, umožňujícím pohodlnější přístup do zvětšeného vestibulu.
V objektu se v současné době nacházejí veřejně přístupné prostory pro odbavení cestující 
veřejnosti, dále pak prostory pro řízení železniční dopravy a technologické prostory, rovněž 
komerční prostory a jedna bytová jednotka.
Budova se do dnešní doby dochovala v téměř původní podobě vyjma výměny výplní okenních 
a dveřních otvorů a určitých úprav fasády provedených pravděpodobně v důsledku 
opadáváním fasádních prvků vlivem jejich narušení. V současné době probíhá projekční 
příprava celkové opravy budovy, která vzhledem k avízovaným informacím o připravovaném 
zahájení řízení OPP MK probíhá již za účasti příslušných orgánů památkové péče.
K věci doplňujeme, že předmětná typizovaná nádražní budova 4. třídy je  původně 
standardizovaným objektem, kterých je  na hlavní trati Buštěhradské dráhy Praha-Bubny - 
Cheb hned několik, mnohdy i s větším rozsahem památkově hodnotných prvků.
Budova čp. 700 (bývalý sklad zboží) je  umístěna na západ od výpravní budovy. Budova byla 
postavena na počátku 70. let 19. století jako typizovaný sklad zboží Buštěhradské dráhy. 
Objekt dnes již  neslouží svému původnímu účelu - více jak půl století je  využíván jako 
provozně-technické zázemí Správy sdělovací a zabezpečovací techniky působící v této oblasti.
V souvislosti s tím - z důvodu potřeby jiného využití - prošla budova skladu v minulém století 
řadou vnitřních dispozičních změn formou rozsáhlých vestaveb. Nacházejí se zde dílny, 
kanceláře a sociální zařízení, v části objektu jsou skladovací prostory pro materiál a vybavení 
SSZT. Změny byly ale provedeny i na vnějším vzhledu budovy - v roce 2016 byla okna 
pracoviště SSZT nahrazena plastovými a v roce 2019 byla kompletně vyměněna krytina 
střechy za plechovou - viz foto v příloze.
Podle našeho přesvědčení budova bývalého skladu zboží nedisponuje žádnými významnými 
památkovými hodnotami, které by měly být důvodem k prohlášení za kulturní památku. Jedná 
se o standardní typizovaný drážní objekt, který rozhodně není významným dokladem 
historického vývoje, životního způsobu a prostředí společnosti od nejstarších dob do 
současnosti, jako projevů tvůrčích schopností a práce člověka z nejrůznějších oborů lidské 
činnosti, pro jejich hodnoty revoluční, historické, umělecké, vědecké či technické. Obdobných 
objektů skladů má Správa železnic více a některé jsou v daleko původnějším stavu a dodnes 
slouží svému původnímu využití (např. sklad v žst. Chomutov).
Pokud je  objekt čp. 700 nějak spojován s přepravou chmele po železnici, resp. s jeho 
skladováním před nakládkou do vagónů, tak jen konstatujeme dle sdělení pamětníků, že 
skladování chmele před distribucí probíhalo v minulém století především v žst Žatec západC
Ministerstvo kultury k tomuto uvádí, že budova skladu úzce souvisí s historickou tradicí této 
lokality, což je pěstování, zpracování a obchodování s chmelem. Jedná se o období od 2. 
poloviny 19. století, kdy napojení oblasti na železniční trať napomohlo rozvoji obchodu 
s touto komoditou, čímž tento obchod akceleroval do světových dimenzí, ale také zajišťovalo
10
příjezd tisíců sezónních pracovníků. Skutečnost, že předmětný objekt představuje typizovanou 
budovu skladu, neznamená snížení jeho shledaných památkových hodnot. Tyto hodnoty je 
navíc nutné vnímat též v kontextu bohaté historie města Žatec v 19. století, historie distribuce 
žateckého chmele a historie Buštěhradské dráhy. Památková hodnota v tomto případě tedy 
není pouze architektonická, ale především dokumentačně historická a urbanistická.
Napojení Zátce na Buštěhradskou dráhu, společně s výstavbou předmětného skladu, vzniklo o 
necelé dva roky dříve, než byla výstavba stanice Žatec západ a napojení na Plzeňsko- 
březenskou dráhu. Předmětný sklad byl tak zcela jistě minimálně v počátcích železniční 
přepravy využíván ke skladování chmele, a to jako první, ještě před skladem ve stanici Žatec 
západ. Je samozřejmě možné, že časem byl právě tento mladší západní sklad využíván na 
skladování této komodity více.
Jiné drážní sklady, např. účastníkem řízení uvedený sklad v železniční stanici Chomutov, ani 
sklad v železniční stanici Žatec západ, nebyly předmětem tohoto řízení a jejich památkové 
hodnoty zde tedy nelze posuzovat. Předmětný sklad v železniční stanici Žatec byl Národním 
památkovým ústavem, územním odborným pracovištěm v Ústí nad Labem, navržen 
k prohlášení za kulturní památku především pro jeho dokumentačně historické hodnoty, ne 
jako nej autentičtější příklad dané architektury.
Ministerstvo kultury nakonec ještě připomíná, že předmětný sklad byl doporučen k prohlášení 
za kulturní památku i Komisí pro ochranu památkového fondu v oblasti železniční dopravy, 
na jejím zasedání dne 7. 2. 2017.
Po vyhodnocení všech výše uvedených podkladů dospělo Ministerstvo kultury 
k následujícímu závěru:
Předmětný soubor objektů nádražní budovy železniční stanice Žatec a budovy skladu 
především doplňuje příběh kulturní urbanizované krajiny, navržené k zápisu na Seznam 
světového dědictví pod názvem „Žatec a krajina žateckého chmele“. Navržená krajina 
dokládá vliv pěstování chmele na prostředí v historických, technologických a vědeckých 
souvislostech. Napojení této chmelařské oblasti na železnici v letech 1871-1872 zjednodušilo 
a zrychlilo mezinárodní export chmele, zlevnilo náklady na jeho dopravu a učinilo celou 
oblast dopravně dostupnější nejen pro vývoz, ale i pro brigádníky, kteří každoročně sezónně 
přijížděli pracovat na chmelnicích. Předmětné objekty tak měly přímý a zásadní vliv na vývoj 
chmelařství a ekonomiku regionu a představují významný doklad historického a 
urbanistického vývoje a vzestupu města Žatec v průběhu 19. století. Část objektů železnice je 
proto také součástí nominovaného statku „Žatec a krajina žateckého chmele“, navrženého 
k zápisu na Seznam světového dědictví.
Staniční budova byla postavena v pozdně klasicistním rázu v letech 1871-73 podle typových 
plánů jako jednopatrová budova největšího typu pod dohledem ing. Josefa Chvály, což 
odpovídalo významu místa jako důležitému dopravnímu uzlu. V roce 1902 k ní byl přistavěn 
restaurační pavilon a kryté schodiště v novobarokním slohu dle návrhu Adolfa Schrayera, 
s použitím stejných detailů a prvků jako na původní budově (jedná se o půlkruhově zaklenutá 
okna s arkádovou římsou, nárožní bosáž a pásová rustika).
Nápadně podlouhlá a pohledově značně exponovaná budova skladu byla vystavěna někdy na 
začátku 70. let 19. století, zřejmě ještě před zahájením provozu na Buštěhradské dráze, pro 
nákladní a přepravní funkci této dráhy, která by bez skladu nebyla možná. Jeho existence pro 
plnohodnotné využití této železniční stanice byla tedy nezbytná. Jedná se o typizovaný objekt, 
jehož specifikem je kombinace částečně zděné a částečně bedněné pohledové konstrukce. 
Jeho tvarosloví ve zděné části uplatňuje typické charakteristiky estetických úprav 
historizujících drážních budov, navzdory své ryze utilitární funkci. Obě předmětné budovy, 
nádraží i sklad, tak na sebe harmonicky navazují a tvoří jeden celek. Obě stavby se také
11
významně pohledově uplatňují při příjezdu do historicky významného města, nominovaného 
k zápisu na Seznam světového dědictví.
V minulosti došlo k několika stavebním úpravám nádraží i skladu, žádný z těchto zásahů ale 
neměl zásadní vliv na jejich základní charakteristiku, potažmo na památkové hodnoty. 
Většinou se jedná o reverzibilní zásahy (výměna oken, jiná střešní krytina), které by se mohly 
v budoucnu rehabilitovat na základě archivní dokumentace a historických analogií.
Pro své hodnoty historické, architektonické a urbanistické a jako projev tvůrčích schopností a 
práce člověka splňuje podmínky ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona 20/1987 Sb., o státní 
památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, pro prohlášení věci za kulturní památku.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podle ustanovení § 152 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní 
řád, ve znění pozdějších předpisů, podat ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení rozklad. Lhůta 
pro podání rozkladu počíná běžet podle § 40 odst. 1 písm. a) správního řádu den následující 
po dni, kdy bylo toto rozhodnutí doručeno. Doručení písemnosti upravuje § 23 a § 24 
správního řádu, který stanoví, že nebyl-li adresát tohoto rozhodnutí zastižen, rozhodnutí se 
uloží v provozovně provozovatele poštovních služeb. Jestliže si adresát uložené rozhodnutí 
ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy bylo rozhodnutí k vyzvednutí v provozovně provozovatele 
poštovních služeb připraveno, nevyzvedne, považuje se rozhodnutí podle § 24 odst. 1 
správního řádu za doručené posledním dnem této lhůty (od tohoto dne běží v tomto případě 
lhůta pro podání rozkladu). Doručení písemnosti pomocí datové schránky upravuje § 17 
zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, 
který rovněž stanoví přednostní doručování dokumentů prostřednictvím datové schránky. 
Nepřihlásí-li se adresát do své datové schránky ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument 
dodán do datové schránky, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této 
lhůty. O rozkladu proti tomuto rozhodnutí rozhoduje ministr kultury. Rozklad se podává 
u Ministerstva kultury na výše uvedenou adresu.
/
Mgr. Ing. Eva Trejbalová 
vedoucí oddělení ochrany kulturních památek 
v odboru památkové péče Ministerstva kultury
Stejnopis rozhodnutí:
Národní památkový ústav, generální ředitelství
Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ústí nad Labem 
Městský úřad Žatec, stavební a vyvlastňovací úřad, životní prostředí 
Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor kultury a památkové péče
Příloha:
I. Orientační zákres umístění kulturní památky do kopie katastrální mapy
II. Čtyři identifikační fotografie kulturní památky.
12
Příloha č. I.: orientační zákres umístění kulturní památky do kopie katastrální mapy -
nedílná součást rozhodnutí č. j. MK 73528/2020 OPP ze dne 30.11.2020.
13
Příloha č. II: Čtyři identifikační fotografie kulturní památky -  nedílná součást
rozhodnutí č. j. MK 73528/2020 OPP ze dne 30.11.2020.
14
15

Originál dokumentu:

analogový

Typ/druh dokumentu:

Typ dokumentu:	publikace, listiny, spisové dokumenty
Druh dokumentu:	evidence kulturních památek
Bližší specifikace:	rozhodnutí o prohlášení za KP

Jméno souboru:

G0567951.pdf

Formát souboru:

application/pdf

Autor záznamu:

Michl Lukáš

Popis dokumentu:

Žatec, nádražní budova č. p. 699 a sklad č. p. 700. Rozhodnutí o prohlášení za KP.

Název pracoviště:

generální ředitelství

Velikost dokumentu (v bytech):

13382470 B

Rozměry obrazového dokumentu:

Autor originálu:

Brožová Ivana; Ministerstvo kultury;

Klíčová slova:

Kulturní památka nemovitá;

Uživ. klíčová slova:

dokument ÚSKP;

Datum vzniku:

30.11.2020

Licence:

Typ:	úřední dílo - dílo, na které se nevztahuje ochrana podle práva autorského (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121)

Vazby dokumentu na aplikace IISPP

Bližší specifikace

Odkaz

Aplikace: Památkový katalog - právní stav

Druh záznamu: Právní stav

Ident. zázn.: Id právního stavu

Hodnota ident.: 23518384

Bližší specifikace:

Název	nádražní budova a sklad
Číslo ÚSKP	106592
Kód fáze ochrany	P
Fáze ochrany	památkově chráněno
Kód typu ochrany	KP
Typ ochrany	kulturní památka

Aplikace: Památkový katalog - právní akt

Druh záznamu: Právní akt

Ident. zázn.: Id právního aktu

Hodnota ident.: 23950732

Bližší specifikace:

Název	rozhodnutí o prohlášení za KP
Číslo	MK 73528/2020 OPP
Datum nabytí právní moci	22.12.2020
Typ ochrany	kulturní památka
ID právního stavu	23518384 Načítám data z navázané aplikace...

Územní identifikace dokumentu

Územní rozsah:

objekt lokalizovaný

Definiční body

Def. bod

Název objektu

Část obce

Č. dom.

Ulice

Č. or.

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Def. bod: 447340

Název objektu:

Část obce: Žatec

Č. dom.: č.p. 699

Ulice: třída Rooseveltova

Č. or.:

Kat. území: Žatec

Obec: Žatec

ORP: Žatec

Okres: Louny

nádražní budova a sklad (právní stav 23518384)

Přírůstkové body

Přír. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Lokality

Kód CZ

Název lokality

Reálný typ

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Kraj

Kód CZ: 19282

Název lokality: Žatec

Reálný typ: město

Kat. území: Žatec

Obec: Žatec

ORP: Žatec

Okres: Louny

Kraj: Ústecký kraj

nádražní budova a sklad (právní stav 23518384)

Kód CZ: 20063

Název lokality: Dvorník

Reálný typ: býv. městská čtvrť

Kat. území: Žatec

Obec: Žatec

ORP: Žatec

Okres: Louny

Kraj: Ústecký kraj

nádražní budova a sklad (právní stav 23518384)

Historické regiony

Kód RS

Název hist. regionu

Kód RS: 192

Název hist. regionu: Žatec

nádražní budova a sklad (právní stav 23518384)

Ke stažení Náhled Poslat žádost