Zavřít ( + - )

Metainformační systém NPÚ

Detail dokumentu

Tisk

Náhled:

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Textový obsah:

106 011
Ministerstvo kultury
Národní památkový ústav 
Došlo: 2021-02-01 11:03:46
č j  NPU-310/8571/2021
Listů: 19 Příloh: 0
1001653481
Maltézské náměstí 471/1 
118 11 Praha 1
Telefon: 257 085 111 
Fax: 224 318 155
E-mail: epodatelnafemkcr.cz
Rozhodnutí nabylo právní moci: f
za správnost:
Město Jemnice 
Husova č. p. 103 
675 31 Jemnice
V Praze dne 21.1.2021 
Č.j.M K 3729/2021 OPP 
Sp. zn. MK-S 481/2021 OPP 
Vyřizuje: PhDr. Jiří Slavík
R O Z H O D N U T Í
Ministerstvo kultury jako příslušný orgán státní správy na úseku státní památkové 
péče podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, 
a zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, oba ve znění pozdějších předpisů, p r o h l a š u j e  
soubor "neoklasicistní hrobka rodu Pallavicini u Jemnice", vše k. ú. Jemnice, okres Třebíč, 
Kraj Vysočina, za kulturní památku (dříve tzv. pozdní zápis kulturní památky 
s rejstř. č. ÚSKP ČR: 16382/7-7175). Dotčený soubor se skládá z pozemku p. č. 2641, 
k. ú. Jemnice, jehož součástí je stavba hrobky bez č. p., dále se skládá z parkově upraveného 
pozemku p. č. 2640, k. ú. Jemnice, jehož součástí je zejména na stavbu hrobky navazující 
dlážděná terasa a přístupové schodiště, dále vlastní kompoziční řešení parku v jeho původní 
druhové skladbě, dále obvodová ohradní zeď dotčeného areálu a její dekorativní kované 
oplocení s vyzdívanými pilíři a dále stavební pozůstatky bývalého domu správce. V interiéru 
hrobky je nedílnou součástí dobového nemovitého vybavení stavby mimo jiné ústřední 
kamenný oltář s bronzovým křížem a korpusem Krista, dále reliéfně ztvárněná mramorová 
tonda v pendantivech kupole s vyobrazením čtyř evangelistů a dále mramorové sochy 
sv. Alfonse a sv. Karla Boromejského situované v nikách vstupní síně. Movitou součástí 
interiéru hrobky je soubor sedmi mramorových sarkofágů členů rodiny Pallavicini, 
dvě dřevěné chórové lavice ve výklencích po stranách oltáře a dále dřevěná skříň 
na paramenta.
V tomto řízení dle § 27 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění 
pozdějších předpisů, je účastníkem řízení: Město Jemnice, IČ: 00289531, se sídlem Husova 
č. p. 103, 675 31 Jemnice.
1
Nedílnou součástí výroku tohoto rozhodnutí je příloha s orientačním zákresem 
umístění kulturní památky do kopie katastrální mapy, nedílnou součástí rozhodnutí je dále 
čtyřicet identifikačních fotografií kulturní památky.
Odůvodnění
V souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 157/2019 - 27 ze dne 
13. 11. 2020 a vzhledem k nezbytnosti uchovat kontinuitu odborného památkového zájmu, 
respektive zákonem ustanovenou památkovou ochranu v případě části státem evidovaného 
kulturního dědictví, které administrativně náleží k tzv. pozdně zapsaným kulturním 
památkám, obdrželo Ministerstvo kultury koordinovanou žádost vlastníka, tedy Města 
Jemnice, odborné organizace Národního památkového ústavu a příslušných výkonných 
orgánů státní památkové péče, o opětovné prohlášení souboru "neoklasicistní hrobka rodu 
Pallavicini u Jemnice" za kulturní památku (dříve tzv. pozdní zápis kulturní památky 
s rejstř. č. ÚSKP ČR: 16382/7-7175).
Ministerstvo kultury obdrželo dne 4. 1. 2021 podnět Města Jemnice č. j. MEJE 
24/2021/SLA ze dne 4. 1. 2021 ke znovuprohlášení souboru "neoklasicistní hrobka rodu 
Pallavicini u Jemnice", vše k. ú. Jemnice, okres Třebíč, Kraj Vysočina, za kulturní památku:
„[...] Město Jemnice jako vlastník kulturní památky „ hrobka Pallaviciniho “ se na Vás 
obrací ve věci právní jistoty památkové ochrany této významné architektonické památky. 
Aktuálně probíhá nákladná obnova za finanční podpory řady dotačních titulů. Město Jemnice 
vznáší směrem k Ministerstvu kultury České republiky dotaz, zda je  objekt stále kulturní 
památkou. Pokud by tomu tak nebylo, žádáme o zahájení řízení o prohlášení 
kulturní památkou.
Hrobka rodiny Pallavicini u Jemnice
Kat. území: Jemnice
Okres: Třebíč
Kraj: Kraj Vysočina
Rej. č. ÚSKP: 16382/7-7175
Hrobka šlechtické rodiny Pallavicini, která je  nedílně spjata s dějinami města 
Jemnice, byla postavena na návrší za městem při silnici na Želetavu na počátku minulého 
století. Na jejím projektu se podíleli přední vídeňští tvůrci a samotnou stavbu provedl 
jemnický stavitel Josef Faast. Protože rodina Pallavicini měla velkou úctu ke svým předkům, 
investovala nemalé prostředky do této stavby a její výzdoby. Jejími autory je  řada 
významných jmen, na předním místě je  pak třeba uvést sochaře Ignáce Weiricha, 
který je  mimo jiné autorem monumentálního bronzového krucifixu na hlavním oltáři. 
Hrobku obklopuje park a oplocení, které je  z větší části poničeno a rozkradeno.
Díky své poloze byla hrobka snadným terčem vandalů. Taktéž po mnoho let chátrala. 
Přesto se jedná o architektonický skvost, v regionu jedinečný. Její památková ochrana 
je  důležitá a její hodnoty nelze přehlédnout. To koneckonců zdůraznil i nedávný stavebně - 
historický průzkum, který přinesl nové informace a podtrhl ještě více význam této památky.
V současné době, jak již  bylo zmíněno, probíhá obnova a záchrana tohoto objektu. 
Jsou připravovány projekty, jednotlivé etapy prací, hledá se finanční zajištění. I když se Město
2
Jemnice snaží dlouhodobě pečovat o památkový fond města, není to myslitelné bez pomoci 
finančních dotací.
V této souvislosti žádáme Ministerstvo kultury ČR o potvrzení, zda je  hrobka 
památkou. V negativním případě žádáme o bezodkladné zahájení řízení, abychom mohli 
pokračovat v procesu záchrany objektu, jinak hrozí jeho další destrukce. Jedná se o památku 
nadregionálního významu, na jejíž záchraně se nyní podílí nejenom Město Jemnice, ale i Kraj 
Vysočina a i stát prostřednictvím Havarijního fondu MK za významné podpory Národního 
památkového ústavu v Telči. Děkujeme za vyřízení této žádosti a prosíme o co nejrychlejší 
postup v této věci. [...] ”
V listopadu 2019 si Město Jemnice objednalo, s podporou Kraje Vysočina, 
vypracování následujícího elaborátu „Stavebněhistorický průzkum -  Hrobka Pallavicini 
v Jemnici (okr. Třebíč)“ od PhDr. Pavla Horského, CSc. a Mgr. Lucie Augustinkové, 
Ph.D.: „[...] Hrobka Pallavicini (pare. č. 2 641, k. ú. Jemnice) je  samostatně stojící stavba 
severně od historického jádra města Jemnice poblíž silnice vedoucí na Budeč a Zeletavu. 
Nachází se uprostřed areálu se zahradou (pare. č. 2 640), v jejímž východním rohu jsou 
trosky hájovny. Hrobka byla postavena na nejspíš uměle nasypaném návrší ohrazeném 
v současnosti stříhanými keři. Ke vstupu ve zvýšené úrovni vedou kamenné schody. 
Okolo hrobky je položen chodník ze žulových dlaždic. Směrem na severovýchod terén klesá, 
takže hájovna stávala o něco níže než hrobka a pohledově se v areálu neuplatňovala.
Hrobka má podobu sakrální stavby na půdorysu řeckého kříže. Zaobleným závěrem 
s presbytářem se obrací přibližně k jihovýchodu. Nad střechy o nízkém sklonu vystupuje 
centrální kupole vrcholící lucernou a latinským křížem. V nepřístupném podkroví je kovový 
krov. Všechny části střechy jsou plechové, kupoli a střechy kaple kryjí pláty falcovaného 
plechu. Nad jihozápadním ramenem transeptu byla jako dočasná krytina vlnitý plech. 
Nad presbytářem je  kovový sanktusník se závěsem pro zvon.
V obou ramenech transeptu stojí sarkofágy určené pro rakve členů rodiny Pallavicini. 
Podsklepení kaple nemá, pod úrovní terénu se nachází hrob Gabrielle 
Pallavicini. Materiálově jde o zděnou omítanou stavbu z cihel s uplatněním velkého množství 
architektonických detailů z kamene přírodního a umělého. Z umělého kamene jsou desky 
soklu, ostění i další architektonické prvky jako lišeny či hlavice [s největší pravděpodobností 
se nejedná o umělý kámen, ale o ušlechtilý jemný vápenec -  pozn. Ministerstva kultury]. 
Dlaždice okolo hrobky byly vyrobeny z mrákotínské žuly.
PRŮČELÍ
Severozápadní (hlavní) průčelí tvoří fasáda s rytým kvádrováním provedeným 
v omítce. Svisle člení fasádu pilastry a portikus se dvěmi dvojicemi sloupů s kompozitními 
hlavicemi. Portikus vrcholí trojúhelným tympanonem s reliéfními stuhami, vegetabilními 
prvky a nápisem PAX. Na tympanonu stojí jako akroterion ženská postava symbolizující Víru. 
Vstup má podobu edikuly se segmentovým záklenkem. Samotný portál je  pravoúhlý s ušima, 
zdobený stuhovou profúací. Úseky průčelí po stranách portiku mají rytá kvádrování v omítce 
a jsou svisle členěna pilastry s kompozitními hlavicemi. Střechu zakrývá balustráda.
3
Jihozápadní průčelí tvoří jihozápadní strana portiku, jihozápadní průčelí transeptu a 
jihozápadní část presbytáře. Průčelí portiku má jeden sloup a jeden pilastr. Sedlová střecha 
nad severozápadní částí i nad presbytářem je na jihozápadním průčelí přímo viditelná, 
pouze nad transeptem ji  kryje atika s balustrádou. Severozápadní průčelí transeptu se otevírá 
oknem s půlkruhovým záklenkem a mříží. Okenní ostění má stuhovou profilaci a zdůrazněný 
hlavní klenák. Průčelí transeptu zdobí lisenový rám s reliéfní dekorací dubových větví 
se žaludy a dalšími vegetabilními motivy. Na průčelí presbytáře byla podle reliktů omítky rytá 
bosáž.
Jihovýchodní průčelí tvoří obě ramena transeptu a zaoblený presbytář. Transept měl 
rytou bosáž stejně jako chórová část presbytáře. Závěr člení trojice slepých oken 
s půlkruhovými záklenky.
Severovýchodní průčelí tvoří severovýchodní strana transeptu a lodi s presbytářem. 
Pojetí průčelí a jeho výzdoba odpovídá průčelí jihozápadnímu.
INTERIÉR
Do interiéru se vstupuje dvoukřídlými pravoúhlými dveřmi. Dveřní křídla jsou 
upevněná na vnějších kovaných pásových závěsech, jihozápadní křídlo má krabicový zámek. 
Vstup vede do pravoúhlé předsíně klenuté valenou klenbou s kazetováním. Na evangelijní 
straně předsíně je  v soklové partii upevněna kamenná deska s nápisem se zbytky zlacení. 
Nápis je  svědectvím o výstavbě a výzdobě: Erbaut von / Alexander Markgraf / Pallavicini / 
im Jahre 1902 / gefiihrt von k. k. Baurath Otto Hofer / Architekt Wilhelm Zeeh / Josef 
Faast Baumeister / Eduard Hauser, K. k. Hof Steinmetz / André Francini k. k. Hof - 
Steinmetz / Veit Matauschek Bildhauer / A. M. Beschorner k. k. Hof - 
Metalwarenfabrikant / Johann Dworak Zimmermeister / Ig. Gindl k. k. Hof - 
Eisenconstructeur / Val. Cellar K. K. Hof Schlosser / Ceylings Erben k. k. Hof Glaser / 
Adolf Falkenstein k. k. Hofmaler.
Na obou stranách předsíně jsou niky se sochami patronů rodu Pallavicini -  
na evangelijní straně je  to .vv. Alfons, na epištolní straně sv. Karel Boromejský. Podlahu celé 
kaple pokrývá dlažba z bílých kamenných dlaždic s černými geometrickými vzory.
Prostor křížení je zaklenut kupolí na pendantivech. Na nich jsou upevněny reliéfy 
s polopostavami čtyř evangelistů. Samotná kupole je  v líci strukturována žebrováním a 
kazetováním, ve středu je  pak otevřená do lucerny proskleným okulem. Křížení se na všechny 
čtyři strany otevírá obloukovými pasy. Pod pasem do severovýchodního ramene transeptu je  
v podlaze instalována náhrobní deska s krytými úchyty a nápisem: Gabrielle Markgráfin 
Pallavicini, geborene Landgráfin Fiirstenberg (7.3.1821-18.3.1895). Severovýchodní 
rameno transeptu je  zaklenuto úsekem valené klenby s kazetováním. V kazetách jsou použity 
reliéfní květy patrně z mramoru. Stojí zde tři mramorové sarkofágy, v nichž byli pohřbeni: 
Alfons Markgraf Pallavicini (7.3.1807-7.3.1875), Therese Markgráfin Pallavicini 
(16.9.1846-15.4.1916) a Alfons Ernst Markgraf Pallavicini (25.4.1859-6.10.1938). 
Jihozápadní rameno transeptu je  klenuto úsekem valené klenby s kazetováním. Stojí zde 
mramorové sarkofágy, v nichž byli pohřbeni: Carl Markgraf Pallavicini (21.3.1877- 
15.1.1900), Irma Markgráfin Pallavicini, geborene Gráfin Széchényi (28.6.1855- 
7.10.1932), Alexander Markgraf Palllavicini (6.5.1853-14.4.1933) a Alexander Markgraf 
Pallavicini (15.11.1890-26.12.1941).
4
Na křížení navazuje za triumfálním obloukem presbytář s půlkruhovým závěrem. 
Jeho chór je klenut valenou klenbou s otevřenou horní částí. Závěr presbytáře je  klenut 
konchou strukturovanou trojicí trojbokých výsečí rozložených po obvodu. Presbytář 
je  osvětlený vodorovným oknem ve vrcholu valené klenby chóru. Na mramorové oltářní mense 
je  postavena socha Ukřižovaného od Ignáce Weiricha. Krucifix je  popsaný: G. Nisini / Fuse. 
Roma. / Ig. Weirich / fecit. Roma / 1902. Po obou stranách chóru jsou chórové lavice. 
V závěru stojí dřevěná skříň.
HISTORIE A STA VEBNÍ VÝVOJ 
Rod stavebníků
V roce 1841 koupili panství Jemnice - Staré Hobzí markrabata Pallavicini. Manželka 
nového majitele panství Alfonse Pallaviciniho, Gabrielle rozená Fůrstenberg nechala zásadně 
přestavět jemnický zámek. Rod Pallavicini patřil ke staré panské šlechtě langobardského 
původu. Nej starší písemné zprávy o rodu pocházejí z italské Lombardie z 10. století. Hlavní 
rodový statek ležel mezi Parmou a Piacenzou a nazýval se stato Pallavicino s hlavním městem 
Buferto. Gian Luca (1697-1773) z janovské rodové linie přišel v roce 1731 do Vídně jako 
velvyslanec Janovské republiky a vstoupil do služeb císaře Karla VI. Sledovanou větev 
nabyvatelů Jemnice založil jeho synovec Giancarlo (1741-1789), syn Alessandra Pallavicini 
(1676-1762) a Lilly de Mari.
Giancarlo (1741-1789) byl voják. Dne 1. 3. 1773 byl jmenován plukovníkem 
37. pěšího pluku, který byl nazván „ Pallavicini “. V roce 1786 se oženil s Leopoldine Zichy 
(1758-1846). Jejich syn Eduard (9. 3. 1787-20. 4. 1839) byl rovněž voják a bojoval mimo jiné 
v neúspěšné válce s Turky 1787-1791. Dne 22. 4. 1806 se ve Vídni oženil s Josefinou 
hraběnkou z Hardeggu. V roce 1805 získal maďarský indigenát a založil majorátní panství 
Mindszent, Anyás a Doc. Český inkolát byl rodu udělen v roce 1811 a hraběcího stavu dosáhli 
v rakouské monarchii v roce 1843. Nej starším synem byl Alfons starší Pallavicini.
Alfons starší markrabě Pallavicini (7. 3. 1807-7. 3. 1875) započal svoji kariéru 
u dvora jako c. k. komoří a v roce 1828 jako kadet u armády (k. u. k. Ungarisches 
Husarenregiment „von Tersztyánszky“ Nr. 8). Oženil se s Gabrielle rozenou lanckraběnkou 
Fůrstenberg (7. 3. 1821-18. 3. 1895). Gabrielle byla členka Řádu hvězdového kříže a dvorní 
dámou císařovny. V roce 1840 se Alfonsův majetek rozrostl o dědictví z Janova, které mu 
odkázal svobodný a bezdětný vzdálený příbuzný markýz Alessandro Pallavicini. Dne 29. ledna
1841 koupil od Therese von Trautmannsdorf za 822 000 zlatých panství Jemnice - Staré 
Hobzí (Jamnitz und Althart). Své postavení ve společnosti vysoké šlechty ještě upevnil v roce
1842 koupí honosného vídeňského paláce na Josefsplatz čp. 5 (Palais Pallavicini) 
od podnikatele Georga Simona, svobodného pána von Siná. V roce 1843 si zažádal o český 
inkolát, který mu byl udělen v roce 1845. Ve stejném roce navštívil 19. září arcikníže 
František Karel při své cestě ze Znojma do Dačic zámek v Jemnici, kde nejprve posnídal a 
následně si v doprovodu Alfonse prohlédl zámeckou zahradu. V roce 1868 mu císař František 
Josef I. potvrdil užívání rakouského titulu Markgraf (markrabě). Tak mohl Alfons Pallavicini 
v roce 1871 majetky na Moravě přiřadit do rodového fideikomisu Mindszent. Alfons markrabě 
Pallavicini zemřel v 68 letech 7. března 1875 ve Vídni. Z vídeňského paláce byly ostatky 
převezeny do rodinné hrobky v Anyásu. Slavnostní zádušní mše se konala v kolegiátním 
kostele augustiniánů ve Vídni a ve všech farních kostelích na panstvích zemřelého.
5
Fideikomisní statky v Uhersku, na Moravě a v Čechách i palác ve Vídni zdědil 
nejstarší syn Alexander (1853-1933). Alexander Pallavicini se narodil 6. května 1853 
ve městě Szeged. Byl c. k. tajný rada a komoří a důstojník c. k. armády. Jako uherský státní 
příslušník byl členem uherské Horní komory. V roce 1876 se oženil s Irmou hraběnkou 
Széchényi von Sálvár-Felsóvidék, dcerou c. k. tajného rady hraběte Kolomána Széchenyi 
(1824-1914) a hraběnky Karolíny, rozené hraběnky von Grúnne (1832-1911). Z manželství 
pošly děti Karl Maria (1877-1900), Alfons mladší Karl (1883-1958) a Alexander mladší 
Koloman (1890-1941). V roce 1884 zakoupil na Pardubicku pro nejstaršího syna Karla 
za 2 700 000 zlatých panství Dašice - Vysoké Chvojno. Následně se pak tituloval pán 
nafideikomisu (nebo majorátu) Mindszent a Algyó v Uhersku, Jemnici a Starém Hobzí 
s Novým Hobzím, Mutnou a Chvalkovicemi na Moravě a pán na Dašicích v Cechách. 
Pro syna Alfonse mladšího koupil ve Vídni další palác na Dorotheergasse čp. 9 (Palais 
Starhemberg). Alfons mladší Pallavicini přežil své bratry a po otci převzal Jemnici.
Stavba rodinné hrobky v Jemnici 1902
Důvodů k vybudování rodinné hrobky v Jemnici roku 1902 měli Pallavicini zřejmě 
více. Rodové pohřebiště v uherském Anyásu dlouhodobě nevyhovovalo, protože bylo 
vystavěno v záplavovém území řeky Tisy. Nej podstatnějším impulsem však asi byla tragická 
nehoda prvorozeného Karla 15. ledna 1900 v Jemnici. Jeho matka Irma hraběnka Széchényi 
von Sálvár-F elsóvidék se rozhodla vybudovat mauzoleum jako místo synova posledního 
odpočinku údajně na místě viditelném ze zámku. Plány na umístění hrobky se však vyvíjely. 
Dne 5. srpna 1900 informoval Alexander Koloman Pallavicini městský úřad v Jemnici 
o změně vybraného místa a žádal o stavební povolení. Na místo původně zamýšlené parcely 
Zwikl č. 368 u kostela sv. Víta byla zvolena parcela č. 929 v lokalitě Koberafeld. O novém 
umístění bylo rozhodnuto až v roce 1902, kdy bylo mauzoleum postaveno. Součástí areálu byl 
domek označený jako hájovna. Obydlí hajného sem bylo situováno bezpochyby proto, 
aby hajný dohlížel na bohatě vybavené mauzoleum v odlehlé lokalitě.
Projekt vypracoval architekt Otto Hofer (5. 8. 1847-25. 02. 1901). Narodil se 
v Szoproni a vystudoval architekturu ve Vídni a Stuttgartu. Kromě mauzolea v Jemnici 
projektoval rovněž mauzoleum a vilu pro rodinu Lenek v Óldenburgu /  Szoproni kolem roku 
1890. V roce 1895 opravil pro rodinu Pallavicini palác ve Vídni. Podle pamětní desky 
v hrobce stavbu v roce 1902 už po smrti projektanta realizovala jeho stavební firma. 
Na plánech hájovny je  podepsán vídeňský architekt Wilhelm Zeeh. Dochovaná plánová 
dokumentace hrobky však zjevně nebyla realizována do detailů. Místo znaku Pallavicini byl 
do frontonu umístěn nápis PAX v rozvilinách. Liší se však i proporce stavby.
Celkem bylo v mauzoleu pohřbeno osm členů rodu, z nichž šest zemřelo ve 20. století. 
Do mauzolea byly uloženy i ostatky dvou dříve zesnulých. Ostatky Alfonse staršího 
markraběte Pallavicini (1807-1875) byly do mauzolea v Jemnici převezeny z Anyásu. Místo 
původního pohřbu jeho manželky Gabrielle, rozené Fůrstenberg (1821-1895) neznáme. 
Po výstavbě mauzolea byla pochována do nadzemního sarkofágu. Balzamování ostatků 
se však ukázalo jako nedostatečné. Ve čtyřicátých letech 20. století byla proto pohřbena již  
do země na místo pod pasem mezi lodí a severovýchodním transeptem hrobky.
6
V roce 1991 bylo mauzoleum vykradeno. Při vloupání byly otevřeny mramorové 
sarkofágy i zinkové rakve. Balzamované ostatky musely být poté spáleny. Ve druhém desetiletí
21. století byla zcizena kovová vrata a většina kovových polí plotu.
HODNOTNÉ PRVKY 
Situace
urbanistické umístění novobarokního mauzolea v krajině 
torzo ohrazení areálu zděným plotem a mříží 
torzo hájovny v areálu
chodník okolo hrobky z dlaždic z přírodního kamene - mrákotínské žuly 
torza patrně zinkových rakví zakopaných v zahradě
Průčelí
všechna průčelí mauzolea s rytou bosáží v omítce a s architektonickými detaily
z umělého kamene [s největší pravděpodobností se nejedná o umělý kámen,
ale o ušlechtilý jemný vápenec -  pozn. Ministerstva kultury]
hlavní vstup v edikule včetně původních kovových vstupních dveří
alegorická socha Víry nad frontonem
výplně oken včetně mříží s florální ornamentikou
lucerna nad křížením
kovový sanktusník nad presbytářem
zastřešení hrobky s krytinou z falcovaného plechu
Interiér
klenby v interiéru včetně štukové a kamenné (patrně mramorové) výzdoby 
reliéfy čtyř evangelistů na pendantivech 
kamenná oltářní mensa s částí podlahy
kovová oltářní socha Ukřižovaného od Ignáce Weiricha z roku 1902 
mramorová pamětní deska v předsíni
protějškové sochy sv. Alfonse a sv. Karla Boromejského v předsíni 
soubor sedmi sarkofágů příslušníků rodiny Pallavicini 
hrob Gabrielle Pallavicini s krycí deskou v podlaze 
chórové lavice v historizujících formách 
historizující skříň
kamenná dlažba s geometrickými ornamenty 
okenní výplně 
kovový krov
ARCHITEKTONICKÉ ZÁ VADY 
Situace
Oplocení areálu složené ze zděných částí a kovového plotu je  značně poškozené. 
Z původní hájovny ve východním rohu ohrazení areálu zbylo jen torzo. Dlažba z mrákotínské 
žuly okolo mauzolea je  zvlněná.
7
Průčelí
Všechny fasády jsou poničené a omítky strávené, poškozené a opadané. Poškození se 
týká jak samotných omítek, tak i prvků z umělého kamene, který byl na průčelí ve značné míře 
použit [s největší pravděpodobností se nejedná o umělý kámen, ale o ušlechtilý jemný 
vápenec -  pozn. Ministerstva kultury]. Střecha je na mnoha místech značně poškozená a 
do mauzolea na několika místech zatéká. Nad jižním ramenem transeptu byl jako dočasné 
řešení instalován vlnitý plech, ale i ten je  nyní již poškozen. Stav střechy se jeví jako havarijní. 
Alegorické soše Víry na hlavním průčelí schází kříž.
Interiér
Kromě exteriérových omítek jsou velmi poškozeny i omítky v interiéru, kde je  zapotřebí 
rovněž opravit i výzdobné prvky v klenbách z kamene, patrně přírodního mramoru. Kamenné, 
patrně mramorové sarkofágy jsou poškozené. Poškozená je rovněž oltářní mensa.
DOPORUČENÍ PRO OBNOVU
Doporučení vyjadřují mínění zpracovatele průzkumu a nenahrazují vyjádření orgánů 
a organizací státní památkové péče ve smyslu zákona č. 20/1987 Sb. v platném znění.
Hrobka se zahradou je  od roku 2015 zapsána v ÚSKP ČR pod rejstř. č. 16382/7-7175. 
Z předloženého stavebněhistorického průzkumu vyplývají následující poznatky a doporučení:
Situace
Je nutné opravit oplocení areálu včetně detailů, instalovat dochované kovové mříže 
plotu a doplnit v kopiích chybějící pole plotu a bránu. Je nutné obnovit chodník okolo 
mauzolea, dlažba ze čtverců z mrákotínské žuly se jeví dobře dochovaná. Případnou obnovu 
hájovny ve východním rohu ohrazení areálu není zpracovatel kompetentní rozhodnout.
Průčelí
Je zapotřebí opravit novobarokní fasádu s rytou bosáží i architektonické prvky 
z umělého kamene [s největší pravděpodobností se nejedná o umělý kámen, ale o ušlechtilý 
jemný vápenec -  pozn. Ministerstva kultury]. Je nutné opravit střechu (a případně i krov) 
kaple. Místo dočasné střešní krytiny jihozápadního ramene transeptu je třeba použít plech 
falcovaný jako na zbytku střechy. K alegorické soše Víry na hlavním průčelí je  vhodné doplnit 
krucifix. Jeho podobu a adjustaci zachycují historické fotografie. O obnově (repasi) 
poškozených dvoukřídlých vstupních dveří, oken a mříží by měl rozhodnout příslušně 
specializovaný restaurátor.
Interiér
Je nutné opravit omítky v interiéru kaple, včetně jejich patrně mramorových 
výzdobných detailů. Samotné sarkofágy příslušníků rodiny Pallavicini jsou autentickým 
prvkem mauzolea. Sarkofágy je  vhodné restaurovat a ponechat v mauzoleu jako připomínku 
jeho primárního účelu i při adaptaci prostoru pro případná další využití. Opravu vyžaduje 
také oltářní mensa. Je vhodné doplnit zlacení nápisů na pamětní desce v předsíni kaple.
8
[...]
1) Socha Víry na hlavním průčelí
2) Pamětní deska se jménem stavebníka a tvůrců, 1902
3) Patron rodu Pallavicini sv. Alfons
4) Patron rodu Pallavicini sv. Karel Boromejský
5) Sarkofág se jménem Alfons Ernst Markgraf Pallavicini (25.4.1859-6.10.1938)
6) Sarkofág se jménem Therese Markgráfin Pallavicini (16.9.1846-15.4.1916)
7) Sarkofág se jménem Alfons Markgraf Pallavicini (7.3.1807-7.3.1875)
8) Sarkofág se jménem Carl Markgraf Pallavicini (21.3.1877-15.1.1900)
9) Sarkofág se jménem Irma Markgráfin Pallavicini, geborene Gráfin Széchényi 
(28.6.1855-7.10.1932)
10) Sarkofág se jménem Alexander Markgraf Pallavicini (15.11.1890-26.12.1941)
11) Sarkofág se jménem Alexander Markgraf Palllavicini (6.5.1853-14.4.1933)
12) Hrob Gabrielle Markgráfin Pallavicini, geborene Landgráfin Fůrstenberg 
(7.3.1821-18.3.1895)
13) Oltář se sochou Ukřižovaného od Ignáce Weiricha, 1902
14) Evangelista Jan, reliéf v pendentivu klenby
15) Evangelista Lukáš, reliéf v pendentivu klenby
16) Evangelista Marek, reliéf v pendentivu klenby
17) Evangelista Matouš, reliéf v pendentivu klenby [ ...]“
Ministerstvo kultury obdrželo dne 12. 8. 2016 návrh Národního památkového 
ústavu na znovuprohlášení souboru "neoklasicistní hrobka rodu Pallavicini u Jemnice", 
vše k. ú. Jemnice, okres Třebíč, Kraj Vysočina, za kulturní památku, a to z důvodu 
příslušnosti předmětného areálu k tzv. pozdně zapsaným kulturním památkám.
Ve výše uvedeném doporučujícím návrhu Národního památkového ústavu, 
územního odborného pracoviště v Telči, č. j. NPÚ-372/63678/2016 ze dne 11. 8. 2016 
jek  posuzované věci zmíněno:
„[...] V souvislosti s tzv. opožděnými zápisy žádáme o zahájení řízení a následné 
prohlášení hrobky Pallaviciniů s parkem a movitým vybavením za kulturní památku.
Autenticky dochovaná monumentální stavba situovaná v parkově upraveném areálu 
představuje slohově čistý, historizující objekt mimořádných architektonických hodnot. 
Pozoruhodná hrobka šlechtické rodiny byla od konce roku 1987 považována za kulturní 
památku. Do Státního seznamu byla ale fyzicky zapsána až 29. 1. 1988 a to pod r. č. 16382/7- 
7175. Protože se v regionu jedná o zcela ojedinělou stavbu dochovanou včetně hodnotných 
detailů a umělecky cenného vybavení interiéru, který v současnosti není v Ústředním seznamu 
kulturních památek nijak evidován, a uvažuje se o její velmi nutné a žádoucí obnově, 
je  potřeba, aby památková ochrana celého areálu včetně movitého vybavení měla právní 
podporu.
Dne 20. června 2016 projednala regionální komise NPÚ ÚOP v Telči pro posuzování 
návrhů na prohlášení a zrušení věci za kulturní památku návrh na prohlášení areálu hrobky 
Pallaviciniů v Jemnici se všemi svými částmi a movitým vybavením za kulturní památku.
9
Komise se shodla doporučit výše uvedený areál včetně movitého vybavení za kulturní 
památku. [...]
Hrobka či též mauzoleum rodiny Pallaviciniů se nachází cca 1,7 km severně 
za městem při silnici do Chotěbudic v odlehlé lokalitě zvané za Červeným rybníkem. 
Na mírném návrší se uprostřed polí rozkládá malý pravidelný park čtvercového půdorysu, 
v němž se pohledově uplatňuje monumentální historizující architektura rodové hrobky 
tehdejších majitelů jemnického panství. Celý park je ohrazený zděnou zídkou s úseky 
z mřížového oplocení, které je  v současnosti nahrazeno pletivem.
Popis
Exteriér
Neoklasicistní symetricky řešená monumentální centrální stavba vybudovaná 
na půdorysu řeckého kříže se zaoblenými rameny a výraznou kupolí nad křížením 
představuje unikátní ukázku historizující funerální architektury počátku 20. století.
Volně stojící přízemní objekt je  situovaný uprostřed ohrazené parkově upravené plochy 
na mírně vyvýšené terase přístupné ze západní strany šesti kamennými stupni. Celá stavba 
spočívá na vysokém kamenném soklu ukončeném profilovanou římsou. Stěny pokryté 
bosovanou omítkou jsou členěny pilastry s kompozitními hlavicemi, na které dosedá 
jednoduché kládí s profilovanou kordonovou římsou se zubořezem. Objekt je  završen 
kamennou balustrádovou atikou obíhající po celém obvodu stavby.
Osově souměrné západní vstupní průčelí vysunuté směrem k pozemní komunikaci je 
zdůrazněno mělkým předsazeným sloupovým portikem s dvojicí kompozitních sloupů na každé 
straně. Sloupy na kamenné podnoži podpírají jednoduché kládí zakončené ořímsovaným 
trojúhelným frontonem se zubořezem. V ploše tympanonu je ve vysokém reliéfu provedena 
stylizovaná oválná kartuš v podobě dvou palmových ratolestí, na koncích vzájemně 
překřížených a převázaných stuhou. Uvnitř kartuše je  kapitální nápis PAX. Fronton vrcholí 
kamennou plastikou Panny Marie v životní velikosti osazenou na dvoustupňové podnoži. 
Světice je  oděna v rozevlátém šatu s pažemi rozpřaženými v adoračním gestu. Za skulpturou 
se zvedá široká kupole na zděném válci lemovaném pilastry s římsovými hlavicemi. 
Kupolovitá báň nad křížením je završena válcovou lucernou se čtyřmi zasklenými oválnými 
okny a křížem ve vrcholu.
Portikus kryje pravoúhlý vstup prolomený na osu objektu a uzavřený dřevěnými 
dvoukřídlými dveřmi. Dveřní křídla s původním kováním a vyřezávanými kazetovými 
výplněmi, které uvnitř zdobí kované geometrické a vegetabilní motivy, jsou v celé ploše pobita 
kruhovými kovovými hřeby. Některé hřeby jsou ozdobeny reliéfem růže. Vstup rámuje 
v omítce vytažená profilovaná šambrána s ušima zakončená lištou. Nad portálem se nachází 
ořímsovaný segmentový fronton nesený dvěma volutovými konzolkami. Supraporta je  zdobená 
reliéfním rostlinným dekorem.
Obdélný půdorys příčných křídel je zjemněn konvexně zaoblenými nárožími, která jsou 
ústupkově vtlačena do hmoty stavby. Boční fasády jsou prolomeny půlkruhově zaklenutými 
okenními otvory s plasticky vystupujícím segmentem profilované šambrány, spočívající 
na profilovaných konzolkách a zdobené ve vrcholu volutovým klenákem. Okenní otvory 
zasklené na 12 tabulek jsou chráněny bohatě ornamentálně pojatými kovanými mřížemi. 
Fasády člení plasticky vystupující lizénový rám zdobený v horních partiích rostlinným
10
dekorem. Příčná ramena jsou zastřešena pultovými střechami o mírném sklonu. Odtok 
dešťové vody umožňuje spádovaný žlábek na okraji střechy svedený na východní straně 
svislým svodným potrubím do země.
Východní průčelí objektu tvoří krátká obdélná síň završená trojúhelným ořímsovaným 
frontonem se zubořezem, ke které je přistavěna mírně odsazená půlkruhová apsida s hladkou 
fasádou členěnou slepou arkaturou. Ořímsované hlavice pilastrů nesou profilované archivolty 
zdobené ve vrcholu volutovými klenáky. Apsida je zastřešena půlkupolí vtlačenou do hmoty 
frontonu. Ve vrcholu frontonu je vztyčena dekorativně pojatá kovaná válcová lucerna 
s bohatou geometrickou ornamentikou.
Hlavní stavební materiál obvodového pláště tvoří cihla zděná na vápennou maltu. 
Některé, zvláště staticky namáhané stavební články jsou z kamene. Sokl stavby je  obložený 
mohutnými kamennými deskami ukončenými profilovanou římsou. Fasády jsou omítané 
vápennou omítkou v okrovém nátěru a členěné v celé ploše kvádrovou bosáží. Veškeré střešní 
konstrukce jsou potaženy zoxidovanými měděnými pláty.
Park
Pohřební kaple je situována na terase uprostřed ohrazeného parku pravidelného 
čtvercového půdorysu o rozloze cca 0,5 ha. Upravená parková plocha je  zatravněná 
s nepravidelně vysázenými stromovými solitéry a dřevinami. Dodnes se zachovalo 
na 25 druhů a taxonů listnatých stromů a 5 druhů jehličnanů. Mauzoleum stojí na mírně 
zvýšené terase obehnané po obvodu nízkým živým plotem. Západní část terasy před vstupem 
je  dlážděná, přístupná z parku nízkým kamenným schodištěm o šesti stupních.
Ohradní zeď
Ohradní zeď vymezující čtvercový areál parku je zvětší části vyzděna z cihel a 
pravidelně segmentována hranolovými pilíři s kamennými ořímsovanými hlavicemi. Zděné 
výplně jsou oboustranně omítané a z vnější strany členěné mírně vystouplými obdélnými 
zrcadly s ujmutými rohy. V některých úsecích byla zeď opatřena kovanými mřížovými 
výplněmi. Severní nižší úsek ohradní zdi je  vyzděn ze smíšeného zdivá a hladce omítnut. 
Východní část parku je  ohrazena jen novodobým pletivovým plotem.
Vstupní pilířová brána s bohatě ornamentálně zdobenou kovanou dvoukřídlou výplní 
je  situovaná v jihozápadním nároží areálu. V současnosti však veškeré kovové prvky oplocení 
chybí, neboť byly v roce 2014 odcizeny. Na místě se dochovaly pouze kovové závěsy a 
kolejnice na posuv křídel brány.
V severovýchodním nároží jsou v hmotě ohradní zdi dochovány zbytky domu správce. 
V torzu severní zdi je  prolomený segmentově klenutý průchod a pozůstatek okenního ostění. 
Dům správce byl zbořen v 50. letech 20. století a dochovalo se z něj pouze obvodové zdivo 
určující obdélný půdorys původní stavby. Severní a východní stěny sahají přibližně do výšky 
překladu, jižní a západní tvoří již jen kamenné zdivo do výšky cca 70 cm s vloženými 
schodišťovými stupni v jihozápadním nároží.
11
Interiér
Interiér kaple tvoří jediná místnost s centrální oktogonální částí a čtyřmi bočními 
obdélnými prostory vynášejícími křížový půdorys stavby. Podlaha je  opatřena dlažbou 
z béžových mramorových dlaždic čtvercového formátu kladených nakoso. Vnitřní kresba 
podlahy vytvářející geometrické vzory je provedena tmavšími pásy dlažby z tenkých obdélných 
dlaždic. Stěny členěné profilovanými kordonovými římsami jsou hladce omítané a nabílené.
Centrální prostor je zaklenut kupolí na pendentivech s bohatě plasticky zdobeným 
vlysem. Vrcholový kruhový otvor je zasklený. Čtyři boční obdélné prostory jsou valené 
zaklenuté a zdobené třemi pásy štukových rozet. S centrální částí jsou spojeny protáhlými 
půlkruhově završenými průchody. Na ose vchodu je  za východní obdélnou síní situována 
půlkruhová apsida zaklenutá konchou, kde je na dvoustupňovém základu umístěna kamenná 
menza s mohutným bronzovým krucifixem. Kříž vztyčený uprostřed oltáře nese korpus 
ukřižovaného Krista v  nadživotní velikosti. Vrcholové dílo nazvané Consumatum est 
(Dokonáno jest) je  signováno na pravém boku prvního kovaného odlitku: „IG. WEIRICH /  
FECIT /ROMA 1902". Rozměry oltáře s křížem jsou: výška cca 300 cm, šířka (ramena 
kříže) 185 cm.
Ve cviklech centrální části mezi půlkruhově zaklenutými průchody do bočních 
prostor hrobky se nacházejí štukové kruhové rámy s medailony čtyř evangelistů 
provedenými z kararského mramoru v nízkém reliéfu. Na předních pilastrech vlevo 
je  vyobrazen sv. Jan s orlem, vpravo sv. Matouš s andělem, na zadních pilastrech vlevo 
sv. Lukáš s býkem a vpravo sv. Marek se lvem. Tyto čtyři reliéfy jsou rovněž dílem Ignáce 
Weiricha.
Vstupní síň je  hned při vchodu prolomena po obou stranách půlkruhově završenými 
nikami zaklenutými mušlovitou konchou. V nikách jsou umístěny signované skulptury 
světců, které jsou opět dílem akademického sochaře Ignáce Weiricha. Nika po levé straně je  
osazena kamennou sochou sv. Alfonse. Skulptura zachycuje světce v životní velikosti 
oděného v liturgické roucho s mitrou na hlavě, v levé ruce svírá biskupskou berlu, 
pozvednutou pravici má v žehnajícím gestu. V pravé nice je  umístěna kamenná socha 
sv. Karla Boromejského. Plastika zachycuje světce v životní velikosti oděného v  biskupské 
roucho s pověšeným křížkem na krku, ruce má sepjaté na prsou v modlitebním gestu. Rozměry 
soch sv. Alfonse a sv. Karla Boromejského jsou: výška 200 cm, šířka (podstavce) 60 cm. 
Oltář s křížem a sochy světců jsou nedílnou součástí nemovitosti.
Po levé straně vstupu je  u země do zdi vsazena obdélná mramorová deska s ušima 
přichycená čtyřmi ozdobnými kovovými hřeby. Deska nese zlacený rytý německy psaný nápis 
se jmény všech stavebníků mauzolea.
Movité věci
Sarkofáev -  soubor sedmi sarkofágů z bílého mramoru, ve kterých byly v  kovových 
rakvích uloženy ostatky příslušníků rodu Pallavicini. Schránky jsou rozmístěny ve dvou 
bočních prostorách prosvětlených okny, po pravé straně jsou situovány tři a nalevo 
se nacházejí čtyři. V mauzoleu je  v dnešní době umístěna pouze jedna rakev v podzemní 
hrobce po levé straně, která ukrývá nabalzamované ostatky Gabrielle Pallavicini a není 
předmětem návrhu. Všechny sarkofágy jsou situovány na soklech obdélného tvaru s oblými 
rohy. Každý z nich je  vynášen šesti zoomorfními nohami. Přední desky nesou tvar
12
rovnoramenného lichoběžníku s užší spodní hranou. Jejich spodní rohy zdobily motivy 
akantů, horní rohy pak menší plastické listy. Přední desky jsou opatřeny rytými zlacenými 
nápisy se jmény a životními daty zemřelých. Boční desky jsou v prostřední části reliéfně 
zdobené motivem tlapatého kříže, na jehož pozadí jsou situovány rozšiřující se kruhy. Spodní 
hrana sarkofágů je  profilovaná. Schránky nesou víka s profilovanými odstupňovanými 
hranami.
Rozměry (v cm): šest sarkofágů má stejné rozměry: v. (celková) 102; š. (přední 
deska, spodní hrana) 68; š. (spodní deska, horní hrana) 92,5; d. (spodní hrana) 210; 
d. (horní hrana) 237; víko: v. 21; d 244; š. 91; sokl: v. 21.
Sarkofág Irmy Pallavicini: v. (celková) 102; š. (přední deska, spodní hrana) 86; 
š. (přední deska, horní hrana) 108; d. (spodní hrana) 210; d. (horní hrana) 237; víko: v. 21; 
d. 244; š. 114; sokl: v. 21.
Materiál: bílý mramor.
Současný stav a využití: po útoku vandalů v roce 1991 jsou sarkofágy ve velmi 
zdevastovaném stavu. Kovové rakve z nich byly vyjmuty a ostatky příslušníků rodu 
zpopelněny a předány potomkům. V současné době nejsou tedy sarkofágy nijak využívány.
Chórové lavice - dvě dřevěné hnědě mořené lavice shodného provedení jsou 
zasazeny do výklenků po stranách oltáře. Čelo lavice má dole plochý sokl. Je členěno čtyřmi 
pilastry s hladkými hlavicemi nesoucími římsu. Mezi pilastry je vytvořen obdélný tvar 
s vystupujícím profilovaným orámováním. Třetina čela je vyklápěcí, tvoří dvířka. Tato část 
čela je  opatřena kovovou klikou a ve spodní části kovovou zarážkou. Postranice jsou 
vyhotovené v obdobném duchu jako čelo, stejně jako spodní část zad lavice, která nese 
dřevěný sedák. Zadní hrana sedáku kopíruje hmotu pilastrů. V prostřední části je  sedák 
opatřen dřevěnou profilovanou podpěrou. Spolu s čelem utváří postranice a spodní část zad 
ohrádku. Nad výškou čela se záda lavice mění. Stejně jako čelo jsou členěny čtyřmi pilastry, 
ale hmota hlavic je  zdobena akanty. Mezi pilastry je  vytvořen obdélný tvar s vystupujícím 
profilovaným orámováním. Uvnitř obdélníků jsou v rozích situovány růžice, z hmoty vystupují 
menší obdélníky s vpadlými rohy. Hlavice pilastrů vynášejí profilovanou stupňovitou římsu 
s vysazeným horním okrajem. V prostřední části, při horní římse, tvoří hmota zad konvexní 
oblouk.
Rozměry (v cm): v. (zadnístěna) 257; v. (čelo) 90,5; š. 237; h. 95.
Materiál: dřevo.
Současný stav a využití: lavice se nacházejí ve výklencích po stranách oltáře, 
jsou Zachovalé v poměrně dobrém stavu. V současné době nejsou využívané.
Skříň na paramenta - dřevěná hnědě mořená skříň skládající se ze dvou částí.
Skříň je  vynášena čtyřmi nohami oválného tvaru. Hmota skříně je  profilovaná, zdobí j í  
vystupující a vpadlé obdélníky a pilastry. Obě části skříně jsou zamykatelné, klíčové dírky 
jsou osazeny zdobenými mosaznými štítky. Spodní část skříně je ukončena deskou 
s profilovanou hranou přesahující přes okraje. Na desku pevně dosedá horní menší část 
skříně. Skříň zakončuje stupňovitá profilovaná římsa, která se směrem vzhůru rozšiřuje.
13
Rozměry (v cm): v. 158; š. 150; h. (spodní část) 85; h. (horní část) 53.
Materiál: dřevo, mosaz.
Současný stav a využití: skříň je  umístěna za oltářem, její povrch je místy odřený, jinak 
se zachovala v dobrém stavu. V současné době není využívaná.
Současný technický stav
Stav celého objektu je silně narušený až havarijní a neustále se dlouhodobě zhoršuje. 
Poškozené venkovní omítky místy úplně chybějí a obnažené cihelné zdivo se drolí. Problémem 
je  také vysoká vlhkost. Pouze nejnutnější údržby, spočívající v občasném odstranění 
náletových dřevin, se dostává přilehlému pozemku a ohradní zdi. Objekt byl několikrát 
vyrabován zloději a vandaly, kteří mj. odcizili veškeré kovové prvky oplocení a poškodili 
mramorové sarkofágy s ostatky členů rodiny. Generální oprava objektu byla již mnohokrát 
plánována, k realizaci ovšem zatím nikdy nedošlo.
Slohové, časové, autorské určení
Novou rodovou hrobku nechal na svém sídelním panství v Jemnici vystavět Alexandr 
Osvald markrabě Pallavicini poté, co se 15. ledna 1900 na dostizích v Anglii smrtelné zranil 
jeho nejstarší syn Karel Maria Alfons.
Neoklasicistní pohřební kaple byla postavena v letech 1900-1902 podle návrhu 
vídeňského architekta a dvorního stavebního rady Otto Hofera. Po jeho smrti roku 1901 vedl 
stavbu Wilhelm Zeeh. Realizaci stavby provedli místní řemeslníci z Jemnice, zednické práce 
vedl Josef Faast a tesařské práce Jan Dvořák. Sochařská výzdoba interiéru je  dílem 
akademického sochaře Ignáce Weiricha. Po stránce výtvarné vyzdobil mauzoleum sochař 
Vít Matauschek a kamenické práce obstarali Eduard Hauser a Andreas Francini.
C. ODŮVODNĚNÍ NÁVRHU 
Navrhovaný předmět ochrany
Hrobka rodiny Pallaviciniů se všemi svými částmi včetně soch a oltáře s křížem, 
veškerým movitým vybavením (sarkofágy, lavice, skříň) a s pozemkem st. pare. č. 2641, park 
s pozemkem pare. č. 2640 včetně terasy, schodiště, ohrazení a torza domku správce.
Zdůvodnění památkové ochrany
Monumentální sepulkrální stavba situovaná v parkově upraveném areálu představuje 
slohově čistý, historizující objekt mimořádných architektonických hodnot. Z typologického a 
slohového hlediska jde v širším regionu o zcela ojedinělou stavbu, která se navíc dochovala 
ve své autentické podobě včetně hodnotných detailů a umělecky cenného vybavení interiéru 
kaple. Celý objekt tak představuje pozoruhodné dílo stavitelského umění s umělecky 
drahocennými díly.
Mimořádně hodnotný je  zejména mohutný bronzový signovaný kříž nazvaný 
Consumatum est (Dokonáno jest) od Ignáce Weiricha z roku 1902, dále pak sochařská
14
výzdoba od stejného umělce či mramorové sarkofágy vysoké uměleckohistorické kvality. 
Interiér hrobky byl vytvářen jako celek, nedílnou součástí jsou i chórové lavice a skříň 
na paramenta.
K estetické působivosti celého úchvatného areálu napomáhá nejen jeho izolovaná 
poloha uprostřed volné krajiny, ale i jeho citlivé zakomponování do okolního prostředí a 
nenásilné akcentování přirozeného panoramatu. Rodinná hrobka je též jedním z nemnoha 
dobře dochovaných pozůstatků na místní šlechtickou rodinu Pallaviciniů, která se 
na jemnickém panství usadila již ve 40. letech 19. století. Z kulturně-historického hlediska 
jsou významná také nám známá jména všech osobností (donátora, architektů, sochařů 
a stavebníků) podílejících se na výstavbě a výzdobě objektu. [ ...]”
Městský úřad Moravské Budějovice, úsek státní památkové péče, jako příslušný 
správní orgán památkové péče, ve svém dopise č. j. MUMB/OVUP/108/2021 ze dne 5. 1. 
2021 opětovné prohlášení souboru "neoklasicistní hrobka rodu Pallavicini u Jemnice", 
vše k. ú. Jemnice, okres Třebíč, Kraj Vysočina, za kulturní památku rovněž doporučil:
„[...] Městský úřad Moravské Budějovice, odbor výstavby a územního plánování, jako 
místně a věcně příslušný orgán státní památkové péče vydává k návrhu na prohlášení areálu 
mauzolea Pallavicini v Jemnici, nacházející se na pozemcích pare. č. 2640 a 2641 
v katastrálním území Jemnice, toto vyjádření:
Rodina Pallavicini, která byla v letech 1842-1945 posledním vlastníkem jemnického 
panství, měla významné kontakty na vídeňském dvoře. Rakousko-uherská linie rodu 
Pallavicini pohřbívala původně do hrobky na svém panství v maďarském Anyásu na panství 
Mindszent u řeky Tisy, která hrobku během záplav poškozovala. Poté co dne 15. ledna 1900 
nejstarší Alexandrův syn Karel zemřel v Anglii, kde působil jako rakouský velvyslanec, 
na smrtelné zranění při honu na lišku, podnítilo jeho úmrtí vybudování hrobky na panství 
v Jemnici na mírném návrší na cestě z Jemnice do Chotěbudic.
Stavební projekt vyhotovil Otto Hofer, stavební rada, a Wilhelm Zeeh (později Viktor 
Pleski & Wilhelm Zeeh) z Vídně, výtvarné ztvárnění měl na starost sochař Vít Matauschek, 
kamenické práce Eduard Hauser a Andreas Francini, zednické a tesařské práce zadal 
markrabě řemeslníkům v Jemnici. Samotná stavba se nachází uprostřed areálu se zahradou 
(pare. č. 2640), v jejímž východním rohu jsou trosky hájovny. Hrobka byla postavena 
na nejspíš uměle nasypaném návrší. Směrem na severovýchod terén klesá, takže hájovna 
stávala o něco níže než hrobka a pohledově se v areálu neuplatňovala.
Hrobka je  koncipována na půdorysu rovnoramenného kříže se zaoblenými rohy 
a je  zaklenuta kopulí na tamburu. Nad středem se vypíná vznosná široká kopule. Nedílnou 
součástí je sochařská výzdoba s ústředním oltářem s monumentálním křížem Consummatum 
est od Ignáce Weiricha z roku 1902. Weirichovo mistrovství bylo a je ceněno i Vatikánem 
a zdejší kříž je považován za jeho nejlepší dílo. Možným autorem oltářní architektury, 
na níž je  kříž umístěn, je Josip Plečnik.
Dne 7. října 1932 zemřela v 78 letech na zámku v Jemnici Irma Pallavicini, choť 
markraběte Alexandra. Poslední rozloučení se zesnulou markraběnkou se konalo 10. října 
1932 ve 14. hodin na zámku a následně ve farním kostele v Jemnici. Zádušní mše ve všech 
farních kostelech na panství se celebrovaly 11. října a slavnostní requiem proběhl
15
v Augustiniánském kostele ve Vídni 13. října 1932 v 10 hodin dopoledne. Krátce po smrti své 
manželky se Alexander vrátil do Vídně, Vánoce strávil u syna Alfonse na zámečku 
Szilvásvárad a po příjezdu 8. ledna 1933 zpátky do Vídně vážně onemocněl a 14. dubna 
na Velký pátek v 86 letech zemřel. Rakev se zesnulým, kolem které drželi čestnou stráž lesní 
zaměstnanci a personál, byla 18. dubna 1933 nejprve vystavena v paláci na Josefově náměstí 
ve Vídni a po té se konalo v Augustiniánském kostele (Augustinerkirche) poslední rozloučení. 
Rakev s ostatky pak byla za zvuků Schubertova „Rozloučení” naložena na auto a odvezena 
do Jemnice, kde proběhlo uložení do rodinné hrobky, a ve všech patronátních kostelech byla 
celebrována zádušní mše.
Vzhledem k tomu, že tento areál je  nejen pro svoje urbanistické umístění v krajině, 
ale také pro své architektonické ztvárnění (torzo ohrazení areálu zděným plotem a mříží 
s torzem hájovny v areálu, chodník okolo hrobky z dlaždic z přírodního kamene - mrákotínské 
žuly, torza patrně zinkových rakví zakopaných v zahradě, průčelí mauzolea s rytou bosáží 
v omítce s architektonickými detaily z umělého kamene [s největší pravděpodobností 
se nejedná o umělý kámen, ale o ušlechtilý jemný vápenec -  pozn. Ministerstva kultury], 
původní kovové vstupní dveře, výplně oken včetně mříží s jlorálními ornamenty, lucerna 
nad křížením, kovový sanktusník nad presbytářem), až po samotné prvky v interiéru (klenby 
v interiéru včetně štukové a kamenné - patrně mramorové - výzdoby, reliéfy čtyř evangelistů, 
kamenná oltářní mensa s částí podlahy, kovová oltářní socha Ukřižovaného od Ignáce 
Weiricha z roku 1902, mramorová pamětní deska v předsíni, protějškové sochy sv. Alfonse 
a sv. Karla Boromejského v předsíni, soubor sarkofágů příslušníků rodiny Pallavicini, 
hrob Gabrielle Pallavicini s krycí deskou v podlaze, chórové lavice v historizujících formách, 
historizující skříň, kamenná dlažba s geometrickými ornamenty, okenní výplně, kovový krov) 
doporučujeme proto celý areál mauzolea rodiny Pallavicini k prohlášení za kulturní památku. 
[•••]“
Krajský úřad Kraje Vysočina, úsek státní památkové péče, ve svém vyjádření 
č. j. KUJI 970/2021 -  OKPP 4/2021 ze dne 7. 1. 2021 znovuprohlášení předmětného areálu 
rodinné hrobky Pallavicini u Jemnice za kulturní památku rovněž doporučil:
„[...] Na základě žádosti vlastníka, kterým je  Město Jemnice, o vyjádření Odboru 
kultury, památkové péče a cestovního ruchu Krajského úřadu Kraje Vysočina (dále 
jen „ krajský úřad") k návrhu na prohlášení věci za kulturní památku: areálu hrobky rodiny 
Pallavicini v Jemnici, nacházející se na pozemcích pare. č. 2640 a 2641 v k. ú. Jemnice, 
Vám dle § 3 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, sdělujeme následující:
Posledními majiteli jemnického panství v letech 1842-1945 byla původem italská 
šlechta - rod Pallavicini. Markrabě Alfons Pallavicini koupil panství v roce 1842. Na popud 
jeho manželky Gabriely, rozené Fůrstenbergově, která vyrostla v honosném prostředí 
vídeňského Hofburgu, došlo k velkolepé přestavbě celého zámeckého areálu a k zásadním 
úpravám interiérů zámecké budovy. Rodina Pallavicini měla významné kontakty 
na vídeňském dvoře, kde poměrně často pobývala. Proto není divu, že když se rodina 
Pallavicini rozhodla postavit si nedaleko Jemnice rodinnou hrobku, oslovila dvorního 
architekta Otto Hofera, který se podílel i na přestavbě jejich vídeňského paláce. 
Podnětem k vybudování mausolea byla tragická smrt markraběte Karla, který se zabil 
na dostizích v Anglii.
16
Otto Hofer absolvoval vysokou školu technickou ve Vídni a byl spolupracovníkem 
v atelieru architekta Karla Hasenauera, který pracoval na stavbě vídeňského Burgtheatru, 
Hofmusea a Hofburgu. Hofer je  dokonce autorem náhrobku Karla Hasenauera 
na vídeňském Zentralfriedhofe. Novoklasicistní architektonicky náročná stavba z cihlového 
zdivá pokryta kvádrovou bosáží vyrostla v letech 1901-1902 na mírném návrší u chotěbudické 
silnice. Půdorys mauzolea je  řešen ve tvaru kříže se zaoblenými zaklenutými rameny. 
Nad středem se vypíná vznosná široká kopule. Po stránce výtvarné vyzdobil mauzoleum 
Vít Matauschek a kamenické práce obstarali Eduard Hauser a Andreas Francini. Stavební 
práce vedl jemnický stavitel Josef Faast. Sochařskou výzdobu provedl sochař Ignác Weirich 
(1856-1916), který velkou část svého tvůrčího života prožil v Itálii a v roce 1958 mu dokonce 
v Římě byla v jeho bývalém sochařském ateliéru odhalena pamětní deska v italském i českém 
znění.
Podlaha interiéru centrálního půdorysu je kryta kamennými dlaždicemi. Ve vstupním 
prostoru na levé straně je umístěna socha sv. Alfonse, na pravé straně socha sv. Karla 
Boromejského. Obě jsou dílem akademického sochaře Ignáce Weiricha. V místech, kde se 
spojuje zdivo jednotlivých ramen, plní dekorativní úlohu čtyři do zdí zapuštěné pilíře a nahoře 
se nacházejí čtyři oválné reliéfy s vyobrazením evangelistů s jejich atributy. Tyto umělecky 
cenné reliéfy vytvořil také akademický sochař Ignác Weirich. Hlavní a nejcennější uměleckou 
památkou v mauzoleu je  monumentální kříž s ukřižovaným Kristem, vyrůstající z architektury 
oltáře v centrálním prostoru, proti vchodu do mauzolea. Jeho autor jej pojmenoval 
"Consummatum e sť  (Dokonáno jest). Na pravém boku prvního odlitku tohoto vrcholného díla 
mistrova je  vyryto: "Ig. Weirich fecit, Roma 1902. V interiéru se dochovalo i několik 
poničených mramorových sarkofágů příslušníků rodiny.
Budova centrálního půdorysu s kupolí je  vynikajícím příkladem importu sepulkrální 
historizující architektury vídeňské provenience do „ venkovského prostředí". Na jejím vzniku 
se podíleli umělci, jejichž tvorba se soustředila spíše na území dnešního Rakouska. 
Monumentální hrobku rodiny Pallavicini lze vedle klasicistní hrobky Haugwitzů v Náměšti 
nad Oslavou a hrobky rodiny Belcredi v Jimramově zařadit k vrcholům sepulkrální 
architektury na území Kraje Vysočina. Stavba vedle architektonických a uměleckých kvalit, 
které nesporně vykazuje, působí obklopena parkem svým zasazením do krajiny i jako 
kvalitní krajinotvorný prvek.
Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem, krajský úřad doporučuje prohlášení 
areálu mauzolea rodiny Pallaviciniů (budova hrobky s parkem a ohradní zdi a pozemky 
pare. č. 2640 a 2641) v Jemnici, obec Jemnice, okres Třebíč, Kraj Vysočina za kulturní 
památku. “
Ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, 
ve znění pozdějších předpisů, byl o zahájení řízení písemně vyrozuměn vlastník souboru 
navrženého na prohlášení za kulturní památku, a v souladu s ustanovením § 36 odst. 3 zákona 
ě. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, mu bylo umožněno, 
aby se před vydáním rozhodnutí vyjádřil k podkladům, které Ministerstvo kultury v průběhu 
řízení shromáždilo. Vlastník, Město Jemnice, této možnosti nevyužil, neboť s prohlášením 
za kulturní památku souhlasí.
Po vyhodnocení všech výše uvedených podkladů dospělo Ministerstvo kultury 
k následujícímu závěru: Vysoce reprezentativně pojednaná hrobka rodu Pallavicini
17
u Jemnice navržená v roce 1900 významným vídeňským architektem Otto Hoferem 
představuje nejen vynikající ukázku téměř autenticky dochované funerální architektury 
z přelomu 19. a 20. století, ale díky promyšlenému usazení na mírně vyvýšeném návrší, 
okolnímu okrasně komponovanému parkovému okrsku pravidelného půdorysu a díky citlivě 
zvolenému situování areálu rodového mauzolea s parkem a obydlím správce do volné 
malebně zvlněné zemědělsky obhospodařované venkovské krajiny, a to na dohled 
od rodinného sídla dřívějšího panství, též zcela jedinečné dílo krajinářské a krajinotvomé.
Uměnímilovná šlechtická rodina Pallavicini využila při výběru architekta, 
spolupracujícího konstruktéra, umělců, řemeslníků, ale též při volbě ušlechtilých stavebních 
materiálů k výzdobě exteriéru a interiéru hrobky a volbě technického řešení objektu (železná 
konstrukce krovu) svých bohatých nadregionálních zkušeností, vybraného vkusu a rozsáhlých 
společenských kontaktů, čímž vzniklo komplexní dílo prvotřídní architektonické kvality a 
trvalé hodnoty. Architekt a dvorní stavební rada Otto Hofer (1847-1901), nadaný žák 
a spolupracovník slavného architekta Karla Hasenauera, s nímž se od 70. let 19. století podílel 
zejména na významných vídeňských realizacích veřejných i soukromých budov, mimo jiné 
též na monumentální dostavbě císařského Hofburgu, zvolil pro historizující architekturu 
jemnické pohřební kaple formu a drobný tvaroslovný detail vycházející z elegantního 
francouzského barokního klasicismu. Hrobka doznala během výstavby v letech 1901 až 1902, 
tedy již za Hoferova pokračovatele, vídeňského architekta Wilhelma Zeeha (provádějícím 
stavitelem byl Josef Faast), dílčích korekcí exteriéru a interiéru, při kterých bylo u dotčené 
stavby posíleno její celkové klasicistní vyznění. Převažující neobarokní charakter si proti 
tomu udržely zejména kovářské a klempířské uměleckořemeslné práce (vnější dekorativní 
kované mříže velkých oken v průčelí transeptu, lucerna pohledově dominantní kupole 
nad křížením). Vedlejší celokovaná lucerna se závěsem pro zvon, umístěná při vrcholu 
frontonu presbytáře na způsob sanktusníku, upomíná spíše na formální výtvarnou nápaditost 
a technickou bravumost uměleckých řemesel období secese. Na historizující architekturu 
mauzolea v minulosti navazovala ohradní zeď a stylové kované oplocení s hlavní vjezdovou 
bránou do parkově upraveného areálu. Přízemní dům správce byl záměrně vkomponován 
do pohledově se neuplatňujícího odvráceného nároží obvodové zdi.
Sochařská díla z kamene umístěná v exteriéru a interiéru jemnické pohřební kaple 
jsou dílem Víta Matouška a Ignáce Weiricha (Alegorie Víry, socha sv. Alfonse, socha 
sv. Karla Boromejského, reliéfně ztvárněná tonda v pendantivech kupole s vyobrazením čtyř 
evangelistů). Od římského sochaře Ignáce Weiricha (1856-1916), rodáka z dnes již 
zlikvidované severočeské obce Fukov ve Šluknovském výběžku, pochází též ústřední oltářní 
plastika Ukřižovaného (Consumatum est -  Dokonáno jest; 1901), odlitá pro rodinu Pallavicini 
do bronzu a zároveň umně patinovaná ve slavné římské slévárně sochaře Giovanni Nisiniho 
v roce 1902. Shora přirozeně osvětlený monumentální prostý kříž s expresivně pojednaným 
tělem a tváří zmučeného Krista v nadživotní velikosti vyrůstá z mramorové klasicistní oltářní 
menzy ušlechtilých proporcí a barevně působivé kresby vybraného kamene. Předmětný 
mramorový stůl je situován na širším architektonizováném dvoustupňovém základu. 
Dle názoru Ministerstva kultury lze z předložených fotografií a ze způsobu zpracování vážně 
uvažovat o autorském připsání dotčené oltářní architektury (případně též mramorových 
sarkofágů) světově uznávanému architektovi Jože Plečnikovi (1872-1957). 
Podle ministerstvu sdělených zjištění Mgr. Miloslava Záškody (NPÚ ÚOP v Telči) a 
obdrženého stanoviska Městského úřadu Moravské Budějovice, o této skutečnosti nepřímo 
vypovídá též částečně dochovaná archivní korespondence mezi ve Vídni tehdy činným 
a usazeným slovinským architektem a šlechtickou rodinou Pallavicini.
18
Ministerstvo kultury si velmi váží současného přístupu Města Jemnice k uchování 
jemu svěřeného kulturního dědictví a podporuje započatou snahu postupně obnovit, odborně 
rehabilitovat a zrestaurovat ve druhé polovině 20. století vandaly a zloději opakovaně 
vyrabovaný a dlouholetou absencí údržby zdevastovaný funerální areál posledních 
soukromých vlastníků a správců jemnického panství, jehož památková hodnota dosahuje 
nadregionálního významu.
Pro své hodnoty architektonické, urbanistické, krajinotvomé, umělecké,
uměleckořemeslné, řemeslné, kultuměhistorické a jako projev tvůrčích schopností a práce 
člověka posuzovaný soubor "neoklasicistní hrobka rodu Pallavicini u Jemnice", 
vše k. ú. Jemnice, okres Třebíč, Kraj Vysočina, splňuje podmínky ustanovení § 2 odst. 1 
písm. a) zákona 20/1987 Sb., o státní památkové péči, věznění pozdějších předpisů, 
pro prohlášení věci za kulturní památku.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podle ustanovení § 152 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., 
správní řád, ve znění pozdějších předpisů, podat ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení rozklad. 
Lhůta pro podání rozkladu počíná běžet podle § 40 odst. 1 písm. a) správního řádu den 
následující po dni, kdy bylo toto rozhodnutí doručeno. Doručení písemnosti upravuje § 23 a 
§ 24 správního řádu, který stanoví, že nebyl-li adresát tohoto rozhodnutí zastižen, 
rozhodnutí se uloží v provozovně provozovatele poštovních služeb. Jestliže si adresát 
uložené rozhodnutí ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy bylo rozhodnutí k vyzvednutí v provozovně 
provozovatele poštovních služeb připraveno, nevyzvedne, považuje se rozhodnutí podle § 24 
odst. 1 správního řádu za doručené posledním dnem této lhůty (od tohoto dne běží v tomto 
případě lhůta pro podání rozkladu). Doručení písemnosti pomocí datové schránky upravuje 
§ 17 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, 
který rovněž stanoví přednostní doručování dokumentů prostřednictvím datové schránky. 
Nepřihlásí-li se adresát do své datové schránky ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument 
dodán do datové schránky, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této 
lhůty. O rozkladu proti tomuto rozhodnutí rozhoduje ministr kultury. Rozklad se podává 
u Ministerstva kultury na výše uvedenou adresu.
Mgr. Ing. Eva Trejbalová 
vedoucí oddělení ochrany kulturních památek 
v odboru památkové péče Ministerstva kultury
Stejnopis rozhodnutí:
Národní památkový ústav, generální ředitelství 
Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Telči 
Městský úřad Moravské Budějovice, úsek státní památkové péče 
Krajský úřad Kraje Vysočina, úsek státní památkové péče
Příloha:
Orientační zákres umístění kulturní památky do kopie katastrální mapy. 
Čtyřicet identifikačních fotografií kulturní památky.
19
Orientační zákres umístění kulturní památky do kopie katastrální mapy -  nedílná součást
výroku rozhodnutí č. j. MK 3729/2021 OPP ze dne 21.1. 2021.
2 0
Čtyřicet identifikačních fotografií kulturní památky -  nedílná součást rozhodnutí
č. j. MK 3729/2021 OPP ze dne 21.1. 2021, obr. 1-2.
21
Čtyřicet identifikačních fotografií kulturní památky -  nedílná součást rozhodnutí
č. j. MK 3729/2021 OPP ze dne 21.1. 2021, obr. 3-4.
2 2
Čtyřicet identifikačních fotografií kulturní památky -  nedílná součást rozhodnutí
č. j. MK 3729/2021 OPP ze dne 21.1. 2021, obr. 5-6.
23
- 
- 
|
m
m
,
Čtyřicet identifikačních fotografií kulturní památky -  nedílná součást rozhodnutí
č. j. MK 3729/2021 OPP ze dne 21.1. 2021, obr. 7-8.
24
Čtyřicet identifikačních fotografií kulturní památky -  nedílná součást rozhodnutí
č. j. MK 3729/2021 OPP ze dne 21.1. 2021, obr. 9-10.
25
Čtyřicet identifikačních fotografií kulturní památky -  nedílná součást rozhodnutí
č. j. MK 3729/2021 OPP ze dne 21.1. 2021, obr. 11-12.
26
«>
Čtyřicet identifikačních fotografií kulturní památky -  nedílná součást rozhodnutí
č. j. MK 3729/2021 OPP ze dne 21.1. 2021, obr. 13-14.
27
Čtyřicet identifikačních fotografií kulturní památky -  nedílná součást rozhodnutí
č. j. MK 3729/2021 OPP ze dne 21.1. 2021, obr. 35-36.
36
t*
r
Čtyřicet identifikačních fotografií kulturní památky -  nedílná součást rozhodnutí
č. j. MK 3729/2021 OPP ze dne 21.1. 2021, obr. 37-40.
37

Originál dokumentu:

analogový

Typ/druh dokumentu:

Typ dokumentu:	publikace, listiny, spisové dokumenty
Druh dokumentu:	evidence kulturních památek
Bližší specifikace:	rozhodnutí o prohlášení za KP

Jméno souboru:

G0567968.pdf

Formát souboru:

application/pdf

Autor záznamu:

Michl Lukáš

Popis dokumentu:

Jemnice, hrobka rodu Pallavicini. Rozhodnutí o prohlášení za KP.

Název pracoviště:

generální ředitelství

Velikost dokumentu (v bytech):

23066819 B

Rozměry obrazového dokumentu:

Autor originálu:

Ministerstvo kultury; Slavík Jiří;

Klíčová slova:

Kulturní památka nemovitá;

Uživ. klíčová slova:

dokument ÚSKP;

Datum vzniku:

21.01.2021

Licence:

Typ:	úřední dílo - dílo, na které se nevztahuje ochrana podle práva autorského (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121)

Vazby dokumentu na aplikace IISPP

Bližší specifikace

Odkaz

Aplikace: Památkový katalog - právní stav

Druh záznamu: Právní stav

Ident. zázn.: Id právního stavu

Hodnota ident.: 23995290

Bližší specifikace:

Název	hrobka rodu Pallavicini
Číslo ÚSKP	106611
Kód fáze ochrany	P
Fáze ochrany	památkově chráněno
Kód typu ochrany	KP
Typ ochrany	kulturní památka

Aplikace: Památkový katalog - právní akt

Druh záznamu: Právní akt

Ident. zázn.: Id právního aktu

Hodnota ident.: 23995282

Bližší specifikace:

Název	rozhodnutí o prohlášení za KP
Číslo	MK 3729/2021 OPP
Datum nabytí právní moci	26.01.2021
Typ ochrany	kulturní památka
ID právního stavu	23948400 Načítám data z navázané aplikace... , 23948411 Načítám data z navázané aplikace... , 23995290 Načítám data z navázané aplikace... , 23948427 Načítám data z navázané aplikace...

Územní identifikace dokumentu

Územní rozsah:

objekt lokalizovaný

Definiční body

Def. bod

Název objektu

Část obce

Č. dom.

Ulice

Č. or.

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Def. bod: 2456900

Název objektu: Mausoleum Pallavicini

Část obce: Jemnice

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Jemnice

Obec: Jemnice

ORP: Moravské Budějovice

Okres: Třebíč

hrobka rodu Pallavicini (právní stav 23995290)

Přírůstkové body

Přír. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Lokality

Kód CZ

Název lokality

Reálný typ

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Kraj

Kód CZ: 12568

Název lokality: Podolí

Reálný typ: ves

Kat. území: Jemnice

Obec: Jemnice

ORP: Moravské Budějovice

Okres: Třebíč

Kraj: Kraj Vysočina

hrobka rodu Pallavicini (právní stav 23995290)

Historické regiony

Kód RS

Název hist. regionu

Kód RS: 39

Název hist. regionu: Jemnice

hrobka rodu Pallavicini (právní stav 23995290)

Ke stažení Náhled Poslat žádost