Zavřít ( + - )

Metainformační systém NPÚ

Detail dokumentu

Tisk

Náhled:

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Textový obsah:

41 tt/e - nor
Ministerstvo kultury
Maltézské náměstí 471/1 
118 11 Praha 1
Národn pam átkový ústav
D ošlo : 2 0 2 1 -0 6 -0 1  1 2 :3 9 :4 8
č . j . : NPU-310/44674/2021
L is tů : 5 P řílo h : 0
1001719628
Telefon: 257 085 111 
Fax: 224 318 155
E-mail: epodatelna@mkcr.cz
Rozhodnutí nabylo právní moci. / ?■ JT . 4CUS
za správnost:
V Praze dne 23. 4. 2021 
Č.j. MK 27507/2021 OPP 
Sp. zn. MK-S 253/2020 
Vyřizuje: PhDr. Dana Vrabelová, Ph.D.
R O Z H O D N U T Í
Ministerstvo kultury jako příslušný orgán státní správy na úseku státní památkové 
péče podle ustanovení § 8 odst. 1. zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, a zákona 
č. 500/2004 Sb., správní řád, oba ve znění pozdějších předpisů, r u š í  prohlášení 
Podkostelního vodního mlýna (torza) č. p. 66 na pozemku st. p. č. 54 a pozemku st. p. č. 
54, vše v k. ú. Nová Ves nad Popelkou, obec Nová Ves nad Popelkou, okres Semily, 
Liberecký kraj, (r. č. v ÚSKP 38180/6-2708), za kulturní památku.
V tomto řízení dle § 27 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění, 
je účastníkem řízení:
Odůvodnění
Ministerstvo kultury obdrželo dne 7. 1. 2020 žádost
o zrušení
prohlášení Podkostelního vodního mlýna č. p. 66 na pozemku st. p. č. 54 a pozemku st. p. č. 
54, vše v k. ú. Nová Ves nad Popelkou, obec Nová Ves nad Popelkou, okres Semily, 
Liberecký kraj, (r. č. v ÚSKP 38180/6-2708), za kulturní památku a to s následujícím 
odůvodněním:
„ ... V roce 1993 nařídil MěÚ stavební úřad Lomnice nad Popelkou původní majitelce 
odstranění části nebo celé střešní konstrukce, která svým stavem ohrožovala zdraví a životy 
osob, a to pod rozhodnutím 492/93/130/Dk ze dne 23. 12. 1993. Při odstranění střechy 
formou ztržení došlo i ke zřícení roubeného patra mlýna, a z objektu zbylo pouze torzo. Od té 
doby byl objekt veden jako torzo vodního mlýna.
V roce 1998 jsme spolu se svým bratrem torzo mlýna odkoupili od původní majitelky. 
Zajistili jsme odstranění a uklizení stržené části střechy a vrchního dřevěného patra, aby 
nedocházelo k ohrožení zdraví a životů osob. Dále jsme obdrželi kladné závazné stanovisko 
od Okresního úřadu Semily, odboru kultury pod č. j. 451/98/2 ze dne 17. 8. 1998 k odstranění 
kamenného  ̂ nadzemního torza se zachováním sklepní chodby a sklepa. Následně dne 16. 9. 
1998 MěU stavební úřad Lomnice nad Popelkou vydal rozhodnutí k odstranění stavby 
nadzemní části umístěné na pozemku st. č. 54. K odstranění této části stavby do současné 
doby nedošlo... “
„...Vlivem povětrnosti postupně objekt dospěl do současné podoby, torzo vodního 
mlýna. Původní pískovcové zdivo je již ve velmi degradovaném stavu a nelze ho uvést do 
původního stavu. Zdicí malta mezi jednotlivými pískovci již  nevykazuje žádnou pevnost. Dle 
dnešních norem je  její pevnost v tlaku odhadována na 0 MPa. Z roubeného patra a střechy se 
dochovaly pouze pořízené fotografické záznamy, ze kterých není jasně patrné, jaké materiály 
(dřevo) bylo na stavbu použito. Při použití dnešních stavebních materiálů a hlavně předpisů 
na výstavbu pozemních staveb není možné objektu vrátit jeho původní podobu s hodnotami, 
pro které byl v roce 1953 zahrnut pod památkovou ochranu “.
Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci, vyslovil ve svém 
stanovisku ze dne 14. 2. 2020. č. j. NPU-353/2739/2020 se zrušením předmětné věci 
souhlas podmíněný provedením komplexního průzkumu zbylé ěásti mlýna a
s následujícím vyjádřením:
„...Torzo mlýna čp. 66 se st. p. č. 54 v k. ú. Nová Ves nad Popelkou, je kulturní 
památkou registrovanou v ústředním seznamu kulturních památek ČR pod číslem rejstříku 
38180/6-2708. Objekt byl zapsán do státního rejstříku rozhodnutím školské a kulturní komise 
ONV Semily: ŠKK-ONV Semily dne 27. 11. 1963.
Tzv. Podkostelní mlýn na říčce Popelce je  situován ve střední části intravilánu vsi, 
přímo pod krátkým svahem průjezdní komunikace jižně od areálu kostela sv. Prokopa. Sklon 
svahu vyrovná podezdívka obytného dílu domu. Naopak někdejší roubené patro bylo v severní 
části ze svahu přístupné. Z rozlehlého patrového objektu zůstala do současnosti dochováno 
torzo celého rozsahu zděného přízemí. Zdivo je složené z lokálně těženého načervenalého 
pískovce s různým stupněm opracování. Kromě pečlivě opracovaných krychlových kvádrů
podezdívky jižní obytné části dispozice, jsou kameny nepravidelně opracované a doplněné a 
vyklínované menšími šíbry. Záklenky otvorů, přizdívky okenních otvorů a mladší úpravy domu 
využívají pálených cihel. Při jihovýchodním štítovém průčelí a při jeho zaoblených nárožích 
jsou v celé výšce zdivá přitesané reliéfně vystupující lizénové pásy. Okenní otvory obytné části 
domu jsou osazeny profilovanými pískovcovými parapety. Pískovcové ostění vstupu při 
severovýchodním podélném průčelí je  rozvalené a jediné dochované jednoduché ostění 
nalezneme při vstupu ze síně do provozních prostor mlýna. Zdivo v interiérech a v obvodu 
domu je dochováno prakticky do výšky někdejší koruny. Okenní a dveřní otvory mají většinou 
propadlé překlady. Zdivo jihozápadního podélného průčelí je naopak destruováno z velké 
časti na úroveň podezdívky. Citelná dispozice přízemí vycházející z trojdílného rozvržení. Na 
patrně průchozí síň navazuje od jihu dvoutraktově uspořádaný obytný díl a na severní straně 
dvoutraktový mlýnský provoz s lednicí (v severozápadním traktu) a mlýnicí v přilehlém 
jihovýchodním traktu. K lednici přiléhá v severovýchodním koutu valené zaklenutý sklep 
částečně zapuštěný v protisvahu. Těsně u vstupu do síně je  v severovýchodním koutě patrný 
náběh klenby a výklenek někdejšího topeniště dymníkové kuchyně. V někdejší lednici zůstal 
dochovaná v nejmladší úpravě turbínová kašna s Bánkiho turbínou a vybetonovaným vodním 
zámkem a vykonzolovaným betonovým korytem vantroků. Ve východní části lednice ústí 
odpadový kanál přeložený pískovcovými deskami a vedoucí dálo pod obytným dílem mlýna. V 
prostoru mlýnice jsou přes množství stavebního rumu patrné zbytky fundamentů blíže 
nespecifikovaných výrobních zařízení a souvisejících rozvodů (ložiskový domek v západní 
stěně mlýnice). Interiér obytné části je  pro hustý náletový porost hůře dostupný.
Vodní dílo je  v současném terénu díky pozdější regulaci toku Popelky hůře rozpoznatelné.
První zmínka o údolní lánové vsi zvané Nová Ves pochází z roku 1369. Předmětný mlýn je  
poprvé zmíněn při prodeji v roce 1590. Roku 1624 Eliška Zerotínská z Valdštejna na Lomnici 
potvrdila Kateřině Tuhaňské ze Strašína starší privilegium z roku 1607, ve kterém je tento 
mlýn osvobozen od všech platů a povinností. Ale už roku 1644 koupil mlýn purkrabí Jan 
Kalenský "k ruce" Emilii Valdštejnské, roz. ze Žerotína. V letech 1689 -1754 byl mlýn v držení 
rodu Vlčků. Krátce svůj podveský Brodecký mlýn za tento směnili Fitzové a roku 1761 se opět 
při mlýně vyskytuje Jiřík Vlček a při koupi se jmenuje i vybavení tohoto mlýna o jednom 
složení. Koncem 18. století patřil mlýn Křížkům a v letech 1799 - 1884 byl v držení rodu 
Mašků. Za nich už byl mlýn o dvou složeních. Před první světovou válkou byl mlýn vlivem 
dražby a drobení vlastnických podílů v držení více majitelů. Roku 1924 koupil mlýn za 
necelých 50 tisíc Kč Rudolf Novotný. V té době se u mlýna uvádí opět jen jedno složení s 
vodním kolem na svrchní vodu. Jeho syn vzal s sebou stroje a koupil si větší mlýn ve Slezsku. 
Zbylí členové rodiny zůstali zde a tkalcovali na 4 mechanických stavech. Přestože byl 
oficiálním Seznamu vodních děl tento objekt veden jako mlýn, již  koncem 20. let se o něm 
hovořilo pouze jako o bývalém mlýně.
Po roce 1948již mlýn nebyl využíván a bez elementární údržby postupně chátral. Přes 
ne zcela havarijní stav bylo na počátku 90. let doslova strženo roubené patro i se střechou do 
vlastního interiéru objektu.
Poslední podoba mlýna s roubeným patrem a mansardovou střechou doprovázenou 
výrazně tvarovanou štítovou lomenicí byla datována ve štukové kartuši při jihovýchodním 
štítovém průčelí do roku 1840. Podle písemných pramenů byl mlýn ještě do 20. let 20. století 
osazen kolem na horní vodu. V rozmezí 20. a 30. let došlo k umístění Bánkiho turbíny a sní k 
nutným změnám přívodu vody a stavebních úprav lednice a mlýnice. Je otázkou, zda instalace 
turbíny nesouvisela již s mletím, ale osazením v pramenech zmíněných mechanických tkacích
stavů. V tom případě se jedná o velmi zajímavou konverzi a nové využití vodního pohonu 
vesnické technické stavby. Nejspíše v této době byla podle dostupné obrazové dokumentace 
vyměněna šindelová krytina za drážkové cementové tašky, což mělo za následek částečné 
zjednodušení jižní štítové lomenice, kdy byl charakteristický barokizující oblý tvar nahrazen 
rovným respektive trojúhelným ohraničením plochy stávajícího bednění. Rovněž okna v 
roubeném patře, na starších snímcích zachycené v členění do šesti tabulek, nahradila 
varianta s poutcem a horní vyklápěcí ventilací. V následující době nebyly do stržení objektu 
realizovány další výraznější úpravy. Mlýn svým výrazným ztvárněním představoval 
nepřehlédnutelný a solitérní prvek lidové architektury Lomnická a širšího krkonošského 
podhůří. I  z toho důvodu několikrát zaujal místo v kresebné dokumentaci J. V.Scheybala. 
Význam této technické stavby jako důležitého pramene vývoje stavebních a výrobních 
zvyklostí se dále promítnul v jeho zapsání do seznamu kulturních památek. Jako velmi 
zajímavá a v daném regionu relativně výjimečná se jeví jeho předválečná konverzi pro textilní 
výrobu. V neposlední řadě je  nutné připomenout, že objekt představoval výraznou dominantu 
v současnosti průběžně nivelizované historické zástavby vsi. Přestože větší část objektu a tím i 
jeho památkových hodnot zanikla, je nutné pozůstalé torzo chápat jako důležitou historickou 
stopu stavebního vývoje dané lokality.
Od 70. let 20. století řešili tehdejší orgány památkové péče havarijní stav cementové 
krytiny střechy. Snaha o řešení závad vyústila ve zpracování projektu obnovy mlýna tehdejším 
SURPMO a převedením objektu do vlastnictví MNV. Patrně vlivem finanční náročnosti 
zamýšlené rekonstrukce (za projekt obec v roce 1977 zaplatila 110 000 kčs a odhadovaný 
rozpočet na rekonstrukci projekt uváděl 1 100 000 kčs) a přetrvávající nečinností 
zainteresovaných stran byl špatný stav objektu nadále prohlubován. V roce 1988 byl obcí 
podán návrh na sejmutí památkové ochrany a přes souhlasné stanovisko tehdejšího 
východočeského KNV ministerstvo kultury ČSR ochranu nezrušilo. Paradoxně, až v roce 1993 
vydává MělJ v Lomnici nad Popelkou rozhodnutí, ve kterém nařizuje strhnutí havarijní 
konstrukce střechy i s roubeným patrem a zamezení vstupu do objektu. V roce 1998 vydává 
Okresní úřad Semily kladné závazné stanovisko k demolici torza mlýna, podmíněné 
podrobným zaměřením půdorysu a detailů stavby a pořízením fotodokumentace.
Záměr demolice torza byl iniciován současným majitelem, který má v těsné blízkosti 
novostavbu dílen. V zamýšlených úpravách pozemku by rád rozebral většinu torza přízemí 
mlýna a zachoval pouze stávající hmotu sklepa a zdivá v podobě opěrky svahu pod silnicí.
NPU, UOP v Liberci s přihlédnutím k výše zmíněným okolnostem souhlasí s možností 
sejmutí památkové ochrany objektu, avšak s nutností podmínit j i  provedením komplexního 
průzkumu zbylé části mlýna. Aby tak alespoň poslední kulturně historické a technologické 
hodnoty objektu byly přeneseny do badatelské paměti a molinologického oboru jako písemný 
pramen zpracovaného terénního výzkumu a průzkumu před ztrátou posledních reliktů.
NAVRŽENÝ POSTUP DOKUMENTAČNÍCH A PRŮZKUMOVÝCH PRACÍ
1) Majitel odstraní šetrně náletové dřeviny bez zásahu do terénu (pila, pákové nůžky). Klestí 
bude deponováno mimo objekt.
2) Následně proběhne dokumentace stávajícího stavu a doplnění detailů do staršího zaměření 
a dojde k tvorbě fotoplánů zdivá (metoda simfoto). - dokumentaci zajistí NPÚ v Liberci 
formou OPD
3) Vzhledem k hodnotám mlýna by nadále mělo dojít k vyklizení suti (nejlépe bez těžké 
mechanizace) za konzultace a dohledu archeologa (Muzeum Českého ráje v Turnově, J.
Prostředník). Veškeré volné fragmenty technologie by měly být deponovány na místě. 
Následně by v druhém kroku mělo dojít k doplnění předchozího průzkumu (viz bod 2) a to s 
cílem určit fragmenty technologie a doměřit vyklizenou mlýnici a lednici. - druhá etapa 
dokumentace, zajistí NPU v Liberci.
4) Po těchto krocích může dojít k rozebrání konstrukcí objektu v souvislosti se 
zrušením jeho památkové ochrany.
Navržený postup lze kdykoliv operativně konzultovat a upravit dle dohody vlastníka s 
pracovníky NPÚ v Liberci s cílem poznat ztracené hodnoty, které již nelze in šitu realisticky 
chránit. Spolupráce obou subjektů tak může dojít k naplnění jak podmínek k zodpovědnému 
sejmutí památkové ochrany tak cíli majitele využívat prostor pro novou jinou funkci".
Městský úřad Semily, úsek státní památkové péče, jako příslušný správní orgán 
památkové péče, ve svém dopise ze dne 14. 1. 2020, č. j. OŠKVV/24/20, vyjádřil se 
zrušením prohlášení předmětné věci za kulturní památku rovněž souhlas, a to s následujícím 
odůvodněním:
„ ...Barokní zděný mlýn s roubeným patrem a malebnou lomenicí byl vybudován v roce 
1840 zřejmě na půdorysu mnohem starší stavby. Byl poháněn vodním kolem situovaným na 
severovýchodní straně budovy, ještě v roce 1911 (fotodokumentace ve složce) byla stavba 
dochována v původní podobě a fungovala jako tkalcovna s instalovanou vodní turbínou, jejíž 
zbytky jsou dnes ještě patrné in šitu. Následně došlo k dílčí úpravě stavby se zrušením 
zmíněného malebného štítu do jednodušší podoby, snad společně s výměnou krytiny za tašky. 
Další osud tkalcovny přesně neznáme, lze pouze odhadovat, že stavba nesloužila k trvalému 
bydlení a po ukončení provozu začala rychle chátrat. Zcela opuštěnou, zarostlou, s rozbitými 
a vylomenými okny, děravou střechou a zřícenou pavlačí j i  zachytil snímek Krajského 
střediska státní památkové péče a ochrany přírody Pardubice v roce 1973 (ve složce). Stav 
mlýna se dále zhoršoval, až celá záležitost skončila snahou dcery tehdejší majitelky paní 
Jiřiny Pankovské dům prodat, po nezdaru pak event. vyjmout z památkové ochrany nebo 
získat urychleně příspěvek na její celkovou rekonstrukci. Jednání byla vedena s ministerstvem 
kultury (1988 a 1991), které doporučilo nově vzniklému Okresnímu úřadu Semily „zvážit 
možnost poskytnutí příspěvku “ a sejmutí ochrany považovalo za předčasné. Postoj a kroky 
OkU neznáme, jisté ale je, že celou patovou záležitost vyřešil zmoci úřední stavební úřad MěU 
Lomnice nad Popelkou, který kvůli padající střešní krytině a celé střešní konstrukci pro 
ohrožení zdraví a života osob nařídil rozhodnutím 492/93/130/Dk ze dne 23.12.1993 strhnutí 
střechy. V odůvodnění tohoto kroku odkazoval mimo jiné i na místní šetření 6.12.1993, kde 
„ Památkový ústav Pardubice dal souhlas Tím de facto objekt zanikl, jelikož se při 
odstranění střechy formou stržení zřítilo i roubené patro a mlýn byl dále veden jako torzo. 
Jako by byl osud mlýna spojen s její majitelkou, která ve věku cca 80 let v roce 1994 zemřela. 
Ruinu následně odkoupil současný vlastník, který nejprve odstrojil suť a následně dostal i 
povolení tehdejšího orgánu státní pam. péče (Okresního úřadu Semily, odboru kultury) č.j. 
451/98/2 ze dne 17.8.1998 k odstranění kamenného nadzemního torza při zachování sklepní 
chodby a sklepa. K odstranění této části ale nedošlo, nicméně přízemí vlivem povětrnosti i 
špatného stavu pískovce a zdící malty postupně samo zaniklo do současné podoby. Při 
reidentifikaci v roce 2008 vyhotovil Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v 
Liberci, dne 10.7.2008 pod č.j. NPÚ-353/2826/2008 žádost o zrušení prohlášení za K.P 
směřovanou na MK ČR, OPP. O sejmutí ochrany jednáno s ústředním orgánem st. pam. péče 
ještě v listopadu 2010 (připiš MČÚ Semily, č.j. OŠKW/495/10 ze dne 23.11.2010). V
současné době je  tato záležitost znovu aktuální, neboť stavbě již  nelze vrátit její původní 
podobu s hodnotami, pro které byla v roce 1953 zahrnuta pod památkovou ochranu.
Dodáváme, že se jedná o výjimečný případ, který rozhodně není standardem a ukazuje 
spíše na dobový přístup (před rokem 1989) a obtížné shánění financí na počátku 90. let 
minulého století, kdy neexistovaly specializované grantové programy a nově vzniklé instituce 
teprve hledaly cestu v účinné péči o kulturní dědictví. “
Krajský úřad Libereckého kraje, odbor kultury, památkové péče a cestovního
ruchu ve svém vyjádření č. j. KULK 2745/2020 ze dne 10. 2. 2020, vyslovil se zrušením 
prohlášení uvedené věci za kulturní památku souhlas s podmínkou provedení 
archeologického průzkumu a s následujícím zdůvodněním:
„ ...Podkostelní mlýn č. p. 66 v Lomnici nad Popelkou stojí na st. p. č. 54 v k. ú. 
Lomnice nad Popelkou, obec Lomnice nad Popelkou, okres Semily, Liberecký kraj. Podle map 
císařských otisků stabilního katastru z roku 1842 je  mlýn zakreslen jako nespalné stavení na 
obdélném půdorysu, k němuž v severozápadním nároží těsně přiléhá spalný objekt obdélného 
půdorysu. Náhon vede od severu podél východní obvodové stěny mlýna. Mlýn je vyobrazen s 
jedním mlýnským kolem. V jihozápadním nároží pozemku 54 se nacházela další spalná stavba 
na půdorysu písmene „ L “, pravděpodobně stodola.
Na katastrálních mapách z roku 1891 je mlýn včetně přístavby zakreslen jako spalné 
stavení se dvěma mlýnskými koly. Tato úprava naznačuje, že šlo o lopatník, tj. typ mlýna s 
vertikálním kolem na střední nebo dolní náhon, kdy proud vody teče pod osou kola, kde 
pohání lopatky na principu ,, obráceného vesla'4. Za účelem zvýšení výkonu, byl k tomuto typu 
mlýnů přidáván větší počet lopatkových kol. Z výše uvedeného lze vyvozovat, že původní 
objekt mlýna vznikl před rokem 1842, pravděpodobně počátkem 19. stol. v souvislosti s 
rozvojem výroby trvanlivého pečivá v Lomnici nad Popelkou. Stavba pravděpodobně měla 
zděné přízemí z pískovcových štuků, na něž navazovalo roubené patro. Proto je  mlýn na 
mapách císařských otisku z roku 1842 znázorněn jako nespalný, na katastrálních mapách z 
roku 1891 jako spalný. Navýšeni počtu lopatkových kol ukazuje na prosperitu mlýna na konci 
19. stol. Po první světové válce v souvislosti s rozvojem výroby stanů v Lomnici nad Popelkou 
byl mlýn přetvořen na tkalcovnu s turbínovým pohonem, která fungovala až do roku 1948. 
Poté byl bývalý mlýn evidován jako rekreační objekt, vlivem neúdržby postupně chátral.
V evidenčních listech z roku 1962 je  mlýn vyobrazen jako patrový objekt se zděným 
přízemím, v severní části částečně zapuštěným pod úroveň terénu. Patro je  roubené, střecha 
mansardová. Východní část mlýna sloužila k mletí (v přízemí se dochovaly stopy po 
turbínovém pohonu - betonový překlad stropu s otvorem pro hřídel a kovová hlava pro 
osazení hřídele pravděpodobně Francisovy turbíny v podlaze). Evidenční listy obsahují 
podrobný popis interiéru i exteriéru mlýna včetně nosných konstrukcí (obvodové zdi, stropní 
konstrukce, krov) a výplňových prvků (podoba štukových prvků, okenních výplní, štítů). S 
ohledem na dochovanost těchto konstrukcí a prvků a současně s ohledem na hospodářský 
význam bývalého mlýna pro obec a její okolí a doklad technického vývoje byl objekt v roce 
1964 prohlášen nemovitou kulturní památkou.
Vlivem dlouhodobé neúdržby objekt chátral. Jeho stav ohrožoval bezpečnost v 
bezprostředním okolí, proto byly na základě rozhodnutí stavebného úřadu v Lomnici nad 
Popelkou z roku 1993 nařízeny neodkladné zabezpečující práce spočívající v odstranění části 
nebo celé střešní konstrukce.
V souvislosti s odstraněním střešní konstrukce došlo i k odstranění roubeného patra. V 
roce 1998 byl vydán demoliční výměr na torzo bývalého mlýna. Demolice však nebyla 
realizována.
V současnosti se z celého objektu dochovalo obvodové zdivo jižního průčelí, část 
obvodového zdivá východního a západního průčelí a zbytky vnitřních příček s betonovým 
překladem stropu s otvorem pro hřídel a kovovou hlavou pro osazení hřídele v podlaze 
východní části objektu. Obvodové zdivo je  dochováno do výšky překladů nad okny. Veškeré 
dřevěné konstrukce byly odstraněny. Interiér je zanesen sutinami a zavlhčen vodou, která sem 
proniká pravděpodobně díky nevhodně zasypanému náhonu. Zavlhčené zdivo tvoří vyvalující 
se pískovcové štuky prorostlé kořenovým systémem četných náletů bez dalšího pojivá. 
Z původních prvků se dochovaly pouze čtyři pískovcové parapety, poškozené vlhkostí a ve 
dvou případech rozlámané. Náhon je v současné době zavezený, jako částečně zavezený je již  
znázorněn na katastrální mapě z roku 1954.
Dle ustanovení § 2 památkového zákona za kulturní památky podle tohoto zákona 
prohlašuje Ministerstvo kultury České republiky (dále jen "ministerstvo kultury") nemovité a 
movité věci, popřípadě jejich soubory, které jsou významnými doklady historického vývoje, 
životního způsobu a prostředí společnosti od nejstarších dob do současnosti, jako projevy 
tvůrčích schopností a práce člověka z nejrůznějších oborů lidské činnosti, pro jejich hodnoty 
revoluční, historické, umělecké, vědecké a technické. Stávající torzo Podkostelního mlýna 
zcela pozbylo veškeré historické, umělecké i technické hodnoty, pro něž bylo prohlášeno 
nemovitou kulturní památkou. Rozvolněné rozpadající se zdivo původního přízemí odkazuje 
na existenci v minulosti významné stavby (opracování a slícování pískovcových štuků, 
řemeslně kvalitní opracování pískovcových parapetů), nicméně z tohoto torza již nelze určit 
původní technickou funkci ani dovodit historickou natož uměleckou hodnotu. Zasypáním 
náhonu a demolicí veškerých dřevěných konstrukcí zanikla jakákoliv možnost rekonstrukce 
nebo realizace repliky původního mlýna ať už v podobě mlýna nebo tkalcovny a současně 
zaniklo povědomí o podobě a funkci původní stavby. Hodnotu torza mlýna tak lze určit pouze 
na základě písemných pramenů, případně archeologických nálezů pod stávajícími sutinami, 
které pomohou blíže určit dobu jeho vzniku a jeho stavební vývoj. Vhodnost archeologického 
průzkumu vychází z evidenčních listů předmětné kulturní památky, které uvádí, že mlýn je  
barokní z roku 1840 (letopočet v kar tuši severního průčelí), zároveň je  v nich doba výstavby 
kladena do období kolem roku 1500. Tento zdánlivý rozkol je  pravděpodobně způsoben 
výskytem sklepních prostor, které v roce 1962 byly přístupné z mlýna a dle evidenčních listů 
se nachází mimo vlastní půdorys mlýna. Je možné, že mlýn byl postaven na základech starší 
stavby, z níž se dochovaly sklepní prostory, které jsou v současnosti zavaleny troskami z 
částečně provedené demolice mlýna a tudíž nepřístupné.
Podkostelní mlýn byl významnou historickou, uměleckou i technickou stavbou v 
regionu. Dokládal nejen uměleckořemeslnou zručnost našich předků, ale i jejich technické 
znalosti. Modifikace dvoulopatníku na tkalcovnu s turbínovým pohonem byla unikátním 
dokladem využití moderních technologií ve starších již neefektivních objektech. Modifikace 
opět ukazovala na význam, hodnotu a vhodnost konstrukcí původního mlýna a uvědomělost 
jeho majitelů. Nicméně tyto hodnoty již nejsou z hmotných pramenů čitelné (polorozpadlé 
částečně zasypané a zavlhčené torzo obvodového zdivá již nemá potřebnou vypovídací 
hodnotu), poznatelné jsou pouze z dochovaných písemných pramenů.
Z výše uvedených důvodů správní orgán souhlasí se zrušením prohlášení torza 
Podkostelního mlýna č. p. 66 na st. p. č. 54 v k. ú. Nová Ves nad Popelkou včetně st. p. č. 54 v
k. ú. Nová Ves nad Popelkou, obec Nová Ves nad Popelkou, okres Semily, Liberecký kraj za 
kulturní památku. Doporučujeme zrušení památkové ochrany podmínit provedením 
archeologického průzkumu v souladu s ustanovením § 7 odst. 3 vyhlášky č. 66/1988 Sb., 
kterou se provádí památkový zákon. Vhodnost archeologického průzkumu kromě výše 
uvedeného podporuje i skutečnost, že záměrem vlastníka je  na místě Podkostelního mlýna 
vystavět nový objekt. Neprovedením archeologického průzkumu by mohlo dojít k nenávratné 
ztrátě informací o podobě nejen vlastního mlýna, ale také o podobě možné starší zástavby 
obce. “
Ministerstvo kultury se zcela jednoznačně přiklonilo k názoru Národního 
památkového ústavu, územního odborné pracoviště v Liberci, Krajského úřadu Libereckého 
kraje, odboru kultury, památkové péče a cestovního ruchu i Městského úřadu Semily, úseku 
státní památkové péče a rozhodlo Usnesením ze dne 5. 3. 2020, č. j. MK 16352/2020 OPP, 
v souladu s ustanovením § 8 odst. 3 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění 
pozdějších předpisů, a § 39 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, vázat zrušení 
prohlášení předmětné věci na splnění níže uvedených podmínek:
1) majitel odstraní šetrně náletové dřeviny bez zásahu do terénu (pila, pákové nůžky), 
které budou a deponovány mimo objekt,
2) následně bude provedena měřická a fotografická dokumentace stavby, což představuje 
zákres půdorysu stavby a provedení podrobné fotodokumentace památky, kterou 
zajistí Národní památkový ústav -  územního odborného pracoviště Liberci,
3) vypracování stavebně historického průzkumu,
4) za úěasti odborného pracovníka Národního památkového ústavu — územního 
odborného pracoviště v Liberci bude proveden výběr prvků stavby a případných 
fragmentů technologie, které budou předány do depozitu NPÚ tak, aby bylo 
v budoucnu možné provést jejich další průzkum, ostatní volné fragmenty technologie 
budou deponovány na místě,
5) za účasti a dohledu archeologa bude dále z objektu vyklizena suť a následně bude 
proveden archeologický průzkum,
6) dokumentace, stavebně historický průzkum, archeologický průzkum a vybrané prvky 
stavby budou předány Národnímu památkovému ústavu -  územnímu odbornému 
pracovišti v Liberci, který Ministerstvu kultury sdělí, zda jsou tyto materiály 
vyhotoveny či předány v dostatečném rozsahu a kvalitě.
Dne 10. 3. 2021 obdrželo Ministerstvo kultury níže citované vyjádření NPÚ 
v Liberci, ě. j. NPÚ-353/30056/2020 potvrzující splnění všech výše uvedených 
podmínek:
» •••sdělujeme, že objekt čp. 66 se st. p. č. 54, k. ú. Nová Ves nad Popelkou (rejstříkové 
číslo Ústředního seznamu kulturních památek ČR 38180/6-2708) byl zdokumentován na 
základě podmínek ministerstva kultury ze dne 5. 3. 2020 čj. MK 16352/2020 OPP. Na místě 
byla provedena pracovníky NPÚ, ÚOP v Liberci měřičská a fotografická dokumentace torza. 
Ta je  zpracována ve formě nálezové zprávy OPD, která bude uložena v dokumentačních 
sbírkách oddělení evidence. Forma OPD se v tomto případě jeví, jako dostačující a není 
nadále zrušení prohlášení podmiňovat vypracováním standardního SHP. Následně uvedené 
podmínky, lze považovat za splněné a jsou vázány na vlastní dohodu pracovníků NPÚ, ÚOP v 
Liberci s majitelem objektu, který vlastní vstřícností umožnil jejich naplnění. “
Účastníkům řízení nebyla dána možnost vyjádřit se k podkladům před vydáním 
rozhodnutí, protože podle § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění 
pozdějších předpisů, nemusí správní orgán tento úkon činit, pokud se žádosti navrhovatele 
vyhovuje v plném rozsahu.
Ministerstvo kultury zhodnotilo všechny předložené důkazy jednotlivě 
i ve vzájemných souvislostech a rozhodlo zrušit prohlášení Podkostelního vodního mlýna 
(torza) ě. p. 66 na pozemku st. p. č. 54 a pozemku st. p. ě. 54, vše v k. ú. Nová Ves nad 
Popelkou, obec Nová Ves nad Popelkou, okres Semily, Liberecký kraj, (r. č. v ÚSKP 
38180/6-2708), za kulturní památku, protože v dané věci byl prokázán mimořádně 
závažný důvod pro zrušení prohlášení za kulturní památku.
Ministerstvo kultury dospělo k názoru, že stávající torzo Podkostelního mlýna zcela 
pozbylo veškeré historické, umělecké i technické hodnoty, pro které bylo prohlášeno za 
kulturní památku. Rozvolněné rozpadající se zdivo původního přízemí sice odkazuje na 
existenci v minulosti významné stavby (opracování a slícování pískovcových štuků, řemeslně 
kvalitní opracování pískovcových parapetů), nicméně z tohoto torza již nelze určit původní 
technickou funkci ani dovodit historickou či uměleckou hodnotu.
Vlivem dlouhodobé absence údržby pozbyl Podkostelní mlýn většinu 
architektonických prvků a hmotové podstaty stavby. Zasypáním náhonu a demolicí veškerých 
dřevěných konstrukcí navíc zanikla i jakákoliv možnost rekonstrukce nebo realizace repliky 
původního mlýna.
Torzo předmětného mlýna v současnosti pozbylo vypovídající hodnotu a nelze jej 
nadále považovat za doklad historického vývoje, životního způsobu a prostředí společnosti od 
nejstarších dob do současnosti. Vzhledem k destruktivnímu stavu předmětného objektu, jej 
rovněž považovat za nebezpečný pro své okolí.
Ministerstvo kultury se dále domnívá, že vzhledem k celkové destrukci Podkostelního 
mlýna a nevratné ztrátě památkových hodnot, pro které byl prohlášen za kulturní památku, 
není jeho rehabilitace ani zachování, byť v torzálním stavu, možné.
Torzo Podkostelního mlýna v Nové Vsi nad Popelkou sice i nadále vykazuje hodnotu 
urbanistickou, jako součást historické zástavby obce dokládající její rozvoj v 19. století, to 
však samo o sobě nestačí k tomu, aby areál bylo možno i nadále považovat za kulturní 
památku.
Památkové hodnoty dotčeného pozemků st. p. 54, se přímo odvíjejí od památkových 
hodnot budov na nich postavených.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podle ustanovení § 152 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., 
správní řád, v platném znění, podat ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení rozklad. Lhůta 
pro podání rozkladu počíná běžet podle § 40 odst. 1 písm. a) správního řádu den následující 
po dni, kdy bylo toto rozhodnutí doručeno. Doručení písemnosti upravuje § 23 a § 24 
správního řádu, který stanoví, že nebyl-li adresát tohoto rozhodnutí zastižen, rozhodnutí se 
uloží v provozovně provozovatele poštovních služeb. Jestliže si adresát uložené rozhodnutí
ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy bylo rozhodnutí k vyzvednutí v provozovně provozovatele 
poštovních služeb připraveno, nevyzvedne, považuje se rozhodnutí podle § 24 odst. 1 
správního řádu za doručené posledním dnem této lhůty (od tohoto dne běží v tomto případě 
lhůta pro podání rozkladu). Doručení písemnosti pomocí datové schránky upravuje § 17 
zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, 
který rovněž stanoví přednostní doručování dokumentů prostřednictvím datové schránky. 
Nepřihlásí-li se adresát do své datové schránky ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument 
dodán do datové schránky, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této 
lhůty. O rozkladu proti tomuto rozhodnutí rozhoduje mmistr kultury. Rozklad se podává 
u Ministerstva kultury na výše uvedenou adresu.
Mgr. Ing. Eva Trejbalová 
vedoucí oddělení ochrany kulturních památek 
v odboru památkové péče Ministerstva kultury
Stejnopis rozhodnutí:
Národní památkový ústav, ústřední pracoviště
Národní památkový ústav, územní odb. pracoviště v Liberci
Městský úřad Semily, úsek státní památkové péče
Krajský úřad Libereckého kraje, odbor kultury a památkové péče

Originál dokumentu:

analogový

Typ/druh dokumentu:

Typ dokumentu:	publikace, listiny, spisové dokumenty
Druh dokumentu:	evidence kulturních památek
Bližší specifikace:	rozhodnutí o zrušení prohlášení za KP

Jméno souboru:

G0568731.pdf

Formát souboru:

application/pdf

Autor záznamu:

Michl Lukáš

Popis dokumentu:

Nová Ves nad Popelkou, Podkostelní vodní mlýn č. p. 66. Rozhodnutí o zrušení prohlášení za KP.

Název pracoviště:

generální ředitelství

Velikost dokumentu (v bytech):

8024814 B

Rozměry obrazového dokumentu:

Autor originálu:

Ministerstvo kultury; Vrabelová Dana;

Klíčová slova:

Kulturní památka nemovitá;

Uživ. klíčová slova:

dokument ÚSKP;

Datum vzniku:

23.04.2021

Licence:

Typ:	úřední dílo - dílo, na které se nevztahuje ochrana podle práva autorského (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121)

Vazby dokumentu na aplikace IISPP

Bližší specifikace

Odkaz

Aplikace: Památkový katalog - právní stav

Druh záznamu: Právní stav

Ident. zázn.: Id právního stavu

Hodnota ident.: 150150

Bližší specifikace:

Název	Podkostelní vodní mlýn
Číslo ÚSKP	38180/6-2708
Kód fáze ochrany	Z
Fáze ochrany	již není památkově chráněno
Kód typu ochrany	KP
Typ ochrany	kulturní památka

Aplikace: Památkový katalog - právní akt

Druh záznamu: Právní akt

Ident. zázn.: Id právního aktu

Hodnota ident.: 24399197

Bližší specifikace:

Název	rozhodnutí o zrušení prohlášení za KP
Číslo	MK 27507/2021 OPP
Datum nabytí právní moci	14.05.2021
Typ ochrany	kulturní památka
ID právního stavu	150150 Načítám data z navázané aplikace...

Územní identifikace dokumentu

Územní rozsah:

objekt lokalizovaný

Definiční body

Def. bod

Název objektu

Část obce

Č. dom.

Ulice

Č. or.

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Def. bod: 1077846

Název objektu:

Část obce: Nová Ves nad Popelkou

Č. dom.: č.p. 66

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Nová Ves nad Popelkou

Obec: Nová Ves nad Popelkou

ORP: Semily

Okres: Semily

Podkostelní vodní mlýn (právní stav 150150)

Přírůstkové body

Přír. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Lokality

Kód CZ

Název lokality

Reálný typ

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Kraj

Kód CZ: 10783

Název lokality: Nová Ves nad Popelkou

Reálný typ: ves

Kat. území: Nová Ves nad Popelkou

Obec: Nová Ves nad Popelkou

ORP: Semily

Okres: Semily

Kraj: Liberecký kraj

Podkostelní vodní mlýn (právní stav 150150)

Historické regiony

Kód RS

Název hist. regionu

Kód RS: 169

Název hist. regionu: Lomnice nad Popelkou

Podkostelní vodní mlýn (právní stav 150150)

Ke stažení Náhled Poslat žádost