Zavřít ( + - )

Metainformační systém NPÚ

Detail dokumentu

Tisk

Náhled:

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Textový obsah:

 
 
 
 
 
 
 
 
Františkovy Lázně  
 
 
 
Jana Horváthová 
Jan Konůpek 
Lubomír Zeman 
 
 
 
 
 
 
Karlovarský kraj 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
PLOŠNÝ PRŮZKUM, ZHODNOCENÍ A 
DOKUMENTACE ARCHITEKTONICKÉHO 
KULTURNÍHO DĚDICTVÍ 19. A 20. STOLETÍ 
NÁRODNÍ PAMÁTKOVÝ ÚSTAV ŘÍJEN 2009 
1 
 
Obsah; 
 
 
 
 
 
I. Úvod……………………………………………………….…………………………………2 
 
II. Historie……………………………………………………………………………………….3 
 
III. Zhodnocení…………………………………………………………………………………...6 
 
IV. Literatura a prameny………………………………………………………………………….9 
 
V. Historická ikonografie………………………………………………………………………10  
 
VI. Seznam jednotlivých staveb………………………………………………………………...16 
 
  
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
2 
 
 
 
úvod 
 
 
 
 
 Předkládaný institucionální výzkumný úkol se zabýval plošným průzkumem stavební 
produkce ve Františkových Lázních od konce 19. století do první poloviny století 20. Výzkum se 
soustředil převážně na objekty vzniklé v první třetině 20. století. Architektuře 19. století ve 
Františkových Lázních byla doposavad věnována značná pozornost, což ale nelze říct o architektuře 
století 20., která byla většinou v odborných výzkumech a textech přehlížena (kromě 
nejvýznamnějších veřejných lázeňských staveb). Při zpracování úkolu byl tedy důraz kladen na 
poznání urbanistického a architektonického vývoje města po roce 1900, kdy stále přetrvává 
lázeňským boom. Vzhledem k datu založení města a k dynamice jeho rozvoje na přelomu 
devatenáctého a dvacátého století je zastoupení sledovaného stavebního fondu v rámci celkové 
zástavby města velmi výrazné. Cílem výzkumu je poznat a popsat hodnotné stavby z této doby, 
které se většinou nacházejí za užším lázeňským středem a doplňují tak jeho původní podobu 
utvářenou v průběhu devatenáctého století. Vzhledem k již zmíněnému značnému rozsahu 
sledovaného fondu bylo nutné vybrat pouze architektonicky kvalitní či jiným způsobem ojedinělé 
stavby. Vznikl tak reprezentativní výběr dokumentující stavební a urbanistický rozvoj města ve 
sledovaném období. 
         Výběr staveb zařazených do katalogu probíhal na základě plošného terénního průzkumu 
města, který sledoval místní architektonický fond z hlediska historické skladby a kvality 
architektonického záměru. Na základě této primární rekognoskace byly vybrány jednotlivé příklady 
kvalitní či jiným způsobem ojedinělé architektury. Poté následoval u vybraných staveb archivní 
průzkum zaměřený na studium původní plánové dokumentace a pramenů s ní souvisejících, 
dochované ikonografie a literatury. Většina archivních pramenů ke sledovanému problému je 
uložena ve stavebním archivu MěÚ Františkovy Lázně nebo ve stavebním archivu společnosti 
Lázně Františkovy Lázně a.s. (převážně veřejné lázeňské stavby). Četný dobový ikonografický 
materiál se nachází ve sbírkách Městského muzea Františkovy Lázně.  Výsledky obou průzkumů 
byly na závěr vyhodnoceny v jednotlivých katalogových listech v části „památkové zhodnocení“ 
včetně provedení základní fotodokumentace. Vybraný soubor staveb představuje průřez moderní 
architekturou v menším lázeňském městě, které doposud nebyla věnována pozornost srovnatelná se 
zájmem, kterému se těší místní stavební produkce devatenáctého století. Z památkového hlediska 
nejhodnotnější stavby byly doporučeny k zápisu do Ústředního seznamu kulturních památek.       
 
 
 
3 
 
historie 
 
 
 Území nynějších Františkových Lázní patřilo až do roku 1851 městu Chebu. Léčivé 
prameny byly známy snad již ve 12. století. První bezpečná zpráva o čerpání „chebské kyselky“ 
pochází z roku 1406. Kyselka byla využívána již v průběhu 16. století (1502). Už roku 1611 sem 
přijížděli cizinci na léčení. Od roku 1629 se zdejší kyselka rozesílala i do jiných míst (roku 1670 
bylo městu rozesílání vody dodatečně povoleno zvláštním císařským dekretem). Roku 1660 
postavila chebská městská rada první stavení, roku 1708 byly přistavovány hostinské pokoje. Roku 
1714 byl u vývěru oblíbené kyselky postaven dřevěný hostinec s 12 kabinkami pro koupele a 14 
pokoji k ubytování. Roku 1748 vyrostla vedle hostince hrázděná kaple sv. Jana Nepomuckého. V 
18. století nicméně důležitost zdejší kyselky i lázní upadala. O povznesení lázní se horlivě snažil dr. 
Bernhard Adler, od roku 1785 chebský městský lékař, jehož zásluhou byl roku 1791 pramen 
vyčištěn a nad ním postaven pavilón, který však strhli nosičky „chebské vody“, které se zřízení 
lázní bránili. Dr. Adler však získal pro ideu lázní zemské úřady i samotného císaře a o vybudování 
lázní začalo usilovat i město Cheb. Zemské gubernium již roku 1791 uložilo stavebnímu ředitelství 
zemských komorních statků, vedenému abbéem Tobiasem Gruberem, aby vypracovalo plán 
lázeňské osady. Dne 27. dubna 1793 bylo podle předložených plánů z předešlého roku 1792 
schváleno založení lázní a již v roce 1793 lázně přijaly první hosty. Nová osada byla roku 1795 
pojmenována Obec císaře Františka, od roku 1803 Lázně císaře Františka, a nejznámější pramen byl 
nazván Františkovým. Císař František I. při své osobní návštěvě lázní v roce 1812 povolil stavbu 
nového kostela státním nákladem (dokončen 1819). Díky objevům dalších pramenů se lázně rychle 
rozrůstaly. Po polovině 19. století již lázně získaly značnou proslulost, zřejmě roku 1861 se staly 
samostatnou obcí a roku 1865 městem, které bylo téhož roku napojeno na železnici. 
Výstavba lázeňského města podle Gruberova regulačního plánu začala v roce 1792. Rozvrh 
vycházel z barokního principu osovosti a symetrie bez uzavřených bloků a zástavbu doplňoval 
kompoziční zelení a parkovými plochami. Hlavní osou se stala Kaiserstrasse (nynější Národní třída) 
lemovaná stromořadím, směřující k osmibokému pavilonu hlavního (Františkova) pramene a na 
opačné severní straně končící v geometricky řešeném parku se zeleným rondelem ve středu, 
s akcentem pyramidy. Na obou koncích pohledově uzavřel uliční osu a obvodové jezdecké aleje 
půlkruhem ukončenou formálně založenou zelení. Plně se zde projevil osvícenský důraz na zdraví 
ve spojení s pobytem v přírodě. T. Gruber se ve svém projektu zjevně inspiroval půdorysem 
antického „stadia“1. Příčná severní ulice směřující na Chlum byla doplněna kruhovou výsečí 
podobnou anglickému Cirku, která sloužila jako otevřená jezdecká plocha. Domy byly do ulice 
orientovány s jednotně řešenými průčelími, s dvorními hospodářskými trakty, stájemi a vozovnami, 
a malými zahradami v zadní části parcel. V počátcích výstavby navrhoval první veřejné objekty i 
                                                     
1
 ZATLOUKAL Pavel, Františkovy Lázně. In: Architektura 19. století. Praha 2001, s. 110.  
4 
 
soukromé stavby T. Gruber, prvotní plány dále rozpracovával Johann Rothhesel, a ve specifickém 
duchu barokizujícího klasicismu je pak realizovali chebští stavitelé2. Plán výstavby lázní počítal s 
19 objekty, z nichž pět bylo dokončeno v roce 1794 a v roce 1795 přibyly tři soukromé domy. 
V tomto roce byl dokončen také Společenský dům se sálem, který uzavřel blok po západní straně 
Národní třídy na jižním konci a s pramenem byl spojen dřevěnou kolonádou, která vytvořila jakési 
parkové náměstí. Zrcadlově řešená kolonáda byla projektována též na východní straně kompoziční 
osy, k realizaci však nedošlo. První stavební etapa byla realizována v čistých klasicistních formách, 
ale velký podíl připadal také architektuře hrázděné, vycházející z místní stavební tradice. 
Základní urbanistickou osnovu lázeňského města tvořily tři souběžné severo-jižní ulice Louisina 
(Máchova), Císařská (Národní) a Kostelní (Jiráskova). Toto uliční šachovnicové schéma 
propojovaly dvě příčné spojky. V jižní části pak bylo ukončeno původním jižním půlobloukem s 
lázeňským parkem, z něhož vycházela chebská silnice a na severu kolmou silnicí (Ruská ulice), za 
níž rovněž pokračoval park. Zde v ose Kostelní ulice vyrostl do roku 1820 katolický kostel, který 
vytvořil pohledové zakončení Kostelní (Jiráskovy) ulice. Okolí Františkova pramene nebylo 
zastavěno, neboť se zde nacházelo rašeliniště s málo únosnou půdou. Dosavadní kompozice 
lázeňského města byla od druhého desetiletí devatenáctého století rozšířena díky objevení 
vzdálenějších pramenů. Nejprve byl objeven vydatný Louisin pramen západně od vnitřního města, 
který vedl v roce 1826 k výstavbě dřevěného pavilónu a v následujícím roce 1827 po jeho jižní 
straně prvních Lázní I. V roce 1816 byly objeveny prameny Solný a Luční jihozápadně od města. 
Tak vznikla diagonální parková osa od Františkova pramene, původně s krytou dřevěnou chodbou 
před Solným pramenem. Nad Solným a Lučním pramenem vyrostla v roce 1843 společná kolonáda 
a za ní později další lázně (Lázně II). Namísto chodby pak došlo k vysázení široké čtyřřadé lipové 
aleje od Františkova k Solnému pramenu, která se tak stala hlavní lázeňskou promenádou. Současně 
po roce 1828 rozšiřoval a v anglickém stylu přetvářel zdejší sady umělecký zahradník vídeňského 
Schönbrunnu Martin Soukup podle návrhu vrchního správce dvorní zahrady Riedela. Velký rozvoj 
lázní, spojený se zvyšující se návštěvností, vedl k nové výstavbě lázeňských domů. Národní třída již 
byla zastavěna, proto začaly nové domy vyrůstat i v obou bočních ulicích, k nimž přibyla na 
východní straně čtvrtá, Nová ulice (Boženy Němcové). Charakter vnitřního města se vytvořením 
velkých uličních bloků výrazně změnil. Rovněž architektura nabyla bohatších forem, 
zachovávajících však stále ještě klasicistní základ. 
 Po polovině 19. století začala nová vývojová etapa, a to jak z hlediska urbanistické kompozice, 
tak architektury. Byla opuštěna klasicistní uměřenost a nově budované objekty se staly pestrou 
mozaikou nejrůznějších variací romantismu a historismu, sjednocovanou posléze bílo-okrovou 
barevností fasád. Výstavba byla též regulována výnosem místodržitelství z roku 1853, který určoval 
jednotný ráz staveb s jejich architektonickým řešením a barevnou úpravou, stanovil odstupy domů 
od komunikací aj. Park byl v letech 1865–1911 pod vedením A. Soukupa výrazně rozšířen severně, 
                                                     
2
 MACEK Stanislav, Architektura Františkových Lázní v 19. století, Františkovy Lázně 1989, 155 s. 
5 
 
východně a jihovýchodně od města a po jeho obvodu vznikla Parková ulice (dnešní Francouzská) 
jako „okružní“ třída, kolem níž od šedesátých let devatenáctého století vyrůstaly nové lázeňské i 
městské domy a posléze i evangelický a pravoslavný kostel a synagoga. Princip parkového okruhu s 
jednostrannou zástavbou po obvodu, s preferencí jižní a západní orientace, vyhovoval i z hlediska 
dosažení lepšího oslunění objektů ve městě, ležícím v klimaticky spíše chladné oblasti. 
Severovýchodní a východní obvod lázeňského města vytvořila roku 1865 železnice, lázeňská zóna s 
lesoparky však pokračovala i za tratí. Západně od nádraží se rozvíjela převážně obytná zástavba, 
která město propojila s vesnicemi Dolními a Horními Lomany, podobně jako jižní park spojil město 
se Slatinou.  
Nejvýznamnějšími staviteli zde byly dvě rodiny - chebští Haberzettlové a místní Wiedermannové 
(Adam Haberzettl a jeho syn Karel Haberzettl, a Karel Wiedermann se svým synem Gustavem 
Wiedermannem). Nejprve se v 50. letech 19. století uplatnil drobný historizující ornament v podobě 
přímých a zalamovaných říms tudorského typu, cimbuří (i s obrannými věžičkami), pilastrů 
s vpadlou vnitřní plochou, popřípadě doplněnou gotizujícím čtyřlistem či neorománskou 
obloučkovou římsou. Nakonec tato gotizující hra pokryla hustou sítí krajkoviny celé průčelí stavby. 
Františkovy Lázně tím získaly nenapodobitelnou tvář a něžný půvab. 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
6 
 
                                                                                                              zhodnocení 
 
 
     Na přelomu devatenáctého a dvacátého století i nadále pokračovala výstavba v ústřední části 
města. Změnila se především kompozice širšího centra severně od Františkova pramene. Rozšiřuje 
se nejen souvislá zástavba řadová (např. ve Francouzské ulici), ale rozmáhá se především stavební 
boom solitérních vil. Na začátku dvacátého století vzniká zástavba tohoto typu především v Ruské a 
Zahradní ulici. Nejednalo se však, stejně jako v řadě dalších lázeňských míst, o klasické obytné 
vily, ale o lázeňské penziony pro ubytování hostů. Ve vnitřní dispozici převládaly dvojtrakty 
s komunikační chodbou u dvorního průčelí a pokoji v uličním průčelí. Protože se často pronajímala 
celá patra najednou, byly pokoje propojeny klasickými enfiládami. To zároveň umožňovalo 
sestavovat různě velká apartmá. Později se v severní části města začínají objevovat i drobnější vily, 
které již sloužily především pro soukromé bydlení či kombinovaly funkci obytnou (patro) 
s prostorem pro vykonávání profese jejich majitele (přízemí). Jako příklad mohou sloužit dvě vily 
v Kollárově ulici (č.p. 180 a č.p. 185). Obě vily patřily františkolázeňským lékařům, kteří měli 
v přízemí své ordinace, a patra pak sloužila jako byt.  Vily tohoto typu se na přelomu století staví 
především v Kollárově a Zahradní ulici. Zástavba těchto ulic zřetelně ukazuje, jakým vývojem 
prošlo architektonické řešení těchto objektů. Od nejstarších staveb ztvárněných v čistém 
historizujícím pojetí (neogotika, neorenesance), přes romantizující stavby kombinující historizmus a 
rané secesní motivy, k čistě secesním vilám geometrické formy až po modernisticky ztvárněné vily 
z třicátých let. Na počátku dvacátého století rosta nová zástavba především západně od nádraží a 
severně za parkem směrem na Horní Lomany. Jedná se o již zmíněné dnešní ulice Kollárova, 
Zahradní a také Československé Armády.  
     Navyšující se počet lázeňských hostů a vzrůstající hospodářská prosperita však ovlivnila i 
nejužší lázeňský střed města. V jeho centru byla po východní straně hlavní osy roku 1912 
vybudována nová kolonáda. Ta byla postavena jako zrcadlový obraz kolonády staré. Symetrie však 
nepřetrvala dlouho, neboť stará kolonáda v roce 1914 shořela a již nebyla obnovena. Autorem nové 
kolonády a přilehlých Plynových lázní byl nejvýznamnější františkolázeňský stavitel Gustav 
Wiedermann. Tradiční architektura je nadále respektována a novým klasicismem se město cíleně 
navracelo ke svému „vznešenému“ lázeňskému slohu.3  
     V meziválečném období Československé republiky pokračovala obytná výstavba mezi Dolními 
a Horními Lomany a mezi Horními Lomany a železnicí. Ve vnitřním lázeňském městě byl posílen 
význam Kostelní ulice stavbou nové dvorany Glauberových pramenů na jižním konci osy (1930) a 
rozšířením uličního bloku po východní straně Nové ulice.  
     Architektonickou tvorbu dvacátého století na území Františkových Lázní lze z hlediska 
převažujících tendencí v pojetí jednotlivých staveb rozdělit zhruba do tří tematických okruhů. Na 
                                                     
3
 MACEK Stanislav, Františkovy Lázně. Historie města. Františkovy Lázně 1995, s. 56. 
7 
 
prvním místě je třeba zmínit velmi významný proud navazující na klasicistní tvorbu, která byla 
vnímána jako silný zdroj inspirace. Zástavba řešená v duchu nového klasicismu se tak cíleně 
obracela k období největšího rozkvětu lázní a vedla k ustavení specifického „lázeňského slohu“, 
který se projevoval především na veřejných stavbách. Typickou ukázkou je nová kolonáda z roku 
1912. Klasicizující tendence se odrážejí i na dvoraně Glauberových pramenů z roku 1930 od 
architekta Ernesta Engelhardta, na nové budově městského divadla od profesora Arthura Payra či na 
pavilonu Natáliina pramene od Oskara Sgustava.  
     Druhou výraznou skupinou je zástavba řešená ve stylu secese, která se po roce 1900 prosazuje 
jako alternativa k historizujícímu tvarosloví druhé poloviny devatenáctého století. Centrem těchto 
proudů se v celé rakousko-uherské monarchii přirozeně stává Vídeň, jejíž vliv je v 
německojazyčném prostředí Čech obzvláště silný a stává se svým způsobem politickým 
manifestem. Rozčarování z praktické politiky rakousko-uherské monarchie, stejně jako geografická 
poloha města však vede k postupné změně orientace na bezprostředně sousedící oblasti Německa. V 
secesní architektonické tvorbě je tento obrat patrný v naprosté převaze geometrických motivů 
předznamenávajících Art Deco nad florálními a obecně vegetabilními motivy. Znatelný je 
především vliv sousedního Saska. Tento trend pokračuje a postupně sílí v průběhu dvacátých a 
třicátých let. Tyto tendence se kombinují s dalším specifickým rysem architektonické tvorby této 
oblasti, kterým byl romantismus, projevující se v secesním tvarosloví historizujícími a 
vernakulárními motivy. Tyto tendence jsou zřetelné například na předměstské vile v ulici pod 
Lipami č.p. 16 či na vile v zahradní ulici č.p. 187. Vegetabilní a zoomorfní motivy v kombinaci 
s prvky pozdního historismu se uplatňují například na domě Berliner Hof (Coventry). V největší 
míře se však secesní vlivy projevují na vilové zástavbě. Jednou z nejhodnotnějších staveb tohoto 
typu představuje vila č.p. 185 v Kollárově ulici, kterou navrhl vídeňský architekt a spolupracovník 
Fridricha Ohmanna, Josef Hackhofer.  
     Třetím výrazným tematickým okruhem je tvorba navazující na programové postuláty moderny. 
Stavby řešené v tomto duchu se vyskytují na území Františkových Lázní pouze sporadicky a 
obvykle se jedná o užití několika málo prvků vložených do více či míně klasického 
architektonického schématu. Svým ztvárněním se asi nejvíce vymyká stavba nárožního obchodního 
a bytového domu č.p. 252 továrníka a obchodníka s nábytkem Thädeusse Reitznera, jejímž autorem 
je karlovarský architekt Bruno Nepomucky.  
     Do místní architektonické produkce se v první třetině dvacátého století výrazně zapsal architekt 
Gustav Wiedermann a kancelář Franze J. Prosche a Karla L. Prosche. Wiedermann plynule 
navazuje na architekturu 19. století a postupně přejímá secesní a vernakulární motivy, které 
s oblibou kombinuje. Nejinak je tomu i u tvorby Proschů. I ti navazují na tradiční klasicistní 
ztvárnění františkolázeňských domů. Na jejich stavbách se často objevují geometrizující secesní 
motivy. V třicátých letech se v jejich tvorbě výrazně uplatňuje strohý konzervativní styl moderny, 
použitý především opět na solitérní vilové zástavbě.  
8 
 
    Během druhé světové války je architektonický rozvoj města prakticky zastaven. Po jejím 
skončení došlo k odsunu původního německojazyčného obyvatelstva, čímž byla zásadně narušena 
kulturní kontinuita místa. V období socialismu bylo lázeňské město udržováno bez výraznějšího 
narušení. Intravilán se již mnoho nerozrůstal, část starší vesnické zástavby aglomerovaných vsí byla 
nahrazena panelovou sídlištní výstavbou.  
    Jádro města bylo roku 1992 prohlášeno městskou památkovou rezervací, která uchovává 
jedinečný příklad klasicistního lázeňského města, dotvořeného v období historizujících slohů. 
Františkovy Lázně jsou jedny z nejvýznamnějších lázeňských celků České republiky jak svou 
velikostí a významem, tak zejména kvalitou dochované zástavby. Z památkového hlediska jsou 
nejintaktnějším lázeňským celkem Západočeského lázeňského trojúhelníku. Jádro lázeňského města 
se vyznačuje velmi koncentrovanou a jednotně koncipovanou klasicistní, empírovou a historizující 
zástavbou. Tento celek obklopuje rozsáhlý park, v němž jsou situovány jednotlivé, převážně 
klasicistní lázeňské objekty nad prameny. Podél obvodu parku se prstencovitě táhne mladší část 
města, tvořená architektonicky velmi kvalitními historizujícími lázeňskými domy. Celek zahrnuje 
všechny typologické druhy, které lázeňské středisko evropského významu potřebovalo – pavilony 
jednotlivých pramenů, kolonádu, velké lázeňské stavby, hotely a penziony, kostel, divadlo, drobné 
stavební a sochařské prvky. 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
  
9 
 
                                                                                                                literatura 
 
 
Kuča, K.: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve. Slezsku, I. díl, Praha 1998.  
Kuča, K. – Kučová, V. – Zeman, L.: Západočeský lázeňský trojúhelník, Karlovy Vary 2008. 
Kuča, K. – Zeman, L.: Památky Karlovarského kraje, Karlovy Vary 2006. 
Macek, S.: Architektura Františkových Lázní v 19. století, katalog výstavy, Františkovy Lázně 
1989. 
Macek, S.: Františkovy Lázně: Historie města, Františkovy Lázně 1995. 
Neue deutsche Biographie, Bd. 6, Berlin 1964. 
Pohorecký, A.: Almanach českých lékařů na paměť 50létého jubilea spolku a časopisu lékařů 
českých, Praha 1913. 
Pohorecký, A.: Františkovy Lázně a okolí, Praha 1924. 
Somol, A.: Pohlednice Františkových Lázní z minulosti, Mariánské Lázně 2008. 
Vlček, P. (ed.): Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníku v Čechách, Praha 2004.  
Weimann, J.: Egerländer biographisches Lexikon, Bd. 1, Bayreuth 1985. 
Zatloukal, P.: Františkovy Lázně. In: Architektura 19. století. Praha 2001.  
 
Internetové zdroje 
http://eng.archinform.net 
 
 
 
10 
 
 
historická ikonografie 
 
 
 
 
 
Františkovy Lázně – půdorysný plán města z roku 1795, lavírovaná perokresba Gruber – Rothhesel 
 
 
 
 
 
Františkovy Lázně – půdorysný plán města z roku 1808 
 
11 
 
 
 
 
Františkovy Lázně – půdorysný plán města z roku 1905 
 
 
12 
 
 
 
Františkovy Lázně – historický letecký pohled na město 
 
 
 
 
 
 
 
Františkovy Lázně – historická pohlednice, pohled na Národní třídu kolem roku 1900  
 
 
13 
 
 
Františkovy Lázně – historická pohlednice, pohled na část města 
 
 
 
 
 
Františkovy Lázně - dobová pohlednice, pohled na katolický kostel 
14 
 
 
 
Františkovy Lázně – dobová pohlednice, pohled na pravoslavný kostel 
 
 
 
 
 
 
Františkovy Lázně – historická pohlednice, celkový pohled na centrum města 
15 
 
 
 
Františkovy Lázně – dobová pohlednice, pohled na dnešní Solní a Luční kolonádu 
 
 
 
 
 
 
 
Františkovy Lázně – dobová fotografie, pohled na dnešní ulice 5. Května 
16 
 
                             Seznam objektů 
 
 
Františkovy Lázně 
 
 
 
5. května č.p. 106…………………………………………………………….……katalogový list č. 1  
Altán pramene Glauber 1…………………………………………………….……katalogový list č. 2  
Americká ul. č.p. 252...……………………………………………………………katalogový list č. 3 
Americká ul. č.p. 283…………………………………………...…………………katalogový list č. 4 
Anglická ul. č.p. 197..………………………………………………………….….katalogový list č. 5 
Anglická ul. č.p. 198...……………………………………………………..…...... katalogový list č. 6 
Boženy Němcové č.p. 152…………………………………………………..…….katalogový list č. 7    
Česká ul. č.p. 207……………………………………………………………..…...katalogový list č. 8 
Česká ul. č.p. 243.…………………………………………………………………katalogový list č. 9  
Československé armády č.p. 195…….……………………………………..……katalogový list č. 10 
Československé armády č.p. 214………….……………………………..………katalogový list č. 11 
Československé armády č.p. 233……………….…………………..……………katalogový list č. 12 
Československé armády č.p. 239………………………….……………………..katalogový list č. 13 
Československé armády č.p. 273………………………..……………………….katalogový list č. 14 
Dlouhá ul. č.p. 194…...……………………………………………………...…...katalogový list č. 15  
Dlouhá ul. č.p. 222……...…………………………………………………..……katalogový list č. 16 
Dvorana Glauberových pramenů…………………………………………..…….katalogový list č. 17 
Jiráskova ul. č.p. 17…………………………………………..………………..…katalogový list č. 18  
Kollárova ul. č.p. 176………………………………………………...…………..katalogový list č. 19 
Kollárova ul. č.p. 180…………………………………………………………….katalogový list č. 20 
Kollárova ul. č.p. 185…………………………………………….………………katalogový list č. 21 
Lidická ul. č.p. 266…..………………………………………….…………..……katalogový list č. 22 
Lužná ul. č.p. 35…...……….……………………………………...……………..katalogový list č. 23  
Náměstí Míru č.p. 378 a 379…………………………………….……………….katalogový list č. 24 
Národní ul. č.p. 6………………………………………………….……………...katalogový list č. 25  
Natáliin pramen……………………………………………...…………….……..katalogový list č. 26 
Otakara Březiny č.p. 284…………………………………………………………katalogový list č. 27   
Pavilon Nového pramene……………………………………...…………..……..katalogový list č. 28  
Pod Lipami č.p. 16……………………………………………………………….katalogový list č. 29  
Ruská ul. č.p. 102……..…………………………………………………...….….katalogový list č. 30 
Školní ul. č.p. 219………...…………………………………………...…………katalogový list č. 31 
17 
 
Zahradní ul. č.p. 187...…………………………………………………...………katalogový list č. 32  
Zahradní ul. č.p. 196..……………………………………………………...…….katalogový list č. 33 
Zahradní ul. č.p. 217..……………………………………………………..……..katalogový list č. 34 
Zahradní ul. č.p. 254…………………………………………….………....…….katalogový list č. 35

Originál dokumentu:

digitální

Typ/druh dokumentu:

Typ dokumentu:

průzkumy, posudky, zprávy

Jméno souboru:

K0003307.pdf

Formát souboru:

application/pdf

Autor záznamu:

Smola Lukáš

Popis dokumentu:

Plošný průzkum, zhodnocení a dokumentace architektonického kulturního dědictví 19. a 20. století: Františkovy Lázně.

Název pracoviště:

ÚOP v Lokti

Velikost dokumentu (v bytech):

1300677 B

Rozměry obrazového dokumentu:

Autor originálu:

Horváthová Jana; Konůpek Jan; Zeman Lubomír;

Klíčová slova:

Památková rezervace;

Uživ. klíčová slova:

architektura 19. a 20. století;

Datum vzniku:

2009

Licence:

Typ:	neurčena - ochranu díla stanovuje obecně autorský zákon (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121)

Vazby dokumentu na aplikace IISPP

Bližší specifikace

Odkaz

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 7663582

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000084243
Název	Františkovy Lázně
Číslo ÚSKP	1116, 15, 1052
ID právního stavu	352982472 Načítám data z navázané aplikace... , 84243 Načítám data z navázané aplikace... , 18470277 Načítám data z navázané aplikace...

Územní identifikace dokumentu

Územní rozsah:

lokalita nebo její část

Definiční body

Def. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Přírůstkové body

Přír. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Lokality

Kód CZ

Název lokality

Reálný typ

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Kraj

Kód CZ: 3503

Název lokality: Františkovy Lázně

Reálný typ: město

Kat. území: Františkovy Lázně

Obec: Františkovy Lázně

ORP: Cheb

Okres: Cheb

Kraj: Karlovarský kraj

Kód CZ: 14626

Název lokality: Slatina

Reálný typ: ves torzální

Kat. území: Slatina u Františkových Lázní

Obec: Františkovy Lázně

ORP: Cheb

Okres: Cheb

Kraj: Karlovarský kraj

Františkovy Lázně (prvek 7663582)

Kód CZ: 15553

Název lokality: Střížov

Reálný typ: ves

Kat. území: Střížov u Chebu

Obec: Cheb

ORP: Cheb

Okres: Cheb

Kraj: Karlovarský kraj

Františkovy Lázně (prvek 7663582)

Kód CZ: 30306

Název lokality: Františkovy Lázně I

Reálný typ: díl hist. osady

Kat. území: Františkovy Lázně

Obec: Františkovy Lázně

ORP: Cheb

Okres: Cheb

Kraj: Karlovarský kraj

Františkovy Lázně (prvek 7663582)

Kód CZ: 30241

Název lokality: Dolní Lomany I

Reálný typ: díl hist. osady

Kat. území: Františkovy Lázně

Obec: Františkovy Lázně

ORP: Cheb

Okres: Cheb

Kraj: Karlovarský kraj

Františkovy Lázně (prvek 7663582)

Kód CZ: 30206

Název lokality: Dlouhé Mosty I

Reálný typ: díl území (dominantní)

Kat. území: Dlouhé Mosty

Obec: Františkovy Lázně

ORP: Cheb

Okres: Cheb

Kraj: Karlovarský kraj

Františkovy Lázně (prvek 7663582)

Kód CZ: 55616

Název lokality: Františkovy Lázně IV

Reálný typ: retrodíl hist. osady

Kat. území: Františkovy Lázně

Obec: Františkovy Lázně

ORP: Cheb

Okres: Cheb

Kraj: Karlovarský kraj

Františkovy Lázně (prvek 7663582)

Kód CZ: 55617

Název lokality: Františkovy Lázně V

Reálný typ: retrodíl hist. osady

Kat. území: Františkovy Lázně

Obec: Františkovy Lázně

ORP: Cheb

Okres: Cheb

Kraj: Karlovarský kraj

Františkovy Lázně (prvek 7663582)

Kód CZ: 55618

Název lokality: Františkovy Lázně VI

Reálný typ: retrodíl území

Kat. území: Františkovy Lázně

Obec: Františkovy Lázně

ORP: Cheb

Okres: Cheb

Kraj: Karlovarský kraj

Františkovy Lázně (prvek 7663582)

Kód CZ: 55619

Název lokality: Františkovy Lázně VII

Reálný typ: retrodíl území

Kat. území: Františkovy Lázně

Obec: Františkovy Lázně

ORP: Cheb

Okres: Cheb

Kraj: Karlovarský kraj

Františkovy Lázně (prvek 7663582)

Kód CZ: 30207

Název lokality: Dlouhé Mosty II

Reálný typ: díl území

Kat. území: Františkovy Lázně

Obec: Františkovy Lázně

ORP: Cheb

Okres: Cheb

Kraj: Karlovarský kraj

Františkovy Lázně (prvek 7663582)

Historické regiony

Kód RS

Název hist. regionu

Kód RS: 174

Název hist. regionu: Cheb

	Františkovy Lázně (prvek 7663582)
	vloženo ručně

Ke stažení Náhled Poslat žádost