Zavřít ( + - )

Metainformační systém NPÚ

Detail dokumentu

Tisk

Náhled:

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Textový obsah:

Ministerstvo kultury
Národní památkový ústav~~~
Došlo: 2022-01-11
č; NPU-310/2664/2022
Listu 6 pfí|0h. 0
■■■■■
Maltézské náměstí 471/1
118 11 Praha 1
34 1
Rozhodnutí nabylo právní moci:
Telefon: 257 085 111
Fax: 224 318 155
E-mail: epodatelna@mkcr.cz
V Praze dne: 13. 12. 2021
Č.j.:MK 79135/2021 OPP
Sp. zn.: MK-S 7401/2021 OPP
Vyřizuje: Ing. M. Bezděková
Správa železnic, státní organizace, Dlážděná 1003/7, Nové Město, 110 00 Praha 1, 
Ing. Vanda Simánková, pověřená zaměstnankyně
ID datové schránky: uccchjm
ROZHODNUTÍ
Ministerstvo kultury jako příslušný orgán státní správy na úseku státní památkové péče podle 
ustanovení §2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, a zákona 
č. 500/2004 Sb., správní řád, oba ve znění pozdějších předpisů,
prohlašuje za kulturní památku
„železniční stanici Hlavní nádraží v Českých Budějovicích“, která sestává z pozemku 
pare. č. 190/3, jehož součástí je výpravní budova železniční stanice č. p. 119, v kat. území 
České Budějovice 6, obec České Budějovice, okres České Budějovice, kraj Jihočeský 
(dříve tzv. pozdní zápis kulturní památky s rejstř. č. ÚSKP ČR 44603/3-5736).
Nedílnou součástí výroku rozhodnutí je příloha s orientačním zákresem železniční stanice 
Hlavní nádraží v Českých Budějovicích do kopie katastrální mapy a nedílnou součástí 
rozhodnutí je příloha s identifikační fotografií železniční stanice Hlavní nádraží.
V tomto řízení dle § 27 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění 
pozdějších předpisů, je účastníkem řízení Správa železnic, státní organizace, IČ 70994234, se 
sídlem Praha 1 - Nové Město, Dlážděná 1003/7, PSČ 110 00, s právem hospodařit s majetkem 
České republiky.
Odůvodnění
Ministerstvo kultury (dále též jen „ministerstvo“) obdrželo dne 4. 6. 2021 od Národního 
památkového ústavu, územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích (dále jen 
„památkový ústav“), dopis č. j. NPU-331/19353/2021 z 1.6.2021, kterým navrhl na 
prohlášení za kulturní památku hlavní nádraží v Českých Budějovicích na Vídeňském 
Předměstí s tím, že:
Stránka 1 z 12
„ ...předmětná nemovitost s pozemkem je evidována v Ústředním seznamu kulturních památek 
ČR pod č. ÚSKP 44603/3-5736, zápis do seznamu ze dne 29. 1.1988“, jedná se tedy o tzv. 
pozdě zapsanou památku.
Památkový ústav v návrhu na prohlášení hlavního nádraží v Českých Budějovicích za kulturní 
památku mj. uvedl:
„ Popis:
1. nádraží
Historizující budova českobudějovického hlavního nádraží byla postavena v letech 1907- 
1908. Autorem návrhu byl Ing. Gustav Kulhavý, který pracoval na mnoha nádražních 
budovách na území Rakouska-Uherska a Československa.
Rozměrná podlouhlá stavba hlavního českobudějovického nádraží se nachází východně od 
historického jádra, cca 1 km od středu náměstí. Tato zhruba 120 m dlouhá symetrická budova 
je postavena v historizujícím slohu, kombinující prvky renesance a klasicismu a doplněná 
prvky vídeňské secese. Budějovické nádraží tvoří uliční čáru bloku Nádražní ulice, který je 
ohraničen Lannovou a Žižkovou třídou. Budova je tvořena centrální dvoupatrovou částí, ze 
které po stranách vybíhají na jih a na sever patrová podlouhlá křídla zakončená 
dvoupatrovými bloky. Na oba krajní bloky pak v linii zadní východní fasády navazují přízemní 
křídla technického zázemí pod prvním nástupištěm. Čtyři nástupiště v úrovni patra hlavní 
budovy jsou orientovány podélně mezi kolejišti, která leží východně od nádraží. Centrální část 
nádraží je hmotnější, předstupuje výrazně před spojovací křídla, mírněji vystupují krajní 
bloky. Celek působí dojmem souboru třech stojících hranolů spojených ležatými kvádry 
spojovacích křídel.
Průčelí jsou výrazně horizontálně členěna římsami a pásovou bosáží, vertikálně okenními 
osami a pilastry. Ve spodní části obepíná stavbu sokl ze žulových desek, omítané plochy nad 
soklem jsou zdobeny pásovou bosáží, mezi přízemím a patrem stavbu obíhá římsa s mírným 
členěním. Na centrálním a na krajních blocích je stavba završena korunovou římsou s atikou. 
V patře spojovacích bloků se nachází průběžná nadokenní římsa segmentově vyklenutá 
v místech nadpraží okenních otvorů. Většina oken je lemována jednoduchou vpadlinou, na 
blocích částečně doplněnou plastickou šambránou. Krajní bloky mají v patrech fasády 
pilastry s iónskými hlavicemi, část oken má v suprafenestře umístěn trojúhelný tympanon 
nesený hlavním klenákem rovného nadpraží. Na fasádě lze naleznout i sdružená okna a dále 
okna se segmentovým zaklenutím. Podobně jsou okna v patře spojovacích křídel zaklenuta 
segmentově, v přízemí se nachází pravoúhlá okna a portály. Krajní bloky jsou dále doplněny 
štukovými rostlinnými motivy s prázdným erbem.
Centrální blok je ve střední ose vybaven velkorysým vstupem s výraznou markýzou nesenou 
kovovými žebry, po stranách vstupu vybíhají z centrálního bloku úzké rizality o šířce jedné 
okenní osy. Nad markýzou je průčelí prolomeno rozměrnými zasklenými okny s kovovou mříží. 
Nároží centrálního bloku jsou pod hlavní římsou zdobena štukovými okřídlenými hlavami 
Merkura odkazujícími na rychlost a komunikaci. Pilastry jsou zakončeny korintskými 
hlavicemi, suprafenestry oken jsou kromě tympanonů opatřeny zdobnými štukovými hlavními 
klenáky a kruhovými zrcadly. Korunní římsa je ve spodní části zdobena zubořezem. Atika je 
doplněna sochami orlů, jehlany s kuželkami a v centrální ose sousoším dvou ženských postav 
se slepým erbem a datací „ MCMV1II“.
Zastřešení nad bočními bloky je valbové, střechy nad spojovacími křídly jsou sedlové, nad 
centrálním blokem je vztyčena kupole. Kupole na čtvercovém půdorysu se středním 
hranolovým tamburem je kryta měděným plechem, zbylé střechy jsou kryty šablonami.
Severní krajní blok má dispoziční schéma hloubkového dvojtraktu. V traktu při ulici je 
umístěno vřetenové schodiště do suterénu, na které navazuje dvouramenné schodiště do pater. 
Dispozice přízemí obsahuje ve východním traktu plochostropý prostor restaurace, původně se 
jednalo o restauraci třetí třídy se zcela otevřeným prostorem, přístupnou přímo z hlavní 
Stránka 2 z 12
komunikační chodby z příjezdové haly. Hlavní prostor s bohatou štukovou výzdobou plochého 
stropu byl původně čekárnou třetí třídy. První patro severního bloku má shodnou dispozici 
s drobnými úpravami. Hlavní sál byl určen pro restauraci třetí třídy, západní trakt sloužící 
původně jako kuchyně pro všechny kategorie restaurací s nezbytným zázemím byl posléze 
užíván jako zasedací místnost. Prostor restaurace s bohatě štukovaným geometricky členěným 
stropem a druhý sál sloužily od druhé poloviny 20. století jako zasedací a jednací prostory. 
Druhé patro severního bloku nese základní dispoziční schéma předchozích podlaží. Východní 
část sloužila jako kanceláře úřednictva, v západní byly situovány byty. Všechny prostory byly 
vytápěny kachlovými kamny. Krov nad severním blokem je tvořen vaznicovou konstrukcí 
s kleštinami, hambálky a šikmými vzpěrami, použité dřevo bylo strojně řezáno.
Přízemí severního spojovacího křídla lze dispozičně charakterizovat jako hloubkový trojtrakt. 
Západní část je členěna na tři oddíly. Severní prostor obsahující vřetenové schodiště původně 
umožňoval přístup personálu pro obsluhu restaurací všech kategorií. Při jihovýchodním rohu 
je vloženo novodobé schodiště do patra. Původně tento prostor sloužil jako restaurace první a 
druhé třídy. Navazující jižní oddíl má při východní stěně vložen půlkruhový prosklený výtah. 
Původně sloužila tato místa jako čekárny první a druhé třídy. Podélná chodba umožňuje 
spojení k toaletám a účelovým prostorům východního traktu, které jsou vsunuty mimo půdorys 
pod první nástupiště. Podkroví je přístupné po vřetenovém schodišti do dnešní strojovny 
vzduchotechniky s omítaným podhledem. Konstrukce krovu je tvořena pěticí ocelových 
příhradových nosníků spojovaných nýty. Na nosníky dosedá dřevěné bednění s horizontálními 
nosnými trámky.
Centrální blok je tvořen ústředním prostorem otevřené odjezdové haly, která je lemována 
úzkým obvodovým traktem. Hala zabírá tři podlaží až do neckové kupole se středovým 
světlíkem, přisvětlena je rozměrnými okny v kovových rámech. Na bočních stěnách haly se 
nacházejí mozaiky z poloviny sedmdesátých let 20. století. Mozaika od Václava Boukala na 
severní straně představuje jihočeské vesnice, mozaika Karla Březiny na jižní straně 
zpracovává město České Budějovice. Za zdvojeným vstupem členěným pilíři na tři části je 
situován užší vestibul, prostor úzkých rizalitů po stranách vstupu obsahuje kromě schodišť 
dvě drobné komory. V levé byla původně umístěna trafika, v pravé sídlil vrátný. V jižní části 
haly se nachází rozměrný průchod do spojovacího křídla. Přímo v ose vstupu je situován 
koridor s přístupovými schodišti na nástupiště. Vpravo od vstupu do koridoru je umístěna 
mramorová deska na památku obětem druhé světové války z řad drážních zaměstnanců. 
Hlavní prostor je zastropen neckovitou kupolí s ocelovou omítanou konstrukcí zdobenou 
štukovým státním znakem a drážním emblémem. Krov středního bloku tvoří dřevěná 
vaznicová soustava s kleštinami. Konstrukce kupole je příhradová z válcovaných nosníků 
spojovaných nýty. Uložena je na válcích na kamenných patkách, což umožňuje pohyb 
konstrukce vlivem tepelné roztažnosti. Na nosnících je uloženo prkenné bednění s dřevěným 
trámovým roštem.
Západní část jižního spojovacího křídla je oddělena mříží a slouží jako prodejna tiskovin. 
Původně zde byla hlavní pokladna. Východní část křídla je uzavřena příčkou a nachází se zde 
zavazadlová pokladna. V jižní části východní stěny je proražen pravoúhlý prostup od 
nástupišť obsluhující cestující po příjezdu. Strop je členěn geometrickým štukovým rastrem, 
jižní stěnu zdobí nástěnná malba Karla Březiny Vývoj železnice z poloviny sedmdesátých let 
20. století. Jižní část spojovacího křídla je v přízemí příčně dělena na účelové prostory 
s přímými vstupy z haly a s propojením do suterénu pod jižním bočním blokem. Prostory 
v přízemí jsou většinou plochostropé s částečně prosvětlenými příčkami. Západní část přízemí 
sloužila nosičům a úschově zavazadel, prostory při dnešní vrátnici byly původně toalety. 
Dnešní úschovna pod prvním nástupištěm je valeně klenutá. Patro jižní části spojovacího 
křídla provozně patří k jižnímu bloku. Tvořeno je plochostropými příčkami rozdělenými 
místnostmi. Původně sloužil větší sál jako telegrafní středisko, ve zbylém prostoru se 
Stránka 3 z 12
nacházela dopravní kancelář. Přístup do podkroví nad spojovacím křídlem je zajištěn 
z prostoru schodiště jižního krajního bloku přes segmentově sklenutou předsíň a původní 
lávku v prostoru světlíku při společné zdi. Podkroví je částečně vyplněno účelovými 
vestavbami. Konstrukce krovu je tvořena pěticí ocelových příhradových nosníků spojovaných 
nýty. Na nosníky dosedá dřevěné bednění s horizontálními nosnými trámky.
Přízemí jižního krajního bloku má dispoziční schéma podélného troj traktu. V hloubkové ose je 
umístěn vstup s průchodem do středu dispozice pod výstupním ramenem dvouramenného 
schodiště s kamennými stupni a litinovým zábradlím. Průchod je sklenut třemi poli kleneb do 
traverz. Postranní spojovací chodby jsou segmentově klenuté. Jižní trakt je plochostropý 
s dvojicí místností po obou stranách schodiště. Severní trakt tvoří trojice shodných prostor, 
vpravo od vstupu byla původně situována úřadovna policie, jihozápadní nároží bylo bytem 
vrátného. Prostory pod prvním nástupištěm jsou valené sklenuté a sloužily původně jako 
sklepy. Dispozice přízemí se bez výraznějších změn opakuje i v patře. Východní část jižního 
traktu byla kancelář přednosty stanice a jeho zástupce, v západní části se nacházely úřadovny 
dopravní kanceláře. Ve středním traktu se nacházely místnosti posunovačů, průvodčí a 
dopravní kanceláře. Místnosti jsou plochostropé s výjimkou chodby sklenuté klenbami do 
traverz. Druhé patro téměř zcela kopíruje půdorysné schéma předchozího podlaží. Téměř 
všechny místnosti jsou plochostropé, dnešní kanceláře byly dva symetricky disponované byty. 
Z předsíně východního bytu pak vedla dochovaná lávka na půdu uzavřená pancéřovanými 
dveřmi. Podkroví nad jižním blokem je přístupné pancéřovanými dveřmi z dvouramenného 
schodiště. Podobně jako v severním bloku je zastřešení řešeno vaznicovým krovem se stojatou 
stolicí s kleštinami a ztužujícími šikmými věšadly. Prvky jsou řezané, opatřené protipožárním 
vápenným nátěrem. Původně bylo podkroví určeno pro potřeby bytů.
Nádraží je částečně podsklepené. Nejrozsáhleji je podsklepen severní blok, a to v plné 
půdorysné ploše. Převážně plochostropé sklepy mají železobetonové stropní konstrukce 
s malou světlou výškou, dispozičně jsou zcela podřízeny základnímu členění přízemí. Jižní 
boční blok je podsklepen pouze ve své západní části. Tyto převážně plochostropé prostory 
byly upraveny v sedmdesátých letech 20. století na kryty civilní ochrany.
2. nástupiště
Severní boční technické křídlo zapuštěné pod prvním nástupištěm tvoří skupina převážně 
plochostropých místností. V prostoru při hlavní budově byl zřízen ve druhé polovině 
20. století nákladový výtah, spojující suterén s úrovní nástupiště.
Jižní technické křídlo je podobně jako severní tvořeno plochostropými utilitárními prostory. 
Většina místností prošla zásadními změnami, včetně výměn výplní. Nerovnoramenné schodiště 
s kamennými stupni ústí na první nástupiště prostupem s mřížovanou uzávěrou.
Nástupiště jsou přístupná čtveřicí přímých schodišť s mezipodestou s kamennými stupni. 
Koridor zapuštěné chodby má pravoúhlý profil, stěny jsou obloženy novodobými keramickými 
obklady. První nástupiště je kryto do středu klopenou stříškou nesenou osmnácti litinovými 
sloupy. Sloupy nesou ocelový nosník profilu I, který nese čtyři pole střechy vynesené krokvemi 
z válcovaných nosníků. Krytinu tvoří novodobé prolamované plechy. Druhé až čtvrté 
nástupiště jsou kryta dovnitř klopenou střechou s kratšími vnějšími rameny. Ocelová nýtovaná 
konstrukce je podobná té na prvním nástupišti a je zajištěna příčnými táhly.
3. pozemek pare, č. 190/3, k. ú. České Budějovice 6
Zastavěný pozemek pod budovou nádraží má na své severní straně obdélnou volnou plochu, 
která dříve sloužila jako drobný oddechový park a posléze zde byla prezentována historická 
lokomotiva. V současnosti je plocha částečně dlážděna. Většina plochy, která je oplocena 
kovovým zábradlím, je volně zatravněná.
Datace:
Nádraží, které bylo postaveno v letech 1907-1908, bylo slavnostně uvedeno do provozu 
17. prosince 1908. Na návrh Ing. Gustava Kulhavého ho provedla firma J. M. Kohler & Sohn 
Stránka 4 z 12
z Aše. Gustav Kulhavý byl autorem mnoha projektů drážních budov na území Rakouska- 
Uherska a posléze Československa, k nejvýznamnějším patří administrativní budova ČSD 
v Praze na Florenci (dnes sídlo SZDC [pozn. ministerstva: dnes sídlo provozovny Správy 
železnic, státní organizace]), kterou spolu s Dr. Ing. arch. Vojtěchem Krchem vypracovali 
roku 1922 ve stylu českého art-deco. Z jeho historizujících budov postavených před první 
světovou válkou můžeme zmínit nádraží v Mariánských Lázních, na Vyšehradě a v Plzni. 
Výstavba staniční budovy byla naceněna na 800 000 korun, zastřešení nástupišť bylo 
zhotoveno v červenci 1908 pražskou firmou Franta a Jiresch a elektrické zařízení provedla 
firma Františka Křižíka.
Po uvedení do provozu prošlo nádraží průběžnými změnami, zejména v rámci adaptací na 
nové technologie provozu. Z významných událostí souvisejících s architektonickou podobou 
lze jmenovat značné poškození budovy na konci 2. světové války. Areál nádraží byl zasažen 
dvěma nálety spojeneckých vojsk na oblast Českých Budějovic 23. a 24. března 1945. Druhý 
nálet částečně pobořil jižní křídlo samotného nádraží.
V roce 1968 došlo ke kompletní elektrifikaci provozu a související výměně technologií. Mezi 
lety 1972-1973 byla přestavěna restaurace, došlo k úpravám zázemí, kiosků na nástupištích a 
vestibulu, byly upraveny vnitřní rozvody vody, plynu a kanalizace. Další technické úpravy 
proběhly v úseku ústředního vytápění v březnu 1974. V roce 1985 proběhla oprava peronů. 
Další úpravy proběhly v letech 1991 a 1997, přičemž byla přetřena fasáda, opraveny 
klempířské prvky a dílčím způsobem upraven interiér. Od roku 2000 probíhala rozsáhlá 
obnova nádraží, změn doznaly koridory pod nástupišti, byla zapojena nová technologie řízení 
provozu, ve druhé polovině roku 2002 došlo k rekonstrukci kupole a odjezdové haly výpravní 
budovy. V současnosti probíhá dlouho odkládaná generální rekonstrukce nádraží, při které 
má proběhnout celková oprava značně poškozené fasády, úprava interiérů atd.
Stav a využití:
Nádraží v současnosti prochází generální rekonstrukcí, opravují se povrchy a omítky, výměně 
podléhá zejména technologická část, ale i některé poškozené nosné konstrukce. Nádraží od 
svého uvedení do provozu slouží takřka nepřetržitě svému původnímu účelu.
Zhodnocení:
Hlavní nádraží v Českých Budějovicích je jedna z největších budov předmoderního období ve 
městě, zároveň patří k nejvýraznějším stavbám 19. století na území města. Historizující 
architektura a celkové pojetí je hodnotným příkladem drážní budovy na území bývalé 
rakousko-uherské monarchie. Nádraží je zároveň symbolickou připomínkou mnoha historicky 
významných událostí, v přeneseném slova smyslu navazuje na historii železnice na území 
jižních Čech, konkrétně pak odkazuje např. na návrat prvního československého prezidenta 
Tomáše G. Masaryka v roce 1918 či na bombardování Českých Budějovic v roce 1945. 
Budova je významná i spojením s osobností Ing. Gustava Kulhavého, který se podílel na 
mnoha drážních budovách na území Rakouska-Uherska a Československa, a dále se podílel 
na významné stavbě moderní české architektury v podobě centrály CSD na pražské Florenci.
Nádraží je rovněž hodnotné mírou dochování historických konstrukcí — štukové výzdoby a 
celkové podoby fasád, interiérové výzdoby, ocelových konstrukčních prvků, zastřešení kupolí, 
zastřešení nástupišť, kamenných schodišť včetně zábradlí, části výplní otvorů apod. “
Přílohou výše uvedeného dopisu památkového ústavu byl dopis Českých drah, a.s. (dále též 
jen „ČD“) Vyjádření k návrhu na prohlášení za nemovitou kulturní památku, České 
Budějovice — Vídeňské Předměstí, hlavní nádraží č. p. 119 s č. j. 606/2021 ze dne 19. 3. 2021: 
„ ... [památkový ústavj navrhuje prohlášení objektu hlavního nádraží v žst. České Budějovice, 
stojícího na pozemku p. č. 190/3, k. ú. České Budějovice 6, za nemovitou kulturní památkou. 
Objekt však není ve vlastnictví naši společnosti od 1. 7. 2016. Ve věci souhlasu je nutné se 
obrátit na vlastníka, Správu železnic, státní organizace.
Stránka 5 z 12
Jednáni komise [památkového ústavu] čj. NPU-331/18798/2021 ze dne 8. 3. 2021 také 
zmiňuje prohlášení na pozemcích p. č. 3363/1 a p. č. 190/4, vše k. ú. České Budějovice 6, ve 
vlastnictví naši společnosti. Je nutné, aby se památková ochrana nevztahovala na tyto 
pozemky.
Památková ochrana rozhodně nesmí zasahovat do lávky vedoucí z prvního nástupiště do 
budovy č. p. 152, případně dalších objektů a pozemků ve vl. ČD, a.s. “
Další přílohou dopisu památkového ústavu byl dopis Správy železnic, státní organizace 
(dále též jen „SZ“), Stanovisko ve věci prohlášení výpravní budovy v ŽST České Budějovice za 
nemovitou kulturní památku zn. 7302/2021-SŽ-OŘ PLZ-OTE z 6. 4. 2021:
„Správa železnic, statní organizace, vznikla na základě zákona č. 77/2002 Sb. a hospodaří 
s majetkem státu. V majetku státu (České republiky) je:
- výpravní budova železniční stanice České Budějovice č. p. 119 včetně pozemku p. č. 190/3 
v k. ú. České Budějovice 6
- podchody k nástupištím v železniční stanici České Budějovice
- schodiště k nástupištím v železniční stanici České Budějovice 
- nástupiště v železniční stanici České Budějovice
Z hlediska zákona č. 266/1994 Sb. (Zákon o drahách) se jedná o stavby dráhy. Pozemky p. č. 
3363/1 a 190/4 v k. ú. České Budějovice 6, na kterých jsou umístěny podchody, schodiště a 
nástupiště a některé prostory pod nástupišti, jsou v majetku Českých drah, a. s. Pozemky 
nejsou součástí stavby dráhy.
S návrhem na prohlášení výpravní budovy za nemovitou kulturní památku souhlasíme.
S návrhem na prohlášení podchodů k nástupištím, schodišť k nástupištím a vlastních nástupišť 
za nemovitou kulturní památku však zásadně nesouhlasíme — byly sice postaveny současně 
s výpravní budovou, avšak jsou již novodobě zcela přestavěny pro potřeby bezpečného 
železničního provozu, bezbariérové přístupnosti cestujících, byť s ponecháním několika 
původních prvků — viz následující vysvětlení.
Podchody mají novodobé obklady a dlažbu. Stropní část je z důvodu zvýšení únosnosti pod 
kolejemi též novodobá — pouze se obnovily historizující omítky. Dále jsou doplněny prvky 
informačního zařízení pro cestující (informační tabule, rozhlas) a osvětlení. V severním 
podchodu jsou od roku 2013 zaústěny vstupy do výtahů, které mají betonový povrch.
Ze schodiště zůstaly původní pouze vlastní schodišťové stupně, podesta a zábradlí kolem 
výstupů na nástupiště, která byla repasována. Vše ostatní je novodobé.
Nástupiště jsou po rekonstrukci provedené v letech 2011-2013 kompletně nová. Nástupní 
hrany jsou tvořeny ze standardních novodobých betonových bloků s výškou 550 mm nad 
temenem kolejnice (současný standart na železniční síti). Povrch nástupišť je ze zámkové 
dlažby. Zde není z podstaty věci co památkově chránit. Před rekonstrukcí byla výška nástupišť 
nižší (cca 200 - 300 mm). Hrany nástupišť tvořily monolitické zídky a povrch byl asfaltový 
(též novodobý). Nástupiště byla doplněna o výtahy a jsou zde instalovány řady sedaček 
uchycených na betonových zídkách. Při rekonstrukci byly z původních prvků zachovány pouze 
části nosné konstrukce zastřešení nástupišť. Vzhledem k technickému stavu původních sloupů 
byla nosná konstrukce z větší části doplněna o repliky litinových sloupů. Krytina je 
z novodobého trapézového žárově poaluzikovaného plechu s polyesterovou povrchovou 
úpravou. Současně došlo k úpravě tvaru zastřešení z důvodu zajištění bezpečné vzdálenosti od 
živých částí trakčního vedení. Na konstrukci přístřešků jsou umístěny informační tabule, 
osvětlení a ochranné sítě proti zalétávání ptactva.
V žádném případě se však Správa železnic, státní organizace, nevzdává práva na odvolání a 
nahlížení do spisu!
V souladu s § 3 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších 
předpisů (dále též jen „zákon o památkové péči“), Krajský úřad Jihočeského kraje, odbor 
Stránka 6 z 12
kultury a památkové péče, oddělení památkové péče (dále jen „krajský úřad“), dopisem 
č.j. KUJCK 37740/2021 z 30. 3.2021, doručeným ministerstvu prostřednictvím datové 
schránky dne 31.3. 2021 a dále prostřednictvím dopisu památkového ústavu dne 4. 6. 2021, 
prohlášení železniční stanici Hlavní nádraží v Českých Budějovicích za kulturní památku 
doporučil následovně:
„Areál hlavního nádraží s výpravní budovou č. p./č. o. 119/4 na pozemku p. č 190/3 a 
přilehlá nástupiště s kolejištěm na pozemku č. 3363/1 v k. ú. České Budějovice 6, se nachází 
na východní straně Nádražní třídy na východním kraji širšího centra Českých Budějovic. Celý 
rozsáhlý areál vlakového nádraží je výsledkem rozsáhlé a náročné přestavby z let 1905— 
1908, kterou si vynutila zvýšená hustota provozu a potřeba oddělit nákladní a osobní dopravu 
a postavit novou nádražní budovu s nástupišti pro osobní dopravu severně od původního 
nádraží. Od jara 1905 hloubilo 500 dělníků českobudějovické stavební firmy Bohuslav Kebl 
zářez seřaďovacího nádraží směrem k obci Mladé. Materiál byl odvážen do prostoru mezi 
Skuherského ulicí a dosavadním nádražím a na náspu 4 metry nad úrovní terénu bylo zřízeno 
kolejiště nového osobního nádraží. Autorem projektu nádraží byl architekt Gustav Kulhavý, 
výstavbu vlastní staniční budovy realizovala na základě soutěže firma J. M. Kohler a syn 
z Aše v letech 1907—1908. Nové nádraží bylo uvedeno do provozu 17. prosince 1908 a 
prvním vlakem byl rychlík č. 502, jedoucí z Terstu do Prahy. Na sklonku druhé světové války, 
23. a 24. března 1945, bylo při leteckých náletech na město z velké části poškozeno kolejiště a 
jižní část nádražní budovy.
Vlastní nádražní budova představuje důsledně symetrickou kompozici, tvořenou dvoupatrovou 
dominantní ústřední částí s hlavní nádražní halou, na níž po stranách navazují jednopatrová 
křídla zakončena dvoupatrovými pavilóny. K vlastnímu objektu nádražní budovy přiléhá pod 
prvním nástupištěm přízemní trakt technického zázemí. Z nádražní budovy směřují východním 
směrem v úrovni terénu dva podchody o délce přes 50 m, z nichž se po schodech vystupuje na 
4 zastřešená nástupiště s litinovými sloupy nesoucími střešní konstrukce. Po slohové stránce 
reprezentuje českobudějovická nádražní budova eklektickou architekturu, v níž se mísí motivy 
a prvky neorenesance, neobaroka a secese. Střední části budovy dodává na reprezentativnosti 
výrazná plastická výzdoba v podobě hlav Merkura na nárožích pod hlavní římsou, plastik orlů 
a jehlanů na atice, a především sousoší dvou ženských postav s erbem a datací MCMV1II. 
Hlavní vstup zdůrazňuje masivní markýza nesená kovovými žebry. V 70. letech 20. století 
obohatily interiér hlavní haly mozaika od Václava Boukala na její severní stěně na téma 
jihočeské vesnice a mozaika Karla Březiny na jižní straně s tématikou města České 
Budějovice, jižní stěnu příjezdové haly pak zaujala nástěnná malba Karla Březiny Vývoj 
železnice.
Po dispoziční stránce tvoří nádražní budova složitý organismus. Ústřední hmotu zaujímá 
téměř beze zbytku prostor odjezdové haly, pouze na západní straně se po stranách vstupu 
nachází prostory schodišť a dvou drobných komor původně určených pro trafiku a vrátného. 
Severní křídlo se severním krajním pavilónem zaujímaly původně v přízemí prostory 
restaurace a čekárny. V patrech se pak nacházely kanceláře a byty úřednictva. Jižní křídlo 
zaujímá z podstatné části příjezdová hala, část byla původně určena pro hlavní pokladnu. 
Část patra sloužila telegrafnímu středisku a dopravním kancelářím. Jižní krajní pavilón byl 
určen pro kancelář přednosty stanice a jeho zástupce, úřadovny dopravní kanceláře a 
místnosti posunovačů, průvodčích a dopravní kanceláře. V druhém patře se nacházely dva 
byty.
Krajský úřad Jihočeského kraje, odbor kultury a památkové péče, doporučuje prohlášení 
objektu hlavního nádraží č. p./č. o. 119/4 v Nádražní třídě, na pozemku p. č. 190/3 v k. ú. 
České Budějovice 6 a přilehlých podchodů a nástupišť na části pozemku 3363/1 v k. ú. České 
Budějovice 6, obec České Budějovice, okres České Budějovice, Jihočeský kraj, za kulturní 
památku.
Stránka 7 z 12
Předmětný objekt hlavního nádraží s areálem přilehlých nástupišť reprezentuje ve své době 
nový typ nádražní budovy, která reflektuje nárůst a novou organizaci železniční dopravy a do 
značné míry i převzetí podstatné části železniční dopravy do rukou státu. Českobudějovické 
nádraží tak již není produktem typového stavitelství některé ze železničních společností, ale 
monumentální architekturou reprezentující důležitost města jako významného železničního 
uzlu a tomu uzpůsobující také celou organizaci budovy. Významu nádraží odpovídá jak 
poměrně náročné architektonické řešení odrážející doznívající éru historismu s aktuálně 
módním secesním tvaroslovím, tak celkové provozní řešení včetně velkorysých nástupišť 
spojených podchody s nádražními halami. Do současnosti si nádraží zachovalo vysokou míru 
autenticity spočívající nejen ve vlastní hmotě nádražní budovy, ale také ve velké míře 
zachování původní plastické výzdoby exteriéru i interiérů, konstrukčních prvků a celkového 
materiálového řešení. V rámci českých zemí tak českobudějovické nádraží představuje po 
pražském hlavním nádraží vedle hlavního nádraží v Brně, Plzni a několika dalších městech 
hodnotný příklad soudobé monumentální drážní budovy. Lze tedy konstatovat, že předmětný 
objekt hlavního nádraží s areálem přilehlých nástupišť představuje významnou realizaci 
nádražní architektury po stránce architektonické, dispoziční, řemeslné a konstrukční, a tím 
nepochybně naplňuje pojem kulturní památky, jakožto významný doklad historického vývoje, 
životního způsobu a prostředí společnosti ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona 
číslo 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů. “
V souladu s § 3 odst. 1 zákona o státní památkové péči zaslal ministerstvu dne 4. 6. 2021 
prostřednictvím památkového ústavu své vyjádření dopisem zn. OPP/622/2021 č.j. 
OPP/1198/2021 ze dne 27. 5. 2021 Magistrát města České Budějovice, odbor památkové 
péče (dále jen „magistrát“); k prohlášení železniční stanice Hlavní nádraží v Českých 
Budějovicích za kulturní památku zaujal doporučující stanovisko:
„Magistrát města České Budějovice, odbor památkové péče obdržel žádost [památkového 
ústavu] ve věci návrhu na prohlášení za nemovitou památku železniční stanice Hlavní 
nádraží, Nádražní č.p./č.o. 119/4, pare. č. 190/3 a 3363/1, vč. parcely č. 190/3, k. ú. České 
Budějovice 6, obec a okres České Budějovice, kraj Jihočeský.
Vzhledem k tomu, že budova i uvedené parcely jsou evidovány v Ústředním seznamu 
kulturních památek ČR pod rejstříkovým číslem ÚSKP 44603/3-5736 (pozdní zápis), a jsou 
v něm popsány hodnoty, které objekt nese, a k dnešnímu dni zůstaly zachovány, doporučujeme 
jejich prohlášení za kulturní památku. “
Ministerstvo shora uvedený návrh památkového ústavu společně s výše citovaným 
vyjádřením ČD, SŽ, krajského úřadu a magistrátu vyhodnotilo, shledalo ho důvodným a na 
jeho základě zahájilo řízení o prohlášení železniční stanice Hlavní nádraží v Českých 
Budějovicích, která sestává z pozemku pare. č. 190/3, jehož součástí je výpravní budova 
železniční stanice č. p. 119, v kat. území České Budějovice 6, obec České Budějovice, okres 
České Budějovice, kraj Jihočeský (dále též jen „železniční stanice Hlavní nádraží“, 
„železniční stanice Hlavní nádraží v Českých Budějovicích“ nebo jen „hlavní vlakové nádraží 
v Českých Budějovicích“).
Účastník řízení, Správa železnic, státní organizace, byl o zahájení řízení vyrozuměn podle 
§3 odst. 2 zákona o státní památkové péči dopisem Ministerstva kultury č.j. 
MK 52963/2021 OPP ze dne 20. 8. 2021 a byl informován o svých právech a povinnostech 
v řízení. Dále byl v souladu s § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění 
pozdějších předpisů (dále též jen „správní řád“), týmž dopisem informován o tom, že již byly 
shromážděny všechny podklady pro rozhodnutí a byl vyzván, aby se vyjádřil jak k nim, tak ke 
způsobu jejich zjištění, případně navrhl jejich doplnění v zákonem stanovené lhůtě. Účastník 
řízení svého práva využil a prostřednictvím pověřené zaměstnankyně SŽ paní Ing. Vandy 
Šimánkové mu bylo umožněno dne 1.11.2021 nahlédnout do spisu a pořídit si kopie 
Stránka 8 z 12
veškerých listin ze spisu sp. zn. MK-S 7401/2021 OPP, o čemž na místě sepsán protokol č.j. 
MK 67565/2021 OPP; ve sjednané lhůtě dopisem zn. 166566/202 l-SŽ-GŘ-023 z 1. 12. 2021 
účastník řízení zaslal ministerstvu vyjádření:
„ Sdělujeme, že Správa železnic jako účastník řízení byla seznámena s podklady 
shromážděnými k rozhodnutí a že s prohlášením výpravní budovy čp. 119 a pozemku pare, 
č. 190/3, kat. úz. České Budějovice 6, obec České Budějovice, za kulturní památku souhlasí. “
Ministerstvo kultury posuzovalo návrh na prohlášení vypracovaný památkovým ústavem, 
doplněný vyjádřením Správy železnic, státní organizace, a Českých drah, a.s., a dále výše 
uvedená doporučující vyjádření krajského úřadu a magistrátu jednotlivě i ve vzájemných 
souvislostech a rozhodlo o prohlášení železniční stanice Hlavní nádraží v Českých 
Budějovicích za kulturní památku, a to v takovém rozsahu, jak je uvedeno ve výroku tohoto 
rozhodnutí, tj. se všemi součástmi, které k budově hlavního nádraží podle její povahy náleží a 
které nemohou být od ní odděleny, aniž by se tím tato budova znehodnotila.
Hlavní vlakové nádraží v Českých Budějovicích je jedna z nej výraznějších a zároveň svým 
hmotově odstupňovaným symetrickým průčelím obráceným k dnešní ulici Nádražní (dříve 
LastenstraBe (Nákladní třída), BahnstraBe, Denisova třída, resp. třída Prezidenta Roosevelta) 
jednou z největších veřejných budov, vystavěných na sklonku rakousko-uherská monarchie 
v historizujícím stylu.
Urbanistický kontext této drážní budovy se v průběhu času výrazně proměnil. Z velkoryse 
široce pojaté (původně nezpevněné) příjezdové komunikace s alejí v průběhu času doplněné 
tramvajovými zastávkami a na nárožích protější uliční fronty pro pěší na dohled lehce 
dostupným hotelem Grand (vystavěným vletech 1908- 1909) a později hotelem Imperiál 
zr. 1924, je dnes frekventovaná magistrála s několika jízdními pruhy v obou směrech a 
podchody pro pěší. Při hlavním vstupu do nádražní budovy je dnes pro chodce pamatováno 
jen poměrně úzkým chodníkem, který s odstavným pruhem navazuje na rušnou komunikaci.
Členitá fasáda se sochařskou výzdobou v současnosti pozbyla potřebný odstup pro vyniknutí 
jejího estetického účinku. Dynamika vývoje železniční dopravy a její obsluhy místy postupně 
proměnila i funkční náplň této drážní budovy. O to impozantněji a reprezentativněji působí 
její historizující členité vnitřní prostory se stylizovanou štukovou výzdobou, kvalitně 
řemeslně zpracovanými detaily, ocelovými konstrukčními prvky, zastřešenou kupolí, částečně 
původními výplněmi okenních a dveřních otvorů aj.
Památkový ústav podal výše uvedený návrh na prohlášení pozdě zapsané kulturní 
památky ÚSKP ČR 44603/3-5736 v souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu 
č. j. 5 As 157/2019 - 27 ze dne 13.11. 2020 a vzhledem k nezbytnosti uchovat kontinuitu 
odborného památkového zájmu, respektive zákonem ustanovenou památkovou ochranu 
v případě státem dříve evidovaného kulturního dědictví, které administrativně náleží 
k tzv. pozdě zapsaným kulturním památkám.
Naplnění zákonné povinnosti památkové péče plnit veřejný zájem na zachování 
dochovaných památkových hodnot železniční stanice Hlavní nádraží v Českých 
Budějovicích se jeví jako naléhavé zejména díky skutečnosti, že předmětná nádražní 
budova v současnosti prochází generální rekonstrukcí, která mj. zahrnuje opravy 
exteriérových a interiérových povrchů (podlah) včetně omítek, přičemž při modernizaci 
budovy dochází např. k výměně některých staticky poškozených nosných konstrukcí, 
dožilých technologií, apod.
Závěrem ministerstvo konstatuje, že předmětná „železniční stanice Hlavní nádraží 
v Českých Budějovicích“, která sestává z pozemku pare. č. 190/3, jehož součástí je 
výpravní budova železniční stanice č. p. 119, v kat. území České Budějovice 6, obec 
České Budějovice, okres České Budějovice, kraj Jihočeský, svým charakterem, 
historickou, architektonickou a urbanistickou podstatou, dochováním autentických 
Stránka 9 z 12
řemeslných prvků a jako projev tvůrčích schopností a práce člověka splňuje podmínky 
pro prohlášení za kulturní památku ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona 
č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podle ustanovení § 152 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní 
řád, ve znění pozdějších předpisů, podat ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení rozklad. Lhůta pro 
podání rozkladu počíná běžet podle § 40 odst. 1 písm. a) správního řádu den následující po 
dni, kdy bylo toto rozhodnutí doručeno. Doručení písemnosti upravuje § 23 a § 24 správního 
řádu, který stanoví, že nebyl-li adresát tohoto rozhodnutí zastižen, rozhodnutí se uloží 
v provozovně provozovatele poštovních služeb. Jestliže si adresát uložené rozhodnutí ve lhůtě 
10 dnů ode dne, kdy bylo rozhodnutí k vyzvednutí v provozovně provozovatele poštovních 
služeb připraveno, nevyzvedne, považuje se rozhodnutí podle § 24 odst. 1 správního řádu za 
doručené posledním dnem této lhůty (od tohoto dne běží v tomto případě lhůta pro podání 
rozkladu). Doručení písemnosti pomocí datové schránky upravuje § 17 zákona č. 300/2008 
Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, který rovněž stanoví 
přednostní doručování dokumentů prostřednictvím datové schránky. Nepřihlásí-li se adresát 
do své datové schránky ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do datové 
schránky, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této lhůty. O rozkladu 
proti tomuto rozhodnutí rozhoduje ministr kultury. Rozklad se podává u Ministerstva kultury 
na výše uvedenou adresu.
Mgr. Ing. Eva Trejbalová 
vedoucí oddělení ochrany kulturních památek 
v odboru památkové péče Ministerstva kultury
Přílohy rozhodnutí č. j. MK 79135/2021 OPP ze dne 13. 12. 2021:
1. orientační zákres železniční stanice Hlavní nádraží v Českých Budějovicích do kopie 
katastrální mapy - nedílná součást výroku rozhodnutí
2. identifikační fotografie železniční stanice Hlavní nádraží - nedílná součást rozhodnutí
Stránka 10 z 12
Stejnopis rozhodnutí (po nabytí právní moci):
Národní památkový ústav, generální ředitelství
Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích
Krajský úřad Jihočeského kraje, odbor kultury a památkové péče, oddělení památkové péče
Magistrát města České Budějovice, odbor památkové péče
České dráhy, a.s.
vlastní
Stránka 11 z 12
Přílohy rozhodnutí č.j. MK 79135/2021 OPP ze dne 13. 12. 2021
1. orientační zákres železniční stanice Hlavní nádraží v Českých Budějovicích do kopie 
katastrální mapy - nedílná součást výroku rozhodnutí; železniční stanice sestává 
z pozemku pare. č. 190/3, jehož součástí je výpravní budova železniční stanice č. p. 119, 
v kat. území České Budějovice 6, obec České Budějovice, okres České Budějovice, kraj 
Jihočeský
zdroj: https://nahlizenidokn.cuzk.cz/
2. identifikační fotografie železniční stanice Hlavní nádraží - nedílná součást rozhodnutí 
zdroj: 
 (6/2020)
https://www.idnes.cz/ceske-budejovice/zpravy/rekonstrukce- 
nadrazi.A200603_551115_budejovice-zpravy_mrl
pohled od JJZ na železniční stanici Hlavní nádraží v Českých Budějovicích
Stránka 12 z 12

Originál dokumentu:

analogový

Typ/druh dokumentu:

Typ dokumentu:	publikace, listiny, spisové dokumenty
Druh dokumentu:	evidence kulturních památek
Bližší specifikace:	rozhodnutí o prohlášení za KP

Jméno souboru:

G0678819.pdf

Formát souboru:

application/pdf

Autor záznamu:

Michl Lukáš

Popis dokumentu:

České Budějovice - České Budějovice 6, železniční stanice Hlavní nádraží č. p. 119. Rozhodnutí o prohlášení za KP.

Název pracoviště:

generální ředitelství

Velikost dokumentu (v bytech):

10807103 B

Rozměry obrazového dokumentu:

Autor originálu:

Bezděková Marcela; Ministerstvo kultury;

Klíčová slova:

Kulturní památka nemovitá;

Uživ. klíčová slova:

dokument ÚSKP;

Datum vzniku:

13.12.2021

Licence:

Typ:	úřední dílo - dílo, na které se nevztahuje ochrana podle práva autorského (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121)

Vazby dokumentu na aplikace IISPP

Bližší specifikace

Odkaz

Aplikace: Památkový katalog - právní stav

Druh záznamu: Právní stav

Ident. zázn.: Id právního stavu

Hodnota ident.: 24553399

Bližší specifikace:

Název	železniční stanice Hlavní nádraží
Číslo ÚSKP	106799
Kód fáze ochrany	P
Fáze ochrany	památkově chráněno
Kód typu ochrany	KP
Typ ochrany	kulturní památka

Aplikace: Památkový katalog - právní akt

Druh záznamu: Právní akt

Ident. zázn.: Id právního aktu

Hodnota ident.: 25172374

Bližší specifikace:

Název	rozhodnutí o prohlášení za KP
Číslo	MK 79135/2021 OPP
Datum nabytí právní moci	31.12.2021
Typ ochrany	kulturní památka
ID právního stavu	24553399 Načítám data z navázané aplikace...

Územní identifikace dokumentu

Územní rozsah:

objekt lokalizovaný

Definiční body

Def. bod

Název objektu

Část obce

Č. dom.

Ulice

Č. or.

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Def. bod: 1854039

Název objektu:

Část obce: České Budějovice 6

Č. dom.: č.p. 119

Ulice: Nádražní

Č. or.: 4

Kat. území: České Budějovice 6

Obec: České Budějovice

ORP: České Budějovice

Okres: České Budějovice

železniční stanice Hlavní nádr… (právní stav 24553399)

Přírůstkové body

Přír. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Lokality

Kód CZ

Název lokality

Reálný typ

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Kraj

Kód CZ: 2033

Název lokality: České Budějovice

Reálný typ: město statutární

Kat. území: České Budějovice 1

Obec: České Budějovice

ORP: České Budějovice

Okres: České Budějovice

Kraj: Jihočeský kraj

železniční stanice Hlavní nádr… (právní stav 24553399)

Kód CZ: 25044

Název lokality: Vídeňské Předměstí I

Reálný typ: díl čtvrtě

Kat. území: České Budějovice 6

Obec: České Budějovice

ORP: České Budějovice

Okres: České Budějovice

Kraj: Jihočeský kraj

železniční stanice Hlavní nádr… (právní stav 24553399)

Historické regiony

Kód RS

Název hist. regionu

Kód RS: 350

Název hist. regionu: České Budějovice

železniční stanice Hlavní nádr… (právní stav 24553399)

Ke stažení Náhled Poslat žádost