Zavřít ( + - )

Metainformační systém NPÚ

Detail dokumentu

Tisk

Náhled:

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Textový obsah:

 
 
 
 
Manětín - zámek, okr. Plzeň-sever, Plzeňský kraj  
NKP (r.č. ÚSKP 36011/4-1392) 
 
 
 
Záchranný archeologický výzkum 
 
Obnova oranžerie (2019 - 2020) 
 
Závěrečná nálezová zpráva 
 
Číslo AMČR: C-201901819 
 
 
 
 
 
 
 
 
V Plzni 23. 8. 2022                                                                                           Mgr. Marcela Waldmannová 
Tomáš Karel 
   
2 
 
 
Evidenční list: 
Katastrální území: Manětín 
Administrativní název obec: Manětín 
Okres: Plzeň - sever 
Kraj: Plzeňský 
Trať (ulice, čp., or.č., ppč.): ppč.: st. p. č. 1/2, p.p.č. 3/1 
Druh a číslo mapy: ZM 10, 11-42-09, Z:321 J:207 
Druh archeologické aktivity: sondy, plošný odkryv, liniový výkop 
Zkoumaný archeologický areál: zámek 
Zkoumané kultury: novověk 
Zkoumané aktivity: sídlištní 
Trvání terénní části výzkumu: březen – květen 2019, únor 2020 
Trvání zpracování výzkumu: průběžně do srpna 2022 
Vedení výzkumu: Mgr. Marcela Waldmannová  
Prováděcí instituce: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Plzni (NPÚ 
ÚOP v Plzni) 
Uložení dokumentace: NPÚ ÚOP v Plzni, oddělení archeologie  
Číslo AMČR: C-201901819 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
3 
 
Složení výzkumného týmu 
 
Vedoucí výzkumu: Mgr. Marcela Waldmannová  
Spoluautoři nálezové zprávy: Tomáš Karel 
Terénní dokumentační práce: Mgr. Marcela Waldmannová   
OPD: Tomáš Karel, Mgr. Michal Konáš 
Zaměření výzkumu: Mgr. Jiří Hrubý 
Fotodokumentace: Mgr. Marcela Waldmannová, Mgr. Linda Foster  
Technické síly v terénu: zaměstnanci správy zámku Manětín v čele s kastelánem Karlem 
Maškem, pracovníci stavební firmy Kypta - Stavoservis 
Digitalizace plánů, grafické práce a tiskové výstupy pro NZ: Mgr. Marcela Waldmannová  
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
4 
 
OBSAH 
 
Evidenční list…………………………………………………………………………………………..2 
Složení výzkumného týmu……………………………………………………………………...3 
1. Lokalizace a okolnosti výzkumu................. ………………..........…………...5 
2. Geografický, geologický a sídelní kontext………….................................5 
3. Historie naleziště......…………………..………………………………………………......5 
4. Cíle a metoda výzkumu…………………………………………………………………….8 
5. Popis terénní situace………………………………………………………………………..9 
5.1. sonda 1……………………………………………………………………………………..9 
5.2. sonda 2…………………………………………………………………………………….10 
5.3. sonda 3…………………………………………………………………………………….11 
5.4. sonda 4…………………………………………………………………………………….11 
5.5. sonda 5…………………………………………………………………………………….11 
5.6. sonda 6…………………………………………………………………………………….12 
5.7. sonda 7…………………………………………………………………………………….12 
5.8. sonda 8…………………………………………………………………………………….12 
5.9. sonda 9…………………………………………………………………………………….13 
5.10. sonda 10…………………………………………………………………………13 
5.11. sonda 11…………………………………………………………………………14 
5.12. sonda 12…………………………………………………………………………14 
5.13. liniové výkopy kanalizace……………………………………………….14 
6. Popis nálezů…………………………………………………………………………………….15 
7. Vyhodnocení výsledků výzkumu………………………………………………………16 
8. Seznam pramenů a literatury…………………………………………………………..20 
9. Další seznamy 
9.1 Seznam nálezů…………………………………………………………………………..21  
9.2 Seznam stratigrafických jednotek………………………………………………24 
9.3 Seznam plánů…………………………………………………………………………….27 
9.4 Seznam fotografií……………………………………………………………………….29 
9.5 Seznam obrazové dokumentace…………………………………………………33 
Obrazové přílohy: 
Plány 
Fotografie 
Obrázky 
 
Geodetická, fotografická a výkresová dokumentace 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
5 
 
Tento výzkum byl financován z rozpočtu NPÚ v rámci Programu podpory záchranných archeologických 
výzkumů 2019. 
 
1. Lokalizace a okolnosti výzkumu 
Nálezová zpráva představuje výsledky záchranného archeologického výzkumu (dále ZAV), který doprovázel 
obnovu oranžerie, jež se nalézá ve východní části zámeckého parku manětínského areálu (P1). Výzkum byl 
proveden ve dvou etapách: v roce 2019 se jednalo o předstihovou sondáž v interiéru a dohled výkopu pro 
vodovod a elektro přípojku (P2, sondy 1 - 10); v roce 2020 byl proveden dohled výkopu topného kanálu (P3, 
výkopy 11 a 12) . 
 
2. Geografický, geologický a sídelní kontext naleziště 
Město Manětín leží v okrese Plzeň-sever, ca 40 km severně od Plzně, na pomezí Plzeňského a Karlovarského 
kraje. Dnes čítá okolo 1100 stálých obyvatel, administrativně příslušnou Obcí s rozšířenou působností jsou 
Kralovice (https://cs.wikipedia.org/wiki/Man%C4%9Bt%C3%ADn). 
Geomorfologicky se městečko rozkládá v Manětínské kotlině, která je součástí podcelku Manětínské 
vrchoviny v Rakovnické pahorkatině.  
Z geologického hlediska se lokalita nachází v území budovaném horninami proterozoika (fylity), dále 
horninami svrchního paleozoika (svrchnokarbonské arkózovité pískovce, arkózy, slepence, pestrobarevné 
jílovce a prachovce); kvartérní nivní sediment pak obklopuje Manětínský potok, který také protéká 
zámeckým parkem 
(http://www.geology.cz/app/ciselniky/lokalizace/show_map.php?mapa=g50&y=828600&x=1041300&s=1). 
Na katastru obce dosud nebylo zjištěno starší, než pozdně středověké osídlení. Četné stavební akce 
v intravilánu obce (rekonstrukce sítí a povrchů) doprovázelo množství archeologických výzkumů, které však 
zachytily převážně až raně novověké stavební úpravy. To je také dokladem úplně nové výstavby města po 
ničivém požáru na počátku 18. století.  
  
3. Historie naleziště 
Manětín je poprvé zmiňován v roce 1169, kdy král Vladislav postoupil zdejší újezd johanitům, kteří zde 
zřídili komendu a postavili první kostel Jana Křtitele. Král Václav I. udělil obci roku 1235 tržní výsady a 
soudní nezávislost a v údolí Manětínského potoka vzniklo městečko ulicového typu s protáhlým náměstím, 
jehož osa byla totožná s trasou zemské stezky (Praha – Cheb). O podobě zástavby včetně umístění a formy 
komendy nemáme prakticky žádné spolehlivé informace. Po husitských válkách patřil Manětín 
Švamberkům, kteří jej měli v zástavě a od roku 1483 v dědičné držbě. Panství o 19 vsích roku 1455 připojil 
Bohuslav ze Švamberka ke Krasíkovu. Pro tuto dobu zde je nutné předpokládat existenci panského sídla, 
respektive správního zázemí panství. Na místě dnešního zámku v této době jistě existovala minimálně zčásti 
zděná zástavba, není však jasné, nakolik příslušela městským domům a nakolik blíže neznámé formě 
panského sídla. V roce 1544 Manětín koupil Volf Krajíř z Krajku, avšak již roku 1547 mu bylo panství 
6 
 
konfiskováno za účast ve stavovském odboji proti Ferdinandu I. V držení panství se po té vystřídali Šlikové a 
Hrobničtí, přičemž při prodejích není panské sídlo zmíněno. Jisté je, že během druhé poloviny 16. století se 
v západní části prostoru dnešního zámku zformoval areál obsahující ve svém čele panský dům, posléze 
renesanční tvrz Hrobčických. Jeho součástí byla zahrada a štěpnice zřejmě v prostoru dnešního parku. 
Z renesančního dvora při tvrzi zůstalo zachováno křídlo bývalého pivovaru, které leží na opačné, tedy 
západní straně areálu než prostor zámeckého zahradnictví. Je však nanejvýš pravděpodobné, že celá jižní 
strana náměstí byla součástí areálu panského sídla již kolem poloviny 17. století. Pánům z Roupova, 
vlastnícím statek od roku 1617, byl Manětín konfiskován roku 1622 za účast při povstání. Od královské 
komory jej koupila roku 1622 Estera Lažanská z Bukové. Rodu Lažanských patřil Manětín do roku 1945. 
Zvláště za Václava Josefa a jeho manželky Marie Gabriely Černínové-Lažanské bylo město centrem panství, 
kde působili vynikající umělci, jejichž dílům dodnes Manětín vděčí za označení „perla baroka západních 
Čech.“  
Zámek ve své nynější podobě vznikl po velkém požáru města v roce 1712, budován byl dle návrhů Tomáše 
Hafeneckera během celé první poloviny 18. století a byl součástí velkolepé urbanistické koncepce, která 
začlenila do barokní přestavby starší vývojové fáze gotické a renesanční. Rozlehlý zámecký areál 
obklopovala barokní zahrada se sochami, kašnou a dalšími prvky. O této vrcholně barokní podobě zahrady 
se dochovalo málo zpráv a zřejmě jediné vyobrazení (P11). Tento plán není datovaný, podle užitého písma 
ho však lze zařadit do první třetiny 19. století (Preiss – Dobalová 2015, 165). Také není jisté, zda se jedná o 
zákres stávajícího stavu, či pouhého návrhu. Mapa stabilního katastru z roku 1839 však již zobrazuje 
krajinářský park, kdy jakožto módní záležitost 19. století nahrazují zahradu před zámkem i užitkovou 
zahradu za potokem nepravidelné výsadby stromů a keřů s romantickými stavbami.   
 
Konkrétní zmínky o oranžerii, fíkovně či skleníku1 se v dochovaných archivních pramenech objevují 
poměrně často. Uvádíme zde rešerši z prozatím jediného stavebně-historického průzkumu (Ebel – Pavlík 
1990): 
 
1711 – prodej panství Marii Gabriele Lažanské hrabětem Václavem Josefem Lažanským: s. 11: „(…) 
                                               
1Významová hranice mezi skleníkem a oranžerií není zcela jasně definována. Spolehlivějším vodítkem k existenci 
oranžerie proto jsou písemné zmínky o pěstování teplomilných rostlin. První písemná zmínka o pěstování citrusů u nás 
pochází z 30. let 16. století (téma přehledně shrnuje Křesadlová a kol. 2015) a od té doby se objevují také stavby k 
jejich zimování. Označení oranžerie, nebo také „oranžovny“, vzniklo proto, že v nich umístěné citrusy jsou v 16. a 17. 
stol. zmiňovány nejčastěji. Není třeba zdůrazňovat, že pěstování teplomilných rostlin bylo velkou módou proměňující 
se v čase a také demonstrací společenského postavení. Pod tímto označením můžeme nalézt pravděpodobně 
typologicky starší, tzv. otevřenou oranžerii, jak bylo doloženo např. v kroměřížské Květné zahradě (Křesadlová 2016, 
522). Jedná se o rozebíratelnou konstrukci, která se na podzim instalovala přímo v místě jak v zemi zasazených, tak v 
nádobách pěstovaných rostlin, a která se na jaře rozebrala a odvezla pryč. V případě Kroměříže je uvedeno vytápění i 
takové stavby – konkrétně šesti pecemi – a to v souvislosti s požárem v roce 1671 (Křesadlová 2016, 522). Zřejmě 
mladším typem je pak stálá stavba – temperovaný skleník, kam byly na zimu umisťovány teplomilné rostliny pěstované 
v nádobách. Ty byly přes léto rozmisťovány v různých kompozicích okrasných zahrad. Prázdné oranžerie mohly být v 
létě využívány ke společenským účelům.  
  
7 
 
Prodávající si pro sebe pouze vymínil vlašské a jiné stromy pěstované v nádobách a podobně v manětínské 
okrasné zahradě (…)“ 
 
Účty (dochovány z let 1715 – 1717, 1724 – 1735 a 1748 – 1753; jinak ztraceny – viz. Ebel s. 11): 
Průběžně zmiňovány blíže nespecifikované náklady na zahradu 
s. 15, 1727 – „(…) z toho kolovratskému zahradníku za nákres zahrady 6 zl., dále opravy skleníků a jiné práce 
(…)“ 
s. 18, 1734 – „(…) z toho manětínskému polírovi za stavbu fíkovny a opravu skleníku a skarpu 19 zl. 3 kr., 
dále opravy střech skleníků (…)“ 
s. 18, 1735 – „(…) z čehož necelý 1 zl. zaplacen manětínskému políru Janu Jiřímu Haasovi za opravu skarpu 
proti fíkovně poničeného potokem (…)“ 
 
1830 – popis vrchnostenských budov pro potřeby správy panství zemským soudem (po smrti Jana hraběte 
Lažanského), s. 37 – 41 
s. 40: „(…) 4) Skleník v zámecké zahradě kamenný stavěný na vápno o rozměrech 14 – 2 – 0 x 5 – 5 0 sáhu a 
požárními štíty, na přední straně sklo v rámech z olova o výšce 2 – 5 – 0 sáhu, přes ně provazové rolety ze 
slaměných rohoží zavěšených na plátně. Záklopový strop s lepenicí. Na stojaté stolici šindelová střecha. 
Průměrný stavební stav – 200 zl. konv. měny (…)“  
s. 41: „(…) 6) Fíkovna se zadní kamennou stěnou na vápno, zděná na nárožní a střední kůl, postranní i čelní 
stěny ze špalkového dříví. Nad záklopovým stropem pultová šindelová střecha. V špatném stavebním stavu – 
80 zl. konv. měny (…)“ 
 
1876 – popis vrchnostenských budov v souvislosti s nástupem Jana Lažanského a jeho matky Sidonie, s. 44 – 
47 
s. 47: „(…) Dále popis uvádí další budovy v sousedství zámku a v parku – prádelnu a vozovou kolnu, fíkovnu, 
dvě kamenné nádrže v parku, skleník, výhřevnu a pařeniště, byt zahradníka, eremitáž a chrámek v parku, 
most přes potok a zeď kolem parku a jiné (…)“ 
 
s. 48: „(…) Po roce 1903 byly přestavěny a zvětšeny Janem Štětkou skleníky v zámecké zahradě (…)“ 
 
K posledně zmíněnému se dochoval plán přestavby z roku 1884, jehož výřez zobrazuje příloha P14. 
 
Stavební vývoj zámeckého areálu v poválečné době byl degradační, zejména během působení Státních 
statků a lesů, kterým byl konfiskát po druhé světové válce přidělen a v jejichž majetku byl do r. 1988. 
Daleko horší osud však měly ty části, které užívalo Zemědělské družstvo a soukromý vlastník, který získal za 
nejasných okolností poválečného konfiskátu bývalé zámecké zahradnictví i s barokní oranžerií. Při totální 
8 
 
absenci údržby oranžérie došlo k zřícení střechy a část konstrukce prosklení musela být i s částí 
prolomeného krovu demontována – stalo se tak po roce 1986 (F2 – F4). Vlivem zatékání došlo ke statickým 
poruchám obvodového zdiva. Zatímco v roce 1988 byl zámek převeden do správy Muzea a galerie 
severního Plzeňska a od roku 1991 je část zámku zpřístupněna veřejnosti, objekty soukromých vlastníků 
chátraly nadále. Konečně roku 1998 byla oranžérie odkoupena muzeem a přičleněna opět k areálu zámku. 
Od roku 2001 areál spravuje Národní památkový ústav, který také nakonec po dlouhém čekání na dostatek 
finančních prostředků rekonstrukci oranžerie v letech 2019 – 2020 realizoval.  
 
Popis objektu před obnovou 
Budova oranžérie je obdélného půdorysu s podélnou osou ve směru východ – západ. Na východní straně 
v celé šíři navazuje na zahradnický domek. Budova je přízemní, krytá asymetrickou sedlovou střechou, která 
je však nad většinou půdorysu zřícená a tato konstrukce je zcela odstraněná. Dochovaná část střechy při 
východním štítě je kryta eternitovými šablonami na plném bednění. Obvodové stěny jsou tvořeny zdí 
z lomového kamene na vápennou maltu, zčásti je v konstrukci užito cihel. Severní fasáda je bez otvorů, 
s pozůstatky omítky a přistavěného komína. Západní fasáda má v ose umístěn vstup v kamenném obdélném 
ostění, pravé nároží je tvořeno šikmou stěnou s obkladem koruny z kamenných desek. Štít je zděný, 
asymetrický, trojúhelný s obkladem koruny z kamenných desek. Na ploše jsou pozůstatky omítky. Východní 
stěna je interiérová, navazuje na zahradnický domek. Jižní stěna je tvořena nízkou parapetní zídkou 
s obkladem koruny z kamenných desek. Na ní spočívá prosklená stěna s nosnou dřevěnou rámovou 
konstrukcí. Část zídky a většina prosklené stěny je však zcela odstraněná. Zachována je východní cca 
čtvrtina konstrukce prosklené stěny. Interiér je tvořen jedinou prostorou. 
 
Zjišťovací archeologickou sondáž prováděl v roce 1999 J. Fák z Muzea a galerie severního Plzeňska. 
Nejdůležitějším zjištěním byla existence otopného zařízení – kanálu, původně zřejmě klenutého, který 
probíhal podél jižní obvodové stěny. Dále byly dokumentovány dvě úrovně břidličné dlažby – u vnitřního i 
vnějšího líce severní stěny. Velké pískovcové kameny umístěné ve žlutém písku určil autor jako základové 
poměry celé stavby. Podle redukční keramiky s někdy i tuhovaným a leštěným povrchem nevylučuje 
existenci pozdně středověkého objektu neznámé, spíše však hospodářské funkce (Fák 1999). 
Další oficiálně vedené archeologické výzkumy nejsou známy.  
 
4. Cíle a metoda výzkumu 
Archeologický výzkum, který doprovázel již realizaci projektu obnovy oranžerie (podle PD Manětín oranžerie 
v zámecké zahradě, celková obnova, Tomáš Šantavý – Projektový ateliér pro architekturu a pozemní stavby, 
s.r.o. z 9/2009), byl proveden kombinací kopaných sond a dohledu při zemních pracích v průběhu března – 
května 2019, po předání staveniště, ve spolupráci s prováděcí firmou a správou památkového objektu. 
9 
 
Nejprve byla pod stálým dohledem za pomoci mechanizace provedena skrývka travního drnu zcela 
archeologizovaného interiéru objektu na projektem danou úroveň (ca o 30 cm v celé ploše). Dále byly dle 
potřeby umístěny sondy na ověření zjištěných situací: sonda 1 ověřující vzájemný vztah a založení patky 
sloupu, topného kanálu a jižní obvodové zdi; sonda 2 vztah dvou topných kanálů směřujících k záklenkům 
v severní stěně, sonda 3 zjišťující přítomnost dalšího vyhřívacího objektu dle třetího záklenku v severní 
stěně, sonda 4 umístěná u svislé spáry v severní stěně, sonda 5 vznikla pouze začištěním stěn a dna staršího 
výkopu neznámého původu, sondy 6 a 7 měly za úkol ověřit průběh vnější stěny topného kanálu podél jižní 
obvodové zdi. Sonda 8 a na ní navazující sonda 9 zjišťovaly původ zazdívek patrných na vnějším líci severní 
zdi; účelem sondy 8 bylo zároveň ověřit možnosti realizovat drenáž výkopem podél celé stěny, jak projekt 
navrhoval. Sondou č. 10 byl označen liniový výkop pro vodovod a elektro přípojku. V únoru následujícího 
roku (2020) byly pak v interiéru ručně vykopány trasy pro vedení nového topného systému – označeno jako 
sondy 11 a 12.  
V průběhu března a dubna 2020 byly provedeny výkopové práce, ke kterým nebyl přizván archeologický 
dohled. Přibližná trasa byla dle fotografické dokumentace správce objektu zanesena do plánu P4.  
 
Průběžně byla autorkou zprávy a Mgr. Lindou Foster prováděna fotografická dokumentace. Geodetické a 
fotogrammetrické zaměření provedl Mgr. Jiří Hrubý. V případě sond 1, 2, 3, 6, 7 a 9 byly kresebně 
dokumentovány vybrané profily v M 1:20. Fotografie pořizoval též K. Mašek (správce objektu).  
 
Souběžně s těmito pracemi byl prováděn i operativní průzkum a dokumentace (T. Karel, Mgr. M. Konáš), 
který navázal na přípravné práce k projektu obnovy. Cílem je jeho dopracování do podoby SHP, zahrnující i 
výsledky archeologického výzkumu.  
 
5. Popis terénní situace 
 
5.1. Sonda 1  
Sonda tvaru nepravidelného obdélníku s rozměry ca 3 x 1,7 m byla situována u západního líce základu patky 
sloupu (druhé patky od vchodu). Sledován byl způsob jejího založení, vztah k cihlovému topnému kanálu, 
který tu byl zjištěn podél jižní obvodové stěny, jejíž základové poměry sonda také zkoumala. 
Kresebně byl dokumentován západní profil (P5) – následuje popis (zleva doprava): u severního líce jižní 
obvodové stěny bylo kopáno do hloubky bez mála 1m, na úroveň větších pískovcových kamenů (1005). 
Vzhledem k úzkému prostoru výkopu (okolo 30 cm), nebylo možné spolehlivě určit, zda je obvodová zeď na 
této úrovni založená, či pokračuje hlouběji; pravděpodobnější je však druhá varianta. Prostor byl vyplněn 
téměř 50 cm mocnou jílovito-hlinitou hnědou vrstvou (1004), do které byl také zřejmě původně vyhlouben 
ca 30 cm hluboký výkop pro konstrukci topného kanálu 1006. Následovala již částečně destrukční, 20 cm 
mocná středně hnědá hlinito-písčitá vrstva s malými zlomky cihel (1003), na ní asi 6 cm žlutého písku (1002) 
10 
 
a 20 cm mocná žlutá písčitá vrstva se zlomky cihel a uhlíků (1001). Topný kanál, který byl zjištěn již při 
sondáži v roce 1999, je vzdálen 50 cm od jižní stěny oranžerie a směrově ji kopíruje. Konstrukci tvoří 
kamenné dno o šířce 1,4 m (pravděpodobně 1 řada pískovců) a cihlové boční stěny o šířce 0,45 m (1006  
1006a). Dno kanálu, jehož vnitřní šířka činila pravděpodobně okolo 0,50 m, je vyskládáno drobnější břidlicí 
v okrovém jílu (1007) a opatřeno 8 cm mocnou vrstvou červenohnědého jílu (1008). Dle jižní stěny kanálu 
(1006), která se dochovala intaktní včetně zdící vazby a očazených cihel (F19 – F21), usuzujeme, že kanálek 
byl původně klenutý; výšku klenby lze odhadnout na 0,6 – 0,8 m. Severní stěna kanálu (1006a) je 
dochována jen torzálně, na popisovaném profilu sondy. Ve zbylé ploše byl již dříve ubourán. Kanál byl 
zasypán bez mála 0,5 m mocnou vrstvou 1009, která překrývá i poslední část dokumentovaného profilu. 
Zdejší nálezová situace souvisí se zakládáním patky pod sloup, která se však nalézá v jižním profilu sondy a 
je zachycena pouze fotograficky (F20).  Pod vrstvou 1009 a až 60 cm mocnou destrukční vrstvou 1010 byla 
dokumentována úroveň 1012 – do roviny vyskládané rozměrnější břidlicové plotny (velké až 40 x 50 cm) 
v jílu, které víceméně úrovní odpovídaly dnu kanálu, avšak zároveň těsně přiléhaly k základu patky, která 
jednoznačně severní stěnu kanálu porušovala (F20). Pod břidličnatou úrovní se nachází až 0,3 m mocná 
homogenní vrstva 1004 (ta prochází pravděpodobně také pod kanálem a dokumentována byla i u základu 
obvodové stěny) a pod ní šedý jíl s tmavě šedými proplástkami bez nálezů, pravděpodobně přírodního 
původu (1011). Zde začala v hloubce více než 1 m vzlínat podzemní voda.   
 
5.2. Sonda 2 
Sonda 2 souvisela s prostředním a východním zazděným záklenkem v severní stěně v interiéru objektu, za 
kamennou nádrží (P6, F22 – F27). Podle záklenků a přítomnosti komínu (přímo souvisí s prostředním 
záklenkem) bylo očekáváno další topné zařízení. Dokumentovány byly skutečně dna a boční stěny cihlových 
vyhřívacích kanálů – pro účely dokumentace označeny jako kanál 1 (související se středním záklenkem) a 
kanál 2 (související s východním záklenkem). 
Západněji položená část sondy o rozměrech 1,5 x 2 m (P6), odhalila po vytěžení ca 0,5 m zásypu vrstvy 2002 
a tenké vrstvy rezavého jílu (2003) dno kanálu z do roviny vyskládaných, očazených cihel, kladených ve 
směru Z – V, stejně jako boční stěny kanálu (2006). K východní boční stěně kanálu přiléhá další cihlová 
konstrukce (2005). Stratigrafický vztah kanálu a základu patky pod sloup je patrný z jižního profilu – F24 a 
F25, kdy je jednoznačně topný kanál starší a zaniká definitivně výstavbou základu patky.  
Kanál je široký 0,8 cm, vysoký byl podle záklenku až 85 cm. Dno kanálu 1 je o 16 cm výš, než dno kanálu 
podél J stěny.  
Východní část sondy 2 byla situována ve vzdálenosti ca 0,6 m od líce druhého záklenku v severní stěně, 
východně od kamenné nádrže. Původně měla tvar obdélníku o rozměrech 1,4x0,5 m, následně byla ve své 
západní části protažena jižním směrem o 1,5 m. Odkryla další topný kanál (kanál 2). Dokumentován byl 
severní profil (P6): pod až 0,6 m mocnou suťovou vrstvou (2009) a propálenou ca 0,1 m mocnou jílovou 
vrstvou 2011 byla odhalena podlaha kanálu z očazených cihel, kladených ve směru V – Z (2010). Západní 
11 
 
boční stěnu kanálu tvořila jedna řada cihel kladených rovněž ve směru V-Z, pojeno hlínou (2010) – 
v protějším profilu byl začištěn jen očazený líc boční stěny. Šířka kanálu činí 0,96 m; původní výška dle 
dochovaného záklenku pouhých 0,4 – 0,5 m.  
V blízkosti západní stěny byl do vrstvy 2009 dokumentován výkop vyplněný jílem (2007), pravděpodobně 
související s usazením kamenné nádrže. To bylo evidentně provedeno po ubourání topných kanálů 1 a 2. 
Stejně jako obetonovaná cihlová patka neznámé funkce, vyplňující prostor mezi S stěnou budovy a 
dokumentovaným profilem. Na jižním líci patky byla čitelná úroveň omítky k již zaniklé podlaze odpovídající 
nivelitě dochované cihlové podlahy ve východní části stavby (ca 407,65 m.n.m.). Do této úrovně se interiér 
navracel rekonstrukcí v letech 2019 – 2020; kamenná nádrž je z větší části zapuštěna v podlaze.  
 
5.3. Sonda 3 
Sonda 3 o rozměrech 1 x 1,6m byla umístěna ze západní strany kamenné nádrže, u líce posledního 
zazděného záklenku v severní stěně. Dokumentován byl jižní profil (P7): po odtěžení až 0,5 m suťové vrstvy 
3002 byla zjištěna další konstrukce sestávající z bočních stěn z cihel (3004) a dna z cihel kladených ve směru 
V-Z (3005). Dno pokrývala až 5 cm mocná propálená jílovitá vrstva 3003 bez uhlíků či známek očazení. Ve 
východní části sondy byl opět dokumentován výkop související s osazením kamenné nádrže, vyplněný jílem 
(zde označeno jako 3001). Na východní straně byla sonda prodloužena jižním směrem o 0,8m, kde byla ve 
vzdálenosti 1,4 m od líce zazdívky zjištěna hrana objektu z cihel, F28 - F30.  
 
5.4. Sonda 4 
Drobná sonda o rozměrech 0,4 x 0,3 m byla umístěna rovněž při vnitřním líci severní obvodové stěny, pod 
svislou spárou zazdívky východní špalety někdejšího otvoru. Kopáno bylo pouze do hloubky 30 cm, kde byla 
pod hlinitým zásypem s příměsí kamene a úlomky cihel zjištěna úroveň pískovcových kamenů a žlutého 
písku, F31.  
 
5.5. Sonda 5 
Nejvýchodněji položená sonda při severní stěně byla situována v místě staršího výkopu neznámého původu, 
u hrany dochované cihlové podlahy zastřešené části objektu. Začištěn byl výkop o délce 2,2 m a šířce až 1,7 
m na dno, do hloubky ca 60 cm oproti dochované cihlové podlaze. Přibližně v polovině sondy byla na dně 
dokumentována linie cihel o šířce 0,15 m kladených ve směru S - J, která oddělovala východní část s dlažbou 
z břidlicových ploten a západní část s do roviny vyskládanými pískovcovými kameny (působí jako koruna 
zdiva) – vše odpovídá přibližně nivelitě 407 m.n.m. V jihozápadním rohu sondy byl očištěn sloupek z cihel 
pojených maltou, vysoký ca 35 cm, založený na pískovcových kamenech. Pravděpodobně byly na jeho zdění 
druhotně použity očazené cihly. F32 a F33. 
 
 
12 
 
5.6. Sonda 6 
Sonda o rozměrech 1,2 x 0,6 m a hloubce 0,85 m byla situována u jižní obvodové stěny a hrany z na výšku 
usazených cihel, oddělujících dochovanou cihlovou podlahu v zastřešené východní části objektu. Účelem 
sondy bylo ověřit průběh vnější stěny topného kanálu, zjištěného sondáží v roce 1999 (sonda 5/1, Fák 1999) 
a výše popsanou sondou 1 v roce 2019.  
Kresebně byl dokumentován východní profil (P8): kopáno bylo na úroveň pískovcových kamenů a břidlice 
(6007), usazené v tmavě hnědé jílovité vrstvě (6006) – nivelita 406,78 m.n.m. Následovala 0,25 m mocná 
vrstva 6005 a na ní ca 0,15 cm mocná 6004. Obě tyto vrstvy porušoval výkop vedený severním směrem, 
vyplňovala ho až 0,2 m mocná 6003. Ve stejném sklonu a také přes celou šířku sondy pak až k povrchu 
následovala vrstva 6002 o mocnosti až 0,5 m. Ve všech vrstvách se objevovaly nálezy recentní povahy 
(kabely, provázky, igelit, keramické květináčky). 
Vrstvu 6007 lze považovat za dno topného kanálu, který mohl být odstraněn v souvislosti se zřízením 
mladšího vstupu v jižní obvodové stěně, resp. se skleníky, které zde byly počátkem 20. století přistavěny. 
F34. 
 
5.7. Sonda 7 
Sonda o rozměrech 0,9 x 1 m byla umístěna rovněž u jižní obvodové stěny, v blízkosti západní špalety 
mladšího otvoru v jižní stěně (při rekonstrukci byl tento otvor opět zazděn). Účelem bylo opět ověření 
průběhu vnější stěny topného kanálu. Jeho pozůstatky byly zachyceny ve vzdálenosti 0,4 m od jižní stěny – 
kresebně byl dokumentován západní profil (P9): kopáno bylo do hloubky až 1,1 m od úrovně terénu. Dno 
sondy s nivelitou 406,38 m.n.m. je v prostoru mezi obvodovou zdí a jižní stěnou kanálu. Tvoří ho valouny v 
tmavě hnědé hlinité mokré hlíně (7003a). Na ní jsou vodorovně uloženy vrstvy: jen asi 5 cm tenká žlutá 
písčitá s uhlíky (7002a), následuje ji až 0,4 m mocná tmavě hnědá mokrá hlinitá místy s valouny (7003), dále 
až 0,5 m mocná žlutá písčitá s uhlíky (7002) a na povrchu až 0,2 m mocná hnědá hlinitá se zlomky cihel 
(7001). Do vrstvy 7003 je založen základ konstrukce kanálu – 0,2 m vysoké pískovcové kameny pojené 
maltou se žlutým pískem, na povrchu vyrovnány menšími břidlicemi ve žlutém písku (7004). Na kamenném 
základu je cihlová konstrukce boční stěny kanálu 7005 dochovaná do výšky 0,5 m. Tvoří ji dva sloupce cihel 
– vnější je z cihel kladených ve směru S-J, vnitřní z cihel kladených ve směru Z-V - tyto cihly jsou očazeny i ve 
spáře mezi sebou, což svědčí o tom, že topné kanálky prokuřovaly. Severně od líce konstrukce 7005 je 
patrný hlinitý zásyp někdejšího vnitřního prostoru kanálku se zlomky cihel (7007). Cihlová konstrukce stěny 
kanálku byla zachycena pouze na západním profilu sondy, ve zbylé ploše byla odstraněna, dochoval se 
pouze kamenný základ. F35 – F37.  
 
5.8. Sonda 8 
Sonda 8 měla ozřejmit původ zazdívek patrných na vnějším líci severní stěny a zároveň ověřit možnosti 
realizovat drenáž výkopem podél celé stěny, jak projekt navrhoval. 
13 
 
Při výzkumu v roce 1999 zde byla pod travním drnem sondou č. 3 zjištěna břidlicová dlažba a pod ní 
pískovcové kameny (Fák, 1999). Sonda 8 sondu č. 3/99 zachytila ve střední části, východně od střední 
zazdívky. Odkrytá plocha z lomového kamene, břidlic a cihel pojených žlutou písčitou maltou byla nakonec 
odkryta v ploše o velikosti 1,5 x 7 m. Jak následně ukázala níže popsaná sonda 9, jednalo se o povrch 
konstrukce, která je popsána v rámci východního profilu sondy 9, jako SJ 9008.  
U prostřední zazdívky byla dokumentována řada břidlicových překladů v linii severo-jižní orientace (F38). Po 
jejich odkrytí se ukázalo, že chránily vodovodní potrubí, které vyúsťuje v interiéru objektu za kamennou 
nádrží.  
Zejména díky nálezové situaci v sondě 8 bylo upuštěno od zbudování drenáže podél S stěny. 
  
5.9. Sonda 9 
Smyslem této sondy bylo ozřejmit založení konstrukce 9008, jejíž povrch byl zjištěn v sondě 8 (F39 – F45). 
Při severním líci 9008 byla nejprve ručně vykopána sonda o rozměrech 0,8 x 1,2 m, přičemž byla na dně, 
tedy v hloubce ca 1,2 m, zjištěna cihlová konstrukce interpretovaná jako dno topného kanálu, který 
evidentně pokračoval severně dál do zahrady. Hypotéza byla ověřena prodloužením sondy pomocí 
mechanizace severním směrem. Podlouhlá sonda umístěná kolmo na konstrukci 9008 nakonec dosáhla 
délky 4,8 m a šířky až 2 m. Kresebně byl dokumentován východní profil (P10): na dně sondy byla zachycena 
cihlová konstrukce 9007 sestávající ze dna (1 vrstva cihel kladených ve směru S-J, povrch očazen) a jedné 
(západní) boční stěny (na severním konci sondy dochované místy až ve třech šichtách cihel o rozměrech 
26x15x5 cm kladených ve směru V-Z). Na této úrovni byla založena pečlivě zděná konstrukce 9008 ze 
smíšeného řádkového zdiva z větších kamenů (až 35x35 cm), prokládaných vždy vrstvou břidlicových desek. 
Pojivem je sypká žlutá písčitá malta. Ve vzdálenosti 2,7 m od severního líce konstrukce 9008 byla zjištěna ca 
1 m tlustá zeď ze smíšeného řádkového zdiva (9011) východo-západní orientace, z velkých kamenů, 
prokládaných břidlicí pojených béžovou maltou. Jižní strana zdi nelícovala (a byly zde druhotně použity 
opracované kamenické prvky – zřejmě ostění, F42); severní strana víceméně ano (F43). Konstrukce 9011 
byla rovněž založena na 9007 a dochovala se do výšky 0,84 m. Prostor mezi zdmi 9008 a 9011 byl vyplněn 
vodorovně kladenými uloženinami suťového charakteru 9004 – 9006. V hloubce ca 0,4 od povrchu terénu 
bylo uloženo na vrstvě cihel kovové vodovodní potrubí, které bylo sledováno v celé délce 
dokumentovaného profilu. Zásypové vrstvy 9009 a 9010 severně od konstrukce 9011 obsahovaly jílovou 
složku.  
 
5.10. Sonda 10 
Jako sonda 10 byl označen bagrovaný liniový výkop pro uložení vodovodu a elektropřípojky, který byl veden 
od východního zámeckého křídla jižně směrem k SZ nároží oranžerie (o délce 34 m) a dále v délce asi 12 m 
podél severní obvodové stěny objektu, kde byl proveden průkop zdivem do interiéru. Výkop byl hluboký 1,3 
m a úzký 0,4 m. Výzkum byl proveden formou dohledu. Při technické obtížnosti sledování stratigrafie 
14 
 
v úzkém výkopu byly vyhodnoceny jako negativní situace hlinitých zahradních horizontů s výjimkou dvou 
míst, kde byla při dně výkopu zaznamenána kumulace archeologických nálezů v žárem prošlých 
horizontech. Jedno místo bylo dokumentováno ve vzdálenosti 11 m od zámku (sáčky č. 19/31 – 19/36), 
druhé o 5 m jižněji (sáčky č. 19/37 – 19/41). Ve vzdálenosti 25 m od zámku až do místa, kde se výkop lomil 
východním směrem, tedy v délce 9 m, byl na západním profilu výkopu zjištěn líc smíšené konstrukce – 
řádkovaného zdiva z větších kamenů prokládaných břidlicí, místy s použitím cihel, pojeno žlutou písčitou 
maltou. V hloubce 1,3 m nebylo dosaženo základové spáry, koruna zdi byla zachycena již v hloubce 0,2 m 
pod terénem (F47 a F48).  
 
5.11. Sonda 11 
Jako sonda 11 byl označen 6 m dlouhý liniový výkop v interiéru objektu vedený ve směru S – J, pro umístění 
novodobého vytápění pomocí vzduchotechniky. Vedl od komína v severní obvodové stěně (který byl také 
v rámci změny projektu využit pro uložení vzduchotechniky), podél východní stěny kamenné nádrže (ta 
nakonec, oproti návrhu, zůstala částečně zapuštěná v zemi) kolmo k očazenému vnitřnímu líci boční stěny 
konstrukce topného kanálu podél jižní obvodové stěny (F52 – F55). Byla zvolena taková trasa, která 
uchránila historické konstrukce dvou topných kanálů zjištěných sondou 2. Výkop o šířce ca 0,5 m a hloubce 
také ca 0,5 od povrchu terénu zjistil při západní stěně pokračování cihel orientovaných V – Z, uložených 
v severo-jižní linii až do vzdálenosti 3,6 m od vnitřního líce S stěny, místy dochovány ve dvou „šichtách“ 
(F54).  
 
5.12. Sonda 12 
Sondou číslo 12 byl označen výkop podél jižní obvodové stěny, v úzkém prostoru mezi jejím základem a 
dochovaným pozůstatkem jižní stěny topného kanálu, za účelem uložení vzduchotechniky vytápění 
oranžerie. Ve vzdálenosti 2 m od líce západní stěny byla cihelná stěna kanálu ukončena (F50) – bohužel již 
nebylo možné vzhledem k pokračující stavbě zjistit, zda se jedná o ukončení kanálku jako takového, anebo 
zda šlo o jeho nároží, a kanál zde zahýbal a pokračoval k severní stěně. Ve výkopu byl očištěn líc stěny 
kanálu a v rámci možností fotograficky zdokumentován. Pokračování konstrukce východním směrem, dál za 
sondu 7, zjištěno nebylo. Je pravděpodobné, že byl záměrně ubourán z důvodu rozšíření pěstebních 
skleníků v této části stavby v průběhu 20. století. F49 – F51. 
 
5.13. Liniové výkopy kanalizace 
V průběhu března a dubna 2020 byly provedeny výkopové práce, ke kterým nebyl přizván archeologický 
dohled. Jednalo se o výkop pro zapuštěný bazének kruhového tvaru ve východní části oranžerie a liniové 
výkopy pro uložení kanalizace – přibližná trasa byla následně dle fotografické dokumentace pana kastelána 
(F56) zanesena do plánu P4.  
 
15 
 
6. Popis nálezů 
Získáno bylo množství movitých archeologických nálezů, uložených ve 43 sáčcích2 - viz seznam v příloze 9.1. 
Početně převažují zlomky keramických nádob (133 zl.), získáno bylo také 10 zl. kamnových kachlů, 2 
fragmenty skla, 1 zlomek porcelánové dýmky, 2 vzorky omítek a zvířecí kosti.  
Soubor lze rozdělit na tři skupiny podle místa nálezu a zasaženého kontextu: mezi nálezy z interiéru 
oranžerie dominují zlomky zahradní keramiky, kachlů a fragmenty omítek (sáčky č. 19/2 – 19/19 a 20/1 – 
20/2), ze sond vně severní stěny pocházejí ze zásypových vrstev nálezy stolní a kuchyňské keramiky, 
kameninové láhve od minerálky či porcelánová dýmka (sáčky č. 19/20 – 19/30) a ze zahradních navážek 
výkopu pro liniové stavby (sonda 10) byly ze spáleništních, avšak přemístěných horizontů, získány 
fragmenty kuchyňského a stolního nádobí (trojnožky, hrnce, mísy) a zv. kosti. Z liniového výkopu pro 
uložení kanalizace, poblíž SZ nároží před vstupem do objektu, bylo z výkopu získáno několik opracovaných 
architektonických článků, které byly na místě vyhodnoceny dne 7. 5. 2020 – viz kapitola 6, obr. 7. 
 
Keramika 
Chronologicky můžeme nálezový soubor keramiky (a porcelánu) rozdělit do dvou skupin: raně novověkou 
(17. - 19. stol.) a pozdně novověkou (tovární zboží). 
Raně novověké zboží bylo zastoupeno hojně v podobě zlomků nádob z tvrdě vypalované oxidační keramiky, 
opatřené většinou glazurou různých barev (převážně odstíny hnědé, zelené a žluté) na vnitřní stěně. Podle 
zlomků šlo o tradiční zastoupení tvarů nádob: hrnce různých velikostí, trojnožky, pekáč, mísy atd.  
Do této skupiny však řadím i zlomky režné keramiky získané z interiéru oranžerie, které vesměs zastupují 
obecně málo poznanou skupinu zahradní keramiky. Přestože morfologicky soubor vykazuje znaky pozdně 
středověkého zboží (redukční výpal s leštěným povrchem, tvary okrajů – ovalený, okruží apod.), 
z písemných zpráv a celkového kontextu existence a užívání objektu jako zahradní stavby a zejména podle 
otvorů ve dnech některých zlomků usuzuji, že se jedná o zlomky květníků chronologicky spadajících až do 
novověkého souboru. Výpal oxidačních i redukčních fragmentů je velmi tvrdý. Vzhledem k tomuto tvrzení 
by bylo vhodné srovnání s nálezovým souborem ze sondáže v roce 1999. Autor tehdy, zřejmě na základě 
přítomnosti obdobného materiálu, interpretoval nemovité nálezy jako pozůstatky starší (středověké) 
zástavby (Fák 1999).  
Pozdně novověké – tovární - zboží bylo zastoupeno fragmentem porcelánové dýmky (č. sáčku 19/28) a 
kameninou lahvovitého tvaru (19/27). 
 
Několika zlomky jsou zastoupeny kachle, které lze zařadit k raně novověkému kamnovému zboží – jde o 
zlomky komorových kachlů s hnědou a zelenou glazurou. Nelze vyloučit, že pocházejí z kamen vyhřívajících 
přímo oranžerii.  
                                               
2 Třídění nálezů bylo provedeno dle kritérií pro evidenci v Demus. 
16 
 
 
Fragmenty skleněných artefaktů (1 zlomek blíže neurčitelné nádoby a 1 zlomek plochého skla - zřejmě 
z okenní výplně) byly rovněž získány ze zásypových vrstev sondy 9.  
 
Zvířecí kosti nebyly vzhledem k neurčitému nálezovému kontextu podrobeny osteologické analýze.  
 
Soubor architektonických prvků z liniového výkopu před vstupem do oranžerie (ve vzdálenosti ca 5m od SZ 
nároží stavby) je zobrazen na obr. 7. Jedná se celkem o 4 fragmenty náležejícím třem prvkům – A, B a C. 
Prvky zůstaly deponovány v areálu zámku a nejsou součástí archeologické sbírky. Jedná se pravděpodobně 
o fragmenty z některé ze staveb vrcholně až pozdně středověké zástavby (budov staršího panského sídla), 
jež byly po demolici jako součást stavební suti použity na terénní úpravy – navážky nově založené 
zahrady/parku počátkem 18. století. Nejpozoruhodnější je spodní část stojky mohutného portálu, vybavená 
na hraně okosením s náběžným trojúhelným štítkem (obr. 7 – A). Vzhledem k dimenzím se může jednat i o 
vybavení hlavní brány tvrze, časově zařaditelný do celého průběhu 15. století s přesahy do staršího i 
mladšího období. Dále je zde fragment obloukovitě prohnutého ostění z nadpraží menšího otvoru (obr. 7 – 
B), nelze rozhodnout, zda okenního či vstupního, nelze také určit, zda byl vrchol hrotitý.  Třetí prvek je na 
dva kusy rozlomený díl klínového průřezu, s polodrážkami, s největší pravděpodobností se jedná o střední 
svislý prut rozměrného okenního otvoru vybaveného vsazenou výplní (obr. 7 – C). Datování je u těchto 
fragmentů obdobné.   
 
7. Vyhodnocení výsledků výzkumu 
Na základě výše popsaných archivních a archeologických výzkumů je zřejmé, že stávající budovu lze 
ztotožnit se skleníkem, který je popsán v archivních podkladech v roce 1830, tedy s kamennou budovou 
opatřenou požárními štíty a prosklenou přední stěnou. 
Velmi pravděpodobně v sobě však tento objekt ukrývá minimálně dvě starší stavební fáze. Za tu nejstarší 
považujeme západní část severní obvodové stěny, kde je dochována větší tloušťka zdi a čtyři niky na 
umístění soch. Nelze vyloučit, že nik bylo původně pět, přičemž nejvýchodněji položená nika mohla být 
v následující stavební etapě využita k umístění komínu (přítomnost niky však nebyla průzkumem 
ověřována). Vzhledem k umístění barokní fresky, která zdobí také interiérovou stěnu v místech komínu, by 
mohl být úsek stěny s nikami starší (srovnej s Preiss – Dobalová 2005). Mohla tak být součástí dnes již 
neznámé zahradní kompozice. Nelze vyloučit, že v podobě samostatně stojící zdi sloužila jako nejstarší typ 
zahradní stavby k zimování rostlin s rozebíratelnou konstrukcí, tzv. otevřená oranžerie (Křesadlová 2016, 
522). 
V následující stavební etapě (počátek 18. století) předpokládáme, že byla postavena budova oranžerie již 
v rozsahu stávajícího půdorysu (P11). Její interiér byl vyzdoben freskami (doloženy na severní a východní 
stěně), voliérou ve východní stěně, možná i sochami v nikách (niky byly později zazděny, nevíme však kdy – 
17 
 
před vybouráním zazdívek nebyl proveden průzkum omítek). Přední (jižní) prosklená stěna však zřejmě 
měla jiný tvar – její podobu možná zachycuje veduta v příloze P13. V interiéru se v té době pravděpodobně 
uplatňovaly nadzemní topné kanály (viz níže).     
V 19. století došlo ke stavebním úpravám - byla vystavěna nová přední prosklená stěna, včetně podpůrných 
sloupů a přezděny obě štítové zdi, které byly opatřeny krycími kamennými deskami, podobně jako čelní 
skleníková parapetní zídka. Otázkou zůstává způsob vytápění (viz níže). Podlaha byla zvýšena o 80 – 90 cm a 
upraven vstup z parku v západní stěně do stávající podoby, tedy s novým kamenným portálem. Niky byly 
v této fázi již zřejmě zazděny, fresky patrně zabíleny (není nám známa stratigrafie omítkových vrstev). 
 
Archeologický výzkum nebyl vůči poznání systému vytápění oranžerie vyčerpávající. V omezených 
možnostech sondáže byly odhaleny úseky topných kanálů jak v interiéru stavby, tak na prostranství severně 
od ní. 
V sondách 1, 6, 7 a 12 byl ověřen průběh kanálu podél jižní stěny3. Kanál byl původně klenutý o výšce ca 60 
- 80 cm, široký 50 cm. Boční stěny byly vystavěny z cihel pojených jílem, na kamenném základu. Na úroveň 
dna kanálu v sondě 1 navazovala v přibližně stejné výšce úroveň břidlicových desek, již lze považovat za 
podlahu tehdejší stavby. V sondě 12 bylo zachyceno dochované ukončení kanálu (anebo jeho nároží), 
v sondě 6 pak jeho ubourání. K tomu došlo pravděpodobně v souvislosti se zřízením pěstebních skleníků na 
počátku 20. století. Odhadujeme, že kanál podél jižní stěny mohl být dlouhý ca 20 m. To by svědčilo o 
původně větší půdorysné šířce stavby, těleso kanálu by tak tvořilo parapetní zídku skleníku.  Z vnější strany 
mohlo být kryto navršenou zeminou z izolačních důvodů. 
Další dva souběžné kanály, probíhající ve směru S-J, byly odhaleny sondou 2. Souvisí se zazděnými záklenky 
v severní stěně (za kamennou nádrží); předpokládáme, že samotné otvory se záklenky byly proraženy do 
severní stěny dodatečně (viz níže). Kanály měly rozdílné rozměry – kanál 1 byl široký 80 cm, výšku 
odhadujeme dle záklenku až 85 cm; kanál 2 byl široký 96 cm a vysoký pouze ca 40 – 50 cm. Nález v sondě 3 
lze pak interpretovat jako pozůstatek základu otopného zařízení o rozměrech ca 1 x 1,4 m – například 
kachlových kamen. Odkryté cihly nebyly přímo očazené, jako v případě kanálů 1 a 2, vrstva nad cihlovou 
podestou však nesla výrazné stopy tepelného působení. Kamna mohla být obsluhována rovněž z výtopny za 
severní obvodovou stěnou, soudě dle záklenku ve stěně. Příslušný (dávno již zazděný) pravděpodobně 
topný otvor měl zjevně složitější vývoj – dokumentovány byly dva záklenky nad sebou (výše umístěná 
klenba zasahovala do jedné z nik), což může odrážet změny úrovně podlahy v interiéru stavby. 
Vně severní obvodové zdi byla v sondě 8 odkryta na místo očekávaného topeniště mohutná konstrukce ze 
smíšeného zdiva o půdorysných rozměrech 7 x 1,5 m a hloubce založení 1,2 m (od koruny konstrukce). 
Původ konstrukce předpokládáme dle stratigrafických souvislostí v době přestavby oranžerie počátkem 20. 
století, při které bylo budováno jiné vytápění a otvorů vedoucích skrz severní obvodovou zeď, včetně 
                                               
3 Zachycen byl již při sondáži v roce 1999 (Fák 1999). 
18 
 
komína, již nebylo zapotřebí. Záklenky kanálů byly tehdy řádně zazděny tak, že zazdívky dodnes vystupují 
z vnějšího líce stěny. Je možné, že byly ještě ze statických důvodů podepřeny touto mohutnou přizdívkou, 
vyzděnou v místě topeniště (pece?). Pravděpodobně se zde nalézal jak zahloubený prostor vlastní vytápěcí 
pece, tak následně i zahloubený zatápěcí prostor pro obsluhu kamen v interiéru skleníku. Ten by pak musel 
nad sebou nést i konstrukci pro odvod kouře. Vzhledem k povaze prostoru je zjevné, že musel být zastřešen 
(ale na přilehlé severní stěně není po této konstrukci žádných stop). Nález dalšího cihlového topného 
kanálu (sonda 9), který pokračuje severně od oranžerie, prozatím interpretujeme jako pozůstatek po 
vytápění další stavby na pěstování rostlin (např. množárnu), o které však nemáme žádné zprávy. Dle 
soudobých analogií ze zámku Valeč je známo, že drobné objekty typu množárny bývaly také přitápěny 
(Nový – Nová 2009, s. 7). Zeď probíhající ve směru V – Z, odkrytá v sondě 9 a založená na ubouraném 
topném kanálu pro množárnu, lze považovat za základ mladší ohradní zdi – plotu – kuchyňské zahrady 
obdobně jako zeď zachycenou v liniovém výkopu – sondě 10.  
  
Po dobu třísetleté historie manětínské oranžerie bylo vytápění několikrát modernizováno. Oranžerie na své 
severní straně postrádá u těchto staveb běžnou obslužnou chodbu, do které bývaly umisťovány topeniště a 
nejrůznější vytápěcí pece. Proto je pravděpodobné, že se zde původně topilo pouze v přenosných kamnech. 
To však nebylo příliš účinné a následně je nahradilo vytápění pomocí teplovzdušných kanálů. K severní zdi 
byl přistavěn prostor pro umístění topeniště a nově vybouranými otvory se ohřátý vzduch vháněl do 
topných kanálů uvnitř stavby. Také se odtud mohlo přikládat do velkých stálých nejspíše kachlových kamen, 
jejichž stopy zřejmě zachytila sonda 3. 
K tomu, abychom dokázali rekonstruovat způsob teplovzdušného kanálového vytápění tak, jak opravdu 
fungoval, máme bohužel málo indicií. Představu na základě dosažených výsledků zobrazuje P15: výtopna 
s pecí (?) byla s interiérem komunikačně propojena dnes zazděným vstupem. Horký vzduch mohl být z 
topeniště veden východně umístěným otvorem v severní zdi a navazujícím kanálem 2 do úseku, který 
probíhá podél jižní stěny (kanál 3). Spaliny byly odváděny kanálem 1 do komína v severní stěně. Délka 
topného systému by tak přibližně odpovídala v literatuře doporučovaným 25 m (Ahrendt 2004, 105). Aby 
bylo dosaženo tahu a přitom rozvodu tepla až do koncových částí kanálu podél jižní stěny, byla jistě 
nezbytným předpokladem zkušená obsluha a důmyslný systémem záklopek.  
S velkou pravděpodobností byly vytápěcí kanály nadzemní. Efektivita přenosu tepla je tak řádově vyšší. Této 
hypotéze nasvědčovala výška záklenků v severní stěně (F22) a také na několika místech dokumentovaná 
vrstva z vyrovnaných břidlicových desek (F20, F32 a F33), kterou je možno považovat za podlahu oranžerie 
v době užívání popsaného způsobu vytápění. Pro představu – tato úroveň byla zachycena přibližně 90 cm 
pod stávající obnovenou cihelnou dlažbou (ta reflektuje úroveň podlahy stavby z 19. století). Nadzemní 
kanály by zdánlivě kolidovaly s předpokládanou reprezentativní funkcí oranžerie v letních měsících 
(fresková výzdoba interiéru). Také ze současnosti jsou však známy případy instalace rozebíratelné podlahy 
(např. velká oranžerie v Sanssouci, Křesadlová a kol. 2015, 60). 
19 
 
Předpokládáme, že pomocí teplovzdušných kanálů byla stavba vytápěna v průběhu celého 18. století. 
Respektive, jak výzkum doložil, že tento způsob vytápění zaniká se zakládáním patek sloupů, jež dnes opět 
nesou jižní prosklenou stěnu, tedy zřejmě v první třetině 19. století. 
Problematické se jeví časové zařazení vytápění pomocí kamen v sondě 3. V tomto případě totiž nelze 
vyloučit jeho současnou existenci (a užívání) s kanálovým vytápěním, kdy by se jednalo o dodatečné 
posílení málo funkčního staršího řešení. Nelze zcela vyloučit až pozdější vznik, po zrušení kanálů a přestavbě 
objektu v 19. století. Řešení, pokud jsme schopni se k jeho podobě vůbec podrobněji vyjádřit, vyznívá spíše 
jako provizorium. Změna úrovní podlahy v interiéru stavby by mohla být vysvětlením složitějšího vývoje 
záklenku přikládacího otvoru, časově odpovídající předpokládané zazdívce nik. Bohužel odpověď nepřináší 
ani plán „nynějšího stavu skleníku“ J. Štětky z roku 1884 (P14). Ten sice zobrazuje komín v severovýchodním 
rohu interiéru, avšak nezachycuje princip rozvodu tepla či vytápění. Nezachycuje již komín v severní stěně, 
ani výtopnu za ní. Vzhledem k důvodu pořizování plánu, tedy návrhu na rekonstrukci vytápění, lze 
předpokládat, že zachycený „nynější“ stav již nějakou dobu trval. Zvážit je však třeba také věrohodnost 
plánové dokumentace - viz zmínka o výtopně ještě v roce 1876. 
Je známo, že topné kanály byly často poruchové, prokuřovaly. Nutností byla neustálá údržba, opravy, či 
přestavby. Dokumentované dva způsoby vytápění mohly být různě kombinovány, jejich časovou následnost 
nejsme dnes již schopni stanovit. Každopádně se jedná o doklady složitého procesu úprav a kombinací, 
které následovaly často v rychlém sledu za sebou, mohlo se jednat i o úpravy v rámci sezón a materiál byl 
dokola recyklován. Archeologickými metodami je v tomto případě odlišení stratigrafických jednotek velmi 
obtížné až nemožné.  
 
Poslední fázi historického vytápění skleníku na počátku 20. století představovalo již horkovodní vytápění 
z kotle umístěného v přístavku mezi východní stěnou skleníku a domkem zahradníka potrubím, které bylo 
zavěšeno na stěnách a jehož zbytky se z části dochovaly (F13). 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
20 
 
8. Seznam pramenů a literatury 
 
Ahrendt, D. ed. 2004: Der Süden im Norden. Orangerie – ein fürstliches Vergnügen. Regensburg 2004.  
 
Preiss, P. – Dobalová, S. 2005: Barokní zámecká zahrada v Manětíně, in: J. Royt – P. Nevímová (eds.), Album 
amicorum. Sborník ku poctě prof. Mojmíra Horyny, Praha 2005, s. 156–169. 
 
Ebel, M. – Pavlík, M. 1990: Manětín – zámek, okres Plzeň-sever. Stavebně historický průzkum 
(nepublikovaný pasport SÚRPMO). Rkp. Uloženo v projektovém archivu NPÚ ÚOP v Plzni. 
 
Křesadlová, L. – Kopecký, E. – Olšan, J. et al. 2015: Rostliny v nádobách a stavby pro jejich přezimování 
v památkách zahradního umění. Praha 2015.  
 
Křesadlová, L. 2016: Teplomilné rostliny a stavby pro jejich pěstování v Květné zahradě v Kroměříži. Zprávy 
památkové péče 76/2016/5, Praha 2016, s. 521 – 529. 
 
Fák, J. 1999: Manětín – sondáž v oranžerii v zámecké zahradě. Nálezová zpráva. Muzeum a galerie 
severního Plzeňská Kralovice – Mariánská Týnice. Rkp. Uloženo v projektovém archivu NPÚ ÚOP v Plzni. 
 
Nový, M. – Nová, E. 2009: Valeč (okr. Karlovy Vary). Skleník v areálu zámku. Stavebně historický průzkum. 
Rkp. Uloženo u správy státního zámku Valeč v Čechách.  
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
9.
1 
Se
zn
am
 n
ál
ez
ů
M
an
ět
ín
 - 
or
an
že
rie
, Z
A
V
 2
01
9 
- 2
02
0
č.
 s
áč
ku
so
nd
a
SJ
da
ta
ce
K
K
am
K
ac
h
K
o
po
rc
Fe
K
ov
B
r
S
St
r
C
K
m
D
ře
M
M
az
O
m
da
tu
m
be
dn
a
po
zn
ám
ka
M
A
19
/1
2-
ka
ná
l 2
9
18
.-1
9.
st
ol
.
4
bř
ez
en
-
du
be
n 
20
19
4 
zl
. o
kr
aj
ů,
 o
xi
d.
 v
ýp
al
, o
br
. 1
M
A
19
/2
2-
ka
ná
l 2
9
18
.-1
9.
st
ol
.
2
bř
ez
en
-
du
be
n 
20
19
2 
zl
. d
en
 a
 p
říd
ní
, o
xi
d.
 
M
A
19
/3
2-
ka
ná
l 2
9
18
.-1
9.
st
ol
.
1
bř
ez
en
-
du
be
n 
20
19
at
yp
. v
ýd
uť
, o
xi
d.
M
A
19
/4
2-
ka
ná
l 2
9
18
.-1
9.
st
ol
.
1
bř
ez
en
-
du
be
n 
20
19
ok
ra
j, 
gl
az
., 
ox
id
., 
ob
r. 
1
M
A
19
/5
3
2
18
.-1
9.
st
ol
.
1
bř
ez
en
-
du
be
n 
20
19
ok
r. 
- o
kr
už
í, 
ox
id
., 
ob
r. 
1
M
A
19
/6
3
2
18
.-1
9.
st
ol
.
3
bř
ez
en
-
du
be
n 
20
19
vý
du
tě
, 2
 z
l. 
re
du
kč
ní
, 1
 o
xi
d.
M
A
19
/7
3
2
18
.-1
9.
st
ol
.
1
bř
ez
en
-
du
be
n 
20
19
dn
o-
ox
id
., 
hn
ěd
á 
gl
az
ur
a,
 o
br
. 4
M
A
19
/8
3
2
18
.-1
9.
st
ol
.
2
bř
ez
en
-
du
be
n 
20
19
vý
du
tě
-o
xi
d.
, ž
lu
tá
 g
la
z.
M
A
19
/9
3
2
18
.-1
9.
st
ol
.
2
bř
ez
en
-
du
be
n 
20
19
2 
fra
gm
en
ty
 o
m
ítk
y
M
A
19
/1
0
3
1
18
.-1
9.
st
ol
.
2
bř
ez
en
-
du
be
n 
20
19
ko
m
. k
ac
hl
e,
 z
el
. g
la
z.
M
A
19
/1
1
S
Z 
ro
h-
in
te
rié
r
sb
ěr
18
.-1
9.
st
ol
.
1
bř
ez
en
-
du
be
n 
20
19
dn
o,
 re
d.
, o
br
. 5
M
A
19
/1
2
S
Z 
ro
h-
in
te
rié
r
sb
ěr
18
.-1
9.
st
ol
.
2
bř
ez
en
-
du
be
n 
20
19
ko
m
. k
ac
hl
e,
 h
ně
dá
 g
la
z.
M
A
19
/1
3
S
V
 č
ás
t u
 S
5
sb
ěr
18
.-1
9.
st
ol
.
9
13
.3
.1
9
ok
ra
je
, 4
 o
xi
d.
, 5
 re
d.
, o
br
. 2
M
A
19
/1
4
S
V
 č
ás
t u
 S
5
sb
ěr
18
.-1
9.
st
ol
.
9
13
.3
.1
9
vý
du
tě
, 6
 o
xi
d.
, 3
 re
d.
M
A
19
/1
5
S
V
 č
ás
t u
 S
5
sb
ěr
18
.-1
9.
st
ol
.
1
13
.3
.1
9
dn
o 
ox
id
.
M
A
19
/1
6
S
V
 č
ás
t u
 S
5
sb
ěr
18
.-1
9.
st
ol
.
1
13
.3
.1
9
ok
ra
j, 
hn
ěd
á 
gl
az
.
M
A
19
/1
7
S
V
 č
ás
t u
 S
5
sb
ěr
18
.-1
9.
st
ol
.
1
13
.3
.1
9
dn
o,
 h
ně
dá
 g
la
z.
M
A
19
/1
8
S
V
 č
ás
t u
 S
5
sb
ěr
18
.-1
9.
st
ol
.
2
13
.3
.1
9
vý
du
tě
, h
ně
dá
 g
la
z.
, z
do
b.
-re
lié
fn
í v
eg
et
. 
vý
zd
ob
a
M
A
19
/1
9
S
V
 č
ás
t u
 S
5
sb
ěr
18
.-1
9.
st
ol
.
1
13
.3
.1
9
hn
ěd
á 
gl
az
ur
a
M
A
19
/2
0
9
5
18
.-1
9.
st
ol
.
1
9.
4.
19
ok
r.,
 o
xi
d.
M
A
19
/2
1
9
5
18
.-1
9.
st
ol
.
1
9.
4.
19
př
íd
ní
, r
ed
.
M
A
19
/2
2
9
6
18
.-1
9.
st
ol
.
1
9.
4.
19
vý
du
ť, 
ox
id
.
M
A
19
/2
3
9
7
18
.-1
9.
st
ol
.
1
9.
4.
19
dn
o,
 re
d.
M
A
19
/2
4
9
7
18
.-1
9.
st
ol
.
1
9.
4.
19
ok
ra
j, 
re
d.
M
A
19
/2
5
9
7
18
.-1
9.
st
ol
.
1
9.
4.
19
vý
du
ť, 
ox
id
.
M
A
19
/2
6
9
5
19
.-1
9.
st
ol
.
2
9.
4.
19
vý
du
tě
 g
la
z.
(h
ně
dá
, z
el
en
á)
M
A
19
/2
7
9
5
19
.s
to
l.
1
9.
4.
19
zl
. l
ah
ve
 o
d 
m
in
er
ál
ky
M
A
19
/2
8
9
5
20
.s
to
l.
1
9.
4.
19
zl
. p
or
c.
 d
ým
ky
M
A
19
/2
9
9
vr
.6
N
O
V
2
9.
4.
19
1 
du
té
, 1
pl
oc
hé
 s
kl
o
M
A
19
/3
0
9
Z 
ok
ra
j s
on
dy
17
.-1
8.
st
ol
.
6
9.
4.
19
6 
zl
om
ků
 z
 je
dn
oh
o 
hr
nc
e 
(o
xi
d.
, v
ni
třn
í 
st
ěn
a 
gl
az
ov
an
á 
žl
ut
ou
 g
la
zu
ro
u,
 v
ně
jš
í 
st
ěn
a 
če
rv
en
ě 
m
al
ov
an
á)
M
A
19
/3
1
10
11
m
 o
d 
V
 
kř
íd
la
 z
ám
ku
-
hl
.1
-1
,3
m
, 
hr
ou
dy
 
př
ep
ál
en
é 
hl
ín
y 
s 
uh
l.a
 
zl
.c
ih
el
17
.-1
8.
st
ol
.
6
17
.4
.1
9
dn
a 
gl
az
.
M
A
19
/3
2
10
11
m
 o
d 
V
 
kř
íd
la
 z
ám
ku
-
hl
.1
-1
,3
m
, 
hr
ou
dy
 
př
ep
ál
en
é 
hl
ín
y 
s 
uh
l.a
 
zl
.c
ih
el
17
.-1
8.
st
ol
.
5
17
.4
.1
9
ok
ra
je
, g
la
z.
M
A
19
/3
3
10
11
m
 o
d 
V
 
kř
íd
la
 z
ám
ku
-
hl
.1
-1
,3
m
, 
hr
ou
dy
 
př
ep
ál
en
é 
hl
ín
y 
s 
uh
l.a
 
zl
.c
ih
el
17
.-1
8.
st
ol
.
2
17
.4
.1
9
uc
ha
, g
la
z.
M
A
19
/3
4
10
11
m
 o
d 
V
 
kř
íd
la
 z
ám
ku
-
hl
.1
-1
,3
m
, 
hr
ou
dy
 
př
ep
ál
en
é 
hl
ín
y 
s 
uh
l.a
 
zl
.c
ih
el
17
.-1
8.
st
ol
.
24
17
.4
.1
9
vý
du
tě
, g
la
z.
M
A
19
/3
5
10
11
m
 o
d 
V
 
kř
íd
la
 z
ám
ku
-
hl
.1
-1
,3
m
, 
hr
ou
dy
 
př
ep
ál
en
é 
hl
ín
y 
s 
uh
l.a
 
zl
.c
ih
el
17
.-1
8.
st
ol
.
5
17
.4
.1
9
ko
m
. k
ac
hl
e,
 z
el
. g
la
z.
M
A
19
/3
6
10
11
m
 o
d 
V
 
kř
íd
la
 z
ám
ku
-
hl
.1
-1
,3
m
, 
hr
ou
dy
 
př
ep
ál
en
é 
hl
ín
y 
s 
uh
l.a
 
zl
.c
ih
el
17
.-1
8.
st
ol
.
x
17
.4
.1
9
zv
.k
o
M
A
19
/3
7
10
16
m
 o
d 
V
 
kř
íd
la
 z
ám
ku
-
hl
. 1
-1
,3
m
17
.-1
8.
st
ol
.
11
17
.4
.1
9
dn
a 
gl
az
.
M
A
19
/3
8
10
16
m
 o
d 
V
 
kř
íd
la
 z
ám
ku
-
hl
. 1
-1
,3
m
17
.-1
8.
st
ol
.
11
17
.4
.1
9
ok
ra
je
, g
la
z.
M
A
19
/3
9
10
16
m
 o
d 
V
 
kř
íd
la
 
zá
m
ku
,h
l. 
1-
1,
3m
17
.-1
8.
st
ol
.
3
17
.4
.1
9
zl
. k
ut
ha
nů
 (3
 n
oh
y)
M
A
19
/4
0
10
16
m
 o
d 
V
 
kř
íd
la
 z
ám
ku
, 
hl
. 1
-1
,3
m
17
.-1
8.
st
ol
.
3
17
.4
.1
9
uc
ha
 g
la
z.
M
A
19
/4
1
10
16
m
 o
d 
V
 
kř
íd
la
 
zá
m
ku
,h
l. 
1-
1,
3m
17
.-1
8.
st
ol
.
13
17
.4
.1
9
vý
du
tě
 g
la
z.
M
A
20
/1
11
vr
st
va
 
od
po
ví
dá
 v
r. 
2 
ze
 s
on
dy
 3
18
.-1
9.
st
ol
.
1
18
.2
.2
0
ok
r. 
ox
id
., 
ob
r. 
3
M
A
20
/2
11
vr
st
va
 
od
po
ví
dá
 v
r. 
2 
ze
 s
on
dy
 3
18
.-1
9.
st
ol
.
1
18
.2
.2
0
dn
o,
 re
d.
, o
br
. 6
su
m
13
3
1
10
x
1
0
0
0
2
0
0
0
0
0
0
2
9.2 Seznam stratigrafických jednotek 
Sonda 1 
1001 žlutá písčitá, se zlomky cihel a uhlíků  
1002 žlutý písek 
1003 středně hnědá, hlinito-písčitá, místy malé zlomky cihel 
1004 hnědá, jílovito-hlinitá, kompaktní 
1005 větší pískovcové kameny, vyrovnáno do roviny 
1006 konstrukce – provázané cihly o rozměrech 25x17x6 cm pojené hlínou, horní cihla šikmo – náběh 
na klenbu. Cihly očazeny – vně severního líce i skrz - uvnitř konstrukce 
1006a konstrukce (?) – částečně dochovány dva sloupce cihel shodných rozměrů jako 1006, vazba 
není patrná 
1007 břidlice v okrovém jílu 
1008 červeno hnědá, jílovitá 
1009 hnědá hlinitá se zlomky cihel 
1010 světlá písčitá se zlomky cihel, kamenů, omítky 
1011 šedý jíl s tmavě šedými proplástkami (připomínají uhlíky, ale jsou zřejmě přírodního původu) – 
vzlíná spodní voda 
1012 větší břidlicové plotny (až 40x50 cm) v jílu 
 
Sonda 2 
2001 hnědá, písčito-hlinitá s úlomky cihel, kameny 
2002 hnědá hlinitá s množstvím cihel (destrukce) 
2003 rezavý jíl 
2004 cihly o rozměrech 25x16x? cm, dno kanálu 1 – očazené, s vrstvou sazí 
2005 konstrukce – cihly o rozměrech 24x16x5 cm pojené béžovou maltou 
2006 konstrukce – cihly o rozměrech 26x15x5 cm, na hlínu, očazené. Boční stěny topného kanálu 1. 
2007 šedožlutý jíl (odpovídá 3001) 
2008 obetonované cihly – patka dnes již neznámé konstrukce (?) 
2009 světle béžová písčitá se zlomky cihel  
2010 konstrukce - cihly o rozměrech 28x15x6-7 cm, na hlínu. Boční stěny topného kanálu 2.  
2011 hnědo červená, hlinito-jílovitá  
2012 cihly o rozměrech 28x15x? cm, dno kanálu 2 – očazené 
 
Sonda 3 
3001 šedožlutý jíl (odpovídá vrstvě 2007) 
3002 hnědá hlinitá s množstvím cihel  
3003 červená mazlavá, jílovitá, přepálená 
3004 konstrukce – cihly o rozměrech 25x16x5 cm, na hlínu 
3005 cihly o rozměrech 25x16x? cm, očazené. Dno blíže neurčitelného vyhřívacího zařízení (kachlová 
kamna?). 
 
Sonda 6 
6001 cihly různých velikostí (26x12x6 cm, 24x14x6 cm „Klotz“), kladené do hlíny, na výšku  
6002hnědá hlinitá s recentním odpadem 
6003 černo-hnědá, mokrá 
6004 béžový písek 
6005 hnědá hlinito-jílovitá 
6006 tmavě hnědá jílovitá, mazlavá 
6007 pískovcové kameny a břidlice, vyrovnáno do roviny (pozůstatek topného kanálu???) 
 
Sonda 7 
7001 hnědá hlinitá se zl. cihel 
7002, 7002a žlutá písčitá, místy s uhlíky 
7003, 7003a tmavě hnědá hlinitá, mokrá, na dně místy valouny 
7004 břidlice ve žlutém písku 
7005 konstrukce – provázané cihly o rozměrech 25x15x5 cm pojené hlínou, uvnitř konstrukce 
očazeny 
7006 konstrukce – řádkované zdivo z bloků pískovce, spáry šíbrované břidlicí, místy použity i cihly. 
Pojivem je vápenná malta šedé i žluté barvy (opravy?) 
7007 světle hnědá hlinitá se zlomky cihel 
7008 konstrukce – pískovcové kameny pojené maltou se žlutým pískem 
 
Sonda 9 
9001 hnědá hlinitá s drobnými zlomky cihel 
9002, 9002a hnědá hlinitá 
9003 cihly o rozměrech ?x16x6 cm ložené volně v hlíně (pod vodovodním potrubím) 
9004 světle hnědá hlinitá s množstvím kamenů, malých zlomků cihel, mokrá 
9005 hnědá hlinitá s množstvím suti – cihly (některé očazené), malty, kamenů, žlutého písku – 
nezhutněno, množství kaveren, mokré 
9006 tmavě hnědá, mokrá, s menšími kameny a cihlami (některé očazené) 
9007 cihly o rozměrech 26x15-16x? cm, povrch očazený (dno kanálu); cihly o rozměrech 26x15x5 cm 
– pozůstatek Z boční stěny kanálu. 
9008 konstrukce – pečlivě zděno z větších kamenů (až 35x35 cm), prokládaných vždy vrstvou 
břidlicových desek. Pojivo – žlutá písčitá malta (sypká), zděno na 9007 
9009 žlutohnědá jílovitá se zlomky cihel 
9010 žlutohnědá jílovitá se zlomky cihel a s popelem (lepivá) 
9011 konstrukce – velké kameny prokládané břidlicí, druhotně použité kamenicky opracované články. 
S strana lícována, jižní příliš ne. Založeno na 9007. 
 
9.3 Seznam plánů 
P1: mapa katastru nemovitostí v M 1:1000 s vyznačením dotčených pozemků v rámci ZAV (zdroj k 19. 
10. 2020: http://sgi-
nahlizenidokn.cuzk.cz/marushka/default.aspx?themeid=3&&MarQueryId=2EDA9E08&MarQParam0=
1647835435&MarQParamCount=1&MarWindowName=Marushka 
 
P2: Půdorysné rozmístění sond 1 – 10 na podkladu ortofotomapy. Zaměření J. Hrubý. 
 
P3: Půdorysné rozmístění sond 1 – 9, 11, 12. Zaměření J. Hrubý 2019, doplnila a upravila M. 
Waldmannová 2020. 
 
P4: Přibližné umístění liniových výkopů realizovaných v březnu – dubnu 2020 bez archeologického 
dohledu na základě fotodokumentace pana správce. Podklad - ortofotomapa: 
https://mapy.cz/zakladni?x=13.2331677&y=49.9912022&z=20&l=0&base=ophoto&source=muni&id
=1442 
 
P5: sonda 1 - západní profil, 1:20 
 
P6: sonda 2 – východní a západní část (kanál 1 a kanál 2), severní profil, 1:20 
 
P7: sonda 3 – jižní profil, 1:20 
 
P8: sonda 6 – východní profil, 1:20 
 
P9: sonda 7 – západní profil, 1:20 
 
P10: sondy 8 a 9 – východní profil, 1:20 
 
P11: Plán parku manětínského zámku – nedatováno, nahoře jih. Plán pochází pravděpodobně z první 
třetiny 19. století a zachycuje neznámou (zaniklou) anebo jen navrhovanou podobu barokní zámecké 
zahrady (Preiss – Dobalová, 2005, 165 a 169). 
 
P12: Pohled na Manětín od jihu, 1790 (?) – výřez z akvarelové malby s celkovým pohledem na 
Manětín, depozitář Manětín, inv. č. MA357. Oranžerie označena šipkou. Zvětšenou kopii poskytl K. 
Mašek. 
 
P13: Pohled na Manětín od jihu, 1815 (?) – výřez z akvarelové malby s pohledem na Manětín v roce 
1815. Práce J. J. Apfaltera , ředitele manětínské továrny na sukno, věnoval v roce 1815 
Alžbětě  Lažanské. Depozitář Manětín, inv. č. MA359. Oranžerie označena šipkou. Zvětšenou kopii 
poskytl K. Mašek. 
 
P14: Půdorys a řez skleníku – výřez z plánu přestavby z roku 1884, který pořídila První česká 
strojnická továrna pro zařizování ústředních topení JAN ŠTĚTKA, Praha – Král. Vinohrady, Fričova ulice 
892. ČB kopie plánu je uložena v plánovém archivu NPÚ ÚOP v Plzni pod sign. 034-4-24535. Barevné 
fotografie poskytla M. Zemanová. 
 
P15: Schéma možného způsobu vytápění horkovzdušnými kanály: výtopna s pecí (?) byla 
pravděpodobně již od počátku umístěna vně severní stěny a s interiérem komunikačně zřejmě 
propojena dnes zazděným vstupem. Horký vzduch mohl být z topeniště veden východně umístěným 
otvorem v severní stěně a navazujícím kanálem 2 do úseku, který probíhá podél jižní stěny (kanál 3). 
Spaliny byly odváděny kanálem 1 do komína v severní stěně. Zaměření J. Hrubý, doplnila M. 
Waldmannová. 
 
9.4 Seznam fotografií 
F1: Manětín – zámecký park, v pozadí skleník, dobové foto z roku 1905, archiv zámek Manětín. 
F2: Manětín - stav skleníku v roce 1986, pohled od JV. Fotoarchiv NPÚ ÚOP v Plzni, č. neg. 175684. 
F3: Manětín - stav skleníku v roce 1986, pohled od JV. Fotoarchiv NPÚ ÚOP v Plzni, č. neg. 175685. 
F4: Manětín - stav skleníku v roce 1986, pohled od J. Fotoarchiv NPÚ ÚOP v Plzni, č. neg. 175712. 
F5: Manětín – oranžerie. Pohled na západní obvodovou stěnu, stav v roce 2007. Foto T. Karel. 
F6: Manětín – oranžerie. Pohled na dochované zastřešení východní části interiéru, vpravo vstup do 
nízkých pěstebních skleníků z první poloviny 20. stol. Pohled od západu, foto T. Karel, 2007. 
F7: Manětín – oranžerie. Pohled na vstup do jednoho z pěstebních skleníků z první poloviny 20. stol. 
Později zbouráno. Pohled od severu, foto T. Karel, 2007. 
F8: Manětín – oranžerie. Pohled na nízké pěstební skleníky z první poloviny 20. stol. Později 
zbouráno. Pohled od severu, ze střechy oranžerie, foto T. Karel, 2007. 
F9: Manětín – oranžerie. Pohled do interiéru z dochované střechy nad východní částí stavby. Pohled 
od východu, foto T. Karel, 2007. 
F10: Manětín – oranžerie. Pohled na severní stěnu interiéru stavby. Vpravo pravoúhlý otvor do 
komína a nad ním torzo fresky, vlevo nejvýchodněji položená nika. Pohled od jihu, foto T. Karel, 2007. 
F11: Manětín – oranžerie. Dochovaná patka a dřevěný sloup nesoucí střechu a prosklenou stěnu ve 
východní části stavby. Při rekonstrukci v roce 2020 byl sloup nahrazen novým. Pohled od SV, foto T. 
Karel, 2007. 
F12: Manětín – oranžerie. Dochovaný sloup a detail konstrukce podepření prosklené stěny ve 
východní části stavby. Při rekonstrukci v roce 2020 nahrazeno. Pohled od SV, foto T. Karel, 2007. 
F13: Manětín – oranžerie. Pohled na východní stěnu interiéru, s voliérou na hrdličky (v roce 2020 
obnoveno) a dochovanými pozůstatky po vytápění z počátku 20. století (potrubí a háky). Pohled od 
západu, foto T. Karel, 2007. 
F14: Manětín – oranžerie. Pohled na západní stěnu interiéru s dochovanými pozůstatky po výbavě 
z počátku 20. století (háky). Pohled od SV, foto T. Karel, 2007. 
F15: Manětín – oranžerie. Celkový pohled do interiéru v den předání staveniště 21. 2. 2019. Pohled 
od Z, foto T. Kofroň (NPÚ ÚPS ČB). 
F16: Manětín – oranžerie. Celkový pohled do interiéru v den předání staveniště 21. 2. 2019. Pohled 
od V, foto T. Kofroň (NPÚ ÚPS ČB). 
F17: Manětín – oranžerie. Celkový pohled do interiéru po skrývce drnu. Pohled od V, březen 2019, 
foto M. Waldmannová. 
F18: Manětín – oranžerie. Celkový pohled na plochu v průběhu rekonstrukce. Pohled od Z, květen 
2019, foto M. Waldmannová. 
F19: Manětín – oranžerie. Sonda 1, pohled na západní profil. Zleva: sondáž k základu jižní obvodové 
stěny, jižní boční stěna původně klenutého topného kanálu, kamenný základ kanálu, v profilu 
pozůstatek cihlové konstrukce severní boční stěny kanálu. Březen 2019, foto M. Waldmannová. 
F20: Manětín – oranžerie. Sonda 1, pohled na východní profil. Zleva: břidlicová podlaha (?), kamenný 
základ pod patku sloupu, který porušil cihlový kanál. Kamenné dno (základ) kanálu, dochovaná jižní 
stěna topného kanálu – původně klenutého. Březen 2019, foto M. Waldmannová. 
F21: Manětín – oranžerie. Sonda 1, pohled na vnitřní líc jižní stěny topného kanálu. Očazení cihel také 
uvnitř konstrukce svědčí o prokuřování a tedy nutnosti trvalé údržby či oprav takového topného 
systému.  Duben 2019, foto M. Waldmannová. 
F22: Manětín – oranžerie. Celkový pohled na složitou situaci středové části severní obvodové stěny. 
Zleva: nejvýchodněji položená nika a s ní sousedící prvý zazděný záklenek ve stěně (u něj umístěna 
sonda 3). Kamenná nádrž – za ní prostřední zazděný záklenek ve stěně a komín, vpravo nejvýchodněji 
položený nízký záklenek. Sonda 2 umístěna v souvislosti se středovým a východním záklenkem. 
Pohled od J, březen 2019, foto M. Waldmannová. 
F23: Manětín – oranžerie. Sonda 2. Vlevo pozůstatky kanálu 1, vpravo kanálu 2, uprostřed místo 
sondy z roku 1999. Pohled od JV, duben 2019, foto M. Waldmannová. 
F24: Manětín – oranžerie. Sonda 2, kanál 1 porušený kamenným základem patky sloupu. Pohled od S, 
březen 2019, foto L. Foster. 
F25: Manětín – oranžerie. Sonda 2, kanál 1 porušený kamenným základem patky sloupu. Pohled od 
SZ, duben 2019, foto M. Waldmannová. 
F26: Manětín – oranžerie. Sonda 2, kanál 1, vpravo kanál 2. Pohled od J, duben 2019, foto M. 
Waldmannová. 
F27: Manětín – oranžerie. Sonda 2, kanál 2. Vlevo kamenná nádrž, v pozadí cihlový záklenek v severní 
stěně, před ním vlevo patka novodobých úprav interiéru. Pohled od J, duben 2019, foto M. 
Waldmannová. 
F28: Manětín – oranžerie. Sonda 3 u západního záklenku. Pohled od JZ, duben 2019, foto M. 
Waldmannová. 
F29: Manětín – oranžerie. Sonda 3 u západního záklenku. Vztah záklenku s nikou. Pohled od JV, 
duben 2019, foto L. Foster. 
F30: Manětín – oranžerie. Sonda 3 u západního záklenku. V popředí hrana – jižní okraj základu 
otopného zařízení (zřejmě kachlových kamen (?). Pohled od J, duben 2019, foto M. Waldmannová. 
F31: Manětín – oranžerie. Sonda 4 u zazděného vstupu v severní stěně (zřejmě spojovací průchod 
s výtopnou). Pohled od J, duben 2019, foto M. Waldmannová. 
F32: Manětín – oranžerie. Sonda 5 v místě staršího výkopu. Břidlicová podlaha – zřejmě barokní. 
Pohled od Z, duben 2019, foto M. Waldmannová. 
F33: Manětín – oranžerie. Sonda 5 v místě staršího výkopu. Břidlicová podlaha – zřejmě barokní. 
Vzadu – v pravém i levém rohu sondy – patky z novodobých úprav interiéru. Pohled od V, duben 
2019, foto M. Waldmannová. 
F34: Manětín – oranžerie. Sonda 6. Vlevo a v pozadí snímku vstup a čelní stěna jednoho z malých 
pěstebních skleníků z první poloviny 20. stol. V rámci obnovy zbouráno, stěna přezděna. Pohled od S, 
duben 2019, foto M. Waldmannová. 
F35: Manětín – oranžerie. Sonda 7. Vlevo místo vstupu do druhého pěstebního skleníku – v době 
kopání sondy již zbouráno. Pohled od V, duben 2019, foto M. Waldmannová. 
F36: Manětín – oranžerie. Sonda 7, Z profil. Vlevo výkop k základu jižní obvodové stěny, vpravo 
skladba jižní boční stěny topného kanálu – se stopami očazení uvnitř konstrukce (doklad 
poruchovosti a nutné stálé údržby či oprav). Pohled od V, duben 2019, foto M. Waldmannová. 
F37: Manětín – oranžerie. Sonda 7, místo ubourání topného kanálu (v sondě 6 boční stěna kanálu již 
nezachycena). Pohled od S, duben 2019, foto M. Waldmannová. 
F38: Manětín – oranžerie. Sonda 8 v místě předpokládaného topeniště (u třech zazdívek vystupujících 
z líce stěny). Místo toho zjištěna koruna rozsáhlé konstrukce, potvrzeno odebráním prvé šichty 
kamenů (v popředí snímku). Břidlicové překlady chránily novodobé vodovodní potrubí. Pohled od SV, 
duben 2019, foto M. Waldmannová. 
F39: Manětín – oranžerie. Prvá část sondy 9, k základu mohutné konstrukce vně severní obvodové 
zdi. Pohled od JZ, duben 2019, foto M. Waldmannová. 
F40: Manětín – oranžerie. Prvá část sondy 9, k základu mohutné konstrukce vně severní obvodové 
zdi. Pohled od S, na líc konstrukce založené na dně dalšího topného kanálu. Duben 2019, foto M. 
Waldmannová. 
F41: Manětín – oranžerie. Sonda 9, V profil. Vpravo mohutná konstrukce při severní stěně oranžerie, 
vlevo 1,1 m silná zeď založená rovněž na ubouraném topném kanálu. Zřejmě základ mladšího 
oplocení kuchyňské zahrady (?). Pohled od Z, duben 2019, foto M. Waldmannová. 
F42: Manětín – oranžerie. Sonda 9, detail J líce konstrukce založené na ubouraném topném kanálu 
(zřejmě základ mladšího oplocení kuchyňské zahrady (?)). Pohled od J duben 2019, foto M. 
Waldmannová.  
F43: Manětín – oranžerie. Sonda 9, detail S líce konstrukce založené na ubouraném topném kanálu 
(zřejmě základ mladšího oplocení kuchyňské zahrady (?)). Pohled od S duben 2019, foto M. 
Waldmannová.  
F44: Manětín – oranžerie. Sonda 9, celkový pohled. Dno ubouraného topného kanálu, na kterém je 
založena konstrukce při vnějším líci severní obvodové stěny oranžerie a další zdivo probíhající ve 
směru V-Z - zřejmě základ mladšího oplocení kuchyňské zahrady. Pohled od SZ, duben 2019, foto M. 
Waldmannová.  
F45: Manětín – oranžerie. Sonda 9, konstrukce založená na ubouraném topném kanálu (zřejmě 
základ mladšího oplocení kuchyňské zahrady (?)). Pohled od Z, duben 2019, foto M. Waldmannová.  
F46: Manětín – oranžerie. Sonda 10 – výkop pro vodovodní a elektro - přípojku. Celkový pohled od 
SZ, duben 2019, foto M. Waldmannová.  
F47: Manětín – oranžerie. Sonda 10, v popředí líc zdi zjištěné ve vzdálenosti ca 25 m od V křídla 
zámku. Zeď probíhá ve směru S – J, zachycena byla v délce ca 9 m, místy již 20 cm pod terénem, 
dosahovala na dno výkopu – 1,3 m. Možná základ oplocení zahrady? Pohled od J, duben 2019, foto 
M. Waldmannová. 
F48: Manětín – oranžerie. Sonda 10, detail líce zdi zjištěné ve vzdálenosti ca 25 m od V křídla zámku. 
Zeď probíhá ve směru S – J, zachycena byla v délce ca 9 m, místy již 20 cm pod terénem, dosahovala 
na dno výkopu – 1,3 m. Možná základ oplocení zahrady? Pohled od J, duben 2019, foto M. 
Waldmannová. 
F49: Manětín – oranžerie. Sonda 12, výkop podél jižní obvodové zdi pro uložení vzduchotechniky. 
Pohled od Z v době pokročilé realizace projektu obnovy, únor 2020, foto M. Waldmannová. 
F50: Manětín – oranžerie. Sonda 12, výkop podél jižní obvodové zdi pro uložení vzduchotechniky, 
detail - vlevo vnější stěna barokního cihlového topného kanálu, v popředí jeho ukončení („nároží“).  
Pohled od Z, únor 2020, foto M. Waldmannová. 
F51: Manětín – oranžerie. Sonda 12 ( výkop podél jižní obvodové zdi pro uložení vzduchotechniky) a 
11 (vlevo). Ležící výtyčka na jižní stěně barokního topného kanálu. Pohled od Z, únor 2020, foto M. 
Waldmannová. 
F52: Manětín – oranžerie. Sonda 11 (výkop napříč budovou pro uložení vzduchotechniky). Na konci 
výkopu očazený líc topného kanálu podél J stěny. Cihelné konstrukce související zřejmě s kanálem 1 
ze sondy 2 a kamny v sondě 3. Pohled od SZ, únor 2020, foto M. Waldmannová. 
F53: Manětín – oranžerie. Sonda 11 (výkop napříč budovou pro uložení vzduchotechniky). Detail 
očazeného líce topného kanálu podél J stěny. Po dokumentaci prokopnuto – propojení sond 11 12 
(umístění vzduchotechniky). Pohled od S, únor 2020, foto M. Waldmannová. 
F54: Manětín – oranžerie. Sonda 11 (výkop napříč budovou pro uložení vzduchotechniky). Část sondy 
u severní stěny, za stojící výtyčkou zasypaná sonda 3. Pohled od JV, únor 2020, foto M. 
Waldmannová. 
F55: Manětín – oranžerie. Sonda 11 (výkop napříč budovou pro uložení vzduchotechniky). Část sondy 
u severní stěny, pohled na Z profil - vpravo cihlová konstrukce ubouraného kanálu 1 ze sondy 2, na 
zásypu postavená kamenná nádrž. Pohled od Z, únor 2020, foto M. Waldmannová. 
F56: Manětín – oranžerie. Výkopy pro dešťovou kanalizaci, bez archeologického dozoru. Šipkou 
označeno místo, odkud byly vyjmuty opracované kam. články. Pohled od Z, duben 2020, foto K. 
Mašek. 
 
 
 
9.5 Seznam obrazové dokumentace 
Obr. 1: Manětín – oranžerie. Výběr keramiky  - okrajů nádob - ze sond 2 a 3. Foto i kresba M. 
Waldmannová. 
 
Obr. 2: Manětín – oranžerie. Výběr keramiky – okraj se zdobeným podhrdlím ze sběru v blízkosti 
sondy 5. Foto i kresba M. Waldmannová. 
 
Obr. 3: Manětín – oranžerie. Výběr keramiky – okraj, sonda 11, u kamenné nádrže. Foto i kresba M. 
Waldmannová. 
 
Obr. 4: Manětín – oranžerie. Výběr keramiky – glazované dno a přídní ze sondy 3. Foto i kresba M. 
Waldmannová. 
 
Obr. 5: Manětín – oranžerie. Výběr keramiky – dno a přídní ze sběru při začišťování plochy interiéru, 
SZ roh. Foto i kresba M. Waldmannová. 
 
Obr. 6: Manětín – oranžerie. Výběr keramiky – dno a přídní, sonda 11, v blízkosti kamenné nádrže. 
Foto i kresba M. Waldmannová. 
 
Obr. 7: Manětín – zámecká zahrada, před Z stěnou oranžerie. Nálezy architektonických článků: A - 
spodní část stojky mohutného portálu, vybavená na hraně okosením s náběžným trojúhelným 
štítkem; B - fragment obloukovitě prohnutého ostění z nadpraží menšího otvoru a C - na dva kusy 
rozlomený díl klínového průřezu, s polodrážkami, s největší pravděpodobností se jedná o střední 
svislý prut rozměrného okenního otvoru vybaveného vsazenou výplní. Vše ca 15. století, Uloženo 
v lapidáriu zámku. Určil T. Karel, foto i kresba M. Waldmannová. 
 
 
P1: mapa katastru nemovitostí v M 1:1000 s vyznačením dotčených pozemků v rámci ZAV (zdroj k 19. 
10. 2020: http://sgi-
nahlizenidokn.cuzk.cz/marushka/default.aspx?themeid=3&&MarQueryId=2EDA9E08&MarQParam0=
1647835435&MarQParamCount=1&MarWindowName=Marushka 
 
P2: Půdorysné rozmístění sond 1 – 10 na podkladu ortofotomapy. Zaměření J. Hrubý. 
S
1
1
S
1
2
S
1
S
2
S
3
S
4
S
5
S
6
S
7
S
8
S
9 východ
ní pro
fil
se
ve
rn
í 
p
ro
fil
se
ve
rn
í 
p
ro
fil
zápa
dní p
rofil
zápa
dní p
rofil
výcho
dní pr
ofil
již
n
í 
p
ro
fil
so
n
d
y 
2
0
1
9
 (
S
1
-S
9
)
vý
ko
p
y 
2
0
2
0
 (
S
11
, 
S
1
2
)
d
o
ku
m
e
n
to
va
n
é
 p
ro
fil
y
ci
h
ly
ka
m
e
n
y
p
a
tk
a
z
a
m
ě
ře
n
í:
u
p
ra
vi
la
:
té
m
a
:
d
a
tu
m
:
m
ě
ří
tk
o
:
M
g
r.
 J
iř
í 
H
ru
b
ý
p
ů
d
o
ry
s 
- 
so
n
d
y 
1
-9
, 
11
, 
1
2
1
:1
0
0
M
a
n
ě
tí
n
, 
o
ra
n
že
ri
e
, 
Z
A
V
 2
0
1
9
 a
 2
0
2
0
M
g
r.
 M
. 
W
a
ld
m
a
n
n
o
vá
7
. 
5
. 
2
0
1
9
 a
 2
3
. 
3
. 
2
0
2
0
zá
kl
a
d
 p
o
d
 s
lo
u
p
zá
kl
a
d
 p
o
d
 s
lo
u
p
zá
kl
a
d
 p
o
d
 s
lo
u
p
z
á
k
la
d
 p
o
d
 s
lo
u
p
k
a
n
á
l 
1
k
a
n
á
l 
2
P
3
: 
P
ů
d
o
ry
sn
é
 r
o
z
m
ís
tě
n
í 
so
n
d
 1
 –
 9
, 
11
, 
1
2
. 
Z
a
m
ě
ře
n
í 
J.
 H
ru
b
ý 
2
0
1
9
, 
d
o
p
ln
ila
 a
 u
p
ra
vi
la
 M
. 
W
a
ld
m
a
n
n
o
vá
 2
0
2
0
.
 
P4: Přibližné umístění liniových výkopů realizovaných v březnu – dubnu 2020 bez archeologického 
dohledu na základě fotodokumentace pana správce. Podklad - ortofotomapa: 
https://mapy.cz/zakladni?x=13.2331677&y=49.9912022&z=20&l=0&base=ophoto&source=muni&id
=1442 
1
0
0
1
1
0
0
2
1
0
0
3
1
0
0
4
1
0
0
5
1
0
0
6
1
0
0
8
1
0
0
71
0
0
9
1
0
1
0
1
0
0
4
1
0
1
2
1
0
11
0
1
m
2
m
3
m
4
0
7
,5
4
 m
.n
.m
.
4
0
6
,4
4
 m
.n
.m
.
4
0
7
,4
 m
.n
.m
.
4
0
6
,7
9
 m
.n
.m
0
1m
so
n
d
a
:
p
ro
fil
/ř
e
z:
kr
e
sl
il/
m
ě
ři
l:
d
a
tu
m
:
m
ě
ří
tk
o
:
S
1
zá
p
a
d
n
í 
p
ro
fil
W
a
ld
m
a
n
n
o
vá
2
9
.3
.2
0
1
9
1
:2
0
M
a
n
ě
tí
n
, 
o
ra
n
že
ri
e
, 
Z
A
V
 2
0
1
9
p
ís
ko
ve
c
ci
h
ly
b
ři
d
lic
e
2
0
0
1
2
0
0
2
2
0
0
3
2
0
0
4
2
0
0
6
2
0
0
6
2
0
0
5
so
n
d
a
/č
á
st
/k
a
n
á
l:
p
ro
fil
/ř
e
z:
kr
e
sl
il/
m
ě
ři
l:
d
a
tu
m
:
m
ě
ří
tk
o
:
S
2
/z
á
p
a
d
n
í 
č
á
s
t/
k
a
n
á
l1
se
ve
rn
í 
p
ro
fil
W
a
ld
m
a
n
n
o
vá
2
.4
.2
0
1
9
1
:2
0
M
a
n
ě
tí
n
, 
o
ra
n
že
ri
e
, 
Z
A
V
 2
0
1
9
so
n
d
a
/č
á
st
/k
a
n
á
l:
p
ro
fil
/ř
e
z:
kr
e
sl
il/
m
ě
ři
l:
d
a
tu
m
:
m
ě
ří
tk
o
:
S
2
/v
ý
c
h
o
d
n
í 
č
á
s
t/
k
a
n
á
l2
se
ve
rn
í 
p
ro
fil
W
a
ld
m
a
n
n
o
vá
2
.4
.2
0
1
9
1
:2
0
M
a
n
ě
tí
n
, 
o
ra
n
že
ri
e
, 
Z
A
V
 2
0
1
9
0
1m
ka
m
e
n
n
á
 n
á
d
rž
2
0
0
7
2
0
0
8
2
0
0
9
2
0
1
0
2
0
1
0
2
0
11
2
0
1
2
0
1
m
2
m
3
m
4
0
7
,8
9
 m
.n
.m
.
4
0
8
,0
7
 m
.n
.m
.
4
0
7
,6
9
 m
.n
.m
ú
ro
ve
ň
 p
o
d
la
h
y 
p
o
 p
o
sl
e
d
n
í 
re
ko
n
st
ru
kc
i
4
0
7
,7
8
 m
.n
.m
.
vo
d
o
vo
d
 z
a
 n
á
d
rž
í
4
0
7
 m
.n
.m
. 
(d
n
o
 k
a
n
á
lu
)
4
0
6
,9
5
 m
.n
.m
. 
(d
n
o
 k
a
n
á
lu
)
4
0
7
,3
 m
.n
.m
.
4
0
7
,4
7
 m
.n
.m
.
0
1
m
2
,1
m
ci
h
ly
so
n
d
a
:
p
ro
fil
/ř
e
z:
kr
e
sl
il/
m
ě
ři
l:
d
a
tu
m
:
m
ě
ří
tk
o
:
S
3
již
n
í 
p
ro
fil
W
a
ld
m
a
n
n
o
vá
2
.4
.2
0
1
9
1
:2
0
M
a
n
ě
tí
n
, 
o
ra
n
že
ri
e
, 
Z
A
V
 2
0
1
9
ka
m
e
n
n
á
 n
á
d
rž
 
3
0
0
1
3
0
0
2
3
0
0
4
3
0
0
4
3
0
0
6
3
0
0
3
3
0
0
2
0
1
m
0
1
m
2
,2
m
4
0
6
,9
8
 m
.n
.m
.
4
0
7
,1
5
 m
.n
.m
4
0
7
,8
8
 m
.n
.m
ci
h
ly
6001
6002
6003
6004
6005
6006
6007
0 1m
407,71 m.n.m.
406,78 m.n.m.
sonda:
profil/řez:
kreslil/měřil:
datum:
měřítko:
S6
východní profil
Waldmannová
3.4.2019
1:20
Manětín, oranžerie, ZAV 2019
0 1m
cihly
pískovec
7001
7002
7003
7002a
7003a
7004
7005
7007
7006
sonda:
profil/řez:
kreslil/měřil:
datum:
měřítko:
S7
západní profil
Waldmannová
3.4.2019
1:20
Manětín, oranžerie, ZAV 2019
0 1m
0 1m
407,32 m.n.m.
406,8 m.n.m.
406,38 m.n.m
cihly
břidlice
pískovec
0
1m
so
n
d
a
:
p
ro
fil
/ř
e
z:
kr
e
sl
il/
m
ě
ři
l:
d
a
tu
m
:
m
ě
ří
tk
o
:
S
8
 a
 S
9
vý
ch
o
d
n
í 
p
ro
fil
W
a
ld
m
a
n
n
o
vá
1
2
. 
a
 2
6
.4
.2
0
1
9
1
:2
0
M
a
n
ě
tí
n
, 
o
ra
n
že
ri
e
, 
Z
A
V
 2
0
1
9
o
d
tě
že
n
o
9
0
0
1
9
0
0
1
9
0
0
2
9
0
0
2
9
0
0
2
a
9
0
0
3
9
0
0
4
9
0
0
5
9
0
0
6
9
0
0
7
9
0
0
7
9
0
0
7
9
0
0
8
9
0
0
9
9
0
1
0
9
0
11
4
0
6
,9
 m
.n
.m
.
4
0
8
,1
 m
.n
.m
.
4
0
7
,8
 m
.n
.m
4
0
8
,3
 m
.n
.m
.
0
6
m
1
m
2
m
3
m
4
m
5
m
n
e
kr
e
sl
e
n
o
 -
 f
o
to
ci
h
ly
b
ři
d
lic
e
ká
m
e
n
 b
líž
e
 n
e
u
rč
e
n
é
h
o
 d
ru
h
u
S
8
S
9
1
,4
m
S
 o
b
vo
d
o
vá
 
st
ě
n
a
 o
ra
n
žé
ri
e
 
P11: Plán parku manětínského zámku – nedatováno, nahoře jih. Plán pochází pravděpodobně z první 
třetiny 19. století a zachycuje neznámou (zaniklou) anebo jen navrhovanou podobu barokní zámecké 
zahrady (Preiss – Dobalová, 2005, 165 a 169). 
 
 
P12: Pohled na Manětín od jihu, 1790 (?) – výřez z akvarelové malby s celkovým pohledem na 
Manětín , depozitář Manětín, inv. č. MA357. Oranžerie označena šipkou. Zvětšenou kopii poskytl K. 
Mašek. 
 
 
P13: Pohled na Manětín od jihu, 1815 (?) – výřez z akvarelové malby s pohledem na Manětín v roce 
1815. Práce J. J. Apfaltera , ředitele manětínské továrny na sukno, věnoval v roce 1815 
Alžbětě  Lažanské. Depozitář Manětín, inv. č. MA359. Oranžerie označena šipkou. Zvětšenou kopii 
poskytl K. Mašek. 
 
 
 
P14: Půdorys a řez skleníku – výřez z plánu přestavby z roku 1884, který pořídila První česká 
strojnická továrna pro zařizování ústředních topení JAN ŠTĚTKA, Praha – Král. Vinohrady, Fričova ulice 
892. ČB kopie plánu je uložena v plánovém archivu NPÚ ÚOP v Plzni pod sign. 034-4-24535. Barevné 
fotografie poskytla M. Zemanová. 
 
P15: Schéma možného způsobu vytápění horkovzdušnými kanály: výtopna s pecí (?) byla 
pravděpodobně již od počátku umístěna vně severní stěny a s interiérem komunikačně zřejmě 
propojena dnes zazděným vstupem. Horký vzduch mohl být z topeniště veden východně umístěným 
otvorem v severní stěně a navazujícím kanálem 2 do úseku, který probíhá podél jižní stěny (kanál 3). 
Spaliny byly odváděny kanálem 1 do komína v severní stěně. Zaměření J. Hrubý, doplnila M. 
Waldmannová. 
 
 
F1: Manětín – zámecký park, v pozadí skleník. 1905. 
 
F2: Manětín - stav skleníku v roce 1986, pohled od JV.Fotoarchiv NPÚ ÚOP v Plzni, č. neg. 175684. 
 
F3: Manětín - stav skleníku v roce 1986, pohled od JV. Fotoarchiv NPÚ ÚOP v Plzni, č. neg. 175685. 
 
F4: Manětín - stav skleníku v roce 1986, pohled od J. Fotoarchiv NPÚ ÚOP v Plzni, č. neg. 175712. 
 
F5: Manětín – oranžerie. Pohled na západní obvodovou stěnu, stav v roce 2007. Foto T. Karel. 
 
F6: Manětín – oranžerie. Pohled na dochované zastřešení východní části interiéru, vpravo vstup do 
nízkých pěstebních skleníků z první poloviny 20. stol. Pohled od západu, foto T. Karel, 2007. 
 
F7: Manětín – oranžerie. Pohled na vstup do jednoho z pěstebních skleníků z první poloviny 20. stol. 
Později zbouráno. Pohled od severu, foto T. Karel, 2007. 
 
F8: Manětín – oranžerie. Pohled na nízké pěstební skleníky z první poloviny 20. stol. Později 
zbouráno. Pohled od severu, ze střechy oranžerie, foto T. Karel, 2007. 
 
 
 
F9: Manětín – oranžerie. Pohled do interiéru z dochované střechy nad východní částí stavby. Pohled 
od východu, foto T. Karel, 2007. 
 
F10: Manětín – oranžerie. Pohled na severní stěnu interiéru stavby. Vpravo pravoúhlý otvor do 
komína a nad ním torzo fresky, vlevo nejvýchodněji položená nika. Pohled od jihu, foto T. Karel, 2007. 
 
 
F11: Manětín – oranžerie. Dochovaná patka a dřevěný sloup nesoucí střechu a prosklenou stěnu ve 
východní části stavby. Při rekonstrukci v roce 2020 byl sloup nahrazen novým. Pohled od SV, foto T. 
Karel, 2007. 
 
F12: Manětín – oranžerie. Dochovaný sloup a detail konstrukce podepření prosklené stěny ve 
východní části stavby. Při rekonstrukci v roce 2020 nahrazeno. Pohled od SV, foto T. Karel, 2007. 
 
 
F13: Manětín – oranžerie. Pohled na východní stěnu interiéru, s voliérou na hrdličky (v roce 2020 
obnoveno) a dochovanými pozůstatky po vytápění z počátku 20. století (potrubí a háky). Pohled od 
západu, foto T. Karel, 2007. 
 
F14: Manětín – oranžerie. Pohled na západní stěnu interiéru s dochovanými pozůstatky po výbavě 
z počátku 20. století (háky). Pohled od SV, foto T. Karel, 2007. 
 
F15: Manětín – oranžerie. Celkový pohled do interiéru v den předání staveniště 21. 2. 2019. Pohled 
od Z, foto T. Kofroň (NPÚ ÚPS ČB). 
 
 
F16: Manětín – oranžerie. Celkový pohled do interiéru v den předání staveniště 21. 2. 2019. Pohled 
od V, foto T. Kofroň (NPÚ ÚPS ČB). 
 
 
F17: Manětín – oranžerie. Celkový pohled do interiéru po skrývce drnu. Pohled od V, březen 2019, 
foto M. Waldmannová. 
 
F18: Manětín – oranžerie. Celkový pohled na plochu v průběhu rekonstrukce. Pohled od Z, květen 
2019, foto M. Waldmannová. 
 
F19: Manětín – oranžerie. Sonda 1, pohled na západní profil. Zleva: sondáž k základu jižní obvodové 
stěny, jižní boční stěna původně klenutého topného kanálu, kamenný základ kanálu, v profilu 
pozůstatek cihlové konstrukce severní boční stěny kanálu. Březen 2019, foto M. Waldmannová. 
 
F20: Manětín – oranžerie. Sonda 1, pohled na východní profil. Zleva: břidlicová podlaha (?), kamenný 
základ pod patku sloupu, který porušil cihlový kanál. Kamenné dno (základ) kanálu, dochovaná jižní 
stěna topného kanálu – původně klenutého. Březen 2019, foto M. Waldmannová. 
 
F21: Manětín – oranžerie. Sonda 1, pohled na vnitřní líc jižní stěny topného kanálu. Očazení cihel také 
uvnitř konstrukce svědčí o prokuřování a tedy nutnosti trvalé údržby či oprav takového topného 
systému.  Duben 2019, foto M. Waldmannová. 
 
F22: Manětín – oranžerie. Celkový pohled na složitou situaci středové části severní obvodové stěny. 
Zleva: nejvýchodněji položená nika a s ní sousedící prvý zazděný záklenek ve stěně (u něj umístěna 
sonda 3). Kamenná nádrž – za ní prostřední zazděný záklenek ve stěně a komín, vpravo nejvýchodněji 
položený nízký záklenek. Sonda 2 umístěna v souvislosti se středovým a východním záklenkem. 
Pohled od J, březen 2019, foto M. Waldmannová. 
 
F23: Manětín – oranžerie. Sonda 2. Vlevo pozůstatky kanálu 1, vpravo kanálu 2, uprostřed místo 
sondy z roku 1999. Pohled od JV, duben 2019, foto M. Waldmannová. 
 
F24: Manětín – oranžerie. Sonda 2, kanál 1 porušený kamenným základem patky sloupu. Pohled od S, 
březen 2019, foto L. Foster. 
 
 
F25: Manětín – oranžerie. Sonda 2, kanál 1 porušený kamenným základem patky sloupu. Pohled od 
SZ, duben 2019, foto M. Waldmannová. 
 
F26: Manětín – oranžerie. Sonda 2, kanál 1, vpravo kanál 2. Pohled od J, duben 2019, foto M. 
Waldmannová. 
 
 
F27: Manětín – oranžerie. Sonda 2, kanál 2. Vlevo kamenná nádrž, v pozadí cihlový záklenek v severní 
stěně, před ním vlevo patka novodobých úprav interiéru. Pohled od J, duben 2019, foto M. 
Waldmannová. 
 
F28: Manětín – oranžerie. Sonda 3 u západního záklenku. Pohled od JZ, duben 2019, foto L. Foster. 
 
 
F29: Manětín – oranžerie. Sonda 3 u západního záklenku. Vztah záklenku s nikou. Pohled od JV, 
duben 2019, foto L. Foster. 
 
F30: Manětín – oranžerie. Sonda 3 u západního záklenku. V popředí hrana – jižní okraj základu 
otopného zařízení (zřejmě kachlových kamen (?). Pohled od J, duben 2019, foto M. Waldmannová. 
 
 
F31: Manětín – oranžerie. Sonda 4 u zazděného vstupu v severní stěně (zřejmě spojovací průchod 
s výtopnou). Pohled od J, duben 2019, foto M. Waldmannová. 
 
F32: Manětín – oranžerie. Sonda 5 v místě staršího výkopu. Břidlicová podlaha – zřejmě barokní. 
Pohled od Z, duben 2019, foto M. Waldmannová. 
 
 
F33: Manětín – oranžerie. Sonda 5 v místě staršího výkopu. Břidlicová podlaha – zřejmě barokní. 
Vzadu – v pravém i levém rohu sondy – patky z novodobých úprav interiéru. Pohled od V, duben 
2019, foto M. Waldmannová. 
 
F34: Manětín – oranžerie. Sonda 6. Vlevo a v pozadí snímku vstup a čelní stěna jednoho z malých 
pěstebních skleníků z první poloviny 20. stol. V rámci obnovy zbouráno, stěna přezděna. Pohled od S, 
duben 2019, foto M. Waldmannová. 
 
 
F35: Manětín – oranžerie. Sonda 7. Vlevo místo vstupu do druhého pěstebního skleníku – v době 
kopání sondy již zbouráno. Pohled od V, duben 2019, foto M. Waldmannová. 
 
 
F36: Manětín – oranžerie. Sonda 7, Z profil. Vlevo výkop k základu jižní obvodové stěny, vpravo 
skladba jižní boční stěny topného kanálu – se stopami očazení uvnitř konstrukce (doklad 
poruchovosti a nutné stálé údržby či oprav). Pohled od V, duben 2019, foto M. Waldmannová. 
 
 
F37: Manětín – oranžerie. Sonda 7, místo ubourání topného kanálu (v sondě 6 boční stěna kanálu již 
nezachycena). Pohled od S, duben 2019, foto M. Waldmannová. 
 
F38: Manětín – oranžerie. Sonda 8 v místě předpokládaného topeniště (u třech zazdívek vystupujících 
z líce stěny). Místo toho zjištěna koruna rozsáhlé konstrukce, potvrzeno odebráním prvé šichty 
kamenů (v popředí snímku). Břidlicové překlady chránily novodobé vodovodní potrubí. Pohled od SV, 
duben 2019, foto M. Waldmannová. 
 
 
F39: Manětín – oranžerie. Prvá část sondy 9, k základu mohutné konstrukce vně severní obvodové 
zdi. Pohled od JZ, duben 2019, foto M. Waldmannová. 
 
F40: Manětín – oranžerie. Prvá část sondy 9, k základu mohutné konstrukce vně severní obvodové 
zdi. Pohled od S, na líc konstrukce založené na dně dalšího topného kanálu. Duben 2019, foto M. 
Waldmannová. 
 
F41: Manětín – oranžerie. Sonda 9, V profil. Vpravo mohutná konstrukce při severní stěně oranžerie, 
vlevo 1,1 m silná zeď založená rovněž na ubouraném topném kanálu. Zřejmě základ mladšího 
oplocení kuchyňské zahrady (?). Pohled od Z, duben 2019, foto M. Waldmannová. 
 
F42: Manětín – oranžerie. Sonda 9, detail J líce konstrukce založené na ubouraném topném kanálu 
(zřejmě základ mladšího oplocení kuchyňské zahrady (?)). Pohled od J duben 2019, foto M. 
Waldmannová.  
 
 
F43: Manětín – oranžerie. Sonda 9, detail S líce konstrukce založené na ubouraném topném kanálu 
(zřejmě základ mladšího oplocení kuchyňské zahrady (?)). Pohled od S duben 2019, foto M. 
Waldmannová.  
 
F44: Manětín – oranžerie. Sonda 9, celkový pohled. Dno ubouraného topného kanálu, na kterém je 
založena konstrukce při vnějším líci severní obvodové stěny oranžerie a další zdivo probíhající ve 
směru V-Z - zřejmě základ mladšího oplocení kuchyňské zahrady. Pohled od SZ, duben 2019, foto M. 
Waldmannová.  
 
 
F45: Manětín – oranžerie. Sonda 9, konstrukce založená na ubouraném topném kanálu (zřejmě 
základ mladšího oplocení kuchyňské zahrady (?)). Pohled od Z, duben 2019, foto M. Waldmannová.  
 
 
F46: Manětín – oranžerie. Sonda 10 – výkop pro vodovodní a elektro - přípojku. Celkový pohled od 
SZ, duben 2019, foto M. Waldmannová.  
 
 
F47: Manětín – oranžerie. Sonda 10, v popředí líc zdi zjištěné ve vzdálenosti ca 25 m od V křídla 
zámku. Zeď probíhá ve směru S – J, zachycena byla v délce ca 9 m, místy již 20 cm pod terénem, 
dosahovala na dno výkopu – 1,3 m. Možná základ oplocení zahrady? Pohled od J, duben 2019, foto 
M. Waldmannová. 
 
F48: Manětín – oranžerie. Sonda 10, detail líce zdi zjištěné ve vzdálenosti ca 25 m od V křídla zámku. 
Zeď probíhá ve směru S – J, zachycena byla v délce ca 9 m, místy již 20 cm pod terénem, dosahovala 
na dno výkopu – 1,3 m. Možná základ oplocení zahrady? Pohled od J, duben 2019, foto M. 
Waldmannová. 
 
F49: Manětín – oranžerie. Sonda 12, výkop podél jižní obvodové zdi pro uložení vzduchotechniky. 
Pohled od Z v době pokročilé realizace projektu obnovy, únor 2020, foto M. Waldmannová. 
 
F50: Manětín – oranžerie. Sonda 12, výkop podél jižní obvodové zdi pro uložení vzduchotechniky, 
detail - vlevo vnější stěna barokního cihlového topného kanálu, v popředí jeho ukončení („nároží“).  
Pohled od Z, únor 2020, foto M. Waldmannová. 
 
F51: Manětín – oranžerie. Sonda 12 ( výkop podél jižní obvodové zdi pro uložení vzduchotechniky) a 
11 (vlevo). Ležící výtyčka na jižní stěně barokního topného kanálu. Pohled od Z, únor 2020, foto M. 
Waldmannová. 
 
F52: Manětín – oranžerie. Sonda 11 (výkop napříč budovou pro uložení vzduchotechniky). Na konci 
výkopu očazený líc topného kanálu podél J stěny. Cihelné konstrukce související zřejmě s kanálem 1 
ze sondy 2 a kamny v sondě 3. Pohled od SZ, únor 2020, foto M. Waldmannová. 
 
F53: Manětín – oranžerie. Sonda 11 (výkop napříč budovou pro uložení vzduchotechniky). Detail 
očazeného líce topného kanálu podél J stěny. Po dokumentaci prokopnuto – propojení sond 11 12 
(umístění vzduchotechniky). Pohled od S, únor 2020, foto M. Waldmannová. 
 
F54: Manětín – oranžerie. Sonda 11 (výkop napříč budovou pro uložení vzduchotechniky). Část sondy 
u severní stěny, za stojící výtyčkou zasypaná sonda 3. Pohled od JV, únor 2020, foto M. 
Waldmannová. 
 
F55: Manětín – oranžerie. Sonda 11 (výkop napříč budovou pro uložení vzduchotechniky). Část sondy 
u severní stěny, pohled na Z profil - vpravo cihlová konstrukce ubouraného kanálu 1 ze sondy 2, na 
zásypu postavená kamenná nádrž. Pohled od Z, únor 2020, foto M. Waldmannová. 
 
F56: Manětín – oranžerie. Výkopy pro dešťovou kanalizaci, bez archeologického dozoru. Šipkou 
označeno místo, odkud byly vyjmuty opracované kam. články. Pohled od Z, duben 2020, foto K. 
Mašek. 
 
Obr. 1: Manětín – oranžerie. Výběr keramiky  - okrajů nádob - ze sond 2 a 3. Foto i kresba M. 
Waldmannová. 
 
 
 
Obr. 2: Manětín – oranžerie. Výběr keramiky – okraj se zdobeným podhrdlím ze sběru v blízkosti 
sondy 5. Foto i kresba M. Waldmannová. 
 
 
Obr. 3: Manětín – oranžerie. Výběr keramiky – okraj, sonda 11, u kamenné nádrže. Foto i kresba M. 
Waldmannová. 
 
Obr. 4: Manětín – oranžerie. Výběr keramiky – glazované dno a přídní ze sondy 3. Foto i kresba M. 
Waldmannová. 
 
 
Obr. 5: Manětín – oranžerie. Výběr keramiky – dno a přídní ze sběru při začišťování plochy interiéru, 
SZ roh. Foto i kresba M. Waldmannová. 
 
 
Obr. 6: Manětín – oranžerie. Výběr keramiky – dno a přídní, sonda 11, v blízkosti kamenné nádrže. 
Foto i kresba M. Waldmannová. 
 
 
Obr. 7: Manětín – zámecká zahrada, před Z stěnou oranžerie. Nálezy architektonických článků. 
Uloženo v lapidáriu zámku. Foto i kresba M. Waldmannová. 
 
 
 
 
 
Manětín – areál zámku – ZAV při obnově oranžerie 
Geodetická, fotogrametrická a výkresová dokumentace 
k.ú. Manětín, okr. Plzeň-sever, Plzeňský kraj 
NKP (r.č. ÚSKP 36011/4-1392) 
 
Foto NPÚ ÚOP v Plzni 
 
Objekt ve správě NPÚ: zámek Manětín 
Katastrální území: Manětín 
Kraj: Plzeňský 
Trať (ulice, čp., or.č., ppč.): st. p. č. 1/2, p.p.č. 3/1 
Druh archeologické aktivity: sondy, plošný odkryv, liniový výkop 
Zahájení terénní části výzkumu: březen 2019 
Vedení výzkumu: Mgr. Marcela Waldmannová  
Autor měření a zpracování: Mgr. Jiří Hrubý 
14. 5. 2019 
ID POINT_X POINT_Y POINT_Z KOD POPIS
1 -828548,9329 -1041324,791 408,269 VP sonda 08-09
2 -828548,4688 -1041325,844 408,244 VP sonda 08-09
3 -828548,0324 -1041325,901 408,054 VP sonda 08-09
4 -828547,1671 -1041329,221 408,035 VP sonda 08-09
5 -828549,7249 -1041329,844 408,034 VP sonda 08-09
6 -828549,434 -1041331,067 408,162 VP sonda 08-09
7 -828543,3137 -1041329,509 408,275 VP sonda 08-09
8 -828543,5715 -1041328,402 408,226 VP sonda 08-09
9 -828545,9965 -1041328,995 408,034 VP sonda 08-09
10 -828546,8673 -1041324,246 408,318 VP sonda 08-09
11 -828543,378 -1041329,469 408,134 VB fotoplán 02
12 -828543,6195 -1041328,412 408,104 VB fotoplán 02
13 -828545,7766 -1041329,027 408,102 VB fotoplán 02
14 -828545,5937 -1041330,092 408,098 VB fotoplán 02
15 -828548,8043 -1041329,701 408,013 VB fotoplán 02
16 -828548,6185 -1041330,862 408,033 VB fotoplán 02
17 -828548,3319 -1041324,995 407,079 VB fotoplán 02
18 -828548,2197 -1041325,545 407,102 VB fotoplán 02
19 -828547,0203 -1041325,207 406,972 VB fotoplán 02
20 -828547,1736 -1041324,553 406,943 VB fotoplán 02
21 -828546,8659 -1041325,6 407,81 VB fotoplán 02
22 -828547,7985 -1041325,82 407,795 VB fotoplán 02
23 -828546,6937 -1041326,321 407,839 VB fotoplán 02
24 -828547,5725 -1041326,531 407,755 VB fotoplán 02
25 -828547,3511 -1041327,101 406,947 VB fotoplán 02
26 -828546,6462 -1041326,807 406,999 VB fotoplán 02
27 -828546,7883 -1041327,83 406,971 VB fotoplán 02
28 -828546,3139 -1041328,66 406,92 VB fotoplán 02
29 -828546,8657 -1041329,002 406,952 VB fotoplán 02
30 -828559,0515 -1041333,288 408,085 VB fotoplán 02
31 -828543,0284 -1041329,572 406,775 VB fotoplán 02
32 -828542,9705 -1041329,821 406,913 VB fotoplán 02
33 -828532,7535 -1041327,428 408,959 VB fotoplán 02
34 -828546,06 -1041328,775 407,874 NI vodovodní trubka u zazdívky
35 -828546,1247 -1041329,008 408,04 NI zazdívka v řezu sondy 09 (horní hrana)
36 -828547,6603 -1041330,618 408,806 NI západní zazdívka
37 -828545,998 -1041330,163 408,941 NI střední zazdívka
38 -828543,9654 -1041329,656 408,797 NI východní zazdívka
39 -828549,751 -1041331,13 408,117 VP sonda 10
40 -828550,2648 -1041331,249 408,145 VP sonda 10
41 -828550,1895 -1041329,301 408,143 VP sonda 10
42 -828550,6766 -1041330,115 408,183 VP sonda 10
43 -828563,116 -1041332,323 407,947 VP sonda 10
44 -828562,8463 -1041331,534 407,9 VP sonda 10
45 -828572,593 -1041300,428 408,253 VP sonda 10
46 -828572,1371 -1041300,357 408,265 VP sonda 10
MANĚTÍN, oranžerie
geodetická data: pro sondy 08-10
souřadný systém: S-JTSK; výškový systém: Bpv
ID X Y Z KOD POPIS
47 -828554,987 -1041340,071 407,611 VB vlícovací body fotoplánu interiéru oranžerie
48 -828555,892 -1041334,954 407,75 VB vlícovací body fotoplánu interiéru oranžerie
49 -828552,616 -1041340,89 408,12 VB vlícovací body fotoplánu interiéru oranžerie
50 -828552,811 -1041340,265 408,136 VB vlícovací body fotoplánu interiéru oranžerie
51 -828547,935 -1041339,962 408,236 VB vlícovací body fotoplánu interiéru oranžerie
52 -828548,006 -1041339,448 408,304 VB vlícovací body fotoplánu interiéru oranžerie
53 -828545,471 -1041339,393 408,297 VB vlícovací body fotoplánu interiéru oranžerie
54 -828545,602 -1041338,93 408,354 VB vlícovací body fotoplánu interiéru oranžerie
55 -828538,686 -1041337,588 408,293 VB vlícovací body fotoplánu interiéru oranžerie
56 -828538,749 -1041336,945 408,384 VB vlícovací body fotoplánu interiéru oranžerie
57 -828539,189 -1041336,624 407,442 VB vlícovací body fotoplánu interiéru oranžerie
58 -828540,644 -1041333,627 407,39 VB vlícovací body fotoplánu interiéru oranžerie
59 -828545,285 -1041337,219 407,508 VB vlícovací body fotoplánu interiéru oranžerie
60 -828546,43 -1041333,883 407,553 VB vlícovací body fotoplánu interiéru oranžerie
61 -828549,463 -1041336,102 407,615 VB vlícovací body fotoplánu interiéru oranžerie
62 -828553,527 -1041336,628 407,485 VB vlícovací body fotoplánu interiéru oranžerie
63 -828552,138 -1041333,487 407,717 VB vlícovací body fotoplánu interiéru oranžerie
MANĚTÍN, oranžerie
geodetická data: interiér oranžerie, vlícovací body fotoplánu s výškami
souřadný systém: S-JTSK; výškový systém: Bpv
ID bod POINT_X POINT_Y POINT_Z ID_VP Popis
64 -828557,878 -1041334,029 0 VP plocha
65 -828556,3222 -1041341,315 0 VP plocha
66 -828555,1316 -1041341,68 0 VP plocha
67 -828537,1928 -1041337,473 0 VP plocha
68 -828537,4151 -1041336,616 0 VP plocha
69 -828531,7159 -1041335,267 0 VP plocha
70 -828533,4622 -1041328,536 0 VP plocha
71 -828536,5647 -1041336,419 0 VP S6
72 -828536,0274 -1041336,295 0 VP S6
73 -828536,2945 -1041335,167 0 VP S6
74 -828536,6437 -1041335,23 0 VP S6
75 -828536,7112 -1041335,317 0 VP S6
76 -828536,8104 -1041335,361 0 VP S6
77 -828540,4128 -1041337,204 0 VP S7
78 -828539,5331 -1041336,979 0 VP S7
79 -828539,8043 -1041336,01 0 VP S7
80 -828540,6344 -1041336,198 0 VP S7
81 -828540,6576 -1041336,341 0 VP S7
82 -828540,7737 -1041330,15 0 VP S4
83 -828540,7119 -1041330,464 0 VP S4
84 -828540,1801 -1041330,353 0 VP S4
85 -828540,2517 -1041330,035 0 VP S4
86 -828539,5657 -1041329,884 0 VP S5
87 -828537,3815 -1041329,401 0 VP S5
88 -828537,1797 -1041330,361 0 VP S5
89 -828538,283 -1041331,052 0 VP S5
90 -828538,283 -1041331,353 0 VP S5
91 -828538,6799 -1041331,52 0 VP S5
92 -828538,6878 -1041331,79 0 VP S5
93 -828538,926 -1041331,877 0 VP S5
94 -828544,2679 -1041331,599 0 VP S2
95 -828542,9106 -1041331,266 0 VP S2
96 -828542,8471 -1041331,734 0 VP S2
97 -828543,4662 -1041331,877 0 VP S2
98 -828543,4146 -1041332,353 0 VP S2
99 -828543,363 -1041332,83 0 VP S2
100 -828543,2678 -1041333,187 0 VP S2
101 -828543,4107 -1041333,362 0 VP S2
102 -828543,5059 -1041333,901 0 VP S2
103 -828543,8869 -1041334,092 0 VP S2
104 -828543,8075 -1041334,378 0 VP S2
105 -828544,0457 -1041334,441 0 VP S2
106 -828543,7758 -1041335,505 0 VP S2
107 -828545,8157 -1041336,052 0 VP S2
MANĚTÍN, oranžerie
geodetická data: rohy sond; vygenerované souřadnice, bez výšek
souřadný systém: S-JTSK; výškový systém: Bpv
108 -828546,1015 -1041335,116 0 VP S2
109 -828545,911 -1041334,56 0 VP S2
110 -828544,1488 -1041334,084 0 VP S2
111 -828544,3076 -1041333,584 0 VP S2
112 -828543,617 -1041333,33 0 VP S2
113 -828543,7282 -1041332,822 0 VP S2
114 -828544,125 -1041332,052 0 VP S2
115 -828548,1234 -1041331,766 0 VP S3
116 -828546,5597 -1041331,428 0 VP S3
117 -828546,4288 -1041331,98 0 VP S3
118 -828546,6193 -1041332,039 0 VP S3
119 -828546,3573 -1041333,155 0 VP S3
120 -828546,7105 -1041333,254 0 VP S3
121 -828546,9725 -1041332,432 0 VP S3
122 -828547,9409 -1041332,742 0 VP S3
123 -828550,6072 -1041336,703 0 VP S1
124 -828549,8293 -1041336,361 0 VP S1
125 -828549,0276 -1041336,512 0 VP S1
126 -828548,7816 -1041338,679 0 VP S1
127 -828549,1943 -1041338,774 0 VP S1
128 -828549,0911 -1041339,274 0 VP S1
129 -828550,2659 -1041339,536 0 VP S1
130 -828550,4643 -1041338,505 0 VP S1









D
D D
D
D
D
D
D
D
D
D
D
D
D
D
D
D
D
D
D
D
D
D
D
D
D
D
D
D
D
D
D
D
D
D
D
DD
D
D
D
D
D D
D
D
D
D
D
D D
D
D
D
D
D
D
D
D
D
D
D
D
D
D
D
D
D
D D
DDDD
D
D
D
D
D
D
D D
D
D
D
D
D
D
D
DD
D
D
D
D
D
D
D
D
D
D
DD
D
D
D
D
D
D
D
D
D
D
D
DD
DD
D
D
D
D
D
DD
D
D
D
9
8
7
6
5
4
32
1
99
97 96
95
94
93 92
90
89
88
87
8685
8483
82
81
80 79
78
77
76
7574 73
7271
70
69
68
67
66
65
64
63
62
61
60
59
58
56
55
54
5352
51
50
49
48
47
4645
44
43
42
41
4039
38
37
36
35
33
32
31
30
29
28
27
26
25
24
22
21
20
1917
16
15
14
13
12
11
130
129
128
127
125124
123
122
121
120
119
116
115
114
113
112
111
110
109
108
107
106
105 104
103
101
126
102
98
100
118
117
34
23
10
18
91
57
LEGENDA
Plocha
interiéru
Sondy
terénních úprav
Zadavatel: NPÚ Plzeň
Autor: Mgr. Marcela Waldmannová
Zhotovitel: Mgr. Jiří Hrubý
Č. plánu:
Zpracoval:
1:160
Mgr. Jiří Hrubý Datum: 10. 5. 2019
Měřítko:
Téma: Přehled geodetických bodů
Výz. polyg.: Plocha výzkumu
MANĚTÍN, oranžerie

Originál dokumentu:

analogový

Typ/druh dokumentu:

Typ dokumentu:	archeologické výzkumy, posudky, zprávy
Druh dokumentu:	nálezová zpráva

Jméno souboru:

P0087509.pdf

Formát souboru:

application/pdf

Autor záznamu:

Lišková Lenka

Popis dokumentu:

Manětín, okres Plzeň - sever, zámecký areál, záchranný archeologický výzkum Obnova oranžerie (2019 - 2020) - závěrečná nálezová zpráva.

Název pracoviště:

ÚOP v Plzni

Velikost dokumentu (v bytech):

38955841 B

Rozměry obrazového dokumentu:

Autor originálu:

Karel Tomáš; Waldmannová Marcela;

Klíčová slova:

Památková zóna; Kulturní památka nemovitá; Národní kulturní památka; Území s archeologickými nálezy;

Uživ. klíčová slova:

oranžerie; areál zámku;

Datum vzniku:

23.08.2022

Licence:

Typ:	CC BY-NC-ND 4.0 - licence Creative Commons Uveďte původ-Neužívejte komerčně-Nezpracovávejte 4.0 Mezinárodní (https://creativecommons.org/licenses/by-nc-nd/4.0/deed.cs)
Držitel:	Národní památkový ústav

Vazby dokumentu na aplikace IISPP

Bližší specifikace

Odkaz

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 25634747

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000147837_0004
Název	oranžérie
Číslo ÚSKP	256, 36011/4-1392
ID právního stavu	147837 Načítám data z navázané aplikace... , 449227 Načítám data z navázané aplikace...

Aplikace: Státní archeologický seznam ČR

Druh záznamu: ÚAN

Ident. zázn.: ID SAS

Hodnota ident.: 4596

Bližší specifikace:

Název	Manětín
Kategorie	I

Územní identifikace dokumentu

Územní rozsah:

objekt lokalizovaný

Definiční body

Def. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Přírůstkové body

Přír. bod

Název objektu

Část obce

Č. dom.

Ulice

Č. or.

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Přír. bod: 71063

Název objektu: skleník

Část obce: Manětín

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Manětín

Obec: Manětín

ORP: Kralovice

Okres: Plzeň-sever

	oranžérie (prvek 25634747)
	vloženo ručně

Lokality

Kód CZ

Název lokality

Reálný typ

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Kraj

Kód CZ: 9220

Název lokality: Manětín

Reálný typ: město

Kat. území: Manětín

Obec: Manětín

ORP: Kralovice

Okres: Plzeň-sever

Kraj: Plzeňský kraj

	oranžérie (prvek 25634747)
	vloženo ručně

Historické regiony

Kód RS

Název hist. regionu

Kód RS: 191

Název hist. regionu: Manětín

	oranžérie (prvek 25634747)
	vloženo ručně

Ke stažení Náhled Poslat žádost