Zavřít ( + - )

Metainformační systém NPÚ

Detail dokumentu

Tisk

Náhled:

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Textový obsah:

 
 
Sepulkrální památky na hřbitově v Kokoníně 
 
 
 
 
 
 
 
Specializovaná mapa s odborným obsahem 
PhDr. Jana Kurešová, Ph.D. 
Mgr. Zuzana Jakubcová 
2022 
 
 
2 
 
Specializovaná mapa s odborným obsahem „Sepulkrální památky na hřbitově v Kokoníně“ 
vznikla v rámci dílčího cíle Výzkumy specifických movitých a nemovitých výtvarných památek 
(Neznámé sepulkrální památky na územích Libereckého kraje) výzkumné oblasti Tematické 
průzkumy financované z institucionální podpory Ministerstva kultury na dlouhodobý 
koncepční rozvoj (IP DKRVO). 
 
 
 
 
  
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Titulní strana: Kokonín, celkový pohled na obec se hřbitovem, kolem roku 1900, Franz Simm. SOkA 
Jablonec nad Nisou, Sbírka deskových negativů, inv.č. 626. 
3 
 
Obsah 
 
Úvod…………………………..……………………….………………………………………………………………………………….4 
Kokonín……………………………………….………………………………………………………………………………………….5 
Areál hřbitova………………………………………………………………………………………………………………………....7 
Kamenicí a kamenické dílny……………………………………………………………………………………………………27 
Specializovaná mapa „Sepulkrální památky na hřbitově v Kokoníně“……………………………..……….37 
Soupis pramenů a literatury…………………………………….…………………………......................................39 
 
Katalog sepulkrálních památek…………………………………………….…………………………………………………42  
 
Mapový atlas 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
4 
 
Úvod 
 
Předkládaný výstup byl zpracován v rámci plnění vědeckovýzkumného úkolu Dlouhodobého 
koncepčního rozvoje výzkumné organizace (DKRVO), výzkumné oblasti XI. Tematické 
průzkumy dílčího cíle XI.1 Výzkumy specifických movitých a nemovitých výtvarných památek 
[Neznáme sepulkrální památky na územích Libereckého kraje].    
V rámci projektu Neznámé sepulkrální památky na územích Libereckého kraje, bylo pro 
specializovanou mapu s odborným obsahem zvoleno konkrétní místo, a to hřbitov v Kokoníně 
v okrese Jablonec nad Nisou. Tato lokalita byla zvolena na základě průzkumu archivních 
materiálů, při němž bylo objeveno velké množství dosud neprostudovaného materiálu k 
areálu hřbitova v obci Kokonín. 
Cílem specializované mapy je představit sepulkrální díla ve vybrané lokalitě a celkově vývoj a 
proměnu hřbitovního areálu.  
Specializovaná mapa navazuje na specializovanou mapu s odborným obsahem „Výtvarně 
hodnotné sepulkrální památky v okrese Jablonec nad Nisou“. 
Na tomto místě bych ráda poděkovala Mgr. Elišce Poloprudské a Mgr. Vladimíru Vrabcovi za 
pomoc při zpracování katalogu, fotodokumentace a mapových listů specializované mapy 
s odborným obsahem „Sepulkrální památky na hřbitově v Kokoníně“. 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
5 
 
Kokonín  
 
Obec Kokonín je dnes součástí města Jablonec nad Nisou. Na severu sousedí s Vrkoslavicemi 
(dnes také součástí města Jablonec nad Nisou), na východě s Maršovicemi, na jihovýchodě 
s Dalešicemi, na jihozápadě s Pulečným a na západě s Rychnovem u Jablonce nad Nisou a 
Rádlem. Do roku 1980 byl Kokonín samostatnou obcí. Obec je tvořena třemi částmi – Horním 
Kokonínem, Středním Kokonínem a  Dolním Kokonínem.1  
První písemné zmínka o obci Kokonín se nachází v Zemských deskách a pochází z roku 1538. 
K roku 1559 je uváděn „Gross Kukan – Velký Kokonín“ a k roku 1608 je zde zmínka o „Klein 
Kukan – Malý Kokonín“. Velký Kokonín se pravděpodobně rozprostíral po obou březích řeky 
Mohelky na území nynějšího Středního a Dolního Kokonína a byl osídlen v letech 1547–1559 
převážně německým obyvatelstvem. Malý Kokonín se nacházel v povodí Kamenného a 
Korálového potoka na území staré Slovanské osady (Horní Kokonín).  
Kokonín byl součástí maloskalského panství a jeho malá část náležela panství svijanskému. Po 
bitvě na Bílé Hoře v roce 1620 se majitelem panství stal Albrecht z Valdštejna.2 Již v roce 1628 
jej postoupil svobodnému pánu Mikuláši Desfours majiteli panství Hrubý Rohozec jako zástavu 
za dlužný žold.3 Od potomků Mikuláše Desfours koupil 10. června 1803 panství svobodný pán 
Franz Zacharias Römisch a 1. ledna 1867 získal maloskalské panství a tedy i obec Kokonín 
baron Ludwig John Oppenheimer.4 
Obec se postupně utvářela v těžších podmínkách horské oblasti Jizerských hor a rozptýleně 
osídlovala na výhodnějších polohách. Kokonín byl založený již na počátku 16. století jako 
původní lesní lánová ves s 18 kmenovými usedlosti a rozptýlenou zástavbou.  V roce 1790 měl 
Kokonín již 122 domů.5  V 19. století došlo k jeho výraznému vzestupu místa v souvislosti 
s průmyslovým rozvojem celého Jablonecka především ve sklářském odvětví. Obec 
zaznamenala příliv obyvatel a došlo k postupnému zahuštění zástavby novou výstavbou domů. 
V roce 1834 měla větší část Kokonína spadající pod maloskalské panství již 174 domů s 1092 
                                                          
1
 V letech 1850–1898 byly součástí Kokonína sousední Vrkoslavice. 
2
 Hřbitov, [online]. [cit. 2021-08-08]. Dostupné z: https://www.spolek-kokonin.cz/clanky/dejiny-
kokonina/hrbitov.html. 
3
 Tamtéž. 
4
 Tamtéž. 
5
 SCHALLER, Josef František Jaroslav. Topographie des Königreichs Böhmen. Vierter Theil, Bunzlauer Kreis. Prag: 
K.k. Normalbuchdruckerei, Wenzel Piskaczek Fakt., 1786,s. 316. 
6 
 
obyvateli a svijanská část pouze 29 domů se 181 obyvateli.6 V rámci obce byl však v 1. 
polovině 19. století velkým jednopatrovým domem pouze objekt čp. 99. Na stabilním katastru 
z roku 1843 je více patrné četnější zaplňování obce podél toku Mohelka a v horních partiích.7 
Větší část obce se nacházela ve svažitém terénu na pravém břehu Mohelky, větší četnost 
domů se později koncentrovala u hlavní komunikace z Vrkoslavic do Rychnova (Jablonec – 
Rychnov - Hodkovice). Na druhém levém břehu byly vystavěny ve 2. polovině 19. století kaple 
se hřbitovem, které poté utvářeli jakési duchovní centrum obce, v jejich blízkosti se nacházela 
ještě již zdemolovaná nemovitá kulturní památka – budova staré školy čp. 148.  
V rámci obživy v Kokoníně již od 30. let 19. století zde převažovalo pasířství, ale také nadále i 
zemědělství. Kokonín se hned v závěsu Jablonce stal ve 2. polovině 19. století také centrem 
pasířské výroby. Šlo převážně o produkci náušnic, prstýnků, jehel, broží, medailonů a dalších 
bižuterních prvků. Zdejší výroba byla využita pro jablonecké exportní domy. Současně se ale 
také rozvíjel sklářský průmysl. V Kokoníně působily brusiči skla a kamenů, řezači skla, rytci, 
kuliči, pozlacovači, mačkáři, navíječi perel, výrobci lamp, malíři skla, zhotovitelé sklářských 
kmenů (sklářské taveniny). Tím že neustále vzrůstal počet živnostníků a drobného průmyslu, 
se obec stala majetnější a mohla si vystavět vlastní zařízení (např. v roce 1874 poštu, 1902 
plynárnu, 1903 vodovod). Příchod počtu majetných obyvatel vyvolal rozsáhlou stavební 
činnost a především na přelomu 19. a 20. století nejmasivněji narostla zástavba vil a 
honosnějších obytných domů.8 V tomto období rozmachu bylo v obci 9 hostinců a působilo 
zde už 130 pasířských mistrů, výskyt množství rozmanitých živností spojených se sklářskou a 
bižuterní výrobou ukazuje v roce 1900 ručně sepsaný adresář „Adress- Büchel für Kukan 
1900“ s počtem domů 271.9 Od roku 1900 zde vedla elektrická dráha s tramvajovým 
provozem mezi Jabloncem a Rychnovem. V roce 1902 zde fungovalo 10 mačkáren, 1 
kompoziční hut‘ a 2 brusírny skla.10  
Ve vedení obce stálo aktivní obecní představenstvo z řad místních výrazných osobností a 
podnikatelů, které usilovalo o její celkový rozvoj.   
 
                                                          
6
 SOMMER, Johann Gottfried. Das Königreich Böhmen. Zweiter Band, Bunzlauer Kreis. Prag: J.G. Calve'sche 
Buchhandlung, 1834, s. 224, 331. 
7
 https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=omc&idrastru=B2_a_4C_3360_2 [cit. 2022-08-08]. 
8
 Např. honosná vila čp. 216 (dnes škola) Johanna Rösslera postavená v letech 1898-1900 Emilianem Herbigem.  
Přehled hodnotných staveb a památek v Kokoníně sestavil v publikaci KLEIN, Dieter. Kulturní památky v německy 
osídlených historických oblastech Čech, Moravy a Slezska, Politický okres Jablonec nad Nisou Díl I. München 1999. 
9
 SOkA Jablonec nad Nisou, knihovna, Adress- Büchel für Kukan, 1900, sign. 6288. 
10
 SOkA Jablonec nad Nisou, Archiv obce Kokonín, 1832–1942. Inventář, 1973, ev.č. 148. s. 1. 
7 
 
Areál hřbitova 
 
Komunální hřbitov založený v roce 1881 se nachází uprostřed obce v severním svahu 
Dalešického vrchu (tzv. Horském Hřebínku) v ulici Tyršova stezka jihozápadně nad kaplí sv. 
Antonína Paduánského, vystavěné v letech 1862–1863. Nynějším vlastníkem je Město 
Jablonec nad Nisou. Stávající plocha ve tvaru protáhlého obdélníka je vymezena parcelou č. 
371/5 s rozlohou 3 148 m2.11 Mimo vymezenou plochu hřbitova přiléhá k severní části 
hřbitovní zdi samostatná malá urnová sekce.  
Z původního vybavení hřbitova se dochovala zděná márnice se zvoničkou, která prošla jednou 
zásadní rozšiřující stavební úpravou, centrální kříž s kamenným podstavcem a železným litým 
křížem s korpusem Ukřižovaného a nápisovou deskou, nefunkční chátrající vodní nádrž a 
některé části oplocení. Jednoduchý hlavní vstup v severní části areálu je v současné době 
opatřen novodobými plechovými vraty a brankou osazenou do kovových sloupků. Hřbitovní 
zeď je tvořena zadními stěnami hrobek, místa bez stěn hrobek vyplňují úseky s jednoduchým 
plaňkovým plotem s kamennými pilířky, severovýchodní roh je opatřen soudobým drátěným 
plotem. V jižním úseku oplocení je zakomponována vstupní branka se zástrčkou.  
Hlavní cesta od vstupu k centrálnímu kříži, márnici a do horní části hřbitova je vydlážděna 
žulovými kostkami a lemována obrubníky. Za márnicí jsou ve stoupajícím terénu stráně 
zapuštěny tři kamenné schodišťové stupně. Na západní straně lemuje hřbitov dodnes v terénu 
patrná původní stará cesta. V jihozápadním cípu je zachován ozdobně olemovaný žulový 
mezní kámen vytyčený při rozšiřování plochy hřbitova. Hřbitov v nynějším rozsahu, který získal 
jedenáct let po svém vzniku – v roce 1892, je členěn na osm polí. V dolní části jsou pole více 
zachována včetně řadových hrobů, v horní části za márnicí byl hřbitov zplanýrován. Proměny v 
zaplněnosti plochy lze sledovat na snímcích v leteckém měřičském snímkování již od roku 
1938.12 Hřbitov umístěný do svažitého terénu nebyl za dobu své existence 141 let pohlcen 
zástavbou a je v rámci sídelního rozložení obce umístěn na hranici obce s volnou krajinou.  
                                                          
11
 ELIÁŠ, Vojtěch a kol. Přehled veřejných a neveřejných pohřebišť v České republice. Praha: Vyšehrad, 2006. ISBN 
80-7429-310-6, s. 62. 
Dnešní plocha hřbitova vznikla postupným sloučením parcel č. 371/5, 371/2, 384/4, 384/6. 
12
 Původní zaplněnost hřbitovních polí ve starším období dobře ukazuje zpřístupněné letecké měřičské 
snímkování z let 1938 viz 
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=Imc&idrastru=WMSA08.1938.TURN20.04906 [cit. 2022-08-29], 
1946 viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=Imc&idrastru=WMSA08.1946.TURN10.01472 [cit. 2022-
8 
 
O výstavbě hřbitova v Kokoníně rozhodlo ve dnech 10. června až 8. srpna 1879 na veřejném 
zasedání místní zastupitelstvo v čele s Franzem Ulbrichem.13 Následně dne 11. srpna 1879 
odsouhlasilo místní zastupitelstvo Vrkoslavic v čele s předsedajícím Karlem Krausem na svém 
zasedání v hostinském lokále Vinzenze Patzelta založení hřbitova pro Vrkoslavice v Kokoníně.14 
Dne 11. září 1881 zasedla nově ustanovená komise pro výstavbu hřbitova. Potřebnost 
hřbitova dokládala obec například statistickými výkazy přibývajících počtů zesnulých osob 
v 70. letech 19. století, a to mimo jiné dle evidence jabloneckého hřbitova, kam byli místní 
obyvatelé pohřbíváni.15 Vzniku kokonínského hřbitova předcházely skici dvou variant projektů 
z roku 1879 od významného jabloneckého architekta a stavitele Franze Haslera [1].16 První 
návrh s využitím obecní parcely č. 800 u obecního lesa ze dne 27. září 1879 nebyl vybrán. 
Zvolen byl druhý zvažovaný návrh stejného data, který umístil hřbitov na pozemek Stefana 
Jägera z čp. 141 – přímo nad kapli sv. Antonína Paduánského. Tento návrh byl mírně upraven 
posunutím umístění hřbitova více doprava. Proto byl na základě kupní smlouvy ze dne 22. 
prosince 1879 od pasíře Emiliana Posselta přikoupen vedlejší dům a hospodářství čp. 200 s 
pozemky. V září 1880 vytvořen byl nový zákres na pozemku č. 371, který se nacházel přímo 
nad čp. 200, kde se nabízela i možnost případného dalšího rozšíření hřbitova.17  Dům čp. 200 
byl upraven na byt hrobníka a kostelníka. O deset let později byl objekt přestavěn na obecní 
chudobinec zvaný „Franz Josefs – Armenhaus“.18 Na základě předloženého nového projektu 
                                                                                                                                                                                     
08-29] , 1953 viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=Imc&idrastru=WMSA08.1953.TURN11.10534 
[cit. 2022-08-29],  
1957 viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=Imc&idrastru=WMSA08.1957.TURN21.13438 [cit. 2022-
08-29]. 
13
 SOkA Jablonec nad Nisou, Archiv obce Kokonín, složka Akten über Friedhofserweiterung XII/3, nezpracováno. 
14
 Viz Protokol ze zasedání místní správy ve Vrkoslavicích dne 11. 8. 1879. Jednání se zúčastnili: Karl Krause, 
Vinzenz Patzelt, Josef Zappe, Augustin Mai, Franz Mai, Dominik Simm. K uvedenému viz SOkA Jablonec nad 
Nisou, Archiv obce Kokonín, cit. v pozn. 13. 
Zdejší hřbitov využívala několik let také obec Vrkoslavice jako součást politické obce Kokonín od roku 1850 až do 
roku 1898. V roce 1890 si obec Vrkoslavice zřídila vlastní hřbitov. Ten byl otevřen dne 12. října 1890 jako 
interkonfesionální, pozemek pro něj byl koupen obcí z hospodářství Josefa Hübnera, v blízkosti přírodní památky 
Čertova kamene. LILIE, Adolf. Der politische Bezirk Gablonz: (Gerichtsbezirke Gablonz und Tannwald): eine 
Heimatskunde für Schule und Haus: unter Mitwirkung der Bezirkslehrerschaft und vieler Förderer des 
Unternehmens. Gablonz a. N.: Verlag des Gablonz-Tannwalder Lehrervereines, 1895, s. 535. 
15
 SOkA Jablonec nad Nisou, Archiv obce Kokonín, cit. v pozn. 13. 
16
 Architekt a stavitel Franz Hasler (* 4. 3. 1851 Machnín 35, † 12. 7. 1899 lázně Reichenhall – zemřel na 
tuberkulózu; bydlel v Reichstrasse 24 (čp. 990) v Jablonci nad Nisou. Projektoval kostel Navštívení Panny Marie 
v Lučanech nad Nisou, v roce 1887 exportní dům Carl Augusta Schmidta v Jablonci nad Nisou, v roce 1887 
měšťanský dům „Vila Dressler“ v Jablonci nad Nisou, exportní dům Josefa Möllera v Jablonci nad Nisou, v roce 
1896 tělocvičnu německých turnerů v Jablonci nad Nisou, v roce 1887 vilu čp.28 právníka Karla Krale.  
17
 SOkA Jablonec nad Nisou, Archiv obce Kokonín, cit. v pozn. 13. 
18
 KITTEL, Johann Josef Anton Eleazar. Kukan in früheren Zeiten: Schilderungen der Ortsverhältnisse im vorigen 
Jahrhundert. [Kukan]: Gesellschaft für Ortsgeschichtliche Sammlung Kukan, 1934, s. 19. 
9 
 
hřbitova bylo zahájeno jednání určené komise o založení hřbitova s c. k. okresním 
hejtmanstvím v Jablonci nad Nisou v čele s baronem Johannem Vraždou z Kunvaldu. Dne 11. 
září 1880 byla okresním hejtmanstvím výstavba hřbitova povolena.19 Architekt Franz Hasler 
vypracoval v září 1880 rozpočet stavby hřbitova.20 Následně v listopadu 1880 pětičlenný 
„Výbor pro zkoušku propočtu nákladů a ustanovení stavební podoby výstavby hřbitova v 
Kokoníně“ hodnotil náklady dle předložených rozpočtů na výstavbu hřbitova a popsal jeho 
budoucí stavební podobu. Výbor hodnotil také rozpočty na oplocení areálu hřbitova. Haslerův 
rozpočet na kamennou hřbitovní zeď byl vypočítán na sumu 2901 zlatých 37 krejcarů. 
Vzhledem k finanční situaci obce a řešení dalších záležitostí nebyl tento rozpočet přijat. Druhý 
návrh pocházel od Franze Ulbricha. Šlo o dřevěný plaňkový plot osazený po jednotlivých 
polích do kamenných sloupků. Nátěr měl stát jen 680 zlatých, kamenné sloupy 140 zlatých. 
Třetí rozpočet na zhotovení plotu připravil Matthias Stix. Šlo o levnější plot za 326 zlatých. 
Členové výboru se dohodli na dřevěném plotě s kamennými sloupy. U spodní strany areálu 
měla stát kamenná zeď s železnou bránou. Uprostřed hřbitova měl být vztyčen kříž se soklem 
ze žuly a litinovým křížem. V horní části areálu měl stát hřbitovní domek o vnitřním prostoru 4 
m2. Areál měl být vytyčen čtyřmi mezníky. Vše dohromady mělo vyjít na sumu 1400 zlatých.21 
Návrh hřbitovního domku s podrobným rozpočtem prací vytvořil v lednu roku 1881 opět 
Franz Hasler [2]. Součástí byl rozpočet zednických a kamenických prací a také rozpočet na 
osazení sloupů vstupní brány. Tyto práce byly projednány na zasedání v únoru 1881.22 
Členové výboru pro výstavbu hřbitova nakonec rozhodli o následujících pracích takto: brána 
měla být dřevěná osazená do kamenných sloupů. 42 kamenných sloupků 160 cm dlouhých a 
dva sloupky po bránu měl dodat Josef Lorenz z Kokonína. 1100 planěk a 41 latí mělo být 
objednáno v Potočné, truhlářské práce na vyhotovení čtyřmetrových polí a usazení sloupů měl 
převzít Anton Zappe. Plot měl být hotov do konce května 1881.23 V březnu 1881 projednával 
výbor dva nabízené rozpočty márnice – jeden od Franze Haslera z Jablonce za 880 zlatých a 88 
                                                          
19
 SOkA Jablonec nad Nisou, Archiv obce Kokonín, cit. v pozn. 13. 
20
 Tamtéž.  
21
 Tamtéž. Comitee zur Prüfung des Kostenüberschlages und Feststellung der Bauart Friedhofbau in Kukan, 
členové výboru: Franz Ulbrich, Rudolf Karas, Matthias Stix, Josef Posselt, Johann Kittel. Viz Protokolu ze zasedání 
v lokále Matthiase Stixe dne 10. listopadu 1880.   
22
 Tamtéž.  
23
 Tamtéž. Nátěr plotu zatím nebyl projednáván. Viz Protokol ze zasedání členů výboru (Comitee Mitglieder) pro 
výstavbu hřbitova ze dne 5. února 1881.  
10 
 
krejcarů a druhý od jeho jabloneckého konkurenta Antona Womatschky za 650 zlatých.24 
Nakonec byla márnice se šindelovou střechou vystavěna Antonem Womatschkou.25 O měsíc 
později, v dubnu 1881 probíhala jednání ohledně rozpočtu na zhotovení železného krucifixu 
pro centrální hřbitovní kříž. Oslovena byla liberecká firma „Johann Andreas Frank“. V červnu 
téhož roku natřel Anton Zappe plot. Nátěr byl proveden ve stříbrošedém odstínu a špičky 
planěk bíle.26 V červenci řešil výbor návrh norem (statut) pohřbívání. Šlo například 
vypracování hřbitovního plánu hrobů podle náčrtu oddělení od Mathiase Stixe, taxy poplatků 
za hrobová místa a hroby. Řešen byl také prodej hřbitovních míst u zdi o délce 3 m a šířce 1,5 
m, dále poplatek za prodej metru čtverečního – 2 zlaté 50 krejcarů, hřbitovní taxa pro hrobky 
– 5 zlatých, pro hroby: dětský hrob – 2 zlaté 50 krejcarů, dospělý hrob – 3 zlaté. Stanoveny 
byly poplatky za užití umíráčku a zvonků – 20 krejcarů, poplatek za zvoníka při vyzvánění 
umíráčku na pohřbu – 50 krejcarů.27 V tuto dobu bylo ještě rozhodnuto o zakoupení lucerny 
ke hřbitovnímu kříži za cenu 17 zlatých.28  
V průběhu léta roku 1881 byla postavena márnice a hřbitovní kříž.29 Kamenné sloupy brány 
osadil Anton Zappe a brána v nich usazená byla zhotovena ze dřeva.30 Dne 6. srpna 1881 byl 
připraven na základě požadavku c. k. hejtmanství koncept pohřebního řádu nového hřbitova 
obcí. 25. srpna 1881 byl tento koncept poslán ještě k projednání c. k. okresnímu 
hejtmanství.31 Na základě obecní schůze dne 14. srpna byla vypsána nabídka na obsazení 
místa hrobníka. Z deseti zájemců byl vybrán Franz Neumann pomocný kameník z Vrkoslavic. 
2. října 1881 byla sepsána smlouva mezi ním a obcí s jeho povinnostmi.32  
Hřbitov založený jako interkonfesijní byl komisí zkolaudován v sobotu 30. července 1881.33  
Stavební náklady na výstavbu hřbitova činily celkem téměř 2 000 zlatých.34 Ze 
                                                          
24
 Stavitel Anton Womatschka, který bydlel v Mozartgasse čp. 13 v Jablonci nad Nisou, vystavěl kokonínskou kapli 
i německou školu v Kokoníně.  
K rozpočtům viz Protokol ze schůze ze dne 11. 3. 1881 konané v lokále Matthiase Stixe za účelem projednání 
nákladů výstavby márnice. SOkA Jablonec nad Nisou, Archiv obce Kokonín, cit. v pozn. 13. 
25
 Tamtéž. 
26
 Tamtéž. Protokol ze schůze ze dne 27. 6. 1881 konané v lokále Matthiase Stixe ohledně předání natěračských 
prací.   
27
 Tamtéž. Protokol ze schůze ze dne 5. 7. 1881 konané v lokále Matthiase Stixe ohledně záležitostí hřbitova.  
28
 Tamtéž. 
29
 Reichenberger Tagblatt č. 136, 23. 10. 1881, s. 4. 
30
 SOkA Jablonec nad Nisou, Archiv obce Kokonín, cit. v pozn. 13. 
31
 Tamtéž. Pohřební řád byl projednán na zasedání 9. 8. 1881 jako Beerdigunsordnung auf de NeuErbauten 
Friedhofe in Kukan.  
32
 Tamtéž. 
33
 Tamtéž.  
34
 LILIE, cit. v pozn. 14, s. 530. 
11 
 
sumárního rozpočtu je patrné, že kamenické práce na sloupech stály 139 zlatých 50 krejcarů, 
výroba plotu stála 469 zlatých 51 krejcarů a podílel se na ni truhlář Anton Zappe a kovářské 
práce provedl Franz Scholze. Za márnici dostal 650 zlatých stavitel Anton Womatschka. Dále 
byly pořízeny církevní paramenta a rekvizity za 50 zlatých 53 krejcarů.35 Kamenný sokl 
centrálního kříže ze žuly zhotovil kameník Karl Hübner z Lukášova podle předloženého 
nákresu za 170 zlatých [3] a kříž s korpusem Ukřižovaného odlila železářská firma „Johann 
Andreas Frank“ z Liberce za 33 zlatých 50 krejcarů – podle vzorníkové položky č. 2, korpus 
Ukřižovaného byl posléze pozlacen [4]. Kříž měl výšku 9, 4 stopy - tedy cca 2, 87 metru.36  
Obec Kokonín měla požadavek, aby bylo na hřbitově zřízeno separované oddělení pro 
nepokřtěné děti, pro sebevrahy a také pro jinak smýšlející.  
Vysvěcení hřbitova řešila obec s litoměřickou biskupskou konzistoří a farním úřadem 
v Jablonci nad Nisou, kam podala žádost o vysvěcení. Na návrh Maxe Stixe byl mezitím na 
obecní radě hřbitov schválen jako nekonfesní, což bylo u silně katolické obce Kokonín chápáno 
s podivem. Ta totiž hřbitov považovala za interkonfesijní. Jednání bylo z těchto důvodů velmi 
problematické. Obec se alespoň snažila dojednat s litoměřickou konzistoří vysvěcení 
centrálního kříže. I to bylo ale zamítnuto.37  
Dne 14. září 1881 povolilo c. k. okresní hejtmanství v Jablonci užívání kokonínského hřbitova. 
Slavnostní otevření proběhlo na základě rozhodnutí obecního představenstva ze dne 27. září 
1881 nakonec v neděli 9. října 1881 za účasti místních spolků, školní mládeže a zpěvu dvou 
písní zpěváckým spolkem, poté pronesl řeč Johann Kittel z čp. 106.38 Bylo přizváno i místní 
zastupitelstvo z Vrkoslavic.39 Dne 25. září 1881 vydala obec nabídku pro občany s informacemi 
k pořízení hrobových míst a z toho vyplývajících poplatků.40 Podle dochovaného seznamu 
zemřelých z roku 1882 proběhl prvním pohřeb již před slavnostním otevřením hřbitova – 6. 
října 1881. Jednalo se o dvouletého Richarda Karase (zemř. na spálu), syna obecního 
                                                          
35
 SOkA Jablonec nad Nisou, Archiv obce Kokonín, cit. v pozn 13.  
36
 Tamtéž. Protokol ze zasedání členů výboru (Comitee Mitglieder) pro výstavbu hřbitova ze dne 5. února 1881. 
Podrobnosti k odlití kříže uvádí zaslaná obchodní nóta: „Memorandum von Joh. Andr. Frank 13. April 1881“.  
37
 SOkA Jablonec nad Nisou, FÚ Jablonec nad Nisou, inv. č. 112, kt. 2. K problematickému jednání ohledně 
vysvěcení viz Reichenberger Tagblatt č. 136, 23. 10. 1881, s. 4; Reichenberger Tagblatt, č. 142, 30. 10. 1881, s. 4-
5. 
38
 Reichenberger Tagblatt č. 136, 23. 10. 1881, s. 4; K příležitosti slavnostního otevření hřbitova v Kokoníně byl 
vytvořen seznam pozvaných z Kokonína a Vrkoslavic viz SOkA Jablonec nad Nisou, Archiv obce Kokonín, cit. 
v pozn. 13.  
39
 Tamtéž. „Einladung Eine Löbl. Ortsvertretung Seideschwanz ze dne 7. října 1881“.  
40
 Tamtéž. 
12 
 
představitele a obchodníka z čp. 107 Rudolfa Karase.41 Podle tohoto dochovaného seznamu 
byli prvními kupujícími rodových míst v roce 1881: 1. Rudolf Karas, 2. Franz Josef Kittel, 3. 
Josef Prade; v roce 1882: 4. Anton Zappe, 5. Franz Simm, 6. Franz Hübner; v roce 1883: 7. Max 
Stix, 8. Johann Peukert, 9. Adolf Simm, 10. Anton Kittel, 11. Josef Zappe, 12. Joh. Kittel, 13. 
Josef Ulbrich, 14. Anton Fiedler.42 V říjnu 1882 bylo obsazeno místo chóristy u pohřbu 
učitelem Antonem Tschakertem.43 Chórista měl na starosti záležitosti hudby u pohřbu. V této 
souvislosti byly stanoveny církevní taxy za rekviem, mši a obětní průvod a máry.44  
28. října 1884 došlo k připojení pruhu sousední parcely č. 384/4 v rozsahu 95 čtverečných 
sáhů od Stefana Jägera ke stávající hřbitovní parcele č. 371/5. Uvedený pruh parcely patřil 
k nemovitosti Stefana Jägera čp. 141.45 V březnu 1885 se na schůzi dohodlo obecní 
představenstvo na vypracování nového hřbitovního řádu, kde bude popsán právní titul 
hřbitova a určen hřbitovní dohled, pro nějž byla stanovena pětičlenná komise, která 
spravovala hřbitovní fond. V dubnu v roce 1885 členové komise k poradě ohledně hřbitovního 
řádu utvořili hřbitovní komisi ve složení Johann Kittel – starosta, Franz Ulbrich, Matthias Stix, 
Franz Hübner, Anton Fiedler.46 Scházeli se pravidelně v podvečer v obecní kanceláři nebo 
v hostinci Matthiase Stixe a řešili různé záležitosti týkající se hřbitova, které popisují protokoly 
z jednání dochované z let 1885–1917.47 Prvním z nich byl v 1885 hřbitovní řád schválený 
okresním hejtmanstvím, který byl vydán dne 8. 5. 1885 pod názvem „Verordnung über den 
Friedhof in Kukan“ se základním kapitálem z poplatků.48 V září a říjnu vyřešili ustanovení 
pořadí číslování hrobek od vstupní brány a číslování hrobových míst a rohových hrobů. Dále 
projednávali vložení žulového prahu u vstupní brány, obsazení chórového regenta a 
kostelníka, rozdělení plochy na čtyři hřbitovní pole, dosazení hrobníka pana Franze, současně 
řešili listiny ohledně prodeje 22 rodových hrobových míst.49 Na obecním zasedání z května 
1885 byl založen hřbitovní udržovací fond, sestávající z poplatků za hrobky a řadové hroby. 
Schválen byl c. k. okresním hejtmanstvím v rámci schválení hřbitovního řádu dne 25. července 
                                                          
41
 Tamtéž. 
42
 SOkA Jablonec nad Nisou, Archiv obce Kokonín, cit. v pozn. 13.  
43
 Anton Tschakert nahradil odchozího chóristu Josefa Jägera. 
44
 Protokol ze dne 19. 10. 1881 ohledně záležitosti obsazení chorektora a převzetí místa Antonem Tschakertem. 
Viz SOkA Jablonec nad Nisou, Archiv obce Kokonín, cit. v pozn. 13.  
45
 SOkA Jablonec nad Nisou, Archiv obce Kokonín, Inventář majetku obce 1858–1904, kn. 87. 
46
 SOkA Jablonec nad Nisou, Archiv obce Kokonín, složka Sitzungsprotokolle XII/2, nezpracováno. 
47
 Tamtéž.  
48
 Verordnung über den Friedhof in Kukan, Gablonz 1885. SOkA Jablonec nad Nisou, Archiv obce Kokonín, složka 
Friedhofsordnung XII/5, nezpracováno. 
49
 SOkA Jablonec nad Nisou, Archiv obce Kokonín, cit. v pozn. 46.  
13 
 
1885.50 Dne 4. února 1886 vznikl evidenční seznam majitelů 22 obsazených míst z počtu 29 
míst pro výstavbu rodinných hrobek.51 Ve spojitosti s tím zřejmě vznikl nedatovaný náčrt 
plánu původní ještě nerozšířené plochy od architekta Franze Haslera, který zaznamenal 
rozmístění 38 očíslovaných hrobek u zdi, včetně výše uvedených 22 obsazených míst se  
jmény majitelů a jejich bydlištěm. V sekcích vytyčených polí pro řadové hroby byla označena 
místa vyčleněná pro dětské hroby.52 Vymezená hřbitovní plocha končila v šikmé linii za 
márnicí a hřbitovní kříž tvořil přímo střed hřbitova [5]. V červenci ve stejném roce bylo řešeno 
založení studny nebo vodovodu. Komise byla pro rumpálovou pumpu ve východním rohu u 
hřbitovního domku čp. 200 a v říjnu 1886 ji převzala od výrobce studen Augusta Marxe 
z Jablonce.53  
Pro následující období obsazování hřbitova od konce 80. let 19. století až 30. let 20. století 
jsou dochovány stavební spisy 38 hrobek, jejichž výstavbu či přestavbu projednával a 
povoloval obecní úřad.  
V průběhu let docházelo v obci k nárůstu obyvatel, ale i k nárůstu počtu zemřelých osob.54 
Z tohoto důvodu se v roce 1891 otevřela se otázka nutnosti rozšíření hřbitova. Současně byla 
vytvořena z matrik statistika úmrtí v letech 1882–1890. Na základě dalšího jednání o rozšíření 
hřbitova došlo ke sloučení parcel a k jejich označení jako č. 371/5. Celá tato parcela č. 371/5 
byla zapsána jako hřbitov.55 Hřbitov byl rozšířen směrem k jihu – na východní a západní straně 
o 11 polí plotu (1 pole v délce 4 metry). Nová linie, která uzavírala hřbitov, byla vytvořena 
přenesením původního ohrazení. Sloupy vyhotovil hrobník a laťový plot byl přenesen 
truhlářem Hilgerem.56 Na základě výnosu obce z 24. dubna 1891 bylo rozhodnuto o 
přikoupení další parcely. Podle smlouvy z 31. prosince 1891 (4. ledna 1892) byla obcí Kokonín 
ještě zakoupena parcela č. 384/6 o rozloze 168 čtverečných sáhů od Josefa Jägera z čp. 141 za 
484 zlatých. Nákup byl pokryt ze hřbitovního fondu. Touto parcelou byl rozšířen hřbitov o úzký 
pás po celé jeho délce na východní straně. C. k. okresní hejtmanství povolilo užívání plochy až 
                                                          
50
 SOkA Jablonec nad Nisou, Archiv obce Kokonín, cit. v pozn. 45.  
51
 SOkA Jablonec nad Nisou, Archiv obce Kokonín, složka Erbbegräbnisstätten VIII/7, nezpracováno. 
52
 Magistrát města Jablonce nad Nisou, stavební archiv, složka plány hřbitovů, Friedhofslagerplan für Gemeinde 
zu Kukan, nedatováno, xerokopie. 
53
 SOkA Jablonec nad Nisou, Archiv obce Kokonín, cit. v pozn. 46.  
54
 V roce 1880 měla obec 1416 obyvatel, 32 obyvatel zemřelo. V roce 1891 narostl počet obyvatel na 1741 a 
zemřelo 56 osob. 
55
 SOkA Jablonec nad Nisou, Archiv obce Kokonín, cit. v pozn. 13.  
56
 SOkA Jablonec nad Nisou, Archiv obce Kokonín, cit. v pozn. 45; SOkA Jablonec nad Nisou, Archiv obce Kokonín, 
cit. v pozn. 13.  
14 
 
dne 31. května 1893.57  Již od září 1891 byla projednávána úprava márnice. Plán její úpravy – 
prodloužení a zvýšení stavby, osazení věžičky a s tím spojené zakrytí komínu vypracoval 
jablonecký stavitel Emilian Herbig,58 a to včetně návrhu rozpočtu této přestavby za cenu 989, 
50 zlatých.59  
V květnu v roce 1895 se plánovalo osázení hřbitova zelení a k podzimu téhož roku mělo být 
křížení hlavních cest osázeno lípami. V červenci 1895 byl hřbitovní kříž opatřen tabulkou 
z tmavého švédského syenitu vyrobenou firmou Novak & Thorsch za 52 zlatých s nápisem na 
osmi řádcích: „Der Ort, wo in dem Schoß / der Erde, / In Stille ruh´t des Leibes Staub / Sei uns 
ein Heiligthum und / werde / Wie eines kalten Frevels Raub / Es ist ja Saat von Gott gesät‘ / 
Die neu zum Leben aufersteh´t.“60 Podstavec byl natřen světle šedou barvou a doplněn 
lucernou.61 V říjnu v roce 1896 se komise zabývala obnovou poškozené vchodové brány, která 
měla být vyhotovena opět z dřevěných latí. Současně bylo řešeno zprovoznění vodovodu se 
studnou s pumpou firmou Weiss z Rychnova. V roce 1898 byl stavební firmou Heinrich 
Seidemann jun. z Jablonce nad Nisou připraven rozpočet hřbitovní pumpy a potrubí ke 
studni.62 Vodní nádrž o objemu 4 m3 měla být z hrubého kamene s obkladem podle cenové 
nabídky od místního kameníka Augusta Augsta, nebo stavitele Eduarda Seibotha z Jablonce, 
jenž ji navrhl z cihel opatřených cementovou omítkou. Vybrán byl druhý návrh, a to kvůli 
výhodnější ceně ve výši 90 zlatých. Okraj nádrže měl být ohrazen železnou ohrádkou, 
k zalévání byly pořízeny dvě železné konve.63 V roce 1899 potřebovala podle vyjádření 
hrobníka cesta doplnit nový písek, dále bylo nutné opatřit konvici na zalévání hrobů a opravit 
a natřít poškozený a omšelý plot. V této době hrobník také pokládal za nutné pořídit varovnou 
ceduli zákazem běhání psů a potloukání dětí na hřbitově.64 V roce 1900 byl potřeba nabarvit 
nápis na márnici, což provedl Vincenz Jäger, který podal také návrh na nátěr plotu. Ten ovšem 
na základě levnější cenové nabídky Joseph Stecker. Za 119 zlatých a 60 krejcarů natřel kromě 
                                                          
57
 SOkA Jablonec nad Nisou, Archiv obce Kokonín, cit. v pozn. 13.  
58
 Emilian Herbig byl rodákem z Vratislavic a působil jako městský stavitel v Jablonci nad Nisou. Absolvoval 
stavební mistrovskou školu na Státní průmyslové škole v Liberci (1878–1879). Jeho stavební firma, která patřila k 
největším na Jablonecku, působila ještě ve 30. letech 20. století. Stavěl mimo jiné starokatolický kostel v Jablonci 
nad Nisou. 
59
 SOkA Jablonec nad Nisou, Archiv obce Kokonín, cit. v pozn. 13; SOkA Jablonec nad Nisou, Archiv obce Kokonín, 
cit. v pozn. 46. 
60
 Tamtéž; přepis nápisu viz KLEIN, cit. v pozn. 8, s. 302. 
61
 SOkA Jablonec nad Nisou, Archiv obce Kokonín, cit. v pozn. 46. 
62
 SOkA Jablonec nad Nisou, Archiv obce Kokonín, cit. v pozn. 13.  
63
 Viz Zpráva ze zasedání hřbitovní komise v obecní kanceláři ze dne 27. května 1898. SOkA Jablonec nad Nisou, 
Archiv obce Kokonín, cit. v pozn. 46. 
64
 Tamtéž. Zpráva z jednání hřbitovní komise na hřbitově ze dne 9. června 1899.  
15 
 
plotu také dveře, okna a vnitřek márnice. Klempíř Fleischmann zhotovil za 11 zlatých dvě 
lucerny na sloupy u brány.65  
V srpnu 1900 odstoupil hrobník Franz Neumann a bylo potřeba podat nabídku na jeho 
místo.66 Novým hrobníkem se na základě výběru z deseti uchazečů stal Wilhelm Lang (*1872) 
pomocný pasíř z Kokonína čp. 187.67 V roce 1902 byla provedena údržba hřbitovních cest 
z písku. V roce 1908 bylo potřeba opravit poškozené podkroví, čelní a západní stěnu márnice a 
opatřit jí novým nátěrem. Dále bylo potřeba zpevnit přístupové schody do márnice.68  Objevila 
se také nutnost opravit centrální hřbitovní kříž.69  
Z počátku 20. století se zachoval obecní inventář, podle nějž příslušenství hřbitova zahrnovalo: 
čtyřkolový pohřební vůz, tři trakaře, nosítka, pokrývky na nosítka, malé lopatky, čtyři dřevěné 
schránky, kropicí konve, motyku, rýč, lopatu, kladivo, dvě lucerny na sloupech brány.70  
V roce 1908 bylo nabízeno obcí k prodeji pět zbývajících volných rodinných hrobových míst na 
jižní straně hřbitova, jednalo se o č. 61, 62, 63, 64. Na východní straně bylo ještě volné č. 38. 
Mezi hrobkami na jižní straně bylo ponecháno volné místo pro vstupní otvor široký 2 metry. 
Rodinné hrobky na jižní straně proto mohly délku pouze 3,75 m. Jejich vyvolávací cena činila 5 
korun za metr. Kupujícími byli Rudolf Zappe, Josef Rössler, Wilhelm Emil Kittel, Wilhelm 
Flanderka a Josef Pilz.71  
K roku 1908 je v adresáři Kokonína jmenováno složení hřbitovní komise: Johann Kittel – 
předseda, členové: Wilhelm Bergmann, Hermann Fleischmann, Wilhelm Ullrich a Edmund 
Karas.72 Od roku 1911 byla projednávána změna hřbitovního řádu a úpravy nových sazeb 
poplatků.73 V roce 1912 opravil hrobník Wilhelm Lang centrální kříž. Podstavec omyl a natřel 
                                                          
65
 Viz Zpráva z jednání hřbitovní komise na hřbitově ze dne 5. prosince 1899. SOkA Jablonec nad Nisou, Archiv 
obce Kokonín, cit. v pozn. 46. K lucernám viz Zpráva ze zasedání hřbitovní komise v hostinci U Pyramidy ze 
dne 14. 8. 1900. Tamtéž. 
66
 Tamtéž. Zpráva ze zasedání hřbitovní komise v hostinci U Pyramidy ze dne 14. 8. 1900.  
67
 Tamtéž. Zpráva ze zasedání hřbitovní komise ze dne 27. září a 2. října 1900.  
68
 Tamtéž. Zpráva ze zasedání hřbitovní komise v obecní kanceláři ze dne 22. dubna 1908.  
69
 Tamtéž. Zpráva ze zasedání hřbitovní komise v obecní kanceláři dne 22. dubna 1908. 
70
 SOkA Jablonec nad Nisou, Archiv obce Kokonín, Inventář majetku obce 1858–1904, kn. 87. 
71
 K prodeji 5 volných míst pro rodinné hrobky včetně přehledu kupujících a jejich nabídek viz Zpráva ze zasedání 
hřbitovní komise v obecní kanceláři ze dne 19. června 1908. Tamtéž.  
72
 STRACKE, Adolf. Adressbuch der Gemeinde Kukan, Gablonz 1908, s. 4. 
73
 Ke změně hřbitovního řádu viz Zpráva ze zasedání hřbitovní komise ze dne 14. října 1911 v obecní kanceláři. 
SOkA Jablonec nad Nisou, Archiv obce Kokonín, cit. v pozn. 46.  
16 
 
barvou ve stříbrnošedém tónu, železný kříž opatřil hnědým nátěrem. V této době bylo 
potřeba položit úzké obrubníky na okrajích hlavní cesty od vstupní brány k márnici.74  
Volný roh, který byl dosud ponechán v jihozápadním rohu, chtěla obec využít jako urnové 
pole.75 V roce 1913 byly potřeba upravit hřbitovní cesty. Jejich okraje měly být z kamenných 
kostek nebo z cementových obrubníků. Dále bylo nutné opravit některé hroby poškozené 
vichřicí. V roce 1913 byl vydán vlastním nákladem obce nový tištěný hřbitovní řád 
„Friedhofsordnung der Gemeinde Kukan“.76 V roce 1914 bylo potřeba zajistit 4–5 fůr písku 
pro znovuzřízení hřbitovních cest, novou konvici na zalévání, opravit střešní římsy na márnici, 
novou horní bránu natřít térem, odkladiště suti a zbytků starých náhrobků odklidit od márnice 
a vstupní brány. V rámci opravy hlavní hřbitovní cesty měly být vytvořeny obrubníky z 
kamenných kostek.77 V roce 1917 byly repasovány dveře márnice.78 Pro další období zhruba 
čtyř let 1918–1922 nejsou zachovány protokoly z jednání hřbitovní komise. V letech 1921–
1980 byla vedena kokonínská hřbitovní matrika s podrobnými záznamy zesnulých osob.79 Pro 
zprávy za zasedání nově zřízené tzv. Friedhofs- und Kultus- Komise (hřbitovní a církevní 
komise) za nového starosty a učitele Eduarda Filipetze byla od roku 1923 zavedena kniha 
začínající prvním zasedáním dne 20. října. Poslední záznam, pochází z 6. prosince 1938.80 
Komise od této doby řešila nejen záležitosti týkající se hřbitova, ale rovněž i kaple a jejího 
vybavení a obsazování zdejších církevních funkcí. V roce 1923 se zabývala potřebou opravy 
varhany a úpravy místa pro liturgická roucha.81 V roce 1924 vyvstala opět potřeba opravit 
márnici, centrální kříž a malou bránu. Práce měl provádět stavitel Adolf Richter. Proběhl také 
nátěr oken, dveří, fasády včetně říms márnice. Centrální kříž byl obnoven Emilem Peukertem. 
U vstupní brány byly umístěny kamenné sloupy a branka se mohla vrátit zpět, tyto práce 
obstaral také Adolf Richter. Dalším úkolem bylo sestavení inventáře věcí hřbitova a kaple.82 
V roce 1924 bylo rozhodnuto o vydláždění cesty dlaždičem Rewaldem z Jablonce, který 
                                                          
74
Viz Zpráva ze zasedání hřbitovní komise v obecní kanceláři ze dne 17. července 1912. SOkA Jablonec nad Nisou, 
Archiv obce Kokonín, cit. v pozn. 46.  
75
 Tamtéž. Protokol ze zasedání hřbitovní komise v kanceláři ze dne 25. dubna 1913.  
76
 Tamtéž.  
77
 Viz Protokol ze zasedání hřbitovní komise ze dne 5. května 1914. Tamtéž. 
78
 Viz Protokol ze zasedání hřbitovní správy v obecní kanceláři ze dne 12. září 1917. Tamtéž.  
79
 Magistrát města Jablonce, stavební archiv – složka Hřbitovní knihy, Kokonín, Hřbitovní matrika 1921–1980. 
80
 SOkA Jablonec nad Nisou, fond Archiv obce Kokonín, inv. č. 16, kniha č. 10 – Protokoly ze zasedání hřbitovní a 
církevní komise, 1923–1938. 
81
 Viz Zpráva ze zasedání hřbitovní a kulturní komise ze dne 17. října 1923. Tamtéž.  
82
 Viz Zpráva ze zasedání hřbitovní komise ze dne 16. května 1924. Tamtéž.  
17 
 
předložil jeho plán v šířce vydláždění 160–180 cm.83 V roce 1925 opravil kovář Rößlera malou 
branku. V témže roce byly vydlážděny cesty žulovými kostkami. Kolem centrálního kříže měly 
být vysazeny čtyři stromy.84 V roce 1929 byla pořízena čísla na hrobová místa a bylo 
rozhodnuto o vytvoření nové brány.85 V roce 1930 byla řešena opět otázka rozšíření hřbitova, 
či založení urnového háje, dále nátěr stěn márnice.86 V roce 1934 byly opraveny a natřeny 
dveře na márnici, vyměněn nový zámek a opravena spodní hřbitovní brána. Provizorně – na 
jeden rok bylo obsazeno místo hrobníka Hermannem Simmem. V roce 1936 byla otevřena 
otázka v záležitosti zřízení urnových hájů v Kokoníně, Vrkoslavicích a Lučanech nad Nisou. 
V Kokoníně již rozhodnutí o zřízení urnového háje padlo před delší dobou na základě 
intervence Německé spolku pro zpopelnění „Plamenů“ (Deutscher Verein für Feuerbestattung 
„Die Flamme“) v Jablonci nad Nisou, ale k jeho uskutečnění do té doby nedošlo.87 Urnový háj 
se řešil ještě v roce 1938 a realizován měl být v roce 1939.88 Podle informací z místních zdrojů 
byl zřízen urnový háj teprve v letech 1965–1968.89 
Většina zdejších německých obyvatel byla katolického vyznání. Poslední rozloučení se 
zesnulými probíhalo nejčastěji v kokonínské kapli sv. Antonína Paduánského. Smuteční 
oznámení významnějších obyvatel Kokonína byla otištěna v jabloneckém denním tisku 
Gablonzer Anzeiger nebo Gablonzer Tagblatt. Na začátku 20. století zařizovala záležitosti 
pohřbů nejčastěji místní firma pohřební ústav Antona Rösslera „I. Kukaner konz. 
Leichenbestattungsanstalt des Anton Rössler“ sídlící v čp. 368. Pozůstalí měli možnost připlatit 
si za hudební doprovod,90 mši, zvonění umíráčkem, případně za obětní průvod.91  
Podoba hřbitova se v průběhu času výrazně proměnila [5, 6]. Ze staršího období je 
zdokumentován až počátek 20. století, kdy je hřbitov patrný na dálkových panoramatických 
pohledech na obec, jíž fotograficky zachycoval malíř a fotograf Franz Simm [7, 8]. Na těchto 
fotografiích je zřetelné, že horní část hřbitova byla obsazena jen ve velmi malé míře. V roce 
1988 dokumentoval hřbitov badatel a rodák z Kokonína bydlící v Mnichově Dieter Klein pro 
                                                          
83
 Viz Zpráva ze zasedání hřbitovní komise ze dne 7. listopadu 1924. SOkA Jablonec nad Nisou, fond Archiv obce 
Kokonín, cit. v pozn. 80.  
84
 Viz Zpráva ze zasedání hřbitovní komise ze dne 16. září 1925. Tamtéž.  
85
 Viz Zpráva ze zasedání hřbitovní komise ze dne 12. května 1929. Tamtéž. 
86
 Viz Zpráva ze zasedání hřbitovní komise ze dne 13. března 1930. Tamtéž. 
87
 K otázce urnového háje v Kokoníně viz Gablonzer Tagblatt, roč. 45, č. 80, 20. 3. 1936, s. 7. 
88
 Viz Zpráva ze zasedání hřbitovní komise ze dne 6. prosince 1938. SOkA Jablonec nad Nisou, fond Archiv obce 
Kokonín, cit. v pozn. 80. 
89
 Hřbitov, cit. v pozn. 2. 
90
 Poplatky za tuto službu byly odstupňované podle počtu zpěváků a hudebníků. 
91
 Již podrobněji zmíněno výše v textu. 
18 
 
svou publikaci o kulturních památkách Jablonecka. Později – v roce 2002 byl hřbitov 
dokumentován pracovníkem Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou Petrem Novým, který 
zachytil stav většiny rodinných hrobek po obvodu areálu hřbitova92  
Hrobky z období z 90 let 19. století a počátku 20. století mají honosněji a zdobněji 
architektonicky zpracované zadní stěny. Ty jsou opatřené různými zdobnými detaily, 
rostlinnou ornamentikou a symbolikou typickou pro sepulkrální díla tohoto období. Mohou 
nést sochařskou figurální výzdobu. Součástí bylo také zdobné kovové ohrazení, dochované 
dnes již jen ve velmi malé míře. Díla z  období počátku 20. století využívají masivní žulovou 
hmotu, jíž doplňuje sochařská figurální výzdoba – například postava žehnajícího Krista, 
poutníka či plačky. Typické jsou také dekorativní litinové prvky. Mladší produkce – z období 
30. let je pojednána jednodušším způsobem. Jedná se převážně o hladce omítané zadní stěny 
s minimem zdobných prvků.  
 
 
                                                          
92
 Soukromý fotoarchiv PhDr. Petra Nového.  
19 
 
 
1. Kokonín, projekt hřbitova, 1879. SOkA Jablonec nad Nisou, Archiv obce Kokonín, složka 
Erbbegräbnisstätten VIII /7, nezpracováno. 
 
20 
 
 
2. Kokonín, návrh hřbitovního domku, Franz Hasler, 1881.  SOkA Jablonec nad Nisou, Archiv obce 
Kokonín, složka Erbbegräbnisstätten VIII /7, nezpracováno.  
21 
 
 
3. Kokonín, návrh soklu centrálního kříže, 1881. SOkA Jablonec nad Nisou, Archiv obce Kokonín, složka 
Akten über Friedhofserweiterung XII/3, nezpracováno. 
 
22 
 
 
4. Kokonín, návrh centrálního kříže, 1881. SOkA Jablonec nad Nisou, Archiv obce Kokonín, složka Akten 
über Friedhofserweiterung XII/3, nezpracováno. 
 
23 
 
 
5. Kokonín, areál hřbitova k roku 1886, Franz Hasler. Magistrát města Jablonce nad Nisou, stavební 
archiv, složka plány hřbitovů, Friedhofslagerplan für Gemeinde zu Kukan, nedatováno, xerokopie. 
24 
 
 
5. Kokonín, areál hřbitova k roku 1928. Magistrát města Jablonce, stavební archiv, složka plány 
hřbitovů, Kokonín pole A-B, nedatováno. 
 
25 
 
 
6. Kokonín, areál hřbitova k roku 1928. Magistrát města Jablonce, stavební archiv, složka plány 
hřbitovů, Kokonín pole C-D, nedatováno. 
26 
 
 
    7. Kokonín, celkový pohled na obec, kolem roku 1900, Franz Simm. Reprofoto z: STRNAD, Jan  
    a  František PADRTA. Dobové fotografie Jablonecka. Jablonce nad Nisou, 1999, s. 106. 
 
 
8. Kokonín, celkový pohled na obec se hřbitovem, kolem roku 1900, Franz Simm. SOkA Jablonec nad 
Nisou, Sbírka deskových negativů, inv.č. 626. 
27 
 
Kameníci a kamenické dílny 
 
Na hřbitově v Kokoníně jsou zastoupena díla převážně od místních – regionálních 
zpracovatelů.  Častými zpracovateli návrhů v 90. letech 19. století a na počátku 20. století byli 
zednický mistr Wilhelm Herbig z Jablonce nad Nisou, stavitel Emilian Herbig a z Jablonce nad 
Nisou, nejčastěji kamenický mistr August Augst z Kokonína. Ojediněle také kamenický mistr 
Reinhold Czermak z Vrkoslavic, Adolf Richter z Vrkoslavic, stavitel Eduard Patzner z Jablonce 
nad Nisou, Julius Rössler, kameník Philip Nitsch z Liberce nebo sochař Josef. F. Elstner z 
Liberce nebo kameník Johann Huyer ze Smržovky. Ve 30. letech 20. století zde vznikaly 
nejčastěji díla firem sochaře Antona Thorsche z Jablonce nad Nisou, Karla Hübela z Jablonce 
nad Nisou a Alfreda Weisse z Raspenavy. Z přespolních producentů je zastoupen například 
Josef Möller z Fukova. 
 
Philip Nitsch 
Bezesporu zajímavou osobností mezi libereckými kameníky byl Philip Nitsch (resp. Filip Nyč), 
který vzešel z českého prostředí. Narodil se 1. května 1845 do rodiny Bartoloměje Nyče, 
chalupníka v Tříči 40, a Anny, dcery sedláka Josefa Karpíška z Tříče 112. 
Do Liberce přišel patrně už s manželkou Barborou Hortlíkovou ze Sobotky. Nitsch platí za 
dalšího z libereckých kameníků, kteří své tvůrčí období spojili s Ruprechtickou ulicí, ležící na 
dohled bývalé centrální liberecké nekropole. Víme jistě, že v letech 1886–1889 (možná však 
už dříve) žili ve zdejším domě č. 441/11 a v říjnu 1889 se přestěhovali patrně jenom na 
krátkou dobu do Rahmberggasse 303/2 (Rámový vršek). Poté nalézáme rodinu Philipa Nitsche 
až do jeho předčasné smrti 30. května 1895 v domě č. 547/10 na Pavlovické ulici, tedy stále 
nedaleko kamenosochaři zaplněné Ruprechtické. Ještě v červenci po Nitschově skonu se jeho 
vdova z domu odstěhovala.93 
S nejstaršími díly Philipa Nitsche se dnes setkáme na židovském hřbitově v Liberci, kde jeho 
produkci reprezentuje přinejmenším třináct náhrobních kamenů z let 1869–1886.94  
Pravděpodobně nejokázalejší dílo své kariéry vytvořil Nitsch v roce 1889 pro členy rodiny 
Nachtmannovy v Josefově Dole. Gotizující hrobce s pěti nápisovými deskami, na nichž jsou 
                                                          
93
 Od července 1895 do srpna 1899 žila ve Vzdušné 51/18 (Luftgasse) a poté se přestěhovala do Růžodolu. SOkA 
Liberec, AM Liberec, Evidence obyvatel 1900–1938, kt. 288. Tamtéž, duplikáty, kt. 209. 
94
 NPÚ, ÚOP v Liberci, JAKUBEC, Pavel a Petra ŠTERNOVÁ. Katalog náhrobních kamenů židovského hřbitova 
v Liberci.  
28 
 
uvedeni zesnulí z let 1868–1902, vévodí ústřední socha anděla stojící v obloukově zalomené 
nice. Vrcholovou římsu s bohatými gotizujícími dekoracemi nesou čtyři tordované korintské 
sloupy (jeden chybí). Hrobku samotnou zakrývá datovaná železná deska s 
masivními kruhovými úchyty a celý prostor vymezuje dekorativní kovová ohrádka.95 Celé dílo 
je zhotoveno z pískovce, což byl společně s občasně užitým křemičitým nerostem Nitschův 
charakteristický materiál.  
Jistě to není náhodou, že i druhé dílo, které lze označit za to nejlepší z Nitschovy tvorby, stojí 
na josefodolském hřbitově. Rozsáhlou nedatovanou stavbu rodin Hermannovy a Schölerovy 
utváří centrální rizalit s dvojicí korintských sloupů, nesoucích trojúhelný fronton s nápisem 
HIER WALTET FRIEDE a plastikou okřídlených přesýpacích hodin. Hrobka je obdobně jako v 
předchozím případě krytá železným poklopem a vymezená kovovým ohrazením. 
Třetí, opět nedatované dílo na hřbitově vytvořil Nitsch pro rodiny Jäckelových a 
Schnabelových z Antonínova a rodinu Franze Preußlera. Dvě nápisové desky, připevněné na 
žulové stěně vedle centrálního obelisku z křemičitého kamene, jsou výjimečně zhotoveny z 
tmavé leštěné žuly. 
Ze stejné doby jako monument Nachtmannových pochází také hrobka rodin Klingerovy a 
Posseltovy v Lučanech nad Nisou.96 Nitsch zde nezapře své klasicistní období, nadšení pilastry 
a vegetabilními motivy. Do štítu vtělil okřídlenou andělskou hlavu.97 
Dva další náhrobní kameny, které známe ze hřbitovů v Kokoníně a Rynolticích, jsou z hlediska 
komplexního výzkumu Nitschovy tvorby irelevantní, neboť byly adoptovány novými majiteli. 
Platí to přinejmenším u náhrobku Anny Mühl, manželky vrchního učitele, zesnulé v roce 1934 
v Jablonném v Podještědí a pohřbené v Rynolticích. Nástavec se skleněnou nápisovou deskou 
odpovídá době skonu jmenované, ale se spodní částí s Nitschovou signaturou vytváří 
proporčně nevyvážený celek. Autentické je jistě zvolání Wir sehen uns wieder in jenem 
Vaterland, vtesané do podstavce. 
                                                          
95
 Totožná socha se nalézá ještě na náhrobku Wilhelma Mitlehnera z Maxova. Korpus náhrobního kamene je 
ovšem vyroben z režné žuly, nepředpokládáme tedy, že by šlo o Nitschovo dílo. Sochy andělů byly nejspíše 
objednány u jiného dodavatele. 
96
 Uvedené osoby sice zemřely v letech 1863–1914, hrobka však byla s přihlédnutím k založení hřbitova zřízena 
nejdříve po smrti Josefa Klingera v roce 1885. 
97
 Viz též JAKUBCOVÁ, Zuzana a Jana ŠUBRTOVÁ. Hřbitov v Lučanech nad Nisou. K historii pietního areálu, 
několika hrobkám významných lučanských osobností a novodobé firemní kamenické produkci na Jablonecku.  
Fontes Nissae. Prameny Nisy. 2014, XV, 2, s. 24. ISSN 1213-5097.  
29 
 
Pod náhrobním kamenem na kokonínském hřbitově zase odpočívají Johann a Anna Rösslerovi, 
zesnulí v letech 1921 a 1940, tedy dávno po Nitschově smrti. Náhrobek samotný ovšem 
poukazuje na typický Nitschův rukopis (klasicistní tvář, korintské sloupy). 
Pro úplnost nemůžeme opomenout tři náhrobní kameny, nalezené na českém jazykovém 
území. Dva stojí vcelku nepřekvapivě na hřbitově ve Vysokém nad Jizerou. Pod starším z konce 
80. let 19. století odpočívají Marie a Michal Bochovi z Vysokého nad Jizerou a rodina 
Schrötrova. Nitsch také v tomto případě přiznal svou oblibu v dekorativních sloupech, které 
vynášejí rozeklaný fronton s vegetabilní plastikou. Na vysockém hřbitově patří jeho náhrobek 
ke slohově nejčistším. Druhý, v mnohem purističtějším provedení, dekoruje porcelánová hlava 
Krista a zanikající portrétní medailon jednoho z pohřbených (Nosálovi z Tříče). 
Překvapením byl nález Nitschova náhrobního kamene, věnovaného manželům Riegrovým a 
rodině Josefa Šetřila, na městské deponii Vesecko u Turnova v roce 2009. Náhrobek, který se 
na skládku dostal patrně při stavbě nové obřadní síně o šest let dříve, byl poté zpětně 
transferován na hlavní městský hřbitov a dočasně uložen na dřevěnou paletu u paty kostelní 
věže (v únoru 2015 stav nezměněn). 
Specialitou tohoto autora je značná nejednotnost v používání vlastí signatury, vycházející jak z 
Nitschova postupného profesního vývoje, tak ze závislosti na jazykovém prostředí, do něhož 
své výrobky dodával. Shledáme se tedy s celou škálou podpisů – Ph. Nitsch, Phil. Nitsch, F. 
Nitsch, ale také s Nitsch´s Reichenberg, Ph. Nitsch Reichenberg nebo přechodovým Ph. Nytsch 
Reichenberg. V českém prostřední se podepisuje striktně jako Filip Nyč nebo F. Nyč v Liberci. 
Měsíc po padesátých narozeninách podlehly namáhané kameníkovy plíce pneumonii. Rozsah i 
široký záběr Nitschova díla jsou dodnes i přes desítky let likvidace osiřelých náhrobků a celých 
hřbitovních areálů stále hmatatelné. Není pochyb, že se v budoucnu podaří objevit další 
náhrobní kameny s jeho podpisem. Ať už na hřbitovech Frýdlantska, nebo v někdejší české 
jazykové oblasti. 
 
Josef F. Elstner 
Vrstevníkem a v oblasti Liberecka i konkurentem Filipa Nitsche byl Josef Elstner, kterého mimo 
jiné vystihuje obliba v kamenných (pískovcových) sochách, jimiž některé náhrobní kameny 
opatřoval, i široký záběr jeho firemního teritoria. 
Narodil se 12. dubna 1848 v Liberci 212/32 jako syn truhláře Karla Elstnera a Ludmilly Benesch 
z Hodek 17. Rodina nepatřila k libereckým starousedlíkům. Josefův děd z otcovy strany Ignatz 
30 
 
Elstner byl obchodníkem a tkalcem v Křižanech 270 a jména prarodičů ze strany matky (Ignatz 
Benesch a Barbara Roskowetz), jakož i jejich rodiště (Hodky, Javorník) dávají tušit, že tito 
předci měli české kořeny. Ke sňatku se Elstner odhodlal až téměř ve čtyřiceti letech 9. 
listopadu 1886.98 
Na základě množství dochovaných výrobků lze Josefa Elstnera označit za jednoho 
z nejproduktivnějších libereckých kamenosochařů.99 Nejraději tvořil v pískovci, doložena 
máme ale i díla z leštěné žuly (Augustin Hübner na Rádle, 1896) nebo světlého křemičitého 
kamene. Elstner neodmítal zakázky na strohé náhrobky bez dekorativních prvků, ale nezalekl 
se ani složitě komponovaných monumentů, které mu vydobyly zasloužené místo mezi hrstkou 
autorů, jejichž práce byly lapidárně uchovány na jinak rozchváceném libereckém hřbitově na 
Budyšínské. Jedná se o pozůstatek náhrobku Rosy Tobisch pravděpodobně z roku 1887 
v podobě ženské sochy s kamennou urnou, posazené na plintu s Elstnerovou signaturou, 
bezhlavé torzo sochy Melancholie z náhrobku Karla a Karoline Jakschových a náhrobek rodiny 
Leopolda Ullricha v podobě výklenkové kapličky, v níž stávala socha žehnajícího Krista.100 
V současnosti nalezneme nejucelenější soubor Elstnerových prací na židovském hřbitově 
v Liberci. Jedná se o 27 kamenů nejrůznější kvality a řemeslné úrovně z let 1873–1900, mezi 
nimiž početně dominují erozí často poškozené pískovcové obelisky se strohými texty nebo 
obdobně zpracované náhrobky z bílého křemičitého nerostu, výjimečně z černého granitu.101 
Zakázky pro katolické hřbitovy si mohl Elstner dovolit zpracovat v mnohem rozmanitější 
podobě. Náhrobky z jeho dílny nalezneme rozesety po celé někdejší germanofonní části 
Liberecka a Jablonecka.102 Připomenout si zaslouží zejména jeho sochařská produkce, 
prezentující se sochami dvojího druhu. V prvém případě se jedná o plačku s vavřínovým 
věncem v ruce, oděnou do dlouhého nařaseného šatu, jíž obdařil hrobky Franze Josefa (zemř. 
1882) a Marie (zemř. 1902) Kittelových v Kokoníně a Johana Riegra v Josefově Dole (zemř. 
                                                          
98
 Nevěsta Martha byla o patnáct let mladší a pocházela z tehdy ještě saské Višňové. Po Elstnerově smrti se vdala 
za Franze Kwintuse a 24. července 1907 odjela do gruzínského Tbilisi. Pravděpodobně zde 13. července 1911 
zemřela. SOkA Liberec, AM Liberec, Evidence obyvatel 1900–1938, kt. 68. 
99
 Ani Elstner nebyl jednotný v používání své signatury. Známe hned několik jejích podob: J. Elstner, Josef Elstner 
Reichenberg, J. F. Elstner, J. F. Elstner Reichenberg nebo Jos. F. Elstner Reichenberg, přičemž význam písmene „F“ 
neznáme (v matrice jiné křestní jméno uvedeno není). 
100
 ŠTERNOVÁ, Petra (ed.). Soupis nemovitých kulturních památek v Libereckém kraji. Město Liberec. Liberec: 
NPÚ, ÚOP v Liberci, 2013, s. 42–44. ISBN 978-80-87810-00-2. 
101 NPÚ, ÚOP v Liberci, JAKUBEC, P. a P. ŠTERNOVÁ, cit. v pozn. 94  
102
 Z prozatím nejmenovaných lokalit: Rokytnice nad Jizerou (čtyři náhrobky – Josef Schier, Josef a Julie Linkeovi, 
Franz Schubert, Johann Püfler), Smržovka, Josefův Důl, Lučany nad Nisou, Vratislavice nad Nisou, Kokonín, 
Chrastava, Křižany, Zdislava. 
31 
 
1895). Zatímco v Kokoníně sochu umístil do dominantní niky uprostřed cihlového, omítnutého 
monumentu, v Josefově Dole jde o klasicizující dílo s frontonem podpíraným párem 
korintských sloupů, s nápisem FRIEDE SEINER ASCHE v kladí a sochou stojící pod ním. Boční 
křídla v místech, kde bývají nápisové desky, opatřil reliéfy kytic růží. 
Druhým typem sochy je Melancholie, ženská andělská postava s palmovou ratolestí, opírající 
se o pilíř s křížem, na němž je nasazen vavřínový věnec. Příkladem je náhrobek rodiny Franze 
Hausera ve Vratislavicích nad Nisou (zemř. 1888) nebo náhrobek rodiny Pietschovy ve 
Zdislavě. 
K dalším Elstnerovým pracím patří náhrobek s litinovým krucifixem pro tři smržovské duchovní 
P. Josefa Hübnera, P. Ignatze Knoblocha a P. Augustina Neumanna. Obdobné monumenty, 
ovšem s kamennými kříži, vypracoval pro rodinu Josefa Schiera v Rokytnici nad Jizerou, 
neznámého zesnulého na Rádle a pro rodinu Elstnerových z Křižan čp. 22. 
Josefa Elstnera bychom v době jeho činnosti zastihli ve Frýdlantské ulici 219/32. Dům vlastnil 
na polovinu patrně se svým bratrem Eduardem, ale po kameníkově smrti 30. května 1901 se 
jeho výhradní vlastnicí stala vdova Martha.103 Zda k tomuto domu náležela i kamenická dílna, 
je prozatím předmětem dalšího zkoumání. S Elstnerovým úmrtím ale jeho firma zaniká a 
později žijí v domě na Frýdlantské jen cizí rodiny. 
 
Huyerovi ze Smržovky a Tanvaldu  
Počátky kamenického pokolení Huyerů ve Smržovce můžeme spojovat se jménem Andrease 
Huyera z čp. 308. V rodném domě podobně jako jeho otec Franz sedlačil a hospodářství 
neopouštěl ani po sňatku s Rosinou Fischer z Tanvaldu 70. Ke změně živnosti muselo u 
Andrease dojít nejdříve během 40. let 19. století, neboť v matričních zápisech svých synů je 
stále uváděn jako Bauer. Zemřel 15. prosince 1863 v domě, v němž strávil celý život, ve věku 
68 let. Tehdy jej písař častoval termínem Steinmetzer. Příčinou úmrtí byla opět nemoc 
kameníků – tuberkulóza plic. 
Nejméně tři synové v otcem započaté dráze kameníka pokračovali. Klemens (*5. září 1835) i 
Vinzenz Huyerové (7. listopadu 1839–1888) působili stále v domě čp. 308 (Vinzenz zde i 
zemřel), třetí bratr Josef Huyer se ale přestěhoval do domku čp. 543 v Dolní Smržovce, který 
dodnes stráží dva vysoké žulové pilíře. Jak velké procento jeho kamenické práce zaujímaly 
zakázky na výrobu náhrobních kamenů, už dnes, bez dochované firemní registratury, 
                                                          
103
 SOkA Liberec, AM Liberec, Evidence obyvatel 1900–1938, kt. 68. 
32 
 
nezjistíme. Dohledán byl pouze jeden náhrobek s jeho podpisem Jos. Hoyer in Morchenstern, 
stojící na hřbitově v Polubném. Rozměrnou granitovou stélu pro rodinu Josefa Fischera 
z Dolního Polubného opatřil trojúhelným frontonem s nárožními akroteriemi, nástavcem pro 
vrcholový kříž a bronzovým odlitkem věnce s padlou pochodní a ratolestí. 
Ve středu 8. června 1859 povila Josefu Huyerovi jeho manželka Anna z rodiny Josefa Maye z 
Nové Vsi nad Nisou 19 syna Johanna Huyera, jehož rozsáhlé dílo se do budoucna mělo stát 
vlajkovou lodí celého klanu. 
Huyerova firma Bau- u. Monumentalarbeiten in Marmor, Granit, Syenit etc. Johann Huyer 
Unter Morchenstern, založená zřejmě již jeho otcem v roce 1860, dosáhla úspěchů jako jeden 
z největších producentů náhrobních kamenů na Jablonecku a v oblasti Tanvaldu a Smržovky 
bezesporu největší. Kamenictví fungovalo ve dvou provozech v Dolní Smržovce (čp. 906) a 
v Horním Tanvaldu a zaměstnávalo až na šest desítek osob.104 To se odráží i v signaturách na 
náhrobcích, znějících buď Joh. Huyer U. Morchenstern nebo Joh. Huyer Ob.-Tannwald 
(případně Joh. Huyer Obertannwald), vyvedených nejčastěji na malých skleněných destičkách 
na nárožích monumentů.105 
Huyerovu tvorbu charakterizují velkorysé rodinné hrobky budované z masivních kvádrů ze 
světlé žuly, doplněných komponenty z jiných materiálů (leštěná černá žula, sklo), případně 
kovovými dekoracemi (ohrádky, odlitky, kovové nápisy).106 Taková díla byla dokumentována 
na hřbitovech v Jabloneckých Pasekách (Feixovi a Richterovi), v Desné (rodiny Hermanna 
Scholze, Leopolda Riedla, Lüthiových nebo továrníka Antona Johna), v Nové Vsi nad Nisou a 
samozřejmě také na Smržovce (rodina Johanna Predigera). Mezi největší Huyerovy počiny 
patří hrobka rodiny Breitovy v Lučanech nad Nisou, jejímž ústředním motivem je socha Krista 
podle vzoru Bertela Thorvaldsena.107 
Huyerův tanvaldský provoz se naopak soustředil na náhrobní kameny z černé leštěné žuly, 
jaké známe například z Polubného nebo Rokytnice nad Jizerou. Za pozornost stojí náhrobek 
                                                          
104
 Huyerovy lomy na Pustině a Černostudničním hřebeni zásobovaly kamenickými produkty a opracovanými 
žulovými bloky nejenom místí region, ale po vzniku ČSR také zákazníky v Německu, Maďarsku nebo Bulharsku. 
NOVÝ, P., J. LUBAS a Z. ČERNÝ. Historie a současnost podnikání na Jablonecku, Tanvaldsku a Železnobrodsku. 
Žehušice 2007, s. 111. ISBN 978-80-86699-49-3. 
105
 Výjimečně se na starších granitových obeliscích (Smržovka, Jablonec nad Nisou) setkáme se signaturou J. 
Huyer Morchenstern (Hof.). Termínem Hof se označoval historický střed města, nevíme tedy, který z kameníků, 
zda Josef nebo Johann Huyer (kteří však působili v Dolní Smržovce) tento podpis používali. KARPAŠ, Roman (ed.).  
Smržovka. Pohledy do historie dávné i nedávné. Liberec: Roman Karpaš RK, 2010, s. 10. ISBN 978-80-87100-13-4. 
106
 Např. na hrobce rodiny Johanna Predigera na Smržovce se dochoval nápis z bronzových liter UNSERE TAGE 
SIND WIE EIN SCHATTEN AUF ERDEN UND ES IST KEIN BLEIBEN. 
107
 JAKUBCOVÁ, Z. a J. ŠUBRTOVÁ, cit. v pozn. 97, s. 23.  
33 
 
polubenského lékárníka Mr. Friedricha Sachse (1852–1911) a jeho choti Antonie (1850–1922) 
s granitovým vrcholovým křížem s geometrickými ornamenty nebo obelisk rodiny zdejšího 
starosty Johanna Neumanna (1839–1911) s kovovou ohrádkou s vegetabilními motivy a 
makovicemi. Naopak obelisk rodiny Josefa Schröttra (1844–1924) v Rokytnici nad Jizerou je 
prost veškerých dekorativních prvků s výjimkou reliéfního kříže. 
Do širšího regionu se Huyerova tvorba nedostává. Zdá se dokonce, že největší nekropole 
regionu, městský hřbitov v Jablonci nad Nisou, byla tomuto kameníkovi takřka zapovězena 
(dohledána pouze jediná signatura).108 
Když 19. září 1925 Johann Huyer umírá, zanechává se za sebou prosperující firmu, která 
neměla ve svém oboru na Tanvaldsku konkurenci. Byl pohřben do rodinné hrobky ke svým 
osmi dětem a o sedm let později sem žijící potomci uložili i jeho manželku Marii. Černou 
leštěnou desku s nápisem Familie Johann Huyer zakončuje motto Trennung ist unser Los, 
Wiederseh´n uns´re Hoffnung. Nástupci, kteří převzali Huyerovu firmu, ji dokázali provozovat 
až do roku 1945. Rodinu dodnes připomíná citlivě zrekonstruovaná vila čp. 880 na Hlavní ulici, 
kterou pro Johanna Huyera postavila v roce 1899 místní stavební firma Josefa Appelta.109 
Pro úplnost dodejme, že na Smržovce a v Tanvaldu působili ještě další kameníci Huyerové, 
více či méně příbuzensky spjatí s rodinou Johanna Huyera. Jmenujme kupříkladu Theodora 
Huyera ze Smržovky čp. 308 (zemř. 1894), Josefa Huyera z Tanvaldu čp. 96 (zemř. 5. května 
1873 v 50 letech na zápal plic) nebo konečně Emanuela Huyera ze Smržovky čp. 74 (zemř. 
1885), který vypracoval žulový náhrobek s vrcholovým křížem pro rodinu Antona Herzoga do 
Rokytnice nad Jizerou. 
                                                          
108
 Podobně na zaniklém židovském hřbitově v Jablonci nad Nisou, kde Johann Huyer signoval pouze volutami 
dekorovaný náhrobní kámen manželů Julia a Rosy Wollnerových (č. 306). 
109
 KARPAŠ, Roman (ed.).  Smržovka. Pohledy do historie dávné i nedávné. Liberec: Roman Karpaš RK, 2010, s. 
105. ISBN 978-80-87100-13-4. 
34 
 
 
Dobový inzerát firmy Johanna Huyera ze Smržovky. Reprotofo z: JAKUBCOVÁ Zuzana a Jana 
ŠUBRTOVÁ, Pomníky lásky a smrti. K firemní produkci sepulkrálních děl na Jablonecku a Liberecku v 19. 
a první polovině 20. století.  Fontes Nissae. Prameny Nisy. 2015, XVI, 2, s. 19. ISSN 1213-5097. 
 
35 
 
Anton Thorsch z Jablonce nad Nisou 
Na hřbitovech Jablonce nad Nisou a jeho blízkého okolí upoutá naši pozornost nejčastěji 
signatura A. Thorsch. Patří Antonu Thorschovi, narozenému 13. června 1866 v Sedlejovicích 
jako Antonín Thoř. Jeho otec Josef, bednářský mistr původem ze Třtí, zde žil v čp. 24 
s manželkou Kateřinou jako podnájemník u knížecího rohanského hajného Josefa Dostrašila. 
V roce 1888 se Antonín oženil v Nové Pace s tamější rodačkou Julií Šimkovou, s níž se společně 
o pět let později usadili v Jablonci nad Nisou. 
Z kamenosochařské dílny v Krankenhausgasse 74/1 (někdy se též uvádí Reichsstrasse 38, ale 
jde o tentýž dům) proudí náhrobní kameny nejenom na zdejší hřbitov, ale také do Kokonína, 
Proseče nad Nisou, Rychnova u Jablonce nad Nisou a v hojné míře také na jablonecký židovský 
hřbitov. Stejnému řemeslu se vyučili také Antonovi synové Josef (*22. ledna 1895) a Franz 
(*11. dubna 1899), kteří v meziválečných letech působili v Mozartgasse 1679/37 (dnes 
Smetanova ulice) a v Lučanech nad Nisou. Oba bratři se ale nakonec sešli v novém domě čp. 
222/3 na hranici Rýnovic a Jablonce (Franz od roku 1927, Josef o šest let později).110 Pokud 
v této době převzali po starém otci rodinnou firmu a produkovali dále náhrobní kameny, 
nesignovali je buď vůbec, nebo používali z reprezentativních a reklamních důvodů otcovu 
signaturu A. Thorsch.111 
Thorschova produkce zahrnovala široké spektrum tvarů a materiálů. Nechybí jednoduché 
obelisky z tmavé leštěné žuly, jaké známe například u rodin Engelberta Wagnera v Proseči nad 
Nisou, Emila Berndta v Jablonci nad Nisou (1908), Franze Klamta v Janově nad Nisou nebo 
Julia Bendela v Nové Vsi nad Nisou, střídmě klasicizující náhrobek ze světlého křemičitého 
nerostu (rodina Franze Bradlera v Rokytnici nad Jizerou) ani kvadratická stéla s vegetabilními 
podélnými pásy a geometrickými ornamenty, opatřená plastickým medailonem Kristovy hlavy 
(hostinští Franz Löffler a Johann Friedrich v Polubném, 1914). Pro Thorschovu firmu neotřele 
působí náhrobek rodiny Kelchovy (1902) se sochou plačky s vavřínovým věncem, opřenou o 
torzo sloupu. Firma se nebála ani velkorysejších děl z moderní železobetonové armatury, 
které však všeobecně pouhých 80 let od svého vzniku podléhají zkáze a erozivnímu rozpadu 
(společná hrobka Karla Massopusta a vrchního učitele Emila Preisslera v Rychnově u Jablonce 
n. N.). 
                                                          
110
 Rodiče Anton a Julie žili v rodinném domě v Korngasse 2295/6 (dnes Žitná ulice). 
111
 Prostřední z bratrů, Julius Thorsch (*5. října 1897) pracoval jako architekt a stavitel a po sňatku v roce 1935 se 
usadil ve Vilové ulici čp. 1600/2. 
36 
 
Rozsáhlá přehlídka Thorschovy tvorby byla zastoupena na jabloneckém židovském hřbitově, 
jehož zbytečná likvidace v letech 1968–1980 zůstane navždy zapsána do černé knihy historie 
města. Thorschovu signaturu zde neslo třináct kamenů z let 1905–1925.112 
 
 
 
 
Dobový inzerát Antona Thorsche. Gablonzer Tagblatt, roč. 22, č. 191, 16. 8. 1913. 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
                                                          
112
 NPÚ, ÚOP v Liberci, JAKUBEC, P. a P. ŠTERNOVÁ, cit. v pozn. 94. 
37 
 
Specializovaná mapa „Sepulkrální památky na hřbitově v Kokoníně“ 
 
Specializovaná mapa „Sepulkrální památky na hřbitově v Kokoníně“ je vytvořena dle platné 
definice.113 Je syntézou bodových, plošných a prostorových informací vyjádřených 
prostřednictvím digitální mapy vytvořené v geografickém informačním systému. 
 
Specializovaná mapa „Sepulkrální památky na hřbitově v Kokoníně“ vznikla na základě 
dlouhodobého terénního výzkumu jednotlivých hřbitovních areálů v okrese Jablonec nad 
Nisou114 a v návaznosti na specializovanou mapu „Výtvarně hodnotné sepulkrální památky 
v okrese Jablonec nad Nisou“.115 Zvolená lokalita – areál hřbitova v obci Kokonín byla vybrána 
na základě předběžného archivního i terénního průzkumu, při kterém bylo objeveno množství 
dosud neprostudovaného archivního materiálu.116 Jednalo se o mnoho cenných informací 
k jednáním o zakládání a rozšiřování hřbitova, dále o množství rozmanitých zápisů, 
korespondence, zákresů, návrhů či plánů. Současně probíhal průzkum historické 
fotodokumentace a plánové dokumentace. Nedílnou součástí práce byla také rešerše 
odborné literatury a v neposlední řadě terénní průzkum vlastního hřbitovního areálu 
v Kokoníně.  
Podle historických podkladů byla vytvořena mapa zachycující nejstarší známou podobu 
hřbitova datovanou rokem 1886. Druhý mapový list zachycuje aktuální stav – k dubnu roku 
                                                          
113
 Aktuální definice výstupu Specializovaná mapa s odborným obsahem je uvedena v Příkazu ministra kultury č. 
21/2018 ze dne 9. 10. 2018. 
114
 Terénní průzkum probíhal v těchto areálech: Albrechtice v Jizerských horách (Albrechtsdorf), Bedřichov 
(Friedrichswald), Bedřichov-Kristiánov (Christiansthal), Dalešice (Dalleschitz), Desná (Dessendorf), Horní Maxov 
(Ober Maxdorf), Jablonec nad Nisou (Gablonz an der Neisse), Jablonecké Paseky (Bad Schlag), Janov nad Nisou 
(Johannesberg), Jindřichov (Hennersdorf), Jiřetín pod Bukovou (Georgenthal), Josefův Důl (Josefsthal), Karlov 
(Karlsberg), Kokonín (Kukan), Krásná (Schumburg), Lučany nad Nisou (Wiesenthal), Malá Skála (Kleinskal), Milíře 
(Kohlstadt), Nová Ves nad Nisou (Neudorf), Polubný (Polaun), Proseč nad Nisou (Proschwitz), Příchovice 
(Przichowitz), Pulečný (Puletschnei), Rádlo (Radl), Rychnov u Jablonce nad Nisou (Reichenau), Rýnovice 
(Reinowitz), Smržovka (Morchenstern), Šumburk nad Desnou (Schumburg an der Desse), Tanvald (Tannwald), 
Vrkoslavice (Seidenschwanz). 
115
 KUREŠOVÁ, Jana. Výtvarně hodnotné sepulkrální památky v okrese Jablonec nad Nisou. Specializovaná mapa 
s odborným obsahem, Liberec: NPÚ, ÚOP v Liberci, 2021. 
116
 Například SOkA Jablonec nad Nisou, Archiv obce Kokonín, složka Erbbegräbnisstätten VIII/7, nezpracováno; 
SOkA Jablonec nad Nisou, Archiv obce Kokonín, složka Sitzungsprotokolle XII/2, nezpracováno; SOkA Jablonec 
nad Nisou, Archiv obce Kokonín, složka Akten über Friedhofserweiterung XII/3, nezpracováno; SOkA Jablonec 
nad Nisou, Archiv obce Kokonín, složka Friedhofsordnung XII/5, nezpracováno; SOkA Jablonec nad Nisou, fond 
Archiv obce Kokonín, inv. č. 16, kniha č. 10 – Protokoly ze zasedání hřbitovní a církevní komise, 1923–1938; SOkA 
Jablonec nad Nisou, Archiv obce Kokonín, Inventář majetku obce 1858–1904, kn. 87. 
 
38 
 
2022. Jednotlivé hrobky, hroby a hrobová místa byla bodově zanesená do mapy vybrané 
lokality.  
Souběžně vznikala textová část, která se zaměřila na historii obce Kokonín, založení, vývoj a 
proměnu zdejšího hřbitova. Nedílnou součástí specializované mapy je katalog sepulkrálních 
děl na hřbitově v obci Kokonín, který je doplněný o fotodokumentaci a v případě dochování i 
plánovou dokumentaci. Pro sepulkrální památky byly zpracovány záznamy v evidenčním 
systému Památkový katalog.  
 
Mapové listy zpracovávají vybranou lokalitu – areál hřbitova v obci Kokonín. Obsahem 
mapových listů jsou prostorové informace (atributy) zahrnující identifikační údaje o 
jednotlivých objektech. Jednotlivé objekty jsou provázané s Památkovým katalogem, kde je 
k nim založen záznam včetně fotodokumentace. Záznamy jsou k dispozici na odkazu: 
https://www.pamatkovykatalog.cz/hrbitov-kokonin-13008956 
Podkladem vyhotovených zákresů je digitální katastrální mapa (DKM). 
Základní přehledová mapa s vyznačením polohy lokality je v měřítku 1:40 000. Areál hřbitova 
je zpracován v měřítku 1:600. 
Polohopisný podklad © ČÚZK. 
Digitální verze mapy vytvořená v prostředí geografických informačních systémů (GIS), 
zpracována v mapovém software ArcMap 10.2.1 a ve formátu shapefile (*.shp) a mapového 
projektu (*.mxd) je uložena v MIS NPÚ ve formátu *.pdf. 
Data jsou dále publikována prostřednictvím ArcGis Online na odkazu: https://arcg.is/0LyaSv 
 
Tato mapa může posloužit jako podklad pro další studium v dané oblasti a navazující 
publikační výstupy. 
 
 
 
 
 
 
 
 
39 
 
Soupis pramenů a literatury 
 
Magistrát města Jablonce nad Nisou, stavební archiv – složka Hřbitovní knihy, Kokonín, 
Hřbitovní matrika 1921–1980. 
Magistrát města Jablonce nad Nisou, stavební archiv, složka plány hřbitovů, 
Friedhofslagerplan für Gemeinde zu Kukan, nedatováno, xerokopie. 
SOkA Jablonec nad Nisou, Archiv obce Kokonín, složka Erbbegräbnisstätten VIII/7, 
nezpracováno. 
SOkA Jablonec nad Nisou, Archiv obce Kokonín, složka Sitzungsprotokolle XII/2, nezpracováno. 
SOkA Jablonec nad Nisou, Archiv obce Kokonín, složka Akten über Friedhofserweiterung XII/3, 
nezpracováno. 
SOkA Jablonec nad Nisou, Archiv obce Kokonín, složka Friedhofsordnung XII/5, nezpracováno. 
SOkA Jablonec nad Nisou, fond Archiv obce Kokonín, inv. č. 16, kniha č. 10 – Protokoly ze 
zasedání hřbitovní a církevní komise, 1923–1938. 
SOkA Jablonec nad Nisou, Archiv obce Kokonín, Inventář majetku obce 1858–1904, kn. 87. 
SOkA Jablonec nad Nisou, FÚ Jablonec nad Nisou, inv. č. 112, kt. 2. 
SOkA Liberec, AM Liberec, Evidence obyvatel 1900–1938, kt. 68. 
SOkA Liberec, AM Liberec, Evidence obyvatel 1900–1938, kt. 288.  
SOkA Liberec, AM Liberec, duplikáty, kt. 209. 
 
ELIÁŠ, Vojtěch a kol. Přehled veřejných a neveřejných pohřebišť v České republice. Praha: 
Vyšehrad, 2006. 
Gablonzer Anzeiger, roč. 8, č. 54, 7. 5. 1899. 
Gablonzer Tagblatt, roč. 9, č. 160, 22. 10. 1900. 
Gablonzer Tagblatt, roč. 15, č. 127, 27. 5. 1906. 
Gablonzer Tagblatt, roč. 15, č. 176, 19. 7. 1906. 
Gablonzer Tagblatt, roč. 17, č. 252, 1. 11. 1908. 
Gablonzer Tagblatt, roč. 19, č. 87, 17. 4. 1910. 
Gablonzer Tagblatt, roč. 19, č. 209, 14. 9. 1910. 
Gablonzer Tagblatt, roč. 19, č. 214, 20. 9 1910. 
Gablonzer Tagblatt, roč. 20, č. 163, 19. 7. 1911. 
Gablonzer Tagblatt, roč. 22, č. 191, 16. 8. 1913. 
40 
 
Gablonzer Tagblatt, roč. 24, č. 322, 21. 11. 1915. 
Gablonzer Tagblatt, roč. 25, č. 340, 9. 12. 1916. 
Gablonzer Tagblatt, roč. 26, č. 12, 13. 1. 1917. 
Gablonzer Tagblatt, roč. 28, č. 264, 27. 9. 1919. 
Gablonzer Tagblatt, roč. 41, č. 70, 10. 3. 1932. 
Gablonzer Tagblatt, roč. 45, č. 80, 20. 3. 1936. 
HNOJIL, Adam. K několika motivům funerálního sochařství ve druhé polovině 19. století. 
Zprávy památkové péče 67, 2007, 1, s. 34-38. ISSN 1210−5538. 
Hřbitov, [online]. [cit. 2021-08-08]. Dostupné z: https://www.spolek-kokonin.cz/clanky/dejiny-
kokonina/hrbitov.html 
JAKUBEC, Pavel a Petra ŠTERNOVÁ. Katalog náhrobních kamenů židovského hřbitova v Liberci.  
JAKUBCOVÁ, Zuzana a Jana ŠUBRTOVÁ. Hřbitov v Lučanech nad Nisou. K historii pietního 
areálu, několika hrobkám významných lučanských osobností a novodobé firemní kamenické 
produkci na Jablonecku.  Fontes Nissae. Prameny Nisy. 2014, XV, 2, s. 15–27. ISSN 1213-5097. 
JAKUBCOVÁ Zuzana a Jana ŠUBRTOVÁ, Pomníky lásky a smrti. K firemní produkci sepulkrálních 
děl na Jablonecku a Liberecku v 19. a první polovině 20. století.  Fontes Nissae. Prameny Nisy. 
2015, XVI, 2, s. 18-34. ISSN 1213-5097. 
KARPAŠ, Roman (ed.).  Smržovka. Pohledy do historie dávné i nedávné. Liberec: Roman Karpaš 
RK, 2010. ISBN 978-80-87100-13-4. 
KITTEL, Johann Josef Anton Eleazar. Kukan in früheren Zeiten: Schilderungen der 
Ortsverhältnisse im vorigen Jahrhundert. [Kukan]: Gesellschaft für Ortsgeschichtliche 
Sammlung Kukan, 1934.  
KLEIN, Dieter. Kulturní památky v německy osídlených historických oblastech Čech, Moravy a 
Slezska, Politický okres Jablonec nad Nisou Díl I. München 1999. 
LILIE, Adolf. Der politische Bezirk Gablonz: (Gerichtsbezirke Gablonz und Tannwald): eine 
Heimatskunde für Schule und Haus: unter Mitwirkung der Bezirkslehrerschaft und vieler 
Förderer des Unternehmens. Gablonz a. N.: Verlag des Gablonz-Tannwalder Lehrervereines, 
1895. 
NOVÝ, P., J. LUBAS a Z. ČERNÝ. Historie a současnost podnikání na Jablonecku, Tanvaldsku a 
Železnobrodsku. Žehušice 2007. ISBN 978-80-86699-49-3. 
Reichenberger Tagblatt č. 136, 23. 10. 1881. 
Reichenberger Tagblatt, č. 142, 30. 10. 1881. 
41 
 
Retrospektivní lexikon obcí Československé socialistické republiky 1850-1970: počet obyvatelů 
a domů podle obcí a částí obcí podle správního členění k 1. lednu 1972 a abecední přehled obcí 
a část obcí v letech 1850-1970. sv. I/1 Praha: SEVT, 1978. 
SCHALLER, Josef František Jaroslav. Topographie des Königreichs Böhmen. Vierter Theil, 
Bunzlauer Kreis. Prag: K.k. Normalbuchdruckerei, Wenzel Piskaczek Fakt., 1786. 
SOMMER, Johann Gottfried. Das Königreich Böhmen. Zweiter Band, Bunzlauer Kreis. Prag: J.G. 
Calve'sche Buchhandlung, 1834. 
STRACKE, Adolf. Adressbuch der Gemeinde Kukan, Gablonz 1908. 
ŠTERNOVÁ, Petra (ed.). Soupis nemovitých kulturních památek v Libereckém kraji. Město 
Liberec. Liberec: NPÚ, ÚOP v Liberci, 2013. ISBN 978-80-87810-00-2. 
. 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
42 
 
Katalog 
 
43 
 
Hrobka rodiny Aloise Seibta117 
Lokalizace: severní strana hřbitovní zdi, hrobové místo č. 2 
Autor: neznámý, úpravy od zednického mistra Adolfa Richtera 
Datace: 1915 
Materiál: žula, kov 
 
Hrobka rodiny Aloise Seibta je umístěná nalevo od vstupu do areálu hřbitova,118 na severní straně 
hřbitova. Do roku 1945 byly do rodinné hrobky uloženy ostatky šesti příslušníků rodiny.  
Leštěný monument je osazen na vyšším soklu. Rozčleněn je do tří obdélných polí, která jsou využitá 
jako nápisové desky. Centrální část mírně vystupuje, postranní pole jsou vpadlá. Monument po 
stranách lemují jednoduché pilastry a v horní části jej uzavírá překlad, na nějž nad ústřední částí 
dosedá fronton. 
Vstup do pohřební komory uzavírá jednoduchý žulový záklop. Prostor nad hroby je vymezen 
dekorativním kovovým oplocením. 
 
nápisy: 
fronton: 
Hier waltet Friede. 
levá nápisová deska: 
In liebevollem Gedenken! / KAMILL SEIBT. / Oberleutnant im 16. Landw. Inf. Rgt. / Besitzer der 
Tapferkeitsmedaille u. des / Militärverdienstkreuzes 3. Klasse  m. d. Schwerten. / geb. 14. Dezb. 1890. 
/ gefallen 1. Mai 1915 am Dunajec. (Gallizien). 
Dr. phil. HEINRICH SEIBT. / Director der Lupinit-Werke Mannheim. / geb. 8. Feber 1889 / gest. 19. April 
1923. 
Ach zu früh seid Ihr von uns gegangen! 
JOHANNA SEIBT, / gest. 21. Feber 1917,  im 83. Lebensjahre. 
ANNA SCHEUFLER, gest. 3. März 1920, im 83. Lebensjahre. 
pravá nápisová deska 
ANNA SEIBT / geb. Scheufler / gest. 22. November 1941 im 79. Lebensjahre.  
 
                                                          
117
 Monument nechal vystavět Alois Seibt na základě žádosti o povolení úpravy hrobky z roku 1915. Na díle 
pracoval zednický mistr Adolf Richter. Rozpočet činil 942, 98 korun.   
Prvním majitelem hrobového místa byl Josef Ulbrich z čp. 115 v Kokoníně. Po něm jej zdědil Emil Justa, od nějž 
místo převzal Alois Seibt. SOkA Jablonec nad Nisou, Archiv obce Kokonín, cit. v pozn. 51. 
118
 Protože je hrobka přímo u vchodu, staral se Alois Seibt i o vchod a v roce 1916 přispěl 10 korunami na 
kamenný sloup u vchodu. Tamtéž. 
44 
 
ALOIS SEIBT / geb. 9. 6. 1863 – gest. 23. 4. 1945119 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
                                                          
119
 Alois Seibt - výrobce kartonáže čp. 271 Villenstrasse v Kokoníně. SOkA Jablonec nad Nisou, Archiv obce 
Kokonín, cit. v pozn. 51.  
45 
 
 
Kokonín, hrobka rodiny Aloise Seibta, foto E. Poloprudská, červenec 2022.     
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
46 
 
 
Kokonín, hrobka rodiny Aloise Seibta, návrh základů hrobky, 1915. SOkA Jablonec nad Nisou, Archiv 
obce Kokonín, složka Erbbegräbnisstätten VIII /7, nezpracováno. 
 
47 
 
Hrobka rodiny Joachima Ulbricha 
Lokalizace: severní strana hřbitovní zdi, hrobové místo č. 6 
Autor: neznámý 
Datace: 1910 
Materiál: žula 
 
Hrobka rodiny Joachima Ulbricha je umístěná nalevo od vstupu do areálu hřbitova, na severní straně 
hřbitovní zdi. 
Žulový monument s půlkruhově zaklenutou centrální částí vrcholí latinským křížem. Uprostřed je 
situovaná leštěná černá deska informující o rodině. K centrální části se připojují dvě postranní 
kvadratická křídla s nízkými čtyřbokými půlkruhově zakončenými nástavci po stranách.  
Prostor nad hroby je vymezen žulovou obrubou. 
 
nápisy: 
centrální nápisová deska: 
Ruhestätte / der / Familie / Joachim Ulbrich.120 
 
 
 
 
                                                          
120
 Hrobové místo zakoupil v roce 1887 Joachim Ulbrich – ekonom z čp. 102 v Kokoníně. Zemřel 12. září 1910. 
SOkA Jablonec nad Nisou, Archiv obce Kokonín, cit. v pozn. 51. 
48 
 
 
Kokonín, hrobka rodiny Joachima Ulbricha, foto E. Poloprudská, červenec 2022.     
49 
 
 
                  Joachim Ulbrich. Gablonzer Tagblatt, roč. 19, č. 209, 14. 9. 1910. 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
50 
 
Hrobka rodiny Neumannovy121 
Lokalizace: východní strana hřbitovní zdi, hrobové místo č. 10 
Autor: Johann Huyer z Smržovky 
Datace: 1906 
Materiál: žula, sklo, kov 
 
Hrobka rodiny Neumannovy je umístěná v severní části východní strany hřbitovní zdi. Do roku 1929 
byly do rodinné hrobky uloženy ostatky čtyř příslušníků rodiny Neumannovy. Podle malé nápisové 
desky byly do hrobky v roce 1955 a 1967 uloženy ostatky dvou příslušníků rodiny Langovy. 
Žulový monument je složen z centrální části portálového typu. Tato část je po stranách lemovaná 
jednoduchými pilastry a uzavřená půlkruhovým frontonem, který pravděpodobně vrcholil latinským 
křížem. K centrální části přiléhají po stranách obdélná křídla vyzděná ze žulových kvádrů. Postranní 
křídla uzavírá jednoduchá římsa, na niž po vnějších stranách dosedají drobné segmentové nástavce 
s reliéfem srdcového ornamentu na čelní straně.  
V centrální části monumentu je osazena nápisová deska informující o zesnulých členech rodiny. Pod 
nápisovou deskou je zavěšena čtyřboká lucerna. 
Prostor nad hroby je vymezen žulovou obrubou. 
 
nápisy: 
centrální nápisová deska: 
Hier ruhen in Frieden  
Emma Neumann /geb. 3. 7. 1880, gest. 28. 3. 1900 
Emil Neumann / geb. 2. 7. 1886, gest. 29. 10. 1924 
Wilhelm Neumann / geb. 10. 7. 1846, gest. 1. 2. 1927 
Anna Neumann / geb. 17. 7. 1856, gest. 15. 6. 1929. 
malá skleněná nápisová deska (posazená na lucernu): 
JULIUS LANG / 1878−1955 
ANNA LANG / 1879−1967 
 
                                                          
121
 O výstavbu rodinné hrobky žádal 10. května 1906 kramář August Neumann z čp. 79 v Kokoníně. Dílo měl 
zhotovit kameník Johann Huyer ze Smržovky. SOkA Jablonec nad Nisou, Archiv obce Kokonín, cit. v pozn. 51.  
51 
 
 
Kokonín, hrobka rodiny Neumannovy, foto E. Poloprudská, červenec 2022.     
52 
 
 
Augustin Neumann, smuteční oznámení. Gablonzer Tagblatt, roč. 15, č. 176, 19. 7. 1906. 
 
 
 
 
 
 
 
53 
 
Hrobka rodin Schmidt a Rössler122 
Lokalizace: východní strana hřbitovní zdi, hrobové místo č. 12 
Autor: Wilhelm Herbig – zednický mistr 
Datace: 1893 
Materiál: omítané cihlové zdivo, žula 
 
Hrobka rodiny Schmidtovy a Rösslerovy123 je umístěná v severní části východní strany hřbitova, 
napravo od hrobky rodiny Neumannovy. 
Monument je v současné době zachován v torzálním stavu. Dílo je celé skryté pod břečťanem. 
Podle zachovaného návrhu jde o trojkřídlý monument s převýšenou centrální částí portálového typu. 
Ta je lemovaná pilastry nebo sloupy s kanelováním. Uprostřed je nika, v níž je umístěna socha truchlící 
ženy. Centrální část uzavíral trojúhelný tympanon s latinským křížem. K této střední části přiléhají 
postranní křídla lemovaná z vnější strany pilastry a z horní strany uzavřená překladem. Soklová část 
centrální části nesla podobně jako postranní křídla nápisové desky. 
Prostor hrobky vymezovala žulová obruba, do níž bylo pravděpodobně osazeno kovové oplocení.124 
 
 
 
                                                          
122
 Hrobové místo vlastnila rodina Rösslerova od roku 1885. V témže roce žádal Robert Rössler o povolení 
výstavby zadní stěny hrobky. Současný monument byl realizován v roce 1893 zednickým misterm Wilhelmem 
Herbigem na základě žádosti Franze Rösslera z čp. 39. SOkA Jablonec nad Nisou, Archiv obce Kokonín, cit. v pozn. 
51. 
123
 Robert Rössler, Franz Rössler, Johann Rössler, Wilhelm Rössler († 1910). 
124
 Dnes zcela chybí. 
54 
 
 
 
 
 
Kokonín, hrobka rodiny Schmidtovy a Rösslerovy, foto E. Poloprudská, červenec 2022.     
 
55 
 
 
Kokonín, návrh hrobky rodiny Schmidtovy a Rösslerovy, Wilhelm Herbig, 1893.  SOkA Jablonec nad 
Nisou, Archiv obce Kokonín, složka Erbbegräbnisstätten VIII /7, nezpracováno. 
56 
 
Hrobka rodiny Weissovy125 
Lokalizace: východní strana hřbitovní zdi, hrobové místo č. 14 
Autor: Alfred Weiss 
Datace: 1934 
Materiál: zděná stěna opatřená cementovou stěrkou, žula 
 
Hrobka rodiny Weissovy je umístěná v severní části východní strany hřbitovní zdi, napravo od hrobky 
rodiny Franze Rösslera. 
Zděný monument je složen ze tří částí – předstupující a převýšené centrální niky a jednoduchých 
postranních obdélných křídel, která slouží jako nápisová pole informující o rodině. V nice je situovaná 
socha Nejsvětějšího srdce Ježíšova. Po stranách niky jsou motivy latinských křížů. 
Prostor nad hroby je vymezen žulovou obrubou. 
Monument je v současné době pohlcen bujnou vegetací. 
 
nápisy: 
levá nápisová deska: 
FAMILIE 
pravá nápisová deska: 
WEISS 
 
 
 
 
 
                                                          
125
 Stavba hrobky pro rodinu Wilhelma Weisse z čp. 15 v Kokoníně byla povolena v roce 1893 a byla projektovaná 
Emilianem Herbigem. Monument portálového typu s nikou v centrální části a volutovým štítem s latinským 
křížem byl mnohem zdobnější a honosnější než je stávající dílo. 
V roce 1934 požádal tehdejší vlastník Arthur Weiss z čp. 15 o přestavbu hrobového místa. Předmětem žádosti 
byla úprava zadní stěny podle návrhu firmy Sochařství s přírodními a uměleckými kameny Alfreda Weisse 
z Raspenavy čp. 261. Touto razantní úpravou získala hrobka svoji dnešní podobu.  
SOkA Jablonec nad Nisou, Archiv obce Kokonín, cit. v pozn. 51.  
57 
 
 
Kokonín, hrobka rodiny Weissovy, 2002, soukromá sbírka P. Nového. 
58 
 
 
Kokonín, návrh hrobky rodiny Wilhelma Weisse, Emilian Herbig, 1893. SOkA Jablonec nad Nisou, 
Archiv obce Kokonín, složka Erbbegräbnisstätten VIII /7, nezpracováno. 
 
 
59 
 
 
 
Kokonín, návrh přestavby hrobky rodiny Weissovy, Alfred Weiss, 1934. SOkA Jablonec nad Nisou, 
Archiv obce Kokonín, složka Erbbegräbnisstätten VIII /7, nezpracováno. 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
60 
 
Hrobka rodiny Johanna Kittela126 
Lokalizace: východní strana hřbitovní zdi, hrobové místo č. 20 
Autor: neznámý 
Datace: nedatováno 
Materiál:  žula 
 
Hrobka rodiny Johanna Kittela je situovaná v severní části východní části hřbitovní zdi.  
Monument s půlkruhově zaklenutou centrální částí vrcholil původně latinským křížem. Centrální část je 
lemovaná jednoduchými pilastry a nese nápisovou desku. K centrální části se připojují dvě postranní 
kvadratická křídla vystavěná z mohutných žulových kvádrů, která nesou nápisové desky. Postranní 
křídla uzavírá jednoduchá římsa.  
Prostor nad hroby vymezuje žulová obruba.  
Hrobka rodiny Johanna Kittela má dnes nové využití. 
 
 
nápisy: 
centrální část: 
FAMILIE JOHANN KITTEL NO 106 
                                                          
126
 Rodinnou hrobku nechal zbudovat obchodník se sklem Franz Josef Kittel z domu čp. 106. V letech 1850–1855 
se stal prvním zvoleným starostou Kokonína. Roku 1855 postavil kompoziční huť. Kittelova kompoziční huť byla v 
provozu ještě před první světovou válkou. Řídil ji bratr zakladatele Johann Kittel, rytec vyučený ve Vídni, rovněž 
dlouholetý starosta 1892–1895 a 1895–1914 a spoluzakladatel spolku pro vlastivědu v Ještědském a Jizerském 
pohoří.  
SOkA Jablonec nad Nisou, Archiv obce Kokonín, cit. v pozn. 51. 
 
61 
 
 
Kokonín, hrobka rodiny Johanna Kittela, foto E. Poloprudská, červenec 2022. 
62 
 
Hrobka Ferdinanda a Anny Neuer a Rudolfa Stibala127 
Lokalizace: východní strana hřbitovní zdi, hrobové místo č. 22 
Autor: Anton Thorsch 
Datace: 1934 
Materiál: zdivo, žula 
 
Hrobka Richarda a Anny Neuer a Rudolfa Stibala je umístěná v severní části východní strany hřbitovní 
zdi, napravo od hrobky rodiny Johanna Kittela. V rodinné hrobce spočinuly ostatky minimálně tři 
zesnulých osob. 
Jednoduchý zděný monument omítaný hrubou omítkou prolamují dvě vpadlá pole s nápisovými 
deskami. Centrální plocha nesla původně latinský kříž, levá a pravá strana lucernu. Celek je uzavřen 
jednoduchým překladem. 
Prostor nad hroby je vymezen zděným oplocením. 
 
nápisy: 
levá nápisová deska: 
FERDINAND NEUER / * 1819 † 1896 
ANNA NEUER / GEB. STIBAL / * 1853 † 1935128 
pravá nápisová deska: 
RUDOLAF STIBAL / * 1879 † 1946129 
signatura: 
A. THORSCH 
                                                          
127
 O povolení výstavby rodinné hrobky žádal v roce 1934 pasíř Rudolf Stibal  z čp. 315 v Kokoníně. SOkA Jablonec 
nad Nisou, Archiv obce Kokonín, cit. v pozn. 51.  
128
 Matka Rudolfa Stibala – soukromnice. 
129
 Rudolf Stibal zastával funkci předsedy stavebního výboru obce. 16. července 1946 spáchal sebevraždu.  
63 
 
64 
 
  
Kokonín, návrh hrobky Rudolfa Stibala, Anton Thorsch, 1934. SOkA Jablonec nad Nisou, Archiv obce 
Kokonín, složka Erbbegräbnisstätten VIII /7, nezpracováno. 
 
 
65 
 
Hrobka rodiny Johanna Bergmanna 
Lokalizace: východní strana hřbitovní zdi, hrobové místo č. 34 
Autor: neznámý 
Datace: 1925 
Materiál: žula, sklo 
 
Hrobka rodiny Johanna Bergmanna je situovaná uprostřed východní strany hřbitovní zdi.  Do roku 
1933 spočinuly v rodinné hrobce minimálně ostatky tří příslušníků rodiny Bergmannovy. 
Monument s půlkruhově zaklenutou centrální částí vrcholí latinským křížem. Centrální část je 
lemovaná jednoduchými pilastry a nese nápisovou desku informující o zesnulých členech rodiny. K 
centrální části se připojují dvě postranní kvadratická křídla vystavěná z mohutných žulových kvádrů, 
která původně nesla nápisové desky.  Postranní křídla uzavírá jednoduchá římsa, na niž po vnějších 
stranách dosedají drobné segmentové nástavce s reliéfem srdcového ornamentu na čelní straně.  
Prostor nad hroby vymezuje masivní žulová zeď vyrovnávající terénní klesání. Vstup do pohřební 
komory uzavírá hladká žulová rovová deska s reliéfem kříže. Celek byl původně vymezen kovovým 
oplocením s dvoukřídlou brankou. 
 
nápisy: 
fronton: 
Über dunkler Grabesnacht, / Die ewige Liebe Gottes wacht. 
centrální nápisová deska: 
Ruhestätte der Famile / Johann Bergmann. 
Franziska Bergmann / geb. Preissler, gest. 17. Jän. 1925 / im 70. Lebensjahre. 
Johann Bergmann / gew. Glashändler, / gest. 5. Feber 1929 / im 75. Lebensjahre. 
levá nápisová deska:130 
Emil Bergmann / gew. Glashändler, / gest. 29. Oktober 1933 im 50. Lebensjahre. 
 
 
 
 
                                                          
130
 Na jaře roku 2022 byla deska ještě dochovaná na svém místě. Při dokumentaci v červenci 2022 byla již rozbitá 
(střepy ležely na žulových deskách uzavírajících pohřební komoru). 
66 
 
 
Kokonín, hrobka rodiny Johanna Bergmanna, foto E. Poloprudská, červenec 2022.     
67 
 
Hrobka rodiny Josefa Pilze131 
Lokalizace: východní strana hřbitovní zdi, hrobové místo č. 38 
Autor: August Augst – kamenický mistr 
Datace: 1909 
Materiál: žula, umělý kámen, sklo 
 
Hrobka rodiny Josefa Pilze132 je situována uprostřed východní stěny obvodové zdi hřbitova, proti 
objektu márnice. 
Hrobka je vytvořena z masivních žulových bloků, a to včetně ústředního monumentu, který sestává z 
portálu se segmentovým tympanonem. V edikule se nachází nika zaklenutá konchou. V té je umístěn 
figurální výdusek představující truchlící ženu v mírně podživotní velikosti. Postava je oděna ve splývavý 
v pase podkasaný šat, pravou ruku má pokrčenou v lokti, opřenou o zlomený sloup se závojem a dlaní, 
v níž svírá cíp šatu, si stírá slzy. V levé povislé ruce drží věnec z květů a listů máku a makovic. Truchlící 
ženská postava je totožná s postavou umístěnou v hrobce rodiny Emanuela Hüttmanna v Josefově 
Dole. Vrcholek portálu zakončuje tlapatý kříž, na pilířích byly uchyceny závěsy pro svítilny. Na bočních 
křídlech jsou připevněny skleněné nápisové desky s českými texty. 
Vchod do hrobky uzavírá kamenná záklopová deska s latinským křížem. Prostor nad hroby vymezuje 
masivní žulová zeď vyrovnávající terénní klesání. V koruně se střídá motiv ondřejského kříže, vchod do 
vnějšího prostoru hrobky stráží dva nástavce s kamennými koulemi. 
 
nápisy: 
tympanon: 
RUHESTÄTTE DER FAMILIE PILZ. 
levá nápisová deska: 
Jaroslav / BRÁZD[A] 
pravá nápisová deska: 
Rodina / BRÁZDOVA 
 
 
 
                                                          
131
 Rodinnou hrobku nechal vystavět Josef Pilz. O povolení výstavby požádal v roce 1909. Výstavba proběhla 
podle návrhu kameníka Augusta Augsta. SOkA Jablonec nad Nisou, Archiv obce Kokonín, cit. v pozn. 51. 
132
 Josef Pilz pocházel z čp. 38 v Hüttenstrasse v Jablonci nad Nisou. 
68 
 
  
 Kokonín, hrobka rodiny Josefa Pilze, foto P. Jakubec, březen 2015.     
69 
 
 
Kokonín, hrobka rodiny Josefa Pilze, foto P. Jakubec, březen 2015.  
70 
 
 
Kokonín, návrh hrobky rodiny Josefa Pilze, August Augst, 1909. SOkA Jablonec nad Nisou, Archiv obce 
Kokonín, složka Erbbegräbnisstätten VIII /7, nezpracováno. 
  
 
71 
 
Hrobka rodiny Johanna Röhslera133 
Lokalizace: východní strana hřbitovní zdi, hrobové místo č. 40 
Autor: August Augst – kamenický mistr 
Datace: 1898 
Materiál: žula, kov 
 
Hrobka rodiny Johanna Röhslera je situovaná uprostřed východní strany hřbitovní zdi, napravo od 
hrobky rodiny Josefa Pilze.  Do roku 1935 spočinuly v rodinné hrobce ostatky minimálně tří příslušníků 
rodiny Rösslerovy. 
Trojdílný žulový monument je tvořen centrální částí lemovanou kanelovanými pilastry s jednoduchými 
hlavicemi. Mezi pilastry je ve vpadlém jemně profilovaném rámu vsazena nápisová deska informující o 
zesnulých členech rodiny Rösslerovy. K centrální části se připojují dvě postranní kvadratická křídla 
vystavěná z mohutných žulových kvádrů, která původně nesla nápisové desky (dochována pravá). Na 
centrální část i postranní křídla dosedá profilovaná římsa, která vynáší nad centrální částí trojúhelný 
tympanon s latinským křížem.  Po vnějších stranách křídel jsou osazené stylizované čučky. 
Prostor nad hroby vymezuje masivní žulová zeď vyrovnávající terénní klesání. Vstup do pohřební 
komory uzavírá hladká žulová rovová deska. Celek je vymezen dekorativním kovovým oplocením 
s dvoukřídlou brankou.  
 
nápisy: 
pod tympanonem: 
RUHESTÄTTE DER FAMILIE JOH. RÖHSLER. 
centrální nápisová deska: 
HIER RUHT  MEINE LIEBE GATIN, / UNSERE UNVERGESSLICHE HERZENSGUTE MUTTER / MARIE 
RÖSSLER / GEB. WEISS / GEB. 1. JÄNNER 1866 / GEST. 5. JUNI 1932. 
HIER RUHT / UNSER LIEBER UVERGESSLICHER HERZENSGUTER / VATER / JOHANN RÖSSLER / GÜRTEL / 
GEB. 10. SEPTEMBER 1860 / GEST. 29. MÄRZ 1935. 
pravá nápisová deska: 
HIER RUHT HERZENSGUTER GATTE / OSWALD WÜNSCH / GEB. 22. MÄRZ 1886 / GEST. 28. JULI 1931. 
 
 
                                                          
133
 O výstavbu rodinné hrobky žádal Johann Röhsler v roce 1898. SOkA Jablonec nad Nisou, Archiv obce Kokonín, 
cit. v pozn. 51.  
72 
 
  
Kokonín, hrobka rodiny Johanna Röhslera, foto E. Poloprudská, červenec 2022.     
73 
 
 
Kokonín, hrobka rodiny Johanna Röhslera, August Augst, 1898. SOkA Jablonec nad Nisou, Archiv obce 
Kokonín, složka Erbbegräbnisstätten VIII /7, nezpracováno. 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
74 
 
Hrobka Eduarda a Friedericke Filipetz134 
Lokalizace: východní strana hřbitovní zdi, hrobové místo č. 42 
Autor: neznámý 
Datace: 1893 
Materiál: žula, kov 
 
Hrobka Eduarda a Friedericke Filipetz je situovaná v jižní části východní strany hřbitovní zdi, napravo 
od hrobky rodiny Johanna Röhslera.  
Žulový monument vystavěný ze žulových kvádrů uzavírá profilovaná římsa, na niž uprostřed dosedá 
vlys nesoucí jednoduchou římsu a trojúhelný tympanon s latinským křížem. Po vnějších stranách 
monumentu jsou na římse osazené stylizované čučky. 
Prostor nad hroby vymezuje žulová zeď vyrovnávající terénní klesání a dekorativní kovové oplocení 
s dvoukřídlou brankou (dnes chybí).  
 
nápisy: 
Hier ruhet unser unvergeßlicher / herzensguter Vater und Gatte / Eduard Filipetz / Lehrer / 1877 – 
1935 / Friedericke Filipetz / 1910 – 1921 
 
Anton Röhsler 1855 – 1905 
Barbara Röhsler 1855 – 1892 
Katharina Röhsler 1855 – 1926 
Marie Röhsler 1883 – 1902 
Emma Röhsler 1889 – 1897 
  
 
 
                                                          
134
 O výstavbu rodinné hrobky žádal Anton Rössler v roce 1893. SOkA Jablonec nad Nisou, Archiv obce Kokonín, 
cit. v pozn. 51.  
75 
 
 
Kokonín, hrobka Eduarda a Friedericke Filipetz, foto E. Poloprudská, červenec 2022.     
76 
 
Hrobka rodiny Franze Röhlera135 
Lokalizace: východní strana hřbitovní zdi, hrobové místo č. 44 
Autor: August Augst – kamenický mistr 
Datace: 1894 
Materiál: žula, kov 
 
Hrobka rodiny Franze Röhlera je situovaná v jižní části východní strany hřbitovní zdi, napravo od 
hrobky Eduarda a Friedericke Filipetz.  Do roku 1941 spočinuly v rodinné hrobce ostatky minimálně 
pěti příslušníků rodiny. 
Trojdílný žulový monument je tvořen centrální částí lemovanou kanelovanými pilastry s jednoduchými 
hlavicemi. Mezi pilastry je ve vpadlém jemně profilovaném rámu vsazena nápisová deska informující o 
zesnulých členech rodiny Röhlerovy. K centrální části se připojují dvě postranní kvadratická křídla 
vystavěná z mohutných žulových kvádrů, která původně nesla nápisové desky (dochována levá - 
rozbitá). Na centrální část i postranní křídla dosedá profilovaná římsa, která vynáší nad centrální částí 
trojúhelný tympanon s latinským křížem.  Po vnějších stranách křídel jsou osazené stylizované čučky. 
Prostor nad hroby vymezuje masivní žulová zeď vyrovnávající terénní klesání. Vstup do pohřební 
komory uzavírá žulová rovová deska s reliéfem latinského kříže. Celek je vymezen dekorativním 
kovovým oplocením s dvoukřídlou brankou (dnes chybí).  
Provedení hrobky rodiny Franze Röhlera je totožné s hrobkou rodiny Johanna Röhslera (hrobové místo 
č. 40). Autorem díla bude pravděpodobně kamenický mistr August Augst. 
 
nápisy: 
centrální nápisová deska: 
Hier ruhen in Frieden / unser unvergeßlicher guter Vater /  
Franz Röhler, Kaufmann, / geb. d. 24. 6. 1853, gest. d. 16. 8. 1917. / 
Ida Röhler, / geb. d. 20. 6. 1890, gest. d. 13. 7. 1893. / 
Bertl Filipetz, / geb. d. 25. 5. 1903, gest. d. 3. 8. 1903. / 
Amalia Röhler, / geb. d. 20. 10. 1853, gest. d. 24. 1. 1941.  
pravá nápisová deska: 
Zum liebevollen Gedenken an / Johann Röhler / Kaufmann, Gefreiter im 94. Inf. Rgt. / heldenmütig 
gefallen in den Karpatenkämpfen / bei Mola-[---]hova am 1. März 1915 / im 32. Lebensjahre. / [---][---
][---][---] die fremde Erde leicht. 
                                                          
135
 O výstavbu rodinné hrobky žádal Franz Röhler v roce 1894. SOkA Jablonec nad Nisou, Archiv obce Kokonín, 
cit. v pozn. 51.  
77 
 
 
Kokonín, hrobka rodiny Franze Röhlera, foto E. Poloprudská, červenec 2022.     
78 
 
Hrobka rodiny Hermanna Fleischmanna136 
Lokalizace: východní strana hřbitovní zdi, hrobové místo č. 46 
Autor: Emilian Herbig 
Datace: 1895 
Materiál: cihla, žula, kov 
 
Hrobka rodiny Fleischmannovy se nachází v jižní části východní strany hřbitovní zdi, napravo od hrobky 
rodiny Franze Röhlera. 
Monument, vyzděný z pohledových cihel žlutého a oranžového odstínu, utváří středový portál s 
nápisovou deskou z tmavé leštěné žuly, završený velkoryse pojatým segmentovým frontonem s 
dominantním mušlovitým reliéfem a liliovým křížem na vrcholu. Boční křídla členěná pilastry patrně 
nesla další nápisové desky nebo kovové závěsy pro svítilny. Prostor nad hrobem vymezuje masivní 
žulová zeď vyrovnávající terénní klesání a dekorativní kovové oplocení.137 
 
nápisy: 
nápisová deska v čele portálu: 
Ruhestätte / der Familie / Hermann / Fleischmann 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
                                                          
136
 Hrobka byla postavena v roce 1895 pro rodinu Vincenze Jägra z čp. 148 v Kokoníně podle návrhu od Emiliana 
Herbiga. SOkA Jablonec nad Nisou, Archiv obce Kokonín, cit. v pozn. 51.  
137
 Vstupní branka dnes chybí. 
79 
 
 
 Kokonín, hrobka rodiny Hermanna Fleischmanna, foto E. Poloprudská, červenec 2022.     
80 
 
 
Kokonín, návrh hrobky rodiny Vincenze Jägra, Emilian Herbig, 1895. SOkA Jablonec nad Nisou, Archiv 
obce Kokonín, složka Erbb...

Originál dokumentu:

digitální

Typ/druh dokumentu:

Typ dokumentu:	průzkumy, posudky, zprávy
Druh dokumentu:	jiný průzkum, posudek, zpráva

Jméno souboru:

L0024507.pdf

Formát souboru:

application/pdf

Autor záznamu:

Vrabec Vladimír

Popis dokumentu:

SEPULKRÁLNÍ PAMÁTKY NA HŘBITOVĚ V KOKONÍNĚ
Specializovaná mapa s odborným obsahem. Textová část.

Název pracoviště:

ÚOP v Liberci

Velikost dokumentu (v bytech):

38292948 B

Rozměry obrazového dokumentu:

Autor originálu:

Kurešová Jana;

Klíčová slova:

Výzkum a vývoj;

Uživ. klíčová slova:

náhrobek; hrobka;

Datum vzniku:

09.09.2022

Licence:

Typ:	CC BY-ND 4.0 - licence Creative Commons Uveďte původ-Nezpracovávejte 4.0 Mezinárodní (https://creativecommons.org/licenses/by-nd/4.0/deed.cs)

Vazby dokumentu na aplikace IISPP

K dokumentu neexistují žádné vazby na aplikace IISPP.

Územní identifikace dokumentu

Územní rozsah:

lokalita nebo její část

Definiční body

Def. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Přírůstkové body

Přír. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Lokality

Kód CZ	Název lokality	Reálný typ	Kat. území	Obec	ORP	Okres	Kraj
Kód CZ: 6848	Název lokality: Kokonín	Reálný typ: býv. městys	Kat. území: Kokonín	Obec: Jablonec nad Nisou	ORP: Jablonec nad Nisou	Okres: Jablonec nad Nisou	Kraj: Liberecký kraj

Historické regiony

Kód RS	Název hist. regionu
Kód RS: 147	Název hist. regionu: Jablonec nad Nisou

Ke stažení Náhled Poslat žádost