Zavřít ( + - )

Metainformační systém NPÚ

Detail dokumentu

Tisk

Náhled:

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Textový obsah:

Mgr. Martin Baxa
ministr kultury
■i II lil lib lilii
MKCRX00I52DS
V Praze dne 10. června 2022
Č.j.: MK 17104/2022 OLP
Rozhodnutí
Podle ustanovení § 152 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění (dále též 
„správní řád“), jsem na základě rozkladu ze dne 4. 9. 2020 (doplněn podáním ze dne 6. 9. 
2020), který podala společnost PAMUKALE, s.r.o., IČ 28563191, se sídlem Jana Šoupala 
1597/3, 708 00 Ostrava - Porubá, zastoupena na základě plné moci ze dne 26. 5. 2020
(dále též
„podatel rozkladu“, „žadatel“, „vlastník“ nebo „účastník“), přezkoumal rozkladem napadené 
rozhodnutí Ministerstva kultury č.j. MK 50121/2020 OPP, sp. zn.: MK-S 11736/2019 OPP ze 
dne 13. 8. 2020 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo podle § 8 odst. 1 zákona č. 
20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon č. 
20/1987 Sb.“) rozhodnuto, že se neruší prohlášení za kulturní památku části souboru 
kancelářského a obytného domu s garáží, vedeného v Ústředním seznamu kulturních památek 
České republiky pod rejstř. č. 102898, a to kancelářského a obytného domu č. p. 1944 na 
pozemku pare. č. 882/7 v kat. území Moravská Ostrava, obec Ostrava, okres Ostrava - město, 
Moravskoslezský kraj (dále též „objekt“ nebo „dům“). Dle § 27 odst. 1 písm. a) správního 
řáduje účastníkem řízení podatel rozkladu.
Podle § 152 odst. 6 písm. b), § 152 odst. 5 a § 90 odst. 5 správního řádu jsem na 
základě návrhu rozkladové komise, ustavené podle § 152 odst. 3 správního řádu, rozhodl
takto: 
rozklad se zamítá
a rozkladem napadené rozhodnutí 
se potvrzuje.
Odůvodnění:
Rozkladem se účastník domáhá toho, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc 
vrácena Ministerstvu kultury k novému projednání.
1
Ze správního spisu byly zjištěny následující podstatné skutečnosti:
Ohledně podrobné rekapitulace průběhu prvoinstančního řízení odkazuji na 
odůvodnění rozkladem napadeného rozhodnutí.
Ministerstvo kultury (dále též jen „ministerstvo“) obdrželo dne 18. 10. 2019 žádost 
účastníka o zrušení prohlášení části souboru za kulturní památku; předmětná část souboru 
představuje kancelářský a obytný dům č.p. 1944 na pozemku pare. č. 882/7 v kat. území 
Moravská Ostrava, obec Ostrava, okres Ostrava-město, Moravskoslezský kraj, na adrese 
Ostrčilova 1944/2, kde je mj, uvedeno, cit.:
„(...) Soubor kancelářského a obytného domu č.p. 1944 s garáží, Sokolská ul. 51, k.ú. 
Moravská Ostrava, byl kulturní památkou prohlášen rozhodnutím Ministerstva kultury České 
republiky č.j. 12742/2007 ze dne 11.3. 2008, které nabylo právní moci dne 9. 4. 2008. (...) 
S vyjádřením vlastníka se Ministerstvo kultury vypořádalo pouze částečně, a sice že mu bylo 
sděleno, že provedené dílčí stavební úpravy objektu jsou utilitárního charakteru. Dalšími 
důvody se pak v rozhodnutí nezabývalo a rozhodlo soubor kancelářského a obytného domu 
č.p. 1944 s garáží prohlásit kulturní památkou. Rozhodnutí odůvodnilo obdobně jako Národní 
památkový ústav, Magistrát města Ostravy a Krajský úřad Moravskoslezského kraje, a sice že 
se jedná o příklad funkcionalistické architektury s dochovanými charakteristickými stylovými 
prvky a detaily jako jsou: železobetonový skelet, pásová okna a keramická fasáda, schodiště, 
dveře, prosklené příčky, topná tělesa. Dále ministerstvo uvedlo, že díky své nárožní poloze 
má nezastupitelný urbanistický význam a vytváří tak jednu z místních dominant. Vůbec se 
však nezabývalo vyjádřením tehdejšího vlastníka v části týkající se celkové obnovy domu a 
jejích případných dopadů do hodnot domu.
Z rozhodnutí Ministerstva kultury, zejména jeho odůvodnění, je zřejmé, že při svém 
rozhodování vycházelo z vágních a nepřesných vyjádření orgánů památkové péče a odborné 
organizace. V řízení o prohlášení věci za kulturní památku nebyl dle našeho názoru zjištěn 
skutečný stav věci, nebylo prokázáno, že předmětný dům, jakožto architektonické dílo z 
hlediska objemového řešení, prostorového řešení, plošného řešení, materiálového řešení a 
barevné kompozice, je svým výrazem jedinečným dílem splňujícím zákonné předpoklady 
stanovené § 2 zák. č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, pro prohlášení věci za kulturní 
památku. Nejedná se o doklad historického vývoje, životního způsobu a prostředí společnosti, 
ani nevykazuje nadprůměrné historické, umělecké a technické hodnoty, jelikož se nejedná o 
jedinečné architektonické dílo. Dle našeho názoru je dům nízké památkové hodnoty, 
nepředstavuje výjimečný doklad historického vývoje, životního způsobu a prostředí 
společnosti, ani nevykazuje nadprůměrné historické, umělecké a technické hodnoty.
Poloha domu je v nároží ulice Ostrčilovy a Sokolské třídy v kompaktní blokové 
zástavbě, dům je zarovnán v uliční frontě, jeho výška a římsy jsou navázány na sousední 
domy. Urbanistický význam polohy je naprosto shodný s každým jiným nárožím v blokové 
zástavbě, kde není architektonicky jeho poloha zdůrazněna. V tomto případě v žádném 
případě nelze hovořit o vytváření místní dominanty, což je i patrno z přiložené 
fotodokumentace. Dům z dvorní části je zcela fádní, bez jakéhokoliv architektonicky 
hodnotného zpracování, plocha samotného dvora je dnes značně omezena pozdější dostavbou 
trafostanice. Do ulice Ostrčilovy a Sokolské třídy jsou průčelí domu opatřena keramickou 
fasádou, v přízemí do Sokolské třídy a u schodišťového rizalitu v ulici Ostrčilově zelenými 
glazovanými obkladačkami, ostatní části jsou obloženy obkladačkami okrové barvy (původní 
barva je v současnosti již těžko rozpoznatelná). Jejich stav je celkově neuspokojivý, řada z 
nich je mechanicky poškozena, lokálně části chybí zcela, soudržnost k podkladu je značně 
omezena, dochází k jejich postupnému samovolnému uvolňování.
2
Železobetonové rámy pergol nad průjezdem do dvora a nad terasami nad IV. NP jsou 
značně degradované, s částečně obnaženým ocelovým armováním. Pásová okna v uličních 
průčelích jsou základní zdvojené konstrukce s obyčejným, běžným kováním. Jejich stav je na 
konci životnosti a je nezbytná jejich kompletní výměna. Totéž platí i pro okna ve dvorních 
fasádách. Svislé prosklení schodišťového prostoru přes 5 podlaží je v jednoduchých 
ocelových rámech, které jsou ve značné míře degradované korozí. Řešení samotného 
schodišťového prostoru je stísněné, opatřené v obdélném zrcadle obyčejným výtahem v 
kovové konstrukci s drátosklem. Dřevěné dělící stěny s dvoukřídlými dveřmi jsou fůnkční, 
avšak nevykazují žádnou zvláštní řemeslnou ani architektonickou úroveň. Totéž je možné 
konstatovat o dalších částech domu, ať již prostorech chodeb, samotných místnostech, až po 
zařizovací předměty a topná tělesa, sanitární zařízení apod. (viz přiložená fotodokumentace).
Dům samotný nikterak nevybočuje z roviny běžné produkce staveb tohoto typu, určení 
a tohoto časového období, členění fasád i prvky interiérů a stavební detaily jsou 
charakteristické pro běžné administrativní a veřejné budovy. Jediným prvkem, který odlišuje 
tuto stavbu od celé řady ostatních, zcela běžných domů, je použití barevných obkladaček na 
fasádách v průčelí do ulice Ostrčilovy a Sokolské třídy, a to v kombinaci tmavě zelené a 
béžové. Samotné užití jednobarevných béžových obkladů je naproti tomu v prostředí 
Moravské Ostravy poměrně časté. V neposlední řadě je nutné uvést i to, že projekční kancelář 
„Stalmach-Svoboda“ projektovala celou řadu obdobných staveb obytného i administrativního 
charakteru, které reprezentují průměrná stavební díla své doby, a jen malou část z nich je 
možné považovat za výjimečně zdařilá architektonická díla, jako je např. Palác Atlas v Praze 
nebo Obchodní dům Baťa v Ostravě.
Jsme si plně vědomi, že řízení podle § 8 zákona o státní památkové péči není 
opravným prostředkem proti rozhodnutí o prohlášení věci za kulturní památku. 
Prostřednictvím tohoto postupu žádáme o zrušení památkové ochrany kancelářského a 
obytného domu č.p. 1944, Sokolská tř. č. o. 51, na pozemku pare. č. 882/7, k.ú. Moravská 
Ostrava do budoucna.
Dům, jak je zřejmé z přiložené fotodokumentace, aby mohl být řádně a smysluplně 
užíván, bude muset projít rozsáhlou rekonstrukcí prakticky všech jeho částí, spojenou s 
výměnou celé řady stavebních prvků (okna do bytů i chodeb, interiérové dveře, vertikální 
prosklení schodišťového prostoru, výtah, střešní krytiny, železobetonové pergoly, sociální 
zařízení, kompletní keramické obložení fasád...). Na tomto místě je třeba zdůraznit, že nelze 
akceptovatelným způsobem nahradit a popřípadě doplnit poškozené zničené či odstraněné 
architektonické prvky a konstrukce, když původní materiály a technologie typické pro 30. léta 
20. století již nejsou vyráběny a aplikovány. Současně bude nutné přistoupit i k dispozičním 
úpravám, které budou reagovat na současné potřeby vlastníka domu i případných nájemců. 
Naprosto nezbytným krokem budou i takové úpravy objektu, které povedou k výraznému 
zlepšení stavebně technických, zejména tepelně izolačních, vlastností stavby, aby se alespoň 
přiblížily současnému standardu. Vzhledem ke skutečnému stavu objektu je rekonstrukce ve 
výše uvedené míře nezbytným předpokladem pro jeho ekonomicky udržitelné využití, neboť 
případní nájemci budou zcela nepochybně výši pro ně přijatelného nájemného odvozovat i od 
míry nutných nákladů (např. vytápění).
Jsme přesvědčeni, že nutná rekonstrukce, která bude schopna komplexně vyřešit 
závadný stav domu, bude současně znamenat nahrazení celých částí kulturní památky a 
takový zásah do autenticity kulturní památky, který povede ke ztrátě jejích kulturně 
historických hodnot. Po podrobném rozboru jsme došli k závěru, že částmi tvořícími jisté 
hodnoty domu jsou keramické obklady, pásová okna a popř. železobetonové pergoly. Právě 
3
tyto části však trpí takovými poruchami, že budou muset být nahrazeny. Náhradou budou 
prvky, které splňují určité technické vlastnosti, nebo ty, které jsou v současné době k dispozici 
a jsou s původními přibližně vzhledově srovnatelné. Ze zřejmých důvodů např. v případě 
obkladů se nebude jednat o materiál totožný, ale podobný v současnosti vyráběný. 
Domníváme se, že stavba za této situace si není schopna uchovat hodnoty, pro které se stala 
kulturní památkou, a proto žádáme Ministerstvo kultury o zrušení jejího prohlášení.“
Ministerstvo kultury si dle § 8 odst. 2 zákona č. 20/1987 Sb. vyžádalo vyjádření 
Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, odbor kultury a památkové péče (dále jen 
„krajský úřad“), který dopisem č.j. MSK 37238/2020 ze dne 30. 3. 2020 zrušení prohlášení 
předmětného objektu za kulturní památku nedoporučil, což odůvodnil takto:
„Úvodem lze říci, že podle ustanovení § 8 památkového zákona může Ministerstvo 
kultury ČR zrušit památkovou ochranu, pokud nastal mimořádně závažný důvod (tj. zejména 
v případě, že není kulturní památku možno zachovat buď vůbec, nebo by pro její zachování 
musely být provedeny takové zásahy, které by znamenaly ztrátu jejích památkových hodnot, 
pro něž se stala kulturní památkou apod.), nicméně v případě řešeného souboru kancelářského 
a obytného domu s garáží v Moravské Ostravě, je krajský úřad přesvědčen, že zde takovýto 
mimořádně závažný důvod není.
Krajský úřad si je vědom, že stávající stav tohoto souboru kancelářského a obytného 
domu s garáží, je značně neutěšený (např. lokálně odpadané fasádní keramické obklady, silně 
znečištěné fasády, poškozené dlažby teras, ne zcela funkční odvodňovací systém střechy, z 
některých míst vyrůstá náletová zeleň, v interiéru místy viditelné stopy vlhkosti v důsledku 
zatečení, atd.), a to především z důvodu dlouhodobě zanedbávané běžné údržby, díky čemuž 
dochází k postupnému chátrání a zhoršování stavebně-technického stavu tohoto souboru 
staveb [pozn. ministerstva: zbylou část souboru, která není předmětem tohoto řízení, tvoří 
garáže bez č. p./č. ev. na pozemku pare. č. 882/8 v k. ú. Moravská Ostrava, jejichž vlastníkem 
je Statutární město Ostrava, Prokešovo náměstí 1803/8, Moravská Ostrava, 70200 Ostrava] 
(přičemž ten není ani v současnosti využíván, s výjimkou přízemí severního traktu, kde je 
provozováno restaurační zařízení). Avšak odejmutí památkové ochrany v daném případě není 
namístě, jelikož předmětný soubor ve své podstatě vykazuje totožné památkové hodnoty jako 
v době jeho prohlášení za kulturní památku, potažmo kultumě-historické hodnoty, kvůli nimž 
získal v roce 2008 status kulturní památky. Tento soubor nadále představuje velmi hodnotný 
doklad funkcionalistické architektury z období 30. let 20. století, a to jak z hlediska 
historického, tak i vzhledem k dochovanému urbanistickému (exponovaná nárožní poloha 
nemovitostí), stavebnímu a architektonickému charakteru objektů s mnoha původními 
konstrukčními detaily (např. fasádní keramické obklady, schodiště s kovovým zábradlím a 
madly, některé původní okenní výplně s kličkami a interiérové dřevěné dveře s klikami, 
keramické dlažby a obklady, atd.), reprezentující tento typ městské zástavby dané lokality.
Závěrem je také nutné upozornit, že samotné řízení o zrušení prohlášení věci nebo 
stavby za kulturní památku zde existuje v rámci památkového zákona jakožto institut, 
prostřednictvím něhož lze zrušit památkovou ochranu do budoucna, pokud nastaly mimořádně 
závažné okolnosti, které odůvodňují změnu původně přiznaného statusu kulturní památky, 
nikoliv jako nástroj k obejití ustanovení § 9 památkového zákona, které stanovuje, že vlastník 
kulturní památky je povinen na vlastní náklad pečovat o její zachování, udržovat ji v dobrém 
stavu a chránit ji před ohrožením, poškozením, znehodnocením nebo odcizením. Kdy je 
potřeba současně zdůraznit, že vlastník, v tomto případě vlastník kulturní památky, má nejen 
práva, ale také povinnosti z vlastnictví plynoucí, neboť jak vyplývá z čl. 11 odst. 3 věta prvá 
Listiny základních práv a svobod, vlastnictví též zavazuje.
4
Na základě výše uvedeného se domníváme, že v daném případě nenastala u 
předmětného souboru kancelářského a obytného domu s garáží v Moravské Ostravě, situace 
dle ust. § 8 odst. 1 památkového zákona, tj. že by se jednalo o mimořádně závažný důvod pro 
zrušení prohlášení uvedeného souboru nemovitostí za kulturní památku.“
Ministerstvo kultury si dále dle § 8 odst. 2 zákona č. 20/1987 Sb. vyžádalo vyjádření 
Magistrátu města Ostravy, útvaru hlavního architekta a stavebního řádu (dále jen „magistrát“), 
který dopisem ě.j. SMO/601264/19/ÚHAaSŘ/DVO ze dne 20. 11. 2019 zrušení prohlášení 
předmětného objektu za kulturní památku doporučil s tímto odůvodněním:
„Jedná se o dům bývalé Nemocenské pojišťovny soukromých úředníků a zřízenců. Je 
to nárožní funkcionalistická stavba z let 1932-1934, postavená stavební firmou Kolář a Rubý 
podle projektu Františka Stalmacha a Jana Svobody pro Nemocenskou pojišťovnu. 
Pětipodlažní objekt s garáží je na půdorysu písmene L ze železobetonového skeletu. 
Ministerstvo kultury doporučilo prohlášení předmětné kulturní památky jako areál 
kancelářského a obytného domu s garáží na ulici Sokolské, který je zachován ve své hmotě, 
exteriéru a částečně i v interiéru, jako velmi cenný příklad funkcionalistické architektury (tzv. 
emocionální funkcionalismus) s dochovanými charakteristickými stylovými prvky a detaily 
(železobetonový skelet, pásová okna a keramická fasády, schodiště, okna a dveře, prosklené 
příčky, topná tělesa). Ministerstvo kultury ve svém prohlášení dále uvádí, že areál má i 
nezastupitelný urbanistický význam, protože díky své exponované poloze na nároží Sokolské 
a Odstrčilovy ulice vytváří jednu z místních dominant na území Moravské Ostravy, že v 
neposlední řadě jde o významný doklad avantgardní architektury v Ostravě.
Magistrát města Ostravy provedl při místním šetření konaném dne 1. 11. 2019 
podrobnou prohlídku všech částí domů v interiéru i exteriéru včetně sklepů a střešních teras a 
dospěl v souladu se svým stanoviskem k návrhu na prohlášení domu z roku 2007, že 
hodnotou, pro kterou prohlášení doporučil, je funkcionalistická stavba s typickými 
stylotvomými motivy, jako jsou železobetonový skelet, pásová okna a keramická fasáda.
K argumentům uváděným pro prohlášení Krajským úřadem a Národním památkovým 
ústavem je nutné konstatovat, že předmětný dům nikdy neměl být a ani není místní 
dominantou, jeho nárožní poloha v blokové zástavbě je zcela běžná. Dům v rámci interiérů je 
řešen naprosto obyčejným způsobem odpovídajícím době vzniku stavby, interiérové prvky 
jsou standardní řemeslné produkce bez jakékoliv přidané kvality. Interiér domu je Zachovalý 
jen částečně, došlo k mnoha novodobým dispozičním i stavebním úpravám. V současné době 
je dům prázdný, nevyužívaný, veškeré instalace jsou nefunkční. Jedná se o dům, který svou 
historickou a kulturní hodnotou je srovnatelný s běžným domem postaveným v duchu 
funkcionalistické architektury v Ostravě. K předmětu památkové ochrany podle Magistrátu 
města Ostravy patří zejména zachování keramického pláště, původních dveřních a okenních 
výplní. Fasáda domu je opatřena původním obkladem, který je ve výšce parteru domu 
neodborně natřen, obklady jsou v řadě míst prakticky po celé ploše poškozeny, pásová okna 
jsou již dožilá a energeticky nevyhovující. Magistrát města Ostravy je nucen posoudit 
případné zrušení prohlášení předmětného domu za kulturní památku také z hlediska, jakým 
bude nucen vlastník postupovat při jeho opravě. Ta bude muset být kromě jiného koncipována 
i s ohledem na využitelnost a ekonomickou udržitelnost domu a s tím spojenými stavebními 
úpravami (např. náhrada poškozené keramické fasády, výměny oken, zlepšení tepelně 
izolačních vlastností, požadavky na požárně odolné konstrukce atd.). Tyto úpravy je z 
hlediska dostupných materiálů velmi problematické provést tak, aby byly zachovány 
památkové hodnoty domu prohlášeného kulturní památkou (pásová okna a keramická fasáda, 
prosklené příčky, topná tělesa). Tyto původní materiály z čtyřicátých let 20. století již nejsou 
často vyráběny a aplikovány.
5
Po posouzení významu předmětné kulturní památky, možností zachování 
památkových hodnot domu při jeho nezbytné rekonstrukci, která kromě jiného musí zajistit 
ekonomickou i energetickou využitelnost, dospěl orgán památkové péče k závěru, že 
identifikované památkové hodnoty v tomto případě nelze smysluplně zachovat, a proto 
zrušení prohlášení předmětného domu za kulturní památku doporučuje.“
Na žádost ministerstva zaslal své odborné vyjádření Národní památkový ústav, územní 
odborné pracoviště v Ostravě (dále jen „NPÚ“), a to dopisem ze dne 16. 12. 2019, č.j. NPU- 
381/84481/2019, kterým zrušení prohlášení předmětného objektu za kulturní památku 
nedoporučil s tímto odůvodněním:
„Objekt je mimo území městské památkové zóny (MPZ) Moravská Ostrava, ale v 
těsné blízkosti její severní hranice. Zaujímá nárožní polohu v křížení ulic Sokolská třída a 
Ostrčilova. V současné době není objekt využíván, s výjimkou přízemí severního traktu, kde 
je provozováno restaurační zařízení. Jedná se o nárožní pětipodlažní, velkoryse řešenou 
stavbu ze železobetonového vyzdívaného skeletu, s ustupujícím V. NP s průběžnou terasou s 
pergolou a plochou střechou, se zaobleným nárožím. Průčelí do Sokolské třídy je šestiosé se 
sedmou osou v zaobleném nároží. Průčelí do ulice Ostrčilovy je rovněž sedmiosé. Průčelí do 
ul. Ostrčilovy je v přízemí, které mírně předstupuje před líc průčelí vyšších podlaží, 
prolomeno asymetricky umístěným hlavním vchodem s původními kovovými prosklenými 
dveřmi, opatřenými proskleným světlíkem pravidelného obdélníkového rastru. Okenní osy 
osazeny čtyřkřídlými dvojitými dřevěnými okny. Průčelí do ul. Ostrčilovy je asymetricky 
členěno vertikálním mírně vystupujícím schodišťovým rizalitem, v němž je prolomen hlavní 
vstup do budovy. Vstupní dveře jsou původní, kovové prosklené s obdélným rastrem. 
Schodišťový rizalit vstupu do objektu prolamuje průběžné vertikální schodišťové okno opět s 
obdélným rastrem. Ostatní okenní osy jednotlivých nadzemních podlaží jsou prolomeny 
jednotlivými, vzájemně oddělenými horizontálními okny. Obě uliční průčelí jsou obložena 
dvoubarevným keramickým obkladem. Dvorní průčelí je omítnuto, na západní straně jižního 
křídla vystupuje vertikální schodišťový rizalit vedlejšího schodiště, opět prolomený 
průběžnou vertikálou oken v kovovém obdélném rastru. Boční schodiště je přístupné vlastním 
vstupem z ulice Ostrčilovy. Na dům navazuje nízký objekt garáží, provázaný s hlavním 
objektem železobetonovou konstrukcí.
V interiéru objektu kancelářského domu jsou zachovány dělící kovové a dřevěné 
prosklené příčky s dvoukřídlými výkyvnými dveřmi v komunikačních prostorech, zčásti 
dochovány i interiérové dveře s původními kličkami, štítky a závěsy, dřevěné okenní výplně s 
dřevěnou garnýží zapuštěnou v okenním rámu, s vnitřními parapetními deskami s podokenní 
drážkou, keramické dlažby a obklady sanitárních prostor, povrchy z umělého kamene, vlýsky, 
topná tělesa, mřížky, lokálně ještě dochovány dřevěné zárubně dveří. Dispozice domu 
odpovídá stavu v době prohlášení, tj. zachován zůstal základní rozvrh a některé prostory byly 
přizpůsobeny provozu lékařských ordinací, které v době prohlášení v objektu fungovaly. V V. 
NP jsou obytné prostory. Ve dvoře stojí objekt trafostanice, který není předmětem památkové 
ochrany.
Budova pro Nemocenskou pojišťovnu soukromých úředníků a zřízenců byla 
postavena v letech 1933-1934 ostravskou stavební firmou Kolář a Rubý na základě 
přepracovaného projektu z roku 1933 od arch. Františka Stalmacha a Jana Svobody z Prahy. 
Jak uvádí Mgr. Strakoš, „objekt je příkladem téměř intaktně dochované funkcionalistické 
stavby s typickými stylotvomými prvky, železobetonovým skeletem, keramickým obkladem 
fasád (kombinace barev), ustupujícím V. NP s terasou a plochou střechou, pásovými okny, 
kovovými dveřmi, okny, madly, plochami v umělém kameni, apod.“
6
Podatel návrhu na zrušení prohlášení věci za kulturní památku ve svém návrhu mimo 
jiné uvádí, že se „nejedná o doklad historického vývoje, životního způsobu a prostředí 
společnosti, ani nevykazuje nadprůměrné historické, umělecké a technické hodnoty, jelikož se 
nejedná o jedinečné architektonické dílo: „... Dům nikterak nevybočuje z roviny běžné 
produkce staveb tohoto typu, určení a tohoto časového období, členění fasád i prvky interiérů 
a stavební detaily jsou charakteristické pro běžné administrativní a veřejné budovy. Jediným 
prvkem, který odlišuje tuto stavbu od celé řady ostatních, zcela běžných domů, je použití 
barevných obkladaček na fasádách v průčelí do ulice Ostrčilovy a Sokolské třídy, a to v 
kombinaci tmavě zelené a béžové. Samotné užití jednobarevných béžových obkladů je naproti 
tomu v prostředí Moravské Ostravy poměrně časté. V neposlední řadě je nutné uvést i to, že 
projekční kancelář Stalmach-Svoboda projektovala celou řadu obdobných staveb obytného i 
administrativního charakteru, které reprezentují průměrná stavební díla své doby, a jen malou 
část z nich je možné považovat za výjimečně zdařilá architektonická díla, jako je např. Palác 
Atlas v Praze nebo Obchodní dům Baťa v Ostravě/ Podatel dále argumentuje nutností 
radikální rekonstrukce, při níž dojde z důvodu stavebnětechnického stavu k takovým 
zásahům, že bude nutné „... nahrazení celých částí kulturní památky a takový zásah do 
autenticity kulturní památky, který povede ke ztrátě jejích kulturně historických hodnot.“
Dům má intaktně zachované fasády a interiéry včetně základního dispozičního 
rozvrhu, schodišťové prostory se schodišti s kovovým zábradlím a madly, členící prosklené 
dřevěné a kovové příčky, okenní výplně s kličkami, otvíracími mechanismy, závěsy, 
parapetními deskami a garnýžemi, které tvoří nedílnou součást okenního rámu, dřevěnými 
interiérovými dveřmi s původními klikami a štítky v kovových i dřevěných zárubních, 
povrchy (vlýsky, keramická dlažba a obklad, umělý kámen), topná tělesa. Stavebně-technický 
stav objektu je důsledkem dlouhodobé absence základní údržby špatný, ale ne havarijní. 
Fyzický stav nosných stavebních konstrukcí je na pohled v pořádku. Na povrchu svislých a 
vodorovných nosných konstrukcí nejsou viditelné statické defekty. Prohlídka 
železobetonových konstrukcí je možná v celém suterénu a v podlažích v místech 
odstraněných podhledů z důvodu oprav havárií vnitřních instalací. Porušená struktura betonu 
a obnažená výztuž je u pergol ve vjezdu do dvora a na terase posledního podlaží. Tyto závady 
jsou způsobeny dlouhodobým působením povětrnostních vlivů (několik let chybí na jejich 
povrchu klempířské prvky, jejich havarijní stav nebyl nikdy ani provizorně opraven) a jsou 
obnovitelné s použitím současné technologie, ale i tradičně. Dlažby teras jsou poškozeny 
nesprávnými zásahy do skladeb, neodstraňovanou náletovou zelení a vadným odvodněním 
ploch. Povrch vnějších omítaných ploch fasády břízolitovou omítkou je lokálně poškozen, ale 
zatím nedochází k poškození zdivá pod omítkou. Povrch fasádního keramického obkladu je 
poškozen v ostěních otvorů z důvodu chybějících nebo vadných klempířských prvků. Stav se 
v čase zhoršuje vlivem zatékání dešťové vody za obklad. V plochách je soudržný s plným 
spárováním. V pohledově exponovaných místech byl v minulosti narušen provedením 
kotvících otvorů pro vývěsní štíty a informační tabule. Rozsah viditelného poškození 
keramického obkladu lze odhadnout do 20 % z celkové plochy. Sejmutí vadných kusů 
představuje riziko poškození okolní plochy obkladu, proto je možné celkovou náročnost 
výměny obkladu vykázat až po ověření techniky sejmutí, a to z lešení.
Fasády jsou znečištěny emisemi. Stopy po čištění jsou na fasádě patrné a lze z nich 
usuzovat, že neabrazivními prostředky je vyčištění možné. Týkalo by se to zbylých 
nepoškozených ploch a bylo by podkladem pro stanovení správné barevnosti. Keramické 
obkládačky ve dvou barvách a dvou formátech jsou z předválečné produkce a v současnosti se 
již nevyrábí. Výměna poškozených kusů je tedy pravděpodobně podmíněna zakázkovou 
výrobou. V této souvislosti je nutné uvést, že výskyt objektů s keramickou fasádou je pro 
7
Ostravu charakteristický. Jedná se o budovy významných institucí v minulosti i v současné 
době, keramický obklad byl mimo jiné využíván jako ochrana fasád před negativním 
působením znečištěného ovzduší. Stav většiny z nich je dobrý díky prováděné běžné údržbě, 
která však u předmětného objektu neproběhla řadu let. Vzniklý stav keramického obkladu 
fasád ale nemůže být důvodem ke zrušení prohlášení.
Zdvojená otvíravá dvoukřídlová dřevěná okna řazená do pásu nejsou pravděpodobně 
vzhledem ke konstrukci původní. Jejich oprava či repase je náročnou pouze z hlediska jejich 
počtu, nikoliv provedení. Okna jsou bez profilace a dělení a lze je obnovit. Složená okna v 
přízemí a v nároží mají původní rámy a pravděpodobně později osazena křídla se zdvojeným 
zasklením. I pro ně platí možnost obnovy. Některé kusy oken bude pravděpodobně nutné 
vyměnit. V interiéru jsou na mnoha místech viditelné stopy vlhkosti v důsledku zatečení. Stav 
dřevěných okenních výplní odpovídá absenci průběžné údržby, v některých místech okna 
netěsní a nejsou plně funkční. Udržována jsou pouze okna v přízemí severního křídla, které je 
průběžně využíváno. Kovové rámy schodišťových oken jsou ve fragmentech bez nátěru a 
poškozeny korozí. Obnovu oken je možné provést v souladu s požadavky památkové péče, i 
se splněním tepelně-izolačních parametrů. Obnova výtahu v zrcadle schodiště s 
odpovídajícími bezpečnostními parametry a s použitím tradičních materiálů je v památkově 
chráněných objektech dnes obvyklá. Celkově se jedná o příklad objektu s dlouhodobě 
zanedbanou běžnou údržbou, která by, pokud by byla prováděna průběžně, zabránila 
degradaci konstrukčních a uměleckořemeslných prvků, rovněž by se odrazila i na nižší 
ekonomické náročnosti prováděných zásahů. Objekt garáží nebyl v interiéru prohlédnut.
Ministerstvo kultury ČR může na základě § 8 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb. z 
mimořádně závažných důvodů zrušit prohlášení věci za kulturní památku. Zákon sice blíže 
nespecifikuje, co považuje za mimořádně závažné důvody, které mohou být důvodem pro 
zrušení prohlášení věci za kulturní památku, nicméně důvodová zpráva k tomuto ustanovení 
uvádí, že havarijní stav tímto mimořádně závažným důvodem není. V tomto případě se o 
havarijní stav nejedná a ani případná obnova objektu by neznamenala takový zásah do 
památkové podstaty a památkových hodnot, že by ospravedlňovala sejmutí památkové 
ochrany.
Společnost PAMUKALE s.r.o. objekt zakoupila v době, kdy již byl chráněn jako 
kulturní památka, a tudíž si měla být vědoma povinností vlastníka kulturní památky, 
vyplývajících z § 9 zákona č. 20/1987 Sb., kde se stanoví, že vlastník kulturní památky je 
povinen na vlastní náklad pečovat o její zachování, udržovat ji v dobrém stavu a chránit ji 
před ohrožením, poškozením, znehodnocením nebo odcizením.
Zhodnocení památkových hodnot: Objekt bývalé nemocenské pojišťovny úředníků a 
zřízenců v Ostravě z let 1933-1935 je nejen dokladem vývoje architektury v Ostravě, ale je 
především příkladem téměř intaktně zachované funkcionalistické stavby tohoto funkčního 
typu s dynamickými architektonickými prvky. Soubor reprezentuje tvorbu architektů 
Františka Stalmacha (další realizací Františka Stalmacha v Ostravě je býv. Obchodní dům 
Baťa) a Jana Svobody z Prahy z období před jejich odchodem do USA. Objekt je 
nenahraditelným dokladem jedné z výrazných etap stavebního vývoje Ostravy, stojí na 
urbanisticky a architektonicky exponovaném místě jednoho z nej významnějších prostorů 
města, tj. v sousedství Prokešova náměstí s dominantou Ostravské radnice a správních objektů 
bývalé Ferdinandovy dráhy. Stále si zachoval vysokou historickou, památkovou, estetickou a 
užitnou kvalitu. Objekt má nezastupitelné místo v architektonické podobě města a v kontextu 
historického vývoje Moravské Ostravy a jeho začlenění do urbanistické struktury města.
8
Předmětem řízení o zrušení památkové ochrany není revize prohlášení za kulturní 
památku. Ministerstvo kultury již jednou památkové hodnoty vyhodnotilo a výsledkem bylo 
prohlášení objektů za kulturní památku. Domníváme se, že nepominuly důvody, pro které byl 
objekt rozhodnutím Ministerstva kultury prohlášen za kulturní památku. Aktuální stav 
dochování památkových hodnot se oproti stavu z doby prohlášení zásadním způsobem 
nezměnil a zcela jistě nedošlo k výraznému snížení památkové hodnoty objektu, pro kterou 
byl zařazen do Ústředního seznamu kulturních památek ČR. „Úkolem řízení o zrušení 
prohlášení není posuzovat, zda věc splňuje důvody památkové ochrany. To je účelem řízení o 
prohlášení věci za kulturní památku, které proběhlo již v minulosti a důvody památkové 
ochrany jsou tedy presumovány na jeho základě“ (viz aktuální zněni zákona č. 20/1987 Sb., 
včetně judikatury, dostupné na stránkách Ministerstva kultury).
Památkové hodnoty spatřujeme především v dochovaném architektonickém řešení, 
použití a zachování konkrétních dobových materiálů, dochovaném hmotovém a materiálovém 
řešení stavby, začlenění do okolní zástavby a historický kontext vzniku stavby. Tedy tak jak 
to již bylo jednou definováno při řízení o prohlášení za kulturní památku. Tyto hodnoty jsou 
stále zřejmé, jednoznačně identifikovatelné a nic na tom nemění ani chybějící údržba a 
zanedbaný stav. Současný stav dochování hmot, konstrukčních a řemeslných prvků je v 
podstatě stejný jako v době prohlášení objektů za kulturní památku a jeho zhoršení je jen 
důsledkem dlouhodobé neúdržby a zanedbání péče jednotlivými vlastníky.
Národnímu památkovému ústavu nebyla zatím předložena k vyjádření žádná 
projektová dokumentace s plánovanými stavebními zásahy a úpravami. Zcela jistě lze 
realizovat případnou památkovou obnovu objektu v souladu s požadavky památkové péče. 
Jako příklad úspěšné obnovy srovnatelné kulturní památky je třeba zmínit v nedávné době 
realizovanou obnovu bývalého Okresního sociálního a zdravotního ústavu, dnes sídla NPÚ 
ÚOP v Ostravě. Oprava objektu je potřebná, její rozsah bude dán průzkumy a projektovou 
dokumentací a z ní teprve vyplyne provozní náročnost přenesená na budoucí uživatele. 
Rekonstrukce, ve smyslu tohoto pojmu, není nutná, stejně jako celková výměna výplní otvorů 
a náhrada stávajícího povrchu fasády. Status památky a zájmy památkové péče v tomto 
případě nebudou mít zásadní vliv na investiční náklady spojené s obnovou. Vzhledem k tomu, 
že předmětný soubor není na území MPZ, jedinou možností regulace je právě jeho památková 
ochrana.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Národní památkový ústav, územní odborné 
pracoviště v Ostravě nedoporučuje zrušení památkové ochrany.
Stanovisko Regionální komise Národního památkového ústavu, územního odborného 
pracoviště v Ostravě: K projednávané věci se vyjádřili všichni členové Regionální komise. 
Hlasování probíhalo per rollam ve dnech 18. 11.-2. 12. 2019. Regionální komise Národního 
památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Ostravě jednohlasně nedoporučila 
zrušení prohlášení kancelářského a obytného domu s garáží č.p. 1944 v Moravské Ostravě za 
kulturní památku.
Zdůvodnění stanoviska Regionální komise: Členové komise se shodli na tom, že 
památkové hodnoty objektu jsou nezpochybnitelné a zůstaly beze změny zachovány. Jedná se 
o příklad intaktně dochované funkcionalistické kancelářské budovy, která reprezentuje tvorbu 
architektů Františka Stalmacha a Jana Svobody před odchodem do USA. Objekt je 
nenahraditelným dokladem jedné z výrazných etap stavebního vývoje Ostravy, stojí na 
urbanisticky a architektonicky exponovaném místě a stále si zachoval vysokou historickou, 
památkovou, estetickou a užitnou kvalitu. Stavebně technický stav budovy rozhodně není 
havarijní, zatékání do konstrukcí je pouze lokální, zbývající poškození jsou v převážné míře 
9
důsledkem zanedbané údržby. Vlastník kupoval objekt v době, kdy již byl památkou, a musel 
si tedy být vědom jednak svých povinností vlastníka kulturní památky a jednak toho, že 
rekonstrukci bude nutné provést v souladu s požadavky památkové péče. Navíc orgánům 
památkové péče dosud nebyla předložena žádná projektová dokumentace, a není tedy možné 
dovozovat, že v rámci rekonstrukce bude nutné „nahrazení celých částí kulturní památky a 
takový zásah do autenticity kulturní památky, který povede ke ztrátě jejích kulturně 
historických hodnot“, jak uvádí předkladatel v návrhu na zrušení prohlášení. Poškozené prvky 
či konstrukce nebo jejich části lze opravit, případně doplnit kopiemi, a rekonstrukci lze 
provést tak, aby nedošlo k zásahu do památkové podstaty a památkových hodnot.“
Účastník řízení byl v souladu s § 36 odst. 3 správního řádu dopisem č.j. MK 
31513/2020 OPP ze dne 14. 5. 2020 (účastníkovi řízení doručen prostřednictvím datové 
schránky dne 24. 5. 2020) informován o tom, že již byly shromážděny všechny podklady pro 
rozhodnutí a byl vyzván, aby se vyjádřil jak k nim, tak ke způsobu jejich zjištění, případně 
navrhl jejich doplnění v zákonem stanovené lhůtě. Možnosti seznámení se spisem využil 
zplnomocněný zástupce účastníka řízení, na základě plné moci ze dne 26. 5.
2020, který do protokolu ze seznámení se spisem č. j. MK 37721/2020 dne 8. 6. 2020 uvedl: 
„Prohlašuji a žádám, aby byla nadále veškerá korespondence zasílána účastníkovi řízení do 
datové schránky. Do 15 dnů se vyjádříme písemně.“ Ve stanovené lhůtě ani po jejím uplynutí 
ministerstvo vyjádření účastníka řízení ani jejího zplnomocněného zástupce neobdrželo.
Po vyhodnocení výše uvedeného Ministerstvo kultury vydalo rozkladem napadené 
rozhodnutí č.j. MK 50121/2020 OPP, sp. zn.: MK-S 11736/2019 OPP ze dne 13. 8. 2020, 
kterým rozhodlo, že se neruší prohlášení objektu za kulturní památku, a to s následujícím 
odůvodněním:
„Ministerstvo kultury ve svém hodnocení zohlednilo všechna výše uvedená vyjádření 
jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a rozhodlo o nezrušení prohlášení kancelářského a 
obytného domu č. p. 1944 v Moravské Ostravě, který je částí souboru vedeného v ÚSKP ČR s 
rejstř. č. 102898, za kulturní památku, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
Funkcionalistický dům, bývalá úřadovna Nemocenské pojišťovny soukromých 
úředníků a zřízenců v Praze, vyprojektovaný v roce 1933 jako polyfunkční objekt s 
nebytovými prostorami ke komerčnímu (veřejnému) využití a ve vyšších nadzemních 
podlažích k (privátním) bytovým účelům, je společným dílem architektů Františka Stalmacha 
a Jana Hanuše Svobody, žáků Josefa Gočára na AVU v Praze. Projekt realizovala v letech 
1933 až 1934 stavební firma Kolář-Rubý, která ho potřebám investora funkčně přizpůsobila. 
Železobetonový skelet založený na půdorysu ve tvaru L s charakteristickými pásovými okny, 
které kopírují zaoblené nároží vyzdívaného obvodového pláště, má v nejvyšším V. NP 
průběžnou (pro byty?) společnou z obou ulic pohledově skrytou terasu orientovanou na 
východ a na jih, odstíněnou pergolou. Terasa je přerušena jen schodišťovým tělesem s 
dobovou zdviží v prosklené výtahové šachtě v zrcadle schodiště, které je do Ostrčilovy ulice 
přiznáno mělkým rizalitem s vertikálním celoplošným prosklením. Komerčně využívané části 
domu (s vyššími nároky na denní osvětlení) obrácené k Sokolské třídě jsou zvýrazněny 
změnou výškové rytmizace pásových oken s odlišným (původním?) členěním okenních tabulí. 
Dvorní (neveřejná) část, ze které čelně do výše 2. NP vystupuje původní přístavba nebytových 
prostor opatřená plochou střechou, je omítaná a výrazově strohá. Z dvora přístupné vedlejší 
schodiště bez výtahu (s původním madlem, kovovými sloupky a v místě podest průběžnými 
zaoblenými kovovými příčkami zábradlí o kruhovém průřezu) je celoplošně rovněž vertikálně 
proskleno. Také toto schodiště je na boční fasádě přiznáno předsazením, tentokrát o šířku 
mezipodesty. Směrem k oběma uličním frontám je zděná fasáda celoplošně opatřena 
pravidelným rastrem jednotně tónovaného (barevně nevýrazného) keramického obkladu, který 
10
je ve zmenšeném formátu zopakován na sloupcích mezi pásovými okny v obytných 
podlažích. Veřejně využívané prostory jsou na fasádě zdůrazněny mělkým předsazením a 
odlišným zeleným tónováním keramického obkladu, ve stejné barvě je pojednán i keramický 
obklad rizalitu, stejný se pak objevuje i u obložení stupňů obou schodišť a u podlah 
společných prostor. Ve stejné zelené barvě je i postranní vstup z Ostrčilovy ulice do dvorní 
části objektu. Zeleně je zvýrazněn i hlavní asymetricky umístěný vstup ze Sokolské třídy do 
komerčních prostor ve zvýšeném 1. NP. Stejně jako obě uliční „keramické“ fasády je i tento 
hlavní vstup společně se světlíkem pojednán jako pravidelný rastr, který tvoří horizontálně 
orientovaná kovová protáhlá obdélníková mřížka opatřená skleněnou výplní, přičemž světlík 
se rozměrově přizpůsobuje pásovým oknům v 1. NP a opticky tak samotný vstup, který by 
horizontální ráz uliční fasády narušoval, umenšuje. Promyšlený koncept fasády („forma 
následuje funkci“) je uplatněn i v interiérech kancelářského a obytného domu, které se místy 
intaktně dochovaly: dělící příčky oddělující schodiště od společných prostor, interiérové dveře 
a okna s původními kličkami, štítky a závěsy, dřevěné okenní výplně s dřevěnou garnýží 
zapuštěnou v okenním rámu s vnitřními parapetními deskami s podokenní drážkou, keramické 
obklady a dlažby sanitárních prostor, parketové vlysy, otopná tělesa umístěná v mělkých 
nikách podokenních parapetů, ochranné mřížky otopných těles, dřevěné zárubně dveří aj.
I přes výše popisované obtíže, které má vlastník s nalézáním plného využití a 
komerčního zhodnocení objektu, kterým zejména předcházejí letitá zjevná neúdržba a 
neposkytnutá potřebná záchovná péče (jejich důsledky jsou detailně popsané v žádosti 
vlastníka a doložené fotodokumentaci, a dále akcentované ve výše uvedených odborných 
vyjádřeních krajského úřadu, magistrátu i památkového ústavu), představuje kancelářský a 
obytný dům v dané lokalitě a svým exponovaným nárožním umístěním typově kvalitního a 
mimořádně intaktně (místy i v interiérech) dochovaného zástupce meziválečné 
funkcionalistické architektury a je charakteristickým, působivým a zapamatovatelným 
kultumě-historickým a architektonicko-urbanistickým počinem, který je i nadále nositelem 
památkových hodnot. Popsané závady pak, dle ministerstva, vlastník účelově zaměňuje za 
absenci památkových hodnot, resp. za mimořádně závažné důvody, pro které by měla být 
zrušena památková ochrana domu.
Ministerstvo vzalo na vědomí i vyjádření památkového ústavu, že „...Národnímu 
památkovému ústavu nebyla [vlastníkem] zatím předložena k vyjádření žádná projektová 
dokumentace s plánovanými stavebními zásahy a úpravami.“
Tvrzení vlastníka, že „...dům samotný nikterak nevybočuje z roviny běžné produkce 
staveb tohoto typu, určení a tohoto časového období, členění fasád i prvky interiérů a stavební 
detaily jsou charakteristické pro běžné administrativní a veřejné budovy. Jediným prvkem, 
který odlišuje tuto stavbu od celé řady ostatních, zcela běžných domů, je použití barevných 
obkladaček na fasádách v průčelí do ulice Ostrčilovy a Sokolské třídy, a to v kombinaci 
tmavě zelené a béžové. Samotné užití jednobarevných béžových obkladů je naproti tomu v 
prostředí Moravské Ostravy poměrně časté...“ zůstalo ve zcela obecné rovině. I kdyby se 
však prokázalo, že orgány památkové péče nevěnovaly pozornost jiným objektům se stejnou 
nebo vyšší kultumě-historickou a architektonicko-urbanistickou hodnotou, nemůže to 
představovat mimořádně závažný důvod pro zrušení prohlášení kancelářského a obytného 
domu za kulturní památku.
Dle výše uvedené citace dále podatel ve své žádosti spatřuje naplnění mimořádně 
závažných důvodů pro zrušení památkové ochrany kancelářského a obytného domu v tom, že 
část památkově chráněného souboru, kterou nabyl do vlastnictví dražbou (v souladu se 
zákonem č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách) dne 6. ledna 2017, nenaplňuje zákonnou 
definici kulturní památky, neboť se ministerstvo v rozhodnutí č. j. 12742/2007 ze dne 11.3. 
11
2008, právní moc ke dni 9. 4. 2008, o prohlášení souboru kancelářského a obytného domu s 
garáží za kulturní památku, dostatečně nevypořádalo, resp. nezabývalo se, námitkami jednoho 
z účastníků řízení, společnosti MEDICO, společnost s ručením omezeným, 1Č 47975920 (ke 
dni vydání tohoto rozhodnutí je společnost evidovaná v obchodním rejstříku pod názvem 
MEDICO, společnost s ručením omezeným "v likvidaci", IČ 47975920), který s prohlášením 
souboru za kulturní památku vyjádřil nesouhlas. Ministerstvo dále vycházelo dle podatele 
žádosti při svém rozhodování mj. „...z vágních a nepřesných vyjádření orgánů památkové 
péče a odborné organizace...“.
K tomu ministerstvo uvádí, že řízení podle § 8 zákona č. 20/1987 Sb. není opravným 
prostředkem proti pravomocně vydanému rozhodnutí o prohlášení předmětného souboru za 
kulturní památku a nelze jím tedy přezkoumat zákonnost tohoto rozhodnutí ani důvody, na 
nichž stojí. Přestože podatel v žádosti uvedl, že si je této skutečnosti vědom, jako jeden ze 
závažných důvodů pro zrušení památkové ochrany kancelářského a obytného domu uvedl 
vydání rozhodnutí č. j. 12742/2007 ze dne 11.3. 2008.
Dle podatele je dalším důvodem podání žádosti špatný stav domu, vyžadující zásadní 
rekonstrukci, při níž však nutně dojde k výměně části památkově cenných stavebně - 
technických prvků, a dále „...bude nutné přistoupit i k dispozičním úpravám, které budou 
reagovat na současné potřeby vlastníka domu i případných nájemců...“, resp. „...vzhledem ke 
skutečnému stavu objektu je rekonstrukce ve výše uvedené míře nezbytným předpokladem 
pro jeho ekonomicky udržitelné využití, neboť případní nájemci budou zcela nepochybně výši 
pro ně přijatelného nájemného odvozovat i od míry nutných nákladů...“.
Z výše uvedeného ministerstvo dovozuje, že vlastník ve své podané žádosti uznává, že 
nepříznivý stav domu je zvratitelný, i když za cenu zvýšených nákladů (tyto lze pak dle 
ministerstva částečně pokrýt účelově poskytnutými dotacemi) a tak, aby byla rekonstrukce 
provedena způsobem přijatelným z hlediska památkové péče. Samotné stavebně-technické 
úpravy, které kancelářský a obytný dům podle výše uvedených závěrů NPÚ vyžaduje, tedy při 
správném postupu nepovedou ke ztrátě jeho kultumě-historické a architektonicko- 
urbanistické hodnoty.
K výše uvedenému doporučujícímu odbornému vyjádření magistrátu ministerstvo 
předesílá, že tentýž magistrát dopisem č.j. ÚHA/7373/2007/Tá ze dne 13. 11. 2007 prohlášení 
souboru kancelářského a obytného domu s garáží (dále též jen „soubor“) doporučil [pozn. 
ministerstva: předmětná garáž bez č. p./č. ev. umístěná na pozemku pare. č. 882/8 v kat. 
území Moravská Ostrava, obec Ostrava, okres Ostrava-město, Moravskoslezský kraj, kterou 
ke dni vydání tohoto rozhodnutí vlastní Statutární město Ostrava, Prokešovo náměstí 1803/8, 
Moravská Ostrava, 70200 Ostrava, tvoří společně s kancelářským a obytným domem ucelený 
soubor, který je vedený v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky pod rejstř. 
č. 102898 pod názvem „Kancelářský a obytný dům s garáží“] s tím, že se jedná o „... příklad 
intaktně zachované kvalitní funkcionalistické stavby s typickými stylotvomými motivy např. 
železobetonový skelet, pásová okna a keramická fasáda“.
Magistrát v dopise č.j. SMO/601264/19/ÚHAaSR/DVO ze dne 20. 11. 2019 uvedl: 
„... k argumentům uváděným pro prohlášení Krajským úřadem a Národním památkovým 
ústavem je nutné konstatovat, že předmětný dům nikdy neměl být a ani není místní 
dominantou, jeho nárožní poloha v blokové zástavbě je zcela běžná. Dům v rámci interiérů je 
řešen naprosto obyčejným způsobem odpovídajícím době vzniku stavby, interiérové prvky 
jsou standardní řemeslné produkce bez jakékoliv přidané kvality. Interiér domu je Zachovalý 
jen částečně, došlo k mnoha novodobým dispozičním i stavebním úpravám. V současné době 
je dům prázdný, nevyužívaný, veškeré instalace jsou nefunkční. Jedná se o dům, který svou 
12
historickou a kulturní hodnotou je srovnatelný s běžným domem postaveným v duchu 
funkcionalistické architektury v Ostravě. K předmětu památkové ochrany podle Magistrátu 
města Ostravy patří zejména zachování keramického pláště, původních dveřních a okenních 
výplní.“
Ministerstvo k výše uvedenému tvrzení magistrátu uvádí, že v doporučujícím 
vyjádření krajského úřadu č. j. MSK 167090/2007 ze dne 14. 11. 2007 k prohlášení souboru 
za kulturní památku, které je citované v rozhodnutí o prohlášení č. j. 12742/2007 ze dne 11.3. 
2008: „hodnota objektu spočívá jednak v kvalitním architektonickém řešení vycházejícím z 
vyzrálého, převážně tzv. emocionálního funkcionalismu se zaobleným nárožím, barevnými 
keramickými obklady exteriérů do ulic, dále pak v dobře dochované a propracované hmotě 
stavby, v řadě původních stylových architektonických prvků (většina oken, některá dveřní 
křídla včetně klik a zámků, prosklené dělící příčky, některá otopná tělesa, velmi dobře 
dochovaný schodišťový prostor s dlažbou a výtahovou šachtou). Díky své poloze na nároží 
Sokolské a Ostrčilovy ulice vytváří stavba zároveň i jednu z lokálních dominant Moravské 
Ostravy v okolí Magistrálu města Ostravy (tzv. Nové radnice)“ se magistrátem uváděné 
skutečnosti ohledně vyjádření krajského úřadu nevyskytují, resp. vytržením z kontextu jsou 
účelově zkresleny. Ministerstvo dále k výše uvedenému tvrzení magistrátu na adresu 
památkového ústavu uvádí, že ve zdůvodnění návrhu na prohlášení souboru za kulturní 
památku, které je citované v rozhodnutí o prohlášení č. j. 12742/2007 ze dne 11. 3. 2008: 
„Příklad intaktně zachované kvalitní funkcionalistické stavby s typickými stylotvomými 
motivy - moderním konstrukčním systémem - zde železobetonový skelet, pásovými okny, 
keramickou fasádou, ustupujícím IV. patrem a terasou s plochou střechou. Autoři byli žáky 
prof. Josefa Gočára z pražské Akademie. Ve své tvorbě rozvíjeli emocionální 
funkcionalismus, který aplikovali na stavby obytných domů hospodářských záložen, 
zdravotnických zařízení a hotelů“ se magistrátem uváděné skutečnosti ohledně vyjádření 
památkového ústavu pak nevyskytují vůbec. Ministerstvo tedy výše uváděná vyjádření 
magistrátu vyhodnotilo jako účelová, která jsou navíc v přímém rozporu se shora uvedenými 
citacemi z rozhodnutí o prohlášení č. j. 12742/2007 ze dne 11.3. 2008.
Vyjádření magistrátu „...fasáda domu je opatřena původním obkladem, který je ve 
výšce parteru domu neodborně natřen, obklady jsou v řadě míst prakticky po celé ploše 
poškozeny, pásová okna jsou již dožilá a energeticky nevyhovující. Magistrát města Ostravy 
je nucen posoudit případné zrušení prohlášení předmětného domu za kulturní památku také z 
hlediska, jakým bude nucen vlastník postupovat při jeho opravě. Ta bude muset být kromě 
jiného koncipována i s ohledem na využitelnost a ekonomickou udržitelnost domu a s tím 
spojenými stavebními úpravami (např. náhrada poškozené keramické fasády, výměny oken, 
zlepšení tepelně izolačních vlastností, požadavky na požárně odolné konstrukce atd.). Tyto 
úpravy je z hlediska dostupných materiálů velmi problematické provést tak, aby byly 
zachovány památkové hodnoty domu prohlášeného kulturní památkou (pásová okna a 
keramická fasáda, prosklené příčky, topná tělesa). Tyto původní materiály z čtyřicátých let 
20. století již nejsou často vyráběny a aplikovány ...“ ministerstvo vyhodnocuje jako 
rezignaci magistrátu na výkon státní památkové péče, kterou se dostává do kolize s 
ustanovením § 9 zákona č. 20/1987 Sb. Ministerstvo vzalo na vědomí i skutečnost, že 
magistrát ve svém vyjádření neuvedl, jaká byla učiněna opatření k předmětné ochraně kulturní 
památky ze strany památkové péče.
K závěrečnému vyjádření magistrátu, že „...po posouzení významu předmětné 
kulturní památky, možností zachování památkových hodnot domu při jeho nezbytné 
rekonstrukci, která kromě jiného musí zajistit ekonomickou i energetickou využitelnost, 
dospěl orgán památkové péče k závěru, že identifikované památkové hodnoty v tomto případě 
13
nelze smysluplně zachovat, a proto zrušení prohlášení předmětného domu za kulturní 
památku doporučuje“, ministerstvo konstatuje, že magistrát upřednostnil vlastníkovu 
rentabilitu opravy předmětného domu podle metodických pokynů státní památkové péče před 
veřejným zájmem zachovat památkovou ochranu kancelářského a obytného domu.
Ministerstvo konstatuje, že vlastník ani magistrát neuvedli mimořádně závažné 
důvody, pro které by mělo být u části souboru kancelářského a obytného domu s garáží, 
vedeného v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky pod rejstř. č. 102898, 
která sestává z kancelářského a obytného domu č. p. 1944 na pozemku pare. č. 882/7 v kat. 
území Moravská Ostrava, zrušeno prohlášení za kulturní památku.
Vzhledem k zachování nezanedbatelné míry dosud poznaných památkových hodnot 
funkcionalistický kancelářský a obytný dům č. p. 1944 v Moravské Ostravě nadále splňuje 
kritéria kulturní památky podle § 2 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., pro které byl v roce 2008 
jako součást souboru prohlášen za kulturní památku, a tudíž neexistují mimořádně závažné 
důvody pro zrušení jeho prohlášení podle § 8 odst. 1 téhož zákona.“
Výše citované rozhodnutí účastník napadl včas podaným rozkladem, a to podáním ze 
dne 4. 9. 2020, které bylo doplněno podáním ze dne 6. 9. 2020. Rozkladem se domáhá toho, 
aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena Ministerstvu kultury k novému 
projednání.
V podání ze dne 4. 9. 2020 je uvedeno následující: „Tímto podle § 152 správního řádu 
podává společnost PAMUKALE, s.r.o. rozklad proti rozhodnutí Ministerstva kultury č.j. MK 
50121/2020 OPP ze dne 13. 8. 2020 („usnesení“), a navrhuje tímto, aby bylo v rámci řízení o 
rozkladu napadené rozhodnutí zrušeno podle § 152 odst. 6 písm. a) správního řádu a věc 
vrácena k novému projednání. Tento rozklad bude odborně doplněn v krátké lhůtě.“
V podání ze dne 6. 9. 2020 je uvedeno následující: „PAMUKALE s.r.o. podle ust. § 
152 správního řádu podává rozklad proti rozhodnutí č.j. MK 50121/2020 OPP ze dne 13.8. 
2020 („rozhodnutí“) a žádá, aby vedoucí ústředního správního úřadu napadené rozhodnutí 
zrušil pro nezákonnost. S ohledem na pokračující pandemii COVID, která mimořádně 
komplikuje možnost setkání s právními zástupci společnosti a získání doplňujících podkladů z 
veřejných rejstříků, doplní odvolatel odůvodnění svého rozkladu ve lhůtě do 30 dnů.“
Výše avizované doplnění odůvodnění rozkladu účastník nepodal, resp. Ministerstvo 
kultury neobdrželo žádné podání, kterým by byl rozklad doplněn či kterým by bylo urgováno 
vydání rozhodnutí o rozkladu.
V souladu s § 152 správního řádu bylo přezkoumáno rozkladem napadené rozhodnutí 
Ministerstva kultury, jakož i řízení, které rozhodnutí předcházelo, a to zejména s přihlédnutím 
k námitkám v rozkladu uvedeným.
Shledal jsem, že Ministerstvo kultury shromáždilo všechny potřebné podklady a na 
základě jejich řádného vyhodnocení dospělo k závěru, který v napadeném rozhodnutí 
dostatečně odůvodnilo, že ve smyslu § 8 zákona č. 20/1987 Sb. nebyl prokázán mimořádně 
závažný důvod pro zrušení prohlášení předmětného kancelářského a obytného domu č.p. 1944 
v Moravské Ostravě za kulturní památku, neboť je stále nositelem architektonických, 
urbanistických a historických hodnot a vykazuje znaky kulturní památky dle § 2 odst. 1 písm. 
a) zákona č. 20/1987 Sb.
V tomto smyslu se ztotožňuji s hodnotícími závěry, které jsou uvedeny ve vyjádření 
č.j. MSK 37238/2020 ze dne 30. 3. 2020 Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, odboru 
14
kultury a památkové péče, kterým zrušení prohlášení předmětného objektu za kulturní 
památku nebylo doporučeno. Rovněž se ztotožňuji s vyhodnocením obsaženým v odborném 
vyjádření Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Ostravě č.j. 
NPU-381/84481/2019 ze dne 16. 12. 2019, kterým rovněž nebylo doporučeno zrušení 
prohlášení předmětného objektu za kulturní památku. Konečně se pak ztotožňuji 
s odůvodněním rozkladem napadeného rozhodnutí Ministerstva kultury, kde byly zevrubně 
vyvráceny argumenty pro zrušení předmětného objektu za kulturní památku, které byly 
uvedeny v žádosti účastníka podané dne 18. 10. 2019 a rovněž ve vyjádření Magistrátu města 
Ostravy, útvaru hlavního architekta a stavebního řádu č.j. SMO/601264/19/ÚHAaSŘ/DVO ze 
dne 20. 11.2019.
Mám tak za to, že v řízení bylo Ministerstvem kultury řádně prokázáno, že předmětný 
kancelářský a obytný dům představuje v dané lokalitě svým exponovaným nárožním 
umístěním hodnotný příklad typově kvalitní a mimořádně intaktně (místy i v interiérech) 
dochované meziválečné funkcionalistické architektury v Moravské Ostravě a je 
charakteristickým, působivým a zapamatovatelným kultumě-historickým a architektonicko- 
urbanistickým počinem, který je i nadále nositelem památkových hodnot.
Je tomu tak i navzdory účastníkem popisovaným obtížím, které má s nalézáním plného 
využití a komerčního zhodnocení objektu, kterým zejména předcházející letitá zjevná 
neúdržba a neprovádění potřebných udržovacích prací (jejich důsledky jsou detailně popsané 
v žádosti vlastníka a v doložené fotodokumentaci, a dále akcentované ve výše uvedených 
odborných vyjádřeních krajského úřadu, magistrátu i památkového ústavu). Popsané stavebně 
technické závady nelze zaměňovat za absenci památkových hodnot, resp. za mimořádně 
závažné důvody, pro které by měla být zrušena památková ochrana domu. V tomto směru 
považuji za významné, že účastník zakoupil objekt v době, kdy byl již chráněn jako kulturní 
památka, a tudíž si měl být vědom povinností vlastníka kulturní památky, které vyplývají z § 
9 zákona č. 20/1987 Sb., kde je stanoveno, že vlastník kulturní památky je povinen na vlastní 
náklad pečovat o její zachování, udržovat ji v dobrém stavu a chránit ji před ohrožením, 
poškozením, znehodnocením nebo odcizením. Ostatně účastník ve své žádosti uznává, že 
nepříznivý stav domu je zvratitelný, i když za cenu zvýšených nákladů (tyto vícenáklady lze 
pak částečně pokrýt účelově poskytnutými dotacemi) tak, aby byla rekonstrukce provedena 
způsobem přijatelným z hlediska památkové péče. Samotné stavebně-technické úpravy, které 
objekt vyžaduje dle odborného hodnocení NPÚ, tedy při správném postupu, nepovedou ke 
ztrátě jeho kultumě-historických a architektonicko-urbanistických hodnot.
Závěrem k otázce přiměřenosti nezrušení prohlášení předmětného objektu za kulturní 
památku z hlediska střetu veřejného zájmu na ochraně kulturního dědictví se soukromým 
zájmem na ochraně vlastnického práva účastníků řízení, připomínám, že případné negativní 
dopady jsou vykompenzovány a zmírněny např. tím, že ochranný režim kulturní památky sám 
o sobě bez dalšího nezkomplikuje běžnou údržbu, ani nezabrání operativnímu řešení náhlých 
havarijních situací. Povinnost zajistit dobrý stavební stav budov vyplývá i ze stavebního 
zákona, a to bez ohledu na to, zda objekt je či není kulturní památkou. Památková ochrana 
není na překážku rekonstrukce ani odstraňování stavebních závad. K běžné údržbě provozně- 
technického charakteru není zapotřebí závazného stanoviska orgánu památkové péče. 
Dodávám, že ani tato závazná stanoviska by však neměla být na překážku zajištění 
bezpečného a ekonomicky udržitelného provozu souboru, neboť z ustálené judikatury ve věci 
závazných stanovisek na úseku státní památkové péče vyplývá, že Nejvyšší správní soud 
setrvale odmítá v oblasti památkové ochrany neproporcionální praxi orgánů státní památkové 
péče. Nejvyšší správní soud má tak za to, že správní orgán musí při rozhodování na úseku 
státní památkové péče vždy velmi pečlivě vážit, zda omezení vlastnického práva, kterým je i 
15
závazné stanovení, jakým způsobem vlastník památkově chráněné nemovitosti smí, či naopak 
nesmí, tuto nemovitost opravit, upravit či přebudovat, je proporcionální veřejnému zájmu na 
zachování památkové hodnoty dané nemovitosti či lokality, v níž se nachází. Test 
proporcionality v užším smyslu může v určitých případech vést k tomu, že zájem na 
zachování původních prvků kulturní památky bude muset ustoupit jiným zájmům, například 
nebude-li bez stavebních úprav (dostaveb, přístaveb, změny prostorových dispozic, změny 
sanitárních a dalších rozvodů, nahrazení původních poškozených prvků stavby replikami aj.) 
nemovitá kulturní památka provozovatelná s ohledem na současné standardy bydlení či jiné 
způsoby užívání nemovitosti, tedy i se zohledněním ekonomických nákladů na stavební 
úpravy a ekonomické udržitelnosti běžného fungování nemovitosti. Je věcí státu, chce-li, aby 
vlastník byl povinen strpět i v užším smyslu neproporcionální omezení, aby tato omezení 
svojí dotační politikou (§ 16 zákona č. 20/1987 Sb.) kompenzoval anebo jejich nepříznivé 
ekonomické důsledky přinejmenším ve významné míře zmírnil. Orgán státní památkové péče 
tedy bude muset při vydávání závazného stanoviska dle § 14 zákona č. 20/1987 Sb. 
dostatečně zohlednit též specifika tohoto případu, která se týkají respektování zájmů vlastníků 
na zajištění ekonomické udržitelnosti využití souboru. Orgán státní památkové péče má svými 
závaznými stanovisky zejména zajišťovat ochranu památkově hodnotných prvků a konstrukcí 
daného objektu, přičemž by však neměl omezovat vlastníka v rámci úprav, údržby, výměn či 
odstraňování novodobých nehodnotných prvků a konstrukcí předmětného objektu, pokud 
takové stavební zásahy nebudou mít negativní vliv na celkový vzhled kulturní památky. Je v 
zájmu státní památkové péče, aby tento objekt byl svým vlastníkem plně využíván, neboť tím 
bude zajištěna jeho průběžná údržba i jeho další životaschopnost jako kulturní památky, 
neboť nejvíce chátrají nemovitosti, které nejsou průběžně udržovány z toho důvodu, že jsou 
opuštěné a nevyužívané.
Lze tedy shrnout, že test proporcionality je zcela na místě v případě vydávání 
závazných stanovisek dle § 14 zákona č. 20/1987 Sb. K možným úpravám předmětného 
souboru se nelze v rámci řízení o zrušení prohlášení za kulturní památku závazně vyjádřit, 
neboť nelze předem kvalifikovaně odhadnout a vymezit všechny možné budoucí situace, 
které si vyžádají úpravy kulturní památky a závazně předjímat, jak mají být posouzeny. 
Budoucí úpravy je tedy nutno posuzovat individuálně na základě řádně zjištěného skutkového 
stavu dle aktuálních a úplných podkladů (např. projektové dokumentace stavebních úprav) a 
následně o jejich přípustnosti rozhodnout v řádně odůvodněném závazném stanovisku podle 
ustanovení § 14 zákona č. 20/1987 Sb. Netřeba zdůrazňovat, že možných variant řešení 
stavebních úprav je bezpočet a do budoucna tak záleží na aktuálních preferencích účastníků 
řízení, které bývají proměnlivé. Řízení o zrušení prohlášení věci za kulturní památku proto 
nemůže suplovat řízení o vydání závazného stanoviska k případné rekonstrukci a možným 
úpravám objektu a závazně předjímat jeho výsledek. Nicméně mám za to, že ustálená 
judikatura Nejvyššího správního soudu svědčí o tom, že tento soud považuje za 
akceptovatelný pouze proporcionální postup orgánu státní památkové péče při vydávání 
závazného stanoviska dle § 14 zákona č. 20/1987 Sb., kterým jsou účinně eliminovány 
případné negativní dopady památkové ochrany do soukromých práv vlastníků dotčených věcí 
na jejich využití.
Vzhledem k tomu, že odůvodnění rozkladu nebylo doplněno, ačkoliv to účastník 
avizoval, a tedy v rozkladu nejsou uvedeny námitky, v čem konkrétně je spatřován rozpor 
napadeného rozhodnutí správními předpisy či nesprávnost rozhodnutí a řízení jež mu 
předcházelo, pak mohu jen konstatovat, že na základě shora uvedené argumentace jsem proto 
dospěl k závěru, že rozkladem napadené rozhodnutí bylo v podstatných náležitostech vydáno 
v souladu se zákonem č. 20/1987 Sb. a správním řádem, přičemž nebyla vyvrácena prokázaná 
skutečnost, že předmětný objekt ve smyslu § 8 zákona č. 20/1987 Sb. svým charakterem a 
16
podstatou stále vykazuje v dostatečné míře památkové hodnoty vymezené v § 2 odst. 1 písm. 
a) zákona č. 20/1987 Sb. Mám tak za to, že prohlášení předmětného objektu za kulturní 
památku důvodně a oprávněně nebylo zrušeno. Na základě výše uvedeného mi proto nezbylo, 
než rozklad zamítnout a potvrdit rozkladem napadené rozhodnutí.
K projednání podaného rozkladu byla svolána ustavená rozkladová komise, která věc 
komplexně posoudila a na základě výše uvedeného mně navrhla rozhodnout tak, jak je 
uvedeno ve výroku.
Poučení:
Toto rozhodnutí je podle § 91 odst. 1 a § 152 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní 
řád, v platném znění, konečné a nelze se proti němu dále odvolat.
Mgr. Martin Baxa, v. r. 
ministr kultury 
otisk úředního razítka
Za správnost vyhotovení:
JUDr. Petr Strupek, v. r.
PAMUKALE, s.r.o.
Jana Šoupala 1597/3, 708 00 Ostrava
Na vědomí obdrží: Ministerstvo kultury, OPP/O, zde
Národní památkový ústav, generální ředitelství
Valdštejnské nám. 3, 118 01 Praha 1
Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ostravě
17
Odboje 1941/1, 702 00 Ostrava
Krajský úřad Moravskoslezského kraje, odbor kultury a památkové péče
28. října 117, 702 18 Ostrava
Magistrát města Ostravy, útvar hlavního architekta a stavebního řádu 
Prokešovo nám. 8, 729 30 Ostrava
18

Originál dokumentu:

analogový

Typ/druh dokumentu:

Typ dokumentu:	publikace, listiny, spisové dokumenty
Druh dokumentu:	evidence kulturních památek
Bližší specifikace:	rozhodnutí/usnesení podle správního řádu

Jméno souboru:

G0691659.pdf

Formát souboru:

application/pdf

Autor záznamu:

Mervová Jana

Popis dokumentu:

Ostrava - Moravská Ostrava, kancelářský a obytný dům s garáží č. p. 1944. Rozhodnutí podle § 152 správního řádu - rozklad.

Název pracoviště:

generální ředitelství

Velikost dokumentu (v bytech):

15750003 B

Rozměry obrazového dokumentu:

Autor originálu:

Ministerstvo kultury;

Klíčová slova:

Kulturní památka nemovitá;

Uživ. klíčová slova:

dokument ÚSKP;

Datum vzniku:

10.06.2022

Licence:

Typ:	úřední dílo - dílo, na které se nevztahuje ochrana podle práva autorského (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121)

Vazby dokumentu na aplikace IISPP

Bližší specifikace

Odkaz

Aplikace: Památkový katalog - právní stav

Druh záznamu: Právní stav

Ident. zázn.: Id právního stavu

Hodnota ident.: 66956537

Bližší specifikace:

Název	kancelářský a obytný dům s garáží
Číslo ÚSKP	102898
Kód fáze ochrany	P
Fáze ochrany	památkově chráněno
Kód typu ochrany	KP
Typ ochrany	kulturní památka

Aplikace: Památkový katalog - právní akt

Druh záznamu: Právní akt

Ident. zázn.: Id právního aktu

Hodnota ident.: 25896778

Bližší specifikace:

Název	rozhodnutí o rozkladem napadeném usnesení Ministerstva kultury č. j. MK 50121/2020 OPP ze dne 13.8.2020
Číslo	MK 17104/2022 OLP
Datum nabytí právní moci
Typ ochrany	kulturní památka
ID právního stavu	66956537 Načítám data z navázané aplikace...

Územní identifikace dokumentu

Územní rozsah:

objekt lokalizovaný

Definiční body

Def. bod

Název objektu

Část obce

Č. dom.

Ulice

Č. or.

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Def. bod: 2358784

Název objektu: Nemocenská pojišťovna soukr. úředníků a zřízenců

Část obce: Moravská Ostrava

Č. dom.: č.p. 1944

Ulice: Ostrčilova

Č. or.: 2

Kat. území: Moravská Ostrava

Obec: Ostrava

ORP: Ostrava

Okres: Ostrava-město

kancelářský a obytný dům s gar… (právní stav 66956537)

Přírůstkové body

Přír. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Lokality

Kód CZ

Název lokality

Reálný typ

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Kraj

Kód CZ: 9964

Název lokality: Moravská Ostrava

Reálný typ: býv. město

Kat. území: Moravská Ostrava

Obec: Ostrava

ORP: Ostrava

Okres: Ostrava-město

Kraj: Moravskoslezský kraj

kancelářský a obytný dům s gar… (právní stav 66956537)

Kód CZ: 61200

Název lokality: Moravská Ostrava I

Reálný typ: díl hist. osady

Kat. území: Moravská Ostrava

Obec: Ostrava

ORP: Ostrava

Okres: Ostrava-město

Kraj: Moravskoslezský kraj

kancelářský a obytný dům s gar… (právní stav 66956537)

Historické regiony

Kód RS

Název hist. regionu

Kód RS: 61

Název hist. regionu: Moravská Ostrava

kancelářský a obytný dům s gar… (právní stav 66956537)

Ke stažení Náhled Poslat žádost