Zavřít ( + - )

Metainformační systém NPÚ

Detail dokumentu

Tisk

Náhled:

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Textový obsah:

MKCRX 2 0 J 0 B 2W
Maltézské náměstí 471/1
118 11 Praha 1
Telefon: 257 085 111
Fax: 224 318 155
E-mail: epodatelna@mkcr.cz
Zveřejněno dne: 1
Sejmuto dne:
Č.j.: MK 58489/2022 OPP
\ \ >W--
\ /
Opatření obecné povahy č. 2/2022
o prohlášení památkové zóny Znojmo a určení podmínek její ochrany
Ministerstvo kultury, jako příslušný správní orgán, podle § 6 zákona č. 20/1987 Sb., o státní 
památkové péči, ve znění zákona č. 132/2000 Sb. a zákona č. 320/2002 Sb., a § 171 a násl. 
zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), ve znění pozdějších předpisů, 
vydává opatření obecné povahy, kterým
prohlašuje
část území s historickým prostředím města Znojma (okres Znojmo), 
katastrální území nebo jeho část: k. ú. Znojmo-město (793418), k. ú. Znojmo-Louka 
(793574), k. ú. Znojmo-Hradiště (793426) a k. ú. Sedlešovice (707996), 
za památkovou zónu.
- Článek 1 -
Předmět ochrany
Předmětem ochrany v památkové zóně Znojmo jsou kulturní hodnoty území, které dokládají 
prehistorický a historický vývoj sídelních celků Znojmo, Louka, Hradiště sv. Hipolyta, 
vytvářející jeho charakteristické urbánní prostředí a dokládají urbanistický, stavebně historický, 
umělecký a kulturní vývoj vybraných částí území města Znojma. Jde zejména o hodnoty 
archeologické, urbanistické, architektonické, přírodně krajinářské a kulturně historické - 
památkově hodnotné prvky urbánní struktury (historický půdorys zachovaných i zaniklých 
sídelních celků, ucelené urbanistické prostory a bloky, plochy městské, příměstské i krajinné 
komponované zeleně, jejich prostorová i hmotová skladba, charakter zástavby, výškové 
uspořádání objektů s typickými pohledovými vazbami, charakteristickým architektonickým 
tvaroslovím a siluetou, veřejná prostranství a volné plochy zeleně s osobitými prvky městského 
interiéru a uličního parteru jednotlivých částí území A, B, C podle památkového významu).
1
- Článek 2 -
Podmínky ochrany
K zajištění památkové ochrany památkové zóny a jejího prostředí, které s architektonickými 
soubory, jednotlivými památkovými objekty, strukturou pozemků, komunikacemi, vodními 
plochami, vodními toky a trvalými porosty vykazují významné kulturní hodnoty, se stanovují 
tyto podmínky ochrany:
1. Část A památkové zóny (území určující charakter památkové zóny s vysokou 
koncentrací kulturních památek, památkově hodnotných staveb a prvků, 
s charakteristickým urbanismem, které vyžaduje památkovou ochranu, zachování 
a obnovu):
a) při umístění staveb, zařízení, změně dokončených staveb a terénních úpravách musí 
být zachovány, resp. obnovovány hodnotné objekty s jejich vnějšími 
architektonickými a výtvarnými prvky, urbanistická struktura a kompoziční vazby 
urbánního organismu chráněného území;
b) umístění zařízení, staveb technické infrastruktury a velkoplošných reklamních 
zařízení, podílejících se na celkovém vzhledu staveb, charakteru zástavby, rázu 
území a jeho urbanistického kontextu je přípustné za předpokladu doložení 
posouzení dopadů na kulturně historické hodnoty lokality, které vyloučí možné 
negativní ovlivnění či znehodnocení těchto hodnot;
c) stavby a pozemky musí být využívány přednostně v souladu s jejich kulturně 
historickými hodnotami, přičemž budou respektovány jejich kapacitní a technické 
možnosti;
d) veškeré úpravy pozemků, veřejných prostranství a dřevin, stavební úpravy 
a udržovací práce, které se projeví do vnějšího vzhledu nemovitosti, musí směřovat 
k zachování, resp. posilování zmíněných hodnot památkové zóny a musí být 
prováděny v souladu s architektonicko-urbanistickými, výtvarnými a kulturními 
kvalitami památkové zóny, umístění zařízení musí respektovat hodnoty památkové 
zóny;
e) nová výstavba a změny dokončených staveb nesmí narušovat architektonické 
i výtvarné a urbanistické hodnoty kulturních památek;
f) nová výstavba musí respektovat charakter a měřítko památkově hodnotné zástavby, 
objemové proporce staveb, urbanistickou skladbu a prostorové uspořádání 
památkové zóny a dotvářet celek soudobou kontextuální architektonickou tvorbou 
ve formě a míře odpovídající památkovému významu jednotlivých částí památkové 
zóny.
2. Část B památkové zóny (území dotvářející charakter památkové zóny s nižší 
koncentrací kulturních památek, avšak s památkově hodnotnými objekty a urbánními 
prvky, s charakteristickým urbanismem, které vyžaduje přiměřenou ochranu a má být 
v hlavních rysech zachováno a dále zhodnocováno):
a) při umístění staveb, zařízení, změně dokončených staveb a terénních úpravách musí 
být přiměřeně zachovány hodnotné objekty s jejich vnějšími architektonickými 
a výtvarnými prvky, urbanistická struktura a kompoziční vazby urbánního 
organismu chráněného území;
2
b) umístění zařízení, staveb technické infrastruktury a velkoplošných reklamních 
zařízení, podílejících se na celkovém vzhledu staveb, charakteru zástavby, rázu 
území a jeho urbanistického kontextu je přípustné za předpokladu doložení 
posouzení dopadů na kulturně historické hodnoty lokality, které vyloučí možné 
negativní ovlivnění či znehodnocení těchto hodnot;
c) stavby a pozemky musí být využívány přednostně v souladu s jejich kulturně 
historickými hodnotami, přičemž budou přiměřeně respektovány jejich kapacitní 
a technické možnosti;
d) veškeré úpravy pozemků, veřejných prostranství a dřevin, stavební úpravy 
a udržovací práce, které se projeví na vnějším vzhledu nemovitosti, musí směřovat 
ke kultivaci městského prostředí tvořeného lokálně specifickou urbanistickou 
strukturou, zástavbou a přírodními prvky; umístění zařízení musí respektovat 
hodnoty památkové zóny;
e) nová výstavba a změny dokončených staveb nesmí narušovat architektonické, 
výtvarné a urbanistické hodnoty kulturních památek;
f) nová výstavba musí přiměřeně respektovat charakter a měřítko památkově hodnotné 
zástavby, objemové proporce staveb, urbanistickou skladbu a prostorové uspořádání 
památkové zóny a dotvářet celek soudobou kontextuální architektonickou tvorbou 
ve formě a míře odpovídající památkovému významu a specifikám jednotlivých 
částí památkové zóny.
3. Část C památkové zóny (území doplňující charakter památkové zóny, kde památkově 
hodnotné prvky neurčují charakter území a kde je přípustná vhodně zakomponovaná 
výstavba):
a) při umístění staveb, zařízení, změně dokončených staveb a terénních úpravách musí 
být zajištěna prostorová, kompoziční a hmotová návaznost na části A a B památkové 
zóny;
b) nová výstavba a změny dokončených staveb nesmí narušovat architektonické, 
výtvarné a urbanistické hodnoty kulturních památek a musí vytvářet podmínky pro 
původní uložení archeologických nálezů v zemi, v odůvodněných případech 
i s vyloučením zástavby;
c) nová výstavba musí doplňovat památkovou zónu přiměřenou soudobou 
architektonickou tvorbou, která bude respektovat, vhodně dotvářet a rozvíjet 
stávající kvality a památkové hodnoty této části;
d) vytvoření vhodných podmínek pro zachování původního uložení archeologických 
nálezů v zemi. Na území památkové zóny, které současně leží v obou ochranných 
pásmech vodního zdroje přehrady Znojmo, je zákaz jakýchkoli zásahů do terénu, 
který je v souladu s podmínkami ochrany kulturních hodnot území zóny.
4. Znehodnocené území, ve kterém jsou narušeny památkové hodnoty. Veškeré zásahy 
na tomto území musí směřovat k jeho rehabilitaci.
3
- Článek 3 -
Vymezení hranice památkové zóny
Obec Znojmo, Nový Saldorf - Sedlešovice; katastrální území nebo jeho část: k. ú. 
Znojmo-město (793418), k. ú. Znojmo-Louka (793574), k. ú. Znojmo-Hradiště (793426) 
a k. ú. Sedlešovice (707996), okres Znojmo, kraj Jihomoravský
Popis hranice památkové zóny vychází z jejího západního bodu a pokračuje ve směru 
hodinových ručiček přes sever, východ a jih opět k západnímu limitu památkové zóny.
Hranice památkové zóny začíná u č. p. 3139 v lokalitě U Hájovny, na hranici k. ú. Znojmo- 
Hradiště. Z výchozího bodu ležícího v nejsevemějším rohu p. č. 799/1 pokračuje hranice 
východním směrem v linii hranice katastrálního území po hranici p. č. 799/1, 742/3, 742/5, 
742/6, 742/1, 778/3, 778/6 a 778/1 až k bodu styku p. č. 778/1, 819/3 a 1153, odkud přechází 
Gránický potok po p. č. 819/3 a 5589/1, čímž vstupuje do k. ú. Znojmo-město, a dále pokračuje 
východním směrem po hranici p. č. 5589/1,4945/1,4945/4 a 4948 až k bodu styku p. č. 4948, 
4952/3 a 5577/1. Odtud se hranice dále vy dává jihovýchodním směrem jde po p. č. 5577/1 (ulicí 
Hradišťská) až k nej východnějšímu cípu této parcely (křižovatka ulic Hradišťská - Pražská). 
Zde se hranice prudce stáčí kolem údolí Gránického potoka a pokračuje západním směrem po 
hranicích p. č. 5577/1, 5578, 3412/1, 3410/1,3409/1, 3409/9, 3409/10, 3409/2, 4962/5, 4961/5 
a 4961/1 až k bodu styku p. Č. 4961/1, 4961/12 a 3408/54. Odtud hranice pokračuje stále kolem 
Gránického údolí východním směrem po hranicích p. č. 4961/12, 4962/1, 4962/41, 4962/52, 
láme se k severovýchodu a pokračuje po hranici p. č. 4962/40. dále ulicí Na Návrší po hranicích 
p. č. 5461, 5459 a ulicí Rumunská po hranici p. č. 5462 až k jejímu severnímu cípu. Odtud 
šikmo přechází křižovatku na západní cíp vnější p. č. 5455/1, čímž překračuje p. č. 5454/1 
a 5435/1 (ulice Pražská) a jihovýchodním směrem dále vede Pražskou ulicí po hranici 
p. č. 5435/1, náměstím Svobody a Sokolskou ulicí po p. č. 5410/1 až k východnímu cípu externí 
p. č. 5410/14. Zde se hranice památkové zóny stáčí severozápadně ajde po hranici p. č. 5410/4, 
5424. 2488, vně obchází areál MŠ po hranicích p. č. 2489, 2493, 2496, 2497, 2500, 2501,2504, 
2505, 2507, 2508/2, 2508/5 a 5437/1, ulicí Stanislavova pokračuje severozápadním směrem po 
hranici p. č. 5439 až k nej západnějšímu bodu této parcely, odkud přechází p. č. 5438 na jižní 
cíp p. č. 5440, ze kterého pokračuje po p. č. 5440. Ulicí Přímětická jde na sever po hranicích 
p. č. 2762, 5448, 2946, 2945, 2944, 2942/1, 2941/1, 2938, 2936, 2935, 2934, 2933/1, 2933/2, 
5466/1 až k nej severnějšímu cípu této parcely, odkud přechází výběžek p. č. 5469/1 na jižní roh 
p. č. 2965 a pokračuje po hranicích p. č. 2965, 2967/1, 2969, 2971 a 2972 až k parčíku před 
střední odbornou školou, kde se lomí východním směrem k ulici Boženy Němcové po hranicích 
p. č. 2972 a 2974. Zde se hranice památkové zóny stáčí na jihovýchod a jde ulicí Boženy 
Němcové po hranicích p. č. 2975 a 2976/1. přechází ulici Krátká po hranici p. č. 5448 a vede 
ulicí Jubilejní park po hranici p. č. 5447, jde přes křižovatku po severní hranici p. č. 5437/1 
a dál pokračuje ulicí Palliardiho po hranici p. č. 5415/1 až k jižnímu cípu vnější p. č. 5419, kde 
přechází p. č. 5415/1 na severní roh vnější p. č. 2256/1, ze kterého pokračuje ulicí U Domoviny 
na jih po hranici p. č. 5422 až k bodu styku p. č. 5422, 2248 a 5407/1, odkud jde dále 
jihovýchodním směrem ulicí Jarošovou po hranici p. č. 5407/1 až ke kruhové křižovatce, dále 
se kloní jihozápadně ulicí Coufalovou (vnější p. č. 5389/1 a 5389/3) po hranicích p. č. 2114, 
2115, 2116/1, 2116/2, 2119. 2120/1, 2121, 2123 a 2127/5. Na křižovatce Coufalovy ulice se 
Smetanovou ulicí se hranice lomí k východu a šikmo překračuje komunikaci (p. č. 5389/3, 
5389/1, 5389/4) z jižního rohu p. č. 2127/5 na severní roh p. č. 5390 a odtud pokračuje dále 
Smetanovou ulicí po hranici p. č. 5390 až k nej západnějšímu cípu p. č. 5393, odkud se odklání 
k severu a vede Fibichovou ulicí po hranici p. č. 5393 až k jejímu nejsevernějšímu cípu, odkud 
přechází ulici Palackého přes p. č. 5396 na západní roh p. č. 5399 a pokračuje Hálkovou ulicí 
po hranici p. č. 5399 až k železniční trati. Ze severního rohu p. č. 5399 ve stejném směru 
přechází železniční trať přes p. č. 5607/1 až narazí na hranici vnější p. č. 5510/1 a odtud se dále 
4
po hranici p. č. 5607/1 stáčí jihovýchodním směrem podél železničního tělesa a garáží až 
k železničnímu nadjezdu v ulici Roosveltova, východním směrem překonává silnici po 
hranicích p. č. 5607/3, 5623/84, 5623/113, 5623/85 a 5623/1 a dále se lomí podél železniční 
dráhy jihozápadním směrem po hranici p. č. 5623/1, 5629/1 a 5629/12 až k jejímu 
nejjižnějšímu bodu. Odtud přechází Vídeňskou třídu na východní roh p. č. 5646, čímž přechází 
přes p. č. 5331/1, 5326/1 a 5330/1 a dále vede podél trati po hranici p. č. 5646 k řece, pokračuje 
podél břehu řeky Dyje po hranici p. č. 5650 až na hranici k. ú.Znojmo-Louka. Zde se hranice 
památkové zóny zalamuje k východu po hranici k. ú. Znojmo-Louka a jde po hranicích 
p. č. 807/1, 6/7, 9/8, 9/9, 9/1, 9/2 a 803/1 až k nej severnějšímu bodu této parcely, zde se stáčí 
k severu a jde Loučkou ulicí po hranicích p. č. 953/1 a 953/2, jihovýchodním směrem obchází 
areál škol po hranicích p. č. 5338/2,150/20, 150/1, 150/22 a opět 150/1, kolmo přechází 
p. č. 150/1 na jižní oblý roh p. č. 150/18 a obchází bývalý areál kláštera a areál plovárny Louka 
po hranicích p. č. 150/18, 29/5, 150/59, 29/3, 29/7, 29/6, 29/33, 31/1 a 31/12 až 
k nejvýchodnějšímu bodu této parcely (k ulici Melkusova). Z tohoto bodu ulici v témže směru 
přechází (přes p. č. 811/13 a 811/1) až narazí na hranici vnější p. č. 811/10 a po hraně chodníku 
se odtud vydává západním směrem k mostu po hranici p. č. 811/1 až k jejímu jižnímu cípu, kde 
po silničním mostu přechází řeku přes p. č. 902/5 a 248/1 na severní roh vnější p. č. 866/11 
a tím se dostává do k. ú. Sedlešovice. Od tohoto místa se hranice prudce stáčí na sever podél 
břehu Dyje a jde po hranici p. č. 248/1, 248/2, 249/1, vchází do k. ú. Znojmo-město a stále 
podél břehu řeky vede po hranici p. č. 5587/1, vchází do k. ú Znojmo-Hradiště a pokračuje po 
hranici p. č. 815/6 a st. p. č. 276 k jezu, překračuje po téže parcele řeku a po levém břehu vodní 
nádrže Znojmo pokračuje západním směrem po hranicích p. č. 157/2, 155/23, 155/21, 153/12, 
147/3, 143/2, 136/2, 131, 111/6 a 104/1 až k ústí Pivovarského potoka. Podél pravého břehu 
Pivovarského potoka se hranice památkové zóny stáčí na sever po hranici p. č. 814 až k bodu 
střetu p. č. 814, 244 a 811/3, odkud pokračuje západním směrem po hranici p. č. 244 a 811/1, 
šikmo přechází Pivovarskou ulici ze západního rohu vnější p. č. 811/3 na východní roh vnější 
p. č. 804/1 přes p. č. 811/1, ze kterého chvíli pokračuje ještě po hranici p. č. 811/1 a pak dále 
obchází p. č. 829/1, jde po hranici p. č. 829/4 a opět p. č. 811/1 až k nej východnějšímu bodu 
st. p. č. 56/2, odkud směřuje k západu po hranici st. p. č. 56/2, 56/3, obchází p. č. 433, až narazí 
na jihozápadní cíp p. č.438/3. Zde se hranice prudce láme k severu a pokračuje po p. č. 438/3, 
438/5 a 438/8, až narazí nap. č.807/1. Odtud se lomí k západu podél cesty po hranici 
p.č. 807/1, severním směrem se pak dále blíží kMašovické ulici po hranici pozemku 
p. č. 698/4, 694/2, 694/1 , 697/1, 698/5, 698/3 až k bodu styku p. č.701/1, 698/3 a 798/2, kde 
přechází silnici ze severozápadního rohu p. č. 701/1 na jihozápadní roh p. č. 794 přes 
p. č. 798/2 a odtud pokračuje Bezkovskou cestou západním směrem po hranici p. č. 744/28 
a 799/1, šikmo přechází cíp p. č. 799/1 na nejbližší lomový bod, a severním směrem se po 
hranici p. č. 799/1 vrací zpět do výchozího bodu, kde se hranice památkové zóny uzavírá.
Vnitřní hranici památkové zóny vymezuje hranice městské památkové rezervace Znojmo, která 
byla prohlášena Výnosem MK ČSR čj. 16.417/87-VI/l ze dne 21.12.1987 o prohlášení 
historických jader měst Kutné Hory, Českého Krumlova, Jindřichova Hradce, Slavonic, 
Tábora, Žatce, Hradce Králové, Jičína, Josefova, Litomyšle, Pardubic, Znojma, Nového Jičína. 
Olomouce, obce Kuks s přilehlým komplexem bývalého hospitálu a souborem plastik 
v Betlémě, souboru technických památek Stará huť v Josefském údolí u Olomoučan 
a archeologických lokalit Libodřický mohylník, Slavníkovská Libice, Třísov, Tašovice, Bílina, 
České Lhotice, Staré Zámky u Líšně a Břeclav - Pohansko za památkové rezervace.
(Zpracováno podle právního stavu ke dni 6. 10. 2022.)
5
- Článek 4 -
Účinnost
Toto opatření obecné povahy nabývá účinnosti v souladu s ustanovením § 173 odst. 1 správního 
řádu patnáctým dnem ode dne jeho zveřejnění.
- Článek 5 -
Poučení
Opatření obecné povahy k památkové zóně nenahrazuje vyhlášení ochranného pásma městské 
památkové rezervace Znojmo, příslušná závazná stanoviska musí vždy zohledňovat podmínky 
ochrany obou předpisů.
Do opatření obecné povahy a jeho odůvodnění může podle § 173 odst. 1 správního řádu každý 
nahlédnout u správního orgánu, který opatření obecné povahy vydal. Proti prohlášení 
památkové zóny vydanému formou opatření obecné povahy nelze podle § 173 odst. 2 správního 
řádu podat opravný prostředek.
Odůvodnění
A. Textová část
Ustanovení § 6 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů 
(dále jen zákon č. 20/1987 Sb.), umožňuje sídelní útvar nebo jeho část, která vykazuje 
významné kulturní hodnoty, prohlásit za památkovou zónu. Pro prohlášení památkové zóny je 
podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 66/1988 Sb., kterou se provádí zákon České národní rady 
č. 20/1987 Sb., určující charakteristika významných kulturních hodnot území, vymezení 
hranice památkové zóny, popis předmětu ochrany, stanovení podmínek pro stavební a další 
činnosti směřující k ochraně území a zvýšení kvality životního prostředí.
Opatření obecné povahy je v souladu s ústavním pořádkem České republiky, s Listinou 
základních práv a svobod a s Ústavou České republiky, respektuje obecné zásady ústavního 
pořádku České republiky a opatření obsažená v tomto opatření obecné povahy neporušují 
ústavní principy rovnosti v právech a zákazu retroaktivity.
Prohlášení památkové zóny formou opatření obecné povahy na rozdíl od dosavadní aplikační 
praxe vychází z doporučení pracovní komise Legislativní rady vlády - komise pro správní 
právo k návrhu vyhlášky o prohlášení území vybraných částí krajinných celků za památkové 
zóny. Pracovní komise ve svém vyjádření vychází z toho, že podle § 6 odst. 1 zákona 
č. 20/1987 Sb. může Ministerstvo kultury po projednání s krajským úřadem prohlásit území 
sídelního útvaru nebo jeho části s menším podílem kulturních památek, historické prostředí 
nebo část krajinného celku, které vykazují významné kulturní hodnoty, za památkovou zónu 
a určit podmínky její ochrany, ale ustanovení výslovně neuvádí formu vyhlášky ministerstva 
ve smyslu čl. 79 odst. 3 Ústavy ČR. Výslovné zmocnění k vydání vyhlášky pak neobsahuje ani 
§ 45 uvedeného zákona, a proto ji nelze vydat. Vzhledem k tomu, že prohlášení území za 
památkovou zónu svou povahou a obsahem po materiální stránce není podle názoru komise 
právním předpisem, ale spíše opatřením obecné povahy, neboť jde o správní akt s konkrétně 
vymezeným předmětem a obecně určeným okruhem adresátů, doporučuje tato komise vyhlásit 
památkovou zónu formou opatření obecné povahy podle části šesté správního řádu.
6
Ministerstvo kultury pravomoc k vyhlášení památkových zón má a k vydání opatření obecné 
povahy se na rozdíl od vyhlášky podle ustálené soudní judikatury výslovné zákonné zmocnění 
nevyžaduje, postačuje pravomoc vydat závazný správní akt, který není ani právním předpisem 
ani rozhodnutím ve správním řízení. K dané problematice se pak vztahuje zejména nález 
ÚS sp. zn. PL ÚS 14/07 ze dne 19. 11. 2008, který se přiklonil k materiálnímu pojetí institutu 
opatření obecné povahy, tzn., že není nezbytné výslovné zákonné zmocnění k vydání opatření 
obecné povahy, postačuje naplnění pojmových znaků (konkrétnost předmětu a obecnost 
adresátů) a pravomoc příslušného orgánu.
Opatření obecné povahy není v rozporu se závazky vyplývajícími pro Českou republiku 
z mezinárodních smluv ani obecně uznávaných zásad mezinárodního práva. Konkrétně se to 
týká mezinárodních smluv, ke kterým Česká republika přistoupila, jako je například Úmluva 
o architektonickém dědictví Evropy (publikovaná pod č. 73/2000 Sb. m. s.), Úmluva o ochraně 
světového kulturního a přírodního dědictví (publikovaná pod č. 159/1991 Sb. m. s.) a Evropská 
úmluva o krajině (publikovaná pod č. 13/2005 Sb. m. s.). Pro prohlašování památkových zón 
nejsou v rámci Evropské unie stanovena jednotná pravidla, právní úprava je plně ponechána na 
pravomoci členských států.
Důvody k prohlášení památkové zóny
Na základě provedeného rozsáhlého plošného průzkumu města Znojmo spojeného s archivními 
a mapovými výzkumy je zřejmé, že lokalita zahrnující území znojemských předměstí, 
především nově budovaného města koncipovaného po roce 1871 vně historického jádra 
Znojma, území krajinářského parku Gránického údolí, a dále území urbanistických celků 
s místy signifikantními pro historický vývoj aglomerace s dnes mimořádnými archeologickými 
situacemi u křížovnického Hradiště sv. Hipolyta a komplexu kláštera premonstrátů v Louce, 
které spolu s historickým jádrem města Znojma vytváří historickou sídelní aglomeraci, splňuje 
podmínky nezbytné pro její prohlášení za památkovou zónu.
Oblast navrhované památkové zóny Znojmo představuje mimořádně hodnotný urbanistický 
prostor s výraznými architektonickými hodnotami, který doplňuje stávající Městskou 
památkovou rezervaci Znojmo, rozkládající se na území vrcholně středověkého jádra města 
Znojma, o navazující cenná urbánní území z 19. a 20. století, o urbánní enklávy s jádry kolem 
významných klášterních souborů již vně opevněného jádra města, o plochy vnější fortifikace, 
navazující plochy zastavěné v 19. a 20. století, cenná urbánní území z 19. a 20. století, a dále 
o významná navazující přírodně krajinářská území, kultivovaná od 19. století, a o mimořádné 
archeologické území dokládající velkomoravské počátky osídlení znojemské aglomerace. 
Zajištění popsaných hodnot může adekvátně zajistit vymezení plošně chráněného území. To je 
navrženo tak, aby obsáhlo v jediném spojitém území všechny tři jádrové lokality znojemské 
aglomerace včetně příslušné části kulturní krajiny a archeologických situací.
Prohlášením památkové zóny jsou vytvořeny podmínky pro zachování kvalit lokality 
s výraznou památkovou hodnotou. Je vymezeno památkově významné území, stanoveny 
zásady jeho ochrany a jsou vytvořeny podmínky pro stavební a další činnosti, které budou 
směřovat k ochraně území a zvýšení kvality životního prostředí.
Základem pro vymezení území památkové zóny byl provedený terénní průzkum. Revizi území 
a zhodnocení jeho historického a památkového významu provedl podrobně Národní památkový 
ústav (odborná organizace státní památkové péče) a na základě výsledků této revize bylo 
odbornou organizací státní památkové péče doporučeno prohlášení památkové zóny. Národní 
památkový ústav vycházel při zpracování návrhu na prohlášení památkové zóny z dostupné 
literatury, odborných pramenů a výsledků průzkumu území. Odborný průzkum spočíval 
7
v prověření dochovaných památkových hodnot. Především se jedná o hodnoty architektonické, 
urbanistické a historické. Z podkladů je zřejmé, že prohlášení památkové zóny Znojmo 
a navržení krajinářských, urbanistických a architektonických regulativů v předmětném území 
je ve veřejném zájmu, které vyplývají ze zákona č. 20/1987 Sb.
V současné době je na území města Znojma vyhlášena plošná památková ochrana pouze v jeho 
historickém jádru (památková rezervace Znojmo, č. rej. ÚSKP 1030), jenž se rozkládá v části 
vrcholně středověkého jádra města a chrání vlastní urbanistickou strukturu 
a charakteristiku historické zástavby této lokality. V ploše navrhované památkové zóny se 
nachází ochranné pásmo kolem městské památkové rezervace (č. rej. ÚSKP 3283). To bylo 
však zřízeno za účelem zvýšené ochrany prostředí rezervace před případnými nepříznivými 
vlivy z nejbližšího okolí a před rušivými zásahy, zvláště při stavebních změnách v území 
vymezením ochranným pásmem, jelikož městská památková rezervace Znojmo představuje 
jeden z nej významnějších historických sídelních celků na Moravě. V ploše navrhované 
památkové zóny není v současné době vyhlášena žádná z forem plošné památkové ochrany. 
Navazující cenná urbánní území z 19. a 20. století, významná přírodně krajinářská lokalita, 
kultivovaná od 19. století, a archeologické území dokládající velkomoravské počátky osídlení 
znojemské aglomerace, zůstávaly tak z hlediska památkové péče bez jakékoliv ochrany. 
V případě, že by nebylo přikročeno k prohlášení území za památkovou zónu, mohlo by dojít 
k zániku památkových hodnot území v důsledku realizace nevhodných stavebních záměrů. 
Nenahraditelné hodnoty naší historie jsou zároveň hodnotami evropského kulturního dědictví 
a jejich opomíjení je v rozporu se zájmy státní památkové péče podle zákona č. 20/1987 Sb., 
i mezinárodních smluv, ke kterým Česká republika přistoupila, jako je například Úmluva 
o architektonickém dědictví Evropy, Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního 
dědictví a Evropská úmluva o krajině. Pouze v případě, že bude zavedena v území regulace 
podle zákona č. 20/1987 Sb., je možné zabezpečit, aby při stavební činnosti v území byly 
dostatečně respektovány a chráněny jeho památkové kvality.
Výkon státní správy v oblasti památkové péče probíhá ve značném rozsahu v návaznosti na 
zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů 
(dále jen stavební zákon). Ve stavebních a územních řízeních jsou orgány památkové péče 
dotčenými orgány a jejich závazná stanoviska jsou podkladem pro rozhodnutí stavebního úřadu 
podle § 136 odst. 1 písm. b) správního řádu. Hranice památkové zóny se jako sledovaný jev 
promítne postupem podle stavebního zákona do územně analytických podkladů.
Vymezení předmětu a podmínek ochrany, vymezení hranic území památkové zóny
Předmětem ochrany v navrhované památkové zóně Znojmo jsou vymezené kulturní hodnoty, 
zejména architektonické, urbanistické, historické, krajinné, umělecké a estetické, které mají 
hmotnou podstatu, dokládají urbanistický, stavebně historický a kulturní vývoj sídla a vytvářejí 
jeho jedinečné prostředí. Specifikace konkrétních kulturních hodnot jednotlivých nemovitostí 
a stanovení podmínek pro jejich ochranu je věcí individuálních správních aktů. Při určování 
konkrétních kulturních hodnot památkové zóny a jednotlivých nemovitostí vycházejí správní 
orgány z vyjádření odborné organizace státní památkové péče, plánu ochrany, pokud je 
zpracován, případně též ze stavebně historických průzkumů a dalších důkazů podle uvážení 
správního orgánu, který by měl zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.
Ustanovení čl. 2 stanovuje obecné podmínky oclirany památkové zóny, která je 
charakterizována jako celek tvořený stavbami, architektonickými soubory, kulturními 
památkami, jednotlivými objekty, archeologickými situacemi, uspořádáním pozemků 
a způsobem jejich využití, pozemními komunikacemi, veřejnými prostranstvími, vodními 
plochami, vodními toky a trvalými porosty, tedy urbanistickou strukturou, zástavbou 
8
a přírodními prvky. Dále jsou stanoveny podmínky ochrany, které směřují k zachování 
kulturních hodnot památkové zóny a jejího prostředí. Je určeno, jaké zásady budou uplatněny 
při pořizování územně plánovací dokumentace, využití pozemků a umísťování staveb. Důraz 
je kladen na to, aby byla zachována urbanistická skladba území, využití nemovitostí bylo 
v souladu s jejich kulturními hodnotami a úpravy staveb, veřejných prostranství, objektů 
a dřevin směřovaly k zachování jejich kulturních hodnot. Při umístění nových staveb a změnách 
dokončených staveb nesmí dojít k žádnému poškození dotčených nemovitostí.
Vymezení hranic památkové zóny odpovídá zjištěným památkovým kvalitám území tak. aby 
s tím spojená regulace měla opodstatnění. Při vymezení památkové zóny Ministerstvo kultury 
vycházelo z návrhu Národního památkového ústavu a detailního terénního průzkumu 
v kontextu dostupných historických pramenů.
Hranice památkové zóny a její vnitřní rozčlenění dle přítomnosti památkových hodnot do území 
s kategorií A, B, C byla vedena tak, aby nedošlo k nadměrnému a neodůvodněnému zatěžování 
veřejnosti regulací vyplývající z prohlášení památkové zóny. Přiměřenost byla posuzována 
především ve vztahu ke komplexnosti ochrany dochovaných památkových kvalit území a jeho 
pohledové celistvosti. Vymezení památkové zóny Znojmo v předmětném rozsahu je zcela 
v souladu s principy historického urbanismu, odpovídá současnému stavu odborného poznání 
v oblasti městských sídel a zároveň koresponduje s hodnocením a postupem uplatňovaným 
v rámci celé České republiky.
Vymezení bylo provedeno tak, aby součástí chráněného území v návaznosti na dnešní městskou 
památkovou rezervaci Znojmo byly všechny mimořádně hodnotné urbanistické prostory 
zejména z 19. a 20. století, včetně navazujících přírodně krajinářských území, kultivovaných 
od 19. století, urbánní enklávy s jádry kolem významných klášterních souborů vně opevněného 
jádra města včetně ploch vnější fortifikace a mimořádné archeologické území dokládající 
velkomoravské počátky osídlení znojemské aglomerace. Zahrnutí všech těchto složek včetně 
archeologických situací a krajinného zázemí tvořící zásadní signifikantní znak historického 
vývoje aglomerace, je důležitým znakem kulturního prostředí tohoto památkového území 
a vymezení hranice území probíhalo s ohledem k této skutečnosti.
Památková zóna je identifikována názvem obce, okresu, kraje a kódem katastrálního území. 
Průběh hranice je popsán podle následujících pravidel: Popis hranice památkové zóny začíná 
v severní části území v jasně identifikovatelném výchozím bodě a dále postupuje ve směru 
pohybu hodinových ručiček zpět k výchozímu bodu, kde se hranice uzavírá. Hranice je vedena 
po hranicích pozemků. Pokud je nutno přetnout komunikaci nebo větší nedělený pozemek, je 
trasa popsána jako spojnice identifikovaných bodů, nebo je definována přesně určeným 
směrem. K popisu jsou užívána čísla parcel uvnitř území, po jejichž hranici hranice památkové 
zóny prochází. V popisu jsou rozlišeny stavební a pozemkové parcely. Popis hranic byl 
zpracován na základě aktuální katastrální mapy.
Území zóny zahrnující rozsáhlý urbánní prostor bylo rozčleněno dle přítomnosti památkových 
urbanistických a architektonických hodnot do částí označených písmeny A, B, C, 
charakterizovaných níže:
Část A památkové zóny
Chráněny jsou ulice, historické stavební komplexy a plošné celky, které jsou zcela nebo z velké 
části tvořené památkově hodnotnými objekty a urbánními prvky. Jedná se o nej hodnotnější 
urbanistické struktury s dobře zachovanou historickou zástavbou v uceleném rozsahu. 
Chráněny jsou tedy dochované prvky historického urbanismu, především celkový půdorys 
a jemu odpovídající prostorová a hmotová skladba, charakter střešní roviny a výšek staveb, 
9
vzájemné pohledové vazby, veřejná prostranství, historická zeleň, dále charakteristické 
architektonické tvarosloví zástavby, výtvarné prvky exteriéru a silueta historické zástavby.
Činnosti zde prováděné musí směřovat k zachování, obnově a posilování shledaných hodnot 
památkové zóny s důrazem na plnou památkovou ochranu urbanistických, architektonických, 
výtvarných a kulturně historických hodnot. Cílem péče o předmětné území je, kromě uchování 
existujících památkových hodnot, i obnova zaniklých částí urbanistické osnovy (pokud je to 
vhodné a účelné), resp. jejich doplnění soudobými kontextuálními výrazovými prostředky, tedy 
opětovná šetrná a harmonická zástavba existujících proluk po zaniklých stavbách. Dostavba 
musí respektovat měřítko stávající urbanistické struktury. Za přípustné lze považovat sanační 
proměny očišťování vnitrobloků od objektového smogu (provizorních, provozních, garážových 
a skladovacích objektů) za předpokladu vyššího cíle zkvalitnění obytnosti a estetiky prostředí. 
Nelze však akceptovat likvidaci vnitroblokových objektů, které jsou součástí charakteru území, 
např. pavlačových dvorních křídel, především je-li možná jejich potenciální konverze směrem 
k obecně prospěšné funkci. Obnovou (tj. údržbou, opravou, rekonstrukcí, restaurováním nebo 
jinou úpravou) památkově hodnotných objektů se rozumí jak obnova kulturních památek 
evidovaných v Ústředním seznamu kulturních památek ČR ve smyslu § 14 a násl. zákona 
č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, tak obnova dalších 
objektů, které se nacházejí v památkové zóně a dle posouzení odborné organizace státní 
památkové péče vykazují významné kultuměhistorické hodnoty.
Část B památkové zóny
Chráněno je zachované hodnotné území s menším podílem kulturních památek evidovaných 
v Ústředním seznamu kulturních památek ČR. avšak s památkově hodnotnými objekty 
a urbánními prvky. Jedná se o převážně dobře zachovanou zástavbu architektonicky a výtvarně 
hodnotných předměstí s charakteristickou urbanistickou strukturou a kvalitním 
architektonickým tvaroslovím nebo o území s podílem méně hodnotné a nehodnotné zástavby, 
avšak hodnotným veřejným prostorem, a především o rozlehlá území historicky cenné 
kultivované městské zeleně, lesoparků, sadů, zahrad a bývalých vinohradů charakteristicky 
doplňujících tvářnost znojemského urbánního organismu.
Území má být zachováno v charakteristických rysech a cenných architektonických 
a výtvarných detailech. K ochraně památkových hodnot je třeba přistupovat přiměřeně 
s ohledem na míru zachovalosti a autenticity jednotlivých prvků a celků, přičemž je zde potřeba 
doplnit chybějící zástavbu kvalitní kontextuální soudobou architekturou a umožnit citlivou 
modernizaci stávající zástavby na současný standard. Je zde třeba klást důraz na soustavnou 
péči o charakter území založenou na komplexním přístupu (ochrana shledaných památkových 
hodnot území, harmonické navázání současné architektury, rozvoj města a krajinné integrity) 
a z toho vyplývajícího důrazu na přiměřenost požadavků památkové péče a požadavků 
obecného rozvoje území, která musí směřovat k celkové kultivaci městského prostředí, 
k respektování měřítka, pohledových vazeb, adekvátnímu hmotovému řešení nových záměrů, 
které nesníží hodnoty okolní historické zástavby, ale naopak ji vhodně a kontextuálně doplní. 
Přiměřenost záměrů je nutné vždy posuzovat individuálně ve vztahu ke konkrétnímu 
urbanistickému a architektonickému prostředí.
Část C památkové zóny
Jedná se o území s ojedinělým výskytem kulturních památek evidovaných v Ústředním 
seznamu kulturních památek ČR nebo architektonicky a výtvarně hodnotných staveb, jde však 
o plochy bezprostředně navazující na hodnotná území, která nedílně doplňují. Součástí jsou 
i archeologické situace signifikantní pro historický vývoj aglomerace. Jejich význam je 
především kontextuální a památková péče spočívá zejména v posouzení vhodné návaznosti
10
(prostorové, hmotové a kompoziční) urbánních celků na část B a z hlediska archeologie 
vytvoření vhodných podmínek pro původní uložení archeologických nálezů v zemi.
Znehodnocené územní komponenty památkové zóny
Znehodnocená část památkové zóny je územím, ve kterém jsou narušeny památkové hodnoty. 
Veškeré zásahy na tomto území musí směřovat k jeho rehabilitaci. Celé území vytváří nedílnou 
prostorovou součást památkové zóny. V tomto území se nachází obvykle běžná zástavba 
nevyžadující památkovou ochranu a péči či zástavba určená k přestavbě. Orgán státní 
památkové péče vyhodnocuje ve svém závazném stanovisku (dle zákona č. 20/1987 Sb., o státní 
památkové péči, ve znění pozdějších předpisů) při umístění staveb, zařízení a změně 
dokončených staveb pouze jejich působení na terénních horizontech města tak, aby negativně 
pohledově neovlivňovaly části A, B a C památkové zóny, ani městskou památkovou rezervaci.
(Zpracováno podle právního stavu ke dni 6. 10. 2022.)
Charakteristika předmětného území
Historický vývoj
Z hlediska starší historie jde o zachovanou sídelní aglomeraci tří sídelních celků - města 
Znojma, Hradiště sv. Hipolyta s klášterem rytířského řádu křížovníků s červenou hvězdou 
a Louky s klášterem premonstrátů. Slovanské osídlení Znojma se datuje od 7. století. 
Na Hradišti bylo s využitím starší fortifikace vybudováno jedno z nejdůležitějších 
velkomoravských hradišť. Zde v pokročilém 12. století vzniklo světské proboštství s kostelem 
sv. Hipolyta, jehož význam byl srovnatelný s proboštstvím sv. Petra v Brně a jehož chrám byl 
zřejmě také arcijáhenským kostelem. Význam Znojma jako jednoho ze tří hlavních center 
Moravy potvrdilo v roce 1190 založení kanonie premonstrátů s kostelem sv. Václava v Louce, 
u tehdy nově zřízeného přechodu přes Dyji pod Znojmem. V prvních dvou dekádách 13. století 
bylo Znojmo hlavní rezidencí moravského markraběte Vladislava Jindřicha, na jehož odkaz 
navázal jeho starší bratr král Přemysl Otakar I., který v letech 1222-1226 proměnil Znojmo ve 
velké hrazené královské město. Zakládací listina Znojma se nedochovala, z roku 1226 však 
pocházejí dvě královské listiny, které dodatečně řešily problémy vyvolané městskou lokací. 
Mají klíčový význam nejen pro datování vzniku města, ale i pro poznání předlokační situace. 
Založení královského města bylo spojeno s usazením mnoha nových kolonistů, především 
z oblasti Frank, Bavorska a rakouského Podunají. V roce 1226 byl již obvod nového města 
vymezen hradebním příkopem, mluví se také o městských branách. Rozsah tehdejší lokace 
odpovídá dnešnímu historickému jádru s vymezenou plošnou ochranou městské památkové 
rezervace.
Počátky: Romantická tvorba příměstské krajiny
Realizace urbánního růstu znojemské aglomerace v 19. století v novém městě Znojmě, tedy 
mimo jeho středověké jádro, probíhaly ve dvou postupných časových etapách. První, spíše 
zahradní etapu lze vymezit roky 1804 až 1871, druhou, spíše stavební etapu lze poněkud 
diferencovaně vymezit roky 1871 až 1969.
V roce 1804 byly vojáky vedenými hejtmanem Ekartem založeny podél východního městského 
opevnění veřejně přístupné městské parky - sady s názvem Horní a Dolní alej. Již roku 1815 
existovala myšlenka na vytvoření zeleného vycházkového prstence kolem celého historického 
Znojma. Definitivní ukončení dvou válečných dekád v roce 1815 mělo inspirativní podíl na 
další etapě zahradních úprav ve Znojmě, kterými byly přírodní zahrady s názvem Karolíniny 
11
sady na strmém svahu údolí řeky Dyje pod urbánním celkem kolem městského farního kostela 
sv. Mikuláše. Vstup do těchto přírodních zahrad tvořila od roku 1824 Karolínina brána 
v architektonické formě antikizujícího klasicistního vítězného oblouku, který symbolicky 
překonával středověk, neboť byl zbudován v místě středověké hradby a byl tudíž vstupem ze 
středověkého města do okolní zahradně komponované přírody. Pozornost nové občanské 
společnosti Znojma se zaměřila rovněž k terasám osázeným asi koncem 18. století vinohradem, 
který přiléhal ke Karolíniným sadům. Nutně jim připadal jako selsko-zemědělský, a proto se 
Znojemští roku 1875 definitivně rozhodli vinohrad zrušit a terasy zasypat. Byl zde založen 
půdorysně rozvolněný městský sad se starším viničním názvem Rajská zahrada, kterou na 
bocích vymezily dva zděné altány. Součástí Karolíniných sadů byl velký zděný vyhlídkový 
rondel s kruhovým bazénkem, další menší vyhlídkové plošiny a nejrůznější altány, zděné 
i dřevěné.
Vletech 1874-1880 došlo po projekční přípravě k druhému otevření znojemských 
středověkých hradeb do přírodního okolí. Toto druhé otevření bylo v architektonickém pojetí 
vyhlídkové plošiny a pozvolně klesající schodišťové rampy, nesené zděnými oblouky 
a doplněné oválným bazénkem na spodní vyhlídkové plošině. Z osobní iniciativy městského 
radního Johanna Brantnera nabyla tato lokalita podoby přírodní zahrady. Úpravy zahrnovaly 
vrstevnicové cesty s vyhlídkami a schodišti, často řešené zasekáním cest do skalnatého terénu 
nebo i tunelem, půdorysně kroužené i pravidelné výsadby, četné mostky, menší stavební 
objekty a další prvky. Součástí zahradních úprav Gránického údolí se stala také zděná zastavení 
křížové cesty na Hradiště.
Znojemské zahradní úpravy z období 1804-1871 byly ovšem roku 1853 ideově završeny 
nikoliv zahradním dílem, ale urbanisticko-architektonickým a sochařským dílem, Kopalovým 
pomníkem, obeliskem se sochou bohyně vítězství Viktorie, tyčícím se na Kopalově náměstí 
(dnes náměstí Komenského). Kopalovo náměstí, spolu s dnešní ulicí Jana Palacha, se stalo, 
vedle náměstí Horního a náměstí Dolního (dnes Masarykovo) ve středověkém jádru města 
Znojma, třetím urbánním i kulturně společenským jádrem Znojma. Autory historizujícího 
monumentu, inspirovaného antikou, byli tehdy přední osobnosti císařské Vídně, architekt Paul 
Sprenger a sochař Anton Dominik Femkom.
V roce 1919 do Znojma přišel činorodý český lesní inženýr Jakub Jiral. V roce 1921 stál v čele 
znojemského Okrašlovacího a zalesňovacího spolku místní Němec Johann Muck. Roku 1921 
byla na tyto dva muže vložena nebývalá zodpovědnost. Šlo o to, zda znojemský Okrašlovací 
azalesňovací spolek, založený již v roce 1878, bude jako dosud česko-německý, či bude 
v rámci Československé republiky živořit v české a německé nacionální separaci. Oba muži 
však byli vzdělanými a kultivovanými osobnostmi a našli společné téma - znojemské městské 
parky a přírodní zahrady. Tímto krokem začala další etapa nebývalých tvůrčích parkových, 
zahradních i krajinných aktivit. Společným úsilím se naplnil záměr vybudovat technicky 
náročnou cestu, jež spojila Karolíniny sady v dyjském údolí s Hradními sady v Gránickém 
údolí. Stalo se tak roku 1923 a dílo bylo pojmenováno jako Muckova cesta. Do krajinných 
úprav povodí Gránického potoka byly zapojeny i historické vodárenské a železniční stavby. 
Největší českou zahradní oslavou desátého výročí Československé republiky ve Znojmě bylo 
vybudování Jubilejního parku podle projektu pražského zahradního architekta Josefa Kumpána, 
který postupně vznikal v letech 1928-1934.
K různým zahradním úpravám a výsadbám, často ve velkém rozsahu, docházelo také v krajině 
v okolí Znojma. Na návrší za hřbitovem na Hradišti sv. Hipolyta bylo na protáhlém pozemku 
vysázeno naučné lesnické arboretum. Na návrší Malá Kraví hora byla nad potokem Leska 
směrem k obci Přímětice vysázena přírodní zahrada hojně navštěvovaného Městského lesíku. 
Výsadbami a cestami bylo komponováno do formy přírodní zahrady krajinné návrší Hájek mezi 
obcemi Suchohrdly u Znojma a Dobšice, které bylo také cílem pěších výletů. Podél silnic a cest 
12
v okolí Znojma docházelo k rozsáhlým výsadbám stromových alejí, převážně ovocných stromů. 
Přírodní zahrada Lerchova lesíku na vrcholové plošině mezi Gránickým údolím a Pražskou 
ulicí krajinářsky propojila toto údolí s počátkem údolí potoka Leska, který v poměrně 
vzdálených Dobšicích vtéká do řeky Dyje. Údolí Lesky bylo průchozí jako vnější zelený 
prstenec nového města Znojma, ale jeho zahradní charakter byl diferencovaný. Nesporný 
charakter přírodní zahrady měl pouze Městský lesík a starší skalnatá lokalita se zděným altánem 
— zámečkem znojemského lékárníka Hauera u pozdějšího impozantního železničního 
Červeného mostu z režných pálených cihel a kamene. Ve střední části údolí Lesky byla 
převážně zelinářská a ovocnářská zahradnictví, v dolní části potočního údolí byly zase cihelny. 
Proslulý byl výletní hostinec U Napoleonova dubu na Suchohrdelské ulici s historickým 
silničním mostem přes potok Leska.
Vznik moderního města
V souvislosti s výstavbou železnice (1866—1871) začalo občansky emancipované Znojmo 
budovat své nové město. Pro východní části Horního a Dolního předměstí a pro předměstí 
Novosady byl schválen „Plán regulace a rozšíření města", který jasně urbanisticky rozvrhl 
prostor mezi železničním nádržím jako novým přístupem do města a původním středověkým 
jádrem a zahrnul do něj osu nejstaršího moravského městského obchvatu z roku 1761 na hlavní 
dálkové „c. k. komerciální silnici“ Vídeň—Znojmo—Jihlava—Kolín—Praha, zvaného „Objezdová 
silnice / UmfahrtstraBe“, dnes ulice Čermákova, Havlíčkova a Sokolská. Plán byl odsouhlasen 
městským výborem (zastupitelstvem) na podzim 1871 a kontinuálně platil a byl v zásadě 
dodržován po téměř sto let. Zásadním porušením této klasické urbánní struktury „nového města 
znojemského“ byla až panelová výstavba 70. let 20. století, jež zásadně vstoupila do tradiční 
skladby s jednotnou hmotovou a výškovou charakteristikou jednotně komponované, převážně 
řadové zástavby kolem ohnisek urbanistických a architektonických dominant. „Nové město 
znojemské“, budované velkoryse po roce 1871, nacházelo urbanistickou a architektonickou 
inspiraci u významných evropských metropolí, jako byla Vídeň a Paříž. Plošný rozsah nového 
města Znojma přesto ale prozaicky vymezila ryze technická stavba kmenové sítě Rakouské 
severozápadní dráhy (Vídeň-Znojmo-Jihlava-Čáslav-Nymburk-Mladá Boleslav), která 
ovšem sledovala krajinnou situaci údolí potoka Lesky a dále také Gránického potoka. V těchto 
údolích došlo k neobvyklé symbióze přírodní zahrady, krajiny a technických, převážně 
železničních objektů. Jedním z nejvýznamnějších urbanistických, architektonických 
a dopravních epicenter nového Znojma se stal mohutný rondel Mariánského náměstí, ze kterého 
vycházely radiálně městské třídy a také okružní bulvár, který doplnil šachovnicový systém ulic. 
Současně byl respektován urbanistický celek Kopalova (dnes Komenského) náměstí a velmi 
široký prostor Haukovy třídy (dnes Jana Palacha), zastavovaný již od roku 1863. Kulturně 
společenským a náboženským centrem, ale také urbanisticko-architektonickou dominantou 
nového města Znojma se stal evangelický kostel postavený v letech 1910-1911. 
V bezprostřední blízkosti vznikl posléze městský sad na dnešním Máchově náměstí a obdobný 
byl městský sad na Albrechtově (dnes Žižkově) náměstí a v Masarykově dělnické kolonii. 
Z plánovaných čtyř uličních průrazů do historického jádra města Znojma byl realizován pouze 
jediný — v prodloužení dnešní ulice Pontassievská — Zámečnická. Znojemská výjimečnost 
spočívá ale v tom, že zde došlo v prostřední nevelkého regionálního městského sídla k realizaci 
ambiciózní velkoměstské urbanistické tvorby, kombinující systémy radiálních tříd a okružního 
dopravního bulváru s vyplňujícím rastem šachovnicového systému bloků antického původu, to 
vše na doposud nezastavěných pozemcích. Finální regulační plán nového města Znojma z toku 
1871 obsahoval ještě jednu pozoruhodnost. Tou byly navržené, vysazované a udržované 
městské sady a rozsáhlé stromové aleje na některých náměstích a ulicích. Regulační plán 
akceptoval pás městských sadů a alejí podél historického městského opevnění,^ včetně 
nerealizovaného „Městského parku“ s vodní plochou v jeho severní části, při dnešní ulici 
Sokolské. Rozsáhlé plochy městských sadů a dlouhých stromových alejí byly navrženy podél 
13
kolejiště železničního vlakového nádraží až k ulici Kuchařovická, včetně polovičního rondelu 
na kontaktu radiálních tříd Rooseveltova. Palackého a Riegrova. Velkorysá stromová alej byla 
navržena i realizována v dnešní ulici Jana Palacha a na Rooseveltově třídě. Tvůrci nového 
města Znojma vědomě počítali s urbanisticko-archi tektonickými pohledovými osami a vazbami 
zvláště u městských tříd a okružního bulváru. Ulice Rooseveltova v celé délce od částečného 
dopravního rondelu (ulice Riegrova, Palackého a 28. října), přes dopravní rondel Mariánského 
náměstí a ulicí Pontassievská míří k pohledové dominantě zvonice městského farního kostela 
sv. Mikuláše. Ulice Jana Palacha (od prostorového kontaktu s ulicemi Havlíčkova, Coufalova 
a Sokolská) v celé délce včetně Komenského náměstí s obeliskem Kopalova pomníku je 
orientována k pohledové dominantě kláštera dominikánů s kostelem Nalezení sv. Kříže. 
K stejné dominantě kláštera dominikánů s uvedeným kostelem směřuje v celé délce ulice 
Rudoleckého (původně Nádražní, hlavní ulice k nádraží). Zvláště od kontaktu s ulicí Milady 
Horákové směřuje k historickému jádru města Znojma, kapucínskému kostelu sv. Jana, Vlkově 
věži a k věži radniční starší ulice Vídeňská. V pohledově výrazné dominantní situaci je 
prvorepubliková ulice Na Vyhlídce. V pozoruhodné klesající pohledové ose ke znojemskému 
markraběcímu či královskému hradu a Gránickému údolí jsou ulice Na Valech a Gránická. 
V pohledové a prostorové vazbě na historické jádro města Znojma je rovněž zástavba ulic 
Pasteurova a Dyjská spolu se souborem staveb a areálem staré nemocnice. V obdobné 
pohledové vazbě je zástavba ulice Koželužská a U Obří hlavy. V určující krajinářské vazbě 
k historické Dyjské Vsi (Thayadorf) a siluetě historického jádra města Znojma je v této lokalitě 
bezprostředně souběžný tok řeky Dyje s břehovými pásy zástavby, včetně jižního, vymezeného 
ulicí Pod Kraví horou. Přírodní návrší Kraví hory pak tvoří výrazný pohledový krajinářský 
pandán historickému města Znojma. V bezprostřední prostorové a pohledové vazbě na 
historické jádro města Znojma je zástavba náměstí Republiky, stejně jako zástavba ulice 
Čermákova. Ve stejné situaci je celá délka Městského parku, členěného na Horní. Střední 
a Dolní park. Zde se jedná o výjimečnou soustavu středověkého městského opevnění, prostorů 
městských alejí z doby po roce 1804 a nového města Znojma zdoby po roce 1871. 
V historickém prostorovém i pohledovém urbanisticko-architektonickém kontextu 
s historickým jádrem města Znojma jsou i další uliční prostory nového města Znojma, ulice 
Studentská. Havlíčkova, Alšova, 17. listopadu, ale také Lidická a zvláště náměstí Kpt. Otmara 
Chlupa, vybavené hlavní architektonickou dominantou nového města, původně evangelickým, 
nyní pravoslavným kostelem s novodobým zasvěcením sv. Rostislavovi, vybudovaným 
vletech 1910-1911. V pohledové ose k tomuto kostelu jsou orientovány ulice Bezručova, 
Lužická, Bratří Čapků a Jiráskova. Se zamýšleným majestátem nově budovaného města 
korespondovala nová výstavba, převážně v různorodých tvaroslovných formách historismu 
a secese, ale ve standardně vysoké urbanistické a architektonické kvalitě.
Kláštery
Z hlediska starší historie zahrnuje území navržené památkové zóny zachovanou historickou 
sídelní aglomeraci tří sídelních celků - města Znojma, Hradiště sv. Hipolyta s klášterem 
rytířského řádu křižovníků s červenou hvězdou a Louky s klášterem premonstrátů. Převážně 
lesnaté krajině západně od Znojma vévodí křižovnické Hradiště. Jeho hlavními dominantami 
jsou klášterní kostel sv. Hipolyta, poutní kostel sv. Antonína Paduánského se zděnými 
zastaveními křížové cesty, kaple Panny Marie, sv. Josefa a sv. Eliáše, Mariacellská kaple 
a historické místo Ovečky s Kalvárií. Historické město Znojmo a křižovnické Hradiště 
vzájemně vymezuje hluboké Gránické údolí. Tyto dvě sídla propojuje historická meandrovitá 
cesta s jednoduchými patníky a kamenným mostem, včetně další rozsáhlé sítě vycházkových 
vyhlídkových, tedy pohledově exponovaných cest s dalšími mostky a jinými prvky v těchto 
zahradních a krajinných úpravách - kamenná čestní smyčka, opěrné zdi, skalní tunel, altán, 
stavba studánky U Samaritánky, různé památníky. Urbanistickým, architektonickým 
a krajinným monumentem jihozápadně od historického města Znojma je monumentální soubor 
14
staveb premonstrátského kláštera v Louce. Obě tato historická sídla pohledově propojuje 
mohutný krajinný prostor širokého údolí řeky Dyje se zahradně a krajinářsky upravenými 
břehovými cestami, přepažený pohledově dominantní horizontálou historického viaduktu 
Rakouské severozápadní dráhy.
Zhodnocení historického urbanismu a stavebního fondu
Znojmo leží na jihovýchodním okraji Jevišovické pahorkatiny, která zde přechází do odlesněné 
otevřené krajiny Dyjsko-svrateckého úvalu. Dominantním krajinným útvarem je hluboké údolí 
řeky Dyje, ďo něhož od severozápadu ústí hluboká rokle Gránického potoka. Ve vyvýšené 
poloze nad strmými a vysokými srázy obou údolí se rozkládá historické jádro města, omezené 
na severozápadě ještě boční úžlabinou pod nejvyšším pahorkem města s jezuitským kostelem 
sv. Michala. Terén města se svažuje k jihovýchodu. Na západě, bezprostředně nad stykem obou 
údolí, vybíhá terén do výrazné ostrožny, kterou využila moravská knížata ke stavbě 
znojemského hradu. Na protější široké a o něco vyšší ostrožné poloze se rozkládá Hradiště 
sv. Hipolyta. Údolí Dyje pod Hradištěm, pod Rábštejnem, zaplavila roku 1965 Vodní nádrž 
Znojmo. Modelace terénu a poloha na předělu dvou odlišných krajinných typů dávala prostoru 
Znojma přirozený strategický význam. Nabízel se jako poslední zastávka před vstupem do 
roviny a byl zde i výhodný přechod řeky, na který se vázal významný komunikační uzel. 
Osídlení Znojma a okolí lze archeologicky doložit od mladšího neolitu přes dobu bronzovou 
a železnou až po osídlení Germánů. V halštatské době vzniklo opevněné sídliště na ostrožně 
Hradiště sv. Hipolyta, která nabízela polohu dostatečně velkou, a přitom dobře chránitelnou. 
Nálezy z pozdní doby kamenné, starší i pozdní doby bronzové a z doby halštatské naznačují 
alespoň útočištné využívání také v případě polohy pozdějšího znojemského hradu.
Slovanské osídlení Znojma se datuje od 7. století. Na Hradišti bylo s využitím starší fortifikace 
vybudováno jedno z nej důležitějších velkomoravských hradišť. Hradiště bylo sice před 
polovinou 10. století zničeno požárem a jeho obnova nebyla po zániku Velkomoravské říše 
reálná, alespoň v redukované míře zde však osídlení pokračovalo.
Zásadním předělem ve vývoji znojemské aglomerace se stalo dobytí a trvalé připojení Moravy 
k přemyslovskému státu (1019/29) a expanze bavorské Východní marky, Rakous, až na linii 
řeky Dyje (1041). Přemyslovci ve Znojmě zjevně navázali na staromoravské sídliště na 
Hradišti, o čemž výrazně svědčí čerstvý archeologický nález (2021) obrovské raně románské 
rotundy v základech kostela sv. Hipolyta, předběžně datované nejpozději do 11. století. 
V souvislosti s vítězstvím českých a moravských vojsk nad rakouskými Babenberky v bitvě 
u nedalekého Mailberka roku 1082 bylo nicméně rozhodnuto o výstavbě nové rezidenční 
pevnosti na protější ostrožně, nad východní stranou Gránického údolí. Důvodem jistě byly 
mnohem lepší obranné možnosti, které tato nová poloha skýtala, především však lepší kontrola 
a snadnější přístup k brodu Dyje, který se nacházel mezi dnešní ulicí Mlýnskou a U Obří hlavy. 
Jádro nového znojemského hradu zaujalo s největší pravděpodobností rozšířenou a nejvyšší 
část ostrožny, vymezenou v zadní části hradní kaplí, rotundou Nanebevzetí Panny Marie 
a sv. Kateřiny a vpředu osmibokou tzv. Loupežnickou věží.
Znojemská aglomerace se stala třetím politicko-církevním ústředím Moravy vedle Olomouce 
a Brna. Formování podhradního osídlení pokračovalo v průběhu 12. století.
Význam Znojma jako jednoho ze tří hlavních center Moravy potvrdilo v roce 1190 založení 
kanonie premonstrátů s kostelem Nanebevzetí Panny Marie a sv. Václava v Louce, u tehdy 
nově zřízeného přechodu přes Dyji pod Znojmem. Zakládací listina Znojma se nedochovala, 
z roku 1226 však pocházejí dvě královské listiny, které dodatečně řešily problémy vyvolané 
městskou lokací. Mají klíčový význam nejen pro datování vzniku města, ale (spolu s výše 
15
uvedenými doklady) i pro poznání předlokační situace. V roce 1226 byl již obvod nového města 
vymezen příkopem, zmíněna je také Východní brána.
Na předměstí před Dolní branou stály za vlády Karla IV. ve 14. století jen chalupy, před Střední 
a Horní branou bohatší domy a statky měšťanů. Na Horním předměstí byl tehdy zaznamenán 
měšťanský špitál, jehož kaple sv. Alžběty se připomíná roku 1391. Mimo hradby se rozkládala 
i Jáma s chatrčemi chudiny a krčmami. Silně opevněné Znojmo nebylo za husitských válek 
dobyto. Předměstí však byla zničena a těžké škody utrpěla také hospodářská základna města. 
Kolem poloviny 15. století se rozvinula rozsáhlá pozdně gotická stavební činnost i v louckém 
klášteře, kde vyrostl tzv. kastel (u řeky) a od roku 1447 byl budován nový vysoký chór 
konventního chrámu.
Třicetiletá válka město citelněji nepostihla. Při švédském obléhání v roce 1645 byla vypálena 
a pobořena opět pouze předměstí (a zasaženy byly některé domy poblíž hradeb).
V monumentální barokní komplex byl postupně přetvořen loucký klášter. V letech 1765-68 
nabyl výsledné barokní podoby i kostel sv. Hipolyta v hradišťském proboštství. Komplex 
proboštství vytvořil dvě třetiny severní strany ulicového útvaru, který Hradiště představuje 
a který ve východní části nabývá charakteru drobného náměstí. V letech 1739-1760 byla 
vybudována nová císařsko-královská komerciální silnice z Vídně přes Znojmo, Jihlavu a Kolín 
do Prahy. Na ni přešla i c. k. poštovní služba. Roku 1779 byla v blízkosti Horního předměstí 
Znojma založena na půdě rozděleného městského poplužního dvora nová raabizační osada 
Mansberk, situovaná podél silnice do Jihlavy (dnes Pražská třída v úseku mezi ulicemi Příčná 
a Legionářská), pojmenovaná podle podkomořího Schróffla zMannsberka. Ve stejné době 
roste i severovýchodní předměstí Vogelstange („Ptačidlo“), po napoleonských válkách zvané 
Neustift / Novosady, na vidlicovém rozcestí silnic do Kuchařovic a do Suchohrdel (dnes okolí 
náměstí Armády). Jednotlivé domy vyrůstaly také kolem prvního městského silničního 
obchvatu na Moravě, zřízeného kolem východního perimetru Znojma roku 1761 jako 
Objezdová silnice (Sokolská, Havlíčkova, Čermákova). Souvislá, převážně oboustranná 
zástavba charakterizovala předměstí Dyjská Ves pod městem, podél levého břehu řeky (ulice 
Koželužská, Napajedla, Žleby).
Na počátku 19. století již bylo zřejmé, že městské opevnění dávno ztratilo praktický význam. 
Po požáru města v roce 1802 byla zbořena Prostřední (původně Východní) brána a ačkoli ji 
v roce 1806 nahradila klasicistní Císařská (Františkova) brána, neměla již fortifikační charakter, 
ale tvořila vstup do nově budovaných alejí a sadů na místě příkopu a vnějšího válu, 
zasypávaného od roku 1804. Z iniciativy krajského hejtmana Ekarta byla založena dlouhá 
stromová alej spojující Horní a Dolní předměstí. Vnější, třetí hradba se po úpravě stala západní 
hranicí tohoto parkového pásu, na místě půlkruhových bastionů vznikly na několika místech 
klasicistní altány. V roce 1817 začala být demolována Napajedelská brána směrem k řece a do 
nově zřízených Karolíniných sadů pod farou sv. Mikuláše byla roku 1824 prolomena Karolínina 
brána. V průběhu dalších desetiletí vyrostlo v Karolíniných sadech několik dřevěných či 
zděných altánů a vyhlídkové rondely s lavičkami (v letech 1875-1880 došlo k rozšíření sadů 
směrem na jih, kde vznikl branami uzavřený prostor tzv. Rajské zahrady, vybudované na ploše 
zasypaných středověkých vinohradů, které jsou v současné době obnovovány pro účely nově 
zřízené tzv. Městské vinice). V roce 1822 vyrostla východně od města, na Objezdové silnici, 
na dnešním Mariánském náměstí, klasicistní kaple Panny Marie Pomocné (zbořena 
komunistickým režimem roku 1952). V roce 1836 doplnila Horní alej (Horní park) sloupová 
kolonáda. Vznik znojemského „hradebního“ Městského parku byl velmi pozitivním momentem 
urbanistického vývoje, neboť pozdější novodobá výstavba jej respektovala.
Skutečným zlomem pro znojemský městský urbanismus se však stala výstavba železnice. 
V roce 1870 byla otevřena „Propojovací dráha“ c. k. privilegované Společnosti státní dráhy 
16
(StEG) z Vídně přes Lávu, Hevlín a Moravský Krumlov do Brna, ze které bylo vyvedeno 
východní rameno z Hrušovan / Šanova do Znojma. Ještě větší význam měla o rok později 
zprovozněná kmenová síť c. k. privilegované Rakouské severozápadní dráhy (ÓNWB) z Vídně 
přes Znojmo a Jihlavu do středních, východních a severních Čech, coby nejkratší železniční 
spojení Vídně a Berlína. Tato trať byla vedena po jižní straně údolí Lesky a poté zaústěna do 
společného nádraží obou drážních společností, projektovaného kolmo k údolí Dyje. 
Reprezentativní budova nádraží z let 1869-71, poškozená sovětskými nálety v roce 1945, byla 
situována východně od dosavadního Dolního předměstí. Železnice byla na severovýchodě 
i jihovýchodě vedena dostatečně daleko od dosavadního intravilánu. takže do budoucna 
vymezovala rozsáhlé území pro novodobé rozšiřování města. Vedení města přistupovalo již 
v 60. letech 19. století k budoucímu rozvoji města velmi koncepčně. Již roku 1863 navrhl 
stavitel Ferdinand Biegler regulaci Kopalova (Komenského) náměstí s náznakem hvězdicového 
řešení. Město v roce 1868 začalo prozíravě vykupovat dosud polní a zahradní parcely mezi 
Městskými alejemi a nádražím a v roce 1870 vypsalo soutěž na návrh regulačního plánu pro 
celé území. Při respektování pásu i „Objezdové silnice" (dnes Sokolská - Havlíčkova - 
Čermákova) zde měla být navržena kvalitní část města se školami, se sportovišti, městským 
domem a divadlem, zastavěná bloky obytných domů pro 10 000 obyvatel. Vyhodnocení soutěže 
se uskutečnilo v roce 1871. Jako vítězný byl označen návrh, který vypracoval generální 
inspektor železnic Ponfikl. Výsledný realizační návrh, který byl téhož roku schválen, sestavil 
městský inženýr Weiser jako kombinaci námětů oceněných návrhů. Pravoúhlé vymezení 
plochy rozšířeného města, dané průběhem železnice, předurčilo v zásadě ortogonální rastr nově 
navržené uliční sítě, s respektováním některých existujících nepravidelností. Kompozici však 
výrazně obohatila významná diagonála napřímené cesty na Suchohrdly (dnes Rooseveltova), 
v opačném směru v letech 1880—84 proražená až do historického jádra (Pontassievská) 
k Dolnímu náměstí. Tato osa byla zdůrazněna i dvěma novými náměstími. Ve východní části 
nové čtvrti bylo navrženo velké obdélné náměstí (nerealizováno), orientované na osu 
diagonálně. Blíže k městu bylo navrženo polygonální Mariánské náměstí s radiální sítí sedmi 
ulic jako ústřední dopravní uzel města. První stavební realizace v areálu „nového města 
znojemského“ začaly v ulici Nádražní (Rudoleckého) již roku 1873, o tři roky později začalo 
budování také Mariánského náměstí. Hlavní reprezentativní budovy byly stavěny podle návrhů 
vídeňských a brněnských architektů. Výrazné novostavby obklopily náměstí 
Salisovo/Republiky: obecná škola císaře Františka Josefa I. (1888-89), městské divadlo (1899- 
1900), čtyřpatrové Swobodovy nájemní domy (1907-09), krajský soud čp. 585 (1913-1919). 
V projektování nájemních domů se od 70.-80. let 19. století uplatňovali převážně místní 
stavitelé. Dvojpatrové obytné domy byly v okolních ulicích budovány až do vypuknutí 
1. světové války.
Kombinace okružní parkové třídy podle vzoru vídeňské a brněnské Ringstrasse a rondelu podle 
analogií Plače de 1’Étoile v Paříži či vídeňského Praterstemu byla v soudobém urbanismu 
mimořádná. Plán byl podle původní koncepce realizován jen zčásti, každých zhruba deset let 
probíhala jeho aktualizace či změna. Oproti návrhu zde postupně vznikla méně pravidelná 
uliční síť, která mechanický mřížkový rastr nahradila účelnějším a v podstatě též invenčnějším 
uplatněním zalamovaného okružního trasování ulic.
Současně se měnila i okolní krajina. V roce 1878 byl založen Okrašlovací a zalesňovací spolek, 
který ve spolupráci s městem v následujících dvou desetiletích proměnil Gránické údolí 
v lesopark s vycházkovými cestami, rozšiřovaný pak i v 1. polovině 20. století.
Po roce 1918 se ve výstavbě obytných domů nejvíce uplatnila stavební družstva. Až kolem roku 
1930 se začala rozvíjet rovněž státní výstavba. Z výraznějších realizací lze uvést dělnickou 
kolonii Marešov z roku 1923 mezi Krapkovou a Melkusovou ulicí, jižně od Louky, jako součást 
Starého Šaldorfu, realizovanou podle územního plánu městského geometra Josefa Hájka 
17
a architektonického návrhu Viléma Krause ze Znojma. V letech 1923-26 vznikla nová 
Palliardiho ulice s přilehlými uličkami na svahu Horní Lesky a několik ulic mezi Přímětickou 
ulicí a železničním náspem. Uprostřed nové čtvrti severně od tehdejšího Divišova náměstí, dnes 
Svobody, byl na místě dobytčího trhu a vojenského cvičiště v roce 1928 zřízen Jubilejní park 
podle návrhu pražského architekta Josefa Kumpána jako symbol českého Znojma. Do 
2. světové války byl intravilán města doplněn do velmi kompaktní podoby a zástavba vyplnila 
všechny volné plochy mezi starým městem, nádražím a Severozápadní dráhou (nejpozději byl 
zastavěn jihovýchodní cíp kolem oblouku železnice), omezený na severozápadě Legionářskou 
ulicí. Za nádražím se dále rozrůstala průmyslová zóna, která město propojila podél Vídeňské 
třídy se Starým Šaldorfem, který prodělal výraznou městskou proměnu, ale zůstával 
samostatnou obcí. V závěru 2. světové války v roce 1945 bylo Znojmo těžce postiženo 
sovětskými nálety.
V roce 1952 byl střed Mariánského náměstí terasovitě upraven a jeho novou dominantou se stal 
pomník Rudé armády ve stylu tzv. socialistického historismu. Tento styl se uplatnil také na 
budově nádraží pošty, při další zástavbě proluk a na bytových domech v Pražské ulici na 
Horním předměstí. Těsně kolem roku 1960 se i ve Znojmě prosadila panelová bytová výstavba 
s celostátními či krajskými typovými domy. Kromě omezeného uplatnění v ulici 17. listopadu 
charakterizují především velké sídliště Pražská. Území mezi klášterem. Vídeňskou třídou 
a řekou bylo vyhrazeno pro novou čtvrt’ řadových rodinných domů. Sídlištní a řadová výstavba 
propojila také zanádražní průmyslovou zónu (dále rozšířenou) s Dobšicemi a v 80. letech 
80. století vyrostlo velké sídliště také v Příměticích a mezi touto vsí a městem. Jednotlivé rušivé 
bytové novostavby byly postaveny i na dalších místech starších čtvrtí. Ze solitérních 
novostaveb je třeba uvést zimní stadion na Horním předměstí (Dolní Bala) a komplex nové 
okresní nemocnice z 60. let 20. století severně. Komunikační osnova se nezměnila.
Historické jádro Znojma, chráněné již od roku 1950 jako městská památková rezervace, se 
dochovalo v mimořádně intaktní podobě. Historické jádro města si zachovalo i vynikající 
panoramatické a krajinářské hodnoty, zejména při pohledech z Hradiště sv. Hipolyta, z údolí 
Dyje a Kraví hory. Značnou památkovou hodnotu má i novodobá část města kolem náměstí 
Komenského, Mariánského a Republiky, tvořící součást ochranného pásma městské památkové 
rezervace, prohlášeného roku 1989. To zahrnuje i širší městskou krajinu od Hradiště po Louku 
i s Kraví horou. Znojmo lze ve smyslu certifikované Metody typologie historické kulturní 
krajiny (2021) zařadit mezi nejvýraznější a nejcennější příklady typu "krajiny města". Ochranu 
tohoto krajinného rámce a panoramatických hodnot Znojma, Hradiště i Louky dobře zajišťuje 
existující ochranné pásmo. Nepostačuje však pro ochranu urbanistických a architektonických 
hodnot cenných částí aglomerace. Novodobá část Znojma mezi historickým jádrem a nádražím 
patří mezi naše nejcennější celky urbanismu a architektury 2. poloviny 19. a počátku 20. století 
a vykazuje mimořádnou koncentraci architektonicky cenných staveb. Hradiště sv. Hipolyta 
rovněž vykazuje vysokou integritu a autenticitu urbanismu a architektury a mimoto je (spolu se 
Zlatou Korunou) jediným příkladem "klášterní osady" (v tomto případě dokonce městečka) 
u nás. Oba tyto celky spadají podle certifikované metodiky Identifikace a klasifikace území 
s urbanistickými hodnotami (2015) mezi "území s dochovanými urbanistickými hodnotami 
a architektonicky cennou zástavbou". Tato nejvyšší kategorie urbanistických hodnot zahrnuje 
jak sídelní památkové rezervace a zóny, tak sídla srovnatelné hodnoty. Mimořádně cenný je 
i areál louckého kláštera, jehož prostředí vyžaduje velmi ohleduplnou rehabilitaci.
Přínosy památkové zóny
Prohlášení památkové zóny má význam především jako opatření k uchování kulturních hodnot 
nemovitostí, které nejsou kulturními památkami, vytvoření optimálních podmínek pro 
zachování prostředí kulturních památek, udržení a další zlepšení kvality životního prostředí.
18
V případě prohlášení památkové zóny lze očekávat zvýšení atraktivity území pro turistický 
ruch. Jedná se ale o přínosy velmi obtížně vyčíslitelné vzhledem k tomu, že skutečnou výši 
příjmů z cestovního ruchu ovlivňuje řada dalších faktorů, především rozsah zpřístupnění 
místních atraktivit veřejnosti, doplňková kulturní nabídka, úroveň propagace apod. Míra využití 
kvality prostředí pro podnikání je rovněž otázkou jednotlivých podnikatelských záměrů.
Na území památkové zóny se rovněž minimalizuje riziko vzniku nevhodných realizací, které 
by mohly ovlivnit prodejnost nebo snížit hodnotu nemovitostí. Pozitivní stránky existence 
památkové ochrany do velké míry kompenzují dopady na práva vlastníků nemovitostí, které 
jsou popsány v následující stati.
Dopady na práva a povinnosti vlastníků nemovitostí na území památkové zóny
Vlastníkům (správcům, uživatelům) nemovitostí, které nejsou kulturní památkou, ale nachází 
se na území památkové zóny, vzniknou povinnosti vyplývající ze zákona č. 20/1987 Sb. Jedná 
se hlavně o povinnost žádat o závazné stanovisko podle § 14 odst. 2 zákona č. 20/1987 Sb. 
Stávající legislativní úprava neumožňuje, aby výkonné orgány památkové péče z moci úřední 
ukládaly vlastníkům nemovitostí, které nejsou kulturní památkou, ale nachází se na území 
památkové zóny, povinnosti spočívající ve stavbě, změně stavby nebo udržovacích pracích. 
Veškeré záměry tedy vychází z aktivní vůle vlastníků, přípustnost realizace však může být 
závazným stanoviskem orgánu památkové péče vázána na splnění konkrétních podmínek.
Ostatní
Opatřením obecné povahy jsou přímo dotčeny:
- Obce, na jejichž území se památková zóna rozkládá 
Znojmo
Nový Šaldorf - Sedlešovice
- Orgány památkové péče, které jsou podle zákona příslušné k vydání 
závazných stanovisek (obecní úřady obcí s rozšířenou působností, krajské 
úřady) a jejich nadřízené orgány
Ministerstvo kultury
Krajský úřad Jihomoravského kraje 
Městský úřad Znojmo
- fyzické a právnické osoby - vlastníci (správci, uživatelé) nemovitostí, 
stavebníci.
Nepřímo dotčeným subjektem je Národní památkový ústav, který jako odborná organizace 
státní památkové péče zřízená Ministerstvem kultury zajišťuje podporu státní správy v oblasti 
ochrany zájmů památkové péče.
Přípravu a vlastní prohlášení památkové zóny zabezpečuje Ministerstvo kultury a Národní 
památkový ústav, jako zpracovatel odborných podkladů a návrhu na prohlášení.
Výkon státní správy včetně příslušné kontroly budou zajišťovat již existující orgány veřejné 
správy ve spolupráci s příslušným pracovištěm Národního památkového ústavu. Systém je plně 
funkční a je schopen pojmout předpokládané navýšení agend. Implementace bude uskutečněna 
především prostřednictvím orgánů veřejné správy - Městského úřadu Znojmo a Krajského 
úřadu Jihomoravského kraje v rámci výkonu státní správy v oblasti památkové péče, stavebního 
řádu a územního plánování. Zákon č. 20/1987 Sb., určuje způsob výkonu státní správy
19
v památkové zóně a úkoly jednotlivých orgánů památkové péče. Výkon státní správy probíhá 
ve značném rozsahu v návaznosti na stavební zákon a správní řád.
Náklady spojené s výkonem státní správy v oblasti památkové péče vzniknou orgánům, které 
tuto státní správu vykonávají. Jedná se zejména o náklady na vydávání závazných stanovisek 
podle § 14 odp. 2 zákona č. 20/1987 Sb., které vzniknou především Městskému úřadu Znojmo, 
jako výkonnému orgánu památkové péče. Rozhodnutí jsou vydávána průběžně na základě 
žádostí vlastníků nemovitostí v památkových zónách nebo jiného správního orgánu, především 
stavebního úřadu. Četnost rozhodování je ovlivněna výší stavební aktivity v daném území, což 
souvisí sjeho charakterem a rovněž aktuální ekonomickou situací. U objektů, které jsou 
kulturními památkami, nedojde v souvislosti s prohlášením památkové zóny k žádnému 
navýšení agend.
Ekonomické dopady vyplývající z prohlášení památkové zóny lze do budoucna výrazně zmírnit 
vydáním plánu ochrany, kterým může být snížena administrativní zátěž veřejnosti 
i výkonného orgánu památkové péče. Vyloučením povinnosti žádat o vydání závazného 
stanoviska k některým nemovitostem nebo pracím na nemovitostech může dojít k podstatnému 
snížení objemu související agendy.
B. Grafická část
Grafickou část tvoří orientační mapa a podrobná mapa území památkové zóny. Orientační 
a podrobná mapa území památkové zóny jsou uvedeny v příloze k tomuto opatření obecné 
povahy. Podrobná mapa obsahuje vyznačení částí A, B, C zóny. Kopie těchto map, které rozešle 
Ministerstvo kultury, budou uloženy u Ministerstva kultury, odborné organizace státní 
památkové péče, Krajského úřadu Jihomoravského kraje, Městského úřadu Znojmo a u obcí, 
na jejichž území se památková zóna nachází.
K postupu vydání opatření obecné povahy dle části šesté správního řádu
Návrh opatření obecné povahy spolu s odůvodněním Ministerstvo kultu projednalo s Krajským 
úřadem Jihomoravského kraje.
Návrh opatření obecné povahy spolu s odůvodněním byl zveřejněn na úřední desce 
Ministerstva kultury ve lhůtě od 25. 11. 2022 do 14. 12. 2022 a na úředních deskách obecních 
úřadů obcí, jejichž správních obvodů se opatření obecné povahy týká, a současně byl návrh 
zveřejněn i způsobem umožňujícím dálkový přístup. V souladu s ustanovením § 172 odst. 4 
správního řádu mohly dotčené osoby, jejichž práva, povinnosti nebo zájmy mohly být 
opatřením obecné povahy přímo dotčeny, uplatnit písemné připomínky ve lhůtě 30 dnů ode dne 
zveřejnění k Ministerstvu kultury. V souladu s ustanovením § 172 odst. 5 správního řádu mohli 
vlastníci nemovitostí, jejichž práva, povinnosti nebo zájmy související s výkonem vlastnického 
práva mohly být opatřením obecné povahy přímo dotčeny, podat proti návrhu opatření obecné 
povahy ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění písemně odůvodněné námitky k Ministerstvu 
kultury. K návrhu opatření obecné povahy nebyly ve stanovené lhůtě 30 dnů uplatněny žádné 
námitky ani připomínky. \ \
V Praze dne 16. 1.2023 \ \ X-—
Mgr. Jiří Vajčner, PhD.
ředitel odborů památkové péče
Příloha k opatření obecné povahy č. 2/2022
Orientační a podrobná mapa území s historickým prostředím města Znojma - památková zóna
20 $ VČW > /k X_V/ z
X.
+
© ČÚZK
PAMÁTKOVÁ ZÓNA
ZNOJMO
katastrální území nebo jejich část: k.ú. Sedlešovice (707996), k.u. Znojmo-Hradišté (793426).
k ú Znojmo-Louka (793574), k.ú. Znojmo-mésto (793418)
ZÁKRES HRANICE DO KATASTRÁLNÍ MAPY
Zpracoval Národní památkový ústav
11. 7. 2022
Polohopisný podklad atlasu WMS Katastrální mapy© ČUZK 2022
Polohopisný podklad titulní stránky Prohlížecí služba WMS - ZM 25 © ČUZK 2022 
Kopie uloženy u Ministerstva kultury, odborné organizace státní památkové péče, příslušných krajských 
úřadu a obecních úřadu obcí s rozšířenou působností, a obcí, na jejichž území se zóna nachází

Originál dokumentu:

analogový

Typ/druh dokumentu:

Typ dokumentu:	publikace, listiny, spisové dokumenty
Druh dokumentu:	zákony, vyhlášky a nařízení
Bližší specifikace:	opatření obecné povahy

Jméno souboru:

G0693418.pdf

Formát souboru:

application/pdf

Autor záznamu:

Michl Lukáš

Popis dokumentu:

Znojmo, městská památková zóna. Opatření obecné povahy č. 2/2022 o prohlášení památkové zóny Znojmo a určení podmínek její ochrany.

Název pracoviště:

generální ředitelství

Velikost dokumentu (v bytech):

18596437 B

Rozměry obrazového dokumentu:

Autor originálu:

Ministerstvo kultury; Vajčner Jiří;

Klíčová slova:

Památková zóna;

Uživ. klíčová slova:

dokument ÚSKP;

Datum vzniku:

16.01.2023

Licence:

Typ:	úřední dílo - dílo, na které se nevztahuje ochrana podle práva autorského (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121)

Vazby dokumentu na aplikace IISPP

Bližší specifikace

Odkaz

Aplikace: Památkový katalog - právní stav

Druh záznamu: Právní stav

Ident. zázn.: Id právního stavu

Hodnota ident.: 26783625

Bližší specifikace:

Název	Znojmo
Číslo ÚSKP	2500
Kód fáze ochrany	P
Fáze ochrany	památkově chráněno
Kód typu ochrany	PZ
Typ ochrany	památková zóna

Aplikace: Památkový katalog - právní akt

Druh záznamu: Právní akt

Ident. zázn.: Id právního aktu

Hodnota ident.: 26783613

Bližší specifikace:

Název	Opatření obecné povahy č. 2/2022 o prohlášení památkové zóny Znojmo a určení podmínek její ochrany
Číslo	MK 58489/2022 OPP
Datum nabytí právní moci	03.02.2023
Typ ochrany	památková zóna
ID právního stavu	26783625 Načítám data z navázané aplikace...

Územní identifikace dokumentu

Územní rozsah:

lokalita nebo její část

Definiční body

Def. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Přírůstkové body

Přír. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Lokality

Kód CZ

Název lokality

Reálný typ

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Kraj

Kód CZ: 8749

Název lokality: Louka

Reálný typ: klášter

Kat. území: Znojmo-Louka

Obec: Znojmo

ORP: Znojmo

Okres: Znojmo

Kraj: Jihomoravský kraj

Znojmo (právní stav 26783625)

Kód CZ: 68876

Název lokality: Sedlešovice I

Reálný typ: díl území (dominantní)

Kat. území: Sedlešovice

Obec: Nový Šaldorf-Sedlešovice

ORP: Znojmo

Okres: Znojmo

Kraj: Jihomoravský kraj

Znojmo (právní stav 26783625)

Kód CZ: 68874

Název lokality: Hradiště Svatého Hypolita I

Reálný typ: díl území (dominantní)

Kat. území: Znojmo-Hradiště

Obec: Znojmo

ORP: Znojmo

Okres: Znojmo

Kraj: Jihomoravský kraj

Znojmo (právní stav 26783625)

Kód CZ: 26667

Název lokality: Horní Předměstí

Reálný typ: býv. městská čtvrť

Kat. území: Znojmo-město

Obec: Znojmo

ORP: Znojmo

Okres: Znojmo

Kraj: Jihomoravský kraj

Znojmo (právní stav 26783625)

Kód CZ: 68879

Název lokality: Na Dyji II

Reálný typ: díl území

Kat. území: Znojmo-Hradiště

Obec: Znojmo

ORP: Znojmo

Okres: Znojmo

Kraj: Jihomoravský kraj

Znojmo (právní stav 26783625)

Kód CZ: 31100

Název lokality: Starý Šaldorf I

Reálný typ: díl hist. osady

Kat. území: Znojmo-Louka

Obec: Znojmo

ORP: Znojmo

Okres: Znojmo

Kraj: Jihomoravský kraj

Znojmo (právní stav 26783625)

Kód CZ: 65055

Název lokality: Mansberk I

Reálný typ: díl území (dominantní)

Kat. území: Znojmo-město

Obec: Znojmo

ORP: Znojmo

Okres: Znojmo

Kraj: Jihomoravský kraj

Znojmo (právní stav 26783625)

Kód CZ: 68870

Název lokality: Starý Šaldorf V

Reálný typ: retrodíl hist. osady

Kat. území: Znojmo-Louka

Obec: Znojmo

ORP: Znojmo

Okres: Znojmo

Kraj: Jihomoravský kraj

Znojmo (právní stav 26783625)

Kód CZ: 68877

Název lokality: Sedlešovice II

Reálný typ: díl území

Kat. území: Znojmo-město

Obec: Znojmo

ORP: Znojmo

Okres: Znojmo

Kraj: Jihomoravský kraj

Znojmo (právní stav 26783625)

Kód CZ: 68878

Název lokality: Na Dyji I

Reálný typ: díl území (dominantní)

Kat. území: Znojmo-město

Obec: Znojmo

ORP: Znojmo

Okres: Znojmo

Kraj: Jihomoravský kraj

Znojmo (právní stav 26783625)

Kód CZ: 23662

Název lokality: Nové Sady

Reálný typ: býv. městská čtvrť

Kat. území: Znojmo-město

Obec: Znojmo

ORP: Znojmo

Okres: Znojmo

Kraj: Jihomoravský kraj

Znojmo (právní stav 26783625)

Kód CZ: 68871

Název lokality: Dolní Předměstí I

Reálný typ: retrodíl čtvrtě

Kat. území: Znojmo-město

Obec: Znojmo

ORP: Znojmo

Okres: Znojmo

Kraj: Jihomoravský kraj

Znojmo (právní stav 26783625)

Kód CZ: 26665

Název lokality: Vnitřní Město

Reálný typ: býv. hl. městská čtvrť

Kat. území: Znojmo-město

Obec: Znojmo

ORP: Znojmo

Okres: Znojmo

Kraj: Jihomoravský kraj

Znojmo (právní stav 26783625)

Historické regiony

Kód RS

Název hist. regionu

Kód RS: 335

Název hist. regionu: Znojmo

Znojmo (právní stav 26783625)

Ke stažení Náhled Poslat žádost