Zavřít ( + - )

Metainformační systém NPÚ

Detail dokumentu

Tisk

Náhled:

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Textový obsah:

 
Dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace 
Výzkumná oblast XI. Tematické průzkumy památek 
Dílčí cíl Neznámé sepulkrální sochařské památky na území Libereckého kraje  
Výtvarně hodnotné kenotafy 18. a 19. století na území ČR 
 
 
Specializovaná mapa s odborným obsahem 
 
Mgr. Anežka Mikulcová, Ph.D., NPÚ GnŘ 
2023 
 
 
  
2 
 
Výstup vznikl při řešení projektu „Neznámé sepulkrální památky na území Libereckého kraje“ 
výzkumné oblasti XI. Tematické průzkumy, dílčího cíle XI.1 Výzkumy specifických movitých  
a nemovitých výtvarných památek, v rámci Dlouhodobé koncepce rozvoje výzkumné 
organizace Národní památkový ústav na léta 2019 až 2023 (DKRVO), podpořeného prostředky 
Ministerstva kultury ČR.  
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Předkládající organizace:  
Národní památkový ústav, Valdštejnské náměstí 3/162, 118 01 Praha 1  
Autoři předkládaného výstupu:   
Anežka Mikulcová, Šimon Eismannn 
Odborná spolupráce:   
Radka Iša Behenská, František Iša, Zdenka Gláserová Lebedová, Karel Sklenář 
Snímky v Katalogu: 
Anežka Mikulcová (pokud není uvedeno jinak) 
Titulní strana: Detail kenotafu Karla Aloise knížete Fürstenberga v parku u zámku 
Loučeň, po roce 1799 
  
 
 
 
Praha, červen 2023 
3 
 
 
 
Obsah 
Popis výstupu ................................................................................................................................... 4 
Uměleckohistorický úvod ................................................................................................................ 6 
Katalog ........................................................................................................................................... 14 
Seznam použité literatury ........................................................................................................... 210 
Seznam použitých pramenů ........................................................................................................ 221 
Přehledová tabulka mapovaných objektů .................................................................................. 225 
Mapová část ................................................................................................................................. 232 
 
  
4 
 
Popis výstupu 
 
1. Syntéza kartograficky nebo prostřednictvím geografického informačního systému (GIS) 
vyjádřených bodových, plošných, prostorových a případně i časových informací (4D)  
a jejich souvislostí 
Výstupy jsou zpracovány v geografickém informačním systému ArcGIS Pro od firmy Esri (dále 
jen ArcGIS).  
Terénní ověření výtvarně hodnotných kenotafů 18. a 19. století na území ČR: 
Předkládaná mapa je zpracována pro oblast celé České republiky, s důrazem na lokality  
s největší koncentrací mapovaných kenotafů, kterými jsou střední, severní a východní Čechy, 
jižní Morava a území Prahy.  
Poloha kenotafů byla určována následovně: 
• Poloha děl chráněných jako KP byla převzata z Geoportálu NPÚ a zpravidla ověřena 
terénním průzkumem.  
• Poloha kenotafů bez památkové ochrany byla určena analýzou topografických map, 
ortofoto map, uličních náhledů (Google Street View a mapy.cz Panorama) i terénního 
průzkumu. 
• Poloha zaniklých kenotafů byla zkoumána na základě dostupných informací o poloze 
díla z archivních pramenů a analýzou map stabilního katastru. 
Vybrané oblasti jsou pro ukázku prezentovány prostřednictvím printscreenu na samotném 
konci tohoto dokumentu (s. 233-236).  
 
2. Popis dosažených původních výsledků výzkumu a vývoje získaných na podkladě výzkumu 
určitého území 
Mapa „Výtvarně hodnotné kenotafy 18. a 19. století na území ČR“ vznikla na podkladu veřejně 
dostupných map, včetně map historických (nejčastěji Originální mapy stabilního katastru  
a Císařské povinné otisky stabilního katastru) s následnou komparací dat zjištěných z terénního 
průzkumu a analýzy dostupných archivních pramenů. Dochované, torzálně dochované i zaniklé 
kenotafy jsou vizualizovány prostřednictvím symbolů náhrobku, které jsou barevně rozlišeny 
podle kategorií vycházejících z charakteru a tematické různorodosti sledovaného materiálu. 
V rámci ČR bylo mapováno 46 kenotafů. Z toho 10 děl je zaniklých a zbývajících 33 bylo 
ověřeno přímo v terénu. Podrobnější přehled mapovaných objektů viz tabulka na str. 225.  
 
5 
 
3. Popis metody/metod, jak byly informace (údaje) získány a interpretovány a v čem spočívá 
jejich syntéza – interpretace příslušnými výzkumnými metodami 
Specializovaná mapa s odborným obsahem vznikla ve třech pracovních fázích. Nejprve byli 
rešerší literatury a památkového fondu vytipováni nejhodnotnější zástupci sepulkrálních 
objektů typu kenotaf, tento základní výběr byl nicméně doplňován i v průběhu dalších 
pracovních fází. Vybrány a zdokumentovány byly nejvýznamnější reprezentanti svého druhu. 
Jejich význam byl hodnocen z hlediska výtvarného a kulturněhistorického, z hlediska 
významnosti osoby objednavatele, vazby na okolní prostředí, ikonografické výjimečnosti či 
zajímavých okolností vzniku. Následně byla prováděna podrobná literární a archivní rešerše. 
Z ní získané poznatky pak byly verifikovány pomocí terénního průzkumu.  Na jeho základě mohla 
být upřesněna poloha děl, jejich podoba, současný technický stav či mohlo dojít k přepisu  
a překladu historických nápisů umístěných na díle. Vedlejším zjištěním je fakt, že informace 
získané z heuristických zdrojů, ať už literatury nebo archivních pramenů je vždy nutno ověřit 
v terénu. Na závěr byly dohledávány další související prameny, především v podobě 
restaurátorských dokumentací. 
Mapovaná díla byla následně dle jejich charakteru a tematické různorodosti rozřazena do 
několika kategorií, jejichž definice je rozepsána na str. 12. 
  
6 
 
Uměleckohistorický úvod 
 
Předmětem předkládané mapy jsou kenotafy neboli fiktivní / symbolické náhrobky. Svým 
charakterem a formou se blíží reálným sochařsky ztvárněným náhrobkům, na rozdíl od nich 
však nejsou fyzicky spojeny s pohřbenými tělesnými ostatky. Tento typ památníku se 
zdůrazněným sepulkrálním vyzněním byl zřizován již ve starověkém Egyptě, v antickém Řecku 
a Římě, kdy byly jednotlivé kenotafy dedikovány převážně hrdinům padlým v zahraničí. Pokud 
bylo tělo zesnulého pohřbeno v cizině, byl mu v jeho vlasti vystaven kenotaf sloužící  
k upomínce společnosti i k vykonání obřadů v dobách výročí úmrtí pro jeho pozůstalé. Druhou 
variantou bylo vybudování kenotafu v místě skonu hrdiny poté, co bylo jeho tělo převezeno 
zpět do vlasti a tam i pohřbeno. Ottův slovník naučný čerpající z Thukydidových Dějin 
peloponéské války definuje kenotafy v přímé návaznosti právě na antickou kulturu: „Kenotafion 
(řec.) u Řeků prázdné rodiště upravené těm, jejichž mrtvoly nemohly býti nalezeny, nebo kdo 
v cizině zemřeli. Způsobem tím uctívaly obce občany zasloužilé a také osoby soukromé 
vypravovaly přátelům a příbuzným svým symbolický pohřeb a zřizovaly nad jejich prázdným 
hrobem pomník.“1 Kenotafy byly nicméně budovány i v průběhu středověku (např. symbolické 
hroby svatých), renesanci (např. kenotafy ve florentském kostele Santa Croce)  
a baroku. Za nový podnět k zřizování fiktivních náhrobků v českém prostředí lze označit trojici 
událostí a fenoménů přelomu 18. a 19. století: osvícenství a josefínské reformy pohřbívání, 
napoleonské války a především móda sentimentálních zahrad a přírodně krajinářských parků, 
podložená novými teoriemi zahradního umění.  
V duchu osvícenské filozofie i racionality vyhlásil císař Josef II. dne 23. srpna 1784 dekret, 
v jehož důsledku bylo přistoupeno k plošnému rušení hřbitovů uvnitř měst a k uzavření hrobek 
uvnitř městských kostelů. Nově byly zakládány centrální hřbitovy za městskými hradbami, které 
měly lépe splňovat hygienické podmínky.2 V kostelích tak mohly být nadále umisťovány pouze 
fiktivní náhrobky (např. kenotaf Marie Anny hraběnky z Unwerthu v kostele sv. Ondřeje 
v Pohledu), případně náhrobky přesunuté ze zrušeného hřbitova na nový nabyly nově funkci 
náhrobku fiktivního – pokud spolu se sochařským dílem nebyly exhumovány  
a přemístěny i kosterní ostatky, což však nebylo příliš běžné (např. pomník rodiny Winklerovy 
v Uherském Hradišti). V duchu osvícenského návratu k přírodě propagovaného Jeanem 
Jacquesem Rousseauem (1712-1778) začali dokonce někteří – především – aristokraté 
uvažovat o místě svého posledního odpočinku zcela proti do té doby platným konvencím  
a zvažovali umístit svůj hrob do své zahrady. Pohřeb v soukromé zahradě se jevil s nástupem 
osvícenství a rozšířením svobodného zednářství jako nově objevené a přitažlivé 
místo posledního odpočinku, alternativní k dřívější tradici pohřbívání výhradně na sakrální 
půdě. Zatímco František hrabě z Hartigu (1758-1797) zůstal jen u prvotního nápadu, 
zdokumentovaného nicméně v první variantě jeho závěti, Jan Nepomuk hrabě Mitrovský 
                                                          
1 OTTO, Jan (vydavatel), Ottův slovník naučný XIV, Praha 1899, s. 161; THÚKYDIDÉS, Dějiny peloponnéské války, 
Praha 1977, s. 119 sqq. 
2 Obecně k proměnám vnímání smrti viz ARIÈS, Philippe, Dějiny smrti, Praha 2020 
7 
 
z Mitrovic a Nemyšle (1757-1799) nechal v nově založeném anglickém parku v Dolní Rožínce 
vybudovat Chrámek přátelství zvaný Templ, v němž byl i se svou ženou Antonií ze Žerotína 
(1765-1804) pohřben. Až roku 1907 byly jejich ostatky převezeny do rodinné hrobky 
Mitrovských dobudované v roce 1867 při kostele Povýšení sv. Kříže v Doubravníku. Z výrazně 
pozdějších hrobek vzniklých v soukromých zahradách zmiňme alespoň hrobku a malý rodinný 
hřbitov rodiny Nádherných v zámeckém parku ve Vrchotových Janovicích, založenou roku 1892. 
Svérázným přístupem k pohřbívání v zahradě jsou pak zvířecí náhrobky, vybudované obzvláště 
milovaným zvířecím společníkům. Příkladem je náhrobek koně a nedochovaný náhrobek 
exotického ptáka v pražské Klamovce, psa ve Veltrusech, koní ve Zboží u Havlíčkova Brodu či 
psů v Žamberku.3 Je nicméně pravda, že aristokracie a nobilizovaní měšťané v českých zemích 
byli v otázce pohřbívání spíše tradičnější a pohřeb ve volné přírodě či na své zahradě se zdaleka 
netěšil takovému zájmu jako například ve Velké Británii. Specifickým fenoménem britských 
zahrad je pak propojení se zednářskou symbolikou a využívání parků k tajným setkáním členů 
lóží. V daleko menším meřítku se s tímto principem setkáváme také u některých českých  
a moravských zahrad, jejichž majitelé byli svobodnými zednáři (Dolní Rožínka, Kanálka, Mimoň, 
Slezské Rudoltice či Rájec nad Svitavou). 
Významným a blízkým vzorem pro české aristokraty byl hrob slavného vojevůdce a milovníka 
zahradního umění Ernsta Gideona von Laudon (1770-1790) umístěný v jeho zahradě 
v rakouském Hadersdorfu.4 Mnohem silněji však na evropském kontinentě rezonoval hrob 
Jeana Jacquese Rousseaua (†1778) v Ermenonville. Jeho oblíbenost pramení jak z popularity  
J. J. Rousseaua a jeho filozofie, tak z malebného umístění náhrobku na ostrově obklopeném 
topoly uprostřed vodní plochy. Rousseau tehdy náhle skonal na panství René Louise de Girardin 
markýze z Vauvray (1735-1808) nedaleko Paříže a pro místo jeho posledního odpočinku byl 
zvolen tzv. Ostrov topolů v ermenonvillském parku. Prvotní náhrobek měl podobu 
jednoduššího krychlového podstavce s osazenou urnou. Ten byl brzy nahrazen náhrobkem 
podle návrhu malíře Huberta Roberta (1733-1808) a prostřednictvím grafik se stala jeho 
podoba brzy známá,5 především mezi osvícenskou šlechtou zakládající na svých panstvích 
sentimentální zahrady a uvažující v některých případech i o vlastním pohřbu v těchto 
zahradách. Park v Ermenonville včetně Ostrova topolů se stal záhy – i díky své blízkosti k Paříži 
– oblíbeným výletním místem, o čemž svědčí i tištěné dobové průvodce, jako Promenade ou 
Itinéraire des jardins d´Ermenonville z roku 1888. Ačkoli byly Rousseauovy ostatky poměrně brzy 
exhumovány a přeneseny do pařížského Pantheonu, ermenonvillský náhrobek – respektive 
správněji již kenotaf – i nadále zůstal významným zdrojem inspirace. Poměrně podrobný popis 
včetně grafické reprodukce věnoval náhrobku významný německý teoretik zahradního umění 
                                                          
3 Například hned čtvrtý sešit francouzského vydání časopisu Ideenmagazin für Liebhaber von Gärten, englischen 
Anlagen und für Besitzer von Landgütern (1796) obsahuje čtveřici předloh pro zvířecí náhrobky / pomníky. Šestý 
sešit pak přinesl dvojici návrhů koňských pomníků.  
4 Podobu náhrobku vytvořil Franz Anton Zauner, který pro něj zvolil tvar antikizujícího sarkofágu s trojúhelným 
štítem a nárožními akroteriemi. U paty náhrobku je socha sedícího truchlícího vojáka.  
5 Např. grafika J. M. Moreaua z roku 1778 
8 
 
Christian Cay Lorenz Hirschfeld (1742-1792) v pátém díle svého opusu Theorie der Gartenkunst 
[Teorie zahradního umění].6  
Právě dobové teorie zahradního umění sehrály velmi podstatnou roli pří šíření fiktivních 
náhrobků.7 Volněji koncipované přírodně krajinářské parky využívají pestrost daného terénu  
a cíleně pracují se střídáním nálad a emocí, které jsou evokovány přírodními scenériemi vhodně 
doplněnými o drobné voluptuární stavby. Tradiční a zahradními teoretiky doporučovanou 
architektonickou výbavou byly antikizující chrámky, umělé zříceniny, umělé vodopády, exotické 
chinoiserní stavbičky a různé typy pomníků a památníků. Již zmíněný Christian Hirschfeld 
věnoval tématu pomníků (Monumenten) samostatný oddíl třetího dílu svého spisu.8 
V pomnících vidí působivý prostředek k zachování vzpomínek na osobu či událost budoucím 
generacím. Jako příklad uvádí antické Řecko, kde byly hroby významných osobností nikoli 
ukrývány, ale budovány na veřejných prostranstvích, aby si z nich živí mohli vzít příklad  
a ponaučení. Obecně Hirschfeld rozlišuje pomníky vhodné do měst (triumfální oblouky, 
obelisky, jezdecké sochy atd.) a vhodné do zahrad. Pro zahrady volí pomníky soukromých 
zasloužilých osob (nikoli např. státníků), jakými jsou filozofové, básníci, umělci, prospěšní 
měšťané či přátelé. Pomníky odkazující na veselou událost a evokující příjemný pocit Hirschfeld 
doporučuje umisťovat na pahorek, zatímco pro pomníky smutku a bolesti volí prohlubně, umělé 
jeskyně, skalní převisy či stín okolní vegetace, vhodné jsou například smrky, jilmy, cypřiše  
a pyramidální topoly. Největší emocionální vyznění pak mají pomníky osob z přímého okruhu 
majitele zahrady. Jako vhodný doplněk zahrad tak autor vnímá figurální náhrobek (ein Grabmal 
mit einer Gruppe von Figuren) či urnu a o ní se opírající truchlící postavu (eine Urne mit einer 
daran sich lehnenden klagenden Statue). Urny a náhrobky se podle něj ideálně hodí do tmavších 
a přirozeně melancholických partií zahrad. Hirschfeld zdůrazňuje propojenost sochařských 
pomníků s jejich okolím, kdy teprve vhodnou kombinací obojího může dojít k vyvolání kýženého 
vjemu a pocitu. Podle jeho názoru „Takové skutečné pomníky v zahradách musí být ještě 
dojemnější než slavný Poussinův obraz Arcadien,9 který uprostřed půvabné krajiny představuje 
portrét mladé pastýřky, jež zemřela v rozkvětu života.“ Nejen náhrobek a urna, jejichž význam 
je zřejmý sám o sobě, ale také například sloup může podle Hirschfelda nést totéž poslání, pokud 
je doplněn o adekvátní symbol. Symbolem konečnosti života je například motýl symbolizující 
lidskou duši, sedící postava držící se oběma rukama za kolena či génius s uhasínající pochodní 
odkazující na uhasínající lidský život. Hirschfeld doplnil svůj text několika ilustracemi 
realizovaných či navržených pomníků německých literátů (Friedrich von Hagedorn či Salomon 
Gessner), které leckdy posloužily jako inspirace pro další realizace – v našem prostředí zmiňme 
                                                          
6 HIRSCHFELD 1785, V. díl, s. 261-262 
7 K dobovým teoriím zahradního umění viz např. BUTTLAR, Adrian von, Der Landschaftsgarten. Gartenkunst des 
Klassizismus und der Romantik, Köln 1989; KALÁBOVÁ, Lenka – KONEČNÝ, Michal, Pernštejnský park, Kroměříž 
2021, WILHELMOVÁ, Dana – DAMEC, Jiří, České zahradní umění klasicismu a romantismu v kontextu evropského 
vývoje (1720-1850): katalog výstavy, Brno 2019 
8 HIRSCHFELD 1780, III. díl, s. 139-153  
9 Nicolas Poussin namaloval tento motiv s názvem Et in Arcadia ego ve dvou verzích (1627, 1638). Oběma verzím 
se věnoval Erwin Panofsky v kapitole své slavné knihy, viz PANOFSKY, Erwin, Et in Arcadia Ego: Poussin and the 
Elegiac Tradition, in: Erwin Panofsky, Meaning in the Visual Arts, Garden City 1995, s. 295–320. 
9 
 
kenotaf Karla Egona I. knížete Fürstenberga v Nižboru, který je téměř doslovným přepisem 
Hagedornova pomníku z Hirschfeldova tableau č. III. Hirschfeldův spis byl velmi rozšířený, 
nacházel se v řadě českých a moravských zámeckých knihoven a byl tak dobře dostupným 
zdrojem inspirace při koncipování nových přírodně krajinářských parků.  
Výše uvedené symboly konečnosti lidského života byly souběžně uplatňovány také na 
náhrobcích. Ty se staly především v habsburských zemích po josefínských reformách, které 
výrazně oslabily roli církve coby objednavatelky sochařských děl, a pro tehdejší sochaře se tak 
stala tvorba náhrobků vítaným a leckdy hlavním polem jejich uplatnění.10 Přední domácí sochaři 
přelomu 18. a 19. století, jakým byl např. Ignác František Platzer, Václav Prachner či František 
Xaver Lederer, vytvořili řadu náhrobků a není divu, že z jejich rukou pochází i několik kenotafů, 
při jejichž tvorbě pracovali se shodnými ikonografickými motivy. Významným zdrojem inspirace 
pro klasicistní náhrobky a vůbec nové pojetí smrti byla publikace Gottholda Ephraima Lessinga 
Wie die alten den tod gebildet, prvně vydaná v roce 1769. Lessing vycházel z tehdejších nových 
archeologických objevů odhalujících mj. vnímání smrti v době antiky. Lessing poukazoval na 
lyričnost i odlišnou estetiku antického ztvárnění smrti, která byla v ostrém kontrastu k myšlence 
posledního soudu, explicitního zobrazování kostlivců a podobných motivů mementa mori, které 
převládaly od středověku po barokní epochu. Nejtypičtějším ztvárněním smrti v době antiky byl 
podle Lessinga mladík se zkříženýma nohama a křídly, podobný Amorkovi, držící v ruce zhaslou 
pochodeň směřující dolů. Někdy je také vybaven věncem nebo motýlem. Staří Řekové věncem 
uctívali své mrtvé, motýl by představoval duši zemřelého. Tento motiv, doporučovaný  
i Ch. Hirschfeldem, byl zobrazen i na titulní straně Lessingova textu a není divu, že se s ním 
setkáváme jak na řadě náhrobků, tak na mnohých kenotafech (Dačice, Klementinum, Uherské 
Hradiště). 
Christian Hirschfeld samozřejmě nebyl jediným významným teoretikem zahradního umění, 
především ve Velké Británii vznikala řada teoretických textů již od počátku 18. století (Stephen 
Switzer a jeho Ichnographia Rustica, Thomas Whately a jeho Observation on Modern 
Gardening, William Gilpin a jeho Dialogue upon the Garden), které však neměly bezprostřední 
dopad na evropský kontinent, tím spíše na české země. Roli jakéhosi prostředníka anglických 
teorií sehrál Claude-Henri Watelet (1718-1786), amatérský malíř a rytec, kritik umění a znalec 
zahradního umění pohybující se v kruhu francouzských encyklopedistů. V roce 1774 publikoval 
své Essai sur les jardins, kde zprostředkoval francouzsky mluvícím čtenářům teoretické zásady 
anglické krajiny a anglických parků (jardin anglais) i jejich typů (jardin pittoresque, jardin chinois 
či jardin poétique). Sám rovněž propagoval typ esteticky působivé zahrady mající zároveň 
hospodářský užitek (ferme ornée). Wateletův spis spolu s filozofií Jeana Jacquese Rousseaua, 
jehož myšlenky Watelet velmi dobře znal, daly základ volně koncipovaným parkům, které byly 
v ostrém kontrastu k dosavadním formálním francouzským zahradám. Ve francouzském 
prostředí si tento nový trend našel rychle své příznivce i díky klasicizující estetice kultivované již 
                                                          
10 K tomuto tématu viz PRAHL, Roman, Umění náhrobku v českých zemích let 1780-1830, Praha 2004 
10 
 
dříve obrazy Nicolase Poussina (1594-1665) a Clauda Lorraina (1600-1682).11 Jen o dva roky 
později po Essai sur les jardins byl v Paříži vydán několikasvazkový spis Jardins anglo-chinois od 
Georga-Louise Le Rouge (1707-1790) obsahující řadu grafických vedut anglických, 
francouzských i německých parků koncipovaných v novém duchu, který se stal velmi 
významnou obrazovou předlohou pro nově koncipované středoevropské zahrady  
a parky. V roce 1779 pak byl publikován první svazek Hirschfeldovy Theorie der Gartenkunst, 
který i díky svému německému vydání sehrál klíčovou roli pro německy hovořící prostředí. 
Podstatnou roli při šíření nejnovějších trendů dále sehrály periodicky vydávané publikace, 
především lipský Taschenbuch für Gartenfreunde a (rovněž lipský) Ideenmagazin für Liebhaber 
von Gärtner. Postupem času sloužily jako inspirační zdroj i samotné nově založené zahrady, 
které se staly turistickými cíli, o nichž byly vydávány tištěné průvodce či samostatné grafické 
listy.    
Lze říci, že koncem 18. století byly i ve střední Evropě položeny základy teorie přírodně 
krajinářských parků. Z počátku 80. let 18. století pochází nejstarší typy těchto parků u nás, 
jedním z nich je park v Krásném Dvoře, založený v roce 1783 Janem Rudolfem hrabětem 
Černínem z Chudenic (1757-1845) a zastoupený v této mapě díky fiktivnímu sarkofágu 
v poustevníkově rokli. Z 80. a 90. let pochází i nejstarší kenotafy zakomponované do těchto 
parků (Horní Beřkovice, Mimoň či Chroustovice). Patrně vůbec nejstarší kenotafy  
a symbolické mauzoleum však zahrnul do své pitoreskní zahrady ve Slezských Rudolticích Albert 
Josef říšský hrabě z Hodic a Wolframovic (1706-1778) komponované již od roku 1753, který byl 
prostřednictvím své choti dobře obeznámen s nově budovanými zahradami na území Pruska. 
Na prvotní vlnu zakládání přírodně krajinářských parků a jejich zařizování komemorativními  
a funerálními objekty navázala etapa budování kenotafů a pomníků vázaná na probíhající boje 
proti revoluční Francii a následné napoleonské války. Tato situace se nejvíce blíží řeckému 
budování kenotafů shora citovaného z Ottova slovníku naučného. Soukromé parky a výjimečně 
i interiéry zámků (Dačice) tak doplnily fiktivní náhrobky příbuzných majitelů panství, padlých 
v cizině během dlouhých bojů (Loučeň, Litomyšl). Na napoleonské války a vítězství rakousko-
pruské koalice svérázným způsobem reagoval nově nobilitovaný Franz Zacharias Römisch 
(1757-1832) při budování svého skalního Pantheonu na Malé Skále u Turnova. Tento komplex, 
který nemá v českém prostředí obdoby, byl formován vedle anti-napoleonské myšlenky také 
myšlenkou německého a českého zemského patriotismu. Nacházíme v něm tak řadu fiktivních 
náhrobků českých mytických osobností i předních německých literátů. Rovněž další vojenský 
konflikt, který tentokrát přímo zasáhl české země, prusko-rakouská válka roku 1866, dal podnět 
k vzniku řadě válečných pomníků, budovaných nejen bezprostředně po odeznění bojů, ale také 
po celou druhou polovinu 19. století v letech výročí války. V tomto případě plní pomníky roli 
                                                          
11 Ne náhodou Jan Jakub Quirin Jahn ve svém popisu z návštěvy parku v Krásném Dvoře přirovnává jednu ze 
scenérií k malbám Clauda Lorraina, viz Gefühle bei Besuchung der Schönhofer Garten, Apollo, 1797, roč. III,  
s. 173-190 a 193–222, s. 201. 
11 
 
symbolických náhrobků zpravidla nad hromadnými hroby.12 Vzhledem k velkému počtu těchto 
pomníků byly pro účely mapy vybrány ty umělecky nejzajímavější (Čistěves, Máslojedy, 
Vysokov, Kleny, Starý Rokytník).  
Ucelenější tematické skupiny kenotafů pak doplňuje řada jednotlivých reprezentantů tohoto 
typu pomníku – kenotafy věnované zpravidla vdovou svému zesnulému manželovi (Jílové, 
Chroustovice, Plaveč, Kroměříž) či synem svým rodičům (Pernštejn, Dolní Rožínka), kenotaf 
věnovaný zesnulému duchovnímu jeho farníky (Krásná Lípa), zahradníkovi za jeho zásluhy  
o danou zahradu (Veltrusy) či rodinnému příteli (Veselí nad Moravou). Mapa zahrnuje rovněž 
kenotaf světce nesený ještě v duchu barokního vnímání takovéhoto typu pomníku (sv. Jan 
Nepomucký na Pražském hradě), fiktivní společný náhrobek obětem jednoho z prvních důlních 
neštěstí na Moravě (Oslavany), ale také dvojici kenotafů bezprostředně inspirovanou hrobem 
Jeana Jacquese Rousseaua v Ermenonville (Orlík, Rájec nad Svitavou) či svérázný náhrobek 
bájného koně Šemíka (Neumětely).   
Myšlenka symbolických náhrobků či celých hřbitovů je platná dodnes a i ve 20. století – mnohdy 
v souvislosti s válečnými konflikty – jich vznikla celá řada. Od lesních pomníčků odkazujících na 
násilnou smrt (pomník lesníka Maxe Haigera u Strážnice či symbolický hrob Anežky Hrůzové 
v lese Březina), přes vojenské pomníky a hřbitovy (zajímavý je například symbolický hřbitov 
občanů města padlých za první světové války u Mariánských Lázní), po symbolické náhrobky 
významných osobností (Františka Ladislava Heka v Letohradě, Jana Karafiáta v Rožnově pod 
Radhoštěm), sepulkrálně laděné pomníky fiktivních postav (pomník Maryčky Magdonové, 
hrdinky Slezských Písní Petra Bezruče, ve Starých Hamrech) a především symbolické hroby obětí 
totalitních režimů, jejichž tělesné ostatky byly cíleně zničeny (za všechny jmenujme symbolický 
hrob Milady Horákové na Vyšehradě). Do mapy pochopitelně nebylo možné zanést veškeré 
symbolické náhrobky, ani to nebylo jejím cílem – tím bylo zmapování výtvarně nejhodnotnějších 
či po obsahové stránce nejzajímavějších kenotafů vznikajících v souvislosti s výše nastíněnými 
trendy ve filozofii, přístupu k pohřbívání a v zahradním umění. Tím bylo dáno i časové období 
ohraničující tuto relativně kompaktní etapu tvorby kenotafů. Je jím druhá polovina 18. století, 
především 80. léta 18. století, a přelom 19. a 20. století. Vybraná díla tohoto období jsou 
zpravidla ukázkou velmi kvalitní kamenosochařské produkce, na jejich vzniku se podíleli přední 
umělci té doby (Ignác František Platzer, Václav Prachner, František Xaver Lederer, Franz 
Pettrich, Quido Kocian atd.) a po výtvarné i ikonografické stránce se jedná o přední 
reprezentanty svého druhu.  
Kenotafy se pohybují na pomezí náhrobku a pomníku. Z toho důvodu je někdy obtížné určit, 
zda se skutečně jedná o symbolický náhrobek, či zda jen o sochařský pomník věnovaný zesnulé 
osobě. Jen v několika málo případech je funkce díla natolik zřejmá, že vešla i do samotného 
názvu (kenotaf sv. Jana Nepomuckého na Pražském hradě, kenotaf Antoinetty hraběnky 
                                                          
12 K tématu vojenských hromadných hrobů viz např. KESSLER, Vojtěch – MICHLOVÁ, Marie – ŠRÁMEK, Josef, Hrob 
známého vojína. De-anonymizace válečných pomníků a hromadných hrobů jako modernizační proces? in 
Epigraphica et Sepulcralia. Georgio Roháček sexagenario oblata XII, Praha 2022, s. 317-338 
12 
 
Hartigové v Dolních Beřkovicích). V případech, kdy naopak ustálený název díla obsahuje pojem 
„pomník“ či analogický výraz, přejímá tento název i mapa, ačkoli se z praktického pohledu jedná 
spíše o „kenotaf“ (pomník Josepha Steplinga v pražském Klementinu). Zda se skutečně jedná  
o symbolický náhrobek lze vyvodit například z dedikačního nápisu. Pokud zdůrazňuje úmrtí 
dané osoby, vylíčení smutku nad její ztrátou a další formulace, které známe ze skutečných 
náhrobků, je zřejmé, že se jedná o dílo se zdůrazněným funerálním charakterem (Mimoň, 
Nižbor, Loučeň). Dalším vodítkem je samotná podoba sochařského díla a zvolená ikonografie – 
tvar sarkofágu, urny, zlomeného sloupu či nedokončeného obelisku sám o sobě odkazuje na 
plynutí času a konečnost lidského života (Malá Skála u Turnova, Kanálka). Zcela jednoznačné 
pak jsou figurální motivy, o nichž se zmiňuje i v úvodu citovaný Christian Hirschfeld – okřídlený 
génius doprovázející zesnulou osobu na onen svět (Cibulka, Pohled u Havlíčkova Brodu), 
truchlící plačka někdy doprovázená dětmi (Plaveč, Pernštejn, Kroměříž), putti či erót věnčící 
urnu vavřínovým festonem či zhasínající pochodeň (pomník Josepha Steplinga v pražském 
Klementinu), dále také umírající voják (Máslojedy) či truchlící pozůstalí (Horní Beřkovice, 
Oslavany). Samozřejmě ne vždy je jednoznačné, zda se skutečně jedná o kenotaf, a tak jsou do 
mapy zahrnuty i výtvarně hodnotné funerální pomníky či funerální prvky parků. Jako zajímavost 
na tomto místě zmiňme pomník Hany Kvapilové od Jana Štursy umístěný od roku 1914 v pražské 
zahradě Kinských, který svou formou i ustáleným názvem budí dojem pomníku, nicméně v něm 
uložená urna s hereččiným popelem z něj činí unikátní náhrobek umístěný na veřejném 
prostranství. 
Předkládaná mapa obsahuje 46 objektů, které lze zahrnout pod pojem kenotaf. Pro upřesnění 
a snazší orientaci byly tyto objekty rozděleny do následujících kategorií:  
a) kenotaf – objekt odpovídající definici symbolického náhrobku 
b) zaniklý kenotaf – objekt odpovídající definici symbolického náhrobku, který se však do 
dnešních dnů nedochoval a je znám jen z literárního popisu 
c) kenotaf vzniklý z náhrobku – sochařské dílo koncipované jako náhrobek konkrétní osoby 
pro konkrétní místo jejího pohřbu, které bylo druhotně přemístěno na místo nové bez 
návaznosti na pohřbené lidské ostatky, a tím významově posunuto do roviny náhrobku 
symbolického 
d) kenotaf bájné či kultické osoby – objekt odpovídající svou formou definici symbolického 
náhrobku, avšak osoba, jíž je dedikován, má specifické postavení v české kultuře 
e) funerální pomník jednotlivců – objekt na pomezí kenotafu a pomníku se zdůrazněným 
motivem konečnosti lidského života či vzniklý v souvislosti s úmrtím konkrétní osoby 
f) kolektivní funerální pomníky – nejčastěji vojenské pomníky v místech významných bitev, 
v jejich blízkosti je zpravidla umístěn hromadný hrob padlých 
g) funerální prvky parků – svébytné architektonické či sochařské objekty sepulkrálního 
charakteru přímo vázané na konkrétní krajinnou scenérii (rokle, ostrov na rybníku) 
V naprosté většině se jedná o exteriérová sochařská díla, což koresponduje s propojením 
kenotafů s přírodně krajinářskými zahradami a parky. Výjimku tvoří pomník Johanna Friedricha 
13 
 
Ostein-Dalberga situovaný v zámecké schodišťové hale a kenotaf děkana Josefa Ludvíka 
Hübnera umístěný v kostele – není náhodou, že obě díla byla vytvořena z luxusního bílého 
mramoru, což pravděpodobně samo předurčilo jejich následné umístění v klimaticky 
vhodnějším interiéru. V interiéru knihovního sálu byl původně umístěn – rovněž mramorový – 
pomník Josepha Steplinga, zatímco kenotaf Marie Anny hraběnky z Unwerthu byl původně 
osazený v interiéru kostela. Kenotafy však byly ve většině případů provázány s okolní krajinou  
a při jejich konkrétním umístění byly často voleny krajinné úseky podtrhující jejich 
melancholický charakter tak, jak to doporučovala dobová teoretická literatura. Ilustrativní 
ukázkou je situování kenotafu Františka Schröffela svobodného pána z Mannsberku pod 
skalním převisem, rodinné mauzoleum rodu Hartigů pod svahem a s ním sousedící urna ve skále 
či kenotaf Antoinetty hraběnky Hartigové obklopen do kruhu rostoucími listnatými stromy. 
Využití okolního terénu umocnilo emocionální působení sochařského díla, na druhou stranu to 
činí z exteriérové plastiky obklopené vzrostlými stromy poměrně křehká díla vystavená 
nadměrně vlhkému klimatu a působení mikrovegetace. Díky odlehlým partiím zahrad a parků, 
do nichž byly situovány, jsou rovněž častým cílem vandalismu. Předkládaná mapa má proto 
význam i z hlediska dokumentace takto ohroženého typu památek. 
  
14 
 
Katalog 
 
Číslo ID 1 
Lokalita Čistěves, okres Hradec Králové, Královéhradecký kraj 
Název Pomník rakouského 8. praporu polních myslivců 
Poloha Známá 
Umístění Okraj zalesněného vrchu Svíb, severně od Čistěvsi 
Datace  1896 
Autorství Otto Svoboda a Zdeněk Ježek podle návrhu Viktora Oskara Tilgnera 
Signatura Nesignováno 
Donátor Důstojnický sbor c. k. pěšího pluku arcivévody Viléma č. 12 a Komitét pro 
udržování památek z války roku 1866 
Nápisy Kámen pod nohama sochy myslivce: DEN BRAVEN KÄMPFERN / DIE TREUEN 
KAMERADEN / 3. JULI 1896 / UDATNÝM BOJOVNÍKŮM / VĚNUJÍ VĚRNÍ 
SPOLUBTRATŘI / 3. ČERVENCE 1896  
 
Nápisová deska na kamenné stéle: K. k. Feldjäger Bataillon No. 8. / Gefallen 
am 29/6 und 3/7 1866. / Oberst und Bataillons Commandant / Wilhelm 
Freiherr von Reitzenstein / Hauptleute / Friedrich Quitton Quentin, Ferdinand 
Nicolay / Oberlieutenants Ludwig Ekstein, Edmund Ritter v. Uhl. / Lieutenants 
Wenzel Kadletz, Karl Pfeiffer, Heinrich Ritter Matoschek, Hermann v. Hebra, 
August Mainz / und 198 Mann vom Oberjäger abwarts. [C. k. prapor polních 
myslivců č. 8 padli 29. 6. a 3. 7. 1866 plukovník a velitel praporu Wilhelm 
Freiherr von Reitzenstein, kapitáni Friedrich Quitton Quentin, Ferdinand 
Nicolay, nadporučíci Ludwig Ekstein, Edmund Ritter v. Uhl, poručíci Wenzel 
Kadletz, Karl Pfeiffer, Heinrich Ritter Matoschek, Hermann v. Hebra, August 
Mainz a 198 mužů.] 
 
Deska se seznamem 43 donátorů pomníku 
Památková 
ochrana 
KP, rejst. č. ÚSKP 46105/6-593 
Literatura DOUBRAVA, Aleš – NOVÁK, Karel – MÜHLSTEIN, Ludvík, 1866 - válečné 
události v severovýchodních Čechách, Chlum u Hradce Králové 1970; 
 
HEINDRICH, Arnošt, Boj o les Svíb, Hořice 1906; 
 
HEVESI, Lajos, Victor Tilgners ausgewählte Werke, Wien 1897; 
 
CHVOJKA, Aleš – DVOŘÁK, Jaroslav – NÁHLOVSKÝ, Jiří –TEICHMAN, Radek, 
Naučná stezka Les Svíb, Hradec Králové 2010, s. 8; 
15 
 
MICHÁLKOVÁ, Irena – MICHÁLEK, Ladislav, Kamenů hlas. O válce roku 1866, 
Praha 2009, s. 59; 
 
POCHE, Emanuel (ed.), Umělecké památky Čech I, A-J, Praha 1977, s. 235; 
 
VOLLMER, Hans (ed.), Allgemeines Lexikon der Bildenden Künstler von der 
Antike bis zur Gegenwart 33, Leipzig 1939, s. 169 
Restaurátorská 
dokumentace 
BRODECKÝ, František. Restaurátorská zpráva. Pomník rakouského polního 
praporu. Čistěves, 2004 uloženo na NPÚ ÚOP v Josefově pod sign. RZ HK 394; 
 
KRÁTKÝ, Karel – MALÝ, Stanislav, Restaurátorská zpráva 2008 závěrečná. 
Památník polních myslivců, Pardubice 2008 uloženo na NPÚ ÚOP v Josefově 
pod sign. RZ HK 293 
Prameny SOkA Jičín, SPŠK Hořice, Komise nadace pro udržování vojenských pomníků  
z roku 1866, karton 3, Korespondence z roku 1922; karton 4, album 
Denkmäler des Schlachtfeldes von Königgrätz;  
 
SOkA Jičín, Správní komise pro udržování válečných památníků z r. 1866 při 
Státní průmyslové škole sochařské Hořice, přír. č. 74/98 (neuspořádaná část); 
 
Vojenský historický archiv, 9. sborové velitelství, karton 24, MA 1896, sign. 
5/6, pozvánka říš. min. války 9. sborovému velitelství na slavnostní odhalení 
nově zřízeného pomníku padlým 8. batalionu polních myslivců ve válce 1866 
(1896) 
     Zalesněný vrch Svíb ležící mezi obcemi Čistěves a Máslojedy se stal jedním z bojišť prusko-
rakouské války, konkrétně nejvýznamnější z jejích bitev – bitvy u Hradce Králové. Na malé  
a hustě zalesněné ploše došlo dne 3. 7. 1866 ke střetu mezi dvěma rakouskými armádními sbory 
a pruskou divizí. Odhady počtu padlých se pohybují mezi čtyřmi až osmi a půl tisíci mužů.13 
Památkou na tuto bitvu je 35 sochařských pomníků a 68 železných křížů vztyčených nad hroby 
jednotlivců či nad hromadnými hroby. Rovněž jednotlivé pomníky byly věnovány jedincům 
(Richard Wiegand, Rudolf hrabě Walderdorf) či – častěji – vojenským útvarům (8. a 13. prapor 
polních myslivců). 
     Na jižním okraji lesa je umístěn pomník 8. rakouského praporu polních myslivců, který byl 
postaven v roce třicetiletého výročí bitvy. Kresebný návrh a sochařský model zhotovil Viktor 
Oskar Tilgner (1844-1896), hlavní představitel vídeňského neobarokního sochařství a profesor 
na tamní Akademii. Autor návrhu se slavnostního odhalení pomníku o necelé tři měsíce nedožil. 
Na realizaci skulptury vytesané z bílého istrijského vápence spolupracovali Otto Svoboda  
a Zdeněk Ježek. Tento méně obvyklý materiál byl snad vybrán nejen kvůli svému estetickému 
působení, ale snad měl rovněž odkázat na původ řady příslušníků 8. rakouského praporu, jehož 
vojáci pocházeli převážně z jižní části monarchie (Itálie, Slovinsko, Benátsko). Výpravnému 
pomníku dominuje nadživotní postava polního myslivce, zamyšleně se opírajícího o pušku. Ve 
                                                          
13 MICHÁLKOVÁ – MICHÁLEK 2009, s. 209 
16 
 
druhém plánu je postavena antikizující stéla s nápisovou deskou ze zeleného vápence uvádějící 
jména padlých důstojníků a počet padlých vojáků, který dosáhl 198 mužů. Další vápencová 
deska s dedikačním nápisem je umístěna na čelní straně balvanu sloužícího jako sokl soše 
polního myslivce. Třetí z desek uvádí jména 43 donátorů pomníku. Kovové prvky (třetí nápisová 
deska, oplocení) byly odlity v blanenských železárnách.14 Díky své fotogeničnosti byl čistěveský 
pomník jedním z nejčastěji reprodukovaných sochařských památníků upomínajících na prusko-
rakouskou válku, o čemž svědčí mj. dobové pohlednice. 
Technický stav Dobrý, lokálně se objevuje napadení mikrovegetací. Předmětem 
restaurátorského zásahu v roce 2004 byla obnova litinového oplocení 
pomníku, kterému předcházelo zcizení a poničení plotu. Během restaurování 
v roce 2008 bylo mj. dílo očištěno od mikrovegetace, zpevněn kámen, 
revidovány spáry architektonické části pomníku, zčitelněny nápisových desek 
či vyčištěn prostoru v okolí sochy.  
 
 
 
Dobová pohlednice s pomníkem a jeho současný snímek 
                                                          
14 Ibidem, s. 59 
17 
 
 
  
18 
 
Číslo ID 2 
Lokalita Dačice, okres Jindřichův Hradec, Jihočeský kraj 
Název Pomník Johanna Friedricha Ostein-Dalberga 
Poloha Známá 
Umístění Schodišťová hala zámku 
Datace  1815-1821 
Autorství Leopold Kiesling 
Signatura Nesignováno 
Donátor Karel Maxmilián svobodný pán Dalberg 
Nápisy Pylon pod bustou: DER BRVDER / DEM BRVDER / ALS DENKMAHL / SEINER 
LIEBE / AVCH IENSEITS / DES GRABES [Bratr bratrovi jako památka jeho lásky 
až za hrob] 
 
Nápisová deska na podstavci: FRIEDR. K. A. H. GRAF. VON OSTEIN. AVS. DEM. 
GESCHLECHTE / DER. KAEMMERER. VON. WORMS. FREIHERRN. VON. 
DALBERG / ERBE. SEINES. OHEIM / DES. GRAFEN. IOH. F. K. M. VON. OSTEIN. 
IM IAHRE. MDCCCIX / DESSEN. NAMEN. VND. WAPPEN. ER. FÜHRTE / IN. K. K. 
OESTERR. KRIEGS = DIENSTEN. IN. DEN. FELDZÜGEN / DER. IAHRE. MDCCCXIII. 
VND. MDCCCXIV / GEB. DEN. VIII. OCT. MDCCLXXXVII. GEST. DEN. XXII. NOV. 
MDCCCXIV. [Friedrich K. a H. hrabě z Osteinu z rodu, komoří z Wormsu, 
svobodný pan z Dalberga, dědic Johanna F. K. M. z Osteinu, v roce 1809 
převzal jeho jméno a erb, sloužil ve válečném tažení v c. k. rakouských válkách 
v letech 1813 a 1814, narozen 8. října 1787, zemřel 22. listopadu 1814] 
Památková 
ochrana 
NKP, rejst. č. ÚSKP 250 
Literatura BISOVÁ, Jana, K autorství náhrobku Osteina-Dalberga, in: Dačický vlastivědný 
sborník II, Dačice 2003, s. 203-204;  
 
BISOVÁ, Jana – MIKEŠ, Jan, Zámek Dačice, České Budějovice 2012; 
 
KOCOUREK, Jaroslav, Český atlas. Jihozápadní Morava, Praha 2011, s. 322; 
 
MIKEŠ, Jan, Zámek Dačice. Proměny interiérů od renesance k dnešku, České 
Budějovice 2015; 
 
POCHE, Emanuel (ed.), Umělecké památky Čech I, A-J, Praha 1977, s. 239; 
 
SMETANA, Alexandra, Grabdenkmäler des Wiener Klassizismus (diplomová 
práce), Historisch-Kulturwissenschaftliche Fakultät, Wiener Universität, Wien 
2008, Kat. 27; 
19 
 
WOLNY, Georg, Die Markgrafschaft Mähren VI. Iglauer Kreis und mährische 
Enklavuren, Brno 1842, s. 155; 
 
WURZBACH, Constantin von, Biographisches Lexikon des Kaiserthums 
Oesterreich XI, Wien 1864, s. 256–259 
Prameny Moravský zemský archiv Brno, Velkostatek Dačice, Rodinný archiv Dalbergů, 
kartony 21-22, inv. č. 77-82, písemnosti k Janovi Bedřichovi Karlovi Antonínovi 
z Dalberg-Ostein, zejm. karton 22, inv. č. 82, pohřební řeč k úmrtí Johanna 
Friedricha Ostein-Dalberga; karton 29, inv. č. 107, dopisy Karlovi Maxmiliánovi 
Antonínovi z Dalbergu od bratra Jana Bedřicha Karla z Dalberg-Ostein (1811-
1813) 
     Dnešní podobu vtiskla renesančnímu čtyřkřídlému zámku empirová úprava z let 1818-1820 
a především klasicistní přestavba z let 1831-1832 podle návrhu vídeňského architekta Karla 
Schlepse (1802-1840). Z této etapy pochází řada reprezentativních interiérů, jako je knihovna, 
Taneční sál či monumentálně koncipovaná schodišťová hala. Otevřený prostor haly zabírá 
téměř poloviny východního křídla zámku, je zaklenut valenou klenbou, osvětlen řadou oken 
v úrovni prvního patra a vyplněn jednoramenným samonosným schodištěm s jednou podestou. 
Podesta a podlaží prvního patra jsou vynášeny pilastry, segmentová edikula v úrovni patra je 
vynášena dvojicí toskánských sloupů.  
     K východní stěně schodišťové haly je přisazen více než tři metry vysoký pomník Johanna 
Friedricha Ostein-Dalberga (1787-1814). Johann Friedrich byl synovcem majitelů dačického 
zámku manželů Karla Maxmiliana Osteina (1735-1809) a Louisy Charlotty z Dalbergu (1739-
1805). Vzhledem k tomu, že jejich manželství zůstalo bezdětné, stal se Johann Friedrich 
v souladu s poslední vůlí Karla Maxmiliána jejich adoptivním synem a majitelem dačického 
panství. Na základě této závěti Johann Friedrich nadále užíval rodový erb Osteinů i jejich 
příjmení. Mladý dědic pobýval na dačickém zámku od roku 1811. O dva roky později vstoupil 
do rakouské armády, v jejíchž řadách se účastnil napoleonských bitev, a již v roce 1814 zemřel 
na následky válečných zranění a celkově zhoršeného zdravotního stavu. Po jeho smrti přešlo 
dačické panství do rukou jeho bratra Karla Maxmiliána (1792-1859), který inicioval obě, výše 
zmíněné přestavby zámku. V letech 1832-1835 byla budována a dekorována schodišťová hala, 
do níž nechal Karl Maxmilian umístit pomník svého předčasně zesnulého bratra. 
     Pomník vytvořil vídeňský dvorní sochař Leopold Kiesling (1770-1827), který si pro své dílo 
zvolil tyrolský bílý mramor. Kieslingova tvorba se nese v duchu klasicismu a je v ní zřejmé 
poučení z antických soch, které získal během svého stipendijního pobytu v Římě, kde se 
pohyboval mj. v okruhu Antonia Canovy. V souladu s dobovou praxí se v jeho tvorbě setkáváme 
s řadou náhrobků (náhrobek bratranců Cobenzlových, baronky von Arnstein či Johanna Petera 
Franka). Jednoznačně sepulkrální charakter autor zvolil i pro dačický pomník Johanna Friedricha 
Ostein-Dalberga. Na odstupňovaném soklu z šedé žuly je osazen kvádrový podstavec 
s nápisovou deskou a dvojicí pozlacených hořících pochodní s vavřínovými věnci. Na podstavci 
je umístěno samotné mramorové sousoší v podobě génia smrti objímajícího bustu zesnulého. 
Ta je osazena na pylonu, u jehož paty je složena antikizující zbroj. Zvolené motivy kombinují 
20 
 
oslavný charakter vojenského pomníku spolu se smutečním charakterem kenotafu zesnulého 
bratra. Vzhledem k tomu, že Johann Friedrich zemřel ve Vídni a byl pochován v tamním 
augustiniánském kostele,15 plní sochařské dílo funkci fiktivního náhrobku, k němuž se mohli 
pozůstalí obracet například ve dnech výročí úmrtí. Je možné, že měl být kenotaf původně určen 
pro rodinnou hrobku v dačickém farním kostele, kterou nechal Karel Maxmilián vybudovat.16 
Nakonec však byl ve spolupráci s architektem Karlem Schlepsem osazen v nově vybudované 
schodišťové hale. Umístěním kenotafu do veřejné části interiéru Karl Maxmilián deklaroval své 
city k pozůstalému i obdiv k jeho působení ve službách rakouské armády a samotný schodišťový 
prostor, vybavený portréty předků i malovaným rodokmenem nabyl funkce i jakéhosi rodového 
mauzolea.    
     Kenotaf je zmíněn v seznamu Kieslingových děl ve slovníku Constantina von Wurzbacha: 
„Das Grabdenkmal für den Grafen Friedrich von Dahlberg-Ostein, im Auftrage seines Bruders 
Karl von Dalberg; aus webem Tiroler Marmor, die dreistufige Basis aus Granit, es stellt dar einen 
an der Büste des Verewigten trauernden Genius; dieser mißt 6´in der Höhe.“17 
Technický stav Díky umístění v interiéru velmi dobrý. 
 
Interiér schodišťové haly, vpravo kenotaf K. M. svobodného pána Dalberga, reprodukce 
z webových stránek SZ Dačice ©NPÚ, zámek Dačice 
                                                          
15 BISOVÁ 2003, s. 203 
16 Ibidem. 
17 WURZBACH 1864, s. 258 
21 
 
  
Reprodukce z knihy BISOVÁ, Jana – MIKEŠ, Jan, Zámek Dačice, České Budějovice 2012, s. 32 
  
22 
 
Číslo ID 3 
Lokalita Horní Beřkovice, okres Litoměřice, Ústecký kraj 
Název Kenotaf Antoinetty hraběnky Hartigové 
Poloha známá 
Umístění zámecký park, jihovýchodně od zámku, při hlavní osové komunikaci 
Datace  1790-1792 
Autorství František Xaver Lederer 
Signatura Sokl zezadu dole: Xaver Lederer Sculpsit  
Sokl zpředu vlevo nahoře: Alfred Hartman (zřejmě signatura restaurátora) 
Donátor František hrabě z Hartigu a Eleonora hraběnka z Hartigu 
Nápisy Medailon u hlavy zesnulé: Monument douloureux érigé par un Père et une Mère 
en souvenir de leur fille Antoinette Comtesse d’Hartig, morte l’an 1790 [Pomník 
bolesti, který postavili otec a matka na památku své dcery Antoinette hraběnky 
Hartig, zesnulé v roce 1790] 
 
Medailon u nohou zesnulé, nedochovaný, známý z opisu: Je l’ai vû dans la fleur 
desecher et fletrir / Son éclat disparoître, son tombeaus’ouvrir / Ignorant les 
regrets, la crainte et l’espérance, / Elle livre à la mort sa tranquille Innocence / Son 
ame vole aux cieux, et ce cher monument / Recueille encore les pleurs que ma 
douleur Rwand [Viděl jsem květinu usychat a vadnout, její lesk mizet a hrob se 
otevírat, nevšímajíc si lítosti a bolesti a naděje vydala smrti svou klidnou 
nevinnost, její duše k nebesům teď letí a tento drahý pomník ukrývá ještě slzy, jež 
vytryskly ze zármutku mého] 
Památková 
ochrana 
KP, rejst. č. ÚSKP 28586/5-2037 
Literatura CORNOVA, Ignaz, Biographie seiner Exzellenz Franz Grafens von Hartig, in: Neuere 
Abhandlungen der königlichen böhmischen Gesselschaft der Wissenschaften III, 
Prag 1798, s. 16-35; 
 
FIEDLEROVÁ, Ludmila, Restaurování vrtbovských náhrobků, aneb František Xaver 
Lederer ve Vrchotových Janovicích, Zprávy památkové péče LXXVI, 2016, s. 441-
446; 
 
HORÁK, Václav – PRAHL, Roman, K sochařským náhrobkům severovýchodních 
Čech na počátku 19. století, Umění LIV, 2006, s. 186-189;  
 
LUKSCH, Vinzenz et al., Topographie der historischen und Kunst-Denkmale im 
politischen Bezirke Leitmeritz II, Bezirk Leitmeritz, Praha 2019; 
 
MÁDLOVÁ, Claire, Hrabě František de Paula Hartig. Osvícenský aristokrat  
v českých zemích, Dějiny a Současnost XXIV, 2002, č. 1, s. 28-33; 
23 
 
MÁDLOVÁ, Claire, Ars moriendi v osvícenském století, in: Jitka Radimská (ed.),  
K výzkumu zámeckých, měšťanských a církevních knihoven. "Vita masque et 
librorum historia", České Budějovice 2006, s. 247-266; 
 
MASLEJOVÁ, Pavla, Památník hraběnky Antoinetty Hartigové v Horních 
Beřkovicích (bakalářská práce), Seminář dějiny umění MUNI, Brno 2014;  
 
MATĚJKA, Bohumil, Soupis památek historických a uměleckých v království 
českém od pravěku do počátku XIX. století. Politický okres Roudnický, Praha 1898, 
s. 2-5; 
 
PETROVÁ, Eva, Sochařství klasicismu. Čechy 1780-1840, in: Taťána Petrasová – 
Helena Lorenzová (eds.), Dějiny českého výtvarného umění v českých zemích 
1780-1890 III/ 1, Praha 2001, s. 137-149, cit. s. 139-141; 
 
POCHE, Emanuel (ed.), Umělecké památky Čech I, A-J, Praha 1977, s. 401-402; 
 
PRAHL, Roman, Umění náhrobku v českých zemích let 1780-1830, Praha 2004,  
s. 55-63; 
 
ŠÁMAL, Petr, Pozapomenutý František Xaver Lederer, Umění LII, 2004, s. 152-168; 
 
VOLAVKA, Vojtěch, Sochařství devatenáctého století, Praha 1948, s. 20 
Prameny Archiv AV ČR, fond Královské české společnosti nauk, karton 79, inv. č. 375, Franz 
de Paula Anton Hartig, Skizze der wichtigsten Ereigniße meines Lebens; 
 
Národní archiv, Zemský památkový úřad Praha, karton 5, inv. č. 161, Horní 
Beřkovice – pomník; 
 
NPÚ ÚOP v Ústí nad Labem, sign. 171/A, LEJSKOVÁ-MATYÁŠOVÁ, Milada. 
Zámecký park v Horních Beřkovicích. Stavebně-historický průzkum, viz zde i další 
seznam pramenů; 
 
SOA Litoměřice, pobočka Kamýcká, rodinný archiv Hartigů 
     Od konce 17. století vlastnil beřkovické panství hraběcí rod Hartigů, kteří zde nechali v letech 
1738 až 1756 vystavět mohutný barokní zámek. V letech 1770 až 1780 byla vybudována boční 
křídla, čímž bylo doformováno vstupní průčelí obracející se do čestného dvora, a zároveň byl 
založen anglický park navazující na východní průčelí zámecké budovy. Právě do středu parku 
nechal František de Paula Antonín hrabě z Hartigu umístit v roce 1790 kenotaf Antoinetty 
hraběnky Hartigové. 
24 
 
     Hrabě Hartig (1758-1797) byl významnou osobností své doby, zastával například post rady 
zemského soudu v Praze a rady Českého zemského gubernia. Později se stal vyslancem  
u saského kurfiřtského dvora v Drážďanech. Je typickým zástupcem osvícenské šlechty 
zabývající se filozofií, literaturou, výtvarným uměním ale také zemědělstvím. Jeho zájmy byly 
doceněny v roce 1794, kdy byl zvolen prezidentem Královské české společnosti nauk. K této 
příležitosti hrabě sepsal svou autobiografii Skizze der wichtigsten Ereignisse meines Lebens, 
kterou lze po faktografické stránce doplnit biografií z roku 1799 napsanou členem Královské 
společnosti nauk Ignácem Cornovou (1740-1822) a nazvanou Biographie seiner Exellenz Franz 
Grafen von Hartig, Herrn auf Niemes, Wartenberg, Alteiche, Berskowitz etc. Hrabě byl rovněž 
členem pražské zednářské lóže Pravda a jednota tří korunovaných sloupů. Jeho zájem  
o kulturu a umění ilustruje mj. skutečnost, že byl v roce 1796 zakládajícím členem Společnosti 
vlasteneckých přátel umění.  
     V roce 1783 se hrabě oženil s Eleonorou hraběnkou Colloredo (1764-1818), manželům se 
postupně narodily čtyři děti, z nichž dcera Antoinetta (Marie Antonie) zemřela roku 1790 již 
v pěti letech na neštovice. Hrabě, který sám trpěl většinu svého života podlomeným zdravím, 
smrt své dcery velmi prožíval a zároveň se z ní – podle dochované korespondence – i vinil, 
protože dceru nestihl nechat naočkovat proti této dobově rozšířené nemoci.18 Výrazem smutku 
hraběcích manželů ze ztráty dítěte je kenotaf umístěný v zámeckém parku v Horních 
Beřkovicích. Datace vzniku díla se pohybuje mezi rokem 1790, který je dán předpokladem, že 
k jeho objednávce došlo relativně bezprostředně po Antoinettině úmrtí, a rokem 1792, kdy se 
v účetní knize hraběte Hartiga objevuje blíže nespecifikovaná platba nejmenovanému 
sochaři.19 Hrabě, který se coby člen Společnosti vlasteneckých přátel umění nepochybně dobře 
orientoval v domácí umělecké produkci, oslovil uznávaného sochaře Františka Xavera Lederera 
(1758-1811). Ledererova tvorba je dnes známá především prostřednictvím jeho sepulkrální 
tvorby z 90. let, na níž se do dnešních dnů dochovaly umělcovy signatury. Signovaný kenotaf 
hraběnky Hartigové se pak řadí na počátek série Ledererových náhrobků, z nichž se velká část 
nachází na pražských Olšanských hřbitovech. Hornobeřkovický pískovcový kenotaf je vysoce 
kvalitní reprezentativní ukázkou Ledererovy tvorby, a to nejen po stránce technologické, ale 
také po stránce ikonografické.  
     Kenotaf má podobu dětské rakve posazené na vysokém soklu. Na rakvi je položené tělíčko 
zesnulého dítěte překryté splývající drapérií. Rakev objímá stojící ženská postava oděná do 
bohatě řasené drapérie, která se hlavou odvrací od smutného výjevu. Postava bývá vzhledem 
k dobové praxi sepulkrálního sochařství interpretována jako alegorická postava plačky, 
případně alegorie Víry, do níž se však zároveň promítá postava zesnulé Antoinetty a její truchlící 
matky hraběnky Eleonory. Intimní ráz díla podtrhují výše citované verše vysekané do 
nápisových medailonů na kenotafu,20 jež jsou velmi pravděpodobně dílem samotného hraběte, 
aktivního na poli prózy i poezie. Vazbu mezi zesnulým dítětem a pozůstalými rodiči až výmluvně 
dokazuje i samotné umístění kenotafu – v uzavřeném rodinném prostředí zámeckého parku, 
                                                          
18 MÁDLOVÁ 2006, s. 253 
19 MASLEJOVÁ 2014, s. 28 
20 CORNOVA 1799, s. 37 
25 
 
na dohled od piana nobile hlavní zámecké budovy. Ostatně fakt, že se jedná o výpravný a velmi 
niterně pojednaný sochařský památník věnovaný nikoli dospělé osobě a jejím životním 
úspěchům, ale malému dítěti, dokládá výjimečnost citů pozůstalých k zemřelé osobě i nový 
přístup k dětem a dětskému světu, postupně formovaný v době osvícenství. Ačkoli se významný 
teoretik Cay Lorenz Hirschfeld ve své Teorii zahradního umění zmiňuje o ideálním umístění 
dětských náhrobků v přírodě, známe takovýchto příkladů z českého prostředí jen velmi málo. 
Hirschfeld doporučuje pro takovéto účely palouček obklopený okolními stromy.21 Porovnáme-
li umístění kenotafu s mapou stabilního katastru, zjistíme, že původní okolí kenotafu (na rozdíl 
od dnešní), se těmto předpokladům blíží a zřejmě se nejedná o náhodu, neboť hrabě Hartig ve 
své knihovně vlastnil francouzské vydání Hirschfeldova spisu.22  
     Druhou sochou, kterou nechal hrabě Hartig v zámecké zahradě postavit, je socha Hygie, 
dodnes stojící na zámeckém čestném dvoře. Volba tohoto námětu nebyla náhodná, socha 
věnovaná bohyni zdraví snad měla churavému hraběti zaručit její přízeň. 
Technický 
stav 
Pokrytí mikrovegetací, chybějící paže stojící ženské postavy od předloktí dál, 
částečně chybějící první nápisová deska a zcela chybějící druhá nápisová deska, 
lokálně odlomené části jemné profilace drapérie a hran architektury 
 
 
Vyznačení kenotafu na Originální mapě stabilního katastru 1: 2 880 – Čechy z roku 1840 
 
                                                          
21 HIRSCHFELD 1780, II. díl, s. 143 
22 MÁDLOVÁ 2006, s. 253 
26 
 
 
Vlevo reprodukce z knihy MATĚJKA, Bohumil, Soupis památek historických a uměleckých 
v království českém od pravěku do počátku XIX. století. Politický okres Roudnický, Praha 1898,  
s. 4 
Vpravo aktuální fotodokumentace ze dne 3. 3. 2023, foto autorka (včetně následujících foto) 
 
Medailon u hlavy zesnulé   Detail rakve se zesnulou 
27 
 
 
Sochařova signatura 
  
28 
 
Číslo ID 4 
Lokalita Chroustovice, okres Chrudim, Pardubický kraj 
Název Pomník Andrzeje knížete Poniatowského a Filipa hraběte Kinského 
Poloha Neznámá, objekt nedochován 
Umístění Zámecký park 
Datace  Před rokem 1790 
Autorství Neznámé 
Signatura Nesignováno 
Donátor Marie Terezie Poniatowská, rozená Kinská  
Nápisy Po obvodu: ICI DANS INNOCENS PLAISIRS / JE PASSAILES BEAUX JOVRS / D´VNE 
HEVREVSE JEVNESSE / ICI LE CIEL COVRONNA MES DERIRS / PAR LE CHOIX 
D´VN EPOVX, / DIGNE DE MA TENDRESSE, / MAIS DONT LA PERTE HÉLAS! / 
PLONGEA BIENTOT MON COEVR / DANS LAPLVS PROFONDE TRISTESSE: / 
C´EST ICI QVE JE VINS, / POVR CALMER MA DOVLEVR. – QVE CE MONVMENT 
/ ÉTERNISSE / LE SOUVENIR DE / MES MALHEVRS / ET EV´A JAMAIS / CHACVN 
Y LISE / MES CONSOLATIONS / AINSI QVE MES DOVLEVRS“ – AV PLVS TENDRE 
DES FRERES / AINSI QV´AV PLVS AIMABLE / CE MONUMENT FVT DÉDIE; / QV´IL 
SOIT DONC LE TEMOIN DVRABLE/ DE MA RECONNOISANCE / ET DE SON 
AMITIÉ! – QVE CE MARBRE, / S´IL EST POSSIBLE / RAPELLE AV BON COEVR / 
DE SE FRERE A´IAMAIS / AINSI QV´A TOVTE / AME SENSIBLE, / COMBIEN JEN 
FVS AIMÉE COMBIEN JE L´AIMAI! [Zde v nevinných radovánkách jsem 
prožívala krásné radosti, radostné štěstí, zde nebesa korunovala mé poslední 
přání volbou manžela, hodného mé něhy, jehož ztráta však, bohužel, brzy 
uvrhla mé srdce do nejhlubšího smutku: sem jsem přišla, abych utišila svou 
bolest. – Chtěla bych, aby tento pomník zvěčnil památku mých neštěstí  
a zajistil, aby každý vždy četl mé útěchy i smutky – nejněžnějšímu z bratrů  
i nejlaskavějšímu je věnován tento pomník; ať je tedy trvalým svědkem mého 
uznání a jeho přátelství! – Kéž nám tato mramorová deska, pokud je to 
možné, připomene dobrou vůli našeho bratra a to, že byl citlivou duší, jak moc 
jsem ho milovala, jak moc jsem ho milovala] 
Památková 
ochrana 
park chráněn v rámci KP, rejst. č. ÚSKP 50488/6-872 
  
Literatura BIEGEL, Richard, Mezi barokem a klasicismem: proměny architektury  
v Čechách a Evropě 2. poloviny 18. století, Praha 2012; 
 
PRAHL, Roman et al., Umění náhrobku v českých zemích let 1780-1830, Praha 
2004, s. 273; 
 
SCHEJBALOVÁ, Tereza, Dějiny panství Chroustovice (diplomová práce), PedF 
UK, Praha 2018; 
29 
 
SRŠEŇ, Lubomír – TRMALOVÁ, Olga, Malované miniaturní portréty, Praha 
2005, čís. kat. 36; 
 
SZABO, Miloš, Pražské hřbitovy. Olšanské hřbitovy I. & II., Praha 2010, s. 115  
a 126-127; 
 
ŠVEC, Jiří, Zámek Chroustovice v době barokní (bakalářská práce), Seminář 
dějin umění MUNI, Brno 2007; 
 
VALENTA, Aleš, Dějiny rodu Kinských, České Budějovice 2004, s. 133-145; 
 
WIRTH, Zdeněk, Soupis památek historických a uměleckých v království 
českém od pravěku do počátku XIX. století. Politický okres Vysokomýtský, 
Praha 1902, s. 43 
Prameny ÚDU AV ČR, archiv Zdeňka Wirtha 
 
SOA Hradec Králové, Velkostatek Rychmburk-Chroustovice-Košumberk, odd. 
Mapy a plány, inv. č. 3887, plán dvora Chroustovice a Vostrov, chroustovické 
a vostrovské bažantnice i s chroustovickým zámkem, okrasnou zahradou  
a velkým loveckým remízkem, 1780; 
     Filip hrabě Kinský (1742-1827) se výrazně zapsal do historie Chroustovic a podoby tamního 
zámku, jenž vlastnil od roku 1779 a hned vzápětí nechal provést jeho rozsáhlou rokokovou 
přestavbu. Zámecký areál je koncipován podle osové symetrie a jeho podvojná kompozice je 
v domácím kontextu zcela unikátní.23 Na stejném kompozičním principu byla založena  
i navazující francouzská zahrada budovaná od roku 1780, lemovaná ze tří stran vodním tokem 
Novohradky. Blízkost přirozeného zdroje vody umožnila budování umělých kanálů a fontán.  
     Součástí zahrady byl i pomník Andrzeje Poniatowského a Filipa Kinského, jeho konkrétní 
umístění bohužel není známé. Pomník, který stával v zámecké zahradě do 50. let 20. století,24 
měl podobu jednoduchého, přibližně metr vysokého kvádru. Kvádr byl horizontálně členěn 
soklem a římsovou hlavicí, vertikálně byl členěn čtveřicí kruhových sloupů v nárožích lemujících 
ploché nápisové desky. Formálně tedy pomník evokoval antický obětní oltář. Zatímco 
architektonická forma pomníku byla lapidární, velká pozornost byla věnována nápisovým 
deskám, sdělujícím okolnosti jeho vzniku. Díky francouzskému textu víme, že pomník objednala 
Marie Terezie Poniatowská, rozená Kinská (1740-1806) – tedy sestra Filipa Kinského a vdova po 
polském knížeti Andrzeji Poniatowském (1734-1773). Kníže Poniatowski působil v rakouské 
armádě i jako správce polských královských statků, byl bratrem polského krále Stanislava II. 
Augusta. Od roku 1761 byl ženat s Marií Terezií Kinskou, která se po jeho smrti v roce 1773 
uchýlila na chroustovický zámek ke svému bratru. Zde s přestávkami pobývala až do roku 1790, 
kdy se přestěhovala na své nově získané sídlo v Doksanech. Patrně před svým odjezdem 
                                                          
23 BIEGEL 2012, s. 236-238 
24 ŠVEC 2007, s. 34 
30 
 
nechala jako gesto díku za bratrovu vstřícnost a jako památku na svého muže vybudovat 
pomník. Ten v sobě snoubí dobově oblíbené principy drobných parkových staveb, a to pomník 
přátelství a pomník milované zesnulé osoby – kenotaf. Ačkoli tedy po ikonografické stránce 
objekt neobsahuje žádné funerální motivy, text jednoznačně odkazuje na zesnulého Andrzeje 
Poniatowského a na city, které k němu jeho vdova chovala.  
     S Marií Terezií Poniatowskou je spojen ještě druhý pomník v podobě památného kamene 
nacházející se v lese u Chrastu, přibližně 13 km jižně od Chroustovic. Dedikační text nechal na 
žulovém kameni zhotovit královéhradecký biskup Jan Leopold Hay (1735-1794) na památku 
společné návštěvy tohoto místa.25   
 
Originální mapy stabilního katastru 1: 2 880 – Čechy z roku 1839 
 
Reprodukce z knihy PRAHL, Roman et al., Umění náhrobku v českých zemích let 1780-1830, 
Praha 2004, s. 272, originální foto uloženo v archivu Zdeňka Wirtha na ÚDU AV ČR  
                                                          
25 PRAHL 2004, s. 273 
31 
 
Číslo ID 5 
Lokalita Jílové, okres Děčín, Ústecký kraj 
Název Kenotaf Václava Josefa hraběte Thun-Hohensteina (?) 
Poloha Známá 
Umístění Původní: zámecký park v Děčíně 
Současné: zámecký park v Jílovém 
Datace  1796 
Autorství Ignác Michael Platzer (?) 
Signatura Nesignováno 
Donátor Marie Anna kněžna Thun-Hohensteinová, rozená Libštejnská z Kolowrat (?) 
Nápisy Nedochovány 
Památková 
ochrana 
KP, rejst. č. ÚSKP 29389/5-3746 
  
Literatura BARVÍŘ, Jindřich Ladislav, Z dějin Jílového a okolí XXIV, Praha 1933; 
 
KOTVOVÁ, Petra, Zámek Děčín ve 20. století (bakalářská práce), PedF UK, 
Praha 2013; 
 
KRÁTKÝ, Jaroslav, Objevený Ignác Michal Platzer na Litoměřicku, Bulletin 
Památkového ústavu v Ústí nad Labem, Ústí nad Labem 1995, s. 35-47 
 
OPITZ, Otto (ed.), Heimat-Buch: Bodenbach-Tetschen, Rosendorf, Schneeberg, 
Eulau, Riegersdorf, Eiland, Peterswald, Tyssa, Aussig, Schreckenstein, 
Großpriesen, Graupen, Mariaschein, Kulm, Karbitz, Teplitz-Schönau, Eichwald, 
Eger [1934], s. 34-35; 
 
POCHE, Emanuel (ed.), Umělecké památky Čech I, A-J, Praha 1977, s. 599;  
 
PRAHL, Roman et al., Umění náhrobku v českých zemích let 1780-1830, Praha 
2004, s. 46 a 49; 
 
SLAVÍČKOVÁ, Hana, Děčínská zastavení. Historický průvodce městem, Děčín 
1997; 
 
ŠUMAN, František, Habent sua fata...: příběh knihovny, zbrojnice a dalších 
sbírek děčínského zámku 1628-2018, Děčín 2018; 
 
ŠUMAN, František, Zámek Děčín. Průvodce po expozici, Děčín 2018 
Prameny SOA Litoměřice, pobočka Děčín, ÚS Thunové Klášterec nad Ohří, kniha 253 
32 
 
Restaurátorská 
dokumentace 
ŠOLC, Radomil, Restaurátorská zpráva o opravě kamenného glorietu stojícího 
v zahradě zámku v Jílovém u Děčína, Dubá 2011 uloženo na NPÚ ÚOP v Ústí 
nad Labem pod sign. 2242/R 
     V západním cípu nevelkého zámeckého parku v Jílovém u Děčína stojí empirový pavilon. Má 
podobu kruhového chrámku na trojitě odstupňované základně, z níž vyrůstá čtveřice 
zdvojených korintských sloupů. Sloupy vynáší poměrně mohutné kladí zdobené meandrovým 
ornamentem a kupolovou střechu, na jejímž vrcholu je kamenná váza s květinami a ovocem. 
Pavilon poskytuje přístřeší sochařskému pomníku v podobě obdélného podstavce nesoucího 
ženskou figuru, opírající se o iluzivně pojednanou kamennou zídku. Zídka je osazena oválným 
medailonem, nesoucím snad původně nápis či portrét. Kompozici doplňuje torzo kanelovaného 
sloupu, pelikán s mláďaty a zcela fragmentárně zachované putti. Kompoziční schéma, motiv 
zlomeného sloupu a ženská postava – patrně plačka – čerpá ze sepulkrální tematiky a dodává 
sochařskému dílu charakter symbolického náhrobku. Kenotaf je dochován ve fragmentární 
podobě, na přední straně podstavce a oválného medailonu se nezachovaly žádné zbytky nápisů 
či heraldické výzdoby, z níž by bylo možné usoudit, komu byl dedikován. Po formální stránce je 
možné pavilon i sousoší datovat na přelom 18. a 19. století, tedy do doby, kdy jílovský zámek 
v rámci děčínského majorátu vlastnili Thun-Hohensteinové, konkrétně od roku 1785 Václav 
Josef hrabě Thun-Hohenstein (1737-1796). Na jílovském zámku přímo pobýval jeho starší bratr 
Prokop Josef (1735-1798), který byl v důsledku duševní choroby vyloučen z následnictví 
děčínského majorátu, a tedy i z přímého vlastnictví jílovského zámku.  
     Klíčová pro spojení pomníku s jedním z bratrů je však skutečnost, že pavilon byl včetně 
pomníku původně umístěn v zámeckém parku v Děčíně, kde sídlil Václav Josef. Pavilon byl 
součástí severní zahrady, kde tvořil spolu s Labským pavilonem a švýcarským domkem 
architektonické vybavení přírodně krajinářské části parku založeného v místech starší barokní 
francouzské zahrady. Přesné původní umístění altánu nazývaného Anglický templ je známo díky 
situačnímu plánu z roku 1855 a z Originální mapy stabilního katastru z roku 1843.26 Podoba 
dnes fragmentárního pomníku je známá z fotografie děčínského fotografa E. Rottleuthnera 
z roku 1904 a perokresby Josefa Stegla z roku 1928.27 Do Jílového byl altán přemístěn až kolem 
roku 1933 v souvislosti s prodejem děčínského zámku Československému státu. Tehdy si Thun-
Hohensteinové v kupní smlouvě vymínili ponechání části mobiliáře interiéru i zámeckých 
zahrad.28 Zámek v Jílovém byl v letech 1928-1930 stavebně upravován, po prodeji děčínského 
zámku do něj byla převezena část interiérového a exteriérového děčínského mobiliáře  
a následně se do něj Thun-Hohensteinové přestěhovali.29  
     Vzhledem k těmto okolnostem, je nejpravděpodobnější spojení pomníku s osobou Václava 
Josefa Thun-Hohensteina a jeho manželky Marie Anny Thun-Hohensteinové rozené Libštejnské 
z Kolowrat (1750-1828). Je otázkou, zda altán datovaný do téhož roku, kdy zemřel Václav Josef, 
                                                          
26 ŠUMAN 2018 (Průvodce po expozici). s. 112-113; 
27 Návštěva u Jeho Excelence Františka Thuna: zámek Děčín v historických fotografiích, Ústí nad Labem 2002,  
s. 67; JOZA, Petr, Josef Stegl. Osud děčínského malíře, Děčín – Nördlingen 2011, nepag. 
28 Spolu s altánem si Thun-Hohensteinové z Děčína odvezli také kašnu, velnou část výsadby Růžové zahrady či 
kachlová kamna. Více viz ŠUMAN 2018 (Průvodce po expozici), s. 39 
29 OPITZ 1934, s. 35 
33 
 
objednal před svou smrtí ještě sám kníže coby pomník věčné lásky mezi ním a jeho manželkou,30 
nebo zda byla objednavatelkou Marie Anna, již jako vdova po Václavu Josefovi, který byl 
pohřben v děčínském kostele Povýšení sv. Kříže.31 Zvolené atributy, jakým je fragment sloupu 
a pelikán s mláďaty symbolizující obětavost a křesťanskou lásku k bližnímu, nevylučují ani jednu 
z těchto variant. Pomníky přátelství a lásky pak byly obdobně oblíbeným výzdobným motivem 
přírodně krajinářských parků jako fiktivní náhrobky.  
     Po formální stránce je i dnes navzdory četnému poškození sochařského díla zřejmá jeho 
vysoká kamenosochařská a umělecká kvalita, která je patrná jak v celkovém rozvržení hmot, tak 
v jemných detailech, jako je zpracování řasené drapérie, rostlinné dekory či iluzivní zdivo. Na 
základě formální analýzy i předchozích zakázek pro Thun-Hohensteiny byl pomník připsán 
Ignáci Michaelovi Platzerovi (1757-1826), který převzal rodinnou sochařskou dílnu po 
slavnějším Ignáci Františkovi Platzerovi.32 Obdobné kompoziční motivy a prvky například 
uplatnil na náhrobku Martina Hennervogela von Ebenburg umístěném na hřbitově 
v Litoměřicích.33  
Technický stav Obě čelní strany podstavce nesou četná hloubková mechanická poškození, 
ženské postavě chybí hlava a obě paže, fragmentární je zobrazení pelikána 
s třemi mláďaty, zcela fragmentární je postava puttiho. Dílo prošlo v letech 
2010-2011 kompletním restaurátorským zásahem neseném v duchu 
konzervace (nikoli hmotové rekonstrukce), založeném na očištění, sejmutí 
nepůvodních doplňků, zpevnění kamene a provedení lokálních plastických  
a barevných retuší.  
Vyznačení původního umístění kenotafu v děčínském zámeckém parku na Originální mapě 
stabilního katastru 1: 2 880 – Čechy z roku 1843 
                                                          
30 ŠUMAN 2018 (Průvodce po expozici), s. 89 
31 PRAHL 2004, s. 46 
32 Ibidem. 
33 KRÁTKÝ 1995, s. 35-47 
34 
 
 
Detail historické fotografie E. Rottleuthnera z roku 1904. Reprodukce z knihy Návštěva u Jeho 
Excelence Františka Thuna: zámek Děčín v historických fotografiích, Ústí nad Labem 2002,  
s. 67 
 
Perokresba Josefa Stegla z roku 1928. Reprodukce z knihy JOZA, Petr, Josef Stegl. Osud 
děčínského malíře, Děčín – Nördlingen 2011, nepag. 
35 
 
 
Současné umístění kenotafu u zámku v Jílovém, foto autorka (včetně následujících foto) 
 
36 
 
  
Detail pelikána s mláďaty    Detail medailonu 
 
Stav před restaurováním v roce 2011, reprodukce z: ŠOLC, Radomil, Restaurátorská zpráva  
o opravě kamenného glorietu stojícího v zahradě zámku v Jílovém u Děčína, Dubá 2011  
37 
 
Číslo ID 6 
Lokalita Kleny, okres Náchod, Královéhradecký kraj 
Název Pomník padlých v bitvě u České Skalice 
Poloha Známá 
Umístění Dubenská obora, východně od České Skalice 
Datace  1868 
Autorství J. Lokvenc 
Signatura Nalevo na plintu pod sochou lva: J. LoKvenc fec: Nachod 
Donátor Wilhelm princ ze Schaumburg-Lippe, rodina Riedlova, rodina Studničkova 
Nápisy Přední strana podstavce: Ihrem / theueren unvergesslichen Sohne / ADOLF 
STUDNIČKA / Lieutenant im k. k. Inf. Reg. N. 77. / In trauernden Eltern [Svému 
drahému nezapomenutelnému synovi ADOLFU STUDNIČKOVI poručíkovi  
v c. k. Inf. pluku č. 77. truchlící rodiče] 
 
Levá boční strana podstavce: Hier ruhen im Frieden / über / 80 tapfere Krieger 
/ die in dem Treffen am 28. Juni 1866 / den Ehrendtod finden. [Zde odpočívá 
v pokoji více než 80 statečných bojovníků, kteří našli čestnou smrt při 
vojenském sražení 28. června 1866.] 
 
Pravá boční strana podstavce: Dem ehrenden Andenken aller / Kaiserlichen 
Krieger / gewidmet, welche hier auf den / umliegenden herrschaftlichen 
Grunden / im Kampfe gegen grosse Übermacht / muthig für Kaiser und 
Vaterland / in den Tod gingen. [Věnováno čestné památce všech císařských 
bojovníků, kteří zde na okolních panských pozemcích statečně šli na smrt za 
císaře a vlast v boji proti velké přesile.] 
 
Zadní strana podstavce: Ihrem innig geliebtren / EMIL RIEDEL / k. k. 
Hauptmann im 5. Feldjager Batail. / gestorben den Heldentod / an seiner am 
28. Juni 1866 erhalt. Wunde / tief betrauert von / Gattin, Eltern und 
Geschwistern. [Jejich drahý milovaný EMIL RIEDEL c. k. kapitán  
v 5. praporu polních myslivců zemřel hrdinskou smrtí na následky zranění 
utrpěného 28. června 1866. hluboce oplakáván manželkou, rodiči  
a sourozenci.] 
Památková 
ochrana 
Není předmětem památkové ochrany 
Literatura DOUBRAVA, Aleš – NOVÁK, Karel – MÜHLSTEIN, Ludvík, 1866 - válečné 
události v severovýchodních Čechách, Chlum u Hradce Králové 1970; 
 
MICHÁLKOVÁ, Irena – MICHÁLEK, Ladislav, Kamenů hlas. O válce roku 1866, 
Praha 2009, s. 70 
38 
 
Prameny Římskokatolická farnost Česká Skalice, památná kniha Gedenkbuch oder 
Chronik der Pharai Bömisch Skalitz, Antonín Charvát, 1836 –současnost; 
 
SOkA Jičín, SPŠK Hořice, Komise nadace pro udržování vojenských pomníků  
z roku 1866, karton 1. Verzeichnis der Krieger-Denkmale welcher auf den 
1866er Schlachtfeldern von Nachod, Skalitz und Schweinschädl bestehen (….), 
s. 12; 
 
SOkA Jičín, Správní komise pro udržování válečných památníků z r. 1866 při 
Státní průmyslové škole sochařské Hořice, přír. č. 74/98 – historická 
fotodokumentace (neuspořádaná část); 
 
SOkA Náchod, Spolek pro udržování hrobů NA Skalice a Svinišťany 1866 – 
nezpracovaný fond 
     Dne 28. června 1866 probíhaly v místech dubenské obory těžké boje v rámci bitvy u České 
Skalice. Pruské jednotky během této bitvy opětovně porazily jednotky rakouské, které den 
předtím utrpěly fatální porážku v bitvě u Náchoda. V oboře bylo postupně vybudováno několik 
pomníků a křížů upomínajících na tuto tragickou událost. Nejvýpravnější z nich je umístěn 
v severozápadní části obory a má podobu spícího lva osazeného na výrazně převýšeném 
kamenném podstavci postaveném na čtyřstupňovém soklu. Svou kompozicí dílo připomene 
starší pomník Jiřího Josefa hraběte Valdštejn-Vartenberk, padlého rovněž v boji, osazený v roce 
1808 v zámeckém parku v Litomyšli (ID 10) a především pomník svobodného pána Krušiny ze 
Švamberka u Starého Rokytníku (ID 38).34 Autoři těchto pomníků pracovali s postavou lva, 
obzvlášť oblíbeným motivem užívaným pro vojenské náhrobky a pomníky. Na rozdíl např. od 
pomníku rakouského 4. a 6. kyrysnického pluku ve Vysokově (ID 45) však socha lva v těchto 
třech případech nesymbolizuje bojovnost, ale vyjadřuje především smutek nad padlými vojáky. 
Díky nápisovým deskám osazeným ze všech čtyř stran dubenského pomníku víme, že bylo 
sochařské dílo vytvořeno především na památku 80 padlých vojáků, převážně polních myslivců. 
Jejich hromadný hrob je poblíž pomníku. Mezi padlými byl i setník Emil Riedl (5. prapor polních 
myslivců) a poručík Adolf Studnička (77. pěší pluk), jejichž rodiny nechaly na jejich památku 
osadit na podstavec pomníku dvojici pamětních desek. Obě rodiny se rovněž finančně podílely 
na vzniku pomníku, nicméně hlavním donátorem byl princ Wilhelm ze Schaumburg-Lippe 
(1864-1906), majitel náchodského a ratibořického panství. Princ se sám aktivně účastnil bojů 
v roce 1866 a později se stal protektorem vojenských hrobů a pomníků upomínajících na 
prusko-rakouskou válku na území Náchodska. Dalším pomníkem, jehož vznik umožnil, je 
pomník rakouského 6. praporu polních myslivců u Vysokova (ID 46). Autor dubenského 
pomníku je díky signatuře na plintu sochy znám, je jím J. Lokvenc z Náchoda. Zdá se 
pravděpodobné, že se Lokvenc inspiroval o rok starším starorokytnickým pomníkem 
svobodného pána Krušiny ze Švamberka. Pomník byl slavnostně vysvěcen 8. června 1868  
                                                          
34 Starorokytnický pomník je jedním se sériových odlitků, s dalšími se setkáme např. na vojenském hřbitově ve 
Všestarech-Chlumu či na vojenském hřbitově v Trutnově. 
39 
 
v 11 hodin dopoledne. Obřad vedl českoskalický farář a kronikář Josef Samohrd (1801-1878), 
který jeho průběh písemně zaznamenal.  
     V souvislosti se vznikem pomníku byly v jeho blízkosti vysázeny kaštany, které vytvořily 
půlkruhové prostranství, tzv. čestný dvůr, jenž mj. dodnes slouží při vzpomínkových akcí.  
Technický stav Díky kompletnímu restaurátorskému zásahu v roce 2018 je dílo v dobrém 
stavu, pouze ve spárách se usazuje mikrovegetace. 
 
 
 
 
 
  
40 
 
 
Sochařova signatura  
41 
 
Číslo ID 7 
Lokalita Krásná Lípa, okres Děčín, Ústecký kraj 
Název Kenotaf děkana Josefa Ludvíka Hübnera 
Poloha Známá 
Umístění interiér kostela sv. Máří Magdalény 
Datace  1820 
Autorství Ferdinand Pettrich 
Signatura Sokl vpravo dole: Ferdinand Pettrich. f. Romae. 1820.  
Donátor Farníci kostela sv. Máří Magdalény  
Nápisy Mramorová deska pod kenotafem: Liebend ging er einher, gab freudig / 
Belehrung und Hilfe, / Als er es treulichvollbracht, schwang / er zum Himmel 
sich auf. Denkmal der Liebe und Verehrung / für / I. L. HÜBNER. 
[S láskou šel, radostně poskytoval poučení a pomoc, když to věrně vykonal, / 
vznesl se do nebe. Pomník lásky a úcty I. L. Hübnerovi.] 
Památková 
ochrana 
KP, rejst. č. ÚSKP 14685/5-3780 
  
Literatura GELLER, Hans, Franz und Ferdinand Pettrich. Zwei sächsische Bildhauer aus 
der Zeit des Klassizismus, Dresden 1955, s. 105-107; 
 
MÜLLER, Rudolf (ed.), Franz J. Pettrich, sächsischer Hofbildhauer und 
Professor der Bildhauerkunst in Dresden, Trebnitz 1899; 
 
MUSSIK, Franz Alois, Der Markt Schönlinde und dessen eingepfarrte 
Ortschaften: nebst einem kurzen Abrisse der Herrschaften Böhmisch-Kamnitz, 
Hainspach, Schluckenau und Rumburg: ein historisch-topographischer 
Versuch, Prag 1820; 
 
NAGLER, Georg Kaspar, Neues allgemeines Künstler-Lexikon XI, München 
1841, s. 195-196; 
 
POCHE, Emanuel (ed.), Umělecké památky Čech II, K-O, Praha 1978, s. 140; 
 
PRAHL, Roman et al., Umění náhrobku v českých zemích let 1780-1830, Praha 
2004, s. 85-89 
Prameny Národní archiv, Zemský památkový úřad Praha, karton 330, Krásná Lípa – 
kostel; 
 
NPÚ GnŘ, sign. ZP1332, DRAHOŠ, Jaroslav – DIVIŠ, Petr, Urbanisticko-
architektonický vývoj a zhodnocení města Krásné Lípy, [2004?]; 
 
42 
 
SOkA Sokolov, Kronika fary Krásná Lípa 1816-1836 
Restaurátorská 
dokumentace 
Samotné sochařské dílo zatím zřejmě neprošlo žádným restaurátorským 
zásahem. 
     Kostel sv. Máří Magdalény byl založen v polovině 18. století v duchu pozdně barokním, 
některé prvky jeho interiéru a okolí (schodišťová podesta a hřbitov) vznikající na počátku  
19. století již vykazují klasicistní charakter. Do sochařské výzdoby kostela a do podoby řady 
náhrobků obklopujících hřbitov se vepsal Franz Pettrich (1770-1844), který po studiu sochařství 
v Litoměřicích, Praze a Drážďanech zastával post dvorního sochaře na saském dvoře a profesora 
sochařství na drážďanské Akademii. Vzhledem ke geografické blízkosti se s Pettrichovými díly 
setkáváme také na severu Čech, především ve městě Krásná Lípa a na Malé Skále u Turnova (ID 
12, 15, 16). Pro Krásnou Lípu vytvořil roku 1818 kamenný kříž na schodišťové podestě kostela 
sv. Máří Magdalény a řadu náhrobků na tamním hřbitově. Na místním hřbitově byl pohřben 
také krásnolipský děkan Josef Ludvík Hübner (1774-1818), jeho náhrobník je vsazen do vnější 
zdi kostela a má podobu jednoduché reliéfní desky s motivem bible, kalicha s hostií a štoly. Na 
děkana, jenž byl oblíbený mezi místními věřícími, upomíná rovněž kenotaf objednaný 
krásnolipskými farníky pro interiér kostela.  
     Autorem kenotafu je Ferdinand Pettrich (1798-1872), syn Franze Pettricha. S tvorbou 
Ferdinanda se – na rozdíl od jeho otce – v českém prostředí téměř nesetkáme. V letech 1835-
1857 pobýval v USA a následně v Římě, kde i zemřel a je pochován. Díky signatuře „Ferdinand 
Pettrich f. Romae 1820“ víme, že kenotaf vznikl dva roky po děkanově úmrtí a že jej mladý 
Ferdinand vytvořil během svého studijního pobytu v Římě, kde se školil v ateliéru slavného 
dánského klasicistního sochaře Bertela Thorvaldsena (1770-1848). V seznamu Pettrichových 
děl z roku 1822 toto dílo zmiňuje německý filolog, archeolog a spisovatel Karl August von 
Böttiger (1760-1835). Spisovatel rovněž uvádí, že děkan Hübner byl známým Ferdinandova 
otce, Franze Pettricha, který nepochybně svému synovi tuto zakázku zprostředkoval.35 Další 
zmínka o soše se nachází v kronice Krásné Lípy vydané v Praze roku 1820, která v českém 
překladu zní takto: „…Několik obdivovatelů zesnulého se z lásky a svobodného popudu rozhodlo 
nechat postavit tomuto nezapomenutelnému pastýři duší pomník, který již zhotovil talentovaný 
syn saského královského dvorního sochaře Ferdinanda Pettricha v Římě. Pomník je z bílého 
mramoru a zobrazuje spícího Krista jako dítě ležící na kříži. Tento nápad si zvěčněný muž natolik 
oblíbil, že při prohlížení několika kreseb hrobů často nadšeně vykřikoval svému příteli Pettrichovi: 
'Tento spící Kristus jako dítě na kříži je můj nejoblíbenější nápad, nemohu na něj nemyslet, 
protože mě tak vřele oslovuje'. - Že si láska a vděčnost vybrala památku, kterou milovaný přítel 
a otec miloval, je spravedlivé a čestné – čest zásluhám!“36 
                                                          
35 GELLER 1955, s. 106 
36 MUSSIK 1820, nepag. „Mehrere Verehre des Verblichenen haben aus Liebe und freiem Antriebe beschlossen, 
diesem unvergeßlichen Seelenhirten ein Denkmal errichten zu lassen, welches bereits der talentvolle Sohn des 
königlich sächsischen Hofbildhauers, Ferdinand Pettrich, zu Rom verfertigt. Das Monument wird aus weißem 
karrarischem Marmor gearbeitet und stellt den schlafenden Christus als Kind, auf dem Kreuze legend, dar. Diese 
Idee hatte der Verewigte do sehr lieb gewonnen, daß er oft gegen seinem Freund Pettrich, während der betrachtung 
mehrerer Zeichnungen von Grabmälern, begeistert ausrief: 'Dieser schlafende Christus, als Kind auf dem Kreuze 
legend, ist meine Lieblingsidee, ich kann mich von ihr nicht trefen, denn sie spricht so herzlich an!' Ach, der Edle  
43 
 
     Ferdinand Pettrich pojednal děkanův kenotaf jako komorní intimně laděné dílo v podobě 
spícího Ježíška ležícího na kříži, z něhož vychází paprsky. U hlavy Božího dítěte se svíjí had 
s jablkem, odkaz na Ježíše Krista jako druhého Adama. Italský vliv je patrný nejen ve volbě 
použitého materiálu – mramoru, ale také ve ztvárnění spícího dítěte evokujícího spíše spícího 
amorka, což bylo oblíbené téma helénistického sochařství. Je zajímavé, že tato kompozice 
včetně motivu kříže a hada z Rajské zahrady inspirovaly Ferdinandova otce při tvorbě dětského 
náhrobku Walerie Marie Bielinski z roku 1830.37  
     Sakrální charakter dodává dílu vedle kříže coby odkazu na ukřižování také jeho umístění ve 
zlacené prosklené skříni, jaké se v baroku užívaly pro voskové figurální relikviáře, na jejímž 
vrcholu je osazena socha sv. Jana Křtitele v dětském věku. Kenotaf je osazen u paty vítězného 
oblouku, na epištolní straně kostela. Vynáší jej dvojice konzol s andílčími hlavami, mezi nimiž 
nevložena mramorová nápisová deska s textem, jehož český překlad zní: „S láskou šel, radostně 
poskytoval poučení a pomoc, když to věrně vykonal, vznesl se do nebe. Pomník lásky a úcty  
I. L. Hübnerovi.“ Pod textem je reliéfně provedena dvojice antických amfor, oblíbený motiv 
klasicistních náhrobků, s nímž se mj. setkáme i na exteriérových náhrobcích obklopujících 
krásnolipský kostel, pocházejících z dílny Ferdinanda Pettricha. 
Technický stav Díky umístění v interiéru velmi dobrý. Místy uvolněná polychromie na 
konzolách a nápisové desce. 
 
Náhrobek děkana Hübnera    Kenotaf děkana Hübnera 
                                                          
hatte damals nicht geahnet, daß seine gebeine skald der Mutter Erde Arden übergeben Arden! – Daß Liebe und 
Dankbarkeit ein Denkmal wählte, welches der geliebte Freund und Vater liebgewann, ist billich und gerecht – Ehre 
dem Verdienste!“ 
37 GELLER 1955, obr. na s. 49 
44 
 
 
 
   Sochařova signatura 
 
 
  Dedikační deska     
  
45 
 
Číslo ID 8 
Lokalita Krásný Dvůr, okres Louny, Ústecký kraj 
Název Sarkofág v Poustevníkově rokli 
Poloha Známá 
Umístění Jižní cíp Poustevníkovy rokle 
Datace  Kolem roku 1786 
Autorství Neznámé 
Signatura Nesignováno 
Donátor Jan Rudolf hrabě Černín z Chudenic 
Nápisy Nedochován, znám z německého přepisu. Na dřevěné desce vedle sarkofágu: 
„Wenn ich einst liege und schlafe im Frieden, so lass mein Andenken einihen 
stillen redlichen Herzen werth sein. Kein Fluch, keine Lästerung beschwere 
meine Grabe“ [Až jednou ulehnu a budu v klidu spát, nechť je má památka 
nějakému pokojnému, upřímnému srdci drahá. Žádná kletba a žádné 
hanobení ať neobtíží můj hrob.] 
Památková 
ochrana 
NKP, rejst. č. ÚSKP 261, objekt 1000154591_0037 
  
Literatura HUŠEK, Pavel, Zámecký park Krásný Dvůr, Ústí nad Labem 2006; 
 
JAHN, Jan Quirin, Gefühle bei Besuchung der Schönhofer Garten, Apollo, 
1797, roč. III, s. 173-190 a 193–222; 
 
ŠANTRŮČKOVÁ, Markéta et al., Park v Krásném Dvoře ve světle popisu  
W. G. Beckera z roku 1796, Zprávy památkové péče LXXXI, č. 4, 2021, s. 442-
451 
Prameny NPÚ GnŘ, sign. 2A8, 2A9, MACEK, Petr – ZÁHORKA, Jindřich – BERÁNKOVÁ, 
Lucie. Standardní stavebně-historický průzkum zámku a parku v Krásném 
Dvoře uloženo na viz zde i další seznam pramenů; 
 
NPÚ ÚOP v Ústí nad Labem, sign. 133/A, Zámecký park v Krásném Dvoře 
     Základem zámku je renesanční vila přestavovaná v letech 1720-1724 do podoby vrcholně 
barokního zámeckého areálu podle projektu Františka Maxmiliána Kaňky. Na přestavbu zámku 
navázala na konci 18. století nová koncepce přírodně krajinářského zámeckého parku, 
vzniklého přetvořením lesní bažantnice, lužních lesů a mírně zvlněné zemědělské krajiny. Jeho 
založení inicioval Jan Rudolf hrabě Černín z Chudenic (1757-1845) již v roce 1783, což z něj činí 
jeden z nejstarších anglických parků u nás. Do jeho podoby se vedle samotného objednavatele 
podepsal především černínský myslivec Jan Wachtl a zahradník Rudolf Födisch. Do pestrého  
a malebného terénu zdejší krajiny byly umístěny přírodní a stavební prvky, jakými je umělý 
vodopád, gotický templ, holandský statek, obelisk, čínský pavilon či Panův templ. Jižní část 
areálu má tvar úzkého protáhlého výběžku sledujícího tok bezejmenného potůčku vlévajícího 
46 
 
se do potoka Lesky, nově vytvořeného během založení parku. Tvar výběžku je dán okolním 
prudce se svažujícím terénem. Divokost a odlehlost této partie parku dala vzniknout jejímu 
označení – Poustevníkova rokle a v souladu s dobovými teoriemi zahradního umění tvořila 
žádoucí kontrast k prosvětleným a klidným partiím parku. Právě střídání nálad bylo jedním 
z hlavních principů nově komponovaných sentimentálních zahrad a přírodně krajinářských 
parků. Tohoto efektu si všiml mj. malíř a teoretik umění Jan Jakub Quirin Jahn (1739-1802), 
který zážitky ze své návštěvy krásnodvorského parku vylíčil v článku časopisu Apollo.  
     Návštěvník přicházející od zámku při cestě roklí nejprve narazil na poustevnu v podobě 
uměle vybudované jeskyně z roku 1785, v jejímž interiéru byl krb i nábytek. Rovněž zde se 
uplatňoval princip kontrastu mezi zdánlivě opuštěným a chátrajícím exteriérem a útulným 
interiérem. Z poustevny se návštěvníkovi nabízel výhled na dřevěný kostelík situovaný na horní 
hraně rokle. Následně návštěvník procházel podzemní, přibližně čtyřicet metrů dlouhou 
chodbou. Na samotném konci rokle pak došel k umělému skalnímu masivu, do něhož byla roku 
1786 vyhloubena hrobka. Klenutý, neosvětlený prostor, jehož interiérem protéká potůček, měl 
v návštěvníkovi vzbudit pocity tajemna. Mysteriózní atmosféru doplňuje mohutný kamenný 
sarkofág, dekorovaný reliéfy lvích hlav a sfingy symbolizující záhadnost. Sepulkrálně laděné 
završení cesty roklí mělo návštěvníky přivést na myšlenku své vlastní konečnosti. Tento pocit 
umocňovala dřevěná nápisová tabulka, umístěná původně u sarkofágu. Nejen o nápisu na ní se 
dozvídáme díky výše zmíněnému popisu J. J. Q. Jahna z roku 1797: „Stále do kopce, přes pahýly 
a stoupající pěšinu se tu v příkopu objevily různé kaluže nejčistší pramenité vody, která jako by 
tryskala z jeskyně ve výšce. Nemýlil jsem se. Když jsme vstoupili dovnitř, osvětlovala kovová 
lampa se dvěma stříškami klenbu na ní připevněný nápis: 'Až ulehnu a budu v klidu spát, ať je 
má vzpomínka hodna tichého upřímného srdce. Žádná kletba, žádné rouhání nesmí tížit můj 
hrob.' V pozadí stál prostý kamenný sarkofág staroegyptského tvaru, za nímž z rozsedliny hory 
pod hrobem kapala kaluž pomalu vlhnoucí vody jako slzy, které nařizovaly svaté mlčení. 
Překvapeně jsme se navzájem [pisatel a jeho průvodce] ujišťovali, že tento kousek 
krásnodvorské zahrady svou ušlechtilou prostotou přiměje všechny citlivé duše k zamyšlení  
v každé době.“38 
     Vedle Jahna přispěla literárním popisem krásnodvorského parku celá řada dalších autorů. 
Připomeňme zde alespoň Wilhelma Gottlieba Beckera, který v roce 1796 umístil více než 
třicetistránkový popis parku do populárního Taschenbuch für Gartenfreunde, který sám 
vydával. Námi sledovanou partii Poustevníkovy rokle popsal následovně: „Ve svahu přímo před 
námi vidíme ve skále velký otvor, z něhož vytéká potok. Škoda jen, že za suchého počasí natolik 
                                                          
38 JAHN 1797, s. 173-190, cit. s. 187-188 „Immer noch Berg an über stumpfe Stafeln und ansteigenden Fussweg 
waren hier im Graben verschiedene Tümpfe des klaresten Quellwassers angeschwelt, welches aus einer Höhle der 
hohen hervorzusiegern schien. Ich hatte mich nich geirrt. Als wir hier eintraten, beleuchtete eine mit zwei Dachten 
einfach hangende metallene Lampe das Gewölbe, und die dabei angebrachte Schrift: 'Wenn ich einst liege und 
schlafe im Frieden, so lass mein Andenken einihen stillen redlichen Herzen werth sein. Kein Fluch, keine Lästerung 
beschwere meine Grabe.' Im hintergrunde stand im altegiptischen Umriss ein einfachaer aus Stein gebauener 
Sarcophag, hinter welchem aus der Kluft des Berges ein Tumpf unter dem Grabmal, gleich Thränen, die heilige Stille 
gebieten, langsam-ächzendes Wassers tropfte. Ueberrascht, und versicherten einander: dass diess Stück des 
Schönhofer Gartens bei seiner edlen Einfalt alle empfindsame Seelen zu allen Zeiten zum nachdenken hinreissen 
werde.“ 
47 
 
zeslábne a zmenší se, že se záhy po vytrysknutí ztratí do země. Nad ním vede malá lávka 
z neopracovaného dřeva do skalní groty. Zavěšená antická lampa osvětluje kamenný římský 
náhrobek s drobnými reliéfy. Celek je natolik přesvědčivý, že evokuje pocit, že se nacházíme  
v římských katakombách. Pod náhrobkem, který má tvar podlouhlého na nohách vyzvednutého 
hranolu, vytéká pramen dotvářející charakteristickou náladu. Vlevo od vstupu stojí malá lavice, 
vedle níž se nachází funerální nápis (…). Toto místo je skutečně znamenité. Člověka se po vstupu 
do této hrobky zmocní opravdový záchvěv pokory, když z kamenné lavice pozoruje její interiér 
se sarkofágem. Úplná odloučenost, v níž se zde nachází, činí celek ještě vážnějším“.39 
     Vzájemné geografické vztahy mezi dosud existující fiktivní hrobkou a dnes již neexistující 
poustevnou a kostelíkem jsou dobře patrné z mapy stabilního katastru z roku 1843. 
Technický stav Díky umístění v interiéru je stav samotného sarkofágu dobrý. Na jeho povrchu 
jsou patrná menší mechanická poškození. Další stavební prvky Poustevníkovy 
rokle jsou značně poškozené (podzemní chodba), případně zcela zničené 
(dřevěný kostelík, poustevna). 
 
 
Umístění hrobky na Originální mapě stabilního katastru 1: 2 880 – Čechy z roku 1843 
                                                          
39 Český překlad podle ŠANTRŮČKOVÁ et al. 2021, s. 449 
48 
 
  
Vstup do hrobky     Interiér hrobky 
 
Výzdobné detaily sarkofágu – lví hlava a sfinga 
  
49 
 
Číslo ID 9 
Lokalita Kroměříž, okres Kroměříž, Zlínský kraj 
Název Kenotaf Jana Václava Josefa rytíře Frierenbergera 
Poloha Známá 
Umístění Původní: starý městský hřbitov v Kroměříži 
Současné: městský hřbitov v Kroměříži 
Datace  Po roce 1823 
Autorství Neznámé 
Signatura Nesignováno 
Donátor Vdova po rytíři Frierenbergerovi 
Nápisy Čelní strana pod reliéfním erbem: Hier ruht Wenzl Ritter v. Frirenberger / K: K. 
Artillerie Heneral Major. / Ritter des K: K: hohenmilitoer / Marien Theresien 
Ordens / dan des K: K: Russischen St. Annen Ordens / 1. Klasse. / der seine 
irdische Laufbahn den 11. Februar 823 / am Alter vom 64. Jahre vollendete. 
[Zde odpočívá Václav, rytíř z Frierenbergru, generálmajor c. k. dělostřelectva, 
nositel vojenského řádu Rytířského kříže Marie Terezie a ruského carského 
řádu Svaté Anny 1. třídy, který ukončil svou pozemskou kariéru dne 11. 02. 
1823 ve věku šedesáti čtyř let.] 
 
Pravá boční strana: Der Theresien Orden Schmuckte / diesen edlen Krieger 
Brust / durch seine Auszeichnungen der Schlacht / bei Austerlitz im Jahre 1805 
als Major / jener des Russischen St. Annen Ordens / 1. Klasse / aber im jahre 
1813 bei der Schlacht von Dresden / ale General Major [Řád Marie Terezie 
zdobil hruď tohoto šlechetného válečníka od r. 1805, kdy jím byl jako major 
vyznamenán za bitvu u Slavkova. Ruský řád Sv. Anny 1. stupně pak získal roku 
1813 za zásluhy v bitvě u Drážďan v hodnosti generálmajora.]  
 
Levá boční strana: Frömigkeit und wahre herzensgüte, / schmückte diesen 
tugendbefleissen Sterblichen / er war sehr wakerer Krieger: / treuergeben dem 
durchlauchtigsten Erzhause / dem er durch 47 Jahre mit immer 
ausfezeichneten / regen Eifer diente / ein guter Sohn, aufrichtiger Freund / und 
zärtlicher Gatte. [Tohoto ctnostmi oplývajícího smrtelníka zdobila zbožnost  
a nelíčená dobrota srdce. Byl z nejbdělejších válečníků věrně oddaný domu 
Nejjasnějšího arcivévody, kterému horlivě sloužil 47 let. Dobrý syn, upřímný 
přítel a milující manžel.] 
 
Zadní strana: Na věčnou vzpomínku věnuje tento prostý památník jeho 
hluboce zarmoucená manželka. Ó, křesťanský poutníku, zastav se, neboť 
vstupuješ na místo posledního odpočinku statečného bojovníka a pamatuj na 
něj v modlitbě. 
50 
 
Památková 
ochrana 
KP, rejst. č. ÚSKP 101308 
Literatura KOPECKÝ, František, O slavkovské bitvě – dopady a tradice, Brno 2009, s. 178–
183; 
 
SAMEK, Bohumil (ed.), Umělecké památky Moravy a Slezska II, J/N, Praha 
1999, s. 25040 
Restaurátorská 
dokumentace 
ŠUTERA, Radomír – BUDÍK, Jaroslav, Nové základy, očištění, zpevnění, 
domodelování chybějících částí, barevné retuše, hydrofobizace, 1997 
     Jan Václav Josef Frierenberger (1759-1823) vyrůstal v rodině majora, což jej samotného 
přivedlo na vojenskou dráhu. V pozici plukovníka a později generálmajora se účastnil řady bitev 
v rakousko-tureckých i napoleonských válkách. Za své zásluhy byl vyznamenán Vojenským 
řádem Marie Terezie, ruským řádem sv. Anny a byl mu udělen rytířský titul. Poté, co v roce 1820 
odešel z vojenské služby, pobýval v Kroměříži. Právě starý kroměřížský hřbitov se stal i místem 
jeho posledního odpočinku, označeném empirovým náhrobkem. Ten nechala zbudovat 
manželka zesnulého, o čemž nás informuje nápis na zadní straně podstavce. Další nápisy na 
podstavci sdělují kolemjdoucím nejdůležitější okolnosti vojenské kariéry zesnulého  
a s nimi spojené udělení řádů. 
     Neznámý autor zvolil pro náhrobek typickou empirovou formu v podobě jednoduchého 
hranolového podstavce, jehož čelní strana je zdobena reliéfně pojednaným erbem zesnulého, 
a na něm spočívajícího torza kanelovaného sloupu. O patku sloupu se jednou rukou opírá 
ženská postava plačky, oděné do zřasené antické tógy a závoje.  
     Sochařské dílo sloužilo jako náhrobek a bylo do roku 1936 umístěno na původním městském 
kroměřížském hřbitově, který se nacházel v místech dnešních Bezručových sadů. Na původní 
sepulkrální charakter prostředí dodnes odkazuje kamenný krucifix z poloviny 18. století (č. ÚSKP 
31737/7-6039). V roce 1911 byl dále od historického centra založen nový městský hřbitov, do 
něhož byly postupně přesunuty náhrobky ze starého hřbitova. Přesunem se po faktické stránce 
stal z náhrobku kenotaf.   
Technický stav Stav díla je dobrý. Lokální napadení mikrovegetací.  
                                                          
40 V textu je dílo mylně uvedeno jako pomník W. Fitzbergera. 
51 
 
 
Náhrobek na Císařském povinném otisku stabilního katastru 1: 2 880 - Morava a Slezsko 
z roku 1830 
 
Autor snímku Zdenka Pálková (20. 11. 209), převzato z MIS NPÚ 
  
52 
 
Číslo ID 10 
Lokalita Litomyšl, okres Svitavy, Pardubický kraj 
Název Pomník Františka de Paula hraběte Valdštejn-Vartenberk 
Poloha Známá 
Umístění Severní část zámeckého parku při ohradní zdi 
Datace  1808 
Autorství Neznámé 
Signatura Nesignováno 
Donátor Jiří Josef hrabě Valdštejn-Vartenberk  
Nápisy Přední strana podstavce: FRATER FRATRI. / Ao. MDCCCVIII. [Bratr bratrovi. / 
roku MDCCCVIII] 
 
Zadní strana podstavce: MEMORIAE / FRANCISCI DE PAVLA COMITIS  
A WALDSTEIN – WARTEMBERG PRAEFECTI ORD EQVEST S. IO/ANNIS AB. 
HIEROSOLYMA AC.SUBCENTURIONIS. SECVNDI IN LEGIONE LIN AVSTRIACA 
PEDES/TRI XXXIV. QVI ADOLESCENS PRI PRINCIPE ET PATRIA IN PRAELIO AD 
VRBEM ITALIAE / SALO IV NONAR AVG A MDCCXCVI FORTIS DIMICAVIT 
PERCVSSVS HIC LETHALI PLVM/BO HOSTIS IV NONAR SEPTEMB EIVSDEM 
INPERTERRITO ANIMO ANNO AETATIS / XIX SVPREMVM DIEM OBIIT CORPVS 
TVMVLO HAEREDITTARIO COMITVM DE TRACAGNI / IN AEDEM VRBE 
MANDATVM [Památce Františka de Paula hraběte z Valdštejn-Vartenberk 
představeného jezdeckého řádu sv. Jana Jeruzalémského a druhého 
poddůstojníka v rakouské pěší rotě 34, který dorostl pro vznešenost a vlast 
v bitvě u italského města devátého srpna roku 1796, statečně bojoval  
v tomto úderu, zde jej zastihlo smrtící olovo nepřítele v boji devátého září, 
tentýž nebojácný přítel 19. roku svého života nejvyššího dne skonal, tělo 
jeho pohřbeno na příkaz vévody z Tracagni v tomtéž městě] 
Památková 
ochrana 
Součást NKP rejst. č. 128 
Literatura RACKOVÁ, Eliška, Zámek Litomyšl, Malá kniha o velkém stavení, Litomyšl 
2021, s. 78 a 99; 
 
ŠTEFL, Lukáš, Historie a vývoj zámecké zahrady v Litomyšli, Zahrada – park – 
krajina XII, 2011, č. 1, s. 14–17 
Prameny SOA Praha, RA Thurn-Taxisů Loučeň, inv. č. 650, Sdělení Karla Thurn-Taxise  
o úmrtí 19letého Františka de Paula Valdštejna-Vartenberka v bitvě u Salo  
v Itálii, 1796; 
 
SOkA Svitavy se sídlem v Litomyšli, fond AML, regulovaný magistrát, inv. č. 
2497; 
53 
 
Regionální muzeum v Litomyšli (historická fotodokumentace) 
     Přírodně krajinářský park situovaný severně a východně od hlavní zámecké budovy byl 
založen v místech zasypaných středověkých obranných příkopů. Jeho předchůdkyní byla 
formální barokní zahrada. Na přelomu 18. a 19. století byla geometrizovaná barokní okrasná 
zahrada nahrazena dobově módnějším a volněji koncipovaným přírodně krajinářským parkem. 
Přírodní složka parku byla obohacena o menší stavební prvky, jakým byl chrámek, ptačí voliéra, 
grotta či umělý vodopád.41 V roce 1808 k těmto stavbičkám přibyl pomník Františka de Paula 
hraběte Valdštejn-Vartenberk (1776–1795), důstojníka císařské armády, který ve stejném roce 
zahynul v Itálii ve francouzských revolučních válkách v bitvě o lombardské Salò. Pomník nechal 
vybudovat tehdejší majitel litomyšlského panství a Františkův starší bratr Jiří Josef Valdštejn-
Vartenberk (1768–1825), c. k. komoří a  generálmajor. 
     Pískovcový pomník je situován v severním cípu zámeckého parku při ohradní zdi. Patrně pro 
tyto účely zde bylo uměle vytvořeno návrší, které sochařskému dílu dodává na monumentalitě. 
Na jednoduchém geometrizovaném soklu vyrůstajícím z kamenné zděné základny je osazen 
podélný hranolový podstavec nesoucí plintus se sochou ležícího lva. Lev v obecném měřítku 
odkazuje na aristokratický původ a hrdinskou smrt hraběte Františka, jeho postoj však 
nevyjadřuje bojovnost, nýbrž smutek nad ztrátou zesnulého bratra. Velmi podobný motiv  
i kompozici o necelých šedesát let později zvolil neznámý autor pomníku svobodného pána 
Krušiny ze Švamberka u Starého Rokytníku u Starého Rokytníka (ID 38) a sochař J. Lokvenc pro 
pomník padlým bitvy u České Skalice v dubenské oboře (ID 6). Intimní charakter pomníku 
doplňuje prostý nápis na čelní straně podstavce „Frater Fratri“ neboli „Bratr bratrovi“. 
Nezbytné údaje o životě a okolnostech smrti zesnulého jsou formou rozsáhlého sekaného 
nápisu umístěny na zadní straně podstavce.  
Technický stav Na soklu i soše lva je řada rytých grafiti. Grafiti se na soše objevovaly 
nejpozději ve 30. letech 20. století, což dokládá historická fotodokumentace. 
 
Pomník na Originální mapě stabilního katastru 1: 2 880 – Čechy, z roku 1839 
                                                          
41 RACKOVÁ 2021, s. 78 
54 
 
  
 
  
55 
 
Číslo ID 11 
Lokalita  Loučeň, okres Nymburk, Středočeský kraj 
Název Kenotaf Karla Aloise knížete Fürstenberga 
Poloha známá 
Umístění Les navazující na anglický park, severovýchodně od zámku, u studánky Boží 
Voda 
Datace  po roce 1799 
Autorství František Xaver Lederer (?) 
Signatura Nesignováno 
Donátor Marie Alžběta kněžna Fürstenbergová, rozená Thurn-Taxisová 
Nápisy Vpředu na podstavci: Meinem Karl / bey Stockach Fiel er am 25. März 1799 
[Mému Karlovi padlému na stockachském poli 25. března 1799] 
 
Vzadu na podstavci: Auf der blutgen Bahn der Ehre / Ward dir KARL ein frühes 
Grab. / Du, den ich als Seraph Ehre, / Blicke Trost auf mich herab! / Ohne dich 
sind meine Tage / Mir zur namenlosen Last, / Thränen hab ich nur und Klage, 
/ Bis auch mich der Tod umfasst, / Freudenvoll wird dann entweichen / meiner 
Seele Trauernacht / Und auch mir die Palme reichen / Dieser Engel, der dir 
lacht. [Na krvavé cestě cti byl Ti, Karle, dán čestný hrob. Ty, kterého ctím jako 
serafa, shlédni na mne s útěchou! Bez tebe jsou mi mé dny bezejmenným 
břemenem, mám teď jen slzy nářku, dokud mne smrt také neobejme, 
radostným slovem pak zmizí smutná noc mé duše a také mě podá palmovou 
ratolest, ten anděl, který se na tebe usmívá.] 
Památková 
ochrana 
chráněno, KP 38172/2-1860 
Literatura Gefühle der Erinnerung an den Heldentod des durchlauchtigen Fürsten Karl zu 
Fürstenberg, seiner k. k. Maj. Feldmerschallieutenant und Innhaber eines 
Regiment zu Fusz, &tc &tc: Er blieb in der Schlacht bey Stockach in Schwaben 
durch drey Kartäschenkugeln am 25. März 1799, Prag 1799; 
 
POCHE, Emanuel (ed.), Umělecké památky Čech II, K-O, Praha 1978, s. 213; 
 
RITTER VON RITTERSBERG, Johann, Carl Aloys Fürst von Fürstenberg, k. k. 
General-Feldmarschall-Lieutenant: Bioraphische Skizze, Prag 1829; 
 
TUMBÜLT, Georg, Karl Aloys Fürst zu Fürstenberg k. k. Feldmarschall-
Lieutenant 1760–1799: ein Gedenkblatt zur hundertjährigen Wiederkehr des 
Tages seines Heldentodes, Tübingen 1899; 
 
WURZBACH, Constantin von, Biographische Lexikon des Kaiserthums 
Oesterreich V, Wien 1859, s. 20; 
56 
 
Prameny Vojenský historický archiv, Generální velitelství Praha, karton 78, sign. Q10-
19, dar z milosti pro vdovu po feldmaschalleutenantovi z Fürstenberka, 1808 
Restaurátorská 
dokumentace 
POKORNÝ, Martin, Pomník knížete Karla Aloise Fürstenberka ve Svatojiřském 
lese v katastrálním území obce Loučeň. Náv...

Originál dokumentu:

digitální

Typ/druh dokumentu:

Typ dokumentu:	mapy a plány území
Druh dokumentu:	speciální mapa, plán území
Bližší specifikace:	tématická mapa s odborným obsahem

Jméno souboru:

G0695125.pdf

Formát souboru:

application/pdf

Autor záznamu:

Mikulcová Anežka

Popis dokumentu:

Výtvarně hodnotné kenotafy 18. a 19. století na území ČR. Specializovaná mapa s odborným obsahem - textová část. Výzkumná aktivita: Dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace na léta 2019-2023. Oblast XI. Tématické průzkumy památek. Dílčí cíl XI.1 Výzkumy specifických movitých a nemovitých výtvarných památek.

Název pracoviště:

generální ředitelství

Velikost dokumentu (v bytech):

29889276 B

Rozměry obrazového dokumentu:

Autor originálu:

Mikulcová Anežka;

Klíčová slova:

Výzkum a vývoj;

Uživ. klíčová slova:

sochařské dílo; 19. století; sepulkrální památka; kenotaf; mapa;

Datum vzniku:

16.06.2023

Licence:

Typ:	CC BY-NC-ND 4.0 - licence Creative Commons Uveďte původ-Neužívejte komerčně-Nezpracovávejte 4.0 Mezinárodní (https://creativecommons.org/licenses/by-nc-nd/4.0/deed.cs)
Držitel:	Národní památkový ústav

Vazby dokumentu na aplikace IISPP

Bližší specifikace

Odkaz

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 1140660

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000147927
Název	pomník z války 1866 - myslivec
Číslo ÚSKP	36092/6-1923
ID právního stavu	147927 Načítám data z navázané aplikace...

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 1256087

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000159608
Název	pomník z války 1866 - jehlanec jízdy
Číslo ÚSKP	47061/6-1922
ID právního stavu	159608 Načítám data z navázané aplikace...

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 12844515

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000150140
Název	pomník Karla Fürstenberka
Číslo ÚSKP	38172/2-1860
ID právního stavu	150140 Načítám data z navázané aplikace...

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 12867450

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000133253
Název	pomník rodiny Winklerovy
Číslo ÚSKP	22317/7-3477
ID právního stavu	133253 Načítám data z navázané aplikace...

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 12935490

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1062906721
Název	pomník
Číslo ÚSKP	101308
ID právního stavu	62906721 Načítám data z navázané aplikace...

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 12985535

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000131964
Název	pomník na hrobě z války r. 1866, mohyla setníka Kruchiny se spícím lvem
Číslo ÚSKP	21100/6-3673
ID právního stavu	131964 Načítám data z navázané aplikace...

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 13000420

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000001634_0006
Název	pomník J. Steplinga
Číslo ÚSKP	38162/1-7, 175
ID právního stavu	84044 Načítám data z navázané aplikace... , 150130 Načítám data z navázané aplikace...

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 13421217

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000159222_0034
Název	pomník Richarda van der Schotta
Číslo ÚSKP	243, 46700/2-1423
ID právního stavu	449208 Načítám data z navázané aplikace... , 159222 Načítám data z navázané aplikace...

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 13426996

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000144796
Název	pomník rakouských dělostřelců z války 1866
Číslo ÚSKP	33165/6-3675
ID právního stavu	144796 Načítám data z navázané aplikace...

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 14058321

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000154591_0039
Název	ermitáž - ermitář
Číslo ÚSKP	42412/5-1196, 261
ID právního stavu	449189 Načítám data z navázané aplikace... , 154591 Načítám data z navázané aplikace...

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 14069040

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000139903_0007
Název	náhrobek Antoinette Hartigové
Číslo ÚSKP	28586/5-2037
ID právního stavu	139903 Načítám data z navázané aplikace...

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 14482601

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000131953
Název	pomník Horymírova Šemíka
Číslo ÚSKP	21089/2-359
ID právního stavu	131953 Načítám data z navázané aplikace...

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 14855746

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1469133039
Název	pomník důlního neštěstí
Číslo ÚSKP	85122/7-870
ID právního stavu	469133039 Načítám data z navázané aplikace...

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 15140758

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000141531_0006
Název	zámecký park
Číslo ÚSKP	279, 30112/7-574
ID právního stavu	141531 Načítám data z navázané aplikace... , 449184 Načítám data z navázané aplikace...

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 15182419

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000145422
Název	pomník Tadeáše Haenka
Číslo ÚSKP	33759/5-66
ID právního stavu	145422 Načítám data z navázané aplikace...

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 15293916

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000147510_1503
Název	socha lva
Číslo ÚSKP	128, 9, 11786/6-4176
ID právního stavu	84129 Načítám data z navázané aplikace... , 147510 Načítám data z navázané aplikace... , 84030 Načítám data z navázané aplikace...

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 15354259

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000120788_0202
Název	památník generála Laudona
Číslo ÚSKP	11464/7-2457
ID právního stavu	120788 Načítám data z navázané aplikace...

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 15830758

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000137269_0006
Název	jiné sochařské dílo - socha sedící ženy s dítětem
Číslo ÚSKP	26114/7-6656
ID právního stavu	137269 Načítám data z navázané aplikace...

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 18065623

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000140764_0009
Název	pavilon se sochou
Číslo ÚSKP	29389/5-3746
ID právního stavu	140764 Načítám data z navázané aplikace...

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 18244788

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000129615_0022
Název	rybník Prádelský
Číslo ÚSKP	18885/3-2763, 309
ID právního stavu	129615 Načítám data z navázané aplikace... , 65415954 Načítám data z navázané aplikace...

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 2148781

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000136486
Název	pomník z války 1866 rakouskému c. k. pěšímu pluku č. 12
Číslo ÚSKP	25378/6-652
ID právního stavu	136486 Načítám data z navázané aplikace...

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 2170121

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000158586
Název	pomník rakouského 8. praporu polních myslivců
Číslo ÚSKP	46105/6-593
ID právního stavu	158586 Načítám data z navázané aplikace...

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 27038174

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000150733_0201
Název	mauzoleum rodu Hartigů
Číslo ÚSKP
ID právního stavu

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 27049833

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000150733_0202
Název	kenotaf Marie Terezie hraběnky z Hartigu
Číslo ÚSKP
ID právního stavu

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 27050266

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000150733_0203
Název	kenotaf Mariie Eleonory hraběnky z Colloredo-Waldsee
Číslo ÚSKP
ID právního stavu

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 27053763

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000149732_0401
Název	kenotaf císařovny Marie Terezie
Číslo ÚSKP
ID právního stavu

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 27053843

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000149732_0402
Název	mohyla Přemysla Oráče
Číslo ÚSKP
ID právního stavu

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 27053932

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000149732_0403
Název	soubor zaniklých kenotafů
Číslo ÚSKP
ID právního stavu

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 27054665

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000151651_1639
Název	kenotaf sv. Jana Nepomuckého
Číslo ÚSKP
ID právního stavu

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 27055493

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000152262_0010
Název	Pomník ze zahrady Kanálka
Číslo ÚSKP
ID právního stavu

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 27055913

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000139258_0018
Název	Trojice kenotafů rodu Mitrovských
Číslo ÚSKP
ID právního stavu

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 27055978

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000149719_7001
Název	Kenotaf hraběnky Hodicové
Číslo ÚSKP
ID právního stavu

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 27056046

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000149719_0101
Název	Dešťový pokoj
Číslo ÚSKP
ID právního stavu

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 27056275

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000122329_0065
Název	pomník Andrzeje knížete Poniatowského a Filipa hraběte Kinského
Číslo ÚSKP
ID právního stavu

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 27065633

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000149732_0404
Název	Römischův rodinný pomník
Číslo ÚSKP
ID právního stavu

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 27068445

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000159222_0096
Název	Pomník Christiana Caye Lorenze Hirschfelda
Číslo ÚSKP
ID právního stavu

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 27069101

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000159336_0501
Název	pomník Johanna Friedricha Ostein-Dalberga
Číslo ÚSKP	46807/3-1815, 250
ID právního stavu	159336 Načítám data z navázané aplikace... , 449207 Načítám data z navázané aplikace...

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 27107757

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	2000011433
Název	pomník z války 1866 - spící lev
Číslo ÚSKP
ID právního stavu

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 27518305

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000138321_0088
Název	kenotaf Františka Schröffela svobodného pána z Mannsberku
Číslo ÚSKP	222, 27097/7-4230
ID právního stavu	84147 Načítám data z navázané aplikace... , 138321 Načítám data z navázané aplikace...

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 2886310

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000125755_0002
Název	mramorový pomník
Číslo ÚSKP	15284/2-362
ID právního stavu	125755 Načítám data z navázané aplikace...

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 3050321

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000152262_0003
Název	obelisk
Číslo ÚSKP	40207/1-1304
ID právního stavu	152262 Načítám data z navázané aplikace...

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 3051661

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000001868_0123
Název	stéla votivní s reliéfem
Číslo ÚSKP	40321/1-1375
ID právního stavu	152380 Načítám data z navázané aplikace...

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 34546652

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000141013
Název	zámek s parkem
Číslo ÚSKP	29627/8-598
ID právního stavu	141013 Načítám data z navázané aplikace...

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 45594311

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000157132_0004
Název	pomník Marie Anny z Unwerthu
Číslo ÚSKP	20627/6-306, 44741/6-303
ID právního stavu	131468 Načítám data z navázané aplikace... , 157132 Načítám data z navázané aplikace...

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 7766735

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	1000138321_0085
Název	pylon
Číslo ÚSKP	222, 27097/7-4230
ID právního stavu	84147 Načítám data z navázané aplikace... , 138321 Načítám data z navázané aplikace...

Územní identifikace dokumentu

Územní rozsah:

objekt lokalizovaný

Definiční body

Def. bod

Název objektu

Část obce

Č. dom.

Ulice

Č. or.

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Def. bod: 2549556

Název objektu: památník důlní katastrofy

Část obce: Oslavany

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Oslavany

Obec: Oslavany

ORP: Ivančice

Okres: Brno-venkov

pomník důlního neštěstí (prvek 14855746)

Def. bod: 2458539

Název objektu: památník generála Laudona

Část obce: Veselí nad Moravou

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Veselí nad Moravou

Obec: Veselí nad Moravou

ORP: Veselí nad Moravou

Okres: Hodonín

památník generála Laudona (prvek 15354259)

Def. bod: 2558229

Název objektu: pomník Horymírova Šemíka

Část obce: Neumětely

Č. dom.:

Ulice: Příbramská

Č. or.:

Kat. území: Neumětely

Obec: Neumětely

ORP: Hořovice

Okres: Beroun

pomník Horymírova Šemíka (prvek 14482601)

Def. bod: 2459226

Název objektu:

Část obce: Rájec

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Rájec nad Svitavou

Obec: Rájec-Jestřebí

ORP: Blansko

Okres: Blansko

zámecký park (prvek 15140758)

Def. bod: 890836

Název objektu:

Část obce: Veselíčko

Č. dom.: č.p. 1

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Veselíčko u Lipníka nad Bečvou

Obec: Veselíčko

ORP: Lipník nad Bečvou

Okres: Přerov

zámek s parkem (prvek 34546652)

Def. bod: 2459109

Název objektu: pylon

Část obce: Pernštejn

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Pernštejn

Obec: Nedvědice

ORP: Tišnov

Okres: Brno-venkov

pylon (prvek 7766735)

Def. bod: 2550210

Název objektu: pomník

Část obce: Uherské Hradiště

Č. dom.:

Ulice: Smetanovy sady

Č. or.:

Kat. území: Uherské Hradiště

Obec: Uherské Hradiště

ORP: Uherské Hradiště

Okres: Uherské Hradiště

pomník rodiny Winklerovy (prvek 12867450)

Def. bod: 385694

Název objektu: zámek

Část obce: Dačice I

Č. dom.: č.p. 85

Ulice: Havlíčkovo nám.

Č. or.:

Kat. území: Dačice

Obec: Dačice

ORP: Dačice

Okres: Jindřichův Hradec

pomník Johanna Friedricha Oste… (prvek 27069101)

Def. bod: 866009

Název objektu:

Část obce: Slezské Rudoltice

Č. dom.: č.p. 1

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Městys Rudoltice

Obec: Slezské Rudoltice

ORP: Krnov

Okres: Bruntál

Dešťový pokoj (prvek 27056046)

Přírůstkové body

Přír. bod

Název objektu

Část obce

Č. dom.

Ulice

Č. or.

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Přír. bod: 10600

Název objektu: pomník rakouským dělostřelcům z války r. 1866

Část obce: Starý Rokytník

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Starý Rokytník

Obec: Trutnov

ORP: Trutnov

Okres: Trutnov

pomník rakouských dělostřelců … (prvek 13426996)

Přír. bod: 9841

Název objektu: pomník z války 1866 - myslivec

Část obce: Vysokov

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Vysokov

Obec: Vysokov

ORP: Náchod

Okres: Náchod

pomník z války 1866 - myslivec (prvek 1140660)

Přír. bod: 89116

Název objektu: zámecký park

Část obce: Paskov

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Paskov

Obec: Paskov

ORP: Frýdek-Místek

Okres: Frýdek-Místek

Trojice kenotafů rodu Mitrovsk… (prvek 27055913)

Přír. bod: 297111

Název objektu: pomník Lev

Část obce: Kleny

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Kleny

Obec: Provodov-Šonov

ORP: Nové Město nad Metují

Okres: Náchod

pomník z války 1866 - spící le… (prvek 27107757)

Přír. bod: 81018

Název objektu: park

Část obce: Mimoň III

Č. dom.:

Ulice: Vranovská

Č. or.:

Kat. území: Mimoň

Obec: Mimoň

ORP: Česká Lípa

Okres: Česká Lípa

kenotaf Marie Terezie hraběnky… (prvek 27049833)

Přír. bod: 316876

Název objektu: mauzoleum rodu Hartigů

Část obce: Mimoň III

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Mimoň

Obec: Mimoň

ORP: Česká Lípa

Okres: Česká Lípa

mauzoleum rodu Hartigů (prvek 27038174)

Přír. bod: 328864

Název objektu: torzo náhrobku - sedící žena s dítětem

Část obce: Plaveč

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Plaveč

Obec: Plaveč

ORP: Znojmo

Okres: Znojmo

jiné sochařské dílo - socha se… (prvek 15830758)

Přír. bod: 317239

Název objektu: mohyla Přemysla (Oráče)

Část obce: Labe

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Sněhov

Obec: Malá Skála

ORP: Turnov

Okres: Jablonec nad Nisou

mohyla Přemysla Oráče (prvek 27053843)

Přír. bod: 90137

Název objektu: rybník Prádelský

Část obce: Orlík nad Vltavou

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Orlík nad Vltavou

Obec: Orlík nad Vltavou

ORP: Písek

Okres: Písek

rybník Prádelský (prvek 18244788)

Přír. bod: 87421

Název objektu: zámecký park

Část obce: Veltrusy

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Veltrusy

Obec: Veltrusy

ORP: Kralupy nad Vltavou

Okres: Mělník

Pomník Christiana Caye Lorenze… (prvek 27068445)

Přír. bod: 116493

Název objektu: votivní stéla s reliéfem (Prachnerova)

Část obce: Smíchov

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Smíchov

Obec: Praha

ORP: Praha

Okres: Praha

stéla votivní s reliéfem (prvek 3051661)

Přír. bod: 27458

Název objektu: mramorový pomník

Část obce: Nižbor

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Nižbor

Obec: Nižbor

ORP: Beroun

Okres: Beroun

mramorový pomník (prvek 2886310)

Přír. bod: 22583

Název objektu: náhrobek Antoinette Hartigové

Část obce: Horní Beřkovice

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Horní Beřkovice

Obec: Horní Beřkovice

ORP: Roudnice nad Labem

Okres: Litoměřice

náhrobek Antoinette Hartigové (prvek 14069040)

Přír. bod: 31952

Název objektu: ermitáž

Část obce: Krásný Dvůr

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Krásný Dvůr

Obec: Krásný Dvůr

ORP: Podbořany

Okres: Louny

ermitáž - ermitář (prvek 14058321)

Přír. bod: 9814

Název objektu: pomník z války 1866 - jehlanec jízdy

Část obce: Vysokov

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Vysokov

Obec: Vysokov

ORP: Náchod

Okres: Náchod

pomník z války 1866 - jehlanec… (prvek 1256087)

Přír. bod: 22128

Název objektu: obelisk

Část obce: Vinohrady

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Vinohrady

Obec: Praha

ORP: Praha

Okres: Praha

obelisk (prvek 3050321)

Přír. bod: 1447

Název objektu: zámecký park

Část obce: Slezské Rudoltice

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Městys Rudoltice

Obec: Slezské Rudoltice

ORP: Krnov

Okres: Bruntál

Kenotaf hraběnky Hodicové (prvek 27055978)

Přír. bod: 341730

Název objektu: kenotaf Mariie Eleonory hraběnky z Colloredo-Walds

Část obce: Mimoň III

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Mimoň

Obec: Mimoň

ORP: Česká Lípa

Okres: Česká Lípa

kenotaf Mariie Eleonory hraběn… (prvek 27050266)

Přír. bod: 74418

Název objektu: vnější Pantheon - krajinářské romantické úpravy

Část obce: Labe

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Sněhov

Obec: Malá Skála

ORP: Turnov

Okres: Jablonec nad Nisou

soubor zaniklých kenotafů (prvek 27053932)

Přír. bod: 109746

Název objektu: památník Václava z Trirenbergera

Část obce: Kroměříž

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Kroměříž

Obec: Kroměříž

ORP: Kroměříž

Okres: Kroměříž

pomník (prvek 12935490)

Přír. bod: 104837

Název objektu: náhrobek hraběnky Anny z Unwerthu

Část obce: Pohled

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Pohled

Obec: Pohled

ORP: Havlíčkův Brod

Okres: Havlíčkův Brod

pomník Marie Anny z Unwerthu (prvek 45594311)

Přír. bod: 15710

Název objektu: pomník Haenkův

Část obce: Malá Skála

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Sněhov

Obec: Malá Skála

ORP: Turnov

Okres: Jablonec nad Nisou

pomník Tadeáše Haenka (prvek 15182419)

Přír. bod: 12331

Název objektu: pomník z války 1866 - tzv. Říman

Část obce: Máslojedy

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Máslojedy

Obec: Máslojedy

ORP: Hradec Králové

Okres: Hradec Králové

pomník z války 1866 rakouskému… (prvek 2148781)

Přír. bod: 341688

Název objektu: kenotaf sv. Jana Nepomuckého

Část obce: Hradčany

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Hradčany

Obec: Praha

ORP: Praha

Okres: Praha

kenotaf sv. Jana Nepomuckého (prvek 27054665)

Přír. bod: 17743

Název objektu: pomník Karla Fürstenberka

Část obce: Loučeň

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Loučeň

Obec: Loučeň

ORP: Nymburk

Okres: Nymburk

pomník Karla Fürstenberka (prvek 12844515)

Přír. bod: 24348

Název objektu: pavilon

Část obce: Jílové

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Jílové u Děčína

Obec: Jílové

ORP: Děčín

Okres: Děčín

pavilon se sochou (prvek 18065623)

Přír. bod: 127492

Název objektu: zámecká zahrada

Část obce: Chroustovice

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Chroustovice

Obec: Chroustovice

ORP: Chrudim

Okres: Chrudim

pomník Andrzeje knížete Poniat… (prvek 27056275)

Přír. bod: 296781

Název objektu: Riegrovy sady

Část obce: Vinohrady

Č. dom.:

Ulice: Vozová, Italská, Polská, Chopinova

Č. or.:

Kat. území: Vinohrady

Obec: Praha

ORP: Praha

Okres: Praha

Pomník ze zahrady Kanálka (prvek 27055493)

Přír. bod: 317220

Název objektu: kenotaf Marie Terezie

Část obce: Labe

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Sněhov

Obec: Malá Skála

ORP: Turnov

Okres: Jablonec nad Nisou

kenotaf císařovny Marie Terezi… (prvek 27053763)

Přír. bod: 71698

Název objektu: park

Část obce: Pernštejn

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Pernštejn

Obec: Nedvědice

ORP: Tišnov

Okres: Brno-venkov

kenotaf Františka Schröffela s… (prvek 27518305)

Přír. bod: 87745

Název objektu: Pomník J. Steplinga

Část obce: Staré Město

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Staré Město

Obec: Praha

ORP: Praha

Okres: Praha

pomník J. Steplinga (prvek 13000420)

Přír. bod: 12500

Název objektu: pomník rakouského 8.praporu polních myslivců

Část obce: Čistěves

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Čistěves

Obec: Čistěves

ORP: Hradec Králové

Okres: Hradec Králové

pomník rakouského 8. praporu p… (prvek 2170121)

Přír. bod: 87154

Název objektu: pomník Richarda van der Schotta

Část obce: Veltrusy

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Veltrusy

Obec: Veltrusy

ORP: Kralupy nad Vltavou

Okres: Mělník

pomník Richarda van der Schott… (prvek 13421217)

Přír. bod: 341691

Název objektu: Römischův rodinný pomník

Část obce: Malá Skála

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Sněhov

Obec: Malá Skála

ORP: Turnov

Okres: Jablonec nad Nisou

Römischův rodinný pomník (prvek 27065633)

Přír. bod: 9235

Název objektu: socha lva

Část obce: Záhradí

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Záhraď

Obec: Litomyšl

ORP: Litomyšl

Okres: Svitavy

socha lva (prvek 15293916)

Přír. bod: 10593

Název objektu: pomník se spícím lvem na hrobě z války r. 1866

Část obce: Starý Rokytník

Č. dom.:

Ulice:

Č. or.:

Kat. území: Starý Rokytník

Obec: Trutnov

ORP: Trutnov

Okres: Trutnov

pomník na hrobě z války r. 186… (prvek 12985535)

Lokality

Kód CZ

Název lokality

Reálný typ

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Kraj

Kód CZ: 2148

Název lokality: Čistěves

Reálný typ: ves

Kat. území: Čistěves

Obec: Čistěves

ORP: Hradec Králové

Okres: Hradec Králové

Kraj: Královéhradecký kraj

pomník rakouského 8. praporu p… (prvek 2170121)

Kód CZ: 2182

Název lokality: Dačice

Reálný typ: město

Kat. území: Dačice

Obec: Dačice

ORP: Dačice

Okres: Jindřichův Hradec

Kraj: Jihočeský kraj

pomník Johanna Friedricha Oste… (prvek 27069101)

Kód CZ: 4154

Název lokality: Horní Beřkovice

Reálný typ: ves

Kat. území: Horní Beřkovice

Obec: Horní Beřkovice

ORP: Roudnice nad Labem

Okres: Litoměřice

Kraj: Ústecký kraj

náhrobek Antoinette Hartigové (prvek 14069040)

Kód CZ: 4735

Název lokality: Hradčany

Reálný typ: býv. město (před r. 1850)

Kat. území: Hradčany

Obec: Praha

ORP: Praha

Okres: Praha

Kraj: Hlavní město Praha

kenotaf sv. Jana Nepomuckého (prvek 27054665)

Kód CZ: 5469

Název lokality: Chroustovice

Reálný typ: městys

Kat. území: Chroustovice

Obec: Chroustovice

ORP: Chrudim

Okres: Chrudim

Kraj: Pardubický kraj

pomník Andrzeje knížete Poniat… (prvek 27056275)

Kód CZ: 6027

Název lokality: Jílové

Reálný typ: město

Kat. území: Jílové u Děčína

Obec: Jílové

ORP: Děčín

Okres: Děčín

Kraj: Ústecký kraj

pavilon se sochou (prvek 18065623)

Kód CZ: 6606

Název lokality: Kleny

Reálný typ: ves

Kat. území: Kleny

Obec: Provodov-Šonov

ORP: Nové Město nad Metují

Okres: Náchod

Kraj: Královéhradecký kraj

pomník z války 1866 - spící le… (prvek 27107757)

Kód CZ: 7387

Název lokality: Krásný Dvůr

Reálný typ: ves

Kat. území: Krásný Dvůr

Obec: Krásný Dvůr

ORP: Podbořany

Okres: Louny

Kraj: Ústecký kraj

ermitáž - ermitář (prvek 14058321)

Kód CZ: 7468

Název lokality: Kroměříž

Reálný typ: město, býv. statutární

Kat. území: Kroměříž

Obec: Kroměříž

ORP: Kroměříž

Okres: Kroměříž

Kraj: Zlínský kraj

pomník (prvek 12935490)

Kód CZ: 7868

Název lokality: Labe

Reálný typ: ves

Kat. území: Sněhov

Obec: Malá Skála

ORP: Turnov

Okres: Jablonec nad Nisou

Kraj: Liberecký kraj

	soubor zaniklých kenotafů (prvek 27053932)
	kenotaf císařovny Marie Terezi… (prvek 27053763)
	mohyla Přemysla Oráče (prvek 27053843)

Kód CZ: 8610

Název lokality: Litomyšl

Reálný typ: město

Kat. území: Litomyšl

Obec: Litomyšl

ORP: Litomyšl

Okres: Svitavy

Kraj: Pardubický kraj

socha lva (prvek 15293916)

Kód CZ: 8708

Název lokality: Loučeň

Reálný typ: městys

Kat. území: Loučeň

Obec: Loučeň

ORP: Nymburk

Okres: Nymburk

Kraj: Středočeský kraj

pomník Karla Fürstenberka (prvek 12844515)

Kód CZ: 9037

Název lokality: Malá Skála

Reálný typ: ves

Kat. území: Sněhov

Obec: Malá Skála

ORP: Turnov

Okres: Jablonec nad Nisou

Kraj: Liberecký kraj

	Römischův rodinný pomník (prvek 27065633)
	pomník Tadeáše Haenka (prvek 15182419)

Kód CZ: 9325

Název lokality: Máslojedy

Reálný typ: ves

Kat. území: Máslojedy

Obec: Máslojedy

ORP: Hradec Králové

Okres: Hradec Králové

Kraj: Královéhradecký kraj

pomník z války 1866 rakouskému… (prvek 2148781)

Kód CZ: 31874

Název lokality: Městys Paskov

Reálný typ: býv. městys

Kat. území: Paskov

Obec: Paskov

ORP: Frýdek-Místek

Okres: Frýdek-Místek

Kraj: Moravskoslezský kraj

Trojice kenotafů rodu Mitrovsk… (prvek 27055913)

Kód CZ: 9453

Název lokality: Městys Rudoltice

Reálný typ: býv. městys torzální

Kat. území: Městys Rudoltice

Obec: Slezské Rudoltice

ORP: Krnov

Okres: Bruntál

Kraj: Moravskoslezský kraj

	Dešťový pokoj (prvek 27056046)
	Kenotaf hraběnky Hodicové (prvek 27055978)

Kód CZ: 9663

Název lokality: Mimoň

Reálný typ: město

Kat. území: Mimoň

Obec: Mimoň

ORP: Česká Lípa

Okres: Česká Lípa

Kraj: Liberecký kraj

	kenotaf Mariie Eleonory hraběn… (prvek 27050266)
	mauzoleum rodu Hartigů (prvek 27038174)
	kenotaf Marie Terezie hraběnky… (prvek 27049833)

Kód CZ: 10534

Název lokality: Neumětely

Reálný typ: ves

Kat. území: Neumětely

Obec: Neumětely

ORP: Hořovice

Okres: Beroun

Kraj: Středočeský kraj

pomník Horymírova Šemíka (prvek 14482601)

Kód CZ: 10587

Název lokality: Nižbor

Reálný typ: víska

Kat. území: Nižbor

Obec: Nižbor

ORP: Beroun

Okres: Beroun

Kraj: Středočeský kraj

mramorový pomník (prvek 2886310)

Kód CZ: 11529

Název lokality: Orlík nad Vltavou

Reálný typ: ves

Kat. území: Orlík nad Vltavou

Obec: Orlík nad Vltavou

ORP: Písek

Okres: Písek

Kraj: Jihočeský kraj

rybník Prádelský (prvek 18244788)

Kód CZ: 11583

Název lokality: Oslavany

Reálný typ: město

Kat. území: Oslavany

Obec: Oslavany

ORP: Ivančice

Okres: Brno-venkov

Kraj: Jihomoravský kraj

pomník důlního neštěstí (prvek 14855746)

Kód CZ: 25046

Název lokality: Pernštejn

Reálný typ: dvůr

Kat. území: Pernštejn

Obec: Nedvědice

ORP: Tišnov

Okres: Brno-venkov

Kraj: Jihomoravský kraj

	kenotaf Františka Schröffela s… (prvek 27518305)
	pylon (prvek 7766735)

Kód CZ: 12255

Název lokality: Plaveč

Reálný typ: ves

Kat. území: Plaveč

Obec: Plaveč

ORP: Znojmo

Okres: Znojmo

Kraj: Jihomoravský kraj

jiné sochařské dílo - socha se… (prvek 15830758)

Kód CZ: 12613

Název lokality: Pohled

Reálný typ: býv. městys

Kat. území: Pohled

Obec: Pohled

ORP: Havlíčkův Brod

Okres: Havlíčkův Brod

Kraj: Kraj Vysočina

pomník Marie Anny z Unwerthu (prvek 45594311)

Kód CZ: 13562

Název lokality: Rájec

Reálný typ: býv. městys

Kat. území: Rájec nad Svitavou

Obec: Rájec-Jestřebí

ORP: Blansko

Okres: Blansko

Kraj: Jihomoravský kraj

zámecký park (prvek 15140758)

Kód CZ: 14768

Název lokality: Smíchov

Reálný typ: býv. město

Kat. území: Smíchov

Obec: Praha

ORP: Praha

Okres: Praha

Kraj: Hlavní město Praha

stéla votivní s reliéfem (prvek 3051661)

Kód CZ: 15155

Název lokality: Staré Město

Reálný typ: býv. město (před r. 1850)

Kat. území: Staré Město

Obec: Praha

ORP: Praha

Okres: Praha

Kraj: Hlavní město Praha

pomník J. Steplinga (prvek 13000420)

Kód CZ: 15251

Název lokality: Starý Rokytník

Reálný typ: ves

Kat. území: Starý Rokytník

Obec: Trutnov

ORP: Trutnov

Okres: Trutnov

Kraj: Královéhradecký kraj

	pomník na hrobě z války r. 186… (prvek 12985535)
	pomník rakouských dělostřelců … (prvek 13426996)

Kód CZ: 16952

Název lokality: Uherské Hradiště

Reálný typ: město, býv. statutární

Kat. území: Uherské Hradiště

Obec: Uherské Hradiště

ORP: Uherské Hradiště

Okres: Uherské Hradiště

Kraj: Zlínský kraj

pomník rodiny Winklerovy (prvek 12867450)

Kód CZ: 17553

Název lokality: Veltrusy

Reálný typ: město

Kat. území: Veltrusy

Obec: Veltrusy

ORP: Kralupy nad Vltavou

Okres: Mělník

Kraj: Středočeský kraj

	pomník Richarda van der Schott… (prvek 13421217)
	Pomník Christiana Caye Lorenze… (prvek 27068445)

Kód CZ: 17642

Název lokality: Veselíčko

Reálný typ: ves

Kat. území: Veselíčko u Lipníka nad Bečvou

Obec: Veselíčko

ORP: Lipník nad Bečvou

Okres: Přerov

Kraj: Olomoucký kraj

zámek s parkem (prvek 34546652)

Kód CZ: 17635

Název lokality: Veselí nad Moravou

Reálný typ: město

Kat. území: Veselí nad Moravou

Obec: Veselí nad Moravou

ORP: Veselí nad Moravou

Okres: Hodonín

Kraj: Jihomoravský kraj

památník generála Laudona (prvek 15354259)

Kód CZ: 17823

Název lokality: Vinohrady

Reálný typ: býv. město

Kat. území: Vinohrady

Obec: Praha

ORP: Praha

Okres: Praha

Kraj: Hlavní město Praha

	obelisk (prvek 3050321)
	Pomník ze zahrady Kanálka (prvek 27055493)

Kód CZ: 18490

Název lokality: Vysokov

Reálný typ: ves

Kat. území: Vysokov

Obec: Vysokov

ORP: Náchod

Okres: Náchod

Kraj: Královéhradecký kraj

	pomník z války 1866 - jehlanec… (prvek 1256087)
	pomník z války 1866 - myslivec (prvek 1140660)

Kód CZ: 48876

Název lokality: Za Kovářskou Branou I

Reálný typ: díl čtvrtě

Kat. území: Kroměříž

Obec: Kroměříž

ORP: Kroměříž

Okres: Kroměříž

Kraj: Zlínský kraj

pomník (prvek 12935490)

Kód CZ: 48756

Název lokality: Záhradí I

Reálný typ: díl čtvrtě

Kat. území: Záhraď

Obec: Litomyšl

ORP: Litomyšl

Okres: Svitavy

Kraj: Pardubický kraj

socha lva (prvek 15293916)

Kód CZ: 30636

Název lokality: Loučeň I

Reálný typ: díl hist. osady

Kat. území: Loučeň

Obec: Loučeň

ORP: Nymburk

Okres: Nymburk

Kraj: Středočeský kraj

pomník Karla Fürstenberka (prvek 12844515)

Kód CZ: 2183

Název lokality: Dačice

Reálný typ: hl. městská čtvrť

Kat. území: Dačice

Obec: Dačice

ORP: Dačice

Okres: Jindřichův Hradec

Kraj: Jihočeský kraj

pomník Johanna Friedricha Oste… (prvek 27069101)

Kód CZ: 52328

Název lokality: Jílové

Reálný typ: hl. městská čtvrť (neúřední)

Kat. území: Jílové u Děčína

Obec: Jílové

ORP: Děčín

Okres: Děčín

Kraj: Ústecký kraj

pavilon se sochou (prvek 18065623)

Kód CZ: 61004

Název lokality: Kleny I

Reálný typ: díl hist. osady

Kat. území: Kleny

Obec: Provodov-Šonov

ORP: Nové Město nad Metují

Okres: Náchod

Kraj: Královéhradecký kraj

pomník z války 1866 - spící le… (prvek 27107757)

Kód CZ: 9666

Název lokality: Mimoň III

Reálný typ: hl. městská čtvrť

Kat. území: Mimoň

Obec: Mimoň

ORP: Česká Lípa

Okres: Česká Lípa

Kraj: Liberecký kraj

	mauzoleum rodu Hartigů (prvek 27038174)
	kenotaf Marie Terezie hraběnky… (prvek 27049833)
	kenotaf Mariie Eleonory hraběn… (prvek 27050266)

Kód CZ: 55555

Název lokality: Pražský Hrad

Reálný typ: býv. městská čtvrť zámecká

Kat. území: Hradčany

Obec: Praha

ORP: Praha

Okres: Praha

Kraj: Hlavní město Praha

kenotaf sv. Jana Nepomuckého (prvek 27054665)

Kód CZ: 56443

Název lokality: Vinohrady (2)

Reálný typ: dílec hist. osady

Kat. území: Vinohrady

Obec: Praha

ORP: Praha

Okres: Praha

Kraj: Hlavní město Praha

	Pomník ze zahrady Kanálka (prvek 27055493)
	obelisk (prvek 3050321)

Kód CZ: 48778

Název lokality: Smíchov I

Reálný typ: retrodíl hist. osady

Kat. území: Smíchov

Obec: Praha

ORP: Praha

Okres: Praha

Kraj: Hlavní město Praha

stéla votivní s reliéfem (prvek 3051661)

Kód CZ: 48858

Název lokality: Nové Město I

Reálný typ: díl čtvrtě

Kat. území: Uherské Hradiště

Obec: Uherské Hradiště

ORP: Uherské Hradiště

Okres: Uherské Hradiště

Kraj: Zlínský kraj

pomník rodiny Winklerovy (prvek 12867450)

Kód CZ: 26948

Název lokality: Veselí

Reálný typ: býv. hl. městská čtvrť

Kat. území: Veselí nad Moravou

Obec: Veselí nad Moravou

ORP: Veselí nad Moravou

Okres: Hodonín

Kraj: Jihomoravský kraj

památník generála Laudona (prvek 15354259)

Historické regiony

Kód RS

Název hist. regionu

Kód RS: 226

Název hist. regionu: Náchod

	pomník z války 1866 - jehlanec… (prvek 1256087)
	pomník z války 1866 - myslivec (prvek 1140660)

Kód RS: 235

Název hist. regionu: Mimoň

	mauzoleum rodu Hartigů (prvek 27038174)
	kenotaf Marie Terezie hraběnky… (prvek 27049833)
	kenotaf Mariie Eleonory hraběn… (prvek 27050266)

Kód RS: 168

Název hist. regionu: Turnov

	mohyla Přemysla Oráče (prvek 27053843)
	kenotaf císařovny Marie Terezi… (prvek 27053763)
	soubor zaniklých kenotafů (prvek 27053932)

Kód RS: 18

Název hist. regionu: Děčín

pavilon se sochou (prvek 18065623)

Kód RS: 371

Název hist. regionu: Praha

	kenotaf sv. Jana Nepomuckého (prvek 27054665)
	stéla votivní s reliéfem (prvek 3051661)
	Pomník ze zahrady Kanálka (prvek 27055493)
	pomník J. Steplinga (prvek 13000420)
	obelisk (prvek 3050321)