Zavřít ( + - )

Metainformační systém NPÚ

Detail dokumentu

Tisk

Náhled:

1 2

Textový obsah:

SKLÁŘSTVÍ VE STŘEDNÍCH ČECHÁCH
Území středních Čech většinou nebývá považováno za region, pro který je ty-
pická historická tradice sklářské výroby. S historickým sklářstvím se totiž běžně 
pojí představa hornaté krajiny s hlubokými lesy a dostatkem palivového dřeva, 
nezbytného pro sklárny předindustriálního období. V této souvislosti si předsta-
víme spíše horské a podhorské oblasti Krušných hor, Krkonoš, Šumavy nebo 
Novohradských hor, v nichž přetrvávala kontinuita sklářské výroby od jejích stře-
dověkých počátků, kdy na české území pronikaly komunity sklářů z přilehlých 
oblastí Německa. V pozdějších obdobích se však sklářská výroba postupně 
rozšířila i do dalších oblastí Čech, bohatých na lesy, a v období baroka sklárny 
běžně vznikaly i v lesnatých částech vnitrozemí. 
Ve středních Čechách byla souvisleji zalesněná území spojená s členitými geo-
morfologickými prvky, jako jsou Brdy a Křivoklátská vrchovina, nebo širší území 
kolem středního toku řeky Sázavy na styku Středočeské pahorkatiny a Čes-
komoravské vrchoviny. Právě v tomto prostředí se v období po hospodářském 
úpadku třicetileté války projevuje merkantilistický přístup držitelů statků ve sna-
ze o hospodářské využití majetků, která mimo jiné vedla k zakládání skláren jak 
na území starých hvozdů, tak v ne zcela zalesněné krajině. Sklárny přinášely 
profit relativně rychle, vyžadovaly poměrně nízkou počáteční investici a byl to 
také způsob, jak s poměrně rychlou návratností využít válkou zpustlé, původně 
zemědělsky obdělávané, ale už dávno vzrostlým lesem porostlé území. 
www.npu.cz
Zachovalé historické stavební objekty skláren, ale i archeologické lokality zaniklých sklářských areálů, jsou nositeli nezpochybnitel-
ných památkových hodnot a představují významnou složku kulturního dědictví. I když z těch středočeských v současnosti téměř 
žádné nepodléhají památkové ochraně,1 představují významný předmět zájmu památkové péče. Z toho důvodu Národní památkový 
ústav (Generální ředitelství a Územní odborné pracoviště středních Čech) od r. 2018 provádí komplexní mapování a dokumentaci 
památek sklářské výroby na území středních Čech.2
Základní literatura:
Adler, J. 1974: Vliv skláren na přeměnu krajiny ve středních a jihovýchodních Čechách. Historická geografie 12, 119–152.
Drahotová, O. a kol. 2005: Historie sklářské výroby v českých zemích. Díl 1. Od počátků do konce 19. století.  Praha: Academia.
Kirsch, R. a kol. 2003: Historie sklářské výroby v českých zemích. 2. díl/1. svazek. Od konce 19. století do devadesátých let 20. století. Praha: Academia. 
Kirsch, R. a kol. 2003: Historie sklářské výroby v českých zemích. 2. díl/2. svazek. Od konce 19. století do devadesátých let 20. století. Praha: Academia. 
Mareš, F. 1893 : České sklo: příspěvky k dějinám jeho až do konce XVIII. století. Se zvláštním ohledem na jižní Čechy. Praha: Nákladem České aka-
demie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění.
Související výstupy:
Čáni, Ján: Sklárny středních Čech, specializovaná mapa s odborným obsahem. Národní památkový ústav, Praha 2020, dostupné online na 
https://npu.maps.arcgis.com/home/index.html.
Tichá, Jana: „Kopalova“ sklárna v Mnichově Hradišti. Růst a pád české továrny „na všechny druhy surovin potřebných pro sklářský 
průmysl jablonecký“. Zprávy památkové péče 80, 2020, č. 1, s. 89–101.
Výřez z Müllerovy mapy Čech (1716–1720) s polohami skláren v Ostředku a Ostašově, zaznačenými charakteristickým symbo-
lem skleničky
Zobrazení nové sklárny v Zadních hutích pod Třemšínem na plánu sklář-
ské osady a hutního okrsku z r. 1744. Národní archiv Praha, fond Arcibis-
kupský archiv, Štumpfův urbář, B 178, str. 130, připojená mapa pozemků 
náležejících k huti
Kromě ojedinělých případů skláren v jižních Brdech a na Křivoklátsku, vycházejí-
cích z renesančních tradic, však byly sklárny na území středních Čech výjimečným 
jevem až do počátku 18. století. Tehdy se v některých středočeských oblastech 
naplno projevuje podnikatelská obratnost příslušníků sklářských rodů působících 
tehdy v tradičních regionech sklářské výroby. Zástupci těchto rodin přicházejí do 
českého vnitrozemí se záměrem zakládat sklárny už koncem 17. století. Zásluhou 
těchto sklářských mistrů, mezi nimiž vynikli zejména členové rodin Eisnerů, Adlerů 
a Gattermayerů, se rozvíjí především oblast Posázaví, kde pracovala v průběhu 
18. století postupně téměř dvacítka sklářských hutí. Další sklárny vznikaly v Brdech, 
na Benešovsku a na hranici s regionem Vysočiny, kde se od pozdního středo-
věku rozvíjela silná sklářská enkláva. S příchodem industrializace, díky změnám 
společensko-hospodářských poměrů a rozvoji dopravních možností začaly sklárny 
vznikat i v lokalitách dříve pro sklářskou výrobu netypických. Tak byly ve druhé po-
lovině 19. století založeny sklárny v Poděbradech, v Praze na Zlíchově, v Příbrami 
nebo ve 20. století sklárny v Nižboru, Mnichově Hradišti a Praze-Hostivaři. 
Samostatnou a pro hospodářské dějiny Českých zemí velice významnou kapitolou 
středočeského sklářství jsou sklárny vytápěné uhlím. První pokusy s touto techno-
logií byly prováděny již v 60. letech 18. století v pro tento účel zbudované sklárně 
v Hořovicích. První stabilně pracující sklárny na uhelný otop pak vznikly počátkem 
19. století v Trněném Újezdu u Zákolan, v Otvovicích a v Lužné u Rakovníka, při-
čemž otvovická sklárna pracovala až do počátku 21. století. 
Sklárna Otvovice, uliční fronta, pohled od jihu přes 
jižní bránu do areálu na západní fasádu hutní haly. 
Foto: E. Volfová 2019Pražské sklárny v Hostivaři, a.s. Plán pro stavbu nové pánvové pece, vý-
řez. Autor plánu: Ing. František Stárek, 1925. Archiv hl. mesta Prahy, fond 
Magistrát hlavního města Prahy I. 1784–1949, Stavební úřad hlavního 
města Prahy 1883–1949
1 Kulturními památkami jsou jenom Schürerovská sklárna v Brou-
mech (rejstř. č. ÚSKP 15589/2-3339) a Sklářská huť František, 
původně část skláren Kavalier v Sázavě (rejstř. č. ÚSKP 103893), 
areál sklárny v Poděbradech leží v území památkové zóny Podě-
brady (rejstř. č. ÚSKP 2125).
2 Odborná činnost je prováděna v rámci dílčího cíle „Sklářství 
středních Čech“, výzkumného úkolu „Industriální dědictví – oboro-
vé průzkumy – sklářství“, financovaného z institucionální podpory 
Ministerstva kultury ČR na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkum-
né organizace (DKRVO).
Seznam středočeských skláren s vyznačením jejich polohy. Sklárny jsou označeny názvem katastrálního území, ve kterém leží, v závorce je uveden historický název a doba činnosti
Z většiny starších skláren na území středních Čech se do současnosti zachova-
ly už jenom archeologizované relikty, v některých případech ojedinělé objekty 
původních sklářských osad. Z nejmladších skláren, založených v industriálním 
období, se však do současnosti dochovaly rozsáhlé areály, reprezentující jedi-
nečnou industriální architekturu od 2. poloviny 19. století, a to i v případě, že 
sklářská výroba v nich již zanikla. Do současnosti se však sklářská produkce 
zachovala v tomto regionu jenom ve třech podnicích – jsou to Sklárny Bohemia 
v Poděbradech, Sklárny Rückl v Nižboru a Sklárny Kavalier v Sázavě.
1 – Nové Mitrovice
2 – Míšov
3 – Voltuš (Zadní Hutě, nová sklárna, 1744–1760)
4 – Hutě pod Třemšínem (Zadní Hutě, 17. stol. –1744)
5 – Obecnice (Dobříšská huť, 1749–1783)
6 – Příbram (Hartmannova sklárna 1867–1931)
7 – Hořovice (60.–70. léta 18. stol.)
8 – Broumy (Schürerovská huť, 1600–1743)
9 – Lužná u Rakovníka (U Boží prozřetelnosti, 1810–1845)
10 – Nižbor (Sklárny Rückl, 1903– )
11 – Otvovice (Huť Dubodol, 1805 – cca 2000)
12 – Trněný Újezd u Zákolan (Huť Marienheim, 1802–1818)
13 – Praha-Smíchov (Sklárny Inwald, 1878–1935)
14 – Praha-Hostivař (Pražské sklárny, 1918–1930)
15 – Kuřívody 1 (Štrassdorfská huť 1, cca 1725 – cca 1775)
16 – Kuřívody 2 (Štrassdorfská huť 2, cca 1775 – cca 1800)
17 – Mnichovo Hradiště (Kopalova sklárna, 1920 – cca 1950)
18 – Poděbrady (Sklárny Bohemia, 1876– )
19 – Hutě – Jinošice (cca polovina 18. stol.)
20 – Nová Ves (1712 – cca 1730)
21 – Vlkovec (Sklárna Růženín,  1855–1993)
22 – Ostředek (1715–1719, 1829–1891)
23 – Xaverov (Choratická huť, 1728–1746)
24 – Sázava I (Huť sv. Prokop, 1837 – cca 1915)
25 – Sázava II. (Huť František, 1884 – cca 2005)
26 – Sázava III. (Huť Josef, 1902 – cca 1950)
27 – Sázava IV. (Huť Vladimír, 1922 – cca 1965)
28 – Sázava V. (Sklárny Kavalier, nová huť, 1946– )
29 – Radvanice nad Sázavou (Sklárna Nechyba, 1708 – cca 1715)
30 – Drahňovice (Sklárna Poříčko, cca 1735–1758)
31 – Měchnov (Sklárna Brtnice, 1839–1850)
32 – Podveky (1731–1747)
33 – Staňkovice u Uhlířských Janovic (Ostašov 1715–1726)
34 – Staré Nespeřice I. (Stará huť 1 a 2, cca 1675–1731, 1770–1841)
35 – Staré Nespeřice II. (Stará huť 3, 1856–1876)
36 – Staré Nespeřice III. (Boštická huť, 1708 – cca 1718)
37 – Kněž u Čestína (Huť Marienthal, 1731–1745)
38 – Čestín (Huť Morány, 1707–1747, 1838 – cca 1890)
39 – Krasoňovice (Zbraslavická huť 1 a 2, 1715–1725, 1785–1806)
40 – Zbraslavice (Sklárna Chotěměřice, 1777–1798, 1835 – cca 1865)
41 – Ostrov u Bohdanče I. (Staré hutě, 1779 – cca 1815)
42 – Ostrov u Bohdanče II. (cca 1815 – cca 1875)
43 – Bělá u Jedlé (Sklárna Tasice, 1796–2002)
44 – Chlum u Zbýšova (Sklárna Nová Chraňbože, 1771–1871)
45 – Nakvasovice (Sklárna Palčice, 1796–1855)
46 – Čáslavsko (Sklárna Jelenov, 1722–1737)
47 – Horní Lhota (Sklárna Štattenbrunn, 1710–1736)
48 – Velká Ves (Stará huť, cca 1735–1754)
49 – Slavětín u Načeradce ( 1717 – cca 1738, 1797–1785)
Autor: Ján Čáni, spoluřešitelé: Eva Volfová, Jana Tichá
NPÚ, GnŘ, Praha 2020
0,
5 
   
   
 1
   
   
   
 1
,5
   
   
 2
 m
ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM SKLÁREN VE STŘEDNÍCH ČECHÁCH
Z areálů většiny skláren, které kdy existovaly na území střed-
ních Čech, se do současné doby nezachovaly žádné stavební 
objekty. Až na několik výjimek jsou jedinými památkami na 
sklárny předindustriální doby archeologické lokality s relikty 
jejich zaniklých neboli archeologizovaných areálů.
Pro historiografii nejsou sklárny středních Čech neznámým 
tématem. Již od poloviny 20. století badatelé v oboru hos-
podářských dějin zpracovávali dostupné písemné prameny, 
takže ke středočeskému sklářství bylo publikováno několik 
desítek článků v odborných periodikách. Pro velkou většinu 
skláren jsou tak dostupné přinejmenším základní informace 
o době provozu nebo o jejich provozovatelích. Mezi jinými 
se historii skláren sledovaného území široce věnoval badatel 
v oboru sklářských dějin J. Adler, několik zásadních článků 
publikoval sklářský historik B. Štiess, ale významně přispěli 
též regionální vlastivědní pracovníci, jako J. Tywoniak nebo 
O. Wlasák. 
Naproti tomu – archeologie jako obor se dotkla problemati-
ky zaniklých středočeských skláren doposud jen velice okra-
jově. Základní rekognoskaci některých brdských skláren se 
věnoval významný amatérský archeolog J. Fröhlich a také 
sklářský badatel M. Gelnar. Ojedinělou archeologickou terén-
ní akci představuje záchranný výzkum Archeologického ústa-
vu ČSAV v Praze pod vedením J. Žegklitze, jenž byl v letech 
1988–1989 proveden na poloze zaniklé renesanční sklárny 
v Broumech. Odkrytá archeologická situace, související se 
zaniklou sklárnou v Xaverově, byla dokumentována J. Berna-
tem z Ústavu archeologické památkové péče Středních Čech, 
který prováděl také záchranný archeologický výzkum na po-
loze zaniklé sázavské sklárny, svatoprokopské huti, v r. 2020. 
Na jihovýchodní okraj sledovaného území v posledních letech 
zasahuje i průzkumná činnost pacovských badatelů, archeo-
loga P. Duffka a muzejního pracovníka V. Simoty.
Naprostá většina skláren ve středních Čechách však dopo-
sud zůstává mimo pozornost odborného archeologického 
prostředí. Proto Národní památkový ústav (Generální ředitel-
ství a Územní odborné pracoviště středních Čech), v rámci 
odborného projektu zaměřeného na komplexní mapování 
a dokumentaci památek sklářské výroby na území středních 
Čech provádí plošný archeologický terénní průzkum lokalit 
středočeských skláren.  Tato činnost je zaměřena především 
na základní identifikaci a lokalizaci archeologizovaných sklář-
ských areálů. V rámci terénních aktivit tak byla prováděna 
základní terénní rekognoskace spolu s povrchovým sběrem 
vzorků archeologického materiálu, dále fotografická a měřic-
ká dokumentace v terénu zachycených archeologických re-
liktů a situací. K jednotlivým areálům byla také analyzována 
data digitálního modelu reliéfu  pro lepší vyhodnocení terén-
ní situace a pro získání podrobných prostorových informací. 
Pro přípravu terénního průzkumu byly analyzovány i historic-
ké mapové a plánové podklady, které sloužily nejenom k ur-
čení lokalizace některých skláren, ale umožnily též poznání 
jejich prostorové dispozice a objektové skladby. V průběhu 
průzkumu prozatím proběhla rekognoskace více než 30 lo-
kalit zaniklých sklářských areálů, v nichž bylo zjištěno a do-
kumentováno mnoho archeologických situací a objektů. Od 
povrchových nálezů zlomků sklářského výrobního odpadu, 
přes odpadní výrobní haldy, relikty zaniklých objektů vodní-
ho hospodářství a základové terasy zaniklých staveb až po 
relikty stavebních konstrukcí výrobních objektů.
Syntézu získaných informací představuje specializovaná 
mapa s odborným obsahem „Sklárny středních Čech“, která 
je dostupná v internetové galerii mapových projektů Národ-
ního památkového ústavu https://npu.maps.arcgis.com/.
Výběr související literatury:
Adler, J. 1969: Skelné hutě na Zbraslavicku. Středočeský sborník 
historický 4, 229–235.
Adler, J. 1974/1975: Sklárny na Příbramsku. Vlastivědný sborník 
Podbrdska VIII–IX, 111–116.
Bernat, J. – Štědra, M. 2007: Stopy novověké sklářské výroby v Xa-
verově (okr. Benešov). Archeologie ve středních Čechách 11/2, 
657–670.
Fröhlich, J. 1998: K lokalizaci a výrobnímu sortimentu rožmitálských 
skláren. Podbrdsko 5, 196–198.
Gelnar, M. 2012: Nálezy hmotných pramenů z lokality zaniklé sklár-
ny v Míšově na panství Spálené Poříčí. Podbrdsko XIX, 250–259.
Štiess, B. 1961: Rožmitálské sklářství. Jihočeský sborník historický 
1–2, 77–80.
Tywoniak, J. 1966: Zaniklá sklárna v Poříčku u Českého Šternberka. 
Sborník vlastivědných prací z Podblanicka 7, 266–269.
Wlasák, O. 1998: Sklářství v Posázaví v 18. a 19. století. In: Sázavsko. 
Historie, tradice, současnost. Městský úřad Sázava. Sázava, 49–78.
Žegklitz, J. 2007: Renaissance Glassworks in Broumy. In: Žegklitz, J. ed.: 
Studies in Postmedieval Archaeology 2, Praha: Archaia Praha, o.p.s.
1 Průzkum je prováděn ve spolupráci s Muzeem Vysočiny Havlíčkův 
Brod v rámci dlouhodobého projektu „Sklářství na Vysočině“.
2 Terénní průzkum archeologických lokalit skláren ve středních Če-
chách započal již dříve jako součást projektu archeologického průzku-
mu a dokumentace zaniklých skláren vybraných částí České republiky, 
realizovaného v rámci výzkumného cíle „Archeologie“, financovaného 
v letech 2014–2017 z institucionální podpory Ministerstva kultury ČR 
na dlouhodobý koncepční rozvoj vědecko-výzkumné organizace.
3 Data DMR 5g byla poskytnuta Českým úřadem zeměměřickým a ka-
tastrálním.
www.npu.cz
Fragment hutně tvarované 
nožky sklenice z křišťálového 
skla se zataveným červeným 
vláknem. Zaniklá sklárna 
na lokalitě Skelná huť, k. ú. 
Obecnice (Dobříšská huť), 
v provozu 1749–1783. Foto: 
J. Čáni, 2020
Zlomek modrého skla, 
zmetek vinutého korálku 
z čirého skla s vmísenou 
nečistotou a odstřižek 
z čirého skla, pravděpo-
dobně z výroby tabulové-
ho skla. Zaniklá sklárna 
Boštice, k. ú. Staré Ne-
speřice, v provozu 1708 
až konec 20. let. 18. sto-
letí. Foto: J. Čáni, 2020
Zlomek okrajové části sklář-
ské pánve s výraznými ko-
rozními rýhami, vzniklými 
působením tzv. hladinové 
koroze. Zaniklá sklárna 
Ostředek, pravděpodobně 
1. období provozu v letech 
1715–1719. Foto: J. Čáni, 
2020
Výřez z historické mapy z r. 1760, zobrazující polohu zrušené sklářské huti na k. ú. Ji-
nošice, označené jako Alte glaaß hütten. Mapa panství Líšno, autor: J. A. Kolbe, uloženo 
v SOA Praha, fond Velkostatek Tloskov, sbírka map a plánů, sign. 2
Zlomky sklářských pánví a užitkové keramiky ve vý- 
vratu na poloze zaniklé sklárny Ostašov, k. ú. Staň-
kovice u Uhlířských Janovic, v provozu v letech 
1715–1726. Foto: J. Pařez, 2018
Keramické sklářské formy na láhve různé velikosti, 
nalezené v Chotěměřicích, k. ú. Zbraslavice, při sta-
vebních úpravách pod podlahou domu č. p. 11, jenž 
se zjevně nachází v místě zaniklé sklárny. Vzhle-
dem k charakteru forem jde o 2. období provozu 
chotěměřické sklárny ve 30. až 60. letech 19. sto-
letí. Foto: J. Čáni, 2019
Výřez z historické mapy z r. 1790, na níž jsou charakteristickým symbolem skleničky zaznačené sklárny 
Chotěměřice, Krasoňovice a Ostrov u Bohdanče. Mapa diecéze královohradecké, autoři: Jan Antonín Ve-
nuto, Kilián Ponheimer. Hradecká diecéze. In: Virtualní mapová sbírka Chartae-Antiquae.cz [online]. Zdiby: 
Výzkumný ústav geodetický, topografický a kartografický, v.v.i. [cit. 2020-12-14]. Dostupné z: http://char-
tae-antiquae.cz/cs/maps/79612
Digitální model terénu se v současnosti zalesněnou lokalitou zaniklé sklárny Krasoňovice, 
činné v letech 1715–1725 a 1785–1806. Na lokalitě se zřetelně rýsuje terénní terasa (hně-
dý polygon) s bohatým výskytem sklářského výrobního odpadu na její jižní hraně (žlutý 
polygon). Terasa pravděpodobně indikuje polohu hutní haly. Červené linie vyznačují hrani-
ce lučních a polních parcel, vektorizované z georeferencovaného císařského otisku mapy 
stabilního katastru z r. 1838. Zdrojová data © ČÚZK a © ÚAZK. Zpracoval J. Čáni, 2020
Digitální model terénu polohy Skelná Huť, k. ú. Obecnice s relikty zaniklé Dobříšské huti (1749–1783). Na 
lokalitě jsou indikované plochy s nálezy výrobního odpadu (růžové polygony) a trasa původního vodního 
náhonu (zelená linie). Červenou linkou jsou vyznačeny prvky vektorizované z georeferencovaného císař-
ského otisku mapy stabilního katastru z r. 1839. 01 – hájovna založená po zániku sklárny; 02 – rybníček; 
03 – trasa původní cesty. Zdrojová data © ČÚZK a © ÚAZK. Zpracoval J. Čáni, 2020
Digitální model terénu s polohou zaniklé sklárny Ostašov, zvané i Ratajská huť (1715–
1726), a relikty zaniklé středověké vesnice Ostašov. Plochu s výskytem sklářského výrob-
ního odpadu  vymezuje purpurový polygon. Žlutá přerušovaná linie vymezuje předpoklá-
daný rozsah intravilánu středověké vesnice. Červené linie vyznačují hranice historických 
rybníků, vektorizované z georeferencovaného císařského otisku mapy stabilního katast-
ru z r. 1841. Zdrojová data © ČÚZK a © ÚAZK. Zpracoval J. Čáni, 2020
Ortofoto lokality zaniklé sklárny Marienheim na k. ú. Trněný Újezd 
u Zákolan, činné v letech 1802–1818, s grafickým vyjádřením 
terénní situace. Červenou linií jsou vyznačeny půdorysy objektů 
původního areálu sklárny, vektorizované z georeferencovaného 
císařského otisku mapy stabilního katastru z r. 1840. Nejrozsáh-
lejší půdorys na levé straně představuje hlavní hutní objekt, z ně-
hož se zachovaly části nadzemních zdiv západní fasády, jež byly 
geodeticky zaměřeny (žluté polygony). Torza zděných konstrukcí 
dosahují místy výšky přes 5 metrů, jinde se projevují jako výrazné 
suťové kužely (purpurový polygon). Zaniklá stavba jihovýchodně 
od hutního objektu je dobře čitelná v porostových příznacích. Vý-
chodně od hutního objektu se nachází rozsáhlá deprese mladší-
ho povrchového lomu na vápenec (rozměrný purpurový polygon) 
pro vápenné pece, jež zde vznikly po zániku sklárny. Zdrojová 
data © ČÚZK a © ÚAZK. Zpracoval J. Čáni, 2020
Fotogrammetrický plán výkopové 
rýhy s relikty zaniklé hutní haly hutě 
sv. Prokopa v areálu historické části 
skláren Kavalier. Objekt vznikl se zalo-
žením sklárny v r. 1837 a byl asanován 
v 60.–70. letech 20. století. Situace za-
chycuje průběh severní obvodové zdi 
hlavní haly a severní obvodové zdi se-
verozápadního přístavku. Foto: J. Pa-
řez, 2020; zpracoval J. Čáni, 2020
Autor: Mgr. Ján Čáni, NPÚ, GnŘ, Praha 2020

Originál dokumentu:

digitální

Typ/druh dokumentu:

Typ dokumentu:

ostatní obrazová dokumentace

Jméno souboru:

G0696883.pdf

Formát souboru:

application/pdf

Autor záznamu:

Čáni Ján

Popis dokumentu:

Sklárny ve středních Čechách, jejich stavebně historický a archeologický průzkum

Název pracoviště:

generální ředitelství

Velikost dokumentu (v bytech):

22418696 B

Rozměry obrazového dokumentu:

Autor originálu:

Čáni Ján;

Klíčová slova:

Uživ. klíčová slova:

Datum vzniku:

11.07.2023 (neověřeno)

Licence:

Typ:	CC BY-NC-ND 4.0 - licence Creative Commons Uveďte původ-Neužívejte komerčně-Nezpracovávejte 4.0 Mezinárodní (https://creativecommons.org/licenses/by-nc-nd/4.0/deed.cs)
Držitel:	Národní památkový ústav

Vazby dokumentu na aplikace IISPP

Bližší specifikace

Odkaz

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 22472965

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	2000001878
Název	sklárna Marienheim
Číslo ÚSKP
ID právního stavu

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 22480876

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	2000001896
Název	zaniklá novověká sklárna Boštice
Číslo ÚSKP
ID právního stavu

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 22481347

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	2000001899
Název	zaniklá novověká sklárna Krasoňovice
Číslo ÚSKP
ID právního stavu

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 22481355

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	2000001900
Název	zaniklá novověká sklárna Chotěměřice
Číslo ÚSKP
ID právního stavu

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 22481995

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	2000001902
Název	zaniklá novověká sklárna Ostašov
Číslo ÚSKP
ID právního stavu

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 23485418

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	2000004317
Název	zaniklá novověká sklárna Slavětín
Číslo ÚSKP
ID právního stavu