Zavřít ( + - )

Metainformační systém NPÚ

Detail dokumentu

Tisk

Náhled:

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Textový obsah:

 
 
 
 
 
 
ŘEŠENÉ ÚZEMÍ 
 
 
Prachatice 
 
 
 
 
ŘEŠITEL, SPOLUŘEŠITEL 
 
JANA ŠTORKOVÁ, EVA ERBANOVÁ, EVA ZUZÁKOVÁ 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
PLOŠNÝ PRŮZKUM, ZHODNOCENÍ A 
DOKUMENTACE ARCHITEKTONICKÉHO 
KULTURNÍHO DĚDICTVÍ 19. A 20. STOLETÍ 
NÁRODNÍ PAMÁTKOVÝ ÚSTAV Ú.O.P. V Č. BUDĚJOVICÍCH          LISTOPAD 2010 
                                       obsah 
  
 
 
 
 
1. ÚVOD 
 
2. LITERATURA A PRAMENY 
 
3. HISTORIE OBCE 
 
4. SEZNAM OBJEKTŮ 
 
5. OBJEKTY 
 
6. ZHODNOCENÍ 
       
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
                                                      úvod 
 
         
 
 
              V rámci úkolu „Odborné poznávání, průzkum, vědecké hodnocení, soupis a 
dokumentace architektonického kulturního dědictví 19. a 20. století“ bylo zkoumáno 
území okresu Prachatice v jižních Čechách. Kritériem pro výběr objektů byla jejich 
architektonická kvalita, jedná se tedy o nejvýznamnější architektonická díla. Výběr staveb 
vychází z předchozího kompletního terénního a částečného archivního průzkumu 
spoluřešitelky Evy Erbanové, která se mapováním staveb Jihočeského kraje zabývá již 
několik let. Terénní průzkum byl rozšířen o archivní průzkumy, dokumentaci objektů a 
jejich zhodnocení spoluřešitelek Jany Štorkové a Evy Zuzákové. Na základě všech 
získaných informací bylo přistoupeno k památkovému zhodnocení jednotlivých staveb, 
jehož kritérii byly především architektonická a urbanistická hodnota objektu a jeho 
postavení v rámci vývoje architektury regionu a celé republiky a v neposlední řadě 
intaktnost objektu. 
       Výstupem úkolu je katalog staveb s identifikačními údaji, popisem, památkovým 
zhodnocením a přílohami.  
 
 
 
 
 
 
 
 
 
                    literatura a prameny   
 
 
 
LITERATURA 
Pavel Fencl, Jana Koutná, František Kubů, Jan Antonín Mager, Prachatice. Praha-
Litomyšl 2007 
Roman Hajník, Vimperk. Praha-Litomyšl 2007 
Roman Kozák, Volarsko, Praha – Litomyšl 2006 
Jaromír Beneš, Aleš Stejskal, Vlastislav Ouroda, Historická krajina Netolicka – 
specializovaný turistický průvodce, Archeos a MÚ Netolice, 1998 
PhDr. Václav Starý, Netolice od A do Ž, Nakladatelství Kletr Plzeň, 1993 
D. Liščáková, I. Janota, Netolice Proměny města aneb Jak šel čas, muzeum Netolice 2009 
Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách, Academia 2004 
Umělecké památky Čech II. K-O, Academia Praha 1978 
Umělecké památky Čech IV. T-Ž, Academia Praha 1982 
Šumava – příroda, historie, život, Baset 2003 
Radomíra Sedláková – Pavel Frič, 20. století české architektury, Praha 2006 
Almanach k 650. výročí školství v Prachaticích a k 50. výročí založení českého gymnázia 
v Prachaticích, Vimperk 1970. 
Rostislav Švácha (ed.), Eva Erbanová, Milan Šilhan, Slavné vily Jihočeského kraje. Praha 
2007 
Mateřská škola a jesle z ocelové konstrukce TRUSTEEL, in: Československý architekt. 
roč. XXI., č. 13, 1975  
Alois Pohan, Mateřská škola a jesle v Prachaticích, in: Architektura ČSR. roč. XXXVIII, 
č. 1, 1979 
 
 
 
 
PRAMENY: 
 
Plánová a písemná dokumentace:  
1) archivy vlastníků staveb 
2) archiv stavebního úřadu v Prachaticích 
3) Stavební archiv městského úřadu v Prachaticích 
4) Okresní archiv v Prachaticích 
5) Stavební archiv městského úřadu v Netolicích 
6) archiv stavebního úřadu v Českých Budějovicích 
 
 
 
  
 
 
 
 
 
 
 
 
 
mmmmmmmmmmm         mhistorie 
 
 
Základní informace 
 
Netolice 
Město vzniklo ve 3 13. století v místě starého hradiště, které se připomíná již na počátku  
6. století. Slovanské obyvatelstvo se v té době usazovalo v zemědělské krajině, která již 
tehdy nesla tradici několika tisíciletí předchozí lidské činnosti. Období vrcholně 
středověké kolonizace přineslo do české krajiny významnou změnu v podobě bouřlivého 
zakládání nových osad a dá se říci, že právě tehdejší hospodářská činnost vtiskla jihočeské 
krajině ten charakter, který dodnes vnímáme. Z listinných údajů víme, že netolická rychta 
fungovala jako knížecí a posléze korunní majetek až do konce 50. let 13. století. V téže 
době vzniká netolický raně gotický kostel, zasvěcený roku 1284 Panně Marii. Nositeli a 
iniciátory změn v jižních Čechách byli kromě pánů z Hradce a Vamberků především 
Rožmberkové. V 16. století patřily Netolice mezi větší rožmberská města, z dlážděného 
náměstí – rynku – vycházely ulice v podstatě týmž směrem jako dnes. V roce 1619 byl 
přerušen slibný vývoj a rozvoj Netolic, kdy do města vtrhla Dampierrova armáda a pro 
obyvatele nastala největší katastrofa v historii. Bohaté město bylo vydrancováno, bylo 
zavražděno mnoho obyvatel a domy až na výjimky (škola, kostel, pár domů) vypáleny. 
Během několika dní vymizela renesanční tvář bohatého města. Trvalo několik desetiletí, 
než byly jizvy třicetileté války alespoň zčásti zaceleny. Na poč. 18. století se pánem 
Netolic stává Adam František ze Schwarzenbergu, který navazuje na rožmberský rozkvět 
a v jižních Čechách opět vytváří kompaktní pozemkovou doménu. V 19. „v moderním“ 
století se Netolice početně rozrostly, v roce 1863 byla postavena nová škola a městská 
reprezentace se usídlila v nové budově radnice. V 60. letech 19. století byl zaveden 
telegraf, v 90. letech téhož století fungoval první netolický fotoateliér, na přelomu století 
19. a 20. se objevil telefon v Petrově Dvoře a čtyři roky před 1. světovou válkou byla do 
Ziegrossova mlýna zavedena elektrika. Obdobím přínosným z hlediska architektonické 
kvality byla druhá polovina 19. století, kdy vznikly historizující stavby netolických škol, a 
poč. 20. století – doba působení zdejšího rodáka architekta K. Kudrny (bratra zakladatele 
městského muzea a netolického starosty JUDr. O. Kudrny), který řadou svých realizací 
výrazně pozměnil tvářnost města. Památkový fond Netolic neupozorňuje na své kvality 
výraznými průčelími jako domy goticko-renesančních památkových rezervací nebo 
rezervačních měst.  
 
 
Prachatice 
 
Prachatice byly díky Zlaté stezce až do počátku 18. století zámožným, bujaře se 
rozvíjejícím městem. Po zániku stezky se z něj stalo nevýznamné provinční město, ve 
kterém téměř ustal stavební ruch. Hospodářský úpadek a chudoba souvisely s novými 
nepříliš výdělečnými zdroji obživy – polnohospodářstvím a výrobou pálenky. Prachatice 
v letech 1719-1848 patřili Schwarzenberkům. Původně byly ryze českým městem až 
období třicetileté války a zejména 18. století přineslo mohutný příliv německých 
přistěhovalců. V 19. století se již většina obyvatel hlásila k německému jazyku. 
Prachaticím se v 19. století vyhnul prudký nástup industrializace, hlavním zdrojem obživy 
zde nadále zůstávalo zemědělství, řemeslná výroba a živnostenství. Díky tomu se 
zachoval středověký ráz města s prstencem hradeb. Provinciální maloměstská úroveň 
provázela Prachatice po celé toto století. Přesto se tu objevilo několik velkých objektů, 
nových dominant města. Patřilo k nim gymnázium (1897), studentský domov (1903), nová 
radnice  (1903) a nemocnice (1905), nebo penziony Lázní sv. Markéty. Až v 90. letech 19. 
století se na okraji města začaly objevovat první průmyslové podniky. Největší z nich byla 
továrna na telegrafní a telefonní součástky V. Jungbauera, dalšími byly městská cihelna, 
měšťanský pivovar, octárna a závod na malování skla.  
Na přelomu 19. a 20. století byly ve městě 3 obyvatel německého původu. Němci vedli 
město, ovládli většinu městských zařízení i městskou radu. V roce 1900 mělo město 4000 
obyvatel, stalo se sídlem okresního hejtmanství, okresního soudu, berního úřadu, 
finančního komisařství, poštovního a telegrafního úřadu atd. 
Po roce 1900 se začala významně rozšiřovat zástavba předměstí. Po zavedením železnice 
v 90. letech 19. století a výstavbě železniční stanice vznikla původní Nádražní ulice a k ní 
přilehlé ulice. Po otevření nemocnice v roce 1905 vyrostla dnešní ulice Nemocniční. Nová 
zástavba se šířila i směrem ke Kandlovu mlýnu. Na Horním předměstí byl v roce 1903 
vybudován studentský domov, objevila se zde ulice Lázeňská a první domky kolonie Pod 
lázněmi.  
Po roce 1918 přichází do města čeští přistěhovalci, poměr českého a německého 
obyvatelstva se tak téměř vyrovnává. Hlavním zdrojem obživy zůstávalo zemědělství, 
drobná řemeslná výroba a živnostenství. Průmyslových podniků bylo stále nemnoho. 
Největší byla nadále firma Jungbauer, dalšími byla Roučkova pletárna, městský pivovar, 
jatka, pila, elektrárna a lom. Výstavba po první světové válce se odehrávala především na 
poli rodinných domů a vil. Do roku 1938 vznikly dvě kolonie vilek: Německá kolonie Pod 
lázněmi v dnešních ulicích Pod lázněmi a Lipová, U Zastávky, prodloužení Lázeňské ulice 
a druhá kolonie nazývaná Česká dnes v ulicích Chelčického, U hvězdárny a Rumpálovy.   
Do 30.let 20. století žila německá i česká část obyvatel města pospolitě a ve vzájemném 
souladu. Město bylo zhruba rozdělené na části obydlené převážně Němci a naopak. 
Existovalo zde národnostně odlišené školství. Avšak od počátku 30. let 20. století se 
v politické oblasti začaly vztahy Čechů a Němců pozvolna vyhrocovat. Německý 
nacionalismus vyvrcholil v Prachaticích v roce 1938. Na základě Mnichovské dohody 
byly Prachatice přiřazeny k třetí říši a patřili k ní až do konce druhé světové války. 
Většina českých obyvatel po Mnichovské dohodě město opustila. Výstavbu města se 
během druhé světové války téměř zastavila. Byly postaveny jen kasárna wermachtu a 
několika rodinných domků. 
Po válce byla v průběhu roku 1946 odsunuta z města většina německého obyvatelstva. Po 
roce 1948 se Prachatice nacházely na severním okraji západní hranice. Město se proto 
významně militarizovalo. Pro narůstající vojenskou posádku byla rozšířena kasárna. Do 
konce 50. let 20. století si Prachatice udržely původní ráz středověkého města s hradbami 
a nevelkými předměstími, které bylo zasazené do původního krajinného rámce.  Zástavba 
50. let 20. století respektovala původní uliční síť. V letech 1953-1955 byl postaven areál 
122 bytových jednotek v Hradební ulici pro armádu. Na konci 50. let 20. století bylo  
v blízkosti závodu Jitona realizováno 47 bytových jednotek. Vesměs šlo o zděné domy.  
Změna rázu města nastala v 60. letech 20. století. Prachatice se staly okresním sídlem, 
vznikly zde nové průmyslové podniky, kvůli kterým přišli do města noví obyvatelé. 
V roce 1958 byl schválen směrný územní plán pro město Prachatice. Plán vypracovalo 
SÚRPMO Praha, ateliér ing. arch. Jaroslava Voldřicha. Plán počítal s vytvořením sídlišť 
Pod hradbami a Na sadech. První etapa výstavby byla zahájena v roce 1960, stavělo se i 
na místě staré zástavby, došlo k zásadnímu zásahu do uliční sítě Dolního předměstí, četné 
staré ulice i domy zmizely, objevily se nové ulice. Během 15 let se tak půdorys tohoto 
předměstí zásadně proměnil. Počátkem 70. let 20. století bylo dokončeno sídliště Pod 
hradbami s ulicemi Slámovou a Zvolenskou a sídliště Na sadech. V letech 1972-1977 bylo 
přistoupeno k budování čtvrtého bytového okrsku, základu Nového města, který měl 
zásadním způsobem řešit bytovou situaci ve městě. Výrazný zásah do předměstí si 
vyžádala i výstavba veřejných budov. Koncem 60. let 20. století byly zbourány domy na 
západní straně Pivovarské ulice a skupina domů na křižovatce ulic Hradební a Pivovarské, 
na jejich místě vyrostla budova soudu a OS SNB. V roce 1977 došlo k demolici východní 
části Pivovarské ulice a ulice U studánky, zde byla postavena  budova pošty a parkoviště. 
Koncem 70. let 20. století došlo k demolici řady domů ve Vodňanské  ulici, na jejichž 
místě byla zahájena stavba obchodního domu Libín.  
Individuální bytová výstavba se začala hojně rozvíjet od konce 60. let 20. století, město se 
tak rozšířilo zejména jihozápadním směrem. I 70. léta 20. století byla ve znamení  
budování řadových rodinných domů.   
Od 50. let 20. století byly v Prachaticích budovány nové podniky: textilní Šumavan, 
nábytkářský Jitona, mlékárna, štěrkovna na Kobylí hoře, Závod na výrobu 
vzduchotechnických zařízení (ZVVZ).   
Historické městské jádro bylo v roce 1981 vyhlášeno městskou památkovou rezervací. 
  
 
Vimperk 
 
Vimperk stejně jako Prachatice profitoval z výhodné polohy města na Zlaté stezce. Se 
zánikem Zlaté stezky na počátku 18. století zaznamenal i Vimperk všeobecný úpadek. 
Hlavním zdrojem obživy se pak stalo zemědělství a řemeslná práce.    
Obrat nastal během 19. století s masivním nástupem industrializace. Ve městě vznikla celá 
řada průmyslových podniků. Nejvýznamnější z nich si dokonce vybudovaly věhlas 
v zahraničí, jednalo se o sklárny založené Josefem Meyrem v roce 1816 a výroba knih 
započatá v roce 1855 Johannem Steinbrenerem. Ve Vimperku najednou přibyly stovky 
dělníků zaměstnaných v místních firmách. Počet obyvatel města rychle narůstal. V roce 
1890 zde žilo 4282 obyvatel. O deset let později vzrostl počet obyvatel na 4719. Velký 
přísun obyvatel ukončila první světová válka. Od počátku 19. století došlo k zásadní 
změně sociální struktury obyvatel města. Významně se proměnila i stavební podoba 
Vimperka. Vznikaly nové tovární budovy a s nimi objekty levného bydlení pro 
zaměstnance podniků, město se tak postupně rozvíjelo daleko do přilehlých údolí. 
Největšími stavebníky byly opět dva nejvýznamnější podniky. První sklárna zde byla 
postavena v roce 1816 Josefem Meyrem a  nazývala se Adolf na počest Jana Adolfa ze 
Schwarzenberka. V roce 1871 vyrostla druhá sklárna Idatal a o rok později třetí Luisiina 
huť. Se sklárnami vznikaly i objekty pro dělníky. Jedním z pozdějších vlastníku sklárny 
Wilhelm Kralik Ritter von Meyrswalden si v letech 1904-1905 nechal postavit své sídlo 
významným rakouským architektem Leopoldem Bauerem. Ještě silnějším stavebníkem 
byl zakladatel podniku na výrobu knih Johann Steinbrener a jeho následovníci. Stavěl 
nové tovární objekty, domy pro zaměstnance, kupoval a upravoval domy i celé výrobní 
areály. Koncem 30. let 20. století vlastnila firma Steinbrener ve Vimperku přes padesát 
domů. Hlavním stavitelem jejích továrních a obytných domů byl na přelomu 19. a 20. 
století městský stavitel Franz Tick. Většinou šlo o prosté stavby, výjimkou byly náročně 
vypravené obytné vily Mariahilf u Volyňky a továrna Svatá Anna v dnešní Kaplířově 
ulici. Objekty po roce 1909 většinou stavěl místní projektant Josef Schmidt. Schmidt je 
autorem domů v Nádražní ulici, domu Večerní klid v ulici Zlatá stezka, řídil přestavbu 
Penzijního domu. Pro firmu projektoval i Jaroslav Rys, navrhl dům Bedřichův klid 
v Krátké ulici.   
S nástupem průmyslu a následného rozvoje města souvisí i bourání hradeb a městských 
bran v závěru 19. století.  
Střed města zásadně poznamenal požár v roce 1904. Shořelo téměř celé hlavní náměstí, 
bylo zničeno 48 domů. Od roku 1905 se začalo stavět zejména na levé straně náměstí. Na 
výstavbě se podíleli městský stavitel Josef Schmidt, knížecí stavitel Jaroslav Rys a  
zednický mistr Josef Jungwirth. V roce 1908 doplnila panorama náměstí budova německé 
spořitelny, postavená v jeho východní frontě dnes Steinbrenerově ulici číslo 6. Autorem 
projektu byl architekt Oskar Fürstenau z Plzně.  
Panorama města výrazně doplnily dva objekty, dívčí měšťanská škola (1897-1899) od 
teplického architekta Max Loos von Losimfeldt a vila Fritze Waldeka (1910) na rohu ulic 
Sadová a 1. máje.  
Jižně od ulice Nádražní se rozvíjela podnikatelská vilová čtvrť. Vilu si zde v roce 1912 
postavil i významný místní městský stavitel Josef Schmidt. 
Po roce 1918 v souvislosti se vznikem První republiky byl ve Vimperku posílen český 
živel. Přišli čeští úředníci a 4. hraničářský prapor. Bylo tedy nutné vyřešit ubytování 
nových obyvatel. V roce 1927 byl na rohu Tovární ulice postaven první gážistický dům 
podle návrhu Rudolfa Stockara. Dům pro důstojníky se postavil až v roce 1932 na 
Bartolomějském poli mezi bývalou českou menšinovou školou a synagogou.  V roce 1921 
byly postaveny na levé straně ulice 1. máje naproti sklárnám vilky českým stavebním 
družstvem. V ulici 1. máje byl  rovněž postaven Lidovým stavebním družstvem v roce 
1923 tzv. Rašínův dům a tutéž ulici uzavírala za první republiky dlouhá bytovka z roku 
1932 tzv. „druhý Rašíňák.“ V roce 1930 byla otevřená Masarykova česká obecná a 
občanská škola.  
Významným podnětem pro rozšíření stavebního ruchu ve Vimperku byla akce radnice, 
která v polovině 20. let  uvolnila jako stavební parcely velký pozemek na levé straně ulice 
1. máje směrem ke sklárnám. První ze staveb bylo kino Felixe Pohla z roku 1926 navržené 
Josefem Schmidtem. Stylově blízké kinu jsou dvě stavby navržené stejným autorem - dům 
Josefa Studenta s Městskou pivnicí a dům čp. 111 z roku 1932. Dalším výrazným počinem 
Josefa Schmidta byla přestavba domu čp. 42 na náměstí Svobody z roku 1934 pro Ruperta 
Steinbrenera. K příznačným meziválečným stavbám patří i ozařovací institut postavený 
v letech 1929 – 1930 MUDr. Fritz Hoser v ulici 1. máje, dnes Správa NP a CHKO 
Šumava. V meziválečném období pokračovala výstavba vil v podnikatelské čtvrti jižně od 
Nádražní ulice, např. v roce 1926 zde vznikla vila Leopolda Czecha, která v sobě měla i 
grafickou uměleckou dílnu. Od 30. let 20. století vyrůstala nad Pražskou ulicí obytná čtvrť 
dnes nazývaná Husova. V roce 1925 vznikla ve Vimperku synagoga, navrhl ji městský 
stavitel Josef Schmidt.  
Světová hospodářská krize postihla významně i Vimperský průmysl. Výroba skla se zde 
výrazně utlumila a  v roce 1935 sklárny dokonce skončily svůj provoz tzv. „vyhasly.“ 
Pokus o jejich živení v roce 1937 se nezdařil.  
V říjnu 1938 po obsazení Vimperku Wermachtem, město narychlo opustily stovky 
českých obyvatel. Místní výroba knih byla brzy výrazně omezena, došlo k zákazu tisku 
náboženských knih a kalendářů, který byl hlavní náplní jejího podnikání. Během druhé 
světové války zanikla místní židovská komunita, zničena byla i synagoga. 
Po roce 1945 byla odsunuta naprostá většina německých obyvatel. Noví obyvatelé byli 
dosídleni. V roce 1951 zde vznikl nový podnik Jitona, který byl umístěn do bývalé 
továrny firmy Steinbrener. Po roce 1950 začala vznikat nová sídliště za hranicemi 
soudobé zástavby. V 60. letech 20. století byla ubourána téměř celá pravá strana ulice 1. 
máje, nahradily ji panelové domy. V roce 1968 vznikala ulice Karla Weise,  kvůli ní také 
proběhly demolice. V 80. letech 20. století nastal významný zásah vzhledu města 
rozšířením silnice v Pražské ulici a stavbou nadjezdu přes údolí zvané dříve Idatal. Tehdy 
bylo zbořeno 14 domů.  
 
 
Volary 
Volary leží v mělké lučinaté kotlině uprostřed rozlehlých šumavských hvozdů, ovšem 
značně vysoko – 760 metrů nad hladinou Baltského moře. Nejstarší psaný doklad o 
existenci zdejší osady pochází z doby vlády císaře Karla IV., konkrétně z roku 1359. 
Volary ovšem existovaly již předtím. Vznikly jako nocležiště obchodních karavan poblíž 
strategického místa, kde takřečená Zlatá stezka překonávala Teplou Vltavu (dnes toto 
místo nese název Soumarský most). Zlatá stezka byla nejvýznamnější obchodní stezkou, 
spojovala bavorský Pasov na Dunaji s českou stranou Šumavy. Zlatá stezka měla několik 
větví, z nichž nejproslulejší byla ta přes Volary do Prachatic. Volary s okolím dlouho 
patřily Vyšebrodské kapitule. Výjimkou bylo rušné 15. století, kdy se na postech majitelů 
Volar vystřídala celá řada drobných šlechticů. Na samém počátku 16. století připadaly 
Volary rodu Rožmberků a právě pod znakem pánů z Růže prožila Zlatá stezka dobu 
největšího rozkvětu. Transporty obchodních karavan ovšem nemohly uživit volařskou 
osadu celoročně. Dominantním způsobem obživy tedy bylo pastevectví, lnářství, všechny 
obory dřevařství. Ve 2. pol. 16. století bavorští osídlenci (zemědělci) přinesli do Volar typ 
alpského roubeného domu s vyřezávanou pavláčkou ve štítě, kryté nízkou šikmou 
sedlovou střechou, pod níž byly ukryta celá dispozice domu, tedy obytné místnosti spolu s 
chlévy. Z celé řady domů se jich dochovalo jen několik, neboť v roce 1863 postihl město 
veliký a katastrofální požár. Vyhořela celá část města na levém břehu potoka. Tento požár 
se stal pro Volary předělem. Právě po něm se začalo stavět více z kamene, nejčastěji 
ovšem kamenné přízemí s roubeným patrem. Ovšem volarská komunita byla silně 
tradicionalistická, a tak Volary vyrostly opět do podoby svérázného urbanistického celku, 
jemuž dominovalo dřevo, trámy, šindele a roubení všeho druhu. V okolí města vznikaly 
v průběhu 16. a 17. století celá řada skláren. Ve 30. a 40. letech 19. století se Volary 
spojily zpevněnými silnicemi s Prachaticemi, Vimperkem, Horní Planou a Kušvardou 
(Strážným). V roce 1871 jsou Volary povýšeny na město a navzdory krachu vídeňské 
burzy z roku 1873 Volary budují a expandují. Ve městě je založena dřevařská škola 
(1873), dále městský pivovar (1875), vzniká hasičský sbor a okrašlovací spolek, jsou 
zakládány vzdělávací a tělocvičné spolky, prostě město nastartovalo dlouhé a bohaté 
období svého rozvoje. Na konci 19. století se staly Volary středobodem šumavské 
železniční sítě, byly spojeny s Prachaticemi a s Vimperkem. Kolem železnice se město 
rychle rozrůstá a vzniká zde nejmodernější část města, která byla zároveň prestižní 
adresou. Vyrostly zde čtyři velké hotely, řada vil, česká škola i obytné domy. Veliký 
rozkvět města na konci 19. a poč. 20. století nástupem světových válek mnohé změní a na 
město dolehne strádání a veškerá nouze války. Dochází k uzavíraní statků, podniků, škol a 
odsun německého obyvatelstva z pohraničí byl tou největší změnou, jakou kdy Volarsko 
zaznamenalo. K prvnímu zásadnímu zásahu do vnitřní zástavby Volar došlo na poč. 60. let 
20. století, kdy byly zbořeny velké domy v blízkosti kostela a podél Mlýnské ulice 
vyrostly první paneláky. V 70. letech byla stržena i uliční fronta náměstí, po jeho obvodě 
vyrostly novostavby hotelů, samoobsluhy a panelového věžáku. Bývalou zástavbu podél 
Prachatické ulice nahradilo Sídliště Míru, lemované následně rodinnými domy Nové 
kolonie.  
 
 
  
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
                       seznam objektů 
 
 
 
Javorník  
1 – Švehlova chata 
 
Netolice 
1 – základní škola  
2 – sokolovna 
3 – okresní záložna 
4 – smuteční síň 
 
Prachatice 
1 – gymnázium 
2 – vila Zwicker 
3 – obecná a měšťanská škola 
4 – vila Johana N. Krale 
5 – obytné domy 
6 – mateřská školka a jesle v Prachaticích 
 
Vimperk 
1 – vila Rudolfa Kralika 
2 – kino 
3 – obecná a měšťanská škola 
4 – soubor obytných domů v Pivovarské ulici 
5 – obytný dům na náměstí Svornosti 
 
Volary 
1 – hotel Chata 
2 – požární zbrojnice 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
                                        zhodnocení      
 
 
     Okres Prachatice patřil v jižních Čechách k oblastem s velkým počtem německého 
obyvatelstva. V celkovém poměru žily v okrese 2/3 Čechů a 1/3 Němců. V některých 
městech však počet obyvatel německé národnosti silně převažoval nad Čechy. Tento fakt 
se odrazil v podobě místní architektury. Nejhojnější počet architektonicky kvalitních 
staveb se zde zachoval ve Vimperku a Prachaticích, v ostatních obcích je výskyt 
hodnotnějších staveb mizivý. Vybrané stavby patří zvláště ve Vimperku k místní 
architektonické špičce. Výběr staveb z městečka Netolic dokládá podobu maloměstské 
architektury reflektující v rámci svých mezí aktuální architektonické směry.  
     V rámci archivního výzkumu byly probádány příslušné fondy Státního okresního 
archivu v Prachaticích, bohužel se zde pro architekturu do roku 1945 až na výjimky 
nezachovala plánová dokumentace. Následně byl proveden výzkum v archivu stavebního 
úřadu města Prachatic a Vimperku, zde byla zjištěná absence příslušné dobové 
dokumentace k architektuře do roku 1945. S dobovou plánovou dokumentací staveb do 
roku 1945 jsme se setkali pouze ve stavebním archivu Netolic. Po archivním výzkumu 
následovala fotodokumentace a písemné zpracování katalogových listů k vybraným 
objektům. Výsledkem je katalog vybraných staveb, u každé ze staveb je zaznamenán její 
popis a zhodnocení, přílohami jsou pak katastrální mapy se zaznačením rozsahu objektu, 
plánovou a fotografickou dokumentací.     
 
 
Netolice  
 
      V Netolicích vytvořil v meziválečném období místní projektant Jan Štochl dvě stavby 
odrážející soudobé styly. Pojetí těchto staveb charakteristicky vypovídá o zacházení s 
moderními styly v prostředí malého města či obce. Maloměstští projektanti povětšinou 
nakládali volně s formami stylů, kombinovali formy různých stylů na jedné stavbě, čímž 
opomíjeli ideový obsah daných stylů. Ve stavbě sokolovny se odráží funkcionalismus 
v členění hlavního průčelí a použití nautických okének, zboku je budova neoklasicistní. 
Puristické průčelí Okresní záložny zdobí purizované historizující prvky. V záložně je 
vzácně zachováno i vybavení interiéru. Obě stavby jsou typickými zástupci výše zmíněné 
charakteristiky architektury menších obcí, dnes jsou pro nás zajímavým dokladem daného 
prostředí.      
     V 70. letech 20. století navrhla skupina pražských architektů pod vedením Pavla 
Kupky místní smuteční síň. Původní návrh byl velkorysý, bohužel realizace skončila 
daleko skromněji a nepříliš zdařile.  
 
 
Prachatice  
 
     Architektonicky významnými stavbami meziválečné doby v Prachaticích byla 
neoklasicistní Obecná a měšťanská škola (1928 a 1937) od pražského architekta Rudolfa 
Berndorfa Stockara a Vila Johanna Nepomuka Krale (1931-1932) od vídeňského 
architekta Fritze Reichla, která je ojedinělou puristicko-funkcionalistickou stavbou 
v jižních Čechách odrážející v tak kvalitním podání vliv architektury Adolfa Loose.  
     Hodnotnou ukázkou obytného souboru postaveného ve stylu socialistického realismu 
představuje zástavba v ulici SNP. V 70. letech 20. století vznikl v Prachaticích unikátní 
experimentální prototyp komplexu školky a jeslí (1975-1977) od českobudějovického 
architekta Libora Erbana. 
 
 
Vimperk  
 
     V prachatickém okresu vyniká Vimperk počtem staveb charakteristických pro německé 
prostředí. Z této charakteristiky se vymyká dílo předního vídeňského architekta Leopolda 
Bauera modernistická vila Rudolfa Kralika (1904-1905). Výrazné moderní stavby 
německého rázu zde navrhoval místní projektant Josef Schmidt. Schmidt ve Vimperku 
navrhl několik stylově shodných staveb, v jejichž stylu se spojuje art-deco a 
expresionismus. Mezi tyto stavby patří kino v Johnově ulici (1926), dům Josefa Studenta 
s Městskou pivnicí a dům čp. 111 oba z roku 1932. Dalším výrazným počinem Josefa 
Schmidta byla přestavba domu čp. 42 na náměstí Svobody z roku 1934 pro Ruperta 
Steinbrenera. Tento dům nápadně připomíná moderní domy z oblasti Německa, zvláště 
svou přečnívající plochou střechy a přísným rastrem shodných oken v hladké fasádě. Ve 
30. letech 20. století zde vznikla také jedna moderní stavba vyšlá z českého prostředí - 
Obecná a měšťanská škola (1930) Rudolfa Berndorfa Stockara ve stylu purismu.

Originál dokumentu:

digitální

Typ/druh dokumentu:

Typ dokumentu:

průzkumy, posudky, zprávy

Jméno souboru:

C0006768.pdf

Formát souboru:

application/pdf

Autor záznamu:

Štorková Jana

Popis dokumentu:

Plošný průzkum, zhodnocení  a dokumentace architektonického kulturního dědictví 19. a 20. století´- okres Prachatice: Javorník, Netolice, Pracjhatice, Vimperk, Volary.

Název pracoviště:

ÚOP v Českých Budějovicích

Velikost dokumentu (v bytech):

330154 B

Rozměry obrazového dokumentu:

Autor originálu:

Erbanová Eva, (1976-); Štorková Jana;

Klíčová slova:

Ochranné pásmo; Památková zóna; Kulturní památka nemovitá;

Uživ. klíčová slova:

architektura 19. a 20. století;

Datum vzniku:

12.2010

Licence:

Typ:	neurčena - ochranu díla stanovuje obecně autorský zákon (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121)

Vazby dokumentu na aplikace IISPP

Bližší specifikace

Odkaz

Aplikace: Památkový katalog - prvek

Druh záznamu: Prvek

Ident. zázn.: Id prvku

Hodnota ident.: 23928389

Bližší specifikace:

Katalogové číslo	2000005217
Název	Blok obytných domů
Číslo ÚSKP
ID právního stavu

Územní identifikace dokumentu

Územní rozsah:

lokalita nebo její část

Definiční body

Def. bod

Název objektu

Část obce

Č. dom.

Ulice

Č. or.

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Def. bod: 1279104

Název objektu:

Část obce: Prachatice II

Č. dom.: č.p. 421

Ulice: SNP

Č. or.:

Kat. území: Prachatice

Obec: Prachatice

ORP: Prachatice

Okres: Prachatice

Blok obytných domů (prvek 23928389)

Přírůstkové body

Přír. bod	Název objektu	Část obce	Č. dom.	Ulice	Č. or.	Kat. území	Obec	ORP	Okres

Lokality

Kód CZ

Název lokality

Reálný typ

Kat. území

Obec

ORP

Okres

Kraj

Kód CZ: 5802

Název lokality: Javorník

Reálný typ: ves

Kat. území: Javorník u Stach

Obec: Vacov

ORP: Vimperk

Okres: Prachatice

Kraj: Jihočeský kraj

Kód CZ: 10516

Název lokality: Netolice

Reálný typ: město

Kat. území: Netolice

Obec: Netolice

ORP: Prachatice

Okres: Prachatice

Kraj: Jihočeský kraj

Kód CZ: 12912

Název lokality: Prachatice

Reálný typ: město

Kat. území: Prachatice

Obec: Prachatice

ORP: Prachatice

Okres: Prachatice

Kraj: Jihočeský kraj

	Blok obytných domů (prvek 23928389)
	vloženo ručně

Kód CZ: 17789

Název lokality: Vimperk

Reálný typ: město

Kat. území: Vimperk

Obec: Vimperk

ORP: Vimperk

Okres: Prachatice

Kraj: Jihočeský kraj

Kód CZ: 18106

Název lokality: Volary

Reálný typ: město

Kat. území: Volary

Obec: Volary

ORP: Prachatice

Okres: Prachatice

Kraj: Jihočeský kraj

Kód CZ: 12914

Název lokality: Předměstí

Reálný typ: městská čtvrť

Kat. území: Prachatice

Obec: Prachatice

ORP: Prachatice

Okres: Prachatice

Kraj: Jihočeský kraj

Kód CZ: 17791

Název lokality: Předměstí

Reálný typ: býv. městská čtvrť

Kat. území: Vimperk

Obec: Vimperk

ORP: Vimperk

Okres: Prachatice

Kraj: Jihočeský kraj

Kód CZ: 17790

Název lokality: Vimperk

Reálný typ: hl. městská čtvrť

Kat. území: Vimperk

Obec: Vimperk

ORP: Vimperk

Okres: Prachatice

Kraj: Jihočeský kraj

Kód CZ: 64505

Název lokality: Předměstí I

Reálný typ: retrodíl území (dominantní)

Kat. území: Prachatice

Obec: Prachatice

ORP: Prachatice

Okres: Prachatice

Kraj: Jihočeský kraj

Blok obytných domů (prvek 23928389)

Historické regiony

Kód RS

Název hist. regionu

Kód RS: 353

Název hist. regionu: Prachatice

	Blok obytných domů (prvek 23928389)
	vloženo ručně

Kód RS: 137

Název hist. regionu: Volary

Kód RS: 348

Název hist. regionu: Netolice

Kód RS: 356

Název hist. regionu: Vimperk

Ke stažení Náhled Poslat žádost